Pardubice – 3. března
V neděli nad ránem se v Pardubicích nenasnídáte nikde jinde než na nádraží. Nad šálkem čaje a talířem s pečenou slaninou s vejci by si ho ledaskdo nezasvěcený mohl splést se studentem medicíny. A to tím spíše, pakliže z jeho úst plynuly chirurgické termíny týkající se zásahů v oblasti kolene a ramene. Až když se hovor stočil k motocyklům, muselo být patrné, že onen obrýlený mladý muž je plochodrážní závodník. Hynek Štichauer se totiž v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z nemohl vyhnout otázkám na své problematické tři sezóny, nicméně celé povídání nakonec vyznělo optimisticky.

speedwayA-Z: „Svou první otázkou se musím vrátit ještě do roku 2011. Všeobecně se tvrdí, že k ploché dráze patří nejen stupně vítězů, ale také pády, které střídají okamžiky slávy se stejnou pravidelností jako noc a den. Tobě se však už potřetí v řadě o letních prázdninách přihodil nepříjemný úraz. Dá se z černé série Miskolc – Scunthorpe – Plymouth v letech 2009 – 2011 vzít ponaučení?“
Hynek Štichauer: „Určitě dá. Nikdy se nic neděje bez příčiny. Pády se nedaj‘ spojovat dohromady. Každej‘ má svou příčinu. Je to dávno, nerad bych se v tom vrtal. Ani jednou jsem si nedal do hlavy, jen s výjimkou Scunthorpe, takže si to pamatuju. Před Miskolcem jsme jeli ve středu v Lublinu, spali u Staszka Burzy, udělali si motorky a přejížděli do Maďarska. V pondělí jsem potom měl letět z Budapešti do Anglie. Takže docela záhul. Nebyl jsem koncentrovanej‘, jak bych měl. V první jízdě jsme jeli s Rempalou na 4:2 a já si ve třetím kole splet‘ kola. Najednou do nájezdu koukám, že všichni ještě držej‘. Chtěl jsem to dohnat, a jak sem za to vzal, tak sem se přetočil. Za mnou jel Semjon Vlasov, nestihl se mi vyhnout a přejel mi záda. V roce 2010 jsem byl v nejlepší formě, co jsem kdy měl. Scunhorpe byl první závod po mistráku v Pardubicích, kde jsem byl na bedně. V první jízdě mě porazil jen David Howe a pak jsem dělal samý trojky. Nakonec jsem ve finálový neodstartoval a jezdil třetí. V poslední zatáčce jsem to pustil trošku dál, než by to chtělo. Byl tam materiál a natáhlo mě to. Mantinely jsou ve Scunthorpe ze svodidel. Nepustil jsem se včas, chytil o ten manák a vyhodilo mě to až do cíle. Dal jsem si do hlavy, a spadnul si nešikovně na levačku. V sanitce byl se mnou Luboš Tomíček. Musel mi překládat, já úplně zapomněl anglicky. To mi vyprávěl on, to si vůbec nepamatuju, prej‘ mě nakládali asi dvacet minut. Vystříhali mě z kombinézy a zlomeninu ruky mi odoperovali druhej‘ den. Jen jsem se vyspal a další ráno šel na operaci. Operoval mě nějakej‘ Arab, ale ve chvíli kdy mi nastřelili nějakou dobrotu do žíly, mi to bylo už jedno. Udělal jsem si to sám svou nerozvážností. Nedokázal jsem se spokojit se dvanácti body, chtěl jsem jich udělat čtrnáct. Touhle chybou sem se možná připravil i o českej‘ titul. Ten rok mi to šlo a byl jsem bod za Matějem, ale druhej‘ finálovej‘ závod na Markétě to po té pauze už nebylo ono. V Plymouth už byla sezóna pokažená od začátku, v dubnu sem si subluxoval rameno v Berwicku. Bylo to bez pádu, dráha tam je hlubší, jel jsem první, natáhla mě díra a vypadlo mi rameno. Ještě sem tu jízdu dojel na dva body. Fyzioterapeutka ve Wolverhamptonu mi doporučila třítýdenní pauzu. Udělala mi tejping a já to zkusil už za tejden ve Workingtonu. Ale rameno šlo zase ven. Už bylo jasný, že to nebude dobrý. Rehabilitoval jsem v Čechách, šel na magnetickou rezonanci a pan doktor Brož mi doporučil, abych na operaci nechodil. Postoupil jsem v mistrovství Evropy z Braily, odjel nějaký extraligy v Čechách a rozhod‘ se jít zpátky do Anglie tentokrát závodit za Plymouth. Měl jsem ten rok novou anglickou dodávku, která byla na dluh, tak jsem na ní potřeboval vyjezdit. Atmosféra v klubu nebyla, jaká bych si představoval. Forma byla taky pryč a já závodil proto, že jsem musel, a ne protože jsem chtěl. Týmovej‘ kolega Jesper Kristensen jel lajnu, jel na double body. Před jízdou jsme se domluvili, že když budu před ním, v posledním kole ho pustím. Jenže ve druhým kole mi dal z výjezdu takovou kotvu, že sem šel až za plot. Mantinely tam opravovali ještě tejden po tom. Vzpomínám si, že jsem najednou ležel, diváci se nade mnou skláněli a řvali: ‚Are you OK, are you OK?‘ Já řval taky ale trochu jinak, myslím, že to bylo něco jako ‚fucking hell, you danish cunt‘ (smích). Odletěl jsem domů, kde mi bylo doporučeno, že můžu závodit. Ale po konzultaci s panem doktorem Holibkou se ukázalo, že koleno je nestabilní. Pravda je taková, že já jsem už ten rok ani závodit nechtěl. Neměl jsem chu. Tím pádem jsem na operaci šel a sezóna 2011 skončila.“

speedwayA-Z: „Loni v zimě jsi odletěl na Nový Zéland, absolvoval pár závodů, ale také jsi bohužel upadl na zraněné rameno. U protinožců ti doporučili operaci, ale ty ses rozhodl závodit. Jaké byly tvé motivy?“
Hynek Štichauer: „Na podzim jsem zase závodit chtěl. Věděl jsem, že když jsem jezdil v Argentině, měl jsem famózní sezónu. Jason Bunyan mi to nabíd‘, chodil jsem jezdit na krosce, koleno bylo fajn, měl jsem taky hodně nacvičeno. Rameno nebylo stoprocentní, ale šlo to. Nový rok jsem tedy trávil už na Novým Zélandě. Odjeli jsme první závod v Moore Parku. To je evropská dráha, šlo mi to. Druhej‘ den v Ruapuně nic moc. Třetí závod jsme jeli ve Waikaraka Park, to už je zpátky na Severním ostrově. Dráha malinká něco jako Herxheim. Začal jsem trošku trojčit, chtěl jsem moc. Předtím padal d隝 a bylo to hluboký. Honil jsem shodou okolností Jespera Kristiansena a možná v tom byla i zloba, že mě sundal v tom Plymouthu. To v tobě zůstane, a si každej‘ říká, co chce. Ale jinak jsme od těch dob, co jsme spolu strávili na Zélandu dobrý kamarádi. Chytil jsem kolej, vyskočil z motorky, ale stačil jsem si jen rukou škrtnout o zem. A rameno bylo venku. Většinou skočilo zpátky samo, tomu se říká automatická response. Ale teď jsem nešastně chodil po staďáku s vykloubeným ramenem a nevěděl, jak si ho dát zpátky. Nakonec tam skočilo zase samo. To byla úleva. Chtěl jsem se vrátit domů, abych stihnul operaci. Jenže pojišovna nechtěla zaplatit přebukování letenky, ani uhradit operaci tam. Promotér McCallun si taky přál, abych seriál dojel. Měl jsem si stát za svým a udělat pro sebe to nejlepší což byla operace. Na speciální klinice Adidas na Zélandu mi řekli, že to rameno nikdy nebude v pořádku, ale se správnou terapií bych moh‘ sezónu dokončit. Vypadalo to v pohodě, naučili mě speciální tejping, co mají i ragbisti, co maj‘ taky problémy s rameny. Ještě mně udělali speciální ortézu. Odjel jsem ještě jeden závod. Vlastně dvě jízdy na motorce, co sem měl půjčenou, protože ta moje už byla prodaná. V třetí jízdě jsem to zadřel, ale na motorce sem se cejtil dobře.“

speedwayA-Z: „Absolvoval jsi šroubky v Telfordu a později závod maďarského šampionátu v Debrecenu. Přihlásil ses do přeboru v Pardubicích, ale po tréninku jsi měl jasno, že to nepůjde. V té chvíli musel být svět stejně černý jako z pohledu zavaleného horníka, že?“
Hynek Štichauer: „To bylo hodně blbý období. Když jsem se vrátil z Novýho Zélandu a odjel tam ty poslední dvě jízdy, myslel jsem si, že když pánbůh dá, dokončím celou sezónu. V Debrecenu jsem měl zatejpovaný rameno a odjel dvě jízdy. V tý třetí jsem závodil s Cukanovem. Byl na venku a mně nezbylo nic jinýho, než podržet pod ním po lajně přes díry. Byla tam jáma, že jsem o ní zvingloval ráfek zadního kola. Samozřejmě jsem si vyhodil rameno a hned si říkal, co tady dělám, že nemám zapotřebí kazit si jméno tím, že budu odstupovat v půlce závodů. Hned z Maďarska jsem volal panu doktoru Holibkovi, jestli mi to rameno udělá. On mě pozval na vyšetření, jenže se hrálo mistrovství světa v hokeji ve Švédsku, takže mě upozornil, že to nebude hned. Musel jsem čekat. Na vyšetření jsem šel 30. března a operace byla až 24. dubna. Ta doba bylo dlouhý čekání. Přijdeš domů, v tašce máš zabalenej‘ župan a kartáček na zuby a čekáš, kdy tě zavolaj‘ na operaci. Přitom v normálním životě jsem moh‘ fungovat. U babičky mám udělanou malou tělocvičnu, tak jsem chodil aspoň cvičit, ale nejhorší bylo to věčný čekání. Cejtil jsem se dobře, chtěl jsem si zkusit přebor v Pardubicích. Samozřejmě, že už jsem tomu ramenu nevěřil, takže jsem to zatejpoval jako prase a ještě se narval do ortézy. Zkusil jsem si start, dal to do hrany, z výjezdu se trochu vyklonil z motorky a rameno bylo zas venku. Nakonec mě doktor Holíbka operoval až v Orlové u Ostravy. Hned to bylo veselejší. Byly vyhlídky, že se uzdravím. Sice až za čtyři měsíce, ale s vidinou toho, že to zas bude dobrý. Ale celý období od toho Maďarska bylo hnusný a pochmurný. Závodím odmala, mám sice ňákou školu, ale ani se mi nechtělo přemejšlet o ničem jiným.“

speedwayA-Z: „Zatímco ostatní plochodrážníci závodili o sto šest, ty ses mohl na ně koukat a o závodění si nechat jenom zdát…“
Hynek Štichauer: „Je to pravda. Tejden po operaci to bolelo tak, že jsem musel spát v sedě. Pan Holíbka se u mě stavoval na nemocničním pokoji, kde se mnou ležel ještě jeden hokejista ze Sparty. Toho měl hotového za půl hodiny, ale já tu manžetu měl hodně rozsekanou, takže to musel skládat ze třech kusů dohromady, aby to drželo. Dal si záležet a měl mě v práci hodinu a půl. Osm tejdnů jsem musel mít ruku v ortéze a pořád ji držet u těla. Na druhou stranu to ale byla levačka. Ostatní závodili, a mě hodně podržela máma. Se svým přítelem má byznys na elektrokola. Dostal jsem firemní telefon a přijímal objednávky. Řídil jsem jim dva měsíce ten jejich kšeft. Aspoň jsem měl co dělat a vydělal si nějakou kačku. Nakonec se firma ECOTECH stala mým generálním partnerem na tuto sezónu. Hodně mi to pomohlo, žil jsem normální život. Mám spoustu známejch‘ a kámošů, přes den jsem měl ECOTECH, pak jsem se stavil na staďáku a večer jsme šli na pivo. Později jsem se mohl i koupat takže jsme hodně jezdili na písák a ve finále to bylo takový docela příjemný léto. Člověk měl dost času přemejšlet a srovnat si věci v hlavě, co je pro mě lepší a co ne. A tím se odteďka snažím řídit.“

speedwayA-Z: „V rámci rekonvalescence tě bylo dost často vidět v pardubickém depu. Vzhledem k tvým závodnickým zkušenostem muselo jít o nesmírně zasvěcený pohled. Prozradíš nám svůj názor na plochou dráhu z druhé strany barikády?“
Hynek Štichauer: „Nevím, jestli jsem úplně objektivní osoba, co by mohla posuzovat plochou dráhu. Pořád mě o sto procent víc baví plochou dráhu jezdit, než se na ní koukat. Obzvl᚝ na tu českou. Jsem na plochý dráze jako doma. Když se projdu po tribuně, šedesátkrát řeknu ahoj, a co dva metry se zastavuju a s někým si povídám. Když nezávodím, můžu si dát pivo, pokecat s fanouškama a pak někomu i rád pomůžu v boxu. Na plochý dráze se cejtím jako ryba ve vodě, protože už o tom za ty roky něco vím. Jednou bych hrozně rád napsal o plochý dráze knížku, ale spíš o tom jak žijeme. Cestujeme, potkáme hodně lidí, ale na to je brzo, abych se do toho pouštěl v pětadvaceti letech.“

speedwayA-Z: „Trablů jsi zažil za poslední tři sezóny ažaž a rozhodně to nebylo jenom takové nic, které by slona utrápilo v opakovaných dávkách. Přesto jsi dál vytrvale směřoval zpátky do sedle. Skutečně ti nikdy nepřišlo na mysl se vším skončit?“
Hynek Štichauer: „Budeš tam pro mě mít nějakou pozitivní otázku aspoň na konec (smích)? To tě napadá ikskrát. Po každým pádu tě to napadá. Po každým velkým pádu si kladeš otázku, jestli to má cenu. A já to taky dělám. Jenomže to doplňuje další otázka. Co bych dělal? Co jinýho bych uměl. A pak přijde ta poslední otázka. Byl bych šastnej‘, kdybych skončil‘? Plochá dráha už pro mě není taková priorita, jako když jsem byl junior. Chci bejt‘ pořád dobrej‘. Ale nechci bejt‘ dobrej‘ za každou cenu. Plochou dráhu budu jezdit dál, ale pomáhám i takovi ve firmě. Baví mě to a navíc, proč bych mu nepomoh‘, když přijdu já s čímkoliv za ním, nikdy mi neřekne ne. V létě proběhly ty elektrokola. Dělám do toho další věci, konzultuju s manažerem projekt PPJ, což je přímá podpora jezdců. Jedná se o přímou podporu jezdců založenou na prodeji drobného reklamního a upomínkového materiálu, jako jsou trička, mikiny, čepice a mnoho dalšího. Financuje to můj manažer Vláďa Pešek. Věříme, že PPJ bude jednou soběstačný projekt. V současnosti jsem v něm já, Venca Milík a Eda Krčmář a bude se rozrůstat o další závodníky. Je to založený na myšlence, aby zisk šel jednotlivým závodníkům a ne stánkařům, kteří se obohacují na obchodování s našimi jmény, a jezdci z toho nic nemají.“

speedwayA-Z: „V sobotu 8. září pokračovala ve Mšeně první liga, což není závod, který by ostříleného kozáka vyvedl z míry. Jenže v boxech nebyl obvykle rozesmátý a žertující Hynek, ale jeho jakési druhé já. Uzavřené do sebe, s pevně sevřenými rty a hlavou sklopenou někde pod motorem. Jak jsi svůj comeback prožíval?“
Hynek Štichauer: „Měl jsem za sebou asi tři tréninky v Pardubicích a těšil jsem se na závod. Směřoval jsem všechno, abych zajel dobře Zlatou přilbu. A to bez závodů předtím nejde. Přijeli jsme do Mšena, kde jsem nečekal rovnej‘ stůl, ale tohle bylo šílený. Moje poslední závodní zkušenosti byla, že jsem vymet‘ díru a vypadlo mi rameno. Možná jsem se ti zdál zakřiknutej‘, ale spíš to bylo tím, že jsem se hodně soustředil. Nechtěl jsem, abych si tam ublížil. Vím, co to dá práce dostat se zpátky. Zazávodil jsem si. Párkrát mě změřili mladý kluci, ale mně se jelo dobře. Prostě byli v tu chvíli rychlejší. Dopadlo to, jak jsem čekal. Možná se to nezdá, ale určitě ten comeback byl vydařenej‘. O dráze jsem do mikrofonu řek‘, co jsem si myslel. Kdyby se traktor projel po dráze o pár koleček víc, nebylo by to na škodu. Vím, že nafta něco stojí, ale zlomená motorka o prkna a pak to zranění ovšem něco stojí taky. A taky bych jim na to klidně i pár kaček přidal. Řek‘ jsem, že šiděj‘ sami sebe, protože diváci na takový dráze neuvidí pěkný závody. Když je dráha připravená, dá se na ní závodit, ale když je připravená akorát na sázení brambor, pořádnýho závodu se tam nedočkaj‘. Nedělaj‘ to pro nás, nás nepotrestaj‘. Potrestaj‘ sami sebe. Fanoušci se nepřijdou podívat na závody, který nejsou hezký. Mimochodem extraligoví závodníci na stejný dráze na jaře odmítli jet. My jeli.“

speedwayA-Z: „Do konce loňské sezóny už toho moc stihnout nešlo. Další dvě ligy v Liberci během jednoho dne, prvoligové vyvrcholení v Březolupech a konečně Zlatá přilba. Jak bys tyto závody ohodnotil?“
Hynek Štichauer: „Uteklo to rychle. První ligu jezdím rád. Uvolníš se, máš čas na sebe a vyzkoušíš si věci, co by sis o velkejch‘ závodech netrouf‘. Jestli pan Vozár bude chtít, pojedu první ligu i letos. V Liberci dva závody v jednom dni byly náročný. Hezky jsem si zazávodil, na konec jsem už začal i startovat. Byl tam jeden lehkej‘ pád ve finálový jízdě, když jsme s Vencou jeli na 5:1. A taky nás to stálo vítězství. Druhej‘ závod jsem odjel tři jízdy a do nájezdu se mi otvíraly ruce a byl jsem hotovej‘. Měl jsem toho plný kecky. Když člověk čtyři měsíce nezávodí a do toho ty narkózy, a si každej‘ říká, co chce, ale tělo to odnese. Tak jsem panu Vozárovi řek‘, že už nepojedu. Ale super, bejt‘ za den jedenáctkrát na dráze je skvělý. Březolupy hodnotím jako nejlepší závod loňský sezóny. Dal jsem do rámu pořádnej‘ motor a udělal jsem třináct plus jedna. Prohrál jsem jen s Gavendíkem. Postoupil jsem do finále Slováckýho oválu. Vybral jsem si jedničku. Dobře jsem odstartoval, byl jsem před Vencou, ale z výjezdu jsem mu to tam nedal. Řek‘ jsem si, že budu druhej‘, to je taky dobrý. Do příští sezóny to s tou ctižádostivostí bude chtít trochu zase zapracovat. Byla to první liga, tam se ode mě čeká, abych dělal dvouciferný čísla. Užil jsem ti to, zved‘ si sebevědomí a byla to super generálka před Zlatou přilbou. A to je buď a nebo. Letos se kvalifikačky jely všechny až v neděli. Vstaneš, hodíš motorky do depa a koukneš na dráhu… No, tak tam teda něco dáme. Asi nějakou rozetu, asi nějakou trysku a asi nejakej‘ předstih a uvidíme. První jízdu jsem pěkně odstartoval a dojel druhej‘. Z výjezdu jsem jel pod ním, abych nežral cejchu. Měl jsem motor po repasi a říkal si, že by to chtělo to mít trochu rychlejší a něco zkusíme, změnili jsme převod, což byla chyba. Navíc jsem zkusil start a zasmrděla spojka. Mechanik mi ji přitáh‘. Špatný rozhodnutí. Dojel jsem pátej‘. Nejelo to, motorka se nesbírala a bylo to špatný. Pořád jsem tomu motoru ale věřil. Udělali jsme změnu, ale zase špatný. Netrefili jsme se do toho a vypad‘ jsem. Mám radost z první jízdy. Nemyslel jsem si, že bych se dostal někam daleko, ale čtvrtfinále bejt‘ mohlo. Jenže nebylo.“

speedwayA-Z: „Na podzim jsi vyrazil do Anglie jednat o svém angažmá a vrátil ses poměrně se špatnými zprávami. Jak se tedy bude pro tebe letošní sezóna vyvíjet?“
Hynek Štichauer: „Jel jsem hlavně navštívit rodinu, kde jsem v roce 2010 a 2011 bydlel. Trošku mě adoptovali, šel jsem dokonce jejich dětem za kmotra. Pořád se navštěvujeme a taky jsem se tam byl učit na zkoušku z angličtiny. A nakoupit dárky na Vánoce. Angažmá jsem ani neřešil. Byl jsem v jednání s Van Straatenem z Wolverhamptomu. Byla nabídka i z Plymouthu, ale tam jsem se nevešel s average. Já jsem rád, nejsem si jistej‘, jestli by všechny kolečka zapadly do sebe, abych tam mohl závodit na úrovni. Plánuju jarní soustředění. Těším se letos na extraligu, myslím, že to je dobrej‘ systém. Hlavně pro fanoušky je tohle správná cesta, jsou tvrzení, že by se měly vrátit čtyřutkání. Jsou to pěkný závody, ale kdo se tam sveze?! Nikdo. Jestli chceme rozvíjet plochou dráhu, proč by každej‘ tým měl mít jenom čtyři závodníky? Tenhle systém funguje všude na světě a věřím, že bude i u nás. Uvidíme, třeba bych v půlce června do Anglie šel, když budou akceptovatelný podmínky. Rozhodně tam nepůjdu jen proto, abych byl v Anglii. Chci si sezónu načasovat tak, aby mě to bavilo. Nechci lítat po letištích a závodit od nuly k nule. Jestli se dostanu do rutiny a budu závodit ve formě, tak jo. Ale chci, aby mě plochá dráha stimulovala a bavila mě. Nedělá mně problém jet první ligu nebo pouák, kde se mi zaplatí alespoň cesta. To mně nedělá problém. Problém mně dělá závodit a nebejt‘ šastnej‘. Chvilku jsme flirtovali v Polsku Krosnem. Nabídka byla, ale jim bylo trochu jedno, jestli podepíšu nebo ne. A mně vlastně taky. Letos se to v Polsku otevírá koncem května, takže třeba šance ještě přijdou. Chci dokázat, že to pořád ještě umím, a užívat si to. Vždycky je lepší, když je zájem ze strany klubu, než když se někam cpeš. Jak jsem tři roky nezávodil, dostal jsem se na spodní laku a musím se dostat zpátky, kde jsem byl. Možní to potrvá rok, možná dva. Mám čas a chu na sobě pracovat, abych se tam vrátil. Hlavní je se z toho neposrat.“

speedwayA-Z: „Stojíme prakticky na prahu nové sezóny. Jak se na ní chystáš a co bys rád za řidítky plochodrážního motocyklu dosáhl?“
Hynek Štichauer: „Přípravy probíhaj‘ poklidně. Musím se pokárat, že jsem motorky ještě nedělal. Anglický motorky jsou v kupě, vloni jsem na nich odjel jen pět závodů, jen je oprášit. Český motorky budou hotový v průběhu sezóny, přijde novej‘ design. Byl bych rád, aby se povedly peníze na jeden fungl novej‘ motor, plus mám objednaný díly od Luboše Tomíčka. Třikrát tejdně chodím k Ivanu Svědíkovi, to je můj kondiční trenér, kámoš a fyzioterapeut v jedné osobě. Cvičím atypicky, ale baví mě to, myslím, že budu připravenej‘ dobře. Jezdím na běžky, když je čas, tak squash a kámošema na horolezeckou stěnu. Dělám věci tak, jak jsem zvyklej‘, snažím se žít tak nějak normálně. Běžnej‘ život. Jsem smířenej‘ s věcma, co byly, a smířím se s těma, co budou. Těším se na sezónu. Byl jsem na čtyři dny v Amsterdamu na konferenci blackberry. To byla taková moje dovolená. Je to úžasný město a určitě se tam rád zas pojedu zrelaxovat a načerpat nové nápady. To byla moje psychická příprava.“

Hynek Štichauer děkuje:
„Chci moc poděkovat všem, co mi pomáhaj a to jakýmkoliv způsobem. Chtěl bych poděkovat rodině, tátovi, mámě a prarodičům. Generálnímu partnerovi pro letošní sezónu ECOTECH – elektrokola a elektropohony. Zdeňkovi a Jardovi do HT Kovo, Pardubické realitní kanceláři JORK, Vláďovi Peškovi a firmě FOMPEX GROUP + projektu PPJ a všem dalším sponzorům, mechaniky a fanoušky nevyjímaje.“

Foto: Wojta Zavřel, Michal Kohout a Eva Palánová

Ústí nad Labem – 2. března
Sezóna 2012 byla v jeho podání dalším výrazným krokem vzhůru. I když se zcela nesmířil s pardubickou dráhou, pódia ve Mšeně a v Liberci mu zajistila titul přeborníka republiky. Podruhé loni zasedl na trůn s pražským Olympem, jehož byl velmi platným členem. V exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z se Zdeněk Holub svěřil, že by v nadcházející sezóně chtěl splnit i cíle, které mu loni nevyšly.

speedwayA-Z: „Na podzim jsi dostal nabídku startovat na divokou kartu ve finále mistrovství světa juniorů v argentinské Bahia Blanca, nicméně jsi ji musel odmítnout. To byla velká škoda, že?“
Zdeněk Holub: „Byla to škoda, nebyl jsem z toho šastnej‘. Byl jsem ale vůbec rád, že jsem se po mistrovství republiky na Markétě dostal domů a hejbal se. Musel jsem se rozhodnout přes noc. Musel bych druhej‘ den naložit motorky a jedna byla trošku pošramocená. Musel bych je odvézt do Toruně. Byla to škoda, že jsem neletěl do Argentiny. Doufám, že se letos do finále probojuju, budu bojovat o to jedno místo do kvalifikace pro mistrovství světa. Určitě se ve Slaným budu snažit zabojovat.“

speedwayA-Z: „Tvojí neúčasti ve vyvrcholení juniorského mistrovství světa šlo litovat o to víc, že jsi do seriálu zasáhl už o měsíc dříve v Pardubicích. Jak se ti mezi světovou juniorskou elitou líbilo?“
Zdeněk Holub: „Líbilo. Bylo to dobrý. Pěkný dva dny, jak Zlatá stuha, tak mistrovství světa. Jsem spokojenej‘, nemám, co dodat. Jen tu finálovou jízdu při Stuze jsem viděl špatně, že mě vyloučil. Nebyl pro to větší důvod a vyloučil mě až pět minut po jízdě. Druhej‘ den to bylo lepší, ale mohlo to pokračovat jako ty první dvě jízdy, kde jsem byl druhej‘. Pral jsem se s nastavením a úplně se netrefil. Mně to v Pardubicích nikdy nešlo, nastavením to asi je, ale dráha se mění. Zezačátku byla tahavější, pak se zklidnila, což mi nesedlo. Letos se uvidí, dělaj‘ tam hlubinu, tím líp. To by bylo dobrý.“

speedwayA-Z: „S juniorským národním týmem jsi zažil postup z Rovna do Lakeside v mistrovství světa i vyřazení v Červenogradu v rámci evropského šampionátu. Jak na tyto závody vzpomínáš?“
Zdeněk Holub: „Rovno bylo dobrý, všichni jsme překvapili. Sami sebe ani ne, ale ostatní (smích). Já jsem v předposlední jízdě vyrovnal stav s Ukrajincema. Měl jsem nervy, protože se jízda opakovala a já to musel zopakovat. Václav to pak dotáh‘ a postoupili jsme. Byl to krásnej‘ pocit, určitě nádhernej‘. Ukrajinci dojeli za náma druhý a na bedně nebyli moc šastný. V Lakeside jsme taky překvapili, ale opačně než v Rovně. Podívali jsme se do Anglie, ale nic víc v tom nebylo. Vašek spad‘ při tréninku. To byla velká ztráta. Dráha měla dlouhý roviny a zatáčky strašlivě za rok. Bylo to něco úplně jinačí, než jsem doteď jel. Jedna jízda mi šla, ale Steve Worral mi pomoh‘ k zemi. Nevím, ale přišlo mi to, že schválně. Jsou to zase zkušenosti navíc. Byl jsem ale otlučenej‘, tak mi to dvakrát nešlo. Dráha nám ale nesedla nikomu. A v Červenogradě jsem jel jednu jízdu, to se moc nepočítá, moc jsem nepomoh‘. Pak už mě střídal Václav.“

speedwayA-Z: „Červenograd ti bylo bohužel osudným rovněž při semifinále mistrovství Evropy juniorů, odkud jsi nenašel cestu do finále. Čím to?“
Zdeněk Holub: „Hlavně pršelo celej‘ den před tím i ráno před závodem. Nebyl trénink, měl jsi jen dvě kola před první jízdou. A mně se zrovna urval šteft. Pak mě Polák sundal. Spadnul dvakrát a jednou mě vzal s sebou. K zemi jsme šli tři. Nakonec mi přestalo jít zapalování. Dojet jsem na start, nechtělo se to rozjet. Chtěl jsem si dojet aspoň pro bod, ale nešlo to. Už ve druhým kole mě předjeli o kolo. A v poslední jízdě mě předjel Smeták. Hlava mi to ale stejně už pomalu ani nebrala a hlavně už o nic nešlo. Letos bude lepší příprava a lepší technika.“

speedwayA-Z: „V českém přeboru ti evidentně nešly k duhu závody v Pardubicích, ovšem díky druhému místu ve Mšeně a především triumfu v Liberci byl titul tvůj. Z toho jsi musel mít velkou radost, jejíž projevy byly z pod tvé přilby slyšet až v depu…“
Zdeněk Holub: „Paráda, byl jsem hodně šastnej‘, že to v Liberci dopadlo. Nervy jsem měl až do poslední jízdy. Před finálovkou jsem byl nervózní, ale jak jsem byl na startu, chtěl jsem tam bejt‘. A byl jsem tam. Byl to pěknej‘ závod. V Liberci mně to většinou šlo. Už před závodem jsem doufal, že by to mohlo vyjít. A dotáhnul jsem to do konce. V Pardubicích byl ten druhej‘ závod docela zběsilej‘,dvakrát jsem spadnul. Jednou v jízdě a pak hned za cílem. Nebylo mi moc dobře, tak jsem se šel osprchovat a nedokončil to. Přebory jsou dobrý závody, lepší než nic nedělat. Svezu se a zazávodím si. Každej‘ závod je dobrej‘. Letos se budu snažit obhájit. Když do toho nevleze něco důležitějšího, určitě pojedu.“

speedwayA-Z: „Vzestupná tendence tvé výkonnosti logicky nemohla uniknout pozornosti Tomáše Topinky, který tě pravidelně povolával do sestavy Olympu. Šli jste od vítězství k vítězství, ale pak jste lehce klopýtli v půlce srpna. Prohráli jste v Plzni a ve Slaném a porážku ve Mšeně jsi úspěšně pomáhal odvracet také ty. Nakonec byl titul váš. Jaký to byl pocit?“
Zdeněk Holub: „Krásnej‘. Byla to paráda. Většinou jsem moc bodů nepřivez‘, ale snažil jsem se co nejvíc. Je to krásnej‘ pocit vyhrát titul ve družstvech. Mšeno byly dobrý závody, byl jsem spokojenej‘. Tam se to sešlo, že mi všechno vycházelo. Extraliga je dobrá škola, jezdíš s největšíma hvězdama. Snažím se, abych se jim vyrovnal. Respekt z nich nemůžu mít, musím jít na jízdu s tím, že chci bejt‘ první. Každej‘ se dá porazit. V srpnu nám chyběl Pepa Franc, to nám to moc nešlo, ale jinak jsme měli dobrý družstvo. Obhajoba bude těžší, snad to vyjde, nechám se překvapit.“

speedwayA-Z: „Loňský extraligový systém byl mnohdy napadán kvůli mnoha změnám oproti programovým pořádkům. Na druhou stranu úspěšný český junior jako ty si na nedostatek příležitostí k závodění stěžovat rozhodně nemohl. Jak to vidíš ty a jak bys okomentoval zavedení nového rozpisu?“
Zdeněk Holub: „Loni jsem si v extralize zazávodil dobře a byl spokojenej‘ se systémem. Nejezdil jsem jenom s juniorama, ale i s ostatníma, takže to bylo dobrý. Čet‘ jsem letošní změny, ale moc jsem z toho zatím nepobral. Loni mně to přišlo lepší. Byli tam dva junioři, jen z tohohle hlediska.“

speedwayA-Z: „V první lize se pražská Markéta držela zásady dávat šanci výhradně svým závodníkům mladších jednadvaceti let. Myslíš, že šlo o šastný krok, když jste se nedočkali vítězství?“
Zdeněk Holub: „Pro mě určitě. A pro ostatní kluky z Prahy taky. Svezli jsme se a mohli si nacvičit taktiku a další věci. Z pohledu výsledků by bylo lepší, kdybychom tam měli seniora. A byl to nějakej‘ pořádnej‘ tahoun. Ale úplně nejlepší by bylo vyhrát v týhle juniorský sestavě. Ne, že bychom k tomu měli daleko, ale nikdy to nevyšlo. Nevím, čím to bylo. Kdybych věděl, tak to změním. Uvidíme letos. Jak říkám, vyhrát v týhle sestavě by určitě bylo dobrý.“

speedwayA-Z: „A jak bys hodnotil své účinkování na domácí juniorské scéně? V jednadvacítkách na své premiérové pódium stále čekáš, avšak v devatenáctkách ve Svitavách jsi ho neměl daleko.“
Zdeněk Holub: „Devatenáctky jsem posral. Před závodem jsem byl odhodlanej‘ bejt‘ na bedně. A nevyšlo to. Ta moje čtvrtá jízda! Nevyšel mi start, musel jsem se probojovávat dopředu. Pátou jízdu jsem ved‘, ale pak mě objel Čejen. Nevím, kde se tam vzal, ani to radši nechci vědět. Byla to škoda, ale je možnost nápravy. Mám na to ještě dva roky. S jednadvacítkama taky nejsem moc spokojenej‘, čas od času mi tam nějakej‘ závod nevyšel. A jak je to seriál, chybí to. Ale budu se snažit to napravit. V junioráku je špička dobrá, ale zbytek musí ještě jezdit, aby se vyjezdil.“

speedwayA-Z: „Do tvé zimní přípravy tradičně zapadá Speedway-on-Ice Ronnyho Weise, kde pravidelně startuješ i letos. Jak se ti líbí, co dalšího ve své přípravě podnikáš a jaké cíle na rok 2013 máš?“
Zdeněk Holub: „Šroubky jsou dobrý. Přes zimu sedím na motorce a závodím. Není to, že se jenom vezu, ale snažím se závodit. Je to znát na jaře. Než, že bych se vrátil do stejný formy, jako jsem měl na podzim, ale je to lepší než kdybych nedělal nic. Cvičím, hodně cvičím. Dvakrát tejdně do posilovny, dvakrát tejdně spinnig a squash. A pak cvičím ještě doma. Už se to rýsuje i s motorkama. Chtěl bych se dostat do finále mistrovství světa juniorů. To je velkej‘ cíl a budu se snažit ho splnit. V českým junioráku bejt‘ na bedně a v devatenáctkách se budu snažit vyhrát. Jede se v Plzni, to je dobrá zpráva jak pro koho. Pro mě moc asi ne, ale to jsem loni říkal o Svitavách taky a potom mi to celkem sedlo.“

Zdeněk Holub děkuje:
„Tátovi, mámě, CS MV, AK Markéta Praha, panu Vopatovi a Stuze.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel, Antonín Škach a Eva Palánová

Mladá Boleslav – 9. února
Loňskou sezónu měl poměrně vypečenou. Ke zranění ramene se přidaly další problémy nejen jeho, ale i Mšena, které se po třech oslnivých titulech propadlo až na samotné dno extraligové tabulky. A tak se mu stalo něco, co naposledy v prvním roce kariéry. Ani jednou se loni nezapsal mezi medailisty žádného šampionátu naší republiky. Rozhodně však nemá v plánu předčasně stahovat kalhoty, naopak se inspiroval dobami svých závodnických prvopočátků a slibuje si návrat na výsluní. Filip Šitera o tom rozmlouval v exkluzivním rozhovoru pro speedwayA-Z.

speedwayA-Z: „Loňská sezóna rozhodně nepatřila v tvém podání mezi ty vydařené. Příčiny se táhnou od tvého předloňského pádu při mistrovství republiky jednotlivců v Divišově. Podstoupil jsi laserovou operaci v Anglii. Chytrý generál, jakých se po bitvě vždy vynoří přehršel, by ti dnes poradil vydat se spíše klasickou cestou. Co ty na to?“
Filip Šitera: „Když jsem teď po operaci viděl, jak se to chovalo, vidím, že jsem to měl asi zvolit. Ale jak je sezóna, člověk přemejšlí, aby se rychle vrátil. Operace tě zbrzdí. Laserem to nebylo špatný, problém bylo, když jsem na to ve druhým závodě upad‘ znovu s Kozou Smithem. Myslel sis, když to bolí, že to bolí normálně. Asi to byla chyba, ale je to za mnou, člověk to tak musí brát. Zase na příště vím, že když bude něco s kličkou, je to lepší léčit sešroubováním. Laser pomoh‘, ale problém byl, že jsem na to upad‘ znova a neřešil to. Člověk si dělá rozhodnutí sám a jako všude i ve sportu mohou být chybný. Jednou jsem se rozhod‘, vrátit to nemůžu, ale je to zase ponaučení.“

speedwayA-Z: „Problémy s ramenem se vrátily zase během loňské sezóny. Kde jsi bral odhodlání dokončit ji celou a neskončit už předčasně?“
Filip Šitera: „Bylo to hlavně, že jsem nechtěl nechat Mšeno ve štychu. Honza byl nemocnej‘ a Topas koučoval proti nám. Odjel jsem tři, čtyři závody, přemejšlel jsem o tom, ale bylo mi blbý už přestat. Kdybych měl větší pád, asi bych sezónu nedojel. Počítal jsem, že t bude lepší. Jenže nebylo. A po konzultaci s doktorem Brožem bylo jedno, jestli půjdu na operaci už v sezóně nebo až po ní. Bylo mi blbý to zabalit. Bylo to nepříjemný, nemoh‘ jsem se soustředit na jízdu. Při prvním závodě jsem přijel do depa a měl jsem oteklý a fialový prsty. Necejtil jsem, kolik mám plynu, a hlavně v tý ruce nebyla síla. Pak se to trošku zlepšilo, ale nebylo na ve sto procentech, co člověk potřebuje. Ale plochá dráha je tvrdej‘ sport a člověk musí nějaký něco překousnout. Jason Crump s tím taky jezdil, i když bylo vidět, že to není ono.“

speedwayA-Z: „Nakonec jsi už během Zlaté přilby neskrýval úlevu, že je závodní kolotoč u konce. I když po svém vyřazení z vylučovacích skupin jsi žertoval, že je to dobré, jelikož ve sprchách stihneš ještě teplou vodu. Nicméně jsi nyní už fit?“
Filip Šitera: „Zlatá přilba je super závod a každej‘ ho chce jet a vyhrát. Byl to dobrej‘ pocit stát tam na startu. Ale úleva, že je konec sezóny a můžu se dát to kupy, byla velká. Bylo to takový trošku osvobození. Na operaci jsem šel začátkem listopadu, díky panu Brožovi proběhlo všechno rychle. Léčení proběhlo super, takže spokojenost maximální. Dali tam šrouby a to je cejtit, že tam něco je. V okolí jizvy necejtím nic, handicap to není. Zezačátku to bolelo, pak se to uvolnilo a je to dobrý. Byl jsem jednou trénovat na šroubkách, doufám, že nebyly poslední. Když zamrzne, určitě půjdu hned zase. Nemůžu moc čekat, aby to neroztálo.“

speedwayA-Z: „Loni jsi do závodění vstoupil už na začátku března. Podepsal jsi Premier League v Premier League v kombinaci s King’s Lynn v Elite League. Jenže to se nakonec ukázalo, že šlo jen o epizodu s příliš krátkým trváním.“
Filip Šitera: „V týmu byl Michael Hertrich, než ho před ligou vyhodili kvůli problémům, co si udělal. Vzali Luboše, říkal jsem si, že to bude dobrý, protože tam budeme dva Češi. Ale pak jsem se dozvěděl, že jsem se tam nevešel na average. Ani mi nezavolali, tak jsem sháněl informace sám. Zkoušeli to přes BSPA, že to bylo jenom o setinu bodu, jestli by nedostali výjimku. To jim zamítli a já potřeboval mít do tejdne klub, abych moh‘ zůstat na double v King’s Linn. Pomoh‘ mi Buster Chapman. Dohod‘ se s Scunthorpe, ale padlo to, protože bych se tam taky nevešel. Přitom dráha v Berwicku byla super. I když byla pokaždý jinak připravená, na rozměry byla dobrá. Hned, jak přišla nabídka, volal jsem Aďovi. Pomoh‘ mi sehnat sponzora, měl jsem tam i mechanika. Potom to najednou bylo takový nepříjemný, když se dozvíš, že přijdeš zezačátku sezóny o dva kluby. Trénovat doma můžeš, ale trénink ti nedá tolik co závody. Kdyby přišla taková nabídka znova, asi bych se hodně rozmejšlel, přišlo mi to od Berwicku hodně jako podpásovka. V King’s Lynn by to šlo i bez Premier League, ale na double jsme tam byli dva. Jeho by museli vyhodit a já zezačátku neměl dobrý výsledky. Ani já tam nechtěl bej’t, že bych se tam neudržel. Proto jsem chtěl double Elite League a Premier League, protože by mi to přineslo čtyřicet závodů. Vzájemně jsme se dohodlo, že si to budu chtít udržet nebo se rozejdeme. Pak máš sedm dnů, abys našel jinej‘ klub a udržel si double. A to se ve Scunthorpe nepodařilo kvůli average. King’s Lynn mi vyšel hodně vstříc, sami od sebe se snažili najít klub, ale bohužel jim to nevyšlo.“

speedwayA-Z: „Na přelomu dubna a května jsi příliš nezávodil, měl jen dva české závody a jeden maďarský, aby ses zhruba po měsíci objevil v sestavě Glasgow. Jak k vašemu spojení došlo?“
Filip Šitera: „Když jsem byl před pár lety poprvé v Anglii a jel tam několik závodů, byl Glasgow první klub, co mě chtěl podepsat. Já tehdy chtěl do vyšší ligy, teď se ozvali a rychle jsme se domluvili. Byla to otázka hodin. Bydlel jsem v King’s Lynnu a měl to šest hodin tam a šest hodin zase ze závodů zpátky. Ale zase do Londýně to lítá každou hodinu a v King’s Lynn bylo super zázemí. V Premier League neznám dráhy, jsou atypický. Hodně za roh a dost se lišej‘ od evropskejch‘. V létě tam byl se mnou Aďa, výsledky se začaly zlepšovat, ale zase jsem si zlomil klíční kost. A dopadlo to na nejhorší sezónu v kariéře. Nerad na ní vzpomínám.“

speedwayA-Z: „Glasgow leží poměrně vysoko na severu, což mělo přímo úměrný vliv na tvoje cestovní náklady. Zůstal jsi tam až do září. Jak bys své účinkování ohodnotil?“
Filip Šitera: „Výsledkově asi nic moc jak pro klub, tak pro mě. Myslím, že jsem dost zklamal sám sebe i klub. Nerad bych se k tomu vracel. Dráha je tam super, druhej‘ nájezd je trošku z kopce a jedeš do klopený zatáčky. Je to fofr, ale dělali to državý, takže se mi to líbilo. Ale já měl problém, když jsme jeli ven. Hlavně Newcastle, tam jsme jeli dvakrát za rok a nikdy jsem tam neuspěl. Cesty byly otravný, šest hodin tam, šest zpátky, v sedm ráno vyrazit, v noci ve dvě doma. Jednou jsem to musel jet sám až na letiště, ani jsem se nestih‘ vyspat.“

speedwayA-Z: „Do kvalifikace o SGP 2013 jsi nastoupil v prvním kole v Miskolci a nakonec jsi jako jediný český závodník postoupil do race-off. Jenže jen jako náhradník. Jaké to bylo čekat v divišovském depu na definitivní rozhodnutí Janusze Kolodzieje, jestli bude startovat nebo ne?“
Filip Šitera: „Měl jsem motory na dělání v Polsku a řek‘ jsem ladiči, že má na ně čas. Ve čtvrtek mi ale volal pan Moravec, že jedu v Divišově. Děda musel vyrazit do Polska pro motor. Ve čtvrtek jsem jel v Anglii závody a vracel se rychle domů. Nestih‘ jsem trénink, i když se přeložil. Radši jsem se vyspal, předtím jsem v Anglii dělal motorky, protože jsem zase po Divišově musel zpátky do Anglie. Licenci jsem si vyzved‘ na AČR, když jsem jel z letiště. Před první jízdou jsem si zkoušel start a ten udělanej‘ motor se hned rozlít‘. Jel jsem na druhý motorce, nešly mi starty, musel jsem předjíždět a moc mi to nešlo. Bylo jakoby jasný, že to vypadá s Kolodziejem, že nepojede. Jenom to zkoušel. Byl jsi první náhradník, to jsi musel bejt‘ ve střehu, že by ses stejně jednu, dvě jízdy svez‘, protože nervy jsou v race-off velký a páska tam padne. Neměl jsem nervy, ale výsledek byl takovej‘, jak kdybych tam stál jen jako náhradník. To už bylo ve mně, celou tuhle sezónu chci zapomenout a nechtěl bych se k tomu vracet. Stálo to hodně nervů, měl jsem i dost smůly jak po zdravotní, tak technický stránce. A tak bych se k tomu nevracel. Ale zase na druhou stranu poznáš kamarády, kdo ti opravdu pomůže a kdo se s tebou kamarádí jen, když se ti daří.“

speedwayA-Z: „Mšeno v loňské extraligové sezóně evidentně zapomnělo svou vítěznou formulku a nakonec během celé kampaně dokázalo vybojovat jedinou remízu. V čem spatřuješ důvody takového propadu po třech oslnivých triumfech?“
Filip Šitera: „Slaný to měl taky podobný. Vyhráli a šli dolů. To asi prostě přijde. Je to souhra mnoha okolností. Honza Jaroš chyběl, přišli jsme o pár bodů a to nám chybělo. Potom jsem si zlomil klíční kost v Rye House. Nedařilo se, takže nás zachraňovali cizinci. Jednou jsme prohrát museli, ale že to dopadne takhle, nikdo nečekal. Nedařilo se nám ani doma, což byla povinnost. Nebylo to, že bychom prohrávali o hodně, ale když se prohraje, je jedno o kolik. Nula bodů v tabulce je nula bodů. Vůbec bych to neházel na Grega, je to mistr světa, ale nemůže to táhnout sám. Extraligu musí vyhrávat celej‘ tým. Tenhle systém se mi nelíbili, na výsledku se nepodílel celej‘ tým, ale jen dva nebo tři jezdci. Systém by se měl už ustálit, diváci, co chodí na plochou dráhu, se musí učit každej‘ rok novej‘ systém. Těch závodníků tady není tolik, na tom by se mělo pracovat a ne měnit systém. Kde jsou ligy nejsilnější, systém funguje kolik let. Když se tady rozhodli pro systém dvojutkání, měl by bejt‘ systém, co letí ve světě. A zaměřit se na mladý a na to, aby se jezdilo pravidelně. Ne mít dva, tři závody za víkend a pak měsíc stát. Letošní model extraligy navazuje na švédskej‘ systém. Uvidíme, jestli to vydrží a příští rok nebude zase novej‘. Už tolik možností není. Ale ještě k tomu našemu výsledku. Plochá dráha je sport a v každým sportu se děje, že to někomu blbě vyjde. Nám to vyšlo loni. Tým jsme měli stejnej‘, co jsme vyhrávali tituly. Chybělo nám jen pár bodů a to byly i moje body, protože jsem nebodoval tolik. Letos ale už nemůžeme bejt‘ horší než čtvrtí (smích). Ale doufám, že to nezlepšíme jen o stupínek, ale vrátíme ten titul zase do Mšena. Kór po takový sezóně by to bylo dobrý a spousta lidí by si to zasloužila.“

speedwayA-Z: „Divišov byl v mistrovství republiky jednotlivců AČR poměrně divokým závodem plným zvratů. Osmé místo jsi ve Mšeně vylepšil jen mírně. Přitom jsi v šampionátu nepochybně mířil výš než na konečné šesté místo, že? Přitom náprava mohla přijít v šampionátu ČSMS, kde jsi nestartoval.“
Filip Šitera: „Určitě jsem chtěl bejt‘ minimálně na bedně, ale při mým štěstí v mistrákách to nevyšlo. Hlavně, že letos nemusím je kvalifikaci, když to tak blbě dopadlo. Ve Mšeně už byl konec sezóny a hlavně jsem se těšil až to skončí. Pak už je to jedno, jestli skončíš pátej‘, šestej‘ nebo sedmej‘. Chci bojovat o titul a snad to už jednou vyjde. Moh‘ jsem jet šampionát ŠMS, ale měl jsem licenci AČR, takže pojedu jenom autoklubácký závody a nic jinýho. Přijde mi to, že ten sport je tady malej‘, abychom měli dvě federace. Nechtěl jsem to prostě jet, to je jako kdybych jel extraligu za někoho jinýho, když mám smlouvu ve Mšeně. Je to každýho rozhodnutí, co chce jet, a já se rozhod‘, že pojedu jenom tenhle mistrák.“

speedwayA-Z: „Letošní sezónu plánuješ pojmout stylem svých závodnických začátků. Jak si to představuješ v praxi, jaké sis dal cíle a co děláš pro jejich dosažení?“
Filip Šitera: „Hlavně ty pouáky v Německu, kde sebereš sebevědomí a jistotu. V Polsku jsem podepsal varšavskej‘ kontrakt, protože tam mám něco ještě rozjednanýho. Mám možnost tam trénovat a až budu mít dobrou výkonnost, chci se tam ukázat. Hlavně abych měl dost závodů a byl rozjetej‘ na začátku sezóny. Anglii jsem vypustil, neměl jsem zájem. Měl bych nižší average,ale je to finančně nákladný. Lítání, dvě auta, víc motorek. Nevím, uvidíme, jak to dopadne, je možný, že bych tam šel, ale zezačátku sezóny tam nic neplánuju. Chci se ukázat tady, dělat body v extralize, ukázat se v mistráku, zkusit Polsko a pak bych třeba přemejšlel o Anglii. Nevím, kolik toho bude, ale snad nějaký závody dopadnou. Když jsem začínal, bylo toho v Německu hodně. Teď je to slabší, ale snad něco seženu. Po operaci je všechno v pohodě, začal jsem v prosinci přípravu, snad bude dobrá, ještě by mohly snad vyjít nějaký šroubky, když zamrzne. Hraju hokej, to mě hodně baví, vyrazíme taky někam jezdit na krosce. Na motorkách se dělá, cíle jsou mít minimálně o sto procent lepší sezónu než byla. A hlavně se prosadit v mistráku a zase vrátit titul do Mšena v extralize. A ještě k tomu získat nějakej‘ další titul.“

Filip Šitera děkuje:
„Dědovi, celý rodině, přítelkyni, Dolkovi a Kaldovi a paní Dolečkové, že Dolka pustí. Marcelovi Váňovi a jeho firmě Mitrans, panu Greplovi, Autokomplex Menčík, SPS Bakov nad Jizerou, Sašovi Kopeckému, panu Kohútovi, panu Kosinovi z Motopointu, panu Sýsovi, firmám Rimini, Scandic CNC, Stuha, Hromoservis Liberec, Gardinia a Taffy Time Machine, Áďovi Rymelovi, Kamilovi, Řezňovi a taky Mackovi Jankowskemu.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel, Antonín Škach a Michal Kohout

Praha – 7. února
Může posloužit jako živoucí důkaz starého rčení, že svět není zaplapánbůh černobílý. I když se na pražský Olymp díval před lety hodně skrz prsty, dokázal najít cestu ke smíru natolik, že se k šoku mnoha stal loni zjara jeho extraligovým koučem. Arzenál jeho překvapení ovšem nebyl ani zdaleka u konce. Hned v úvodních kolech sklízel ovoce poctivé přípravy a umístil svůj celek na hrot tabulky. Zdárně překonal srpnovou krizi, aby ve finále pokořil ambiciózní Pardubice. v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z Tomáš Topinka mnoho otázek zodpověděl, avšak v této chvíli ještě ani on sám netuší, zda ještě někdy usedne za řidítka plochodrážního motocyklu.

speedwayA-Z: „Svůj první závod jsi absolvoval v září roku 1990 a v sedle plochodrážního stroje jsi strávil jednadvacet sezón, než ses rozhodl skončit. Konec tvé kariéry přišel poměrně náhle. To jde takhle po všech těch letech najednou vstát z postele a říct konec?“
Tomáš Topinka: „Já to ještě neřek‘. Chtěl jsem v Anglii závodit do čtyřiceti, ale v roce 2011 jsem měl špatnou sezónu. Aspoň já ji vidím jako hodně špatnou, i když někteří by to možná brali jako dobrý. Zvyknul jsem si na average kolem devíti a teď mi spad‘ na 6,8. Bez vyhrávání mě to nebavilo. Ztratil jsem tu chu. A to jsem si byl jistej‘, že budu v Anglii závodit do čtyřiceti a pak budu mít problém říct dost. Chtěl jsem bejt‘ dvacet sezón v King’s Lynnu, ale předloni se sešlo víc věcí. Měl jsem technický problémy. Nebránil jsem se investicím, věřil jsem tomu. Přišly nový vejfuky. S nima jsem se neskamarádil. A ten nastávající promotér King’s Lynnu se ke mně nezachoval férově. Nebyl jsem zvyklej‘ na takový chování, vždycky jsme si říkali všechno na rovinu, jak to je. A to bylo, co to bylo, nemám rád obcházení, mám rád přímý jednání. Vím, že se nad to musíš povznést, ale nešlo mi to skousnout. Všechny ty věci mě donutily dramaticky přehodnotit tu situaci. Rok jsem měl nabídku z Markéty. Ozval jsem se, jestli to ještě platí a vydal jsem se jiným směrem. Plánované to určitě nebylo, ještě čtyři tejdny zpátky jsem měl všechno vybavení. Jednu motorku si nechám na ukončovací závod v King’s Lynn. Dám ji do aukce, kde bude víc věcí.“

speedwayA-Z: „Těžiště tvé kariéry vesměs spočívalo na Britských ostrovech. Když jsi ohlásil svůj konec závodění v britské lize, nebyl jsi tedy stále rozhodnutý, zda jde o definitivní tečku. Proč jsi nezkusil nějaké závody v Čechách?“
Tomáš Topinka: „Za prvý jsem měl co dělat na Markétě a měl jsem i zdravotní komplikace. Sezónu 2011 jsem předčasně ukončil po pádu v Plymouthu. Trvalo to dýl, než jsem čekal. Především musíš chytit tu chu. Kdyby tebe někdo nutil psát a tebe to nebavilo, je to to samý. Píšeš, protože tě to baví. Jestli tu slinu chytnu se uvidí. Teď jsem chyt‘ akorát chřipku. Ve čtvrtek v noci mě to položilo na lopatky. Ale jinak se po zdravotní stránce cítím fit. Co bude se uvidí. Moje další závodění ani nevylučuju, ani nevyvracím.“

speedwayA-Z: „Mšeno tě kdysi vytáhlo z bryndy a pomohlo ti dosáhnout jakéhosi smíru s pražským Olympem, který tě uvolnil do extraligy. Mimochodem něco takového se před ním nepovedlo ani Miloši Plzákovi s podporou Mitasu za zády. V dobách tvých potíží s britským pracovním povolení to pro tebe byla výrazná pomoc. Loni to však bylo Mšeno, které se ocitlo v nouzi. Nebyla vhodná příležitost splatit dluh? Anebo byl už splacen dříve či už bylo s ohledem na tvé působení v Praze pozdě?“
Tomáš Topinka: „Víceméně. Těžko můžu závodit za jinej‘ klub, než pro kterej‘ dělám. To by nešlo. Ale já se loni ani nedostal do situace, abych myslel na závodění. Kdybych byl v kupě, byla by to asi varianta. Ale nešlo by to skloubit, abych pracoval na Markétě s mládeží a přitom závodil za Mšeno. Nabídka z Markéty byla víceméně jediná. Říkám, nebylo to vůbec plánovaný, jestli dočasná nebo trvalá přestávka. Přišlo to, jak přišlo, jak to bude v budoucnu, se uvidí.“

speedwayA-Z: „Začal jsi působit jako trenér na pražské Markétě, což mnoha lidem nejde do hlavy. Tvůj odchod byl poměrně bouřlivý a ostrá slova při něm padala se stejnou kadencí jako bomby z amerického bombardéru. Čím to, že jste zakopali válečné sekery?“
Tomáš Topinka: „Víceméně jsme se už uklidnili a dali jsme se dohromady už před časem. Není to rozhodně až od loňska. Když budu mluvit za sebe, pochopil jsem, že nemá cenu na sebe koukat skrz prsty. Život jde dál. Když se na to dívám dneska, kdybychom tehdy obě strany udělali ústupky, nemuselo to dojít tak daleko. Tehdy jsem na to koukal devatenáctiletýma očima, dnes mi je osmatřicet. To se snažím říkat i klukům, a na Markétě hledají především klady než mínusy. Ty klady převažujou. To možná bylo i tenkrát. Jsem zásadovej‘ člověk a když si myslím, že dělám dobře, jdu za tím. Tenkrát jsem si myslel, že pravda byla na mojí straně. Je pravda, že mě to vyřadilo z extraligy, což je škoda. Takovej‘ je život. Máš pravdu, že to spousta lidí nechápe. Já se na to dívám jinak. Určitě teď dělám to, co znám a v čem se pohybuju tři čtvrtiny svýho života. Od třinácti let se pohybuju kolem motorek, od sedmnácti profesionálně. Pokračuju v tom, v čem jsem začal. Jak to bude dál, nechci předjímat. Musí tě to bavit a musíš věřit, že to co děláš, k něčemu vede.“

speedwayA-Z: „Převzal jsi celek v poměrně nelichotivé pozici. Doby, kdy se Olymp potácel na barážovou propastí byly sice už minulostí, to je pravda. Vladimíru Vopatovi se povedlo dostat ho jednou do finále, podruhé z něj vypadl až v rozjezdu. Nicméně loni by cokoliv jiného než titul bylo pokládáno za neúspěch…“
Tomáš Topinka: „Když jsem šel na závod, šel jsem závodit a s cílem, že chci vyhrát. To samý bylo tady. Směřovali jsme to do finále a pak se uvidí. Systém byl bohužel nastavenej‘ tak, že to bylo více o hostech. Zaplapánbůh, že jsme měli finanční prostředky, abychom si cizince mohli dovolit. Přišli a ukázalo našim klukům, jak se závodí. Ne, že by to oni neuměli, ale svět prostě závodí jinak a trošičku nám poodjel. To jsem taky začal pociovat ještě jako jezdec. Ten poslední rok mi to nešlo, a jsem dělal, co jsem dělal. Zlomil jsem si nohu, byl pobitej‘ a nešlo mi to. Nepřipustíš si, že stárneš, vnímáš to pořád stejně. Neměl jsem představu, jak skončím, říkal jsem ti, že jsem chtěl závodit minimálně do čtyřiceti. Nevím, proč jsem si řek‘ zrovna čtyřicet. Ale a jsem si řek‘, co jsem si řek‘, tak to neklapalo. Obdivuju závodníky typu Tony Rickardssona, když najednou cak, cak a skončil. Nebo Leigha Adamse, když řek‘ ‚tohle je moje poslední sezóna‘. Já bych nedokázal říct, že jedu svůj poslední závod.“

speedwayA-Z: „Pravidla v české ploché dráze, zejména co se týče extraligy, vydrží většinou stejně jako pubertální láska k jedné slečně. Loni na jaře přišly další změny, ovšem ty jsi na ně byl se svým bratrem Miroslavem dokonale připraven. Prý jste se studiu různých alternativ věnovali pořádně dlouho. Je to pravda?“
Tomáš Topinka: „Určitě jsme se na to podívali. Seděli jsme nad rozpisem a přemejšleli. Jak ten systém byl nešastně nastavenej‘, připadalo mi to jako rozpis pro manažery, aby pracoval s taktickými rezervami. Cizinci taky kroutili hlavou, jak je možný, že z pozice náhradníka můžou vystřídat kdykoliv a kohokoliv. Povídalo se, že je to dánskej‘ systém, ale i Dánové nad tím kroutili hlavou. V Anglii se změny dělají hlavně z finančních důvodů. Snížil se počet závodníků, měnil se počet jízdě, snižovali se peníze, ale vždycky mi to vykládalo, že je to kvůli ekonomickým důvodům. To samý joker. Nasazuješ nejlepšího závodníka, udělá dvojnásobnej‘ počet, ale klub mu stejně zaplatí jen ty tři body. Nefandím žolíkům, zkreslí to výsledek závodu a nemusí být ten nejlepší tým, co vyhrává. Jel bych to bez nich. Traová rezerva je lepší, udělá to objektivní výsledek závodu. Bejt‘ připravenej‘ na různý alternativy, bylo loni v extralize hodně důležitý. A myslím, že klíčový. Kór když jeden závodník moh‘ bejt‘ v sestavě jen do počtu. To bylo hrozně ovlivnitelný a nefér vůči závodníkům. Když měl starosti, neměl šanci ukázat, že na to má. By mi bylo vytčeno, že tohle je mi úplně jedno, není mi to jedno. Taky jsem na tý motorce seděl. Ale ten systém nedával manažerovi prostor ukázat důvěru v závodníka a říct ‚dvakrát jsi byl sice poslední, ale teď ti věřím, že určitě vyhraješ‘. Doufám, že letošní systém bude lepší. Věřím, že jo.“

speedwayA-Z: „Vstup do sezóny měl Olymp skutečně famózní a série jarních vítězství ho dostala na čelo tabulky. Jenomže následovala tříměsíční pauze, přišel srpen s výjezdy do Prahy, Mšena a Slaného, kde jste klopýtali. Co za tím vězelo?“
Tomáš Topinka: „Abych řek‘ pravdu, Plzeň nám nesedla a klukům to tam vůbec nešlo. I cizinci se trápili a udělali jen třináct a jedenáct bodů. To bylo míň, než jsem čekal. Nebyl tam nikdo, na koho bys vsadil, že tu jízdu vyhraje. Tam byl jedinej‘ závodník a to Matej Žagar. Jenže ten jel bohužel za druhou strnu (smích). Pěkně jim zajel i Zdeněk Simota. Hlavně tu zatáčku u depa chtělo najíždět jinak, byly tam díry a kola skákala do luftu. Nepopasovali jsme se s tím, jak bylo potřeba. Mšeno bylo podobný Plzni. Stav té dráhy mě trošičku šokoval, taky by se mi to dvakrát jako závodníkovi nelíbilo. Není to ale výmluva říkat, že dráha stála za prd. Ale bylo složitý se s tím vyrovnat. A Troy, jak jel kolem mantinelu, byl to někdo jinej‘. Grzegorz Walasek tam byl mínusovej‘. Nelíbilo se mu, že jsem mu nedal šanci, ale to je odrazem toho systému. Směřovali jsme stejně k vítězství, junioři udělali dost bodů a dobrej‘ závod měl i Luboš. Každej‘ v týmu něco přidal. Neříkám, že jsme jeli perfektně, ale s dráhou jsme se nakonec popasovali líp než domácí. Ve Slaným jsem si od závodníků vyslech‘ svoje. Snažil jsem se je motivovat, ale trochu jsem si protiřečil. Dopadlo to jedním směrem, ale já to udělal obráceně, protože jsem to cejtil a pak jsem si to vyslech‘ na plný plíce. Ale aspoň je vidět, že ten dotyčnej‘ do toho dal srdce a chtěl závodit. Chápu to, atmosféra už zchladla, což je dobře. Při závodech to může bejt‘ vyhrocený, to chápu, ale doufám, že už se to nestane. Roli v těhle třech závodech sehrálo, že soupeři už okoukali naši taktiku, ale na tý dráze nám to mohlo jít líp. Třeba ve Slaným jsme měli vyloučení za protáčení zadního kola, čehož jsme se mohli vyvarovat. Nebo v Plzni defekt z prvního míst. To jsou boty, který se musej‘ projevit a ke konci chybí. Každej‘ bod hrál roli a tyhle ztracený body byly špatně. Určitě to toho konkrétního člověka štvalo. Nezbývá, aby se z toho poučil. Nechci bejt‘ ten chytrej‘ z kanceláře, taky jsem si to užil, ale to či ono se prostě dělat nesmí. A tečka. I když jsou defekty, dá se padesáti procent z nich zamezit. A možná i osmdesáti. Ne nadarmo se říká, že se závody vyhrávaj‘ v dílně.“

speedwayA-Z: „Říká se, že konec dobrý, všechno dobré. V dramatické koncovce se sice mezi Olymp a Pardubice zamíchala i trojkoalice, ovšem vy jste si finále nenechali vzít. Pardubice v něm nebyly zrovna slabým soupeřem. Ani deset bodů převahy po prvním závodě nemuselo řešit vůbec nic. Byla v tobě malá dušička nebo jste s bratrem měli namalované ve tvých tajemných hnědých deskách už v lednu?“
Tomáš Topinka: „Namalovaný můžeš mít cokoliv, ale nepřipouštěl jsem si, že nám to uteče. Před prvním závodem jsem čekal, že to bude těžký. Říkal jsem, že vyhrát o deset bodů by bylo hezký. Nakonec se to stalo. Na obou stranách byly pády i defekty, i když si myslím, že rozhodčí byl hodně shovívavej‘. Na jednu stranu je dobře, že to nechal rozhodnout na dráze a ne u stolu. Chce to dělat objektivně. V Pardubicích jsem věřil, že to dopadne. Nesmíš ale říkat hop, dokud jsi nepřeskočil. Tam jsem zase s rozhodčím měl určitý rozmluvy. Myslím, že tam to férový nebylo, ale zase opakování tý události nebylo možný. Z pozice manažera můžeš mít spoustu výtek. Ale z pohledu rozhodčího se to může jevit jinak. To bych pochopil, v tu chvíli musíš rozhodnout. Ale nastaly oslavy. Bylo to dobrý, určitě jsem byl rád nejenom za sebe s bráchou, že se nám to povedlo, ale náš klub si to zaslouží. A se to někomu líbí nebo ne, snažíme se dělat maximum pro plochou dráhu. I když se mnou někdo nebude souhlasit, Markéta patří na špičku plochý dráhy.“

speedwayA-Z: „Ve svém úsilí jsi všechno podřídil úspěchu týmu, což mnohdy určitě nebylo jednoduché. Stavěl jsi na cizincích a to se stalo trnem v oku soutěživým ambiciózním individualistům v tvém týmu. Na druhou stranu ses odvážil dát do jedné jízdy Matěj Kůse s Lubošem Tomíčkem. Této kombinace, která po jejich souboji v mistrovství republiky 2008 byla stejně třaskavá jako směs vodíku s kyslíkem se dokonce obával i klidný a vyrovnaný Vladimír Vopat. Loni jsi asi potřeboval být mnohdy hodně velký diplomat, že?“
Tomáš Topinka: „Úplně to ještě nefunguje, jak bych si představoval. Týmová spolupráce se dá ještě zdokonalit. Kluci by si měli v depu víc pomáhat a ne se soustředit sami na sebe. Na to jsem byl zvyklej‘ z Anglie, zvednout se a jít poradit. Nejde, abych si sed‘ do křesla a uzavřel se do sebe. I když se závodníci navzájem nesnášej‘, jedou za tým a musí spolupracovat. Znám spoustu závodníků světovejch‘ jmen, co se nemají rádi, ale když jedou za tým, pomáhají si. Jejich osobní problémy musí v tý chvíli za záda. Extraliga sice není reprezentační závod, ale musí to tam jít taky. Aspoň mně to tak učili. Když to nejde, neříkat, že to je blbý, ale ptát se, co můžu udělat pro to, aby to šlo. A když to nevím já sám, aby přišel někdo jiný z týmu a poradil mi, aby to šlo. Když se ti daří, přijde tě šéf klubu nebo manažer plácat, ale stejně tak by měl přijít, když se ti nedaří. Chtěl bych kluky k tomu dotáhnou. Je to ale těžký, když někdo závodní třeba osm let a tohle ho nikdo neučil. Připadá mi, že tady v Čechách se devadesát procent závodníků soustředí jen na sebe a to nejen v Praze. To bude spousta práce je to odnaučit. A to je současnej‘ problém národní reprezentace, kde je to ještě horší než v extralize.“

speedwayA-Z: „Extraliga 2013 dostává opět novou podobu. Rozpis vypadá na první pohled svázaněji a neměl by umožňovat takovou míru operativního taktizování jako letos. V tom jsi vynikal. Nepokládáš ho spíše za výhodu pro méně schopné kouče? Vždy i v šachové partii má král vyšší váhu než pěšec, nemluvě o figurce z člověče nezlob se.“
Tomáš Topinka: „Určitě. Ale vidím to, že závody jsou pro závodníky, ne pro manažery. Ty bych tam nechal jenom proto, aby někdo vyháněl kluky z depa na dráhu. Tenhle systém ukáže výkonnost všech závodníků. Dá to klukům jistotu jízd. Budou vědět, že maj‘ třeba první a pátou, jak to mají napsaný v programu. O jednu jízdu můžou přijít, ale jinak se můžou připravit. I pro diváky to bude přehlednější a čitelnější. Loni se stalo pravidlem, že v každé jízdě byla jedna až čtyři změny. Někdy s výjimkou prvních jízd nebyla rozjížďka, kde by se nic neměnilo. Správná myšlenka je, že závody děláme pro závodníky a pro diváky, takže tyhle dvě skupiny by měly bejt‘ spokojený. Takhle minimálně český kluci nebyli spokojení. A by diváků nechodí tisíce, nějaká stovka přijde. A když to pro ni bude čitelnější, bude to lepší. A z pohledu rozhodčího taky. Považuju to jako dobrej‘ krok pro nás. Tím nemyslím nás jako AK Markéta Praha, ale celou českou plochou dráhu. V současné době bychom měli hledat cestu, aby se dělal sport jako celek a ne jen pro jeden tým. Věřím tomu, že tenhle systém na to je.“

speedwayA-Z: „Tvá premiérová sezóna v manažerském křesle přinesla ještě jednu novinku. Doposud vesměs manažeři skončili v otázce sporů s rozhodčími o sporných verdiktech u nadávání, ovšem ty jsi dokonce předčil Vladimíra Vopata, který před třemi léty neváhal přeskočit nafukovací bariéru ve Mšeně, aby se zastal svého závodníka, o jehož vyloučení choval pochybnosti. Ty ses s rozhodčími pouštěl do křížku na naše poměry nestandardně často. Nebojíš se odvety kolegů, protože také působíš jako arbitr? Na vyloučení Zdeňka Holuba z finále Zlaté stuhy šlo totiž směle nahlížet i takto.“
Tomáš Topinka: „Doufám, že moje konflikty s rozhodčími nebudou ovlivňovat nic. To by byl špatnej‘ rozhodčí. Ale musím s tebou souhlasit, že jsem to při Zlaté stuze viděl taky tak. Ale doufám, že si to myslím jen osobně. Věřím, že rozhodčí jsou na tom dobře odborně i osobně, takže by se to nemělo projevit. Jsem manažer, dělám i rozhodčího. Chápu, že mluvím proti sobě, když jsem rozhodčí, ale tak to bohužel je. Když jsi manažer, musíš hájit tým, což mi bylo vytčený, že bych neměl dělat, protože mluvím proti sobě v roli rozhodčího. Jenže když jsi manažer a zdá se ti nefér, jsi v pozici, že musíš hájit tým. Když za mnou přijde závodník, že něco neudělal a já se ho u rozhodčího nezastanu, to tam nemusím bejt‘ jako manažer. I když vím, že své rozhodnutí nezmění, musím za ním jít a musím se za svýho závodníka postavit. Vyžaduju, aby bojoval srdcem a šel do toho, proto musím do toho jít srdcem taky já. I ten rozhodčí musí bejt‘ ochotnej‘ přijmout kritiku z druhé strany. Ta by mu neměla pochopitelně nadávat, a pokud ano, měla by bejt‘ penalizována. Respekt vůči rozhodčímu tam musí bejt‘. Je tam pro nás, ale určitě to není tak, že on je bůh a co řekne, je svatý. V uvozovkách to tam samozřejmě podle řádů je, ale všechno má svoje meze.“

Tomáš Topinka děkuje:
„Našim sponzorům a našim fanouškům, by jich v současné době moc nemáme. Ale věřím, že se základna zvedne.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Michal Kohout a Pavel Loužecký

Bernardov – 2. února
Skvělou budoucnost mu prorokovali už před pěti lety, kdy se se stopětadvacítkou ve svých rukou odmítl podřídit diktátu Zdeňka Vrby v tehdejším Markéta Cupu. Tehdy mu těsně podlehl, v čemž dnes můžeme spatřovat i trošku symboliky. Vinou zranění a dalších okolností si totiž musel na vavříny maličko počkat, ale už předloni triumfoval v přeboru a v devatenáctkách. Sladkou smetanu ovšem slízl v loňské sezóně. O šanci na domácí juniorský titul ho připravila fatální exploze motoru, což si však vynahradil nejen v juniorských družstvech či šampionátu do devatenácti let, ale především v mistrovství republiky AČR, jehož závěr ve Mšeně strhujícím způsobem ovládl. Václav Milík o sobě nechal slyšet i v reprezentaci a nyní je dalším z řady českých závodníků, kteří poskytli magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.

speedwayA-Z: „Druhý finálový závod mistrovství republiky AČR ve Mšeně měl vskutku strhující průběh. Šance Matěje Kůse na titul se adekvátně zvýšily po odstoupení Aleše Drymla, jenže vše se neskutečně zamotala. Tvůj jediný spatný start napravila červená světla po pádu Tomáše Suchánka. A od té doby ti vycházelo naprosto všechno. Stylem start – cíl jsi vyhrál nejen všech pět jízd, ale i rozjezd o zlato s Lukášem Drymlem. Dokázal sis jako pátý muž průběžné klasifikace takový scénář před závodem vůbec jen představit?“
Václav Milík: „Nečekal jsem to. Rozhodně jsem chtěl dopadnout líp než v Divišově a skončit na bedně. Co jsem se bavil s takou, mluvili jsme i o mistru, ale tomu jsem nevěřil. V první jízdě se mi nepoved‘ start. Když se mě taka ptal, co to mělo znamenat, odpověděl jsem, že to byl jenom zkušební start. A že teprve teď uvidí. Vycházelo mi pak všechno až do rozjezdu. Pak jsem si říkal, že tohle už nemůžu pustit. Podařil se mi start. Potom by mě už Lukáš nepředjel. Dal bych mu to všude. V Divišově se dvakrát nedařilo, proto jsem byl až pátej‘. Ale stáhnul jsem to tak, že není co dodat. Určitě je to dobrej‘ pocit udělat mistra takhle mladej‘, když tam jezdí takoví fárové. Akorát by se tímhle způsobem mohlo dařit i ve světě. Jak bude vypadat obhajoba, uvidíme, ale chodím do posilovny a připravuju se na to. Titul bych obhájit chtěl obhájit, teď už každý jiný místo bude neúspěch. Uvidí se zkraje sezóny, jak to pojede a pak budeme moudřejší, jestli to můžu obhájit nebo ne. Ve Mšeně se mi to líbilo, dokážu si představit pocity mistra a chtěl bych to zažít znova.“

speedwayA-Z: „Loni jsi prožíval vpravdě mistrovský rok. Usedl jsi na trůn ještě v šampionátu juniorských družstev a v devatenáctkách, ovšem prohra v jednadvacítkách asi musela mrzet o to víc, že jsi neselhal ty, ale ocelové koně v útrobách tvého motoru…“
Václav Milík: „Selhaly, ale to se stane… Naštvanej‘ jsem samozřejmě byl. Holt štěstí přálo Edovi, tak vyhrál on. Já si napravil chu v devatenáctkách a v seniorech. Dokázalo mi to nahradit tuhle ztrátu. Těch závodů je dost, dá se na to zapomenout. Určitě to štve, ale je to ponaučení dopředu, motory se musej‘ dělat častějckrát. S Edou byly v junioráku pěkný boje, ale akorát jsem nejel v Liberci, to mi zkazilo celej‘ výsledek. A kdyby ten motor vydržel! Byl dělanej‘ na pět jízd, ne na šest. Kdybych nešetřil gumu na Edu a dal ji na Romana Čejku, nemusel bych jezdit těch šest jízd. Hlavně, že se mi podařily devatenáctky, ty jsem jel poslední rok, na jednadvacítky mám ještě dva roky, takže se stoprocentně budu snažit udělat mistra. A každopádně už bez rozjezdu.“

speedwayA-Z: „Mohl jsi být na dlouhou dobu možná poslední závodník, který by se v jediném roce stal šampiónem republiky jednotlivců hned dvakrát. Vedle šampionátu AČR ses účastnil i mistrovství republiky pod jurisdikcí ČSMS. Přitom Pardubice svým závodníkům účast v něm minimálně nedoporučily. Neměl jsi díky své účasti problémy v klubu a jak se díváš na to, že ti ojedinělý double unikl?“
Václav Milík: „Jsem závodník ZP Pardubice s podporou Centra sportu Ministerstva vnitra, což je pro mě velice výhodné v tomhle sportu, protože mě materiálně dobře podporujou. A tak je pro mě čest se těhle závodů zúčastnit. Ale po náročným víkendu v Pardubicích, kde bylo hodně závodů, toho bylo dost. A ten čtvrtej‘ den mi nešly starty. Nedařily se mi celý závody, musel jsem předjíždět a nakonec jsem byl rád, že jsem skončil ne bedně. A jednoho mistra jsem měl v kapse, tak jsem to musel nechat Pepovi, protože byl tolikrát druhej‘, tak aby nebrečel (smích).“

speedwayA-Z: „Do mistrovské koruny na tvé hlavě by se náramně hodilo také zlato z extraligy. Pardubice v jejím průběhu dokázaly odvrátit trojkoaliční hrozbu a postoupit do finále. Čím to, že vás v něm Olymp tolik převálcoval?“
Václav Milík: „Nám padubickejm‘ jezdcům v Pardubicích jezdit nejde, aspoň mně. Praha měla hlavně lepší zahraniční jezdce, kteří jim dělali body. A taky jim bylo víc přáno. Náš manažer měl dvakrát takovou taktiku, která mu nevyšla. V extralize jsou lehký jen juniorský jízdy, páč tady nemáme takovou obsadu, ale je to zase zkušenost s těma zahraničníma jezdcema. To stojí za to, je to nabírání zkušeností, abych jim moh‘ v dalším roce topit. Mně se líbila extraliga, když jely čtyři týmy proti sobě, tohle mi přišlo o ničem. Ale mně bude hlavně vyhovovat systém, abych byl co nejvíc na dráze. Což by mohl bejt‘ tenhleten letos.“

speedwayA-Z: „Po závodech v Pardubicích, zejména po říjnovém plochodrážním super víkendu jsi zrovna nesršel obdivem ke svítkovské dráze. Jak to, že ti neposkytla výhodu domácího prostředí. A bude připravovaná hlubina dle tvého závodnického gusta?“
Václav Milík: „Teď to bude složitější, dráha bude hlubší. Bude víc brát a kluci, co nebudou mít šávu, budou padat. Doufám, že to neztvrdne, mám radši rozbitý dráhy. A když je to v Pardubicích tvrdý, ta dráha je na mě moc dlouhá. Neumím motorku využít a mám tam špatnej‘ styl. Musím se naučit najíždět pořádný nájezdy. Neumím odstartovat. První dva metry to jede dobře, ale pak nedokážu využít sílu motorky do nájezdu, páč mě všichni přeskočej‘. Je potřeba na tom ještě pilovat. Určitě se to naučit jde, ale bude to trošku trvat. Tréninky tam moc nepořádaj‘, navíc se na ně často ani nedostanu, mám dost závodů. A nejlepší trénink je závod, takže to dopiluju o závodech.“

speedwayA-Z: „Spolu s Tomášem Suchánkem jste vytvořili tandem nejen v mistrovství republiky, ale rovněž v evropském šampionátu. Kromě semifinále v Miskolci vám ovšem v soutěžích dvojic nevyšlo podle představ prakticky nic. Nenosíte si snad navzájem smůlu?“
Václav Milík: „V Miskolci nebyla žádná obsada. Nejlepší byli Lotyši. Se Suchošem se mi jezdí docela dobře. Právě jak říkám, je to o tréninku, abychom si na sebe zvykli. Ve Mšeně nám to nevyšlo extrémně. Neměli jsme slazený motorky k tý dráze. V Rovně jsem měl problémy se spojkou. Celý závody jsme měnili věci a na to, co s tím bylo, jsme přišli až v poslední jízdě. Nahoře v páčce se vytočilo štelování. To si připravuju doma, nekoukám se na to o závodech, takže jsme to nekontrolovali, měnili jiný věci a přišli na to, až bylo pozdě. Takže jsem Pepíčkovi s Tomášem ten závod v Rovně znepříjemnil. Doufám, že letos nám to spolu vyjde, jestli tam zase budeme.“

speedwayA-Z: „Přes pódium v Goričanu a šesté místo v Červenogradu jsi dokázal postoupit do pořádně dlouhé finálové série juniorského mistrovství světa. Jak hodnotíš své účinkování v ní?“
Václav Milík: „Byl to můj hlavní šampionát. Zezačátku to bylo hodně těžký. Stát s takovou konkurencí na startu přineslo i trému. Je to mistrovství světa, takže tréma bylo o sto procent větší. Na prvních dvou závodech jsem ji větší určitě měl. Pak jsem si zvyknul a skamarádil se s pár klukama. Ale dařilo se mi až v Argentině. Tam jsem se víc soustředil. Ke konci sezóny jsem se začal soustředit víc než celou sezónu. A hlavně tam tomu lidi dost fanděj‘. I když jich nechodí tolik, řvou a to se ti rozhodně jezdí pěkně. Návrat do finále juniorskýho mistrovství světa je letos určitě jeden z hlavních cílů. Kvalifikace je těžší než samotný finále. Jsou tam mladý kluci, co člověk nezná, ale jedou dobře. Loni v Červenogradě to bylo docela boj, takže doufám, že se taky tak zadaří.“

speedwayA-Z: „Opět jsi pokračoval v úloze kapitána juniorského nároďáku. V mistrovství světa jste z Rovna postoupili do Lakeside, v mistrovství Evropy se vám postup nepovedl. Nyní jste přímo nasazení do finále světového šampionátu v Pardubicích. Jak střízlivé jsou vyhlídky na medaili na základě vašich loňských výsledků?“
Václav Milík: „Mladý jezdci tady začínaj‘ bejt‘ dobrý. A určitě musíme udělat nějakou medaili. Jinak by to doma bylo určitě špatný. Vyhlídky jsou nadějný. V Rovně se dařilo. Bylo to napínavý, chtěli jsme vyhrát a ukázat, že na to máme. Dokázali jsme to až v poslední jízdě. Především se snažili všichni, hlavně trenér z toho měl radost, takže mu ji musíme udělat i v Pardubicích. Lakeside byl špatnej‘, hrozně malinká dráha. Z toho jsme byli vykulený všichni. Já se o tréninku zmáknul, bolel mě hrudník. Jel jsem dvě jízdy, ale moc se mi to nelíbilo, je to hrozně maličký.“

speedwayA-Z: „Do seriálu Speedway Grand Prix jsi nakouknul spíše symboliky z pozice náhradníka pražské velké ceny. Úraz tě připravil o ostrý debut s nároďákem ve světovém poháru družstev. Tohle je společnost, kde by ses asi chtěl pohybovat častěji, že?“
Václav Milík: „No, tak to jo. V Praze jsem jel jenom jednu jízdu. Všichni byli rozjetý, já seděl v boxu a byl vystydlej‘. Samozřejmě jsem z toho bylo vyjančenej‘. Atmosféra tam byl jiná než o jinejch‘ závodech. Ale nebyl to špatnej‘ pocit. Kdybych letos dostal zase tu pozici náhradníka, nebylo by to špatný. Škoda bylo toho světovýho poháru. Motor je hrozně těžkej‘. Myslel jsem, že se s tím bude nechat jet. Ale když jsme přijeli do Anglie, vypadalo to jinak. Jen jsem vzal řidítka do ruky a bylo to špatný. Stačilo jen řidítkama zaklepat a začalo to píchat. Letos mě snad žádnej‘ motor už ruku nepřibouchne, už to nechám dělat mechanika.“

speedwayA-Z: „V zimě jsi mluvil o snaze získat polské angažmá, ale do konce uzávěrky soupisek se to nepovedlo. Jak tedy budeš koncipovat podobu své sezóny 2013? Jak se na ní chystáš a čeho bys chtěl dosáhnout?“
Václav Milík: „Polsko bych chtěl. Ale uvidíme, co nabídnou. A oni uvidí na začátku sezóny, jak pojedu. Chtěl bych udělat mistra republiky juniorů a všechny další výsledky, co se tady daj‘ udělat, bych chtěl co nejlíp. Dostat se do mistrovství svět a Evropy a skončit co nejlíp. Naučil jsem se, že i ty nejlepší porazit jde. Samozřejmě se připravuju v posilce a chodím hrát fotbálek. Bude lepší technika než loni. Dělám úpravy, mám něco vymyšlenýho, ale je potřeba sehnat nějaký korunky. Nemáš nějaký? (smích). Na jaře bude stoprocentně soustředění, ale ještě se neví kde.“

Václav Milík děkuje:
„Josef Kesner (Star Tip), Fuchs Oil, JRM, 3F Vision, Vladimír Šanda s.r.o., Agros Kojice, AVE, MA Autoservis, CS MV a v neposlední řadě samozřejmě ZP Pardubice. A takovi za nervy, který se mnou musel ztratit.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel, Antonín Škach, Michal Kohout a Lubomír Hrstka

Plzeň – 26. ledna
Když se před deseti lety vracel na plochodrážní ovály, plánoval pomoc při plzeňském ligovém comebacku. Při veteránských závodech poprvé okusil dlouhou dráhu, kde se dostal do reprezentace, s níž nechyběl ani při prestižních mítincích. Půl roku před oslavou svých abrahámovin rozhodně nehodlá pověsit svou kombinézu s převládající červenou barvou na hřebík. Shání peníze na nákup motocyklu od Tomáše Topinky. A v jeho sedle se rozhodně nechce věnovat pouze závodům starých pánů, s nimiž se v letošní sezóně může doslova roztrhnut pytel, protože běžné závody jsou nejlepším zdrojem financí na veteránská klání. Karel Kadlec v exkluzivním rozhovoru magazínu speedwayA-Z prozradil, že pro sovu jubilejní sezónu má vskutku požehnaně plánů.

speedwayA-Z: „Když ses roku 2002 vracel jako závodník na plochodrážní ovály, plánoval jsi především závody veteránů na dlouhé dráze. Nakonec jsi skončil až v reprezentaci. Slušný výkon, že?“
Karel Kadlec: „Úplně hlavní bylo, že jsem chtěl bejt‘ sparingpartnerem plzeňskýho týmu, co se zrovna vracel. Plus, že bych jezdil závody veteránů. Plochá dráha mi chyběla. Jiný ambice jsem neměl. Do plochý dráhy v Plzni dělal i Václav Verner. Nabídl mi, že kdybych jezdil dlouhou, měl bych větší šance se dostat na turné do Austrálie. První kontakt s dlouhou dráhou mi vyšel. V mistráku jsem se dostal do finále. Nikam jsem se netlačil, nic jsem nechtěl dosáhnout, ale proč se nevydat cestou, kterou jsem v mládí nemoh‘? Dostával jsem nabídky, který jsem tenkrát neměl. Moh‘ jsem jezdit na závody, kde jsem předtím nebyl. Proč toho nevyužít? Nebýt tutěch třech těžkejch‘ úrazů, co jsem měl, mohlo to bejt‘ ještě lepší. Dokud si nepřerazíš hnáty, jedeš jinak. A když máš něco za sebou. i Míšovi Hádkovi, když měl problémy, jsem říkal, že se všechno vypadá jinak, dokud to za tebe řeší rodiče. Já když vjedu mezi dva lidi, kdo za mě potom zaplatí účty? Vezmou mi barák? Lidi si to neuvědomujou, řeknou, že jedeš na hovno. Ale ty přemejšlíš, co se stane. Když to za tebe zaplatí táta nebo klub, je to v pohodě. Ale když ze sebe odpovídáš sám a odpovídáš ještě za jiný, je to jiný.“

speedwayA-Z: „Letos jsi zasáhl do mistrovství světa při kvalifikačním kole v Tayacu. Závod byl poměrně divoký, můžeš nám ho popsat jako přímý účastník?“
Karel Kadlec: „Z mýho pohledu jsem si vzal Tayac jako trochu zpestření sezóny. Výlet do Francie přišel strašně narychlo, teprve ve středu nebo ve čtvrtek mi volal pan Moravec, jestli bych o to měl zájem, a v sobotu byly závody. Nepřipravená motorka, vyřídit licenci. Jel jsem s přítelkyní celej‘ den a noc. Znám to tam, ale byl jsem unavenej¨. Dráha byla dobrá, startoval jsem dobře, ale neměl jsem tu šávu a neudržel pozice. Aleš jel dobře, Ríša měl problém, že když se mu začalo dařit, ukončili závody. Myslím, že v semifinále by svou pozici ještě zlepšil. Ale jsou to závody. Spadlo tolik vody, že jsem ráno ani nemohli vyjet z depa. Traktory tahaly auta, co měly blbý gumy nebo tam špatně najely. Já osobně jsem si z toho udělal sérii třech závodů během deseti dnů. Jel jsem Tayac ve Francii, za čtyři dny Altrip a hned v sobotu Vechtu. Celkovej‘ pocit ze všech těch třech závodů byl velmi dobrej‘. V Altripu jel velmi dobře Michal Hádek, strašně mě překvapil. Ve Vechtě jsem jel s Robertem Barthem a on mi povídal, že když slyšel, že jedu taky já, začal se bát. Divil jsem se, že by on, několikanásobnej‘ mistr světa se bál mě. A on na to, že já to ještě jezdím normálně.“

speedwayA-Z: „I když jsi v Tayacu vypadl, v Mariánských Lázních v challenge jsi nechyběl. A tamní šéf Miroslav Musil pro tebe aspoň nemusel vymýšlet vložený závod. Mariánské Lázně jsou pro tebe asi hodně srdeční záležitost a to se tam nemusí jet ani challenge…“
Karel Kadlec: „Před challenge jsem domluvil, že se pojede ještě poslední závod veterány místo klubu, kterej‘ v Holansku zkrachoval a odmít‘ to. Byla to moje nejhorší sezóna v evropský sérii veteránů. Dvakrát se mi roztrhla převodovka. Jednou mi dovolili jet na ležáku, ale když jsem vyhrál, potom mi to anulovali. Ze šesti závodů si mi tak počítaly dva. Když jsem chtěl jet třetí závod v Mariánkách, nabídli mi náhradníka v challenge. Byl to přísun peněz a z finančního hlediska jsem na to radši přistoupil, i když jsem neměl připravenou motorku a sebe a radši bych jel veterány. Vložený závody v Mariánkách organizuju já, mistrovství republiky taky. Míra si tam může dát, koho chce, ale devadesát procent závodníků dodávám já. Challenge jsem si neužil, protože se vymluvím na dráhu. Byla rozbitá, nesourodá. Díry a každej‘ metr vypadal jinak. Nebylo to mariánskolázeňská dráha, jakou mám rád. Tím pádem jsem neměl možnost bojovat s jezdci, ale s dráhou. Ostatní bojovali mezi sebou, já s dráhou. Když jsem se po závodech bavil s Alešem, potvrdil mi, že dráha byla opravdu těžká, takže to nebyl jen můj výmysl.“

speedwayA-Z: „Šampionátu republiky na dlouhé dráze opět předcházela evropská série veteránů, takže ses ve dvou dnech představil ve dvou závodech. Ke všemu to bylo opět velice hektické. Jak náročné je potom druhý den skončit devátý?“
Karel Kadlec: „Moje přítelkyně Hanička se mnou už nechce do Mariánek jezdit. Slibuju jí, že si Mariánky vždycky užijeme, ale vždycky mám na závodech veteránů defekty, které nejsou normální, ale abnormální. Jednou mi odešel motor, půjčil jsem si náhradní od Jardy Ptáka. Odešla mi převodovka a loni zadní kyvka. Během přestávky na oběd jsem si po depu půjčoval věci a dával motorku dohromady. Neodpočinul jsem si ani psychicky, ani fyzicky. Bylo vedro. Ved‘ jsem bé finále před Tatumem, ale v poslední zatáčce jsem to neudržel. Druhej‘ den jsem šel do mistráku, že to jenom zkusím. Z tý únavy se potřebuju víc rozcvičit. V prvních dvou rozjížďkách jsem přišel o jedno nebo dvě místa. Když to vypadalo špatně, dostal jsem se do semifinále. Najednou jsem se nakop‘. Ne, že bych jel jinak, jel jsem stejně. A porazil jsem Evittse a Klatovskýho, který mě do tý doby považovali oba dva za horšího jezdce. Skoro jsem zvažoval, že to semifinále nepojedu, ale pak jsem po něm byl šastnej‘.“

speedwayA-Z: „Dlouhá dráha pod taktovkou FIM se ubírá směrem, který bychom ještě před pár lety vůbec nečekali. Patří sem i snaha dostat disciplínu na klasické dráhy, což sis v Pardubicích sám vyzkoušel. Jak se ti to líbilo?“
Karel Kadlec: „Už po závodech jsem ti řek‘, že se mi to líbilo. Jedinou nevýhodu jsem měl, že jsem před čtrnácti dny ve Francii zadřel GM dobrý na krátký dráhy. Odjel jsem to na motoru, co je nastavenej‘ na Mariánky. Moc točil, nebylo to ono. Když zapršelo, bylo to jako na ledě a výkone se nepřenes‘ na zadní kolo. Byl to předváděcí závod a moc se mi to líbilo. Mohlo by se to tímto směrem ubírat. Závody musí bejt‘ na stadiónech, kde je o to zájem. Chápu, že jednu grand prix dali do Polska. Tam lidi přijdou a stadióne se naplní. I Pepe říkal, že radši pojede na speedway dráze než na trávě v Holandsku. Dneska se krátká a dlouhá zamotala do sebe s trávou, kvalifikace do mistrovství světa na dlouhý se jezdí na trávě a opačně. Nedá se říct, že je to nespravedlivý. Musí bejt‘ závodník, co umí všechny dráhy. Vidím přínos, že to nebude jen jedna cesta. Kdo pojede krátkou, pojede krátkou, kdo pojede dlouhou, pojede dlouhou, ale kdo je talent, pojede na všech drahách.“

speedwayA-Z: „A když už jsme se pustili do filozofování, jak se díváš na výsledky národního týmu v dlouhodrážním mistrovství světa? I když notně posílil, jeho výsledky rozhodně nejsou lepší než za tvých časů.“
Karel Kadlec: „Teď ti řeknu můj názor. Jen můj názor. Výsledek na mistrovství světa družstev je odrazem celýho kolektivu. U nás mám strach, že každej‘ jede jen za sebe. Nejde o spolupráci na dráze, ale v depu je každej‘ oddělenej‘. Aleš si dělá motorku sám, na Pepíčka pod vedením Zdeňka se nesmí ani promluvit. Ríša je sám o sobě individualista. Michal je mladej‘ kluk, co chtěl pomoct a poradit, ale nikdo za ním nepřišel. Vidím jiný týmy, kde se tomu nejhoršímu stane o tréninku něco s motorkou, a hned přiběhne ten nejlepší, co se stalo. Dokud se to neodstraní, náš výsledek se nezlepší. Vidíš sám, že máme dobrý individuální jezdce, ale ne každýmu to jede. Proč? Myslím, že je to v český mentalitě. A trošku lituju, že se to nejede v Mariánkách, kde bychom měli lepší výsledek určitě.“

speedwayA-Z: „Každoročně tě potkáme minimálně na jednom závodě na krátké dráze. Loni dokonce na dvou, při pardubickém přeboru a semifinále šampionátu republiky ČSMS v Praze. Nezvažoval jsi pravidelnější účast třeba v přeboru, jehož úroveň by byly ještě lepší?“
Karel Kadlec: „Loni jsem to bral jako takovej‘ trénink na dlouhou dráhu. Letos jsem byl osloven a účasti v závodech veteránů. Chtěl bych koupit celou motorku na krátkou dráhu od Tomáše Topinky. Chci se celej‘ tuten rok věnovat i krátký. Samozřejmě, mě potěšilo, že moje oblíbený stadióny jako Pardubice pojedou dva závody přeboru. Rád bych se zúčastnil celýho seriálu, když budu mít čas. Do družstva se nikam necpu. Není ani kam, Plzeň nic nejede a vidím, že lepší závodníci než já nemají uplatnění. Rád bych se věnoval krátký dráze víc. Když máš, proč jet, proč bych trénoval krátkou, když nebudu mít žádný závody. Když budu vědět, že budu mít šest, sedm veteránskejch‘ závodů plus čtyři, pět přeborů nebo nějakej‘ mezinárodní závod, bude mít smysl trénovat krátkou. A si každej‘ říká, co chce, je to jinej‘ styl a technika než dlouhá.“

speedwayA-Z: „Jinak tvým hlavním závodním chlebem se stalo objíždění volných závodů na dlouhé dráze v zahraničí. Zážitků jistě muselo být mnoho. Co se ti nejvíce vrylo do paměti?“
Karel Kadlec: „Nejlepší byl Willing. To byl de facto můj první mezinárodní závod ještě za socialismu. Byl jsem tam pozvanej‘ v roce 1988 a loni jsem měl na tom stadiónu pětadvacátý výročí. Je to hezká dráha, tráva, čtyři sta metrů. Podle počasí nevyzpytatelná. Předloni mi to nevyšlo, byl jsem nešastnej‘ a trápil se. Loni jsem řek‘, že trávu už moc ne, protože všechny moje úrazy byly právě na trávě. Jel jsem tam jen kvůli Hance. O tréninku to bylo špatný. Nakropená dráha, klouzačka, nic moc. Ale zkusil jsem udělat pro to všechno. Základní část pěti jízd jsem vyhrál myslím o dva body. Jelo se finále, body se přičítaly. Podle umístění bylo postavení na startu, nelosovalo se, což mi nevyhovovalo. Stál jsem vedle Johna Priesta, co vyhání. Soustředili jsme se na sebe. Start, rána. Odlítli jsme od sebe. V první zatáčce se postavím do háku a zjistím, že ho nemám. Byl ohnutej‘ dozadu, stoup‘ jsem si na šroub, co tam byl. Jednoho jsem ještě předjel a skončil pátej‘. Vyhlášení bylo perfektní, sice jsem nevyhrál, ale dostal jsem obrovskej‘ skleněnej‘ pohár za pětadvacet let účasti. V devětačtyřiceti letech! Co říct víc?! Takovejch‘ závodů bylo loni víc. Jsou to takový menší evropský závody, kde nejsou nejlepší závodníci světa, ale člověk vidí, že na to má.“

speedwayA-Z: „Zdá se, že také u nás ožívá hnutí veteránů či amatérů, kteří by se chtěli utkávat při plochodrážních závodech. Ty u toho samozřejmě nemůžeš chybět. To máš málo svých ostatních aktivit?“
Karel Kadlec: „Jedinej‘ důvod, proč nedělám jenom veterány, je finanční situace. Na veterány si vydělám na normálních závodech. A pozor, někdy jsou veteránský závody mnohem těžší než ty, co jedu placený. Když přijedu na veterány,musím zaplatit sto euro startovný. Na rozdíl od normálních závodů, kam přijedu za startovný a bodovný, co si domluvím. Chtěl jsem ještě 27. července udělat v Pardubicích evropský série veteránů na dlouhý dráze. Petr Moravec řek‘, že by s tím neměl bejt‘ problém. Rádi mu všechny výdaje zaplatíme a budeme rádi, když se tam budeme moct svýzt.“

speedwayA-Z: „Už několik sezón se netajíš plánem vydržet závodit až do své padesátky, kterou budeš slavit v srpnu. Nicméně ono vůbec nevypadá, že by ses chystal do plochodrážního důchodu. Jak se chystáš na nadcházející sezónu a jaké ambice si pro ni děláš?“
Karel Kadlec: „Jsem unavenej‘, ambice nejsou žádný. Finanční podporou všechno vázne, ale slíbil jsem si, že to do padesátky vydržím, takže jdu do toho jako každej‘ rok. Budu se pokoušet víc závodit na krátký dráze. Ve spojení s veteránskejma závodama to vypadá dobře. V květnu bych měl mít asi osm závodů na dlouhý. Chtěl bych tuhle sezónu se svou přítelkyní oslavit jako jubilejní. Uvidíme, myslím si, že pětatřicet let okolo plochý dráhy je docela dost. Myslím, že tady budu strašit ještě dál.“

Karel Kadlec děkuje:
„Děkuji, Karel Kadlec.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel, Antonín Škach, Eva Palánová a Jiří Bayer