Praha – 12. ledna
Když se ohlíží za svou uplynulou sezónou, nemůže litovat ničeho kromě její ostrovní části a možná ještě semifinále mistrovství Evropy se svým pádem. Ale jinak se mu dařilo prakticky všechno, na co sáhl. Rozjásal davy při pražské Grand Prix, vítězil při poslední šanci světového poháru družstev, inkasoval domácí tituly v extralize a v šampionátu jednotlivců pod jurisdikcí ČSMS a vše podtrhnul bronzovou medailí z mistrovství světa na dlouhé dráze. Josef Franc se v exkluzivním rozhovoru, který poskytl magazínu speedwayA-Z, ohlíží za loňskými vrcholy, nicméně také už přemítá o sezóně s třináctkou na konci letopočtu.

speedwayA-Z: „V sezóně 2010 vzniknul projekt tvého dlouhodrážního comebacku. Že ti ve třetí sezóně přinese, třetí místo v mistrovství světa si tehdy asi nikdo nedokázal představit ani ve snu. Co se změnilo ve srovnání se sezónou 2011?“
Josef Franc: „Když to vezmeme od zimní přípravy, připravil jsem se asi nejlíp, co jsem se kdy připravoval. Po technický stránce jsme toho moc nezměnili. Nedá se říct, že by vybavenost skočila o třídu vejš‘. To ne. Spíš jsem se naučil dlouhodrážní grify jako manévry po startu, co jsou jiný než na krátký dráze. Na nastavení motorky se mě ptát nemůžeš, to šteloval Zdenda sám. Vždycky se trefil rovnou nebo jsme si ujasňovali, co jsem mu říkal. Oproti té předchozí sezóně ve finále na dlouhý dráze žádný změny nebyly. A tak po prvním závodě bylo hodně velký překvapení, že to tak dobře dopadlo. Ani ve snu jsem si nepředstavoval, že bych moh‘ pravidelně dojíždět na bedně. Udělal jsem pár chyb, ne že ne. Třeba to nepovedený Norsko, kde jsem body ztratil svojí vinou. Předtím ve Finsku jsem měl i na výhru, ale v Norsku to bylo špatný. Byl to druhej‘ závod a to mě srazilo na kolena. Přitom to byla podobná dráha jako ve Finsku, ale už o tréninku jsem věděl, že tohle nebude náš víkend. Nebyli jsme schopni připravit motorku, nebyl čas na změny a tak jsem skočil na druhou motorku a na ní jsem se nechytal. Na první finále jsem jel rovnou z Anglie. Přiletěl jsem dopoledne několik hodin před tréninkem. Po prohranejch‘ tréninkovejch‘ startech jsem přijel do depa a řek‘ Zdendovi, že mě dlouhá nebaví, že mi to nejde a že to nechci jezdit. On mě poslal, a si jdu lehnout. Po třech hodinách jsem na to sed‘ a v pohodě. To samý bylo i v Marmande. V mý první sezóně mně to tam nešlo, dráha byla perfektní, ale nešly mi starty. Teď mě Zdenda vzbudil před rozpravou, já řek!, že za pět minut tam jsem, ale zase jsem usnul. Musel mě budit znova a já přišel na to, že se mi závodí líp, když jsem unavenej‘. Když se závod ve Francii přeložil, hodně jsem se vyspal, snažil jsem se, ale nemělo to tu jiskru, nebylo to suverénní, nebyl jsem v takový rutině, jako když jsem byl unavenej‘. Zatímco než to přeložili, Zdenda říkal, že jsem to moh‘ klidně suverénně vyhrát.“

speedwayA-Z: „Finská Forssa tě nadchla druhým místem, norský Forus tě vrátil na zem, jak jsi řekl ve své předchozí odpovědi. Pak však přišla báječná série. V Groningenu jsi čněl úplně nejvýš, v odloženém Marmande skončil druhý, Morizes jsi opět vyhrál, abys nakonec na pódiu chyběl až ve Vechtě, kam sis ovšem přišel pro celkové stříbro.“
Josef Franc: „Groningen byl nádhernej‘. Taky jsem byl unavenej‘ na kaši. O tréninku odešel motor, dal jsem tam klasickej‘ na krátkou dráhu a přitom honil kluky a v jedný jízdě předjížděl Kaáka s Pijperem. V Morizes to nešlo úplně suverénně, ale přemejšlel jsem hlavou a nakonec to vyšlo taky. Ve Vechtě šlo spíš o psychickou stránku a o tu technickou, aby se to nekazilo. Byl jsem si vědomej‘, že mám náskok. Za žádnou cenu jsem to nechtěl pustit Smolinskemu, radši jsem si přál, aby tam byl Pijper. Smoliňák je psychicky nad věcí, věří si a já ho proto chtěl zdolat. Vycházelo to, ale finálovou jízdu jsem si pokazil sám, že jsem si vybral špatnou pozici. Dojel jsem poslední a tak dopadly ty závody. Vím, že teď musím trénovat psychickou stránku. A bejt‘ unavenej‘, ale ne moc a spát před závodem. Předčasně jsme sklidili ovoce s tím projektem, ale musím se pořád držet na zemi. Letos to může dopadnout jinak a kombinace štěstí se může rozpadnout hned během první rozjížďky první Grand Prix. Budu se snažit, aby to tak nebylo. A budu se snažit obhájit minimálně tu medaili, což bude těžký.“

speedwayA-Z: „Loni v zimě jsi tvrdil, že divokou kartu musíš zužitkovat, jelikož bys druhou takovou šanci už nedostal. Nakonec jsi na letošek zůstal ve finálové části seriálu mistrovství světa i bez challenge. V týmu mátě větší zkušenosti, naproti tomu šampionát čekají změny. Po letech jsou opět povoleny titanové komponenty, byl představen nový rozpis a mítinky se budou pořádat i na stadiónech pro klasický speedway. Jak těžké bude za těchto okolností obhájit medailový post?“
Josef Franc: „Největší krok do neznáma bude spíš s tím titanem. Jsou s ním minimální zkušenosti. Nevím, jestli to bude velká výhoda. Jestli jo, bude to nutnost. Co se týče rozpisu, je to férovější, že pojede každej‘ s každým jednou a pak se uvidí v semifinále a ve finále. Jsem radši, že se to posouvá na krátkodrážní stadióny. Pojedu spíš sem, než mastit nějakou trávu v Holandsku. Měl bych mít výhodu, když jdu na klasickej‘ stadión. Když jsi krátkodrážní závodník, víš, co dělat s motorkou. Specialisti ten styl nemaj‘ a nevědí, co s tím. Bude to o nastavení, když nevyjde, krátkodrážní styl ti nepomůže. Dráha bude malá a dva závodníci s dvoumetrovou motorkou se do zatáčky nevejdou. Možná to bude zajímavý kvůli lidem. Diváků kvůli krizi ubejvá i v Německu a ve Francii, takže to třeba přitáhne víc lidí. Soupeři přibývaj‘, třeba Cameron Woodward si myslím, že se otrkal a bude dobrej‘, už si to ošahal a má dobrý zázemí. Přibyl Aleš a Ríša, to je technickej‘ typ závodníka, co by mu ten Rzeszow měl vyhovovat víc než ty rychlejší dlouhý dráhy. Na jména ale nechci koukat. To mě nezajímá, já tam jedu, abych vyhrával, minimálně rozjížďky. Poslední dobou se nekoukám ani do programu, a je to mistrovství světa nebo extraliga. Snažím se bejt‘ soustředěnej‘, než že bych řešil, kdo tam se mnou jede. Zajímá mě barva povlaku, a abych to nezmeškal. Dělám všechno na poslední chvíli, spíš jsem nervózní, abych stihnul přijet na jízdu včas a nezmeškal to. Nikdy jsem se nekoncentroval na krátkou nebo dlouhou, jezdil jsem obojí, ale od roku 2013 bych to chtěl směřovat spíš na krátkou. Po Grand Prix v Praze a světovým poháru družstev jsem viděl, že šance na výsledek tam ještě je. Samozřejmě roky přibejvaj‘, ale šance tam pořád je. Štve mě, že nepojedu mistrovství světa, abych se o to popral, tak aspoň tu Evropu.“

speedwayA-Z: „Ve finále mistrovství světa na dlouhé dráze bude vedle tebe také Aleš Dryml a Richard Wolff. Se třemi finalisty se česká dlouhá dráha vrací do svých lepších časů. Nicméně proč nám tedy stále uniká medaile z mistrovství světa družstev?“
Josef Franc: „To je těžký říct. Ne těžký, chce to dobře vysvětlit. Před rokem v Scheesselu se dařilo mně, ale Alešovi to tam nešlo a najel ještě do pásky. Šli jsme to toho, že jsme čtyři dobří závodníci, ale nesešlo se to. Ostatní týmy taky nemaj‘ tři velký jména. V tom Scheesselu se dařilo mně, ale Alešovi ne. A loni ve St. Macaire to šlo Alešovi, ale mně zase ne. Když je den blbec, můžeš se na hlavu stavět, ale stejně to nejde. Hlavně jsem si to hodil za ucho už v tréninku a byl jsem zlikvidovanej‘ už před závodem. Do třetice ale všeho dobrýho, snad by se to mohlo povést.“

speedwayA-Z: „Loňskou sezónu sis už předem plánoval jako generální útok na nejlepší pozice na všech frontách. Do tohoto konceptu zapadalo i tvé účinkování při Grand Prix České republiky v Praze. Byl jsi se svým výsledkem spokojený nebo jsi doufal ještě v lepší?“
Josef Franc: „Abych začal úplně od začátku. Grand Prix byl tajnej‘ sen už v roce 2011. Byl jsem v širší nominaci, ale bohužel jsem to nejel pro svůj věk, dali přednost někomu mladšímu. S tím jsem šel do další sezóny, ale připravoval se na to stoprocentně v zimní přípravě. Na Markétě Open jsem věděl, že divokou kartu dostane zaručeně zase Matěj. Ale chtěl jsem dokázat, že bych na to měl já. A vyšlo to. Tajně jsem doufal, že bych se v Grand Prix moh‘ do semifinále dostat. První jízdě mě úplně nakopla, pak se dvakrát nedařilo. Poslední dva roky jsem na Markétě jezdil nastavení, co fungovalo, ale tohle byl jinej‘ závod. A to nastavení nefungovalo na sto procent. A Matějem jsme kamarádi, kecali jsme o tom během jízd. Tak jsem to změnil, vyhrál zase dvě jízdy a dostal se do semifinále. Pocity z tohohle závodu jsou nepopsatelný. Spousta lidí fandila a moji známí včetně Adi Rymela a Puppyho Dufka nemohla mluvit, jak brečeli. Plochá dráha je individuální sport, chci pro sebe to nejlepší a půjdu do toho naplno. Základem na ne tom bejt‘ dobře fyzicky a psychicky. A mít dobrý vybavení. Já měl štěstí, že jsem před dvěma rokama koupil dobrej‘ motor. Se Zdendou si děláme teorii nastavení podle sebe a funguje to. Možná kdybych ho nekoupil, třeba by ta Grand Prix ani nebyla. Všechno musí bejt‘ perfektní. I když jsem se rozplác‘ a měsíc stál, nechtěl jsem nechat nic náhodě. Jeli jsme nechat zkontrolovat motory do Holandska, abych třeba potom na extralize neplác‘ jen dva body. Hlavně Zdenda mě do toho kopal, já jsem spíš flegmatik, abych tu sezónu dotáh‘ do úspěšnýho konce. Budu usilovat o divokou kartu i letos, abych to byl já. Záleží mi na Grand Prix, ale je to život a život je boj. A Když to nedopadne, třeba mě to zase nakopne. Pojede to ten nejlepší, doufám. Ale že jsem mistr republiky, mohlo by to bejt‘ podle mistráku. Samozřejmě bych se tomu nebránil (smích).“

speedwayA-Z: „Ve své formě jsi logicky nemohl chybět v sestavě Milana Špinky pro světový pohár družstev, která konečně zanechala sympatičtější dojem než v minulosti. V poslední šanci v Malille jsi původně neměl být. Nakonec jsi nahradil Václava Milíka, který si pochroumal ruku při nasazování motoru v garáži, ale nakonec jsi dokázal vyhrávat jízdy a to dokonce jako joker!“
Josef Franc: „V King’s Lynn se mi vůbec nedařilo. Byl jsem tam článek trochu navíc. Na Anglii jsem loni měl docela smůlu. Nejel jsem s dobrou náladou, nevěděl jsem, jestli pojedu ve Švédsku. Organizovalo se to na poslední chvíli. Ve čtvrtek byla Malilla a já měl v pátek Marmande. Když jsem ve středu ráno s Maikím v autě od Veveho a s jedním jeho motorem vyráželi do Švédska, Zdenda už byl ve Francii. Fungovalo to perfektně. Všechny jízdy perfektní nebyly, ale sám jsem byl překvapenej‘, že jsem jim ukázal, že Češi taký dokážou vyhrát jízdu. Pak jsem mastil autem do Kodaně, s Matějem jsme spali na letišti na sedačce. On se vracel do Anglie a já mastil do Toulose.“

speedwayA-Z: „Letos se ovšem budeš na race-off na Markétě jenom dívat. Česká republika má jako pořadatel jisté místo rovnou ve světovém finále. Do závodu sice zbývá poměrně dost času, avšak jak vidíš šance našeho nároďáku?“
Josef Franc: „Ve finále bude těžký dát do kupy jinou sestavu, než byla loni. Když není, odkud brát. Jedinej‘, kdo by moh‘ pomoct, je Venca. Jinak kdo by měl nahradit mě nebo Drymly? Jsou tam velký díry. V širší nominaci budou určitě všichni závodníci, co jsou v Čechách. V Praze by se to mohlo povést, stát se může ledacos. Uvidíme, někdo třeba mávne kouzelným proutkem.“

speedwayA-Z: „Úspěšný rok jsi prožil rovněž na domácích oválech. V mistrovství republiky AČR jsi doplatil na nekompromisní vyloučení za dvě minuty v Divišově, jinak to ve Mšeně mohlo vypadat úplně jinak. Titul sis ovšem nenechal ujít v šampionátu ČSMS a nesebral ti ho ani odhodlaný Matěj Kůs, který po něm prahnul minimálně stejně silně jako ty. Část plochodrážní veřejnosti a představitelé klubů, které zůstaly věrné Romanu Ječmínkovi, se ovšem na tento šampionát dívali hodně skrz prsty, což bylo v příkrém rozporu s postojem závodníků, kteří vesměs nechali politiku stranou a šli závodit. Jak se na to díváš ty coby šampión?“
Josef Franc: „Abych řek‘ pravdu, nepřemejšlel jsem o tom. Připravoval jsem se na ten závod, ne že je to mistrovství republiky, ale závod, kde jsem se chtěl ukázat. V AČR se mi to nepovedlo, chtěl jsem si spravit chu po Zlatý přilbě a dokázat, že motor jede, když jsme v něm od neděle vyměnili tisíc věcí. Kousnul jsem se hodně, což se mi nestává. Řek‘ jsem si, že vyhraju všechny jízdy a byl jsem schopnej‘ ten večer proto to udělat všechno, v rámci určitých mezí samozřejmě. Motorka jela dobře, byla rychlá. Já si vyzkoušel, jak se mám vyhecovat. A k otázce ČSMS a AČR je mi jedno, jakej‘ mistrák se jede. Výsledky hovoří. Je škoda, že jsem první závod AČR, myslím chybou rozhodčího přišel o tři body, který mě nakonec stály rozjezd o mistra.“

speedwayA-Z: „Na mou už poněkud vousatou otázku, kdy Praha konečně dokáže vyhrát extraligu, jste dali nejpádnější odpověď vy sami. Co se změnilo oproti předcházejícím letům, že jste byli jen obtížně k poražení?“
Josef Franc: „Je to možná změnou manažera. Topas chtěl vyhrát extraligu a dokázat, že je nejlepší. Šel si za tím natvrdo. S tím třeba nebyl spokojenej‘ Matěj. V otázce systému bych s ním souhlasil, že s titulem nemá radost. Já z něj mám radost, ale s tím stylem, že to šlo přes mrtvoly, jsme mohli vyhrát už před třema rokama. Pan Vopat dával šanci našim závodníkům. Když se něco nepovedlo, dal nám ještě šanci. Teď jsem měl třeba po třech jedničkách dvě trojky, ale stejně jsem šel ven. Museli jsme mít dva cizince, ale bez nich by nevyhrál žádnej‘ klub. A některý kluby, co se dvěma cizincema začaly, mají krachový období. Kdyby ty peníze nacpaly do našich kluků, úrodnost českejch‘ závodníků mohla bejt‘ větší. Třeba Slaný a Mšeno vyhrávaly, dle teď nevyhrajou, protože není juniorská základna. Anebo Divišov. Že si přivezou Žagara, ten udělá třicet bodů, ale jinak nemaj‘, s kým závodit, to je taková blbá realita. Topas chtěl vyhrát a musel nasazovat cizince, já dělal body, Matějovi se taky dařilo, ale naši junioři teprve dozrávaj‘, proto to nešlo jinak, než vzít cizince. Systém se mi nelíbil, je to dost hektický. I když se to stíhalo líp, chce to udělat víc pro lidi než pro závodníky.“

speedwayA-Z: „Česká extraliga současnosti lavíruje při hledání optimálního rozpisu dvojutkání, když myšlenky na renesanci čtyřutkání jsou přehlasovány. Letos budeme mít tedy opět nový model. Jak se na něho díváš?“
Josef Franc: „Švédskej‘ styl moc neznám, preferoval bych spíš anglickej‘. Nevím, jak to bude s pauzama, v Anglii to odsejpá. Za hodinu, za hodinu a půl jsou odjetý závody. Člověk ví, kdy pojede, je to srozumitelnější. Jsem rád, že se to letos u nás zjednodušilo a jsem rád, že se budou místa obsazovat podle average. Docela se na to těším, mohla by to bejt‘ změna k lepšímu. Každej‘ bude mít poctivý čtyři jízdy v rozpisu závodu, který by měl jet. Ne, že si junior obkrouží čtyři kola a nejede. Mohlo y se i hostovat, aby závodníci víc a víc jezdili.“

speedwayA-Z: „V britské Premier League jsi podepsal kontrakt v Sheffieldu, který se svými termíny čtvrtečních domácích utkání bezvadně hodil do tvého diáře. Co bude s Anglií letos? Elite League, kde jsi loni hostoval za Coventry?“
Josef Franc: „To bude odpověď na půl bloku (smích). Důvod, že jsem šel do Sheffieldu, byly jejich čtvrtky, abych měl víc volnejch‘ víkendů. Ale díky počasí se začaly předělávat termíny. A plochá dráha v Anglii je postavená jako byznys. Chtěj‘ vidět svý závodníky doma a ne venku. Chápali mě, i když někdy dávali najevo, že se jim nelíbí, když jim chybím. Stalo se, že jsem nemoh‘ jet všechno, i když jsem jim chtěl vyjít vstříc, ale prostě to tak bylo. Přestěhoval jsem se k Jasonu Lyonsovi, co mě dělal mechanika. Připravoval mi motorky, jezdil se mnou na závody. Tajně jsem doufal, že díky jeho zkušenostem vznikne perfektní spolupráce a mohlo by mě to v Anglii vyzdvihnout. Ale bohužel, je to škoda, to se nepovedlo. Vím možná příčinu. Jason byl jinej‘ typ závodníka. Používal jiný nastavení a snažil se to přenášet na mě. Nepovedlo se. Loňskou sezónu v Anglii nepovažuju za povedenou nebo průměrnou. Byla nepovedená, ale chtěl jsem to prostě vyzkoušet. Jsem rád, že mi Jason pomáhal, jsem rád, že mi domluvil Elite League v Coventry. Trošičku víc se mi tam dařilo, ale nebyl jsem to já. Co se dařilo v Evropě, v Anglii bylo naopak. Jestli se tam vrátím, přijedu se Zdendou, jestli bude chtít, abychom tam vyzkoušely a doladili motorky podle něho. Plán je takovej‘, že do Anglie od začátku sezóny nechci. Ani jsem to nezkoušel, chtěl bych tam skočit po měsíci, to bych šel bez debat. Zdenda by viděl, co tam dělám, jestli se trápím a proč to nejde. Průšvih je, že tuhle zimu promotéři brečí, že nic nemaj‘, takže se všechno musí snižovat. Je to tam jako na smeáku. Když neprofitujou, zbaví se toho klubu, ale regenerace toho areálu a sportu je nulová. Zatím mi to chybět nebude, ale chtěl bych tam. Jinak tady závodů tady moc mít nebudu a hlavní důvod je, že se bojím v tom letadle. Vadí mně, že to letí, a že se to klepe. Na lodi by mně pětimetrový vlny nevadily, ale to letadlo moc nemusím. Vymejšlím to do budoucna, protože v roce 2014 bych měl poslední šanci jet svůj testimonial. To budu muset ještě zjistit, jak to bude, kdybych v Anglii nebyl. Musel bych uvažovat vypustit tu dlouhou dráhu a třeba rok se věnovat Anglii. Rád bych měl ten testimonial v Berwicku. Teď řeším Polsko, doufám, že kontrakt s Lodží by měl bejt‘ na stole. Ještě jsem ale neviděl smlouvu, ale je domluvená, doufám.“

speedwayA-Z: „Zlé jazyky tvrdí, že ses prozatím místo přípravy na novou sezónu věnoval spíše budováním své nové dílny na pražské Markétě, kde ti především podlaha dala hodně zabrat. Jak to tedy bylo doopravdy a čeho bys chtěl v sezóně s třináctkou na konci letopočtu dosáhnout?“
Josef Franc: „Dílna je jako nová a změny oproti loňsku budou klasicky minimální. Připravuju motorky, aby byly v perfektním stavu, jak jsem zvyklej‘. Budu se snažit soustředit se na fyzičku, abych to neošulil. Je toho hodně. Běhám kolem věcí okolo plochý dráhy, času je méně, teď s Maikím začínáme dělat motorky. Uvidíme, co budeme dělat. Chtěl bych spíš detaily kolem nás, než měnit motorky z černý na růžovou nebo tím, že jsem byl třetí na mistrovství světa, zkoušel měnit budoucnost absurdnostmi, že bych jezdil se vzduchovým pérováním. To ne! Jsem víc dospělej‘, abych vymejšlel ptákoviny. Jsem spokojenej‘ s tím, co mám, jde mi spíš o tu funkčnost. O ambicích nechci moc mluvit. Cíle mám stejný jako loni, na tom nic měnit nechci. Mistrovství republiky družstev, jednotlivců, dvojic a na dlouhý dráze a získat medaili z mistrovství světa na dlouhý, světového poháru družstev a mistrovství Evropy na trávě. Připravuju nový stránky, kde zatím nic není. Nevím, jak to bude vypadat, zatím mám jen jméno. Na to se těším, že po tý stránce mediální by to mělo bejt‘ lepší. A víc aktuálnější věci by měly bejt‘ na mým facebooku. Nemůžu slibovat hory doly, ale ty stránky jsou v plánu, že se budou dolaďovat a přelaďovat. A taky jsem byl loni potřetí v životě na dovolený. S Terezkou jsme letěli na Kapverdský ostrovy.“

Josef Franc děkuje:
„Děkuju nám všem. Přítelkyni Terezce a potom AD Matuna, AK Markéta Praha, Bellis, Burrow Family, Clemco Designs, CS MV, Fuchs Oil Silkolene, Jitka Kern, Lepor, LZ engineering, MK autodoprava, Motosport K, MPM, PRO TEC, Schneiderwind Racing, Speedway Anarchy, STS, Stuha a 3F Vision.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel, Antonín Škach, Jiří Bayer, Michal Kohout, Petr Makušev a Jiří Georgiev

Svitavy – 6. ledna
Ani v letošní sezóně nevynechal jedinou šanci absolvovat nějaký závod. Válčil v přeboru a v první lize, kde však Pardubicím dokázaly uzmout titul nepřemožitelné Březolupy. Opět postavil vlastní tým do šampionátu dvojic. Všechny své sny si ještě nesplnil, i když o přídomek posledního mohykána svitavské ploché dráhy přijde, jelikož plánuje start kariéry svého syna Tomáše. O tom všem ovšem bude Jaromír Otruba hovořit sám v exkluzivním rozhovoru, který magazínu speedwayA-Z poskytl.

speedwayA-Z: „Druhou část své kariéry jsi odstartoval svým ostrým návratem na ovály roku 2004. Nyní ses několikrát vyjádřil, že by letošní sezóna, tedy přesně desátá, měla být posledním ve tvé kariéře. Je tomu skutečně tak?“
Jaromír Otruba: „Doba je taková, že nikdy nevím, jak všechno dopadne. Říkám to teď hodně, je to rozhodování docela na hraně. Plochá dráha není, co bývala. Nový výfuky a pořád se vymýšlí novinky, aby se ze závodníků tahaly prachy. V dnešní době by spíš závodníkům měli pomáhat a ne vymejšlet novinky. Už psali, že příští rok budou muset bejt‘ nový kryty na výfuk. A to jsou novinky, co lezou do peněz. A všechny okolní vlivy ti dávaj‘ brouky do hlavy. Na padesát procent je to uzavřený. Uvidíme, jaká bude sezóna. Ta letošní sezóna rozhodne, jestli skončím nebo ne.“

speedwayA-Z: „Tvůj syn Tomáš se zatím pohyboval po tvém boxu jako mechanik. Závodil v motokrosu a nyní by měl začít se stopětadvacítkou plochou dráhu, kterou prozatím okusil jako spolujezdec Václav Milíka při předloňském Becher Cupu. Má i jeho vlastní kariéra vliv na tvoje rozhodování, zdali budeš na oválech pokračovat?“
Jaromír Otruba: „Každopádně to má vliv. Shánět sponzory pro dva závodníky je docela náročný. Čekali jsme, až bude mít Tom věk na stopětadvacítku. Budu dělat všechno pro to, aby na to naskočil. Budu si ho trénovat sám. Máme teď něco rozjednanýho s panem Vozárem. Řešil jsem to i se Zdeňkem Schneiderwindem, ale Pardubice by byly blíž na trénování a konzultace s klubem. Teď je to na tom rozhodnutí. Kdo nám půjčí motorku, tak vyhraje. V únoru si myslím, že bychom to měli rozlousknout. To mu bude jedenáct, to bude ideální začít. Teď zkoušel stopětadvacítku krosku pitbajka a bylo to dobrý.“

speedwayA-Z: „Opět jsi nevynechal jediný podnik přeboru republiky. Škoda tvých problémů po tréninku v tom posledním v Liberci, že?“
Jaromír Otruba: „Problémy byly. V tom Liberci to gradovalo už od příjezdu. Řidič zakufroval. Bloudili jsme po městě a málem nestihli včas přejímku. Měl jsem s sebou jednu motorku, druhá byla doma připravená na druhej‘ den do Žarnovice. A to byla chyba. Při ohřívání motoru vyletěl hlavovej‘ šteft ze závitu. Zkoušeli jsme to přitáhnout. Odjel jsem ještě trénink, ale nedrželo to. Ten závit to už měl za sebou. Tak jsme to sbalili a jeli domů. Těšil jsem se, sestava byla taková, že by bodíky bejt‘ mohly. Ale nevadí. Pardubice byly dobrý, to bylo fajn. Tam se to povedlo, Mšeno ale bylo hrozný. Je tam dost špatná dráha a tuhle sezónu byla hodně špatná. Jsem za přebor určitě rád, mohlo by jich bejt‘ víc. Každopádně takovej‘ závod je lepší než trénink. A myslím, že by to uvítal každej’, kdo má málo závodů. Letos pojedu zase, už se na přebor těším. Začíná se 24. dubna na nový dráze. Zase bude nová zkušenost, je otázka, kolik tý navážky tam dali a jak jí uválcujou.“

speedwayA-Z: „Jako kmenový závodník Pardubic pro tebe byla jedním z hlavních závodnických chlebů první liga. Stejně jako v případě přeboru ti zvýšila počet mítinků, avšak letos vás z trůnu sesadily nepřemožitelné Březolupy…“
Jaromír Otruba: „Velký poděkování panu Vozárovi, že mně dával tolik příležitostí. Březolupům to sedlo, ale myslím, že naše druhý místo je taky dobrý. A hlavně bylo dobrý, že jsem tu první ligu moh‘ jet. Myslím si, že systém je udělanej‘ dobře. Letos jsem zase požádal pana Vozára, jestli bych moh‘ setrvat na soupisce Pardubic. On v tom problém neviděl, takže jsem za to rád a děkuju mu za to.“

speedwayA-Z: „Naproti tomu od tvého odchodu ze Mšena po sezóně 2008 pro tebe zůstává účast v extralize v oblasti snů. Je šance, že se ti ho podaří letos proměnit v realitu?“
Jaromír Otruba: „To už je asi ztracenej‘ sen. Roky přibývaj‘, výsledky už moc nahoru nepůjdou. Je to závodění pro radost, ale zadarmo nikomu nic dávat nebudu. Jak to říkal pan Motyčka (bývalý svitavský silničář a později mechanik plochodrážního klubu – pozn. redakce), závod končí až projetím cílem a i z posledního místa se dá vyhrát. Ale na extralize jsou dnes náhradníci jinde. Určitě kdyby byly potřeba to udělat, udělám to. Problém s tím nemám.“

speedwayA-Z: „V mistrovství republiky jednotlivců AČR ses dostal do semifinále v Pardubicích. Tam chybělo pár bodů a mohl jsi postoupit i do finálové části. Letos tohle napravíš?“
Jaromír Otruba: „Byl jsem hrozně rád, že to s postupem do semifinále vyšlo. Tento rok se musím pokusit znovu. Loni v Pardubicích chyběl kousíček na přímej‘ postup a to jsem šel do závodu jako náhradník. I to je úspěch, na to, že každej‘ je lepší než já, jak někteří píšou (smích). Letos uvidíme. Hlavně jaká bude v Pardubicích dráha. Dělal se novej‘ povrch a je to otázka. Hlavně aby bylo počasí a dalo se tam jet před kvalifikací zatrénovat. A od toho se to bude všechno odvíjet. Necháme se překvapit.“

speedwayA-Z: „Už pošesté jsi postavil vlastní tým do mistrovství republiky dvojic. Opět jsi pokračoval v trendu střídání kolegů, tentokrát se ve Mšeně po tvém boku objevil slánský Michal Dudek. Jak vzpomínáš na závod, který pro tebe skončil už v nabité kvalifikaci?“
Jaromír Otruba: „To bylo velký zklamání. Asi to hodně zklamalo i Michala. Sezónu měl hodně dobrou, ale loni byla ta kvalifikace hodně těžká. Na letošní sezónu jsem se zase přihlásil, oslovím zase nějaké zájemce. Vypíšu výběrový řízení, udělám rozstřel a pojedeme zase (smích). Březolupy mám rád, těším se na ně. Tam se mně líbí, mám je nejradši. Je to moje nejoblíbenější dráha. Uvidíme, koho budu mít letos. To se ukáže až v průběhu sezóny, kdo bude mít volno se svýzt.“

speedwayA-Z: „Zlatá přilba ve slovenské Žarnovici má pravidelně ve své startovní listině také tvoje jméno. Ovšem Zlatá přilba města Pardubic je stále v rovině tvých přání, by o místo náhradníka usiluješ už léta. Nestálo by za úvahu tohle letos zlomit, by ses o konci kariéry ještě definitivně nerozhodl?“
Jaromír Otruba: „Jezdím tam rád, musím místním poděkovat, panu Repiskému a paní Štefánikové, že mě tam každej‘ rok berou. A doufám, že mě vezmou za odměnu i letos na jubilejní padesátou přilbu. Česká Zlatá přilba je asi zakletá. Loni jsem si říkal, že s těmi náhradníky to bylo slabší, takže by to mohlo vyjít, ale zase to nevyšlo. To jsem vždycky říkal, že až pojedu českou Zlatou přilbu, skončím kariéru. Takže jí teď buď asi pojedu, nebo na tý motorce umřu (smích).“

speedwayA-Z: „Z trhacího kalendáře na letošní rok zatím neubylo příliš mnoho listů, avšak záhy na dveře zaklepe nová sezóna. Jak se na ní chystáš?“
Jaromír Otruba: „Na novou sezónu se začínám připravovat. Musíme trošičku vyleštit motorky. Teď na to není moc času. Musíme se věnovat shánění peněz a dělala se rekonstrukce baráku, takže příprava musela jít stranou. Probíhá drobná fyzická příprava, bruslení, masáže a spíš takovej‘ aerobní vytrvalostní trénink. Považuju to za lepší přípravu než posilovnu.“

Jaromír Otruba děkuje:
„Musím poděkovat skalním sponzorům, musím poděkovat panu Vozárovi, že mi dává šanci závodit a Pepovi Novákovi, že nás vzal do Březolup, když nastala prekérní situace. Poděkuju partnerce Marušce a synovi Tomášovi, že mi na posledních třech závodech dělal mechanika. A tradičně poděkuju i těm, co mě nemaj‘ rádi. I jejich záporné názory na mě, mě u plochý dráhy držej‘!“

Foto: Wojta Zavřel, Antonín Škach, Eva Palánová a Michal Kohout

Praha – 5. ledna
Zjara podal pádný důkaz, že se slovo nikdy nemá doopravdy nikdy říkat. Na podzim 2010 se rozloučil se stopětadvacítkami, avšak shodou okolností se v nich objevil znovu. Výsledkem se staly s přehledem vyhrané tituly obou federací na krátké dráze. Nicméně hlavní díl pozornosti přece jen upíral k pětistovkám. Titul přeborníka republiky mu unikl doslova o vlásek, avšak mezi šampióny republiky se zapsal v extralize. Sezónu si prodloužil o starty ve světovém šampionátu juniorů v Argentině, do jehož kvalifikačních kol nemohl ještě zasáhnout, dokud neoslavil šestnáctiny. O tom všem se ovšem rozhovoří samotný Michal Škurla, který magazínu speedwayA-Z poskytl exkluzivní rozhovor.

speedwayA-Z: „Sezónu 2012 sis prodloužil svým listopadovým startem v mistrovství světa juniorů v Argentině. Vypravit se na takovou štaci ovšem není něco jako vyrazit do Žarnovice nebo na Ukrajinu, což v našich podmínkách bývá vnímáno jako synonymum velké dálky. Co takový výlet vlastně obnáší?“
Michal Škurla: „Zdenda to odmít‘, pak to nabídli mně. Musely se udělat motorky a připravit bedny. Ty mi udělal jeden truhlář u nás přes noc. Dal jsem tam dvě motorky a všechny věci okolo. Vešlo se to tam všechno, i když jsme museli hodně rozebírat. Pak jsme je zavezli na poslední chvíli do Stuttgartu. Motorky odletěly a byl zase tejden čas. To jsme se zase balili my dva s tátou. Nevěděli jsme, co si tam vzít a počítali se vším. Let z Prahy trval asi patnáct hodin, mezipřistání byly ve Frankfurtu a v Buenos Aires. Tam jsme na další let čekali devět hodin. Seděli jsme na letišti a povídali si. V Bahia Blanca jsme měli dobrý zázemí. Většinu času jsme strávili na hotelu. Motorky jsme měli ve městě v takový velký autodílně, je to asi dvacet kiláků ze stadiónu. Vždycky přijel kamión, tak se to na něj naložilo a vezlo na stadión. Dráha byla písková, to u nás moc není. Rozměrově to byly takový Pardubice. Na první závody přišlo asi pět tisíc lidí, na druhý snad sedm tisíc. Po druhým závodě musely bejt‘ motorky rozebraný. Daly se zase do beden a my potom letěli domů. V Buenos Aires jsme čekali jen tři hodiny, už to nebylo tak dlouhý. Zkušenost to byla velká. Hodně moc věcí bylo pro mě novejch‘, ten let, příprava a všechno. Máme spoustu zážitků. Hodně nám pomáhali místní lidi. Třeba nás vzali do jednoho kanclu a tam jsme skládali motorky na koberci. Všichni tam byli hodně ochotní. Závody dávali i v televizi, v rádiu to šlo taky, ale tý jejich řeči nerozumím. Bylo to tam hodně na plakátech. Letos bych tam rád letěl znova a doufám, že se tam probojuju.“

speedwayA-Z: „Vzhledem k tomu, že jsi své šestnácté narozeniny oslavil až v červnu, byly dva závody v Bahia Blanca tvoje první zkušenost se světovým šampionátem vůbec, nepočítáme-li samozřejmě obě nižší kubatury. Jak sis svůj debut užil a jak hodnotíš dvojici svých jedenáctých míst?“
Michal Škurla: „Asi to mohlo bejt‘ lepší, ale nejhorší to taky není. Byla to hlavně velká zkušenost. Jel jsem poprvý v mistrovství světa a byl hodně nervózní. Se stopětadvacítkou to bylo úplně něco jinýho. Taky tam byla jiná atmosféra. Hlavně jsem to neznal, takový závody jsem jel poprvý. Jeden místní tam byl docela dobrej‘. Od startu jsem tam byl s ostatníma, jezdil s nima, ale vždycky mi chyběl kousek. Špatný to nebylo. Převody a nastavení se vychytalo, táta jako mechanik fungoval dobře.“

speedwayA-Z: „Na začátku sezóny ses postaral o poměrně velké překvapení. I když jsi na podzim hlásil, že stopětadvacítka už půjde z domu, nakonec ses vrhnul do závodění i s ní. Co tě k tomu vedlo a jaký je tvůj názor na hlasy, že ve svém věku už nemáš na stopětadvacítce co pohledávat?“
Michal Škurla: „Dovedlo mě k tomu, že jsme první závod ČSMS museli jet. Nevím, co je to v klubu najednou napadlo, celou dobu byli proti stopětadvacítkám a najednou jsme to jet museli. A tak jsem potom u toho zůstal. Prostě jsem to jel. Nejhůř dopad‘ ten první závod. Motorka se dělala přes noc a pak jsme měli problém s elektrikou. To, že jsem tam neměl, co dělat, je názor každýho, ale mě to tam bavilo. Měl jsem příležitost závodit a tak jsem závodil. Myslím, že pro ty mladší kluky by to spíš měla bejt‘ motivace, že je někdo porážel. Měli by se snažit a ne se vztekat. Tamty roky mi určitě přinesly ve stopětadvacítkách víc, ale tenhle taky měl přínos. To ale byl určitě už poslední rok ve stopětadvacítkách. Už nemůžu kvůli věku, ale chci se věnovat hlavně půllitru.“

speedwayA-Z: „V sedle stopětadvacítky jsi naprosto opanoval mistrovské seriály AČR a ČSMS na malých drahách. Při pohledu zvenčí oba tituly vypadaly poměrně hladké a suverénní. Bylo tomu i tak ve skutečnosti?“
Michal Škurla: „Byly tam určitě i nějaký souboje. Úplně jednoduchý to nebylo, občas přišly i vyhrocený situace. Pořád je tam konkurence, mladý se snažej‘ jezdit a hodně se zlepšujou. Tituly jsou určitě dobrý, mám z toho radost. Snažil jsem se o ně. Titul jako titul, každej‘ titul je dobrej‘. Co je doma, to se počítá.“

speedwayA-Z: „Vyjma březolupského testování čtyřventilové Shupy jsi do klasického stopětadvacítkářského šampionátu nezasáhl. Byla by to stejná písnička jako při zlatých trofejích ve Vechtě a Blijhamu,kde je handicapem tvoje vyšší hmotnost v porovnání se soupeři?“
Michal Škurla: „Jo, to je ten hlavní důvod. A hlavně, jak jsem už říkal, stopětadvacítku jsem už na začátku sezóny původně nechtěl. Ta váha byla znát, i když ten čtyřventil jel v Březolupech pěkně. Třeba moh‘ bejt‘ i třetí titul (smích). Ale nejel jsem to. Na závodech venku jsem byl hodně těžkej‘. Motor jel dobře, ale fakt jsem na to těžkej‘. Ukázalo se to i v tom Blijhamu. Stopětadvacítky byly z nouze ctnost, kluci v Shupě mi to nabídli, tak jsem to jel.“

speedwayA-Z: „Hodně blízko k triumfu jsi měl v přeboru republiky, obzvl᚝ po mšenském pódiu. Ale v Liberci by v lepší výchozí pozici pro útok na trůn Zdeněk Holub. Titul byl nakonec jeho a dokonce se ozvaly hlasy, že tě předstihl nejen v přeboru, ale i v boji o post pomyslné pražské juniorské jedničky…“
Michal Škurla: „To ani nevím. Něco takovýho asi bylo. To nerozhoduju já, to by ses musel ptát někoho jinýho. Zlepšujeme se oba dva. Občas jsem lepší já, občas on, střídá se to. v přeboru to prostě dopadlo takhle. Snažil jsem se, ale nevyšlo to. Přeborový závody jsou dobrý, v Čechách je závodů málo, tak je dobrý, když jich je takhle víc.“

speedwayA-Z: „V šampionátech republiky do jednadvaceti a devatenácti let ti stupně vítězů prozatím unikaly, i když ve Svitavách a hlavně ve Mšeně byly blízko blizoučko. Jak vzpomínáš na své účinkování v obou šampionátech?“
Michal Škurla: „Dobrý závody. v těch devatenáctkách jsem pokazil jednu jízdu. To rozhodlo, proto to tak dopadlo. Nepovedlo se mi to, dojel jsem čtvrtej‘. Jednadvacítky skončily docela dobře. Splnil jsem si výkonnostní cíle. Byly to dobrý závody, docela se dařilo, ale bedna mi pořád utíkala. V Pardubicích mi třeba jednou prasknul řetěz. Pak ještě někde a tím jsem dvě jízdy pokazil. Doufám, že to čekání na bednu prolomím letos. Hned v dubnu ve Slaným by to bylo nejlepší. Už by to chtělo, čekám dlouho a od bedny mě zatím dělila víceméně jen smůla. Byly tam občas technický problémy, mohlo to bejt‘ lepší.“

speedwayA-Z: „Nesporným úspěchem byl ovšem pražský triumf v extralize. Zlato skončilo ve vašich boxech po dlouhých devíti letech. Přitom cesta k němu nakonec nebyla tak jednoduchá, jak by se po triumfální sérii na jaře mohlo zdát.“
Michal Škurla: „Snažil jsem se bojovat, co jsem moh‘ a pomoct týmu. Týmová spolupráce byla dobrá, některý závody komplikovaný, ale vyšlo to. Soupeři prokoukli naši taktiku a jeli jsme se silnějšíma týmama. Extraligy byly dobrý závody, jsou to zase zkušenosti. Naše opora byl určitě Nicki. Máme dobrýho manažera, dělá, co může, podporuje tým a jednotlivý jezdce. Byl to určitě přínos. Finále bylo velký drama. Věřil jsem v titul, měli jsme silnou sestavu s Nickim a Troyem. Pepe byl dobře rozjetej‘. Zlato bylo suprový,to je jasný, akorát na vyhlášení mistrů v listopadu šly za mě máma s kámoškou. Letos, doufám, tam budou muset jít taky, protože já budu zase v Argentině.“

speedwayA-Z: „V první lize měla Praha celek složený výhradně z ambiciózních juniorů. Nicméně soudě dle výsledků, nechyběla vám opora v podobě staršího ostřílenějšího závodníka?“
Michal Škurla: „Určitě někdo zkušenější chyběl. Každý tým někoho takovýho měl, třeba v Pardubicích byl Tomáš Suchánek. Myslím, že by nám to pomohlo. Celkově se nám první liga nevyvedla. Byly to sice zajímavý závody, ale myslím, že nám podpora toho zkušenějšího jezdce chyběla. Každý závody pomáhaj‘ v růstu, proto jsem jezdil třeba i do Slovinska. Tam byl dobrej‘ závod v Lublani. Vyhrál jsem všechny rozjížďky až na dvě, takže to byl hodně dobrej‘ závod.“

speedwayA-Z: „Stará sezóna je už nenávratně v historických análech, zatímco z té nové nebyl popsán prakticky ani jediný list. Jak se na ní chystáš a co bys v ní rád dosáhl?“
Michal Škurla: „Teď zatím cvičím a připravuju motorky. V pondělí jedeme na Zadov na soustředění na běžky, jestli tam bude sníh. Řek‘ bych, že ho tam moc nebude, takže budeme jen běhat. To vyjde na stejno jako běžkovat. Jinak v pondělí a čtvrtek mám tréninky s Markétou, pátek a sobota cvičím doma nebo chodím do fitka. Určitě bych chtěl zaútočit na první místa v devatenáctkách a jednadvacítkách a udělat bednu v seniorech. A probojovat se do finále mistrovství světa juniorů, abych jel zase v Bahia Blanca. Líbilo se mi tam, pěknej‘ vejlet.“

Michal Škurla děkuje:
„Tátovi, všem klukům ze Shupy, trenérovi a všem, co mi pomohli. A máme, že mi podepíše licenci. Kdyby ji nepodepsala, byl bych pěkně v háji, tak musím bejt‘ hodně hodnej‘.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel a Antonín Škach

Březolupy – 23. prosince
Ještě loni se touto dobou rozhodoval, zda pověsit svou typicky červenou kombinézu na hřebík. Nebyl spokojený s výsledky a vítr v peněžence chmury na jeho duši také rozhodně nerozháněl. Jenže na prahu čtyřiadvacátých narozenin se mu do předčasného závodnického důchodu ještě moc nechtělo. Vždy u sportu levých zatáček prožil prakticky celý svůj život a boxy českých závodů navozují spíše rodinnou atmosféru. Rozhodl se pokračovat a dnes po dvanácti měsících svého rozhodnutí nelituje. Sezóna 2012 mu přinesla skvělé výsledky, z nichž je třeba vypíchnout zejména extraligový titul, stříbra v českých dvojicích a slovenském šampionátu či sedmé místo v šampionátu republiky jednotlivců AČR. Nicméně Martina Gavenda se v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z svěřil, že by se u těchto met zastavil jen velice nerad.

speedwayA-Z: „Letošní sezóna byla pro tebe z hlediska úspěchů poměrně přelomová. Největší překvapení jsi nastrojil při mistrovství republiky dvojic ve Mšeně. Z titulu vicemistra, který jsi dosáhl s Marcinem Jedrzejewskim, se asi budeš radovat ještě dlouho, že?“
Martin Gavenda: „Je pravda, že jsem se před sezónou rozmýšlel, jestli jezdit nebo nejezdit. Loňská sezóna nestála za nic, ale v tom sportu jsem strávil hodně času ze svého života. Plochá dráha je jako rodina, tak jsem se rozhod‘ to ještě letos zkusit. A nelituju toho. Rozhod‘ jsem se správně. Že jsme se dali dohromady s Marcinem, byla náhoda. Měli jsme rozjednaných víc Poláků z pohraniční, ale nakonec jsme se dohodli s ním. Řešil to Pepa Mizera, já se mu do toho moc nemíchal. Kývnul jsem na to hnedka. Z výsledku jsme byli hodně překvapení. Vůbec jsem ho neznal, nevěděl jsem, jak pojede. A celý závod jsem byl překvapený. Sehráli jsme se a celé závody jsme fungovali na jedničku a neměli vůbec žádné problémy. Chtěli jsme se dostat aspoň do semifinále, ve finále jsme vůbec nedoufali. Pad‘ nám ale dobrý los a to nám pomohlo. Když jsme se už dostali do finále, měli jsme chu vyhrát a porazit Mšeno. Ale to nebylo možné, byli o dvě třídy lepší, než jsme byli my. Škoda, neškoda, i tak to byl dobrý výsledek, vůbec jsme s ním nepočítali. Příští rok jedeme doma v Březolupech, tak pojedu sám, tam nikoho nepotřebuju (smích)! Ale vážně, bavit se o tom je předčasné. Určitě by nebylo špatné ten titul vyhrát.“

speedwayA-Z: „Stříbro ti patřilo dvakrát i ve slovenské Žarnovici a to při Zlaté přilbě SNP i mistrovství Slovenska. Jak na tyto závody vzpomínáš?“
Martin Gavenda: „V Žarnovici mi to celý rok nefungovalo. Ale při Přilbě jsem si tam spravil chu po roku 2008 (tehdy dlouho suverénně vedl finále, přičemž statečně odrážel urputně útočícího Martina Vaculíka, dokud mu nepraskl řetěz – pozn. redakce). Od té doby jsem buď nejel, nebo se nedostal do finále. Až letos. Šlo o to dostat se tam a pak se uvidí. Od startu a celých šest kol jsem se trápil s Vaškem Milíkem. Snažil jsem se ho odrážet a nemyslel na toho před sebou. Až ve čtvrtém kole jsem se zbavil Vaška, ale nechtěl jsem tolik tlačit na pilu, abych něco nepokazil nebo nespad‘. A mistrovství Slovenska je pro mě asi nejlepší výsledek v sezóně. Co se týká konkurence, bylo to docela dobře obsazené. Ráno jsem si doma prohlížel startovku, počítal, přemýšlel a říkal si, když budu šestý nebo sedmý, budu spokojený. Ale začalo to vítězstvím v první jízdě. Říkal jsem si, že jsem měl štěstí, jenže přišlo druhé vítězství. A třetí. Šlo mi to, všechno pasovalo. Až to finále jsem si pokazil. Nemohl jsem se rozhodnout, jakou si vzít dráhu a nakonec jsem si vzal jedničku. Zprava jsem měl Gafurova. Ten si mě pohlídal, zavřel mě na lajnu a tím jsem ztratil. Celých šest kol jsem jel za ním, ale nepovedlo se mi najít rychlost, abych ho někde z výjezdu předjel. Druhé místo nebylo špatný, byl jsem určitě moc spokojený.“

speedwayA-Z: „Nedá se jednoznačně říct, že bys v extralize byl stálý a nepostradatelný inventář pražského Olympu. Avšak do sestavy ses přece jen dostával častěji než v minulosti. Navíc jsi s klubem prožil rozhodující finále, v němž Praha po devíti letech získala zlato. Jaký to byl pocit?“
Martin Gavenda: „Konečně jsem se svezl v extralize víckrát. Začátek byl nic moc, měl jsem technické problémy, ale ta druhá půlka sezóny byla lepší. To finále nešlo snad už ani zkazit. Ale těch deset bodů zase takový náskok není. Pokazit to může kdokoliv. Ale proti těm Pardubicím jsme to před tím druhým finále měli jednodušší, jeli jsme tam v klidu. Přijeli jsme tam, že vyhrajeme a na těch deset bodů jsme vůbec nespoléhali. Chtěli jsme získat titul. Povedlo se to, ty doutníku, co jsme kouřili, už byly hodně archívní (smích). Tento systém byl strašně chaotický, v tom aby se prase vyznalo. Uvidíme, ale myslím, že ten nový systém budu lepší a nebude se moc se závodníkama hýbat. Každý má svoje jízdy vypsané. A že závody nebudou vyhrávat jenom dva a každý bod bude mít cenu zlata. Ale všechno uvidím až v sezóně.“

speedwayA-Z: „Dařilo se ti rovněž v obou šampionátech republiky jednotlivců. V tom pod jurisdikcí AČR jsi skončil sedmý. V mistrovství s hlavičkou ČSMS jsi byl osmý, avšak nebýt vyloučení, dopadl jsi výrazně lépe. Všechny tyto výsledky přece nemohly být pouhým dílem náhody či příznivé souhry okolností. Co za nimi vězí?“
Martin Gavenda: „Začal jsem pít slivovici ředěnou metylem (smích). Dopasoval jsem jeden motor, co mi seděl. Investoval jsem do něho a snažil se všechno jezdit na něm. Divišov jsem jako dráhu nemusel, ale výjimečně mi to tam šlo. Tam to všechno začalo, dostal jsem se do mistrovství světa a Evropy a to mě trošku nakoplo. Až potom ve Mšeně jsem to pokazil. Vůbec, jak ta sezóna byla vydařená, chtěl jsem ve Mšeně udělat dobrý výsledek a poprat se i o bednu. Ale jak jsem byl přemotivovaný, posral jsem to tam. Hlavně tu poslední jízdu, jinak jsem moh‘ zůstat na pátém místě. V šampionátu ČSMS mi nevyšla první jízda. Byla nula, dráha byla jinačí. Pak jsem ti to doladil, ale to blbé vyloučení mi zkazilo chu. Už jsem ten závod jen dojel. Bylo to neprávem, ani jsem se ho nedotknul. Véna do mě narazil sám, když už jsem byl před ním.“

speedwayA-Z: „Do rámce povedené sezóny by se náramně hodil nějaký reprezentační úspěch. Avšak v mistrovství světa jsi vypadl v St. Johannu, z mistrovství Evropy ve své oblíbené Žarnovici…“
Martin Gavenda: „To byly právě závody, do kterých jsem nejvíc investoval. Repase motorů byly kvůli dobrému úspěchu, ale bylo to obráceně. Peněz také moc nebylo, udělali jsme repas jen poloviční. A díky tomu motor nefungoval jak před repasí. V Johannu jsem jel až v sobotu závody, v pátek jsem kvůli práci netrénoval. Nemohl jsem na to přijít, za týden byla Evropa, s Láďou Dvořákem jsme laborovali, jenže to pořád nefungovalo. Zkusili jsme jednu věc, ale tu chybu jsme odstranili až po těhle dvou závodech, což mi nejvíc v téhle sezóně štve. Problém byl v hlavě motoru.“

speedwayA-Z: „Ani letos se ti nepovedlo sehnat angažmá v polské lize. Nakonec ses dohodl na startech v maďarské lize a stal se z tebe Býk. Jak k tomu došlo a proč ta soutěž tak rychle skončila?“
Martin Gavenda: „V Polsku jsem nic nesehnal. Ozvali se z Maďarska, že budou mít ligu. Bylo to za slušné peníze, ozvali se staří známí z Miskolce. Byly to zase závody, co mi pomohly finančně, že jsem i trošku vydělala. Byla škoda, že to skončilo, vůbec nevím proč. Asi to bylo něco s licencí, co měl Miskolc, měli problémy, jak tam byla Evropy. Letos není z Maďarska nic, že by se to mělo opakovat, a na příští rok sháním Polsko.“

speedwayA-Z: „Jakousi obdobou ligové soutěže může být jadranská liga. V ní jsi už tradičně hájil slovenské barvy a letos jste dokázali vyhrát. Avšak soutěž nemá v České republice nikterak oslnivý zvuk, k čemuž dozajista přispěla i vlažná podívaná v Pardubicích a především v Liberci. Bylo tedy vaše vítězství snadnější?“
Martin Gavenda: „Je pravda, že loňská sezóna byla možná lehčí, že soupeři byli slabší. Do Chorvatska jsme přijeli a jeli hned domů. Ve Slovinsku jsem nebyl, to byl zrovna mistrák ve Mšeně. Ale tyhle závody jsou pořád lepší než nic, než sedět doma. Hlavně jsem rád za vítězství kvůli Žarnovici. Na příští rok změnili systém, kdo ví, jestli se vůbec dostanu do sestavy. Ještě jsem to s klukama neřešil, nikdo se mi ještě ze Žarnovice neozval, asi na mě kašlou, chuligáni (smích). A ten důvod, proč to bylo letos lehčí, byl, že to není asi tak dobře placené, což bylo vidět na startovní listině. Ale v těch zemích, je to oživení pro rozvoj ploché dráhy.“

speedwayA-Z: „V první lize šly Březolupy od triumfu k triumfu a prohrály jediný závod v nejslabší možné sestavě o jeden bod s ambiciózními Pardubicemi. Jak jsi vaše tažení za přebornickým titulem prožíval a čím si takovou převahu vysvětluješ?“
Martin Gavenda: „Myslel jsem, že to už tak jednoduché nebude. Byli jsme sehraná trojka. Začali od nás opisovat, když jsme začali jezdit ve třech a s jedním závodníkem na náhradníkovi. Pak to jezdili všichni. Měli jsme dva tisíce za bod a za ty prachy, kdo by nechtěl vyhrávat, pan Mizera z toho neměl radost, tak nám to strhnul na patnáct set (smích). Chtěli jsme vyhrát, šli jsme za tím, stáli jsme si za tím, neustoupili od toho a povedlo se nám to.“

speedwayA-Z: „V první lize 2013 pojedou Březolupy v koalici se Žarnovicí. Nebude tedy asi žádných pochyb, že bys v tomto týmu chyběl, když budeš mít podporu z obou stran. Avšak co extraliga? Už předloni jsi hostoval v Plzni, letos byl zájem o tvé služby ze Slaného.“
Martin Gavenda: „Nabídky na příští rok byly, ale z některých prostě sešlo. Rozhodl jsem se zůstat v Praze. Když jsem jim ten titul už vyhrál, tak se pokusím o obhajobu (smích). A v první lize jednání s manažerem neproběhla, tak nevím, jestli mě chcou (smích).“

speedwayA-Z: „Je těsně před Štědrým dnem, kdy se myslí na všechno možné, jen asi plochá dráha ustupuje do pozadí. Nicméně období konce roku je skvělé nejen pro bilancování, ale také pro vytčení dalších cílů. Takže co bude příští rok?“
Martin Gavenda: „Bude větší DPH. Zatím přípravu nestíhám, bylo hodně práce, jezdil jsem domů v osm večer. Až teď o svátcích na to skočím a všechno připravím. Něco málo, když jsem měl čas, jsem dělal na fyzičce, umístil si do časového programu squash nebo plavání, co šlo dělat v pozdějších hodinách. Teď toho bude míň v práci, tak se vším začnu. Co se týká těch cílů, chtěl bych zase o něco výš než letos.“

Martin Gavenda děkuje:
„Poděkujeme Petrovi Popelkovi, bráchovi a tátovi, Honzovi Šerému, panu Plzákovi, celému týmu Olymp Praha, AK Březolupy, chalanům ze Žarnovice a Aďovi Rymelovi.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel, Michal Kohout a Antonín Škach

Pardubice – 1. prosince
Loni si sezónu zorganizoval sezónu v pohodovém rytmu, vypustil zahraniční angažmá a na domácí scéně se radoval se třech stříbrných medailí. Letos v podobném trendu pokračoval a trable počátku sezóny vyřešil změnou ladiče. Dostal se do finálové části mistrovství Evropy jednotlivců a v případě Zlaté přilby a domácích šampionátů mohl právem hovořit o smůle. O tom se ostatně můžete přesvědčit sami, protože Tomáš Suchánek poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.

speedwayA-Z: „Zkraje roku jsou všichni závodníci natěšení na start nové sezóny. Ty jsi však letos do konce dubna měl odjetý pouze jediný pouák v Natschbachu. Nebyla to nevýhoda?“
Tomáš Suchánek: „Začal jsem trošku neobvykle pozdějc‘. Začínal jsem většinou už v půlce března díky Anglii. Ale letos žádný jiný závody nebyly. Nikdo nevolal, nezbylo mi nic jinýho. I tréninky začaly pozdě, nebylo počasí. Asi to nevýhoda bude, dá se říct, že tři čtvrtiny jezdců ze světa byly už měsíc rozjetý. To je znát, už maj‘ něco odježděný a ty se teprve rozjíždíš a začínáš testovat. Takže určitě nevýhoda. Buď šlo víc shánět závody, nebo se už vrátit do Anglie, kde by nebylo co řešit. Nabídky byly. Asi tři nebo čtyři v průběhu sezóny, ne zkraje, ale tak od půlky. Ani jednou jsem na to nepřistoupil. Bylo mi tady doma líp. Byla nabídka i na dubnovej‘ přebor, ale za ty peníze, je lepší, když to nechám jinejm‘. Závody jsem neměl, ale tohle je přece jen pro někoho jinýho. Uvidíme, kdo se ozve, přiklonil bych se k Polsku. A kdyby se tam dařilo, není třeba víc shánět. Pokud nic z lig nebude, budu muset shánět volňásky, abych každej‘ tejden nějakej‘ závod měl. Ale to je ještě čas, teprve teď se to začíná podepisovat, i když některý kluby v Anglii maj‘ už kompletní sestavy. Ale znáš to, že jsem nikdy nepodepisoval nic předčasně, ale většinou až na Vánoce nebo Novej‘ rok. Kolikrát něco uspěcháš a pak přijde další lepší nabídka. Když počkáš, můžeš mít jiný angažmá anebo taky nic. Plochá dráha je rizikovej‘ sport na všechno. Nemáš jistotu, jestli budeš mít závody, jestli ti tam zaplatěj‘. A kolikrát nemáš ani jistotu, jestli dojedeš závod s výbavou, s kterou tam přijedeš.“

speedwayA-Z: „Ovšem mistrovství republiky AČR začínalo už na začátku května v Divišově. Proklatě brzy, uvážíme-li, že další závod přišel na řadu až v říjnu ve Mšeně. Přitom právě lepší výsledek z prvního kola tě mohl posunout v závěrečné klasifikaci mnohem výše než na páté místo.“
Tomáš Suchánek: „Určitě to bylo dost brzo. Mistrák většinou bejvá od půlky sezóny, v tomhle čase bejvalo akorát semifinále. Měl jsem obavy, abych to nezničil. Mohl bej’t lepší výsledek, devět punktů nebylo moc. Co s tím naděláš? Každej‘ závod se nepovede podle tvejch‘ představ. Starty se mi tolik nedařily. Celej‘ začátek sezóny, možná první tři měsíce jsem měl s motorama problém, že každej‘ jel hezky, ale nešel dobře od startu. Už jsem hledal chyby i v sobě, i kluci řekli, že mám špatnou reakci, ale kolikrát jsem cejtil, že to tak nebylo, že to bylo motorama. V Divišově byla tvrdá dráha a to byl velkej‘ problém, startovali mi to jenom z materiálu, takže jsem byl dvě motorky za nima. Prvně jsem to zjistil, když jsem změnil ladiče. Součástky v motoru zůstaly stejný, jen to jinak načasoval. Motorka měla stejnou rychlost, akorát od startu šlapala třikrát rychlejc‘. Už to šlapalo, ale na to jsem musel změnit ladiče. Ve Mšeně to byla škoda a ta první jízdě mě vyloženě nasrala. Jednak Lukáš, co udělal, a pak si já debil v tom spěchu neotevřu kohouty. Nebejt‘ tý první jízdy, jak se to vyvíjelo, závod by dopad‘ úplně jinak. Venca v ní jezdil až třetí… Jinak ten závod byl pěknej‘, nejhezčí ta jízda Pepíčkem. To se mi líbilo, jak jsme se asi třikrát předjeli. To mě bavilo, užíval jsem si to na tý super připravený dráze (smích).“

speedwayA-Z: „Své závodění pojímáš víceméně v pohodovém duchu. Trénuješ při první nebo jadranské lize, nelétáš po zahraničních soutěžích. Zůstaneš u této koncepce i nadále?“
Tomáš Suchánek: „Doufám, že ne. Nebo když jo, tak aby mi aspoň o dvacet volňásků navíc přibylo. V první lize moc nevyděláš, v jadranský nevyděláš nic, tam proděláš a v extralize je jen deset závodů za rok, to je taky málo. Takže by to chtělo Polsko. Vydělávat, vydělávat, a se může investovat. Zatím jsem se do toho nevrhnul, minulej‘ víkend jsem teprve rozebral zohejbanou motorku z Přilby. Já to většinou mám, že do Vánoc je pohodička a klídeček a pak se začíná dělat a shánět. Kluby se začínaj‘samy ozývat. Na Anglii mám pořád choutky, že by se to tam vrátit chtělo. Mám tam dost kámošů, je t dobrej‘ život a navíc máš přístup ke všem věcem. Hned si seženeš každej‘ díl, tady musíš čekat a pořád otravovat, kdo ti co doveze. Nelíbí se mi kurz libry. A Hynek se teď vrátil z Anglie a říkal, že ty pravidla pro cizince budou nevýhodný. Ale kdyby byla nabídka do Elitky, tam bych šel. Premier League asi ne, chtěl bych spíš zkoušet ty vyšší ligy.“

speedwayA-Z: „Litovat jsi mohl kvalifikačního kola mistrovství světa v rakouském St. Johannu, obzvl᚝ když jsi druhou jízdu vyhrál a měl na svém kontě čtyři body. Jenomže pak následovaly tři nuly. Co se dělo?“
Tomáš Suchánek: „Tam se mně hlavně nedařily starty. Šel jsem z pozic, kde každej‘ jinej‘, kdo z nich šel, většinou vyhrál. Čtyřka a jednička byly suverénní, start – cíl. Já z nich dojel na nuly a z těch nejhorších vyhrával. V poslední jízdě jsem potřeboval dojet druhej‘, abych byl náhradník, a první, abych postoupil. A tak jsem v poslední zatáčce zadřel. A tím bylo všechno ztracený. Blbej‘ víkend, věřil jsem si, že postoupím. Byl tam problém od startu. Má to sice dlouhý rovinky, ale je to úzký a má to uzoučký nájezdy. Většinou, jak kdo odstartuje, tak dojede, tady nepředjedeš jen tak. Byl začátek sezóny, to mi to nestartovalo vůbec a ještě ta poslední jízda k tomu. Smolnej‘ den. Džípíčko nebude, musí se čekat na další rok, až dva čtrnáct.“

speedwayA-Z: „Zato kvalifikace mistrovství Evropy jednotlivců ti vycházela. Žarnovickou dráhu jsi otestoval už při květnové jadranské lize. Postoupil jsi do challenge ve Stralsundu a odtud i dál do finále. Jak na tyto závody vzpomínáš?“
Tomáš Suchánek: „No, vycházelo… V Žarnovici to bylo jen taktak, musel jsem s Covattim do rozjezdu. Postoupil bych stejně, už se vědělo, že Martin Vaculík do Stralsundu nepojede kvůli Grand Prix. Ale nikdy nevíš, je lepší to mít vždycky jistý. Jednou jsem zkurvil start, jel jsem do koleje, a jak je hlubší kolej, chytím se za koleno, hrabu, všichni jsou v zatáčce a já ještě u pásky. Jednu jízdu jsem dal jiný převody a bylo to blbý. A hlavně jsem měl poprvý motor od toho novýho ladiče. Nikde jsem ho netestoval a jel rovnou do Žarnovice. Chovalo se to trošku jinak než předtím, musel jsem to dopasovat. A ten motor si musí sednout, když je to všechno nový, takže začíná jet tak od druhýho závodu. Nervíčky pracovaly. V rozjezdu jsem odstartoval a byl před ním. On jel zvenku, po pár metrech jsem viděl v obrysu, jak nabírá rychlost. Zavíral by mě, tak jsem trošku protáhnul nájezd a vyšoupnul ho do toho hrášku. Tím jsem se ho zbavil a jel zase to svoje piánko. Stralsund byl v pohodě. Měl jsem štěstíčko, ale to potřebuješ, bez toho by to nešlo. První jízda se musela snad dvakrát nebo třikrát opakovat. Pokaždý jsem byl poslední i z výjezdu, ale vždycky se sestřelili, že se vylučovalo a nakonec jsme jeli ve dvou. Z posledních místeček jsem byl hned druhej‘. Pak byla taky opakovačka a hned jsem to tam Dilgerovi vsadil. Jinak všechny ty jízdy byly start – cíl.“

speedwayA-Z: „Finálová část evropského šampionátu je poprvé konala formou čtyřdílného seriálu. Jak se to tato myšlenka zamlouvá a jak hodnotíš své účinkování?“
Tomáš Suchánek: „Tenhle systém si myslím, že je určitě lepší než jeden závod. Je to víc spravedlivější, není to jen o tom jednom dnu. A to štěstí musíš mít víckrát. Připomínalo to SGP a mně, protože jsem neměl ligy, mi to vyhovovalo. Celý dva měsíce jsem měl každej‘ víkend jistej‘ závod. Z hlediska úspěchu jsem ale moc nespokojenej‘. Čekal jsem to lepší, kór po tom Stralsundu jsem byl vybuzenej‘ i na majstra Evropy. Ale aspoň to zůstalo v Čechách, když se to nepovedlo mně. Dost jsem to kurvil. V Rawiczi jsem to zkazil pádem, moh‘ jsem mít víc, ale nakonec měl jen devět bodů. Naposledy jsem tam jen snad v šestnácti nějakou kvalifikaci na mistrovství světa juniorů. V Daugavpilsu jsem jel semifinále juniorskýho mistrovství světa a hned potom evropský devatenáctky. To bylo před deseti rokama a víckrát jsem tam nejel. Byla to velká bída. Trénink jakž takž, ale při závodech se dráha během čtyř jízda rozbila, že tam byly obří díry. Jednou jsem jí chytil, že zadní kolo vylítlo a rámovina mi dala do koulí, že jsem patnáct minut nemoh‘ ani chodit. Měl jsem špatný starty a s dráhou jsem se nesrovnal. Jsem lehkej‘, jak najedu do díry, hází mě to nohu z háku. Na takový dráhy bych potřeboval patnáct kilo navíc, asi budu muset vozit dlažebky (smích). Nerad na to vzpomínám. Krško další tragédie, ale tam jsem to nečekal. Dráha byla pod vodou, netrénovalo se. Byl to takovej‘ beton, že všechny motory jsem měl na hlubší, protože jsem počítal, že aspoň na venku bude materiál. Ale pořád jsem jenom mydlil, byl to beton, nemoh‘ jsem vůbec přilepit zadní kolo. Mureck byl nejlepší výsledek, byl jsem hodně překvapenej‘. Když jsem tam jel volňásek, dráha byla během chvíle rozmlácená jako v tom Daugavpilsu. Ale na tenhle závod byla připravená perfektně. Rovná, žádný koleje, co tam bejvaly. Hodně mě překvapili, vůbec jsem to nečekal. Fungovalo to hezky, měl jsem fungl novej‘ motor, co jsem si koupil. Tam jsem ho poprvý testoval. Takhle měly bejt‘ všechny předchozí závody a byl bych kolem pátýho a osmýho místa. A s pátým místem bych byl spokojenej‘. Jel jsem finále podruhý, poprvý jsem skončil s jedním punktem šestnáctej‘. Pak pár let nic a až teďka. Takže letos, jestli bude finále, což nebude jednoduchý, jestli pojede Emil a Gollob, doufám, že bych konečně do toho pátýho místa moh‘ skončit. Ne-li na bedně.“

speedwayA-Z: „S klubovým kolegou Václavem Milíkem jste v maďarském Miskolci postoupili do finále mistrovství Evropy dvojic, avšak v Rovně vám nepomohl ani Josef Franc. od tohoto závodu jsi asi čekal mnohem víc, co?“
Tomáš Suchánek: „Čekalo se od nás určitě víc. Skoro každej‘ rok to Česká republika vyhrála. Ale mně a Vencovi se vůbec nedařilo. Problém byly starty a nedoladili jsme motory, Venca měl navíc defekt. Pepíček to naladil, že startoval a taky mu to jelo. Určitě to bylo zklamání. Obsazení finále bylo sice slušný, domácí byli suverénní, ale určitě se od nás očekávalo víc. Ta bedna by potěšila.“

speedwayA-Z: „S Václavem Milíkem jsi nastoupil také v mistrovství republiky dvojic, kde se vám přisuzovaly ambice zbavit Pardubice letitého čekání na první titul v tomto šampionátu. Nakonec jste ale skončili před finálovými branami. Nepřináší ti Václav Milík smůlu, samozřejmě bráno se smajlíkem a notnou dávkou nadsázky?“
Tomáš Suchánek: „To ne, mně se s ním jezdí dobře. Sice jsme měli jednou dohady, ale to jsme si už vyřešili spolu. A od tý doby nám to klape. Mysleli jsme, že by to na bednu mohlo bejt‘. A spíš doufali, že budeme první. Rencek nás tam pěkně odveď a to jsme si o tom ještě před tou jízdou dělali prdel. A on tam fakt byl! Určitě klub nečekal, že skončíme takhle, ani my sami jsme to nečekali. A klub určitě taky pomýšlel na bednu. Ale v nový sezóně to proměníme a titul už bude. Letos to nebylo ono, nebylo to podle našeho gusta.“

speedwayA-Z: „V extralize jste se úspěšně probili do play-off, ale v něm jste narazili na Prahu. Prohráli jste s ní nejen na Markétě, ale i ve Svítkově. Traduje se nevděčnost čtvrtého místa. Ovšem tady se podsouvá myšlenka, zdali jste obdobné pocity neprožíval i s pomyslnými stříbrnými medailemi na krku…“
Tomáš Suchánek: „Něco takovýho to bylo, ale pořád lepší bejt druhej‘ než čtvrtej‘. To jsi zase dál od bedny. A máš co zlepšovat do další sezóny, když jseš druhej‘, i když jseš čtvrtej‘. Ta extraliga nebyla špatná. Občas se objevilo, že se mi dařilo jako ve Slaným, body ale byly vesměs všude, akorát ten systém byl divnej‘. Nebyl to tým sedmi lidí, ale utkání rozhodovali dva jezdci. To bych řek‘, že je blbej‘ systém. Nic nenaděláš, pro všechny to bylo stejný. Měli jsme smůlu, že nám odpad‘ Rune Holta. Ten bodoval v každým závodě naplno. Nicki s Troyem Batchelorem byli neporazitelní. Titul byl blízko, ale po prvním závodě jsme ztráceli deset bodů. Za patnáct jízd, když proti tobě jedou většinou dva střelci, se to špatně dohání. Dělaj‘ plný počty a ty těžko uděláš 5:1. Myslím, že novej‘ systém bude lepší, tenhle byla hovadina. Švédskej‘ systém neznám, ligu jsem tam nikdy nejel, ale dle mýho je ten anglickej‘ systém nejlepší. Bodovej‘ průměr, každej‘ average má svý číslo a to mi přijde nejspravedlivější. Určitě nám ale nezbude než po tom titulu zase jít. Už by bylo načase to zase vyhrát. Snad budou Pardubice kompletní, snad se Hynek douzdraví.“

speedwayA-Z: „Posledním závodem sezóny byla Zlatá přilba v Pardubicích. Tvé souboje s Nicki Pedersenem ve čtvrtfinále zvedaly diváky ze sedadel, ale ve třetí jízdě ses otočil, abys viděl Nicklase Porsinga mířícího přímo na tebe. Co ti v té chvíli problesklo hlavou a kde jsi sebral motivaci pokračovat, když finále bylo v prachu?“
Tomáš Suchánek: „Pro mě se celej‘ závod vyvíjel velice dobře. A že bych měl extra lehkou skupiny, bych neřek‘. Jezdit Nickimu za prdelí a spíš ho tlačit, že mě musel brzdit a blokovat, abych ho nepředjel, mně zvedlo sebevědomí a nabudilo mě, že bych moh‘ vyhrát. Až do tý doby, než jsem viděl toho Švéďáka. Měl jsem jistej‘ postup, ale s tím ladičem jsem se domluvil, že zkusím ještě jeden převod. Říkal, a odstartuju, zkusím jedno kolo, a když to pojede, a zaklapnu. Jel jsem si druhý kolo, blíž a blíž k Nickimu a říkal si, že ho nemůžu nechat, aby mě třikrát zmydlil. Uvažoval jsem ještě, že ve třetím kole to přece jen zaklapnu, ale rozhod‘ jsem se, že zkusím NIckimu dát. Najednou slyším zvuk. Úplně jinej‘, než klasickej‘, co v helmě slyšíš. Něco tam zvadlo, otočím se a měl jsem ho v sobě. Takovou ránu jsem nedostal, ani když jsem šel do prken, bylo to, jak když tě nakopne kůň. Měl jsem vzpříčený nohy za řidítka a letěl i s motorkou. Byl jsem chvíli v bezvědomí a už jsem věděl, že to nebude ono. Sdělali na mě tři spreje, abych necejtil‘ bolest. Ale lajna byla rozbitá, ale když jsi chytil kolej, nabral jsi rychlost. Měl jsem obě ramena v prdeli, hlavně levý a neudržel jsem se tam. Musel jsem jezdit v prašánku, kde to nejelo. Viděl jsem, že finále je v čudu, že jede padesát, šedesát procent. Věděl jsem, že na vítězství nemůžu pomýšlet, že finále je na šest kol. Že bych to sice dojel, ale pak asi celej‘ rok jenom spal a odpočíval (smích). Byla to škoda. Ze svýho hlediska jsem byl ani ne zklamanej‘, ale pořádně nasranej‘. Když jsem si tu kolizi pouštěl ze záznamu, přišlo mi to z jeho strany hrozně amatérský. Byl za mnou daleko, jak mu to zvadlo, koplo ho to dopředu a rovnou do mě. Záleží, jaký máš setrváky, ale když klapneš, většinou tě to kopne dva metry dopředu. Smůla ve špatnej‘ čas jsem byl na špatným místě. Ale víš, jak to je. Loni mi to uteklo, letos taky, takže to vidím do třetice všeho dobrýho. A už to na velký finále vidím. Když bude naladíno jako letos. Až jsem byl překvapenej‘, jak mi to jelo. V Pardubicích jezdil celý roky motor, teď ke konci si koupím fungl novej‘, taliánskou Jawu (smích). A jak to jelo o Přilbě, tak mi to nikdy nejelo. I ve Mšeně jsem byl překvapenej‘, jak to šlapalo. A o Přilbě, když jsem jezdil s Nickim, byl jsem hodně překvapenej‘, jak to jelo. Takže na příští rok ještě jeden motor, větší dělo a přijde novej‘ českej‘ Sajfutdinov (smích).“

speedwayA-Z: „Doposud jsme spíše rozebírali uplynulou sezónu, nicméně do Vánoc máme jen pár dnů a se změnou letopočtu už budeš přemýšlet nad novým plochodrážním rokem. Čeho bys v něm rád dosáhl a jak se na něj připravuješ?
Tomáš Suchánek: „Klasicky. Rozebral jsem zatím tu zohejbanou motorku. Potřebuju to dát do kupy, jinak motorky na příští sezónu mám připravený. Stavěl jsem je už v průběhu sezóny, akorát tam šoupnout motor. Práce moc nemá, teď akorát sám na sobě, kór jak v Pardubicích dělaj‘ tu hlubinu. Bude to hodně na fyzičku a už ne takový lážo plážo. Na takový velký dráze se to rozjede. Posilovna, taky se budu muset vrhnout do manažerství a sehnat sponzory. Pár let jich už moc nemám, tak budu muset něco sehnat. Cíle, když vezmu od republiky, jsou jasný. Udělat titul v jednotlivcích, jestli pojede dvojičky, tak tam taky. V extralize je to samozřejmost, v první lize budu muset taky, letos byly Březolupy moc suverénní, s tím budem‘ muset něco udělat. Doufám, že se zase dostanu do finále Evropy. Počítám a doufám, že bude pro mě nějaký místečko ve světě. A Přilbu, do třetic to musí vyjít. Mám takový předsevzetí vyhrát jí do třicítky, takže na to mám ještě dva roky, ale já už to udělám v devětadvaceti. A ve světe, jestli dostanu do místo, aspoň do challenge a budu spokojenej‘. Loni mi to uteklo, další rok to přijde, aspoň challenge, ne-li SGP.“

Tomáš Suchánek děkuje:
„Určitě poděkuju rodině, protože mně pořád pomáhaj‘ a doufám, že pomáhat budou. Potom ze sponzorský stránky nejvíc děkuju Jimmymu – Autovrakoviště Škoda Mětice. Petru Makuševovi a Fandovi Liebezeitovi – DaK Moto za podporování v sezóně. ZP Pardubice, že to se mnou vydrželi a já s nima (smích). Radimovi, že letos odved‘ docela dost práce a pomáhal od začátku sezóny až do konce. Byl se mnou na všech závodech, chyběl snad jen na dvou prvních ligách. A ještě poděkuju fanouškům, co chodí na plochou dráhu, a svýmu fan klubu GMB.“

Foto. Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel, Antonín Škach a Michal Kohout

Prešov – 17. listopadu
Historie se zkrátka a dobře opakuje. Když nemohl jezdit motokros, realizoval se na ploché dráze. Ve třinácti zcela opanoval premiérový šampionát republiky stopětadvacítek a přešel do pětistovek. Jenže nedostatek finančních prostředků vyprovokoval tu část jeho osobnosti, která se nehodlá smířit s odevzdanou prohrou. A tak přidával plyn, dostával se za únosnou hranu a přišly pády. Na sklonku loňské sezóny učinili zásadní rozhodnutí. Odstěhoval se do Prešova, kde na dopravním hřišti vedle restaurace bývalého silničního esa Mariána Troligy coby předškolák vůbec poprvé usedl za řidítka motocyklu. Nyní se s jeho pomocí naplno vrhnul na flat track, s nímž koketoval už tři roky. Pavol Pučko se v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z svěřil, že chtěl-li se dál počítat mezi motocyklové závodníky, nebyla jiná alternativa.

speedwayA-Z: „Poslední exkluzivní rozhovor jsme spolu vytvářeli v prosinci 2010 v Praze, skoro sedm set kilometrů odsud. Tehdy jsi nebyl se svou plochodrážní sezónou spokojený a pro rok 2011 plánoval zlepšení. Ale ani loňský rok na plochodrážních oválech nedopadl dle tvých představ.“
Pavol Pučko: „Tam to vůbec nevyšlo. Přes zimu jsem šel do toho, že to už musí konečně jít. Nastrkal jsem do toho peníze, co jsem měl i neměl. V posilovně jsem dělal hodně moc. První závody ve Slaným jsem jel rozjezd o druhý místo a upad‘ na čtrtý. Nebylo to špatný a říkal jsem si, kdyby to takhle pokračovalo, bylo by to OK. Pak přišly Pardubice a pád s Honzou Holubem. Otřes mozku a začalo se to se mnou táhnout. Když mi to nešlo a jel jsem poslední, stejně jsem přidal a dostal se nakonec do stadia, že jsem byl pořád otlučenej‘. Od půlky sezóny jsem se snažil s Markétou to dát dohromady, aby se to zlepšilo. Ale nešlo to. Hodně to stagnovalo a takhle to dál nemělo cenu. V Polsku jsem se neprosadil. V první jízdě držka, ve druhý držka. Krev z přilby jsem dodnes neumyl. Nejde to, zaschla v tom molitanu. A co dál? Chtěl jsem moc. Dost pádů bylo v kontaktu, ale dost jich bylo ve stylu, že jsem se nedokázal smířit jezdit vzadu. Tak jsem něco zkusil a šel na držku. Moje filozofie byla zkusit jít ještě přes hranu. A to už nemělo takhle dál význam.“

speedwayA-Z: „Flat track jsi poprvé vyzkoušel počátkem září 2009, kdy se tato disciplína představila divákům před Tomíčkovým memoriálem. Už tehdy jsi vůbec neskrýval, že se ti zalíbila. Proč?“
Pavol Pučko: „Mě to tehdy strašně oslovilo. Dřív jsem jezdil motokros, tím mi ta motorka byla blízká. Plochodrážní motorka je, aby dělala smyk a jela. A na to flat tracková motorka není stavěná. A to se mně na flat tracku líbí, že si motorku můžeš postavit jakoukoliv a jakkoliv. Samozřejmě podle řádů. Ty jsou v tom, že ve světlý výšce můžeš mít maximálně dvacet čísel. Pak už to jsou spíš věci jako velikost tabulky čísla. Vybereš si motor, podle toho si postavíš motorku, jak ti vyhovuje. Koupíš si motarda nebo krosku a za dostupný peníze si ji přizpůsobíš. Když jsem viděl, že to jezdí Harleye a KTMky plus poznal finanční úroveň, hodně mě to zaujalo.“

speedwayA-Z: „A tak jsi nějakou dobu kombinoval plochou dráhu s flat trackem. Jak těžké to bylo skloubit a proč tě to spíše táhlo k flat tracku?“
Pavol Pučko: „Bylo to hodně těžký skloubit. Hlavně si pokaždý uvědomit, na čem zrovna sedím. Jízda má odlišný charakteristiky. Flat track je větší rokenrol (smích), plochá dráha je, že na plnej‘ plyn tam přilítneš, táhneš to do smyku a zase plnej‘ plyn. Na flat tracku si s tím musíš pohrát. Gumy tolik nedržej‘, pracujou tlumiče, je tam převodovka. Možná to tak nevypadá, ale z pohledu jezdce je to mnohem techničtější. Proto mě to sem táhlo, že je to zajímavější. Nemluvím teď o kategorii mistrovství světa, ale na český nebo evropský úrovni nejde o to, jakou máš motorku, ale jak na tom sedíš. Ve Svitavách jsem to jel třeba na pitbajku. To samozřejmě není cesta, ale je to důkaz, že je to o jezdci a ne o tom, jak silnej‘ má motor. Mám třeba jen dvě rozety. Jedna je na krátký dráhy, druhá na ovály o rozměrech Mariánek. Příští rok se chci posunout dál a koupit třetí rozetu. Zatím jsem z motorky maximum ještě nedostal, používal jsem jen základní nastavení. Na plochý dráze máš štůs rozet a nevíš, kterou tam dát. Tady má motorka převodovku, takže to doženeš tím. Kluci z flat tracku říkej‘, že se jim plochá dráha líbí, ale že by tam nešli kvůli tý práci při závodech. Já jel teď na flat tracku dva závody bez mechána. Tady se nevyhrávaj‘ závody v dílně, ale na trati.“

speedwayA-Z: „A pak přišel podzim 2011. Skončil jsi zaměstnání na pražské Markétě a skončil s plochou dráhou. Jak těžké rozhodnutí to bylo a nestálo zato pokračovat se speedway alespoň ještě jednu sezónu, než bys letos skončil s juniorským věkem?“
Pavol Pučko: „Ne. Určitě ne. Plochou dráhu nemůžeš jezdit, aby ses nezadlužil. Potřebuješ chodit do práce. To ale nejde, plochá dráha se jezdí sedm dnů v tejdnu. Pokračovat by bylo dost nebezpečný. Když nemám dostatečnou techniku, přidám. A ve finále jsem skončil v nemocnici. Flat track se jezdí o víkendu, takže přes tejden si na to můžu vydělat. Bylo to určitě těžký rozhodnout se skončit s plochou dráhou. Strávil jsem tam pár let, zvyk‘ si na lidi. Byl to kus života, kterej‘ jsem prožil. A ještě k tomu jsem se přestěhoval až do Prešova. Jinak to nešlo, když jsem chtěl závodit. Kdybych jel plochou dráhu ještě jeden rok, byl bych v ještě jednu sezónu v uvozovkách profesionální závodník. Ale co pak? Tohle byla jediná cesta, když jsem chtěl závodit dál. Koukal jsem na to stylem, co dál po juniorech. Zas taková hvězda jsem nebyl a viděl, že mnohem větší borci při přechodu do seniorů vyhořely. A viděl jsem, že mi flat track jde. A když byla možnost jet mistrovství světa, proč ne?!“

speedwayA-Z: „Kdysi jsi mi tvrdil, že plochou dráhu jezdíš, jelikož bys motokrosové závodění na srovnatelné úrovni nedokázal finančně utáhnout. To tedy znamená, že flat track je levnější než speedway?“
Pavol Pučko: „Jo. Neznám levnější moto sport, než je flat track. A další věc. Vezmi si, že tam máš ve finále ve světě dvanáct lidí na startu. To je mazec! V českým finále jedou všichni, co přijdou. V Americe jsme jeli finále v devíti na sto třicetimetrový dráze. Je to kontaktní víc než plochá dráha, ale je to hlavně o techničtější jízdě. Jízda na plochý dráze není lehká, to ji nechci shazovat, ale flat track je pro mě jako závodníka zajímavější. Plus to, že pro mě jako plochodrážníka v mý finanční situaci nebyla možnost dalšího vzestupu. Neměl jsem na to prachy, na Markétě se nějaký věci, co se týče podpory, změnily. A tím jsem na to neměl. Když už mě začali zvát do Polska, nemoh‘ jsem, neměl jsem motory, protože jsem na ně neměl prachy. Byl to kolotoč. Servisní doba plochodrážního motoru je čtyřicet jízd. Jedna jízda je zhruba minuta, takže čtyřicet pět motominut. Teďka mám servisní dobu sto motohodin a letos jsem jich ujel jen třicet dva. Dělal jsem motor, ale protože mi prasknul rozvodovej‘ řetěz. To se stane, ale pravidelná údržba není tak drahá. Spojku ani neotvírám, neřeším lamely. Řetěz dvě sezóny. Řeším naftu na cestu na závody, ale do motorky víc než dvacet litrů benzínu nevezu. V Mariánkách to nežere vůbec, v Plzni jsem třikrát dolejval, a když na tréninku v Žarnovici dám plnou nádrž, můžu jet potom ještě někam na vejlet. Gumy vydržej‘ půl roku, rok. Já jezdím pro Mitas, tak je víc střídám, ale od kluků vím, že se nesjíždí. Olej měníš jednou za tři závody, jsou to motory dělaný na enduro, ale tam jedeš v kuse dvě hodiny. Flat track mi přines‘ strašně moc novejch‘ možností, který se mi ale naskytly, že mám hodně odježdíno na plochý dráze. Když si to vezmeš, tohle byla moje patnáctá závodní sezóna.“

speedwayA-Z: „Nakonec ses odstěhoval z Prahy až do Prešova. Co tě k tomu motivovalo? Jsou tady na východě pro flat track lepší podmínky nebo tu zakládáš flat trackovou líheň?“
Pavol Pučko: „Nebyla jiná alternativa. Pan Troliga mi nabíd‘ pro tuto sezónu podporu a pomoc. Těžko se shání sponzoři, když to jdeš jezdit poprvý. Dal mi k dispozici motorku a zázemí. Díky jeho podpoře jsem to moh‘ odzávodit, neměl jsem motorku, nic, z Prahy by to byl těžkej‘ začátek, z Mlčechvost zvl᚝. Prostě byla tahle varianta a já to mám v hlavně, že když dostanu podporu a možnost závodit, odstěhuju se třeba do Ruska. Nic jinýho nebyl. Buď jsem si moh‘ koupit starší motorku a jezdit v Čechách ten cup nebo jít sem a jezdit mistrovství světa.“

speedwayA-Z: „Plochodrážní veřejnost se vesměs staví vůči flat tracku poněkud skepticky. A víceméně ho začala intenzivněji vnímat až v souvislosti s tvým účinkováním v seriálu FIM, který začal v červnu v Praze. Jak hodnotíš své páté místo v jeho celkové klasifikaci?“
Pavol Pučko: „Celkově se mi po tý Praze dost lidí ozvalo, že se jim to i líbí. Že to není špatný. Po organizátorský stránce byla Praha nejlepší závod v seriálu, bylo tam i hodně závodníků. Nejvíc se mi líbila dráha v Itálii. Je to koňskej‘ hipodrom, Castagna říkal, že se tam jezdí až sto padesát. A v podstatě člověk nebrzdí. V Mariánkách je zatáčka zatažená, tam se musí ubrat, ale tady byla zatáčka strašně dlouhá a úměrná tý rychlosti. Strašně se mi ta tra líbila. Pak přišla Amerika. Lidskej‘ zážitek byl už, že jsem poprvý v životě letěl. Byla škola, že jsem tam bydlel v rodině a mluvil anglicky. Závodnicky mě to posunulo na úplně jinej‘ level. Oba závody v Americe byly výborný, ta druhá na tý TT trati se mi moc líbila. Povrch byl skvělej‘, výjimečně se to jelo i s přední brzdou, aby se mohlo brzdit pozdějc‘. Ten materiál tam drží líp, u nás když někdo zmáčkne předek, jde okamžitě na hubu. Nakonec následoval ten Miskolc. Přijel jsem tam celej‘ rozhozenej‘ v hlavě i fyzicky. Nebyl jsem v pohodě. Když jsem viděl dráhu, nelíbila se mi svým poloměrem. Ostrý nájezdy a ostrý výjezdy, dlouhá zatáčka a divnej‘ povrch. Testujeme Mitasy na různejch‘ tratích, tohle bylo něco jinýho. Nepovedlo se mi nastavit podvozek. Normálně na něj nesahám, tady to ale nefungovalo. Souhrn víc věcí, únava, nepohoda, špatný nastavení. Jsem rád, že jsem pátej‘ na světě. Neznal jsem tam nikoho, neměl porovnání, na začátku sezóny jsem si říkal, že kdybych byl v první pětce, byl bych happy. Povedlo se. Chtěl jsem se první rok oukávat a naučit se to. Teď vím, co musím zlepšit a do příští sezóny to musí bejt‘.“

speedwayA-Z: „A co flat trackové závody v Čechách a na Slovensku? Flat track není ve srovnání s plochou dráhou zas až tak medializovaný…“
Pavol Pučko: „Na Slovensku není zatím vůbec nic. Možná v Žarnovici budou něco dělat, jede se tam svět, aspoň se to tu ukáže. Českej‘ flat track je výrazně v plenkách. Zkusil jsem Březolupy, to je nejlepší flat tracková tra, kde jsem jel. Materiál, ovál, nádhera. Kopřivnice je další super dráha, kde by se to mělo jet. Vyhrál jsem v kategorii FT1. V prvním závodě ve Svitavách jsem všechno vyhrával, ale ve finále jsem dvacet metrů před cílem upad‘. Ztratil jsem a doběh‘ až sedmej‘. Další dva závody byly v Mušově. Roztrh‘ se mi rozvoďák, únava materiálu, to se stane. První závod jsem jel na půjčeným Harleyi devítistovce, z který jsem byl vykulenej‘. A to jsem byl třetí. Druhej‘ den jsme jeli TT a to na Harleyi nešlo. Půjčili mi Yamahu XT 500 z roku 1983, co jezdí veterány. Je o dost starší než já. Na tý jsem nebyl konkurenceschopnej‘. Pořád ale bylo lepší jet na ní, než se koukat. I ta jízda na veteránu mi nakonec pomohla k titulu, body by mi jinak utekly. Plzeň jsem vyhrál, v Mariánkách byl druhej‘ a pak už jsem jen vyhrával. Na tom světě jsem se totiž tolik naučil, že jsem se dostal úplně někam jinam.“

speedwayA-Z: „V seriálu FIM se prosazují bývalí plochodrážníci. Jako příklad by mohli posloužit Aidan Collins, Tom Woolley či Fabrizio Vesprini. Jsou zkušenosti z ploché dráhy v tomto sportu výhodou, a jak se projevuje rozdílná kubatura?“
Pavol Pučko: „Jak jsem říkal, na motorce nezáleží tolik jako na jezdcovi. Když jsi slabej‘ jezdec, bude ti jízda na devítistovce k neprospěchu. Čím větší obsah, motor je průběhem klidnější. Pořád je to na jezdci, jak přenese výkon motoru na zadní kolo. A jestli je člověk plochodrážník, je velká pomoc. Ale třeba Marzotto na plochý dráze nejezdil, jezdil motardy a podívej se na něj. Marco Belli na plochý trénoval, ale nezávodil. Není to tak, že by člověk mimo plochou dráhu neměl šanci, ale samozřejmě je to pomoc. Velká pomoc, ale myslím, že to není základ. V Praze loni při Memoriálu přijel Pavel Kejmar, třetí na světě v národech motardů, a ukázal nám. Sednul na to a dokázal jet. A myslím, že ve světě by se taky neztratil. Většina plochodrážníků je zvyklá jezdit na čtyři kola a pak může mít problém fyzicky i s nastavením v hlavě. Líbil se mi Gavendík, když se před finále na Zlatý přilbě držel za hlavu, že pojede šest kol. A já mu říkal ‚ty vole, my máme šest kol už v základních rozjížďkách‘.“

speedwayA-Z: „Tvoje premiérová sezóna ve flat tracku tedy dopadla ke tvé velké spokojenosti a jsi evidentně spokojený se svým rozhodnutím. Za měsíc a půl ovšem kalendáře s číslicemi 2012 skončí nenávratně v nádobách na recyklovatelný odpad. Co bude v roce 2013?“
Pavol Pučko: „Konec světa, vole (smích). V tuhle chvíli mám plány, že se chci posunout zase kousek dál. Myslím, že potřebuju jezdit s jezdcema, co jsou rychlejší než já. A to je italskej‘ mistrák. To je pro mě cesta. Nechci stagnovat, chce to rychlejší a rychlejší soutěže. Anglie je daleko, Itálie je lepší. Ale odsud je to patnáct set kiláků, což je dálka. Naskytla se mi možnost jít bydlet do Rakouska. Zase se mi otevřela nová alternativa jako loni. Z Wiener Neustadtu je to domů půlku blíž než z Prešova. Místo osmi set jen čtyři sta kiláků. Jenny Schreiner mi nabídla možnost, že u ní můžu bydlet. Je to blíž taky na trénink do Žarnovice. Miskolc a Krosno jsem měl odsud sto kiláků, ale trénovat tam nešlo. Kde jsou ty doby, kdy jsem měl tréninky na Markétě! Je tam jeden závodník, Hanson Schruf, kterej‘ bude jezdit svět. Letos byl zraněnej‘, ale vyhrál u nás celý Pasohlávky. Je to motardista a pro mě by byl skvělej‘ sparingpartner na trénink. Je to samozřejmě konkurent, ale můžeme se posunout dál. A na delší závody jet společně. Doufám, že se to povede. A kalendář mistrovství světa je pro mě z Rakouska blíž než z Prešova. V tuhle chvíli mám spíš posezónní odpočinek, obíhám doktory, snažím se dát do kupy, ale nic vážnýho to není. Teď to hlavně dotáhnout organizačně a odstěhovat se. Fyzickou a pravou zimní přípravu plánuju až z Rakouska, takže počítám s prosincem. Pojedu Česko, Itálii a svět. Na celou Itálii nebudu mít asi prachy, ale aspoň Terenzano, tři čtyři závody bych tam chtěl jet. To je bonus, zase něco novýho. Je to ve stadiu, že se snažím sehnat sponzory. Cíle mám vyhrát Česko, objet co nejvíc závodů v Itálii a bednu ve světě. A další cíl je, že jsem dostal nabídku, když jsem byl v USA, abych se tam vrátil. Jsem člověk, co chodí do práce a musí si brát volno, ale chtěl bych tam na měsíc zmizet a něco se tam přiučit. Nadělal jsem si tam dobrý kontakty a šance objezdit tam pár závodů je.“

Pavol Pučko děkuje:
„Bez koho by to nešlo, je pan Marián Troliga. MPM, Bellis, obrovskej‘ dík patří panu Plzákovi a firmě Mitas. CORRIDA shop, Speedway Club Žarnovica za tréninky, Pavlu Kubešovi, AČR, Richardu Bayerovi a firmě PRO TEC. Radku Dobiášovi a Slávo Tomkovi. Celé rodině, Jenny Schreiner, Hansonu Schrufovi, Dave Joinerovi, Jimu Lewisovi, Aďovi Rymlovi, Davidu Hlouškovi a J. W. Hansenovi za půjčení motorky, když moje nejela. Wojtovi Zavřelovi a všem, co mi nějak pomohli a fandili.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel a Eva Palánová