Pardubice – 7. prosince
V sedle plochodrážního motocyklu závodí už tak dlouho, že se počet mladých fanoušků, pro něž jezdí odjakživa, neustále zvyšuje. Nicméně před říjnovým vyvrcholením českého přeboru v pardubickém Svítkově vyhlašoval konec kariéry.  Jenže ono to s kombinézou visící už jednou provždy na hřebíku nemusí být zas až tak žhavé, o čemž Jaroslav Petrák vypráví v exkluzivním rozhovoru, který poskytl magazínu speedwayA-Z.

speedwayA-Z: „Skončil poslední díl letošního českého přeboru v Pardubicích, kde ti pódium na poslední chvíli sebral Václav Milík. Po závodě jsi říkal, že by cena v podobě láhve Becherovky byla skvělou tečkou na tvou kariérou. To jsi myslel vážně?“
Jaroslav Petrák: „Když to vezmu, měl to bejt‘ poslední závod. Jenomže když jsem pak přijel domů, bylo mně řečeno, že nemusím končit, ale můžu závodit dál. Ten den to měl v uvozovkách skutečně bejt‘ poslední závod, ale pak se dostavily myšlenky, jestli opravdu skončit nebo ještě závodit. Kluci se mě ptali, jestli opravdu končím nebo ne. A já jim říkal, že zatím nekončím. Na jednu stranu se mi končit chce, na druhou stranu se mi končit nechce. Když to shrnu, roky si už neuberu, jenže akorát tyhle dvě poslední sezóny nebyly tak excelentní jako ty předtím, i když jsem si myslel, že letos to bude lepší. Prostě roky jsou znát. Člověk musí přemejšlet nad tím, jestli do toho půjde nebo ne. Zatím nic nepřevážilo, dávám si pro a proti. Ke konci sezóny jsem řek ‚dost, kašlu na to, končím, prodávám to a nebudou žádný starosti‘. Jenže pak si řekneš ‚co kdybych jel ještě jeden rok?‘ A fakt ten poslední. Říkám si, že zkusím začátek sezóny, a když to nepůjde, skončím. A ještě nemám kombinézu podle novejch‘ pravidel, ale stejně Evropu nebo svět nepojedu. Nevím, kdybych jel jadranskou ligu, jestli tam musí bejt‘ nebo nemusí. Ale to je to nejmenší. Řeknu ti to tak, jsou lidi pro, abych skončil, a jsou i lidi, abych nekončil. Sice už končím asi deset let, ale teď si říkám, že buď příští rok, nebo bude konec letos. Všechno ovlivní závodění. Když nemáš závody, nesedíš na motorce, nejseš vyježděnej‘. Letos jsem jel dvě extraligy a i ty body jsem tam udělal, což mě naštvalo v jedný jízdě s Filipem Šiterou. Ale to je všechno v tom, že nezávodíš. A když se trefíš do svýho dne, můžeš porazit každýho. Zatím je to pořád otevřená kapitola. Motorky si připravuju a buď na ně skončím nebo neskočím.“

 
speedwayA-Z: „Už dávno jsi překročil dvě desítky let strávených v sedle plochodrážního motocyklu, což by bráno britskými měřítky vzhledem k tvé příkladné věrnosti pardubickému klubu znamenalo, že by pořádal už dva testmimonialy. Tvoji vrstevníci už dávno nezávodí, kombinézu pověsili na hřebík už i někteří tvoji mladší následovníci. Co je zdrojem tvé plochodrážní motivace?“
Jaroslav Petrák: „U plochý dráhy mě drží to, že si zvedneš adrenalin, kterej‘ je vysokej‘. Přijdeš mezi svý známý lidi a hlavně já si odpočinu od práce a nemusím na ni myslet. Proto mě to baví. Přitom na začátku kariéry mě plochá dráha nebavila. Byl jsem prostě mladej‘, ale postupně se ti vrejvá pod kůži, až se zakousne. A mě baví. Sice ti to sebere spoustu volnýho času, ale pokud to chceš dělat, i když nejsi profesionál, stojí to čas, aby to k něčemu vypadalo. Některý mladý by chtěli jezdit, ale když se podíváš, jakoby je to nebavilo. Jen aby mohli říkat, že jezděj‘ plochou dráhu. Mně to taky nebavilo, nemoh‘ jsem chodit bavit jako ostatní a byl jsem pořád jen zavřenej‘ v dílně. Když máš volno, jdeš cvičit, samozřejmě bavit se můžeš kdykoliv jindy, ale plochá dráha stojí spoustu času. Když se to ale přelomí, je to jen plochá dráha. Je to tak. Ale baví mě to, i když úspěchy už nejsou takový, spíš padáš výkonnostně dolů, i když na špici jsem nikdy nebyl. Ale pořád těm mladejm‘ stačíš. I když jedeš za nima, ale někdy před nima. Přemejšlíš, protože já ve svým věku potřebuju jezdit ze závodů zdravej‘, ale bejt‘ mně o patnáct let míň, bylo by to jiný.“

 
speedwayA-Z: „Vzhledem k návalu práce jsou tvé tréninkové možnosti přece jen poměrně limitované. Říká se, že nikdy nemůžeš zapomenout jezdit na kole nebo plavat, ale platí to i pro vyhrávání jízdě na ploché dráze? Mám na mysli kupříkladu extraligu v Plzni v září 2010, když jsi jako náhradník neměl velké vyhlídky dostat se do akce a z první rozjížďky ses vrátil jako vítěz.“
Jaroslav Petrák: „Samozřejmě, když nejezdíš a netrénuješ tolik, jak bys měl, nezapomeneš to. Akorát je tam blok, že bys to tam chtěl strčit, ale mozek říká něco úplně jinýho. Ale když se trefíš do správnýho převodu, jdeš a není tam problém. Proto mě mrzí, že loni nebyla zima na šroubky, že bych se trochu svez‘ a ten náběh to sezóny by byl jinej‘. Ale třeba když jsme tenkrát jeli s Vladem dvojice (Memoriál Antonína Vildeho v květnu 2010 – pozn. redakce), ani jeden jsme na tom neseděli a docela jsme jeli. Zapomenout se to nedá, je to jen v tom, že máš dobrej‘ den. V tý Plzni jsem byl v klidu, říkal si, že jedu náhradníka a pak jsem vyhrál. Kdybych skončil před deseti lety a teď chtěl znova jezdit, nezapomenu to. Stačí se podívat na Fandu Liebezeita. I kdybych skončil, budu mu dělat konkurenci ve veteránech.“

 
speedwayA-Z: „Pardubice šly v extralize po titulu tak tvrdě, že ses příliš často s koníkem na vestě neobjevil. Očekáváš, že limit součtu average pro sezónu 2014 ti do sestavy otevře dveře častěji?“
Jaroslav Petrák: „To otázka. Já ti říct nemůžu, jestli to pojedu, de facto záleží na vedení. V extralize je to horší, protože tam ty výsledky musíš mít. Jestliže mě budou stavět nebo nebudou, to ti fakt nedokážu říct. Letos jsem taky chtěl, aby mě stavěli víckrát, ale udělali to jinak. Prostě je to složitý, to si rozhoduje vedení. Letos jsem pomáhal postoupit do play-off. Určitě jsme se všichni snažili, ke konci se to zkomplikovalo, že museli sáhnout i pro mě. A postoupili jsme. Proto jsem počítal, že se svezu i ve finále. V Pardubicích bych rád jel, ale tam jsem předpokládal, že budou chtít vyhrát. Proto jsem chtěl jet druhej‘. Bylo to o čtrnáct bodů, Hynek se zmáknul, ale naštěstí moh‘ jet, ale vypadli jiný, co by bodovat měli. Mě nepostavili, a když to tam vezmu, ty jejich body bych já udělal taky.“

 
speedwayA-Z: „Naproti tomu v první lize bylo příležitostí ažaž. Jak sis vítěznou pardubickou cestu za přebornickým titulem prožíval?“
Jaroslav Petrák: „Když jsem před loňskou sezónou zase začínal po tom úraze, nebyly ambice, než se vrátit do starejch‘ kolejí. A nějak jsem se do nich nevrátil ani letos. Pár závodů byly dobrý, ale zase to zkazili mechanici. Oni o tom vědí. Byla to taková houpavá liga nahoru a dolů. Ještě jsem jel jadranskou ligu. To bylo dobrý, akorát ten poslední závod v Lublani jsem ani nepočítal, že to tak pojede, ale zase ty mechanici… V nejlehčí jízdě jsem nestih‘ dvě minuty, protože se utrh‘ ventilek předního kola. A v další jízdě zadní řetěz. To bylo i v Žarnovici, kdy se mi dařilo. Proto říkám, že to bylo takový nahoru, dolů.“

 
speedwayA-Z: „A co přebor jednotlivců? Skončil jsi v něm desátý, přičemž tvým nejlepším umístěním se stalo čtvrté místo z Pardubic, o němž již byla řeč.“
Jaroslav Petrák: „Každej‘ závod je dobrej‘ závod, ale musel jsem vynechat Žarnovicu, kde se mi jezdí dobře. Ale spadla mi tam práce, takže jsem tam nemoh‘. Chtěl jsem tam jet, štve mě to, třeba bych skončil daleko líp, ale musíme ty místa nechávat mladejm‘, a je o co bojovat (smích). Ale dobrý, i když jsem z třetího místa v roce 2010 spadnul letos na desátý. Když to vezmeš, jsou tam mladý kluci a konkurence je větší, než byla. Tohle už je takový ostřejší jako v Liberci s Míšou, kdo pojede extraligu (smích). Ale tam se špatně předjíždí a ona to tam umí. Odstartovala a já ji nepředjel. Do tý doby, jak se mi v Liberci dařilo, se mi tam nedaří, jak se ukázalo letos. Anebo je to těma dvouma úrazama. Je to znát, ta noha bolí. I když nejezdíš a chodíš jen to práce, cejtíš ji, hlavně teď, kdy se měnilo počasí, začne ta noha bolet. Musím se domluvit s doktorem, že už půjdu na vyndání želez.“

 
speedwayA-Z: „V mistrovství republiky jednotlivců jsi zažil dost smůly v jeho libereckém semifinále. Přestože s tebou bylo možné počítat jako s kandidátem postupu, skončil jsi až třináctý. Čím to?“
Jaroslav Petrák: „To jo, no… Proto ti říkám, že se mi v Liberci přestalo dařit. Ale hlavně jsem si vzal motorku, který jsem věřil, že s ní postoupím. A prostě to nevyšlo. Nedokázal jsem to ani zpřevodovat, až ke konci závodu se mi to ve finále podařilo. Byl jsem naštvanej‘, že tam mám úplně nesmyslnnej‘ převod, ale kdybych to dal hned od začátku, bylo to jiný. Pak jsem si nadával, předtím se tam jela liga a já jel na úplně jiný motorce než to semifinále. Na takovou krátkou dráhu byla moc ostrá. A než to všechno sladíš, je konec závodu. Když jsem čet‘ sestavu, nepočítal jsem, že bych automaticky postoupil, když tak prvního náhradníka. Ale nevyšlo to, nevyšlo. Stejně jsem se ale do finále dostal…“

 
speedwayA-Z: „Vzhledem k obvyklým posunům v seznamu finalistů tě oba finálové mítinky zastihly v úloze náhradníka. To není zrovna vděčný post a kupříkladu Zdeněk Simota ho odmítl. Co tebe vedlo, že jsi dorazil jak do Divišova, tak do Plzně?“
Jaroslav Petrák: „Co mě k tomu vedlo? Nepočítal jsem, že se svezu, počítal jsem, že tam budu jen do počtu. Táta říkal ‚vykašli se na to, budeme doma‘, ale já ‚ne, pojedeme tam, podíváme se na závody a když to dopadne, třeba se i svezeme‘. Štvalo mě, že se finále jelo v Plzni. Je to specifická dráha, buď musíš odstartovat, jinak je to takový divný. Hrozně špatně se tam předjíždí, že je to úzký. Dřív se mně tam taky dařilo, takže je to asi nejspíš věkem. Ale hlavně, když tě plochá dráha baví, proč bych tam nejel, i když je to prodělečnej‘ podnik. A je to finále. Co kdyby se všichni jezdci domluvili a nechali mě vyhrát (smích)? To by od nich na ukončení kariéry bylo moc hezký. Bylo to, jestli pojedu nebo nepojedu, řek‘ jsem, že pojedu, protože jsem to prostě chtěl jet.“

 
speedwayA-Z: „Zato při Zlaté přilbě jsi náhradníkem rád, protože se hodně svezeš. Měl jsi jím být také letos, ovšem nakonec ses z nástupu vrátil se startovním číslem dvě a ve čtvrtfinále závodil už jenom tvůj zelený povlak, který si vypůjčil Krzysztof Kasprzak. Jak jsi vnímal jubilejní ročník závodu všech závodů, jehož jsi pravidelně součástí?“
Jaroslav Petrák: „Dřív jsem se chtěl mermomocí svýzt při Zlatý přilbě. Jde o to, že se svezeš se špičkou a zjistíš, jestli to jde nebo nejde a o kolik ti ujížděj‘. Kde si můžeš stoupnout k pásce s jezdci Grand Prix? Rád si s nima zazávodíš. I když dojedeš s nulou, těch pár fandů ti zatleská, že dojedeš šestej‘. Letos mě to mrzelo, spíš jsem si myslel, že budu dělat náhradníka, protože se víckrát svezeš. Takhle objedeš tři jízdy a buď postoupíš anebo ne. Záleží, v jaký skupině jedeš. De facto já ani nevím, kdy jsem předtím jel naposledy na pardubický dráze. Sice jsme s tátou předělali motor, ale nebylo to ono. Dráha byla jako beton, štvalo mě to, ale co můžeš dělat, jseš rád za každou jízdu. Zase když jedeš už v závodě, říkáš si ‚musíš, abys neudělal ostudu‘, kdežto v roli buď něco předvedeš nebo ne. Proto jdeš do závodu nervóznější, než když děláš náhradníka. Možná jsem udělal i rekord v počtu startů a předstih‘ i Jirku Štancla, bavili jsme se o tom. Ale taky můžu poděkovat Evženu Erbanovýmu, že mě na toho náhradníka staví. Akorát mě štve jeden rok (2004 – pozn. redakce). Dařilo se mi, jenže mě odvezli. Sice jsem objel jen tři kola, ale myslím, že tam by výsledek byl, ta sezóna byla dobrá.“

 
speedwayA-Z: „Obligátní otázkou na konec každého exkluzivního rozhovoru je, jak se zpovídaný závodník připravuje na nadcházející sezónu. Soudě dle skutečnosti, že ještě nemáš jasno, zda v sezóně 2014 budeš naplno závodit, bude to v tvém případě zřejmě ošemetné…“
Jaroslav Petrák: „Jak se chystám? Člověče ani nevím. Motorky mám rozebraný, pomaličku je začnu připravovat. Poslední měsíc jsem kvůli práci nestíhal a vypustil i posilovnu. Teď začnu cvičit, v jednání máme i tělocvičnu, že bychom tam chodili s klukama, abychom měli přehled, jak na tom kdo je. Letos jsem měl mít na starosti mladý závodníky a jezdit s nima, aby toho pan Vozár neměl tolik. Teď záleží na nich, jestli mě navrhnou, abych nakonec nedělal ještě trenéra (smích). Rozhodnutí o kariéře zatím ještě žádný nepadlo. Stejně asi budu jezdit dál. Zatím pojedu dál, ale může přijít březen a duben a bude všechno jinak. Budu se připravovat, jako kdybych jel dál, ale všechno se může změnit. Přijdou kupci, koupěj‘ motorku…“

 
Jaroslav Petrák děkuje:
„Sponzory nemám žádný, co můžu poděkovat, tak fanouškům, co mně fanděj‘ a tím mě podporujou. Celý rodině a tátovi obzvl᚝, že to se mnou vydrží.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Wojta Zavřel, Michal Kohout, Antonín Škach a Eva Palánová

Slaný – 23. listopadu
Může posloužit jako důkaz staré známé pravdy, že se neustále dá něco zlepšovat. A to nejen po roce 2012, v níž sice dobyl nezanedbatelné výsledky, avšak její podstatnou část mu sebraly dvě fraktury klíční kosti. Loni se mu naštěstí úrazy vyhýbaly, takže mohl laku zvedat o něco výše. V divišovském semifinále se stal bezprostředním strůjcem českého postupu na úkor Švédů, který dal základ bronzové medaile z evropských juniorských družstev. Nechyběl ani u světového bronzu v Pardubicích a nakonec dal sezóně stříbrnou tečku v české juniorce. Roman Čejka se v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z svěřil, že by v nastoupeném trendu chtěl pokračovat také napřesrok, kdy v rámci poslední sezóny mezi juniory možná vyzkouší i dlouhou dráhu.

speedwayA-Z: „Loňská sezóna byla pro tebe dost smolná. Upadl jsi při tréninku před sezónou v Kršku, ale horší následky přinesl pád během světového juniorského šampionátu v Blijhamu. Přestože se dostavily úspěchy typu třetího místo v českých devatenáctkách, povedených domácích dvojic či vítězství v první lize, před letošní sezónou bylo co zlepšovat.“
Roman Čejka: „V roce 2012 byla hodně velká smůla. Při prvním tréninku v Kršku jsem šel na hubu a zlomená klička. Byl dlouho voraz, a když jsem se vracel, všichni byli rozjetí a těžko se to dohánělo. Když jsem se rozjel i já, upad‘ jsem znova v Holandsku a zase si udělal tu samou kličku. Poprvý jsem si ji jen naštíp‘, ale teď jsem si ji přerazil úplně. Sešlo se toho hodně, ale nakonec jsem měl i nějaký výsledky. Devatenáctky ve Svitavách byly docela úspěch na to, že jsem byl pořád na hubě. Na dvojicích jsem měl hlavně paráka Michala Mitka. Hodně zatáh‘ a já to sbíral po dvojkách, jedničky tam nejsou, ale taky byly potřeba. To byl taky jeden z úspěchů loňský sezóny. Celou zimu jsem se potom připravoval. Byly posilovny, bazény, koupil jsem si i hodinky na měření tepu, abych běhal, jak by se mělo. Běhal jsem, jezdil na kole, měl jsem asi sedm závodů na šroubkách. To mi taky pomohlo, že jsem měl kontakt s motorkou. Určitě bylo co zlepšovat. Začátek sezóny byl dobrej‘, měl jsem do toho chu a to je znát. Přes zimu si odpočneš a přijdou výsledky. Na junioráku ve Slaným byla mokrá dráha, ale šel jsem do toho s chutí a zvlád‘ to.“

speedwayA-Z: „Zimu jsi netrávil pouze v tělocvičně, jízdou na kole či běháním jako většina ostatních závodníků, ale pilně jsi startoval v šroubkařské sérii pod taktovkou Ronnyho Weise. Projevil se zimní pobyt za řidítky na začátku nové sezóny?“
Roman Čejka: „Je to hlavně pro srandu, ne pro peníze. Šroubky jsou taky nebezpečný, tak se jede s hlavou, abych neublížil sobě nebo někomu jinýmu. Je dobrý, že tam je kontakt s motorkou v závodním rytmu. Když se jezdí u nás na rybníku, taky se jezdí ve dvou, ve třech. Uděláš si dráhu, když zamrzne, taky jsme závodili, ale spíš dělali blbosti. Jezdili jsme s jednou rukou zvedlou, vozili lidi z vesnice, akorát byl problém s metylem. Svůj metyl, co se nastřádalo za sezónu, ale musíš mít i v Německu. Špatný to u Ronnyho nebylo, přišly i nějaký bedny, ale bylo to těžký. Všichni přišli, jak to jet a vyrovnalo se to. Hlavně jde o starty, když je vychytáš, je to vítězství. Tedy když to nepokazíš v jízdě (smích). Letos pojedu zase, Ronny slíbil, že dá helmu, brejle a rukavice. Všichni bychom měli mít stejný gumy, doufám, že se budou losovat.“

speedwayA-Z: „Z letošní sezóny by dozajista stál za vypíchnutí moment z divišovského semifinále evropského šampionátu juniorských družstev, v němž jste urputně bojovali o postup se Švédy. Do poslední rozjížďky jsi nastupoval s úkolem vyhrát. Co jsi v ten moment cítil?“
Roman Čejka: „To byl asi můj největší úspěch týhle sezóny. Udělal jsem dost bodů, vyhrál jsem všechny jízdy. Připravili jsme se na to dobře. Motor jsem si dělal sám samozřejmě pod dohledem pana Poláka. Sedlo to, dali jsme tam převody a jelo to. Zkoušel jsem obě motorky, jely obě, ale ta, na který jsem to vyhrál, jela líp. Tak jsem jí měl celej‘ závod. Vyšlo to. Už dopředu jsem koukal do programu, že jedu poslední jízdu. Doufal jsem, že to rozhodnutí nebude na mně. Je to nepříjemný, když na tebe spolíhá celej‘ tým. Nakonec to ale tak bylo. Byl jsem hodně vynervovanej‘ a ještě přišel opakovanej‘ start, takže to bylo ještě horší. Stoupnul jsem si do pěkný koleje, co mi poradil Milda. Odstartoval jsem z ní jako raketa. V první nájezdu jsem byl první a to se člověk uvolní, že už to musí vyjít. A vyšlo to. Byli tam super fanoušci, fandili a řvali. Dobrá atmosféra, bomba. V cíli ze mě všechno spadlo, vyhazovali mě do vzduchu. Proti nám byl i rozhodčí, diváci ho neměli moc v lásce, ale nakonec to skončilo dobře. Byl to bombovej‘ pocit, jeden z nejlepších závodů.“

speedwayA-Z: „Divišovská sláva našeho nároďáku se plynule přelila do slezského Opole. Ve finále jste se rozhodně neztratili a vrátili se ozdobení bronzem. Jaký byl pohled ze stupňů vítězů?“
Roman Čejka: „Samozřejmě jsme tam jeli vyhrát, to je jasný (smích)! Minimálně jsme tam jeli pro medaili. Je to týmová práce, všichni dělali body, to bylo super, nikdo neměl vyloženou nulu, akorát Vašek měl zezačátku problémy se spojkou. To bylo škoda, třeba by mohlo bejt‘ stříbro, ale bronz je taky úspěch. Příští rok bychom měli bejt‘ dosazený a to uděláme lepší výsledek! Já v Opole neměl tátu, byl zrovna v tý době na dovolený, máma v práci jinej‘ termín nedostala, tak museli jet. Odřídil jsem to celý sám a v depu jsme to taky bez něj zvládli. Trošku byl problém s technikem, co přebíral motorky. Hlavně s deflektorem, nelíbilo se mu, že nemá číslo, že prej‘ není homologovanej‘.“

speedwayA-Z: „Mávání divákům s bronzovou medailí na krku sis vyzkoušel ještě jednou. V pardubickém finále mistrovství světa se ve srovnání s Opole přece jenom hovořilo o českých medailových ambicích opatrněji, nicméně pódium se stalo realitou. Jak jsi to vnímal?“
Roman Čejka: „Já Pardubice nemám moc v lásce. Je to hrozně dlouhá dráha a já na ní někdy neměl motor. Bylo to vidět na výsledku. Udělal jsem jen jeden bod, ale byl na Australanovi, takže byl taky potřeba. Zbytek týmu tam jel dobře. Hlavně Venca. Poved‘ se mu žolík, Darcy Ward je světová jednička, takže to byl velkej‘ plus. Naše plus je, že máme Vencu. Rok se dvěma medailema se už dlouho nepoved‘, příští sezónu se musíme dostat. Bude to těžký, ale obhajoba by byla hezká. Tým se nemění, když nepřijde zranění. Mělo by to zůstat stejný, když nepřijde zranění. Záleží, jak kdo pojede, třeba se tam nedostanu, třeba budou lepší jiní…“

speedwayA-Z: „Přitom se zdálo, že na podzim tě zasáhla nějaká forma krize. Určitě sis sliboval mnohem více nejen od šampionátu dvojic v Březolupech a jednotlivců v Divišově a v Plzni, ale kupříkladu i od Zlaté stuhy…“
Roman Čejka: „Nevím, kde se stala chyba. Třeba v Březolupech mi ani jeden, ani druhej‘ motor vůbec nefungoval. Právě na tom závodě jsem se rozhod‘, že hodím motor Bogasovi Brhelovi, a to stojí, co to stojí. Měl jsem ušetřený peníze a vrazil je do toho. Když Bogas otevřel motor, říkal, že to jet nemohlo. Nechal jsem mu tu naladit a bylo to znát. V Divišově jsem motor od něho ještě neměl, jel jsem na nějakým jiným a to nebylo to pravý. Hlavně se mi nedařily starty. Ten závod se mi nepoved‘ ani jeden. Když jsem už odjel a jel první, kopla mě v první zatáčce díra. Jen taktak jsem to vybral, že jsem netrefil mantinel. Říká se, že každej‘ den není posvícení. Jednou jseš nahoře, jednou dole, prostě se to nepovedlo. Na test match proti Polákům jsem taky ještě neměl svůj motor, tam mi Bogas půjčoval jinej‘. V Plzni jsem moh‘ mít víc bodů, klidně kolem desíti. Už mi o nic nešlo, chtěl jsem pomoct Mildovi. Je to kamarád. Když jsem jel jízdu s ním a Martinem Málkem, byl jsem první a chtěl to Mildovi pustit. Poodjel jsem jakoby dovnitř, trošku ubral plyn, zase přidal, ale v tu ránu mě předjel Martin! Nějak se to zvrtlo, viděl jsem žlutej‘ blatník, on to má podobně barevný. Musel jsem pak pustit i Mildu. Byla to chyba, ale hlavně měl sám odjet. Jinak v Plzni docela dobrý, byla pěkná dráha. Takovej‘ příjemnej‘ závod. Docela mi to tam frčelo. Motor byl hrozně moc znát. Na některejch‘drahách bys to nepoznal, ale na těch delších vidíš rozdíl, jak je motor naladěnej‘. Třeba ve Svitavách skočím na jawku a jede to stejně jako na GM. Zlatá stuha byla ve velký konkurenci. Velká dráha, motor byl lepší, ale pořád to ještě není ono. Ještě tomu něco málo chybí, chtěl bych zkusit jinej‘ motor od jinýho ladiče. Mám to v plánu, když seženu peníze, a se uvidí, jestli je to ve mně nebo v tom motoru.“

speedwayA-Z: „Co se ti ale na podzim povedlo, bylo uhájit druhé místo v domácí juniorce před nebezpečně dotírajícím Zdeňkem Holubem. Roli obrovského suveréna ovšem sehrál Václav Milík. Čím si vysvětluješ, že vás všechny zválcoval takovým způsobem?“
Roman Čejka: „Vašek je z nás určitě nejlepší. Je to fakt fára, má to v sobě, od začátku bylo jasný, že vyhraje. Prostě mu to sedlo, bylo to úplně neskutečný. Vytvořil rekord, že ho nikdo neporazil. Nebo vlastně jo, až v pátým závodě Ondra Smetana. Mně se povedlo stříbro, bylo to ale napínavý až do posledního závodu. Chtěl jsem to udržet, Zdeněk byl ke konci lepší, bylo to vidět, ale mně přálo ve Mšeně štěstí. Nešlo mi to, ale uhlídal jsem to. Hodně mi k tomu pomoh‘ Vašek a asi i rozhodčí, jak to posoudil. V nájezdu se střetli, Zdeněk spadnul. Říkal, že za to může Vašek, Vašek zase říkal, že si to udělal Zdeněk sám. Já jsem spíš při Zdeňkovi. Viděl jsem to zezadu, jak jsem je hnal před sebou. Vašek byl pod ním, Zdeněk to dal nad něj, a já si myslím, že tam Vašek měl dost místa. Mně už pak šlo o to vyhrát poslední jízdu. Nebyla těžká, ale kdybych třeba nedejbože upad‘, bylo by to špatný. Naštěstí to ale dobře dopadlo a já skončil v junioráku druhej‘.“

speedwayA-Z: „Čeká tě poslední sezóna strávená mezi závodníky mladšími jednadvaceti let. Tady se dozajista stálo za to pokusit se o výraznější průlom na juniorské scéně nejen doma, ale i v mistrovství světa a Evropy. Letos se ti to v Červenogradu a v Pile nepovedlo, čím to?“
Roman Čejka: „Vůbec se mi to nepovedlo. Letos mi to nevyšlo. Třeba Červenograd si vzpomínám, že se mi ani jeden start nepoved‘. Nebyl den nebo nevím, kde byl problém. Dopoledne jsme trénovali, odpoledne závodili, asi jsem byl unavenej‘. Bylo hrozný teplo, hroznej‘ hic. Moc dobrej‘ výsledek to nebyl. Nic moc, doufám, že příští rok to bude lepší. Pak byla Pila. Dráhu jsem trošku znal, jel jsem tam jednou ligu za Krosno. Věděl jsem, co tam dát. Ale zase jsem měl problém se startama. Nefungoval motor, z výjezdu mi každej‘ poskočil o tři metry dopředu. Bylo vidět, že mi to nejede, a když jsem skočil na druhou motorku, bylo to ještě horší. Snad to bude příští rok lepší, bude to poslední rok juniorský kariéry. Snad udělám výsledek, abych se trošku ukázal a dostal se třeba do nějaký ligy. To by bylo super.“

speedwayA-Z: „V extralize se Slaný ozdobil bronzovou medailí, nicméně vyšší soutěž pro vás de facto začala až na podzim, kdy jste jeli jakousi svou soukromou soutěž se Mšenem. Ostatní soupeři vás poráželi nejen v základní části, ale i v semifinále a tak k třetí příčce vlastně stačilo pouze převýšit Mšeno na své domácí dráze. Jak se na to díváš?“
Roman Čejka: „Letos mi extraliga nešla. Nějaký body jsem udělal, ale nebylo to ono, co bych si představoval. A Pardubice s Prahou byly proti nám hrozně silný, jediný Mšeno bylo s náma vyrovnaný a mohli jsme s ním závodit. Jednou jsme ho porazili o osmnáct bodů, takže jsem ten druhej‘ závod u nich nemuseli jet naplno. Tam byl obrovskej‘ tahoun Honza Holub, jel úplně maximálně a šlo mu to. Zdeněk Simota taky a měli dráhu udělanou pro sebe. Pršelo, bylo mokro, to maj‘ radši. Na druhou stranu my ve Slaným taky měli dráhu tvrdou, jak to vyhovuje nám. Nakonec jsme to vyhráli na body. A bomby, třetí místo. Semifinále v Pardubicích, dlouhá, tvrdá dráha a jsme zase zpátky u toho. Takový dráhy mně nevyhovujou, takže ten večer nic moc. Snad příští rok, mohli bychom něco udělat, ale záleží, jak to bude se systémem, a jestli extraligu vůbec pojedeme. Uvidíme, řekl slepej‘ (smích).“

speedwayA-Z: „Zima se ještě nestačila ujmout své vlády, takže všichni spíše bilancují uplynulou sezónu, než aby přemítali o té nadcházející. Jak jsi na tom v tomto ohledu ty?“
Roman Čejka: „Co se týče fyzičky, ještě jsem nezačal naplno. Byl jsem jednou v posilce a jednou plavat. Začal jsem ale chodit do práce, za tmy odcházím z baráku, za tmy se vracím, to potom člověk nemá takovou chu a musí se přemlouvat. Ale pracuju rukama, zvedám těžký věci a pořád někam běhám, což je lepší než se válet doma. Nechal jsem udělat novej‘ design na motorky, bude to trošku překvapení. Pořídil jsem nový auto po Radku Smetanovi a rád bych mu poděkoval, že kliky už fungujou a dveře se otevíraj‘ a byla to jen pětiminutová práce (smích). Začínaj‘ šroubky, pořídil jsem na něho úplně novou spojku, dal jsem to tak nějak dohromady. Většina zůstala jako minulej‘ rok, jen jsem si sám pod dohledem pana Poláka udělal motor. Poladil jsem to a zvýšil kompresi, aby to byl cestovní motor a netočilo se to tolik. Uvidíme, jestli to bude znát nebo ne. Do předního kola jsem navrtal nový šroubky, zadní kola bychom měli dostat všechny stejný od Ronnyho. Možná budu v přípravě spolupracovat s Pepou, říkali jsme, že si půjdeme spolu zaběhat a svýzt se na krosce. To by mohlo bejt‘ taky plus. Sehnal jsem si rám na dlouhou dráhu, mám ho doma. Chtěl jsem ho prodat, ale bavil jsem se s pár lidma, co říkali, a to zkusím, že ho prodat můžu vždycky. Sháním převodovku a další věci. V dubnu by měl bejt‘ trénink v Mariánkách, chtěl bych se pro srandu svýzt. A potom vyhrát republiku, světa a shrábnout milión peněz. Ale vážně, cíle jsou, aby to bylo lepší než letos.“

Roman Čejka děkuje:
„Hlavně bych chtěl poděkovat rodině, tátovi a panu Polákovi, že mě pomáhaj‘ a trávěj‘ se mnou tolik času. Michalu Průchovi za pomoc při mytí motorek a další spolupráci. Potom sponzorům: Autodíly Češka, Šrámek Elektro, PRO TEC, Rákos a Macek, Rubeš – autobusová doprava, Bellis, Milan Mach, Altmannmoto.cz. AK Slaný a Centru sportu ministerstva vnitra za zapůjčení motocyklu. Wojtovi Zavřelovi a Pavlu Fišerovi za krásný fotky. Jaromíru Burgrovi a všem, co mi jakkoliv pomohli, moc děkuju a jestli jsem na někoho zapomněl, moc se omlouvám.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Wojta Zavřel, Miroslav Horáček a Antonín Škach

Slaný – 23. března
I když v nižších kubaturách dosáhl nejvyšších met a také loni se pokusil o hattrick ve zlaté trofeji FIM, po čtvrtlitru se mu nestýská. Své směřování k plnoobjemovému motocyklu konec konců hlásil už mnohem dříve. Loni se postaral, aby české juniorské závody rozhodně nebyly nudnou podívanou, a v dramatickém závěru usedl na mistrovský trůn. Nicméně v těchto dnech má už především plnou hlavu myšlenek na nadcházející sezónu, o čemž Eduard Krčmář přesvědčí naše čtenáře v exkluzivním rozhovoru, který magazínu speedwayA-Z poskytl.

speedwayA-Z: „Goričan a Plzeň byly vyvrcholením tvé kariéry v sedle dvěstěpdesátky a potažmo i nižších kubatur vůbec. Hattrick ve zlatém poháru FIM čtvrtlitrů ti bohužel, avšak v době srpnového závodu v Plzni už tvé myšlenky byly zejména jen u pětistovek, že?“
Eduard Krčmář: „Už jsem nechtěl jet dvěstěpadesátky ani loni. Rozhodli jsme se asi až měsíc před tím. V Goričanu jsme se s Michaelem Härtelem nesetkali, jeli jsme spolu až rozjezd. Jednou spadnul on, v opakovačce jsem to pod něj loupnul. Vyloučili mě, ale měli jsme stejně bodů. V Plzni jsem to chtěl vylepšit, ale posral jsem si to já. Kdybych počkal, mohlo to bejt‘ jiný. Dal jsem to nad něj, držel jsem, ale jak je v Plzni u mantinelu škvára, vypadla mi noha z háku. Jak to bylo suchý, přetočil jsem a bylo to hotový. Vzpomínky mám ale určitě dobrý, s druhým místem jsem spokojenej‘, ale spíš jsem už měl cíle v pětistovkách a ne ve dvěstěpadesátkách. Ty už pro mě nemaj‘ cenu, vůbec nic mi to nedá. A tráva mě nebaví, to není nic pro mě. Už dvěstěpadesátky nepojedu.“

speedwayA-Z: „S juniorským národním týmem jste slavili vítězství v kvalifikačním kole mistrovství světa v Rovně, kde to bylo dramatické až do poslední rozjížďky. Ze semifinále v Lakeside by se už postupovalo jen obtížně, ale v šampionátu Evropy skutečně do finále z Červenogradu nešlo postoupit?“
Eduard Krčmář: „Jak jsme postoupili, bylo to dobrý. Dráha pěkná a závody byly dramatický až do konce. Kolikrát jsem předjížděl na první místo a byl spokojenej‘. Byla bedna, to bylo dobrý a tiskovka taky. Na ní jsme šli přes diváky. Oni se s náma fotili a chtěli podpisy, atmosféra tam byla dobrá. Za tejden to ale v Červenogradu nevyšlo. Dráha mi nesedla, nesladil jsem motorku a nějak se nedařilo. Tam to nešlo. A Lakeside? Když jsme tam přijeli a chtěli se podívat na stadión, byl zavřenej‘. Když jsem nakonec tu dráhu viděl. Říkal jsem si, že tady nemůžeme ve čtyřech zatočit. Od lajny to šlo. První jízdu jsem odstartoval, byl tam, ale byli jsme tam tři a já si povídám, že se tam do nájezdu prostě nemůžeme vejít. Tak jsem klapnul, a jedou. Co jsem koukal na videa, nevypadalo to tak, ale bylo to neskutečný. Darcy Ward dělal víc bodů než my všichni dohromady. Všichni v týmu jsme tam spadli, to se nám vůbec nepovedlo, na jiný dráze si myslím, že bychom něco udělali, ale tady jsme byli poprvý v životě a vůbec ani nevěděli, co tam dát za rozety. Myslím, že v Pardubicích bychom měli bednu udělat. Třetí místo by bylo krásný, ale bude to nadupaný. Se špičkou je to něco jinýho, ale zase to přináší zkušenosti. Když jedeš s Nickim, je to úplně o ničem jiným, jak to má v ruce. To se potom získávaj‘ zkušenosti.“

speedwayA-Z: „V Pfaffenhofenu jsi skončil druhý v semifinále mistrovství Evropy juniorů a postoupil do finále v Opole. Jak na tyto závody vzpomínáš?“
Eduard Krčmář: „Pfaffenhofen byl dobrej‘. Nečekal jsem, že to tak dopadne. Přijeli jsme tam s Vencou, zrovna když měli béčkový závody. Koukali jsme se na ně a začalo pršet. Ptali jsme se, jestli se má trénovat. Nakonec jsme se na to vyprdli a na trénink se jenom dívali. Říkali jsme si, že dráha bude druhej‘ den stejně jiná. Přilít‘ pan Špinka a vynadal nám. Nejhorší ale bylo, že před závodama začalo zase pršet. Dráha byla úplně stejná jako při tréninku. Jak tam navezli novej‘ materiál, trhalo se to. Chtěl jsem hlavně postoupit, ale nakonec jsem se dozvěděl, že jsem druhé‘. Nevěřil jsem tomu, bylo to super. V Polsku to nevyšlo. Měl jsem novej‘ motor. I když jsem odstartoval, dávali mně. Až na poslední dvě jízdy jsem skočil na druhou motorku a dělal dva a tři. Kdybych na tý druhý motorce jel hned od začátku, bylo by to určitě lepší. Hlavně jsme ten novej‘ motor neměli vyzkoušenej‘. Chtěli jsme ho vyzkoušet, ale nevyšlo to. Udělali jsme chybu, ale chybama se člověk učí. Letos se chci dostat do Evropy i do světa. Bude to hodně těžký, v každým závodě jsou dva Poláci a dva Dánové a postupuje prvních pět. Uvidíme, nějak to dopadne.“

speedwayA-Z: „V mistrovství světa juniorů jsi sice vypadl v kvalifikačním kole v Goričanu, avšak závodění se světovou špičkou sis užil ve finále v Pardubicích, kde jsi dostal divokou kartu. Jaký to byl pocit, když jsi tam po martýriu Zlaté stuhy skončil z českých reprezentantů nejlépe?“
Eduard Krčmář: „Určitě dobrej‘, i když to mohlo bejt‘ lepší. Kdybych jel Stuhu, moh‘ bych si naladit motorku, ale kvůli utrhanejm‘ šteftům jsem musel ještě koupit nový kola. Byl jsem vynervovanej‘,otáčel jsem se a v týhle konkurenci nesmíš dělat chyby. A to tam ještě chybělo pár jezdců. Měl jsem radost, že jsem byl nejlepší z Čechů. Určitě to byly dobrý závody, to se nezapomíná. Přineslo mi to další zkušenosti. Tohle mistrovství světa je už něco úplně jinýho. Hlavně jdeš do jízdy a nevíš, koho můžeš porazit a koho ne. Nikoho jsem neznal, bylo to něco jinýho, než když se podíváš na českou soupisku. Do Goričanu jsme přijeli ve dvanáct v noci. Najednou mi začalo bejt‘ blbě. Měl jsem devětatřicítky horečky a do toho ten hic. Měl jsem tři ibalginy, chyběla mi síla. I když jsem odstartoval první, musel jsem to zabalit, protože to nešlo.“

speedwayA-Z: „Mistrovství republiky juniorů nabídlo skutečně dramatickou podávanou. Zpočátku se zdálo, že se o zlato popereš ty s Václavem Milíkem, aby se pak mezi vás zamíchal ještě Jan Holub. Nakonec z toho byl rozjezd o mistrovský titul, který předčasně skončil explozí motoru Václava Milíka, když jsi ty rozhodně ještě neměl flintu zahozenou v žitě. Co bys vzkázal škarohlídům, kteří tvrdí, že ti titul spadnul do klína?“
Eduard Krčmář: „Spadnul a nespadnul. Venca si moh‘ nahnat body z víc závodů a žádnej‘ rozjezd bychom nejeli. Já se připravuju na sto procent, aby se to technicky nevysralo. Hlavně jeden závod vynechal. Já jel všechny, tak a si lidi říkaj‘, co chtěj‘. V tý poslední jízdě se mohlo stát všechno. Já jsem špatně odstartoval. Nebyl daleko přede mnou. Když byl takovejhle rozjezd, chtěl jsem do toho dát všechno. Těžko říct, jestli bych ho udělal. Bylo by to dramatický. Když jsem dojížděl poslední kolo, říkal jsem si, že jsem mistr. Ale došlo mi to až pozdějc‘, že se v šestnácti letech tohle ještě nikomu nepovedlo. Budu se snažit to obhájit. Uvidíme, je to šest závodů. Nikde se nesmí udělat chyba, to je pak hned znát. Musí se bojovat o každé‘ bod. Je to nabitý, uvidíme, jak kdo vyjede, někdo určitě zase vyskočí vejš‘. Chtělo by to, aby ty závody byly zajímavější a nebyla jenom první trojice. Aby se bojovalo se všema a ne jenom s pěti lidma.“

speedwayA-Z: „V českých devatenáctkách ti Václav Milík ovšem porážku oplatil. Stačil na to výsledek jediné jízdy, v níž jsi hůř odstartoval. Není škoda, že ho v této soutěži vzhledem k věku z trůnu už nesestřelíš?“
Eduard Krčmář: „Abych pravdu řek‘, ve Svitavách jsem jel na pětistovce asi dvakrát. Dráhu tam moc neznám a rozjel jsem se tam až v tom rozjezdu. Zatáčku u depa jsem neuměl najet. Z tý červený byly koleje vedle sebe. Jak jsem odstartoval, spad‘ jsem do koleje vedle. Byl jsem třetí a už věděl, že je to špatně. Je to nevýhoda, že je to jen jeden závod. Do rozjezdu jsem šel s tím, že můžu bejt‘ druhej‘.Start se zase nepoved‘, ale rozjelo se to a v první zatáčce jsem Romana v nájezdu předjel a byl tam. Já musím mít rozjezd v každým závodě (smích). To samý byly dvěstěpadesátky, ve Slaným rozjezd, ve Švédsku rozjezd, v Goričanu rozjezd. Ty rozjezdy jsou na psychiku, ale musí se to brát na sto procent. Jak jseš na startu ve dvou, hlídáš si jen jednoho člověka a ne tři. Ale on si hlídá zase jenom mě. Stačí jenom jedna chyba a je to pryč.“

speedwayA-Z: „Extraliga se stává poněkud ožehavější slánskou otázkou. Už jste sice neprohráli všechny závody jako předloni a dokonce jste porazili mistrovský Olymp, nicméně předsezónní očekávání se nenaplnila. Čím to?“
Eduard Krčmář: „V každým závodě jsme měli smůlu. Dělal jsem dobrý body, ale přijde mi, že nemáme českýho seniora, co by dělal body. Poláci zatáhnou vždycky a my junioři dělali body taky. Je to na manažerovi, jak to postaví. Letos to snad bude jiný, teď jsme měli tři roky smůlu a letos se to snad v extralize převrátí. Měl jsem radost, když jsem dostal žolíka, říkal Milan Mach, že jsem ho měl dostat i v Plzni. Ale tam jsem šel na držku, bolela mě noha a už ty závody nebyly na sto procent. Systém neřeším, to je mi jedno. Já jsem dělal body, takže Milan neměl důvod mě střídat.“

speedwayA-Z: „Loni jsi podepsal druhou polskou ligu v Opole, avšak kromě jediného test matche jsi jeho vestu neoblékl. Co za tím vězelo a proč letos nemáš žádné angažmá v Polsku vůbec?“
Eduard Krčmář: „Trénovali jsme tam před ligou, jel jsem dobře a pozvali by mě. Říkali ale, že nemaj‘ prachy, a Michalu Mitkovi je taky dlužili. Táta jim řek‘, a se nezloběj‘, že ne. Letos v Polsku nemůže bejt‘ junior cizinec, tak jsme to ani nezkoušeli. Třeba ještě v průběhu sezóny se něco může stát. Určitě bych chtěl někam podepsat. Anglie mě neláká, nelíbí se mi tam. Polsko, Švédsko a Německo by bylo dobrý. V Německu není taková konkurence jako v Polsku, takže by se body udělat daly. Sezóna ale začíná, uvidíme, jak to dopadne.“

speedwayA-Z: „Jak říkáš, sezóna právě začíná, i když se její začátek snaží zimní počasí zkomplikovat. Jaká byla příprava v tvém podání a jaké sis stanovil cíle?“
Eduard Krčmář: „Příprava byla dobrá. Měl jsem osobního trenéra a chodili spolu cvičit do posilovny. Dával mi slušnej‘ záhul. Třikrát tejdně jsem byl v posilovně. Chodil jsem i běhat. Uvidíme, jak to dopadne. Chtěl bych nějakýho mistra zase udělat. Těžko říct něco dopředu, ale chtěl bych výsledek v devatenáctkách a v jednadvacítkách. Hlavně se chci dostat do finále v mistrovství světa a Evropy juniorů. Letos mám stejnej‘ design, ale už příští rok bude jinej‘.“

Eduard Krčmář děkuje:
„V první řadě děkuju rodičům. Hodně taky Františku Němcovi a Pepovi Hošalovi. Ondřeji Hedvábnýmu, Jirkovi Beránkovi, Milanu Piknovi, firmě Stuha, Bohoušovi Brhelovi a ještě firmě JAZservis, Milanu Machovi a SCM Slaný.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel a Antonín Škach

Slaný – 23. března
Sotva plochodrážník oslaví jednadvacáté narozeniny, dostává se do přelomového období. Především mu pronikavě klesne počet závodů. A pokud na něm není kouč jeho extraligového celku bezprostředně závislý a navíc podcení možnosti přeboru a nedostane se do finále šampionátu republiky, je problém ještě větší. Do navlas stejné situace se loni dostal Michal Dudek, nicméně v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z prozradil, že se na jeho odhodlání poprat se o výsledky i v seniorské kategorii za uplynulých 365 dnů nezměnilo vůbec nic.

speedwayA-Z: „Loňská sezóna byla pro tebe dost přelomová, protože jsi přestal být juniorem. Je přechod mezi seniory výrazná změna takového charakteru, jež by se dala kupříkladu přirovnat k záměně stopětadvacítky za půllitra?“
Michal Dudek: „Tenhleten přechod není žádná změna, už jako junior jezdíš se seniory, akorát je míň koní. K přechodu ze stopětadvacítky na půllitra to nejde přirovnávat. Pětistovka má větší obsah, víc koní, je to větší změna. Kromě toho, že je míň závodů, žádná změna to není, potkáváš se pořád s těma samejma závodnikama. V juniorech to bylo dobrý, ale když jsem začínal, bylo tam víc jezdců. Konkurence byla větší. Neříkám, že teď není, ale přece jenom to upadlo. Do seniorů odešel i Haďas, teď také Honza Holub. Zůstal tam Roman, Venca, Eda a Zdeněk Holub. Dřív ve špičce bylo víc jezdců, mezi kterejma se rozhodovalo. To teď není, že by se někdo do toho sportu vyloženě hrnul. Ale mně určitě juniorský závody chyběly. Každej‘ závod je znát. Když nejezdíš, sice z toho vyloženě nevypadneš, ale poznáš to. Chybělo mi to a bylo mi hodně líto, když jsem dělal svoje internetový stránky a představil si, že s klukama jako Venca, Roman nebo Honza už nebudeme jedna parta, která v nároďáku drží při sobě. V seniorech jsou už jiný jezdci, kteří jsou daný, akorát ten, kdo loni ve Mšeně vyhrál mistrák, si tam otevřel dveře. Bylo by hezký se do nároďáku dostat i v seniorech a reprezentovat republiku, ale já na to asi nemám. Chtěl bych ukázat, že bych na to měl, ale od toho, abych rozhodoval o nominaci, tady nejsem já.“

speedwayA-Z: „Nejvýraznějším projevem konce juniorského věku v Čechách je menší počet závodů. Ty jsi jich loni absolvoval zhruba třicet, zatímco předloni asi padesát. Co to pro tebe znamenalo?“
Michal Dudek: „Jak říkám, jsou to menší zkušenosti. Nejezdíš pořád a tak je každej‘ závod dobrej‘. Ale junioři mi chyběj‘, to už jsem ti říkal. Jde o tu partu a všechno kolem. Kdyby byli jezdci, závody by o něčem vypadaly. Třeba máš jeden závod za čtrnáct dnů, ale junioři maj‘ o dva navíc. Je to na nich znát, zlepšujou se. Dřív jsem byl někde dvakrát za tejden, teď jednou za dva. To je znát, jak jsi s motorkou v kontaktu, pořád se zlepšuješ.“

speedwayA-Z: „Přebor republiky by se přitom zdál být ušitý na tvoji míru. Avšak ty jsi do něho loni zasáhl pouze jednou ve Mšeně. Ani předloni, kdy jsi ho mohl vyhrát, nebyl v hledáčku tvé pozornosti. Nebylo to škoda?“
Michal Dudek: „Byl jsem blbej‘. Říkal jsem si, že přebor není nic, a radši jsem šel do práce, protože každá koruna je dobrá. Koupil jsem si GM a říkal si, že je to stejný jako jawa. Ale není, je to velkej‘ rozdíl, nevěděli jsme, jak s převodama, jak s předstihem. Připadal jsem si jako začátečník. Jel jsem až semifinále v Pardubicích a proto se to takhle zesralo. Letos určitě přebor pojedu. Každý svezení tě dělá pánem na motorce. Chtěl bych to jet, pojedu každej‘ závod, jestli mě pozvou, tak pojedu. Předloni jsem moh‘ vyhrát, ale nejel jsem do Liberce, protože jsem šel na koncert. Volali mi, jestli nechci přijet, já jim odpověděl, že jedu pryč. Byla to chyba, v Praze jsem to zkazil a skončil druhej‘. Letos bych se to pokusil vyhrát, kdyby to šlo, snažil bych se, vítězství by bylo dobrý. První závod se jede v Pardubicích, určitě tam přijedu. Je to lepší, budu jezdit, zkušenosti bych měl sice mít, ale člověk se učí celej‘ život a já se budu dál snažit se zlepšovat.“

speedwayA-Z: „Na extraligový systém jsi láteřil ještě během sezóny. Nebylo divu, na ovál jsi vjížděl vesměs jednou, maximálně dvakrát. To asi bylo hodně k vzteku, co?“
Michal Dudek: „Nenadával jsem na systém, ale štvalo mě, že se někam táhneš, snažíš se a teď přijde manažer, že nejedeš. A to jenom proto, že jsem jedinej‘ jezdec, koho může vyměnit. Třeba v Plzni jsem v první jízdě udělal bod, když jsem předjel v cíli Honzu Holuba. Ale byli tam i jiní jezdci, nechci jmenovat, co ten bod měli taky. A těm když se jedna jízda nepovede, jedou stejně dál. Ve Slaným jsem udělal v první jízdě dva body a stejně za mnou přišli, že budu stát. Ptal jsem se Milana Macha, kdo jede. Prej‘ Polák, dobrá, a pak řek‘, že ještě jedna osoba. To jsem myslel, že si dělá prdel, já jsem dělal dva body a on nulu. Rozčiloval jsem se a taky ostatní to nechápali. Jarda Drbal taky kroutil hlavou. Ta osoba přivezla další nulu, byla nasraná a já si říkal ‚dobře ti tak‘. Když víš, že ti to jde a moh‘ bys dělat body, a oni tě tam nedaj‘, mrzí to. Vytočil jsem se a začal řvát, tak jim to asi došlo. Budu se snažit, jasně člověk se snaží něco udělat pro tým. Když ti ale nedaj‘ šanci, je to těžký. Když bude novej‘ systém, budu se snažit o to víc. Budu chtít udělat co nejvíc!“

speedwayA-Z: „O nešastné extraligové sezóně přitom můžeš hovořit nejen ty, avšak také celý slánský tým. Sice to bylo výrazně lepší než v sezóně 2011, ale pořád bez medaile.“
Michal Dudek: „Zrovna nebyla sezóna, že by se dařilo. Jednou se ti to povede, jezdíš jako kráva, ale pak jseš špatnej‘ nebo něco uděláš blbě. Neměli jsme to daný, určitě by pro Milana a celej‘ tým byl dobrej‘ pocit, že jsme pro to udělali všechno. Snažili jsme se, ale nebylo nám to daný a tak to nevyšlo. Každej‘ má ambici něco dokázat, ale loni se to nepovedlo. To může přijít, ale musí na to bejt‘ základ. Každej‘ říká ‚netrénuješ, netrénuješ‘, ale kde máš trénovat, když ve Slaným byly loni tři tréninky?! Každej‘ závod je lepší než trénink, ale na tréninku vyzkoušíš motorku, naladíš to, řekneš si ‚je to dobrý, dáme tenhle převod, tenhle předstih, tuhle trysku‘, ale bez tréninku tohleto nevíš. Jednou se stalo, že byl o víkendu trénink a ve středu jsme jeli extraligu a bylo to dobrý. A dařilo se. Kdyby byly tréninky před každou extraligou, bylo by všechno lepší.“

speedwayA-Z: „Naproti tomu tvé prvoligové účinkování v Březolupech bylo úplně o něčem jiném. Šli jste od vítězství k vítězství a prohráli jen jediný závody a to ještě o pouhý bod. Na to se dobře vzpomíná, že?“
Michal Dudek: „Určitě se na to vzpomíná dobře. Když jsme to jezdili předloni, zase se nám tolik nedařilo. Ale teď jsme jim ukázalo. Hned ve Mšeně nám to sedlo. Každej‘ si říkal, že má takový jezdce nebo takovýho, ale jde o to, jak to komu sedne a jakou má sezónu. Nám to sedlo a bylo to dobrý. Když jsme jeli do Liberce, ráno byl jeden závod a odpoledne druhej‘, i Březolupáci říkali, a jsme minimálně třetí, a to v posledním závodě v Březolupech nemusíme tolik dohánět. Ostatní si mysleli, že nám to ukážou, a my ukázali jim. Vencovi jsem předved‘, jak se jezdí venek, že nevěděl, která bije (smích). Teď se spojili ze Žarnovicou, jsem zvědavej‘, jak to dotáhnou daleko, jestli obhájej‘ nebo ne.“

speedwayA-Z: „Jenže letos Březolupy vytvořily koalici se Žarnovicou, což konec konců vezme část příležitostí českým závodníkům. Není škoda, že Slaný nemá svůj tým také v první lize?“
Michal Dudek: „Určitě. Jezdci by tu byli. Loni se jezdilo ve třech, to by šlo i loni. Jsme tu čtyři, šlo by to jezdit. Ale nejsou na to finanční prostředky, to je škoda. Nebyli bychom zrovna slabej‘ tým, mohli bychom konkurovat. Ale nejsou peníze, tak se nejede. Ty nejsou skoro nikde, nikdo nechce nic dát, tak je to špatný. I vůči ostatním závodům by to bylo znát. Pořád bys jezdil, byl bys rozjetej‘ i na extraligu, i když nejsou ty tréninky. Ve Slaným se sháněli sponzoři, ale ti říkali, že sponzorujou už jiný sporty. S tím nic nenaděláš!“

speedwayA-Z: „A tak ti zbyly pouáky, kterých ovšem není nikdy příliš mnoho. Kudy vede cesta ven k větším závodním příležitostem?“
Michal Dudek: „Ty pouáky jsou dobrý, jezdím je rád. Třeba do Míšně. Ronny Weis zavolá a pozve mě, teď v dubnu je tam závod, tak proč bych tam nejel?! Když mám možnost jet, neřeknu ne. Mauer nás pozval do Wittstocku, je to dlouhá dráha. Přímo obrovská, jezdili jsem tam v šesti a to by se na ní vešli ještě čtyři další. I ty šroubky, jak je v Německu jezdíme, jsou dobrý. Já je nejezdím, abych vyhrál, ale jsem v kontaktu s motorkou. Zajezdíš si, je tam sranda, zablbneš si. A je jedno, jestli jsi první nebo poslední. Jedu Vildeho, kdybych byl letos pozvanej‘ zase na Hurycha, jel bych. Chabařovice jsou dobrá dráha, Slaný taky, i když je domácí, mám ale radši Mšeno. Odjakživa mi to tam sedí. Když je to rozbitý, náročný a peru se s tím, líbí se mi ta dráha. Letos jsem nesháněl nic. Zkoušeli jsme letos i loni bundesligu, nepovedlo se, Polsko taky ne. Neučil jsem se jazyky, říká se, že tě ta země naučí, ale já jsem člověk, že bych se to asi nenaučil. Ne, že bych do Anglie nechtěl. Nebyly nabídky, nikdo s tím nepřišel, ale kdyby ten zájem byl, určitě by se ozval.“

speedwayA-Z: „Přípravu na letošní sezónu jsi už zahájil na šroubkách, kde jsi nevynechal jediný závod seriálu Speedway-on-Ice pořádaný Ronny Weisem. Jaké plány a ambice na letošní rok chováš?“
Michal Dudek: „Chodím do posilovny, jezdil jsem pořád šroubky. Je znát, že z ježdění nevypadneš. Chtěl bych, aby se zadařilo v seniorech a v extralize. Ne jít přes mrtvoly, ale jít naplno, aby se nic nestalo, abych celou sezónu nestál kvůli pitomosti. Dát do toho co nejvíc a mnohem víc než loni, to jsem si posral na jaře. Chci do toho letos dát maximum, jet na to, co mám a hlavně se nerozbít.“

Michal Dudek děkuje:
„Nejvíc tátovi, že se mnou má ty nervy. Pořád jezdí kamiónem, abych měl možnosti. Za to mu moc děkuju. Potom obci Smečno, Langovům, celý rodině a Zdeňkovi. A také všem ostatním, co pro mě dělaj‘. Každá pomoc je dobrá, děkuju všem i za psychickou pomoc.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel, Antonín Škach, Eva Palánová a Michal Kohout

Březolupy – 17. března
Půlnoc bývala vnímána jako magická hodina, nicméně její strašidelné účinky jsou již spíše předmětem legend a bájí. S výjimkou Silvestra, kdy se všichni těší, až odbíjení zvonů ohlásí nejen nové datum, ale také letopočet. Pro plochodrážního závodníka může jít o pomyslnou hranici, kdy je nepovedená sezóna konečně definitivně pryč. Podobné pocity prožíval loni na Silvestra Martin Málek. A pakliže si tehdy neudělal svou soukromou bilanci roku 2012, který svým věčným laborováním s novými GM přinesl odklad naplnění sportovních ambicí, učinil tak v půlce března v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z.

speedwayA-Z: „Tradičně se účastníš mistrovství Evropy jednotlivců, kde jsi měl tentokrát štěstí v otázce postupu. Z Rovna jsi postoupil do Stralsundu původně jako náhradník, avšak odsud ani to ne. Přesto ses ve finálové sérii představil. Štěstí se na tebe hodně smálo, co?“
Martin Málek: „V Evropě jo. V kvalifikaci v Rovně jsem dělal docela dobrý výsledek, jenom mi nevyšla poslední jízda. Postup jsem si vyjel. Ve Stralsundu jsem se ale trápil. Pořád jsem byl ve startovce jen jako náhradník. Pomalu ještě dvě hodiny před závodem jsem nevěděl, jestli pojedu nebo ne. Bylo to období, kdy jsem začínal jezdit na GM. A s ním jsem se na začátku hodně pral. Nevím, jestli je GM lepší nebo jednodušší na jízdu, jak se říká, ale je to prostě jiné. Motor se chová jinak a jezdí se trošku jiné převody a nastavení. Změna byla pro mě hodně velká. Bylo to těžké, když jsem deset let byl na něco zvyklý a co dřív fungovalo, tak najednou vůbec nefungovalo. Co by fungovalo na jawce prostě nefunguje na GM. Spíš proto ty výsledky byly takové jednou nahoře, jednou dole. A Stralsund se mi vůbec nepovedl. Dráha byla hodně děravá, rozbitá a co jsem tam měl, vůbec nefungovalo. Tím jsem si myslel, že Evropa pro mě skončila. Nakonec hodně jezdců rezignovalo a z pozice náhradníka jsem se dostal do celého finálového seriálu.“

speedwayA-Z: „Na rozdíl od předchozí praxe se finále evropského šampionátu konalo jako seriál. Vyhovovala ti tato formule lépe a jak své účinkování v Rawiczi, Daugavpilsu, Kršku a Murecku hodnotíš?“
Martin Málek: „Jak kdy, jak kde. Je fakt, v seriálu jsou výsledky spravedlivější pro určení mistra, ale druhá věc je, že to bylo dost finančně náročné a stadióny byly hodně daleko od sebe. Když počítám ještě challenge a kvalifikaci, byla to cesta na Ukrajinu a do Stralsundu na pomalu po tisíci kilometrech. Rawicz je blízko, ale Daugavpils třináct set kiláků. Krško pět set padesát. Do Murecku jsem už zvyklý jezdit, ale taky je to čtyři sta jenom tam. S těmi výsledky jsem byl docela spokojený až na Daugavpils. Tam jsem neměl den, nedařilo se, nemohl jsem dopasovat motorky. Nic jsme nevymysleli, aby to jelo. I když jsem se po startu dostal dopředu, ztrácel jsem ve výjezdech a byl hodně pomalý. Ale ve všech závodech byla výsledková listina dost vyrovnaná, stačilo udělat bod a zase by mě to hodilo o dvě nebo čtyři místa dopředu. I Mureck nebyl špatný a Rawicz taky ne. Až na ten Daugavpils to nebylo nejhorší. Ale zase vím, že při té sestavě, co tam byla, jsem měl i na lepší výsledky. Na začátku roku jsem přesedal pořád z jawy na GM, rozlousklo se to až v Rawiczi, kdy jsem při polské lize jel na jawě naposledy. Sezóna byla vyloženě o tom, že jsme s Rudym na každých závodech zkoušeli nastavení a předstihy. Celou sezónu jsme přicházeli na nastavení, co mi nakonec potvrdil Pepa Franc, že to tak je a jedině tak GM funguje. Ale než jsme na to přišli, trápili jsme se s tím celý rok. Spíš šlo o převody, na které jsem byl zvyklý, že fungovaly na Jawě, ale GM chce úplně něco jiného.“

speedwayA-Z: „V extralize se Slaný oproti předloňskému roku zlepšil a to rozhodně nejenom opticky, protože Mšeno mělo nepovedený rok. Porazili jste Olymp, trápili také ostatní celky. Nicméně k medailím bylo stále daleko. Čím to?“
Martin Málek: „Nevím, vždycky byla taková nějaká smůla v sestavě, že všichni kluci nebodovali stejně. Vždycky se to nějak pokazilo tím, že jeden z nás měl slabý den. Je také fakt, že ten systém byl pro závodníka dost hektický, takže se docela těším na ten letošek. Loni bylo hodně rozjížděk po sobě. Když se vyskytl problém, nebyl čas ho vyřešit. Sotva jsem si sundal přilbu a otřel brýle, musel jsem zase do jízdy. Nebo jsem byl už nachystaný a přiběhl manažer, že zase nejedu. Moc změn muselo být nepříjemné i pro diváky. Většinou jsem v extralize nepřispěl větším bodovým ziskem. Bylo to spíš zvykáním si na novou techniku. Myslím, že jsme měli v hodně závodech smůlu a neprohrávali s velkým bodovým rozdílem. Chyběl vždycky bod, nebo pár bodů. Takže bych náš výsledek spíš svedl na nějakou tu smůlu. Letos jsem hlavně zvědavý na ten rozpis. Přijde mi spravedlivější, že každý jede s každým. Nejsou určené pomyslné dvojice, kdy se vědělo, že pojedu pětkrát s Hancockem a tak dále. Bodové výsledky v tom okamžiku byly dost zkreslené a myslím si, že letos to bude lepší.“

speedwayA-Z: „V mistrovství republiky sis opět oprávněně brousil zuby na medaile, avšak nevyšlo to ani v šampionátu AČR, ani ČSMS. V prvním případě to bylo osmé, ve druhém sedmé místo…“
Martin Málek: „Po tom Divišově mi to ve Mšeně bylo už jedno. V Divišově jsem byl nervózní, bylo to hodně zkraje sezóny a hodně lidí mě pasovalo mezi favority a to nemám rád. Celá ta sezóna byla nějaká nevydařená. Navíc zase nové pravidlo, že se na nominaci pro mistrovství světa a Evropy nezohledňovaly výsledky z minulých let, ale jen z Divišova. Další nátlak, proč zajet. Spíš jsem to tam nezvládl psychicky. Skončil závod, byl Memoriál Josefa Leifra a tam jsem byl klidnější. Stačilo jen odstartovat a dojet do cíle a bylo první místo. Matně si vzpomínám, že mně dělal problém motor a na ten memoriál jsme to vyměnili a bylo to dobré. Do Mšena jsem jel sám bez mechaniků. Neměl jsem pořádně, na koho se spolehnout. Bylo to období, že všichni byli nemocní nebo nemohli jet. Naštěstí tam na poslední chvíli přijel nemocný Láďa Šíma a pomohl mi. Věděl jsem, že dobrý výsledek je pryč a šlo mi jen se nějakým způsobem udržet v osmičce, abych nemusel letos do kvalifikace. Zkrátka a dobře jsem se na to vykašlal. Nevím, asi ta veškerá negativita a neúspěchy, se kterými jsem se potýkal celou sezónu, na mě dolehly. Vůbec mně to už nebavilo a netěšilo. Co se týče mistrovství republiky ČSMS, byla možná vidina úspěchu, ale prostě se to nepodařilo. Spíš to dopadlo velkým fiaskem jako celá loňská sezóna. Byla to jenom tečka za celou tou sezónou. Odráželo se to od první jízdě. Ta se nevyvedla, druhá také ne, takže mi to asi sebralo chu.“

speedwayA-Z: „V této souvislosti by šlo poznamenat cosi o tom, že sezóna 2012 byla ve tvém podání také částečným odložením ambicí. Vychází to tak také třeba v kombinaci se Zlatou přilbou SNP či mistrovstvím Slovenska, kam rozhodně nejezdíš jako outsider.“
Martin Málek: „Tam jsem se ani nedostal do finále. Když nad tím přemýšlím, potřeboval jsem asi neúspěšnou sezónu, aby bylo letos co zlepšovat. Spíš to ale bylo zapříčiněno, že jsem nebyl v dobré psychické pohodě. Po sezóně 2011 jsem se ocitl úplně bez peněz a závodění taky nevycházelo a nevynášelo. Do toho jsem začal podnikat, protože žádné stále zaměstnání nemám kvůli závodění. Takže to možná bylo způsobeno takovým všeobecným stresem, že se nedařilo podle očekávání. Kdybych se mohl dobře život jinak, ale není to nic jednoduchého. Naštěstí mám rodiče, co mě nevyhodili z domu. Mám, kde bydlet, kde se stravovat.“

speedwayA-Z: „Nicméně pojďme k tomu, co ti už vyšlo. Při Zlaté přilbě města Pardubic jsi premiérově překročil brány čtvrtfinále. Bral jsi to jako skvělou tečku na konec sezóny?“
Martin Málek: „Jo, v Pardubicích se mi líbilo. Hlavně jsem se přijel odreagovat už v pátek na závody. Nevěděl jsem, jestli pojedu. Říkal jsem si, že si udělám pěkný víkend. Čekal jsem, jestli pojedu Zlatou přilbu, protože jsem takový jezdec čekatel na poslední chvíli. Nikdy nevím, jestli pojedu nebo ne. Ale líbil se mi ten systém, co byl loni. Bez tréninku rovnou začal závod. Motorka mi jela hodně dobře, jenom jsem měl nevýhodu ve čtvrtfinále, že jsem startoval z těch vnějších pozic a když jsem startoval z lajny, tak sem pokazil start. Ale myslím, že mi to tam vůbec špatně nejelo, a že jsem se neztrácel. I když z toho bylo jen čtvrtfinále, hodně jsem si to tam užil. Letos uvidíme, jestli se vůbec dostanu na soupisku.“

speedwayA-Z: „V první lize šly Březolupy od vítězství k vítězství. Z osmi závodů prohráli jen jediný a to pouze o jeden bod. Čím si takovou převahu vysvětluješ a neznamená koalice se Žarnovicou tak trošku ústup v otázce ambicí?“
Martin Málek: „Nevím, vůbec na to nedokážu odpovědět. Neznám souvislosti a plány, jak to bude a kdo pojede. Nemám o tom žádné informace, ani jsem se o to nezajímal. Jenom jsem Pepovi Mizerovi slíbil, že asi neodjedu úplně všechny závody, ale budu se snažit jich odjet co nejvíc. Loni nám to šlo, ale nelíbilo se mi, že se většina soutěže odjela v září. Ale co se týká loňského roku, tak měli jsme skvělý tým, nikdo na nás prostě neměl.“

speedwayA-Z: „Na slovenské vítězství v jadranské lize ses podílel pouze v jediném případě. Kromě toho ses objevil i na startu dalších zahraničních pouáků. Jak bys to hodnotil?“
Martin Málek: „Pouáky se mi hodně dařily. Co se týká Slovenska, Žarnovicu mám rád. Asi tam už nebudu jezdit tak často jako loni, protože mechanik Rudy mi odešel k Martinu Vaculíkovi. Mám tam takovou druhou rodinu, takový druhý domov. Rád vzpomínám na závod v Debrecenu. Tam byla jenom škoda, že se mi nepodařila první jízda. Neodstartoval jsem, potom v poslední jízdě jsem porazil všechny favority. Vyhrál jsem Memoriál Josefa Bössnera v Murecku. Po dlouhé době se mi podařilo vyhrát všechny jízdy a dojel jsem si pro vítězství s patnácti body. Týden po tom se mi v Natschbachu vůbec nedařilo technicky. Rozsypala se mi spojka, v další jízdě jsem z prvního místa ve třetím kole dostal defekt. Chyběli mi dva nebo tři body, abych postoupil do semifinálové části, kde si myslím, že bych v pohodě jel na finále. Ty pouáky mi loni docela šly. V jadranské lize jsem bohužel odjel jen jeden závod. To je trošku škoda, ale klukům jsem to přál. Po tom velkém neúspěchu v první sezóně si loni spravili chu.“

speedwayA-Z: „Poměrně často tě bylo vídat v sedle flat trackové Jawy od kroměřížského stavitele Františka Přehnálka. Dokonce jsi měl na sklonku sezóny jet oficiální šampionát ve Svitavách, který nakonec uplaval. Rýsuje se nový směr kariéry?“
Martin Málek: „Uvažuji o tom, protože ta motorka se mi hodně líbí. Jenom loni byla nevýhoda, že se mi hodně závodů krylo s plochodrážním kalendářem. Tak doufám, že letos se třeba objevím na více flat trackových závodech a budu se moct zúčastnit. Prioritou zůstane plochá dráha, ale ze zvědavosti bych se nějakého flat tracku zúčastnil.“

speedwayA-Z: „V Polsku ses loni svezl v jediném ligovém závodě v Rawiczi. Letos opět figuruješ v sestavě Krosna. Jaké máš další plány, cíle a ambice?“
Martin Málek: „Doufám, že se v Polsku svezu víckrát než na jednom závodě. Hodně jsem přes zimu investoval do techniky. Mám dvě skoro nové motorky. Rámy jsou nové, jen některé detaily jsou starší. Co jsem si myslel, že bych pokračoval ve finálovém seriálu mistrovství Evropy, letos už to nebude tak jednoduché. Doufám, že se budu moc zúčastnit nějakého semifinále a další postup realizovat. Postoupit co nejvýš to půjde. Odjet co nejvíc závodů za Krosno a udělat v Polsku co nejvíc bodů, dobře bodovat tady v Čechách v extralize. Čeká mě letos hodně změn. Technické změny jsou jasné, nevím ještě, kdo mi bude pomáhat jako mechanik o závodech. To je všechno v jednání. Chystám se přestěhovat do nové dílny. Chtěl bych také vylepšit nějaké to umístění v mistrovství republiky jednotlivců, aby to nebylo až to osmé místo jako loni. Aby bylo ještě lepší než ta moje bývalá pátá místa. Hlavně bych si přál být v psychické pohodě a ne se stresovat zbytečnostmi. To je asi největší základ úspěchu být v dobré psychické pohodě. A také bych se třeba rád dostal do národního týmu na světový pohár. Uvidíme, jak moc to bude v červenci reálné.“

Martin Málek děkuje:
„Chtěl bych poděkovat v první řadě jako tradičně rodičům, všichni si umí udělat obrázek sami a oni stejně taky vědí za co. Takže mami a tati děkuju za všechno! Mezi nej lidi a fanoušky patří taky pan Němec, který mi pomáhá jak finančně, tak technicky. Nebýt dalších skvělých lidí, jako je Saša Kopecký a Vladimír Vopat, tak bych už asi nejezdil, takže jim taky děkuji! No a nesmím taky zapomenout na Miru a Semistav, strejdu Petra, na strategického mága Milana Macha, Ládu Šímu, Brosáka, Karla a kluky v Žarnovici. A jak se říká, to nejlepší na závěr, díky Rudy! No a aby si to nebrali špatně ty desítky dalších lidí, co mi pomáhají všelijak různě, tak taky děkuju!“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II, Wojta Zavřel, Michal Kohout, Antonín Škach a Eva Palánová

Mořina – 9. března
Zlomená navikulárka na samém sklonku sezóny se může jevit sice jako nepříjemné zranění, avšak zároveň budí dojem, že vzhledem k nadcházejícímu zimnímu klidu nepředstavuje zas tak závažný problém. Jenže se sádrou na ruce se špatně posiluje a soupeři na vás mají v dubnu hned hodně navrch. O tom se Ondřej Smetana přesvědčil v minulém roce. Jenže kdeže loňské sněhy jsou. Nyní se pražský junior v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z svěřil, že je na tom minimálně o dvě stě procent lépe než před dvanácti měsíci.

speedwayA-Z: „Závěr sezóny 2011 ti zkomplikovalo zranění ruky. Sádru jsi nosil dlouho, což ti zkomplikovalo zimní přípravu. Jak moc tento faktor ovlivnil začátek loňské sezóny?“
Ondřej Smetana: „Byla to těžší zlomenina navikulárky a byl jsem rád, že mně to vůbec srostlo. Stalo se mi to v říjnu, sádru jsem měl listopad, prosinec a celej‘ leden. Pak jsem to tři tejdny jenom rozcvičoval. Ovlivnilo mě to hodně tím, že jsem první dva měsíce sezóny neměl sílu. Nemoh‘ jsem udržet motorku. To nebylo dobrý, až do konce února jsem nemoh‘ cvičit. Pak mě celou sezónu ta ruka bolela a s cvičením jsem začal až v červnu. To jsem chodil do tělocvičny jednou tejdně. Na jaře jsem se sice snažil posilovat, ale přehnal jsem to. Byl jsem tak unavenej‘, že jsem pospával i po autobusech pražský dopravy. Ráno jsem jel do školy a vzbudili mě, až když se autobus otáčel zpátky na Mořinu. Blbý bylo, že se semifinále mistrovství republiky jednotlivců jelo v Pardubicích už v dubnu. Jinak bych měl větší šance postoupit.“

speedwayA-Z: „I když tvé počátky byly spojené se Mšenem, naostro jsi svou kariéru startoval na pražské Markétě. Výhody jsou nesporné, na druhou stranu má klub také spoustu talentovaných juniorů, jako jsi ty, takže prosadit se v takové konkurenci je logicky těžší.“
Ondřej Smetana: „Je to těžší, určitě je to těžší. Ale kdyby zase ta konkurence nebyla, nemám se za čím hnát. Na Markétě je nás juniorů šest a jsme výborná parta. Výhody jsou hlavně, že se tam pravidelně trénuje. To je velká výhoda. Dostaneš i motorky a další věci, co ti jinde nedaj‘. Hecujeme se navzájem, ale všechno je fair play, jak říkám, jsme dobrá parta.“

speedwayA-Z: „S tím souvisí rovněž otázka extraligy, kde jsi dostal příležitost všeho všudy dvakrát, pokaždé proti Mšenu. Vítězství svého klubu jsi prožíval spíše zvenčí. Je to pro tebe větší impuls do další práce, abys příštímu klubu pomáhal větší měrou na dráze?“
Ondřej Smetana: „Je to větší impuls. Klukům se to víc povedlo loni, ale letos chci bejt‘ lepší já. Fandil jsem týmu, jezdil jsem se koukat na závody, i když jsem v nich nejel. Mně se nepoved‘ ani jeden závod, dá se říct. Ve Mšeně jsem sice dvakrát porazil Michala Kleina, ale každopádně se nepoved‘ ani jeden z těch závodů. Titul je doma, akorát jsem se na něm moc nepodílel. Kdybych jel víc závodů, určitě bych z toho měl větší radost než takhle. Snad to přijde. Musí to přijít!“

speedwayA-Z: „Asi se shodneme, že tvým nejlepším výsledkem v loňském roce bylo juniorské mistrovství Evropy. I když jsi v Červenogradě jednou skončil v pásce, postoupil jsi do finále. Tam to bylo patnácté místo, bylo to tím, že jsi byl tolik vysílený ze svatby, kam jsi byl předchozí den pozván?“
Ondřej Smetana: „Svatba nakonec vůbec nebyla, ale v Opole se mi to nepovedlo. Nezvládnul jsem to psychicky. O tréninku mi to tam šlo, v závodě vůbec. Dvě jízdy mi vyšly, že jsem tak nějak jel. Je možný, že za tím stála tréma. Snažil jsem se, ale v poslední jízdě jsem v poslední zatáčce nechtěn sundal Cukanova, takže mi ještě jeden bod sebrali. Červenograd byly nervy, ale hlavně jsem měl štěstí. Sedla mi dráha, i když jsem o tréninku nemoh‘ zatočit, jak to bylo hluboký. Pršelo a nevědělo se, jestli se to odjede. Dráha byla hluboká, hodně se padalo. Skoro co jízda, to pád. Smůla byla, že mi zase táhla spojka, a najel jsem do pásky. Pak jsem si ani nemyslel, že bych postoupil. Smiřoval jsem se, že jsem přišel o šanci na finále. Jenže pak přiběh‘ táta, že pojedu rozjezd. A mně rozjezdy docela vycházej‘. Startoval jsem zvenku, Tejgel odstartoval líp a ved‘ asi tři kola. Na konci třetího kola jsem to pod něj vsadil. Předtím jsem tam tak předjel Holubína, byla tam hlubina a všechny to tahalo za ruce. Dojel jsem do cíle první a měl hroznou radost. Když jsem přijel do depa, divil jsem se, že se nikdo neraduje. Ptal jsem se, co se děje. A táta mi říkal, že mi upad‘ deflektor, kterej‘ jsem urazil o toho Ukrajince. Podávali na mě protest, museli jsme čekat na verdikt jury a to byly nervy ještě možná větší než při závodech. Rozhodčí byl ale frajer. Nechal to bejt‘, že se to stalo až v předposledním kole a já tím nikomu neublížil.“

speedwayA-Z: „Diskvalifikace za pásku tě ovšem postihla rovněž den před Červenogradem, kdy ses zatím poprvé představil v sestavě národního týmu, který v Opole zaskakoval v semifinále evropského šampionátu. Čím to bylo způsobeno?“
Ondřej Smetana: „V Opole odešly ložiska a spojka táhla. V Červenogradě jsem jel na jiný motorce a bylo to přesně to samý. Byla to smůla, to jsem si vybral. Pak jsem to opravili a do konce sezóny mi už spojka netáhla. Jel jsem poprvé v nároďáku, ale o nic nešlo. I kdybychom vyhráli, stejně nepostoupíme. Jel jsem jen dvě jízdy a z toho jsem jednou najel do tý pásky. A pak se Adam Strelec zahák‘ do Jerneje Pečnika a šli na držku. Vyloučili Slovince, takže jsem měl jeden bod. Po závodech jsme jeli hned na Ukrajinu. Eda mi po závodech říkal, a postoupím, že pojedeme do Opole spolu. To jsem ještě netušil, že postoupím. A postoupil jsem!“

speedwayA-Z: „V mistrovství republiky juniorů ti nejvíce vyšly závody v Liberci a ve Mšeně, nicméně stupně vítězů ti unikaly. Jak jsi spokojený se svým celkovým sedmým místem?“
Ondřej Smetana: „Letos to určitě chci vylepšit. Loni se mi tydlety závody v Čechách nedařily, až na ten přebor v Pardubicích. Letos se budu chtít víc soustředit na jednadvacítky a devatenáctky. Loni jsem byl zezačátku rozhozenej‘ kvůli tý ruce, ani jsem si vůbec nevěřil. Postupně se to zlepšovalo, ale na konce se to zase zhoršilo. Nevím, proč, možná jsem byl už přeježděnej, měl jsem za sezónu čtyřicet závodů.“

speedwayA-Z: „Ke stupňům vítězů nebylo ostatně daleko ani při republikovém mistrovství do devatenácti let ve Svitavách. Vyhovuje tvému naturelu spíše šampionát, který má jen jeden závod, nebo je ti bližší seriál rozprostřený do delšího časového období?“
Ondřej Smetana: „Mám letošní cíl udělat bednu v devatenáctkách. Když má ten mistrák jeden závod, na kterej‘ se můžu soustředit, je to pro mě lepší. Mně dělá problém soustředit se na hodně závodů, abych v nich udělal výsledek. Většinou mi to potom nevyjde. Potřebuju se soustředit na jeden. Může to bejt‘ špatný, když táhne spojka, to je pravda. Ale taky může táhnout někomu jinýmu. Myslím, že loni mi devatenáctky docela vyšly, na bednu mi chyběly dva body.“

speedwayA-Z: „Využíval jsi každou příležitost ke svezení, takže tvé jméno je vidět ve výsledkových listinách jadranské ligy, MACEC Cupu i společného chorvatského, slovinského, rakouského a maďarského juniorského šampionátu. Jsou pro tebe domácí závody málo?“
Ondřej Smetana: „V cizině to je takový jiný. Baví mě to tam víc než v Čechách. Je tam víc lidí, třeba na Ukrajině přijde plnej‘ stadión. Možná je to i tím, že tady v Čechách je spousta lidí, co mě znaj‘ a já si říkám, že se musím předvýst a potom to podělám. Venku je se mnou jenom táta s mechanikem. Je možný, že je to tím. Je tam jiný prostředí než tady v Čechách. Nejvíc se mi poved‘ slovinskochorvatskej‘ mistrák v Kršku. Ale tam jsem zase najel do pásky, i když jsem měl do tý doby osm bodů. Stalo se mi to v nejslabší jízdě a pak mi jeden bod scházel do finále. Určitě budeme shánět pouáky v zahraničí i letos a rád bych jel zase do Krška, tam se mi moc líbilo.“

speedwayA-Z: „Jako jeden z mála českých závodníků máš už za sebou první svezení na škváře při soustředění v Neuenknicku. Stálo těch sedm set kilometrů tam a pak zase zpátky za to?“
Ondřej Smetana: „Stálo to za to. Určitě to stálo za to. Jeli jsme tam s Káčou Kadlecem. Bylo to zařízený super. Trénovalo se dva dny, v sobotu jsem byl na dráze odpoledne, druhej‘ den dopoledne. A pak jsme jeli domů. První tři jízdy jsem nějak nemoh‘ zatočit, než jsem si zase zvyknul. Pak jsem do toho vpadnul. Pozitivní bylo hlavně, že jsem jezdil dva dny a vůbec mě nebolely ruce. Fyzický příprava v zimě s Topasem a Zdeňkem Schneiderwindem byla znát. Dráha nebyla na začátek sezóny moc ideální. Byly tam pořádný rigoly. Jinak jsem se svez‘ dobře a druhej‘ den už jezdil pod plným knedlíkem. O to víc se těším na další trénink. Jsem rozjetej‘ a tím víc naplno budu trénovat.“

speedwayA-Z: „V zimě jsi určitě nezahálel, což se určitě projeví během sezóny, která už razantně buší na dveře. Nepochybně živíš velké ambice, svěříš se s nimi?“
Ondřej Smetana: „Cíle mám určitě daný. Chci postoupit znovu do finále Evropy juniorů a udělat tam lepší výsledek než patnáctý místo. Další velkej‘ cíl je, aby mě nominovali do reprezentace do Pardubic na finále mistrovství světa. V devatenáctkách bejt‘ na bedně a v jednadvacítkách to samý. Motorky už mám hotový a fyzička po zimní přípravě je. Chodili jsme s Topasem a Zdeňkem Schneidwerwindem čtyřikrát tejdně cvičit. Tak si myslím, že budu o dvě stě procent víc připravenej‘ než na loňskou sezónu.“

Ondřej Smetana děkuje:
„Hodně lidí mi pomáhá. Jsme velký tým. Hlavně bych chtěl poděkovat tátovi, potom mechaniku Céďovi, dědovi, mamce. Sponzorům Smestav, Lukáš Antal s celou rodinou, Jan Bielmacz s česko-polskými fanoušky, Martin Švestka, CS MV, Karel Svoboda, AK Markéta Praha, AČR, firma STA. Ladičům Bohoušovi Brhelovi a Luboši Tomíčkovi. A také trenérům Tomáši Topinkovi, Zdeňku Schneiderwindovi a panu Špinkovi.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel, Antonín Škach a Michal Kohout