Praha – 25. ledna
Loni se rozhodl pro klidnější sezónu bez anglické ligy a dnes o rok později ví, že to nebyl krok správným směrem. Přesto rozhodně sezónu 2013 nepokládá za špatnou, ačkoliv jeho ambice byly mnohem vyšší než zisk přebornického titulu, zlato z domácí dlouhé dráhy a čtvrtého místa v dlouhodrážním finále mistrovství světa. Co je však nejdůležitější, na prahu nového plochodrážního roku nepostrádá správnou závodnickou chu. Josef Franc se svěřoval v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z.

speedwayA-Z: „Loni ses svěřoval, že jsi typem závodníka, který musí létat z místa na místo, závod od závodu a ideálně se probudit těsně před první rozjížďkou. Jenže sezóna 2013 v tvém podání vypadala úplně jinak a závodů jsi měl téměř jako šafránu. Nebylo rozhodnutí mít větší klid šlápnutím vedle?“
Josef Franc: „Chtěl jsem to zkusit. Ale poznal jsem, že takovej‘ způsob závodění není nic pro mě. Maximální vytíženost opravdu pomáhá, že člověk nemusí přemejšlet a zabejvat se věcma, co nejsou důležitý. Když ale má čas, tak to řeší. Chtěl bych to zase otočit, aby závodů bylo víc a já byl udyndanej‘ cestováním. Jestli to byla souhra náhod, nevím, ale loni to dopadlo takhle. Připadal jsem si jako celej‘ rok na dovolený. Najednou jsem měl spíš dost času nazbyt, než abych ho měl málo. Mně to nevadilo, rád trávím čas v dílně, ale to závodění tam chybělo a z toho se nijak vyvlíknout nemůžu. Prostě jsem to takhle chtěl změnit, mít sezónu bez Anglie a to bylo špatně. Ale zkusit jsem to chtěl, takže si za to můžu jen sám. Rok předtím mi to v Anglii nešlo a finančně to vyšlo akorát, ale byly to ty závody a cestování navíc, co jsem teď neměl.“

speedwayA-Z: „Anglická liga pro tebe zůstala v rovině typu červnového jednání se Scunthorpe. V Polsku jsi nastoupil jen jednou v Krakově. Čím to, že se nenašla příležitost se zde objevovat častěji, to tím spíše soudě dle signálů o dohodě s Daugavpilsem dojde letos ke změně?“
Josef Franc: „Uvidíme. Loni jsem podepsal do Lodže, kterou jsem konzultoval s Adrianem, že by bylo dobrý, abych se tam dostal. Povedlo se, ale byl to krok špatným směrem. Před sezónou mě nepozvali ani na jeden trénink. Pak se kryly termíny. Chápal jsem je, že mají dobrej‘ tým a nechtěli ho měnit. Ke konci sezóny mě oslovil Krakov. Pozvali mě na jeden závod a já jim nabízel, že bych za ně jezdil i v roce 2014. Ale to nedopadlo. Nevím, jestli nebyl z jejich strany o mě zájem, nebo koukali po někom jiným. Psal jsem manažerovi, nabízel jsem se jim, ale neozvali se. Navíc mi za ten jeden závod pořád dluží bodovný. Klasický Polsko. Nabídka od Scunthorpe nebyla moc atraktivní a přišla v nevhodnou dobu. Už jsem ale počítal, že bych tam šel, poznal jsem, že mi Anglie chybí, ale bylo to fakt ve špatnou dobu, protože začínalo světový finále na dlouhý. Už jsem byl skoro naloženej‘ v autě, že vyrážím, ale padlo to. Na jednu stranu jsem byl rád, bylo by to hektický, ale trajekt do Anglie a letenky do Norska jsem měl už zaplacený. S anglickým angažmá mám velkej‘ problém, že jezdím dlouhou a travnatou dráhu. Je to obtížnější, i teď když nadhodím, že jezdím mistrovství světa na dlouhý, v Anglii se k tomu staví negativně a couvnou. Kdybych tyhle disciplíny nejezdil, měl bych otevřený dveře víc. To je realita. Buď budu reprezentovat a uspokojovat sám sebe nebo jezdit v Anglii. Nic mezi není, ale letos to ještě řešit nebudu. Díky panu Špinkovi, kterej‘ přes svoje známosti, jsme se dostali k vedení klubu v Daugavpilsu. Dohodnul mi angažmá, který je v takový fázi, že koncem března jsou dva test matche. To bude nominace, jestli se dostanu do týmu. Když se mi povedou, podepíšu smlouvu na celou sezónu. V Anglii jsem se snažil přes zimu chytit, ale byl problém. Hrál v tom roli také Berwick, ale cuknul jim mladej‘ Francouz. S ním bych se do týmu vešel, bez něj ne. Jedinej‘ zájemce byl Glasgow. Čekal, jak se rozhodnu, ale jezdí v neděli. Bohužel jsem se musel omluvit kvůli polskýmu angažmá a dlouhý s trávou.“

speedwayA-Z: „Finále dlouhodrážního mistrovství světa by pro tebe ve Forsse mohlo začít lépe jedině, kdybys získal ty dva body, které ti chyběly k maximu. Jenže po Forusu a Marmande ses rázem dělil až o čtvrtou příčku s Richardem Hallem. Třetí místo v Rzeszowě tě vrátilo na druhý post, avšak přes Vechtu jsi po Morizes skončil celkově až čtvrtý. Sice jsi před sezónou varoval před přehnanou euforií a argumentoval, že nejsi žádný automat na medaile, ale bral jsi nepopulární brambory jako zklamání?“
Josef Franc: „Opravdu nejsem automat na medaile. Byl jsem si plně vědom, že taková situace může nastat. Po vydařeným začátku sezóny jak na dlouhý, tak krátký jsem si zpočátku nedával vůbec za cíl, že by to takhle špatně dopadlo. Měl jsem blbej‘ úraz při mistrovství Evropy v Herxheimu a to mě poznamenalo až do konce sezóny. Snažil jsem se rvát, jak to šlo. Trenér Zdeněk Schneiderwind mě usměrňoval a uzemňoval, abych stál oběma nohama na zemi a dělal jen to, co je důležitý. Ujistil mě, že jsem sezónu měl výbornou a nemám si, na co stěžovat. Měli jsme dva nebo tři usměrňovací kurzy na kafi u Báby. Když se o tom budu bavit z pozice závodníka jen o mistrovství světa na dlouhý, po Forsse jsem měl nakročíno a v uvozovkách minimálně bronzová medaile by byla. Dokázal jsem to nejen tužkou na papíře, ale i na dráze. Ostatní závodníci ze mě měli respekt včetně Joonase. Ale po tom zranění se to celý začalo otáčet. Cejtil jsem, že pro ně už soupeř nejsem. A bylo to celý začarovaný. Já to nevzdávám, jedu dál, jsem o rok zkušenější a dospělejší. Teď vím, že je to hlavně v mojí hlavě. Uvědomuju si, že chyby, co jsem dělal, už dělat nesmím. Začátek sezóny byl dobrej‘, vše bylo, jak má. Moje máma šla k věštkyni a ta jí řekla, že budu ze sezóny zklamanej‘. Asi tam šla po Forusu a tý věštkyni se to povedlo (smích). Už o žádný věštkyni nechci nikdy nic slyšet. Chci bejt‘ sám sebou, chci bejt‘ Pepa Franc a další věci pouštím stranou. Už vím, komu věřit a nepřipustím, aby se ke mně dostal člověk, co by řešil nesmysly. Výsledky jsou takový, a buď se z nich poučíme nebo ne.“

speedwayA-Z: „Jedno z tvých dvou loňských pódií přišlo v Rzeszowě. Jak se díváš na experiment FIM dostat dlouhou dráhu na klasické ovály a přináší pro tebe výhodu oproti dlouhodrážním specialistům?“
Josef Franc: „Je to veliká výhoda, určitě zkraje závodu. Musím říct, že se mi to líbilo a všichni to toho dávali sto procent. Nebylo to jednoduchý. Dráha byla náročná a navíc moc předjíždění. Byl to jeden z mála závodů, kdy jsem jel ve svý pohodě a soustředil se, na co mám. Nebyl jsem z třetího místa zklamanej‘. Cejtil jsem, že se dostávám na hladinku levelu, kde jsem chtěl bejt‘, ale mohlo to bejt‘ o pódium vejš‘. Ale to jsou kdyby, kdyby, dopadlo to takhle. Jsem pro takový experimenty a dlouhá dráha nesmí bejt‘ nuda. Radši bych jel dvakrát do Rzeszowa než dvakrát do Norska, kam přijde dvě stě lidí. Byl bych i pro Pardubice. Závodník by měl bejt‘ všestrannej‘ a třeba v Herxheimu, kde jsou tři zatáčky, se taky neřeší, že je to jako na speedwayi. Nebo Altrip. Jde o to přizpůsobit dlouhou dráhu současným finančním možnostem. Byl bych i pro ty Pardubice. Jelo by se za nočního osvětlení. Několikrát jsem tam trénoval. Není to jednoduchý dopasovat, ale když se to povede, je to jako na speedway motorce. Je velkej‘ rozdíl, když se jede testovací závod na Zlatý stuze, jestli by v Pardubicích nešla jezdit dlouhá a testujou tam lidi, co nejsou v kondici, než kdyby tam přijeli třeba Joonas nebo Cameron. To by bylo hned vidět, jaká by to byla řežba!“

speedwayA-Z: „Velkou motivaci pro řadu českých závodníků představovalo finále světového poháru družstev na pražské Markétě. Ty jsi ve čtveřici vyvolených nakonec nechyběl. Jak si vnímal konfrontaci českého národního týmu s Poláky, Dány a Australany?“
Josef Franc: „Byl to jeden ze dvou nebo třech bodů sezóny, na kterejch‘ mi záleželo. Nikdo si snad nemůže myslet, že se najednou na nějakým závodě složí tým, kterej‘ začne všechny mydlit. Bylo by to nádherný, ale realita je jinde. Musí to vědět i ty lidi v ochozech, že tohle bylo o zúčastnění se a sbírání zkušeností. Já to beru jako ostudu. Ne pro tým, do toho máme kapitána, aby to hodnotil, ale pro sebe. Chtěl jsem závodit s dobrejma závodníkama, ale nepovedlo se. Byla to nádherná show a já si ji nádherně užil.“

speedwayA-Z: „Když se Poláci v Praze nakonec radovali ze světového titulu, ty jsi už myšlenkami dlel v Bielefeldu, kde vrcholil šampionát Evropy na trávě. Rychlý přesun napříč Německem musel dokonale zapadnout do tvé filozofie hektického závodění. Ale zdálo se, že to tady nefungovalo, anebo šla devátá příčka na úkor faktu, že si s travnatými ovály moc netykáš jako ostatně třeba při světovém šampionátu družstev ve Swingfieldu?“
Josef Franc: „To je kapitola sama o sobě. Já nejsem klasickej‘ travař a tyhle dva případy, co jsi dal do otázky, je tráva a ta mi nejde. Bielefeld bylo čóro móro a já byl jedinej‘, kdo tam porazil mistra Evropy. Prostě je den, kdy to jde, a pak den, kdy to nejde, ale já měl celou sezónu, kdy to nejde. Je to strašně těžký o tom vyprávět, na těch závodech musíš bejt‘ a pak to uvidíš. Když jedeš v Morizes a při prvním startu ti odejde motor. Poslední šance sbírat body do mistrovství světa a nešlo to, nešlo to. Zahodil jsem motorku a byl rád, že jsem vůbec byl čtvrtej‘. A když jedeš s týmem ve třech, dva jsou schopný jet a jeden se ještě zraní, nejde s tím nic dělat. A Bielefeld si nemyslím, že by dopad‘ špatně. Nejsem travař a devátý místo není špatný.“

speedwayA-Z: „Na přelomu srpna a září jsi ladil formu na klíčové fáze sezóny. ZP SNP ti vyšla naprosto dokonale, avšak o týden později v Březolupech jsi musel polykat hořkou pilulku v podobě změny výsledků finálové jízdy v mistrovství republiky dvojic. Jak jsi celou situaci viděl tehdy a jak dnes?“
Josef Franc: „Já to vidím pořád stejně. Od první ligy ve Mšeně až do mistráku v Divišově jsem měl zase takový Pepe Franc období a Debrecen, Žarnovica a Březolupy do něho zapadaly. Všechno šlo lehce a moh‘ bych skály lámat. S výsledkem v Březolupech jsem byl spokojenej‘, ale jen do doby, než jsme došli na stupně vítězů. A co si o tom myslím? Ty vole, já si o tom nic nemyslím! V tý finálový jízdy jsem byl poslední od startu a tak jsem jako závodník řešil závodnický věci. Šel jsem po tom, kdo byl přede mnou, jeli jsme na vítězství a měli jsme na to! Předjel jsem Vencu, kterýho moc lidí nepředjíždí, tak asi byl překvapenej‘. Myslím, že s Renatem jsme to do vítěznýho konce dotáhli. Přál bych vítězství panu Vopatovi, ale bohužel už o tom budou rozhodovat jiný lidi na jiným místě a možná i u soudu. V tu chvíli jsem poznal, že rivalita Praha versus zbytek Česka je velká. Je mi z toho na zvracení, doufám, že se plochá dráha bude jezdit pro lidi a pro závodníky, aby z nich měli radost. Žarnovica byla nádherná, rád na ní vzpomínám. Matně jsem si pamatoval, že jsem tam kdysi už byl. Co mi před lety utkvělo v hlavě, jak ten týpek lítal na rogalu a pak zůstal viset na stromech, to byl takovej‘ záchytnej‘ bod ve vzpomínkách. Loni to bylo v tom období Pepy France, dopadlo to dobře a mám doma takovou malou helmičku. Škoda, že to nemůže bejt‘ každý závody, že se vyhrává tak lehce, i kdybys snad nechtěl.“

speedwayA-Z: „Mistrovství republiky jednotlivců bylo loni ojedinělé již jen tím, že ve svém finále nabídlo duel hned dvou úřadujících šampiónů. Václav Milík vyhrál pod křídly AČR, ty ses prosadil v konkurenčním šampionátu pod jurisdikcí ČSMS. Loni se však nakonec smál Aleš Dryml a tys těsně uhájil bronz. Co k tomu dodat?“
Josef Franc: „Určitě neúspěch a nespokojenost z celýho seriálu. Velký zklamání. Nesvádím to na techniku, byly to problémy, dá se říct, moje. Nedokázal jsem zvítězit, i když rozkaz zněl jasně. Že bych z loňský sezóny měl echtový zážitky, nevím, zapomněl jsem, že nějaká loňská sezóna byla. Jsem v zimním spánku, v období, že jsem na všechno nasranej‘. Příští rok se připravíme.“

speedwayA-Z: „Svými výkony jsi patřil k tvrdé měně pražského Olympu v české extralize. A tak ani tebe nemůže minout otázka, které už v zimní sérii našich exkluzivních rozhovorů čelili tví kolegové. Jak je možné ztratit titul, když jste prohráli jen jeden závod?“
Josef Franc: „Osobně si myslím, že druhý místo v extralize bylo jedno z nejdražších pro Olymp vůbec. Asi se neřešily finanční záležitosti, jelo se na výsledek a nic dalšího se neřešilo. I pro mě je to otázka, proč se to tak na Markétě poslední dobou dělá. Místo výchovy mladejch‘ cpeme peníze do cizinců. Nevadí, stalo se. Ze závodní stránky si myslím, že jsem měl jeden nebo dva špatný závody. A vyšlo to i na poslední domácí závod, kde jsem měl snad pět bodů. Ve finále se počítá každej‘ bod, jede celej‘ tým a není to nic individuálního. Na dráze jsem ale nic týmovýho neviděl, příkladem vezmu cizince. Nic nás nenaučej‘, myslej‘ na peníze a závoděj‘ se svým parákem. Asi to tak je, je to trend vývoje světový plochý dráhy a si bychom měli začít taky tak závodit. Pro mě konkrétně, já byl rád, že dobrý a zkušený závodníci v extralize jezdili a já se s nima moh‘ zkoušet měřit. Do každý extraligy jsem šel naplno a snažil se jim rovnat. Pro mě to byla velká zkušenost.“

speedwayA-Z: „V sezóně 2013 bezesporu přišly závody, od nichž jsi čekal víc. Namátkou stačí zmínit pražskou SGP, evropský šampionát dvojic nebo Tomíčkův memoriál. Na druhou stranu ses zapsal mezi české dlouhodrážní šampióny a s přehledem vyhrál přebor a další výsledky, o nichž by se jiným závodníkům mohlo jen zdát. Jak bys celý plochodrážní rok ohodnotil ty?“
Josef Franc: „Pocitově si myslím, že to dobrá sezóna nebyla. Nebo tak úspěšná jako v roce 2012, ale na tom papíře výsledky jsou a nemusím se za ně stydět. I já to pocitově přehodnotil, že ta sezóna dobrá byla. Ti, co počítali, že jim budu pod nos strkat další a další medaile, si musí uvědomit, že bych to rád udělal, ale že to jsou závody a může se stát cokoliv. Nic nevzdávám a chci stoupat k výšinám. Zkusíme to, zkusíme to. Vůbec nemám ale extra highlights ze sezóny 2013. Škoda, že se při Grand Prix nepovedlo něco podobnýho jako předtím. Nemuselo to bejt‘ osmý místo, ale třeba desátý, dvanáctý. Nevyvedla se ani jedna jízda, ale tomu se nemůžu ani sám divit. Tam jezdí lovci na motorkách.“

speedwayA-Z: „Za okny sice mrzne a sníh napadl dokonce v Praze, nicméně doposud jarní leden evokoval blížící se počátek nové sezóny. Jak se na ní připravuješ?“
Josef Franc: „Klasicky, perfektně na poslední chvíli, ne-li pozdě. Novinka v letošní sezóně je, že bych chtěl oficiálně otevřít sezónu tiskovkou. Nějak tak plánujeme na papíře, co a jak pojedu. Konec února, začátek března mě čeká výletní cesta do Anglie pro díly, všem včas vzkážu, jestli nebudou chtít třeba lanko. Bylo soustředění na Zadově, takže nic neměním, akorát to dělám trošku v jiném stylu. Nemění se ani osvědčenej‘ tým, akorát že nám tam přibyl Milan Špinků.“

Josef Franc děkuje:
„Terezka, FuchsOil Silkolene, Bellis, MPM, Schneiderwind Racing, PRO TEC, CS MV, AK Markéta Praha, Mitas, LZ engineering, Stuha, LEPOR, Mátra Transport, 3F vision, AD Matuna, Speedway Anarchy, Jitka Kern a Galerie Kladno.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Wojta Zavřel, Michal Kohout, Antonín Škach a Miroslav Horáček

Pardubice – 18. ledna
Po třech přesmolných letech se konečně loni dočkal sezóny, která ho naplnila uspokojením. Stal se pevnou součástí extraligového celku, jenž se bez váhání posadil na extraligový trůn. Nadto Pardubicím přispěl k triumfu v první lize a spolu s Václavem Milíkem se v Březolupech postaral o vůbec první triumf východočeského klubu v domácím šampionátu dvojic. Jak to všechno vnímal sám Hynek Štichauer, si čtenáři magazínu speedwayA-Z přečtou v exkluzivním rozhovoru.

speedwayA-Z: „Nástěnný kalendář ukazoval list s měsícem dubnem 2013. Po třech problematických sezónách jsi s pojistkou nevztahující se na kolena a ramena se dvěma roky starým average přijel do Prahy k prvnímu závodu roku. Nešlo o nic menšího než o extraligu s nejobtížnějším soupeřem vůbec, který chtěl své domácí prostředí využít k nástupu za obhajobou loňského titulu. Sezóna snad ani líp začínat nemohla, co?“
Hynek Štichauer: „Jo, bylo to hodně těžký. První závod v sezóně extraliga proti Praze. Nebyl jsem rozježděnej‘ a hned proti těm nejsilnějším. Pro mě to byly těžký závody. Ještě před tou extraligou jsem poslední trénink v Pardubicích zadřel motor, co v Praze většinou funguje. Olda Řezníček to stihl udělat, ale už jsem to nestačil vyzkoušet. Dělal jsem dva plus dva body, nebylo to zklamání, ani překvapení. Nebyl jsem zkraje sezóny tak ambiciózní jako na konci. Snažil jsem se rozjet a nakonec ty výsledky šly nahoru samy. Prostě jiný závody nebyly, měl jsem za sebou tři problematický sezóny, a jak jsem odstupoval ze závodů s vypadlým ramenem, měl jsem pokažený jméno, proto se mi nedařilo shánět volný závody. Ale je lepší jít do závodů se silnejma jménama. Když se na nich člověk chytne, cejtí se pak jako ryba ve vodě na těch slabších závodech. Když jezdíš s nejlepšíma, zvykneš si na vysokej‘ standard. V Praze to byl pro mě začátek sezóny a já jsem vždycky medvěd spáč. Trvá mi, než se probudím a tu nejlepší formu dostanu zhruba v půlce sezóny. Takže tak.“

speedwayA-Z: „Konec dobrý, všechno dobré, říká se ve starém moudrém přísloví. V případě extraligy a Pardubic to pasovalo náramně dohromady. Z Prahy jste se vrátili s remízou, jíž za šastnou mohli považovat domácí. Doma jste sice Olympu podlehli, ale nakonec jste ve finále úřadovali, až se dech tajil nejen Pražanům. Jaký to byl pocit opět po pěti letech vyhrát extraligu?“
Hynek Štichauer: „Pro mě úplně skvělej‘. Pokud si pamatuju dobře, naposledy jsme vyhráli extraligu v roce 2008, kdy jsem ještě jezdil juniora. Měli jsme vyrovnanej’ mančaft hlavně ke konci sezóny a každej‘ má na tom zlatu svůj díl. Pro mě je extraliga výkladní skříň všude. V Anglii jsem se naučil bejt‘ ligovec a jezdit ligový soutěže mě baví asi ze všeho nejvíc. V Pardubicích se nám finále povedlo. Jim ta tvrdá dráha nesedla. A na Troyi Batchelorovi a Peteru Kildemandovi bylo znát, že už jsou uzávoděný a utahaný na konci sezóny. Z mýho pohledu byli sedmdesátiprocentní oproti tomu, když proti nám jeli na jaře. Nám ale zajel Matej Žagar. Vyšlo to, jsem rád a já si toho titulu vážím asi nejvíc ze svý kariéry. Hodnotím to tak. Zmeškal jsem jeden závod ve Mšeně, když to pan Moravec poplet s averagema, ale jinak jsem jel všechny závody. Já do toho dal maximum, nemusím si nic vyčítat a jsem rád, že to skončilo titulem.“

speedwayA-Z: „Zní to možná neuvěřitelně, ale z tvého podání vyplývá, že vlastně nejdramatičtější momenty celé loňské extraligy byly dvě tvé kaskadérské vložky za asistence Stanislawa Burzy a Martina Gavendy, díky nimž si pohotoví fotografové mohli pořídit vskutku spektakulární záběry…“
Hynek Štichauer: „To je prostě plochá… Není to jen o tom kolik ran rozdáš, ale i kolik jich dokážeš přijmout. S tím Staszkem to byla jeho chyba, ale byla to první zatáčka, opakovalo se to se všema. Proti Slanýmu to byla nejhlubší dráha za celej‘ rok. Staszek je přece jenom pán v letech, nezvlád‘ to a sundal mě. Každej‘ pád tě zastaví, měl jsem problém s tříslama, ale dopadlo to zaplapánbůh jen otlučeninama. Se svou fyzioterapeutkou jsme to dali dohromady. Salto přes mantinel bylo nejdramatičtější, ale bylo to finále a to se občas musí riskovat. Měl jsem to rychlejší, udělal rovnej výjezd. Gavendík o mně věděl, trošku prasácky se přetočil a já si mu líznul o zadní kolo. Už ani nevím, jak jsem vypad‘ z motorky před prknama. Měl jsem neuvěřitelný štěstí, že mě motorka neklepla. Oklepal jsem se z toho, nejlepší je posadit se na motorku hned, čím delší pauza, tím je comeback těžší. Následovalo to samý jako v srpnu. Jel jsem za Léňou do Přelouče, udělala mi kineziotaping a zkoušela i odblokovat žebra. Jak jsem byl ale zatuhlej’ tak to nešlo, ale dala mě do použitelnýho stavu pro druhý finále v Praze, kde jsme to dotáhli do úspěšnýho konce. Tady to jsou spíš pochmurný momenty, na který se člověk snaží zapomenout a jedinej‘, s kým se v tom šourám, jseš ty. Byly ale hezký momenty, každá extraliga měla jednu jízdu, se kterou jsem byl spokojenej‘, a na kterou jsem pyšnej‘. Plochá dráha je o detailech, snažím se pamatovat pěkný předjížděcí manévry anebo špičkový starty, který si snažím zarejt‘ do paměti. A to je to koření, proč mě plochá dráha baví, a proč ji dělám.“

speedwayA-Z: „Škála tvých pocitů po skončení mistrovství republiky dvojic byla skutečně rozmanitá. Nejprve rozhořčení, kudy vás Josef Franc ve finále podjel. Potom překvapení, když samotný Pavel Kubeš sestoupil z věže, změnil svůj verdikt a dal vám za pravdu. Nakonec trošku studu, že jste zlato vyhráli vlastně až od zeleného stolu. Co převažuje dnes?“
Hynek Štichauer: „Teďka to vůbec neberu, že by to od nás byl švindl. Pravidla jsou daný, aby se dodržovaly, by většina českejch‘ závodů je napsaná tak, aby se daly obcházet. Ale v Březolupech to bylo evidentní a chtěl bych poděkovat těm lidem ze Svitav, co nafotili, že Pepíček jel oběma kolama pod čárou. Na základě toho změnil Pavel verdikt. Jinak jsme asi ostrouhali, Topas argumentoval, že ty stopy na trávě mohly bejt‘ od někoho jinýho z předchozích jízd. Ale ta fotka byla jasná. A Pavel Kubeš je pro mě hrdina, že dokázal uznat chybu a změnit rozhodnutí, což málokdo z rozhodčích dokáže. A za to si ho taky hodně vážím. Nebylo co řešit. Atmosféra, když jsme měli jít na bednu, byla ovšem taková, že ani já s Vencou, ani Pepík s Gafurovem nevěděli, kdo tam má vlýzt. Pocity byly ovlivněný tím stresem, že nás obviňovali, že podvádíme. Ale pak jsme si s Vaškem, Chuckem a mechanikama dali moc dobrou večeři vedle staďáku a začali se z toho radovat opravdicky. Nemluvě o tom, že se Renat Gafurov ze čtyřky schoval za prkna. Pavel ho tam neviděl a on udělal takovej‘ malej‘ letmáček. Já byl před Pepou, když podjížděl Vaška z posledního na třetí. Neviděl jsem to na dráze, jak podjel Vencu obouma kolama za čárou. Já jsem se vztekal kvůli Gafurovovi, jak je to na fotkách. O tom Pepíčkovi jsem se dozvěděl až potom v depu.“

speedwayA-Z: „Pardubice jsou nedílnou součástí mistrovství republiky dvojic už od roku 1977 a o primát neusilovali pouze v letech 1981 – 1985 jedině, protože se šampionát u nás nekonal. Generacím skvělých Pardubičanů zlato z domácích párů ve sbírce chybí. Jak si vysvětluješ, že jste klub na trůn dostali až loni ty s Václavem Milíkem?“
Hynek Štichauer: „Dvojice nejsou pro pardubický vedení prioritní. To je hlavně extraliga. Proto jsou ty dvojice většinou stavěný tak, aby se svezli jezdci, co nemaj‘ závody. Drymlové je nikdy nejezdili, což se letos změní. I z ekonomickýho hlediska bylo znát, že ty závody nejsou pro klub priorita. Proto sem jel já s Vaškem, že jsme to chtěli spolu jet. Kdybychom nechtěli, jel by třeba Jaroušek Petrák s někým. Pardubice nebazírovaly, aby se udělal titul jako jiný kluby, který po něm jdou a vrážej‘ do toho prachy. S Vencou jsme to chtěli vyhrát, šli jsme do toho a myslím, že se na nás nikdo nezlobí, že jsme opravdu vyhráli. S Vencou jezdím hrozně rád, jsme ochotný si na dráze vyhovět. Je nám putna, jestli jsme v cíli první nebo druhej‘. Přemejšleli jsme, jestli si máme na semifinále vyměnit pozice, ale nakonec jsme si řekli, že ne. ‚Jezdíš zevnitř, zůstane to tak‘. Žádná věda. Jela mi motorka, na dráze nám to fungovalo, jsme schopný si vyhovět. Jezdí se nám spolu dobře.“

speedwayA-Z: „Pardubice prožily vskutku zlatý rok. Ty ses na něm podílel ještě v případě první ligy, v níž jste skutečně hráli roli suverénů. Jak se ti nižší ligová soutěž zamlouvá?“
Hynek Štichauer: „Miluju první ligu. Jsou to krásný závody. Můžeš na nich zkoušet a vzít si motor, o kterým víš všechno, stejně jako motor, o kterým nevíš vůbec nic. Můžeš udělat komplet, i když kolikrát máš jízdy jen s extraligovejma závodníkama. Je to suprová soutěž a letos bude ještě lepší, ale na úkor extraligy. Moc těch závodů nemám, ale pokud budu schopen, jel bych první ligu celou. Čtyřky by byly v extralize na hovno… S Petrem Makuševem jsme toho názoru, že extraliga by se měla jezdit starým systémem světovýho poháru, když se jezdily pětičlenný týmy. Každej‘ klub by takovej‘ tým složil a nemusel by sypat prachy do cizinců. Každej‘ říká sedmičky, ale stejně to nakonec všichni jeli v šesti. Sedmičky jsou nejlepší, ale neznamená, když se jezdí ve světě, že jsou nejlepší taky pro nás. Jet extraligu ve třech je špatný. Stejně jako jet v Pardubicích jeden závod v květnu, druhej‘ v srpnu a nakonec finále v říjnu, když diváci mrznou na tribunách. Pardubice maj‘ ještě dost fanoušků, není to tak zlý jak Markéta. Vidím to, jak v hokeji, lidi věděj‘, je určitej‘ den v tejdnu a jdou se koukat na hokej. To by bylo potřeba je naučit i s plochou dráhou. Nehledě na to, že je dobrý bejt‘ první a jet finále rovnou, ale když budeš druhej‘ nebo třetí, stejně jedeš semifinále. Takže motivace do základní části taky mizerná. Je dobrý, že se nemění systém a jedou se znova sedmičky, ne kvůli nám ale kvůli divákům, protože když se každej‘ rok něco mění tak, aby se v tom prase vyznalo a co potom diváci… Kdyby Mšeno kejvlo na pětičlenný týmy a zachovala by se extraliga ve čtyřech, tak by to za tu změnu systému stálo. A kdyby do tohodle šla i Plzeň s Divišovem, byla by to zase extraliga jak víno. Jenže pokud vím, tak tento návrh na zasedání vůbec nepadl.“

speedwayA-Z: „Mistrovství republiky jednotlivců v tvém podání šlo zpočátku báječně. Druhý závod roku jsi jel v rámci přeborového klání ve Svítkově a otevřel sis dveře do semifinále v Liberci, kde se trápili všichni kromě tebe. Přišlo první finále v Divišově a s ním tvoje desátá příčka. Avšak Plzeň nepřišla vůbec, takže bys měl být cosi jako česká patnáctka. Druhé finále jsi ovšem nevynechal proto, abys letos opět kraloval v semifinále?“
Hynek Štichauer: „Ne, ne vůbec. Ale popořadě, o přeboru jsem ještě neměl dopasovanou motorku. Když to v Pardubicích neupaluje, je to špatný. Ale postoupil jsem do Liberce. Neudělal jsem nic spešl, ale fungovalo to. Když to sedne, můžeš jet na mokrým hadru a vyhráváš. Když není den, sedneš na nejlepší brko, ale stejně to nejde. V Divišově jsem si hodně věřil. Vzal jsem si svůj nejlepší motor, ale po první jízdě jsem ho stejně kop‘ do prdele. Prokoučoval jsem to na převodech, dráha tentokrát netvrdla, nejelo to a trefil jsem se až na poslední jízdu. Den před Plzní jsem si šel obout kola na staďák, ale už jsem se jen válel na gauči a obouval jsem to snad tři hodiny. Bolely mě klouby a ráno jsem se vzbudil s osmatřicítkou horečkou. Došel jsem si k obvoďačce,zjistil že mám angínu, dostal týdenní antibiotika a nejel do Plzně, aby mistrák nebyl na úkor závodů typu Zlatá přilba a finále extraligy. Jsem závodník, mistrovství republiky je důležitý, ale občas nemá smysl to lámat přes koleno. Rozhodně nejsem česká patnáctka, ale jsou to závody a každej‘ závod začíná od nuly. Je to sport, úspěchy za sebou loňskej‘ rok mám. Kdo to chce brát podle mistráku, a to tak bere, ale já jsem spokojenej‘ a to je pro mě to hlavní. Ani sponzoři mě za patnáctý místo nejebou, vědí, o čem to je. Mně to mrzí, ale není to něco, z čeho bych se sesypal.“

speedwayA-Z: „Pokroucený motocykl po incidentu se Stanislawem Burzou přinesla o starost navíc. O osmačtyřicet hodin později jsi musel být v Somersetu, protože ses v barvách Plymouthu vrátil do Premier League. Byly z toho jen čtyři závody a nyní zůstává jen na tobě, abys zodpověděl, jak to s tebou bude pokračovat nejen v Anglii, ale i v Polsku.“
Hynek Štichauer: „Byl to hrozně rychlej‘ draft. Během dvou, třech telefonátů byl podepsanej‘ kontrakt. Domluvili jsme se, že po extralize jen uděláme motorky a pojedem‘. Lítal jsem po dílně v podvlíkačkách do jedný do noci a úkoloval mechaniky ‚ty tam dej todle kolo, ty Vlado srovnej vidlici, ty sundej zlomenej‘ blatník a dej tam tenhle‘. Do toho jsem dělal spojky a balil tašky, abych nic nezapomněl. Nakonec jsme odjížděli až v deset ráno. Po šestnácti hodinách jsme dojeli do Anglie a já šel hned na start. Ty třísla jsem měl hodně potlučený, chodil jsem tam cvičit, ale v Anglii člověk potřebuje bejt‘ fyzicky fit. Dráhy jsou hlubší a malý, když jsem si dal v nájezdu nohu na zem, bolelo to. Přišel Scunthorpe, kde mě kolega Kalle Katajisto sejmul. Nepřidalo to po psychický stránce. Měl jsem jen jedno vybavení, musel bych pendlovat Anglie – Čechy, Čechy – Anglie. Ale bylo super se vrátit a třeba přijít do boxu ve Wolvesu a pokecat s Ermoušem a se všema známejma. Asi mi není souzený jezdit v Anglii, letos jsou plány jezdit u nás a až se otevře přestupový okno v Polsku, zkusit to tam. Jednal jsem s Ostrowem, ale to nedopadlo. Pak přišel Rawicz, ale to nebylo ekonomicky reálný. Říkal jsem ‚buď mě chcete a ve druhý lize se svým vybavením dobrou práci odvedu, nebo nic‘. Je mi šestadvacet let, jsem profesionál a podle toho se musím chovat jak já, tak oni. Moje investice je ale taková, že jsem se přihlásil na Progress Management camp do Rawicze. A na základě toho třeba nějaká nabídka přijde. A jestli nepřijde, žíly mi to netrhá.“

speedwayA-Z: „Zlatá přilba města Pardubice je tradičně velký svátek a pro závodníky pořádajícího klubu ještě větší. Loni jsi dozajista choval větší ambice, než pobavit publikum netradičním pádem. A přitom tenhle příběh nemusel končit už ve čtvrtfinále…“
Hynek Štichauer: „Nemusel, byl jsem ještě poznamenanej‘ tou angínou. Měl jsem horečky, byl na antibiotikách a čtrnáct dnů jsem neseděl na motorce. Šel jsem ale do závodu prodat, co umím. Na protilehlý rovince jsem se chtěl odreagovat po těch dvou zastavenejch‘ startech. Zamachroval jsem si ale víc, než bylo zdrávo, ale občas nezaškodí udělat si prdel sám ze sebe. Úklon ve stylu Hanse Nielsena sklidil úspěch. Ale nejdůležitější po něčem takovým, je vyhrát rozjížďku, a to se mi povedlo. Nic se mi nestalo, motorce taky ne, takže to byl jen dobrej‘ šprým a kulturní vložka. Než přišlo čtvrtfinále, byla šíleně dlouhá pauza. A spousta lidí nepochopila, co se dělo s dráhou. Poslední vylučovací jízdu jsem vynechal, nebylo mi dobře a šetřil jsem síly. Když víc než hodinu stojíš, vychladneš. Ztratil jsem tempo a už ho znova nezískal, ale myslím, že to nebyla nejhorší Zlatá přilba, co jsem jel. Lepší to může bejt‘ vždycky. Třeba příští rok.“

speedwayA-Z: „Sezóna 2013 je už ovšem minulostí a zbytek zimy uběhne jako každý rok nesmírně rychle. Jak se připravuješ a jaké novinky chystáš?“
Hynek Štichauer: „V podstatě se připravuju tradičně v rámci svejch‘ možností. V úterý jedu do Polska pro díly. Nový motory nebudou, jen inovace. Bude novej‘ design, co jsem udělal spolu s Máriem, Aďa ho už šije. Bude to zase černo – zeleno – bílej‘ design, klasický barvy, co jsem jezdil od mala. Barvy, co jsem jezdil teď, byly kvůli anglickýmu sponzorovi. Letos to už budu zase já, co se týče designu. Chodím trénovat s Ivanem Svědíkem, se kterým spolupracuju už od roku 2009. Taky trochu boxuju. S Davidem Štěrovským chodím běhat, bydlíme kousek od sebe, vždycky se vyklušeme a pokecáme. Připravuju se, abych na začátku sezóny měl páru. Můžu chodit cvičit celej‘ rok i v sezóně, těch závodů není tolik. Připravuju se podle svýho nejlepšího vědomí a svědomí.“

Hynek Štichauer děkuje:
„Chtěl bych strašně moc poděkovat rodině. Vím, že to se mnou nemaj‘ jednoduchý a bojej‘ se o mě, ale chtěl bych, aby respektovali to, co mám rád. Chtěl bych poděkovat mechanikům Marasovi a Jindrovi. Máme spolu úžasnej‘ vztah a neberu je jen jako mechaniky ale jako dobrý kámoše. Chtěl bych poděkovat manažerovi Vláďovi Peškovi a jeho firmě FOMPEX GROUP a projektu PPJ. Pak bych chtěl poděkovat mamce, která byla loni mým generálním sponzorem, a firmě ECOTECH, elektrokola a elektropohony. Pak samozřejmě Jardovi a Zdeňkovi z HT Kovo, potom panu Sedlákovi a firmě
VPS za podporu, strejdovi Honzovi do realitní kanceláře JORK,panu Vopatovi, Oldovi Řezníčkovi za motory, AMK ZP Pardubice panu Moravcovi a panu Vozárovi za to, že se nám v rámci možností snaží poskytnout kvalitní zázemí pro závodění a mojí přítelkyni Martině za to, že jí mám. Všem lidem, co mi fanděj‘. Chtěl bych závodit, abych dělal radost sobě a lidem, kterejm‘ na mně záleží.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Wojta Zavřel a Michal Kohout

Pardubice – 11. ledna
Pět bodů ho ve dvou finálových závodech českého individuálního šampionátu dělily, aby společně s Alešem Drymlem a Václavem Milíkem zasáhl do rozjezdu o mistrovský titul. Ke všemu kdyby měl o pouhý bod navíc, těšil by se z bronzu. Skončil sice pátý, a by jej o lepší výsledky připravilo pár minimálních ztrát, zůstává optimistou a věří, že nejhorší roky své kariéry si už prožil. Tomáš Suchánek je dalším z řady českých plochodrážníků, který magazínu speedwayA-Z poskytl exkluzivní rozhovor.

speedwayA-Z: „V letech 2009 – 2011 měla česká extraliga jediného vítěze, a sice Mšeno, loni se po devíti letech vrátil na trůn pražský Olymp. Pardubicím trval comeback jen pět let. Byla to dlouhá doba? A vzpomeneš si ještě na váš extraligový triumf roku 2008 anebo si o něm budeme povídat až za patnáct let v naší historické rubrice?“
Tomáš Suchánek: „Abych pravdu řek‘, to si vůbec nepamatuju. Nevzpomínám si teď na žádnej‘ závod, ani jak to probíhalo. Systém na pětadvacet jízd nebyl špatnej‘, bylo to zajímavý. Jsou to léta, kdy se mi moc nedařilo a na to se vzpomíná blbě. Fakt nevím, to jsi na mě vybafnul asi jedinej‘ rok, co si nepamatuju. A proč to trvalo tak dlouho? Dřív dělalo problém Mšeno. Měly vždycky dobrý juniory, Filip byl tahoun, měli Hancocka a všem se dařilo. Praha už taky začala mít cizince a u nás se nikdy nesešlo všechno, jak by mělo. Přišel jinej‘ kouč, měnily se různě systémy, to asi měla na tým vliv. Ale budem‘ si o tom povídat za těch patnáct let, to už budu veterán (smích).“

speedwayA-Z: „Ale pojďme k loňskému titulu. Jako jediný tým jste dokázali šlapat na paty Praze. Na rozdíl od Tomáše Topinky jste o dubnové remíze na Markétě mohli hovořit jako o smůle. A by vás Pražané v květnové odvetě ve svítkovské odvetě rozdrtili, ve finále jste jim to vrátili i s úroky. Očekával jsi takovou převahu?“
Tomáš Suchánek: „Určitě, celej‘ tým jsme měli najeto. Hlavně doma, ale v Praze se nám taky dařilo, měli jsme tam dobře natrénovaný, protože skoro celej‘ pardubickej‘ tým tam hodně trénoval na světovej‘ pohár. A největší naše výhoda byla pozice juniora. Venca byl jedinej‘ junior ze všech, co dokázal porážet i špičkovýho jezdce. Hlavně se ale celou sezónu se celýmu týmu dařilo. Neříkám, že to u mě bylo vždycky stoprocentní. Bylo to poprvý v životě, kdy jsem měl v extralize nulu. Ale všichni ostatní už měli něco najeto, odjeli víc závodů a já v Praze měl skoro první závod sezóny, předtím to bylo jen pár sranda mečů. Hlavně jsem na začátku sezóny doplatil na spojku. Nevím proč, i když jsem měl nový spojky, pořád hořely. Trvalo měsíc, než jsem zjistil, že to bylo pružinkama a pak než jsem zjistil, který tam dát. Než jsem si zvyknul, ztratil jsem a půlka sezóny byla pryč. Motory mi šlapaly už druhým rokem dobře, co mi je dělá ten Polák. Teď to bude třetí sezóna a ještě jsem nezadřel ani jednou motor. Těch šest závodů do servisu vydrží. Jen jednou ztratil kompresi, ale to byl už osmej‘ závod.“

speedwayA-Z: „A jak vidíš extraligu letos? Okolnosti jí nedopřály klidu. Se třemi účastníky může jít o drama, kdy se o finalistovi play-off bude rozhodovat až v závěrečných fázích, ale stejně tak o líně se vlekoucí nudné představení s předčasně rozdanými kartami.“
Tomáš Suchánek: „Začátek, myslím, bude o ničem. Podle mýho každej‘ pojede se svejma, aby ho to vyšlo co nejmíň. A začne nazbrojovat až na to finále. Doufám ale, že to tak nebude a celej‘ rok bude podívaná. Uvidíme zjara, jak se to rozjede. Co se týče pardubickýho týmu, doufám, že pro nás to dopadne dobře. A že nebudeme zbrojit na semifinále, půjdeme rovnou do finále a ten titul zopakujeme. Musíme bejt‘ favoriti, když budeme obhajovat titul. Jestli se nám bude dařit, jak se dařilo a nejlépe ještě líp, nevidím problém, proč bychom to neměli zopakovat.“

speedwayA-Z: „První liga se v pardubickém podání stala vcelku jednoznačnou záležitostí. Na tobě bylo vidět, že si soutěž náramně užíváš a to nejen podle srandiček v depu, ale i soubojů na ovále. Bylo tomu opravdu tak a proč ses nevydal bavit se i do přeboru?“
Tomáš Suchánek: „Přebor jsem nikdy nejezdil a myslím, že ani nebudu. To by měl bejt‘ závod pro lidi, co začínaj‘, co jsou mladý. Pokud chci pomýšlet na vyšší ambice, neměl bych se tam cpát. První ligu beru jako dobrej‘ trénink. Jsou tam jezdci, co jezdí extraligu. Na nich si můžu otestovat motor nebo dráhu, takže první ligu jezdím rád. Hlavně v depu je sranda, ne jako o extralize, tak si i na dráze děláš prdelky. Už od Racku se nám v první lize dařilo každej‘ rok. Zůstávám u toho i letos, zatím mám jen Česko, takže s první ligou a jadranskou ligou počítám. Pokud nebudu mít závody venku, stoprocentně pojedu.“

speedwayA-Z: „Jako ostatně každý ten tě mistrovství republiky ve své finálové fázi zastihlo s nemalými ambicemi. Nakonec jsi skončil pátý, avšak od titulu tě dělilo jen pět bodů a od bronzu dokonce pouhopouhý jeden. Takový minimální odstup musí asi dost mrzet, vždy jde vlastně o dvě rozjížďky…“
Tomáš Suchánek: „To jo no. Zkazil jsem závod v Plzni. Přitom jsem v něm skočil před Pepíčka, na začátku se mu nedařilo. Ale ten střed závodu a předposlední rozjížďka nevyšly. Přeskočil mě i Eda Krčmářů, protože se počítal lepší výsledek druhýho závodu. Ale nezlepšil jsem se, ani nezhoršil. Rok předtím jsem byl taky pátej‘. Byla to škoda, před dvěma rokama mě hrálo štěstí ve Mšeně, že jsem se ze čtvrtýho místa dostal na druhý. Ale loni se mi nedařilo. Místo, aby mi štěstíčko zase pomohlo, jak se to na začátku pěkně vyvíjelo, zase ode mě uteklo. Uvidíme, jak to bude letos. Doufám, že dobře, a udělám konečně ten titul. Potřebuju tenhle titul a ještě titul z dvojic, to jsou jediný dva, který mi chyběj‘. Letos je to dobrý, v Březolupech mi to jede dobře. Pořád čekám na ten den, až to přijde, start – cíl, jak to znám od svejch‘ juniorskejch‘ let. Teď jdu do druhýho stadia, jak se říká, tak by to už mohlo zase přijít. Snad ty nejhorší léta mám za sebou, akorát mě štve ten svět, že jsme dostali jen čtyři místa.“

speedwayA-Z: „Sezóna ti ovšem nepřinášela jen samé radosti. V jejím průběhu se objevily dva momenty, které jsi označil jako zklamání roku. Tím prvním byla diskvalifikace z finálové rozjížďky slovenského šampionátu, v němž jsi mířil k vítězstvím, druhým nezařazení do výběru pro světový pohár družstev. Stále tě tyto věci štvou?“
Tomáš Suchánek: „Mistrák slovenskej‘… Když tě pozvou a jedeš tam, vidíš, jak máš pěkně rozjetej‘ závod a bezdůvodně tě vyloučej‘ z jasnýho prvního fleku, jseš nasranější o to víc. Ten svět mě nasral taky. Na žádným tréninku jsem nechyběl. Přijel jsem na každej‘ až na jeden, kdy se mně bloknul po cestě krk. Měl jsem na něm bouli, ale přesto jsem tam přijel. Cejtil jsem křivdu nejen sám, ale přišli za mnou jiný lidi, že jedině já s Vencou jsme na Markétě měli kolo pod sedmnáct vteřin. Počítáš s tím, pak přijedeš na stadión do Pardubic a zjistíš, že tam maj‘ reprezentační trénink a tobě ani nikdo nezavolal. Když se zeptáš na důvod, ani ti neodpoví. Půl roku mě tahali za nos, dělal jsem jim blbce a pak se mnou vychčijou. Ale znáš, jak to je, na každýho jednou dojde. Ještě kór, že dva byli zraněný, nejezdili na trénink a šoupli je tam. A neřeknu, kdyby měli výsledky, ale neměli je. Snažíš se o něco, pro mě je world cup největší závod. Čekám na to každej‘ rok, protože do dží-píčka se už asi ve svejch‘ letech nedostanu, i když stát se může všechno. Bral jsem ten světovej‘ pohár, že se můžu vrátit do špičky. Kdyby ti aspoň dali vědět proč, ale neřeknou ti ani slovo.“

speedwayA-Z: „Loni to nevyšel záměr postoupit do finále evropského šampionátu jednotlivců, v němž ses objevoval o rok dříve. Nepostoupil jsi už ze semifinále v Debrecenu a v challenge v Žarnovici do bojů z pozice náhradníka nezasáhl. Debrecen se shodou okolností stal tvojí konečné stanicí rovněž v kvalifikačním procesu o SGP 2014. V čem byl zakopaný pes?“
Tomáš Suchánek: „Největší problém byl, že nejtěžší jízdu jsem vyhrál, ale nejlehčí rozjížďky, kde nikdo nebyl, jsem zkurvil. A to jsem stál na nejlepší pozici. Tahleta jízda byla ta parketa, na kterou jsem nejvíc doplatil. V Žarnovici jsem měl jet, ale Peter Karlsson se omluvil pozdě. Kdyby se omluvil už před technickou přejímkou, zaskočil bych hned místo něho a byl v závodě. Jenže jsem byl náhradník a nikdo nenajel do pásky, nikdo se nezmák‘, takže jsem nenaskočil ani do jedný jízdy. Loni mi uteklo všechno o bod. Svět taky v Debrecenu taky o bodíčka. Byl to víc obsazenej‘ závod než Evropa a spíš byl problém v nastavení. Když jedeš čtvrtou jízdu po úpravě, ta dráha je jiná. A já tam byl pořád o zub pozadu, jestli si vzpomínám dobře.“

speedwayA-Z: „Mezi mety, které sis už v juniorském věku vytyčil, jsou také triumfy v obou zlatých přilbách. Slovenskou jsi už jednou vyhrál, pokoušel ses o ni také letos, ovšem v Pardubicích jsi stále na dlouhé listině čekatelů. Takže za rok?“
Tomáš Suchánek: „Doufám, že letos to vyjde. Loni mi to nevyšlo vůbec podle mejch‘ představ. Vypadnul jsem ve čtvrtfinále, předloni jsem se dostal do malýho finále. Máme na to celou sezónu, uvidíme. Připravím se, chtělo by to finále a nejlíp ještě bedničku. Problém byl asi v dráze. Na každý závody v Pardubicích jsem měl stejný nastavení. Na čtvrtfinále se to překropilo a čekalo se, až to vyschne. Já byl navíc v první skupině a jezdil pořád na vodě. Netrefil jsem nastavení, což byla příčina, že jsem nepostoupil. Celej‘ rok mi motor fungoval v Pardubicích dobře, i ten rok předtím jsem s ním Zlatou přilbu jel. Ale tím, že tam byla ta voda, jsem to nevychytal. V Žarnovici jsem poprvý ztratil tu kompresi a pak to v opravě zkurvil sám. Mám pocit, že jsem se zahrabal po startu. Každej‘ rok o přilbu bojuju, pokud budu na soupisce i letos, nikomu to nedám zadarmo. Chtělo by to vyhrát, bude to přesně po deseti letech, moh‘ bych z toho udělat výroční přilbičku. Vůbec to bude moje výroční sezóna, bude mi třicet, takže samý oslavy (smích).“

speedwayA-Z: „Do mistrovství republiky dvojic 2012 jsi zasáhl s Václavem Milíkem, ovšem ve Mšeně jste vypadli už v základních skupinách. Loni jsi v termínu Březolup reprezentoval v jadranském poháru, zatímco Václav Milík vyjel první pardubický titul v soutěži vůbec spolu s Hynkem Štichauerem. Proč došlo k výměně, a vynahradila ti Lublaň s celkovým triumfem českého týmu pocity domácího šampióna?“
Tomáš Suchánek: „Finančně se mi určitě vyplatilo jet do Lublaně, ale titulově stoprocentně ne. Že jsem dvojice nejel, nezáleželo na mně, ale na klubu. Nevím, jak to tam přesně bylo, Venca si asi vybral Hynka, což si asi zvolil dobře, když udělali titul. Já vyhrál jadranskou ligu a aspoň někde byl kapitánem (smích). Byl tam i vloženej‘ volnej‘ závod, což mě tam taky trošku táhlo. Byly to dvě jízdy a extra placený. Letos se možná nominaci dozvím v úterý, to máme klubovou schůzi, ale většinou se dvojice řeší měsíc předem. Nebo jestli Pardubice udělaj‘ víc týmů, to se teprve dozvím v průběhu sezóny, ještě sám nevím.“

speedwayA-Z: „Nechme ovšem loňskou sezónu už uzavřenou a podívejme se na tu nadcházející. Jak se na ní připravuješ?“
Tomáš Suchánek: „Teprve nedávno jsem tátovi odvez‘ motorky, chce mi je připravit. Teď čeká, až do vyleštím, aby moh‘ stavět. Počítám, že budu mít perfektní mašiny, jak kdyby vyjely z výroby. Když to staví táta, je to vždycky špíglnýgl. Budeme zkoušet nový věci v motoru, co jsme ještě nezkoušeli. A jestli to bude vyhovovat a pojede to líp, myslím, že by sezóna mohla bejt‘ úspěšná. Chodíme s klukama na fotbálek, do posilovny mě to moc netáhne. Nikdy mě to nebavilo, ale občas si zacvičím. Spíš ten motokros. Je hezký počasí, přemejšlím, že to zase vytáhnu. Mám paráka, co to kdysi jezdil a loni si koupil mašinu. Motokros je nejlepší tělocvična pro plochou dráhu. Stačí jezdit dvě hodinky, protáhneš si celý tělo a jseš vyřízenej‘ na celej‘ tejden. Přemejšlíme, že si postavíme vlastní motokrosovou dráhu, takže tam budu každej‘ den.“

Tomáš Suchánek děkuje:
„Určitě rodině a Jimmymu – Škoda autovrakoviště Mnětice. Fandovi Liebezeitovi a všem lidem, co mi fanděj‘ a pomáhaj‘. Rybovi, parákovi a mýmu trenérovi na motokrosu, a novýmu manažerovi Zeldovi.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Wojta Zavřel a Michal Kohout

Ústí nad Labem – 4. ledna
Bez sebemenšího uzardění by si mohl v loňské sezóně nárokovat pomyslný titul skokana roku. A to, i když Václav Milík pořádně zvedl laku české juniorky, v níž on nakonec nekorunoval úspěchem své tažení za stříbrnou medailí. Nicméně Milan Špinka ani na chvilku nepochyboval, že by neměl být součástí juniorských národních týmů, jimž se podařilo dovézt bronz jak ze světového, tak evropského šampionátu. A bůhví, jak by vypadaly výsledkové listiny českého šampionátu do devatenácti let a mistrovství republiky jednotlivců nebýt jeho smolného uklouznutí před zářijovým test matchem s Poláky v pardubickém Svítkově. Zdeněk Holub vám o tom bude vyprávět sám, jelikož poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.

speedwayA-Z: „Shodou okolností jsme se loni na podzim dočkali na českých oválech dramatického vyvrcholení sezóny, kdy týden co týden vrcholil nějaký šampionát. Všechno odstartovala dvojice extraligových finále. Co se změnilo, že tým suverénně kráčející základní částí prohrál s Pardubicemi?“
Zdeněk Holub: „To si myslím, že byly těžký závody. Některým z nás to nesedlo v Pardubicích, hlavně mně. Samozřejmě Pardubice měly dobrej‘ tým. V základní části jsme s nimi vyhráli, ale to měli ještě jen jednoho cizince. Asi jim pak došlo, že by měli jezdit se dvouma. Mě docela dostal defekt z první jízdy a pak už asi věci byly jinde, než by měly bejt‘ a už jsem toho moc nevytrh‘. Měli jsme v plánu to v Praze stáhnout, ale nevyšlo to. To byly loni snad moje dva nejmíň vydařený závody. Ale lepší momenty v extralize převažujou třeba, jak jsem odved‘ Lukáše v Pardubicích, ale škoda toho finále. Stříbro je stříbro, zklamání to není. Zlato by bylo lepší, ale máme stříbro a není si na, co stěžovat. Lepší než bronz. A navíc jsem v životě snad neviděl v extralize remízu a teď jsme ji měli my hned dvakrát.“

speedwayA-Z: „Hned víkend po extralize vrcholil přebor jednotlivců. Po triumfu v Liberci jsi vinou nemoci vynechal Žarnovicu, avšak v Pardubicích jsi při absenci Ronnyho Weise byl spolu s Josefem Francem jediným uchazečem o titul. Byl pro tebe velký soupeř nebo jsi ho bral stejně jako své vrstevníky v juniorce?“
Zdeněk Holub: „Každej‘ se dá porazit. I Pepe. Sice to není tak častý, ale určitě jsem do Pardubic nejel s tím, že bych mu to dal zadarmo. A vlastně nikomu! I když to nevyšlo, protože se mi nepovedla jízda s Pepou a Vencou. A jak mě vyloučili s tím Smetákem, mi taky moc nepřidalo. To bude asi ten zádrhel (smích). V Žarnovici jsem nejel, ale tam se mi stejně nedaří. Když jsem tam letos jel, šel jsem na držku, zničil motorku a jel domů. Přebor jsou dobrý závody, už jen tím, že se nějakej‘ závod uskuteční a nesedíme doma. Jsou to závody a je to mnohem lepší než trénink. A zajezdím si na jinejch‘ drahách než doma. Letos se budu pokoušet vyhrát zase.“

speedwayA-Z: „V juniorském šampionátu jsi udělal kromobyčejný skok nahoru. V Pardubicích a v Praze jsi stál na pódiu. Václav Milík byl nepřekonatelný, avšak ty ses zamíchal do boje o druhé místo s Romanem Čejkou. Původně měl všechno vyřešit tvůj zářijový pád v Pardubicích, nicméně Mšeno se po dvou odloženích konalo až poslední říjnovou sobotu a ty jsi nakonec skončil třetí. Jak jsi to viděl?“
Zdeněk Holub: „Před závodem jsem chtěl na tom celkovým druhým místě skončit. Myslel jsem si, že bych to měl dokázat, ale nevyšlo to. Smůla… Myslím si, že Venoušek měl bejt‘ vyloučenej‘, ale bylo to tak daný a já s tím nic neudělám. Viděl jsem, že mě něco zleva z boku dojíždí a najednou jsem ležel na zemi. Myslel jsem si, že to bylo jasný, že měl bejt‘ vyloučenej‘ on. Najednou ale přišli, že jsem vyloučenej‘ já, tak jsem jen zakroutil hlavou. Aspoň, že jsem měl tu šanci si o to druhý místo vůbec zabojovat, když to dvakrát odpršelo. Venca je starší a jde mu to mnohem líp než nám ostatním. Je vyježděnej’ a má to v ruce. Tohleto mu nikdo nevezme. Ale letos to už tak lehký mít nebudeme, třeba ho my taky doženeme. Juniorák byly loni pěkný závody, líbil se mi Slaný. Bylo to extrémně strašný, přijel jsem tam, koukám na dráhu a pamatuju si, že jsem z toho chytil šok. Krásná dráha na začátek sezóny a prověrka zimní přípravy (smích). Pak byl Divišov a začlo se to lámat k lepšímu. V Pardubicích a v Praze mi to vyloženě sedlo. Pak to Mšeno… Tam mi to taky docela sedlo, až na ten jeden incident. Je co zlepšovat, ale to je vždycky.“

speedwayA-Z: „Právě zranění z tréninku před test matchem našeho junioráku s Poláky v Pardubicích poznamenalo rozhodující polovinu září. V šampionátu do devatenácti let jsi ale na startu nechyběl. Bez problémů ses probil do semifinále, v něm ses dvakrát dostal do čela, ale upadl. V KO systému nechybělo tedy mnoho a bylo z toho pódium. Jak by se všechno vyvíjelo, kdyby sis skutečně odvezl vavřínový věnec?“
Zdeněk Holub: „To nevím, možná bych jel dál. Třeba by to dopadlo jinak a odjel bych všechny závody, co mě čekaly. Bylo ale vidět, že ta noha není v pořádku, ale kdyby mi ty závody v Plzni vyšly, asi bych pokračoval. Nevyšla mi sice jen jedna jízda, ale to, jak jsem si dal na držku, mě přesvědčilo, že bych na tý motorce neměl ještě chvíli nic dělat. Nejdřív jsem se přetočil v první zatáčce a pak jsem předjížděl. Jenže jsem sedla na motorce úplně jinak, jak mě ta noha bolela. Udělal jsem si to ve středu a další čtvrtek jsem už na tom seděl. Přijel jsem o berlích, večer předtím jsem si sundal sádru a řek‘ si, že to zkusím. A málem to vyšlo, ale aspoň je zase co zlepšovat (smích).“

speedwayA-Z: „Nakonec sis dal pauzu, abys byl fit pro finále mistrovství světa juniorských družstev v Pardubicích. V případě závěrečného závodu českého juniorského šampionátu ve Mšeně stály příroda a okolnost na tvé straně, ale finále mistrovství republiky jednotlivců v Plzni se uskutečnilo ve svém řádném plánovaném termínu. Nelituješ svého rozhodnutí nestartovat, a to tím spíše, když jsi po Divišově byl pátý?“
Zdeněk Holub: „Na jednu stranu toho trošku lituju, ale zas v tý Plzni… Nevím. Možná jsem moh‘ překvapit, možná ne, to už se nedozvím. Tím, že jsem tam byl tejden předtím a spadnul, netuším, jak bych na tom byl psychicky. Ale na druhou stranu jsem rád, že jsem se moh‘ zapojit do týmu v Pardubicích. Do poslední chvíle jsem neměl jistý, jestli pojedu. Někdo to asi věděl, ale kdybych nezajel na Stuze, dali by tam asi někoho jinýho. Noha si mezitím odpočala, už na Stuze to bylo něco jinýho než v Plzni. A vyšlo to, jak ve Stuze, tak ve finále. A celkem i v neděli, ale zase na tak, jak by mohlo. Byl jsem rád, že jsem moh‘ jet Zlatou přilbu. Sice jsem nikam nepostoupil, ale aspoň takhle.“

speedwayA-Z: „Pardubický super víkend stál ovšem dozajista zato. Pesimistům navzdory jste dokázali čelit Australanům a nakonec jim sebrat bronz. Jak jsi ten závod prožíval?“
Zdeněk Holub: „Byla výhoda jet předtím Zlatou stuhu. Měli jsme trénink i v závodě a stihli jsme se naplno připravit. Věděli jsme, co tam dát. Myslím, že se to výrazně nezměnilo a vlastně jsme natrénovali už den předem. Pak jsme dokázali těm Australanům vzdorovat a pak je i odstrčit za sebe. Je z toho krásnej‘ bronz. Všechno šlapalo, jak mělo. Když závod dopadne takhle, člověk nekouká, co nefungovalo, ale co fungovalo. Letos doufám, že to minimálně zopakujeme. Budeme starší a zkušenější, teď jsme byli nejmladším týmem.“

speedwayA-Z: „Ve chvíli, kdy jsi z kolegy z nároďáku mířil v Pardubicích ke stupňům vítězů, jsi už doma měl medaili z mistrovství Evropy. Na přelom června a července se závody v Divišově a Opole se vzpomíná dobře, že?“
Zdeněk Holub: „To byly pěkný závody. Pamatuju si, že jsme do Opole jeli rovnou z extraligy. Už Divišov byl hodně dramatickej‘. Už jen z toho, jak nám všem přišlo, že rozhodčí píská trošku pro Švédy. I atmosféra mezi Švédama začla troškou houstnout. Nakonec jsme to ale v poslední jízdě dokázali otočit. A to bylo teprve semifinále. Ve finále spadnul chudák Polák a musel jsem bejt‘vyloučenej‘ já. Našel jsem i video na You Tube, kde je vidět, jak mě dojíždí a najednou leží. Ale bronz byl a domů se vracelo dobře. Krásná, pohodlná cesta s medailí na krku. Bylo to pěknej‘ úspěch. Dvě medaile v jednom roce, parádně to vyšlo!“

speedwayA-Z: „V reprezentaci jsi toho loni prožil opravdu hodně. Semifinále evropského juniorského šampionátu v Pile ti přineslo osmou příčku, aby ses nakonec do finále v Güstrowě přece jen vypravil. Byl jsi součástí týmu pro finále mistrovství Evropy dvojic v Herxheimu a klub tě nominoval na osmnáctku pro SGP České republiky. Jak bys tohle všechno zhodnotil?“
Zdeněk Holub: „Ta sezóna byla pěkná celá. Jsem rád, že jsem dostal příležitost svýzt se na těhle velkejch‘ závodech. Už jen ta atmosféra je jinde než ty naše mistráky. V Pile jsem v poslední jízdě v poslední zatáčce ztratil jeden bod. Kdybych ho měl, závodil bych ve finále rovnou, ne jako náhradník. Eda do Güstrowa nejel a já poskočil jen z osmnáctky na sedmnáctku. Svez‘ jsem se jednou, dojel na jeden bod, ale aspoň jsem se mezi ně trošku zamíchal. Herxheim byl víc jízd, Pepa to zasek‘ (smích). Nastoupil do jízdy, Poláci ho zavřeli a já je pak vodil tři kola, ale předjeli mě. Před závodem pršelo, chtěli to udělat bez tréninku, ale polovina jezdců tu v životě nejela. Odhlasovali jsme, že trénink chceme. Nevím, jak by to bez tréninku vypadalo, ta dráha je přece jenom jinačí. Krátká, bez mantinelů, určitě dobrá zkušenosti. Trošku jsem tam prohnal Němce, takže to naštěstí nebyl takovej‘ debakl. Bedna z toho nebyla, ale třeba jednou jo. Při SGP jsem se nesvez‘, ale byl to obrovskej‘ zážitek. Atmosféra toho závodu byla neskutečná, všechno naplánovaný na sekundy. Plnej‘ stadión lidí, krása.“

speedwayA-Z: „Mistrovství republiky juniorských družstev nabídlo trojboj o zlato mezi Pardubicemi, Slaným a Prahou. Titul vám nakonec vyfoukl Slaný a Ondřej Smetana. Myslíš, že letos bude systém jednoho závodu lepší a také, že se Markétě víc prosadí v první lize?“
Zdeněk Holub: „Doufám. Jak jsme jeli s Matějem, bylo vidět, že nám chybělo jen pár bodů, abychom se dostali do finále. Kdyby někdo udělal těch čtyři, pět bodů, dostali jsme se do finálový jízdy a tam bychom si to udrželi. Při juniorskejch‘ družstvech v Liberci jsem zničil motorku hned ve druhý jízdě. Tím jsme ztratili body. Byly to pěkný závody, akorát nás tam mohlo přijet více než těch osm. Tak prázdný depo jsem před závodem ještě neviděl. Letos jestli bude systém velkejch‘ dvojic, myslím, že to bude lepší.“

speedwayA-Z: „Letopočet se nám vyměnil, dá se tedy směle hovořit o plánech na nadcházející sezónu, jelikož se zimní přestávka přelomila do své druhé půle. Šroubky pod taktovkou Ronnyho Weise zatím nejezdíš, jak se tedy jinak připravuješ?“
Zdeněk Holub: „Šroubky zatím nejezdím, uvidím, jestli se Ronny ještě ozve. Až zamrzne, možná se svezu na rybníce u nás, ale nejdřív by musela přijít zima. Fyzická příprava je docela maso. Nechodím sice často boxovat, ale jednou jsem tam byl a možná půjdu ještě. V pondělí jedeme na hory na Zadov na běžky, ale bojím se, že běžky nevyjdou. Doufám, že něco napadne, abychom si zalyžovali. Technika bude letos ještě lepší, ale to je ještě tajemství. Cvičíme hodně, pětkrát tejdně, chodím i na jógu, a jsem trošku pružnější. Klasicky i do posilovny a občas i plavat.“

Zdeněk Holub děkuje:
„Topasovi, Zdendovi Schneiderwindovi, panu doktoru Ondrašíkovi, Pavlovi Ondrašíkovi, CS MV, AK Markéta Praha, panu Tomíčkovi. A všem, co mě podporovali, hlavně panu Vopatovi a panu Heršálkovi – Fuchs Oil Silkolene a LZ Engineering. Trenérům státní reprezentace panu Vozárovi a pan Špinkovi a taky panu Moravcovi za jejich důvěru. Tátovi a celý rodině za podporu.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Wojta Zavřel, Michal Kohout a Antonín Škach

Praha – 28. prosince
Po argentinské tragédii jej začátek letošní plochodrážní kampaně nezastihl v optimálním rozpoložení. Záhy přišla přestávka díky léčení následků nezaviněné kolize s Adrianem Miedzinskim během červnového test matche s Poláky na pražské škváře. Záhy se vrátil do sedla a tvrdě dřel, přestože se musel vyrovnávat s pár nezdary, které díky své nátuře hodně prožívá. Po návratu z Austrálie ovšem na prahu nové sezóny od prvního pohledu stojí mnohem optimističtější Matěj Kůs. Podepsal dobré kontrakty a tvrdě pracuje na své fyzičce, o čemž se ostatně mohou přesvědčit sami čtenáři, jelikož pražský závodník poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.

speedwayA-Z: „I když u nás panuje mírná zima, v Austrálii, odkud ses počátkem měsíce vrátil, by ji nepochybně označili za živelnou katastrofu. Co tě přimělo prodloužit si sezónu a jak sis to u protinožců užil?“
Matěj Kůs: „Užil jsem si to velice. Ta nabídka se objevila někdy v říjnu. Dlouho jsem nebyl rozhodnutej‘, jestli pojedu a budu tam vůbec závodit. Když mi Andy Smith volal poprvý, po zkušenostech z Argentiny jsem to smet‘ ze stolu. Nakonec slovo dalo slovo a já se na poslední chvíli rozhod‘, že tam pojedu. Když se na to podívám zpátky, dovolím se to nazvat za nejlepší čas za posledních iks let, kterej‘ jsem měl možnost prožít. Neskutečně jsem si to užil. Odjel jsem tři skvělý závody a jsem moc rád, že jsem tý možnosti využil. Takže děkuju lidem, který se tam o mě starali. Opravdu jim moc děkuji, šéfovi klubu a lidem kolem, že mi vytvořili takový prostředí. Nabral jsem chu do nový sezóny a užil jsem si to, jak jsem nejlíp moh‘. Na malý dráze se závodilo perfektně. Měl jsem z ní zpočátku obavy, byla hodně technická a těžká na jízdu, ale když jsi našel správnej‘ poloměr, dalo se z toho udělat pěkný kolečko. Doladil jsem motorku hlavně na starty a těžil z raketovejch‘ startů. Na dráze 143 metrů jim ale stejně o tolik neujedeš, měl jsem pár dobrých jízd hlavně s Jasonem Doylem, kdy jsme po sobě šli celý čtyři kola. Byl jsem vpředu a neudělal chybu. Překvapila mě i návštěvnost. Necelé dva tisíce lidí kolem krátký dráhy vyvolávalo dojem, že je stadión nabitej k prasknutí‘. Poslední dobou mi to spíš šlo na menších a techničtějších drahách, jako jsou v Anglii. Pak mi to zase nešlo v Evropě, vlivem stálých přeletů a používání jiných motorek, což je syndrom, který má spoustu závodníků a zapracuji na tom, abych se ho zbavil. V Austrálii to byla spíš sranda, nejde jezdit jen na takový malý dráze. Nedokážu si představit, že bych byl místní závodník a jezdil jenom tam (smích).“

speedwayA-Z: „Dvě předcházející sezóny byla tvojí cílovou destinací Argentina. Když ses vrátil poprvé, říkal jsi, že už tam nikdy nepojedeš, nicméně vrátil ses ještě jednou, abys opět pronášel slůvka nikdy. Proč to první nikdy bylo za rok a znamená to druhé nikdy zatím ne?“
Matěj Kůs: „Když jsem se vrátil poprvý, řek‘ jsem, že už tam nikdy nepojedu, protože to bylo náročný. Komunikace s lidmi, nedalo se na nikoho spolehnout, ne úplně dodrželi dohodu, co jsme měli. Samozřejmě během sezóny má člověk spoustu jiných starostí a zapomíná na to špatný věci a pamatuje si ty dobré. Když se ozvali na konci sezóny, řek‘ jsem okamžitě, že ne. Nakonec jsem se rozmyslel, protože mi řekli, že ty lidi, co tam byli, tam už nejsou, a je to vedený líp a kdesi cosi. Naslibovali hory a doly a já vyrazil podruhý. Samozřejmě všechno kecy. A to mně zbrzdilo start sezóny. Zažil jsem smrt kamaráda, s kterým jsem bydlel a znal ho devět let. Umřel mi rovnou před očima a dlouho jsem se s tím srovnával. Tehdy jsem si poprvý začal připouštět, že by se mi mohlo něco stát. I když to riziko člověk ví, podstupuje ho, nemůže si ho ale připouštět, takže každý dělá, že se ho to netýká. Když se to stane ve tvé blízkosti a balíš mu věci, uvědomíš si, že to až tak daleko kolem tebe nechodí. Do toho nás tam neskutečně okradli, párkrát jsme dostali na budku, nabili na nás brokovnici a tak. Byly tam momenty, že jsem se bál, jestli se vůbec vrátím. Takže tenhle výjezd byl opravdu poslední. Slíbil jsem to mamce a dodržím to. Strávil jsem tam všehovšudy dohromady půl roku a už tyhle destinace vynechám. Byla to dobrá zkušenost, ale už si ji odpustím. Pojedu jen tam, kde dohody platí, a můžu se na lidi spolehnout. Záměr byl, že jsem chtěl v zimě sedět na motorce, bejt‘ v teple a připravovat se na sezónu. Mám rád sluníčko, i když jsem tam byl sám, makal jsem na sobě každý den. Je to pořád třetí svět. Nikam se nepospíchá, proto jsem doufal, že bych si tam odpočal od uspěchanýho evropskýho stylu. To byl hlavní důvod, proč jsem chtěl odjet. Jenže tam zemřel Matija a bylo to nakonec hodně těžký období pro všechny, nejen pro mě, pojďme radši na další otázku…“

speedwayA-Z: „Na Britských ostrovech jsi už třetí rok strávil s Medvědem na vestě. V průběhu sezóny sis několikrát posteskl nad stavem dráhy. Byl to hlavní důvod k odchodu do Berwicku?“
Matěj Kůs: „V Redcaru jsem strávil dva vesměs úspěšný roky a teď tak napůl úspěšnou sezónu. Neberu ji jako úplně špatnou. Přitáh‘ mě tam Gary Havelock. V zimě mi zavolal a já na základě toho zjistil, že jeho táta Brian je majitel. Slovo dalo slovo a já teď na ty nádherný tři roky vzpomínám dobře. Našel jsem si velkej‘ okruh fanoušků a to prostředí mě dělalo šastným. Že jsem si postesk‘ na přípravu dráhy, jsem nebyl jen já. Nadával každej‘, na začátku sezóny jsme tam nebyli schopný jezdit ani smykem, což jsme netušili, že to bude týden od týdne ještě horší. Max Dilger si během sezóny zlomil ruku i nohu. A nebyl sám, komu místní dráha přinesla zranění. Mám rád těžší dráhy, ale tohle už bylo nebezpečný. Novej‘ týpek, co připravoval dráhu, neměl sebemenší ponětí, jak to dělat a zároveň nechtěl ani nikoho poslouchat. Myslím, že se klub přesvědčil, že nejlevnější řešení nejsou nejlepší. Je už čas na změnu, po třech letech se všichni znaj‘. Stejná grupa lidí každý týden, stejní lidé ti kladou stejný otázky každej‘ čtvrtek sedm měsíců v roce. Stejný zvyky mě nutily udělat změnu. Měl jsem na výběr mezi třemi kluby a jsem rád, že ten výběr padnul na Berwick. Důvod nebyly finanční podmínky, to se moc nemění, ale to, že se mi z těch nabídek zamlouval nejvíc, smlouvu jsme vyřešili během pěti minut a skvěle se s nimi jednalo. Jezdil jsem tam jak na houpačce, buď sedmnáct bodů nebo čtyři. Vzpomínám, jak jsem odtamtud odjížděl po úspěšným závodě plnej‘ sebevědomí, protože ta dráha ti ho dává, musíš makat každý metr, než projedeš cílem a to je přesně co potřebuji, žádný pohodlíčko. Jsem si jistej‘, že mi to pomůže i na jiných drahách. Když si najdu nastavení a stopu, i když to není vůbec jednoduchá dráha, myslím, že by mi to mohlo pomoct posunout se v mé kariéře.“

speedwayA-Z: „V Polsku jsi podepsal Krakov. Nastoupil jsi v jeho barvách jen zjara, další start přišel až v červenci po rekonvalescenci po pražském pádu. Stejně jako pozvánka do extraligy za Toruň, tvůj někdejší klub.“
Matěj Kůs: „Polsko se těžko zhodnocuje. Moc jsem toho neodjel. Začátek sezóny byl hodně poznamenanej‘ tím, co se stalo v zimě. Lidé v Anglii mi pomohli vrátit se zpátky a pak se to stalo s tím Adrianem. Vrátil jsem se hodně brzo a trvalo dlouho, než jsem byl zpátky. Sezóna byla poznamenaná tragédií v zimě a zraněním v létě. To na mě mělo největší dopad. Měl jsem smlouvu v Krakově, kde mě zvali zjara, ale to jsem nemoh‘ asi na tři závody dojet, termínově se mi to krylo s Anglií. Pak podepsali Timo Lahtiho a já nebral Polsko jako prioritní ligu. Po mým zranění a v době, kdy se zranil Chris Holder, se ozvali z Toruně. Původně ho měl zastupoval Edward Kennett, který se trápil. A já byl další v pořadí. Když mi zavolali, nemohl jsem tomu uvěřit. Jel jsem do Toruně, dostal Chrisovy motorky a mechaniky. Byl to první závod po zranění, moje hlava nebyla pořád hotová závodit. I s tou kličkou a nohou nebylo po fyzický stránce všechno ještě v pořádku, ale hlavně v hlavě byl blok. Nechtěl jsem ztrácet čas, že bych si dával ještě delší pauzu než mi byla způsobená. Sezóna není dlouhá, abych si dával tříměsíční přestávku v sezóně, co trvá šest měsíců. Proto jsem šel skrz to všechno a chtěl tenhle závod vyhrát. Nakonec se mi všechno podařilo odbourat až při posledním závodě extraligy na Markétě a v Austrálii jsem nato jen navázal. Vyčistil jsem si hlavu, odpočinul si od všeho, perfektně jsem si zazávodil a nabral zpět sebevědomí.“

speedwayA-Z: „Na rok 2014 máš kontrakt v Gniezně. Určitě se budeš snažit, aby si tě tady pamatovali minimálně tak dlouho jako české vojsko knížete Břetislava I., které město v jedenáctém století dobylo a odvezlo si do Prahy ostatky svatého Vojtěcha. Co si budeš chtít odvézt ty?“
Matěj Kůs: „Ostatky už přivez někdo jinej‘… (smích). Jsem rád, že jsem podepsal v Gniezně. Domluvili jsme se na dvouleté smlouvě. Měl jsem k nim blízko, už od mejch‘ devatenácti let mě chtěli, ale každej‘ rok mi někdo dával lepší podmínky, z kterejch‘ jsem se moh‘ líp rozvíjet, a to byl Gdaňsk nebo Toruň. Tři roky se o mě snažili a nakonec to dopadlo. Mám k tomu klubu velký citový vztahy. Cestu mi tam v úplném začátku otevřel Martin Kurz. Je semnou od mejch šestnácti let a dělal dvanáct let mechanika Tondovi Kasperovi, kterej‘ je tam živá legenda. Při jakýmkoliv průjezdu Gnieznem jsme se stavovali zapálit svíčku u pomníčku. Znají mě tam dobře a vídali jsme se často. Jsou tu reálný šance, že budu závodit a není to nic virtuálního. Budu bojovat o místo v sestavě s Vadimem Tarasenkem, Bjarne Pedersenem a Jonasem Davidssonem. Bjarne je jasnej‘, ale Jonas a Vadim jsou dost velká neznámá po minulé sezóně. Když se mi povede start sezóny, jsou reálný šance, že budu jezdit každej‘ tejden.“

speedwayA-Z: „Napadá mě, nakolik je pro tebe důležité mít britský i polský kontrakt? Berwick závodí v sobotu, polská liga se vesměs koná v nedělí. Jsi zkušený cestovatel, letos jsi závodil také na Slovensku, v Německu a v Maďarsku, ale dá se to pravidelně stíhat?“
Matěj Kůs: „Dá se to stíhat, umím zorganizovat a spojit dost věcí ekonomickou cestou. Moje priorita začíná v Anglii. Nedokážu si představit, že bych tam nejezdil, dokud budu závodit na plochý dráze. K tomu se skládaj‘ další závody. Jak je to v Polsku všichni víme, proto je Anglie prioritní. Mám štěstí, že mám docela dost kontaktů a jsem opakovaně zvanej‘ na spousta pouáků, a už je to Maďarsko nebo Německo. Dveře tam mám otevřený. Základ je Anglie, která se nesmí bít s českou extraligou a pak se poskládá zbytek. Kalendář skládám podle toho jaké mám s lidmi zkušenosti a jak jsou spolehlivý, doby že jsi jel tam kde ti dali víc a naštval si dalších deset lidí kolem, z toho jsem vyrostl. Lidské vazby jsou pro mě velmi důležité. “

speedwayA-Z: „Pokud se ještě můžeme vrátit k oné nešastné kolizi s Adrianem Miedzinskim, udělala ti pořádný škrt přes rozpočet. Musel jsi slevit ze svých plánů a škrtnout si především mistrovství světa v Debrecenu a finále světového poháru družstev na pražské Markétě…“
Matěj Kůs: „Škrtnout to nejdůležitější, na co jsem čekal celou sezónu. Pořád pro mě byla motivace, kam jsem směřoval. Zvláště potom, jak se mi po tom všem v květnu podařilo zvednout v Anglii zpět na nohy. Bylo to neuvěřitelný, ale po zranění jsem se vrátil do Anglie stále se 7,5 bodovým průměrem a na týmovou jedničku, nemoh‘ jsem tomu uvěřit. Mistrovství světa bylo jasný, to bylo pár dnů po tom pádu, ale ten světovej‘ pohár mě mrzí. Kdyby se to jelo kdekoliv jinde, neucházel bych se o to tak silně, zdraví je přednější, ale že se to jelo na Markétě, kde se mi vždy daří a je to deset let moje domácí dráha, chtěl jsem udělat vše proto abych tam byl. Koho vybral státní manažer, je jeho věc, nemám s tím problém, jet měli nejlepší. Jediný, co mi mrzelo, že mi tahal za nos a nechával mě trénovat na všech trénincích, a dojíždět opakovaně do Pardubic, i když byl už rozhodnutej‘. To mě mrzelo, že ten přístup nebyl férovější. Tenkrát jsem se vrátil tak rychle jen díky Petru Svobodovi, s kterým jsme kamarádi a dostal mi do Centra pohybové medicíny pana Koláře. Cíl byl jasnej‘, jet světový pohár a vše se tomu podřídilo. Stále jsem dojížděl na injekce, který mi dávali do ramena, s kterým jsem kvůli poškozeným vazům nemoh‘ hejbat. Po tom všem, co jsem dělal myslím, že mě lidi pochopí, proč mě pozdější přístup zamrzel. “

speedwayA-Z: „Vidina finále světového poháru na důvěrně známé Markétě na tebe účinkovala více než sebelepší medikament. Co jsi cítil, když jsi nakonec zjistil, že sice jsi v nejužší nominaci, ale přece jen až ten pátý, který to po tréninku musí zabalit?“
Matěj Kůs: „Já nemám problém přijmout fakt, že nepojedu, kdybychom si sedli a bylo mi řečeno ‚jseš po zranění, nebudeme riskovat, nenasadíme tě‘. Neměl bych s tím sebemenší problém, šlo o to nevědomí. Záleží mně na výsledku celýho mančaftu, tohle není individuální závod, abych si honil triko. Jezdil jsem všechny tréninky v Praze a v Pardubicích a přitom já jedinej‘ nevěděl, že nepojedu a všichni si už dávno šuškali sestavu. Jsou to závody, kde by měli jet čtyři nejlepší a já si myslím, že čtyři nejlepší jeli. Nechtěl jsem se tam za každou cenu bejt‘ na sílu, ale prostě to podání tý situace bylo trapný, po focení jsem se zeptal, jaká je sestava, odpověď byla ‚přece ti co mají vesty‘. Teď je to jedno, ale jak říkám nebudu lhát, že jsem dělal všechno, abych tam byl, do poslední chvíle jsem věřil, že znalost domácí dráhy by mohla bejt‘t mojí výhodou. Z mýho pohledu jedinej‘, kdo měl místo jistý, byl Venca Milík. Ten jedinej‘ se nemusel bát, ale další místa nebyly z mýho pohledu jasný, takže jsem neviděl sebemenší důvod, proč to zabalit a nesnažit se. Venca jel skvěle už tu minulou sezónu a místo si rozhodně zasloužil. Za každého mluví jen výsledky, zbytek jsou jen komentáře.“

speedwayA-Z: „Od nešastného vyloučení v rozhodujícím finále mistrovství republiky jednotlivců ve Mšeně v říjnu 2011 za záležitost, kterou řada lidí vnímala jako prkotinu, jakoby tě na českých oválech provázela smůla. I když předloňský titul ve dvojicích a pódium při Tomíčkově memoriálu jakoby trochu vybočovalo. Čím to, když v každém závodě je s tebou třeba počítat jako s favoritem?“
Matěj Kůs: „Může to vypadat, že mě od vyloučení za upadlej‘ kryt na primár provází v mistrovství republiky smůla, ale je to sport. Připravuju se vždy maximálně. Jak jsem byl nesmyslně vyloučenej‘, rozhodla jury, ale nikdo z nich, a už pan Voborník nebo technickej‘ komisař pořádně neznali řády. Byla to ukázka typickýho češství, kdy nikdo nic neví. Ale jak všichni víme, proti rozhodnutí rozhodčího nelze podat protest. Po tom vyloučení jsem se psychicky sesypal a dojel na třetí místo. Letos se jely finále v Divišově a v Plzni. Plzeň nikdy nebyla mou oblíbenou dráhou, všechno jsem chtěl nahnat v Divišově, kterej‘ je podobnej‘ anglický dráze. Vždy mi to tam jelo. Teď jsem do třetí jízdy ztratil bod, pak se zakouřilo ze spojky a poslední jízdu mi prask‘ řetěz na startu. Ty okolnosti se tak sešly a já je nemoh‘ ovlivnit. Co se stane v motorce, ovlivnit nejde. Já mám z tohoto směru svědomí čistý. V Plzni jsem ztratil dva body nesmyslně, kdy jsem se nechal předjet, ale jedenáct bodů je na tu dráhu pro mě osobně úžasný.“

speedwayA-Z: „Do portfolia tvých domácích úspěchů samozřejmě náleží i loňský titul z extraligy. I v letošní základní části jste se jevili jako nepřemožitelný tým, ovšem dokud nepřišlo první finále v Pardubících. Proč byli domácí o tolik výraznější?“
Matěj Kůs: „Prohráli jsme jen jeden závod a zároveň ztratili titul. Základní část jsme vyhráli s přehledem a všechno směřovalo k tomu, že bychom mohli finále vyhrát zase. V Pardubicích byla neskutečně tvrdá dráha. Oni vědí, že na takový dráze není lehký bejt‘ rychlej‘. Počítal jsem, že něco změní, buď to bude extrémně hluboký nebo extrémně tvrdý. Nakonec to bylo tvrdý a fakt není sranda udělat na takové dráze tu motorku rychlou. V Praze byla hlubina, což mi vyhovovalo. Na ten závod jsem byl velice dobře psychicky připravenej‘. Hodně jsem si věřil a přivez‘ jsem si motor, co jezdím v Anglii od Seana Wilsona. Věřili jsme, že pardubickej‘ náskok dokážeme stahovat. Ale Pardubičáci se ukázali lepší i u nás, zasloužili si titul. Kdyby jim Chris Harris jel se svou formou, bylo rozhodnutý už dřív. Myslím, že jim titul vyjel Venca a Chris to udělal jen napínavější (smích).“

speedwayA-Z: „Dřeš tvrdě pro úspěch, ale o to hůř se zdá, že snášíš prohry, až v depu duní mantinely a naše hlasy z depa se musí obejít bez tvého glosování. Je opravdu pro tebe tolik těžké vyrovnat se s tím, když něco nevyšlo dle tvých představ?“
Matěj Kůs: „Není pro mě těžké unést prohru, každej‘ sportovec se to musí naučit, jsem jen někdy impulsivní člověk, každej‘ mi tak zná. Není to jen o tom závodění, často mám za sebou několik tisíc ujetých nebo uletěných mil a únava tomu taky nepřidá. Určitě jsou emoce z části vinou zklamání, když nad něčím strávíš tolik hodin přípravy a úsilí. Ale často mi to pomůže, zařádím si a pak jsem v pohodě a nabuzenej‘ závodit. Emoce musí ven. Svýho času jsem ale v depu řádil víc, za posledních pár let jsem se hodně uklidnil a určitě nejsem ten, kterej‘ je v depu nějak výrazně slyšet. Ale přiznávám, že projev emocí tam stále někdy zůstane (smích). Není mi to jedno, jinak bych se usmál a šel dál, záleží mi na výsledku. Závodění hodně prožívám a dělám ho srdcem. Je to něco pro, co žiju a miluju to. Nedokážu si zatím představit život bez závodění, pořád cejtím, že nemám dost. A se kariéra posunula, kam chtěla nebo ne, mám toho už za sebou dost včetně posbíranejch‘ zkušeností ze kterých jsem se poučil a stále věřím, že jednou přijde můj čas.“

speedwayA-Z: „Pobyt a závodění v Austrálii ti evidentně šlo k duhu. Rozhodně ovšem nejsi typ, abys usnul na vavřínech a na novou sezónu ses začal připravovat nejen s diplomatickým kufříkem v ruce. Prozradíš nám více?“
Matěj Kůs: „Připravuju se co mi podmínky umožňují. Jak se kdo z nás připravil se ukáže na jaře.“

Matěj Kůs děkuje:
„Děkuji především mé rodině, také všem fanouškům, kteří nám chodí fandit, sponzorům, a přátelům. Všichni to jsou lidé, bez kterých bych závodit, ani psát s tebou tenhle článek nemohl. Děkuji Jirkovi Sedláčkovi, za vše co pro mě v posledních třech letech udělal, za jeho čas a nasazení na závodech. Stejně tak Martinovi Kurzovi. Chtěl bych všem vyjádřit stejně velké díky a říct, že si jich neskutečně vážím: Michal Stárek MPM Party Stany, Vladimír Vopat Květiny Bellis, Zdeněk Stuchl a Josef Vild FOXINTERIER, pan Cholenský s Petrou Vargovou a panem Heršálkem ve FUCHS OIL Česká republika, Alan Zubr LZ TRADING s.r.o, Josef Nechutný Centrum Sportu Ministerstva Vnitra, vedení AK Markéta, Colin Poole s rodinou, Gerard Rathbone CARMOTIVE, Mark Smith NORTH EAST BEARINGS AND TRANSMISSION, John McCreanor RECOMMENDED FREIGHT LIMITED. Rád bych při této příležitosti zavzpomínal na našeho mecenáše pana Kohúta, chtěl bych mu tam nahoru vyřídit, že mu za vše děkuji a nikdy nezapomenu.“

Foto: Michal Kohout a Antonín Škach

Březolupy – 14. prosince
V loňské sezóně rozhodně nelitoval, že se rozhodl přece jenom svou červenou kombinézu na hřebík ještě nevěšet. Letos sice v mnohém nenavázal na loňské úspěchy, avšak byl hrozbou pro soupeře nejen v extralize a v první lize, kde se stříbrnými medailemi postaral o nejvýraznější zápisy do české plochodrážní historie. Martin Gavenda se ovšem v exkluzivním rozhovoru, který poskytl magazínu speedwayA-Z pouze neotáčí dozadu. Přemýšlí o plochodrážním letopočtu 2014, i když mu za volantem poštovní dodávky v adventním čase čas nazbyt nezbývá.

speedwayA-Z: „Letos jsi konečně našel klub v polské lize, avšak s vestou Lublinu jsi startoval pouze jednou. V Gdaňsku, kde jsi shodou okolností před sedmi lety v polské lize debutoval, jsi dokonce vyhrál jednu rozjížďku a po návratu byl vcelku spokojený. Jak bude tvá spolupráce s Lublinem pokračovat?“
Martin Gavenda: „Ten Lublin jsem sehnal na poslední chvíli, že se buď svezu anebo ne. Moc jsem s tím nepočítal. Ke konci sezóny klub nechtěl postoupit do extraligy a neměl peníze, proto sestavili slabší tým. Oslovili mě, jestli bych nejel. Spíš to bylo na výjezdy, doma plánovali postavit svoje závodníky. Sám jsem nevěděl, jak to bude. Samotní jezdci proti tomu protestovali, že si tu baráž vyjeli, takže ji chtěli jet. Nakonec jsem v Gdaňsku odjel svůj druhý debut, jel jsem tam svůj první závod v polské lize a teď jsem se tam po delší době vrátil. Za sedm let se změnilo, že se cesta zrychlila o dvě hodiny, už to nebylo čtrnáct hodin, ale jen dvanáct. A možná ještě to, že Gdaňsk měl ještě silnější tým než tehdy, ale to je tak všechno. Závod nebyl špatný, určitě ne, oni sami nečekali žádný zázrak. Náš cíl byl ukázat, že jsme nepřijeli prohrát jen tak. Moje vítězství v jízdě všechny překvapilo, podcenili mě víc než chtěli. Škoda, že tam bylo ještě tolik nul. Aspoň bod v každé jízdě šel udělat a porazit aspoň toho svého týmového kolegu, který měl brzdil. Pak jsme se domlouvali na další závody do Gniezna, ale stal se problém, že se to mně nedali z práce dva dny volno. Protože to je dálka, nešlo to stihnout. Z Gdaňsku jsme dojeli ve tři čtvrtě na sedm, rychle jsem se osprchoval a jel do práce. Tady by to dopadlo stejně, tak jsem to musel odříct, což mě štvalo. Včera jsem podepsal kontrakt s Lublinem znovu, ale není to ještě potvrzené, jsme domluvení na jarních test matchích a tréninkách. Na jaře se uvidí, jak se to bude vyvíjet dál.“

speedwayA-Z: „Konec druhého dílu finále mistrovství republiky jednotlivců tě zastihl na celkové deváté příčce závěrečné klasifikace. Je to pech, když ti první osmička unikla při bodové rovnosti s Michalem Dudkem jen doslova o vlásek, že?
Martin Gavenda: „To víš, že mě to sere, správně měl být rozjezd a nevím, proč nebyl. Podle řádů to mělo být, ale jestli tak někdo rozhodl, nedá se s tím nic dělat. Ve finále byly dráhy, která mi ani jedna nevyhovuje. A Plzeň vůbec. Ale nepodceňoval jsem to a v Plzni chtěl zabrat. Připravoval jsem se technicky, ale zrovna v Plzni se všechno vysralo. A ten chybějící bod se stal v poslední jízdě. Slyšel jsem kvílení v motoru, ale už jsem neměl čas vyměnit motorku. Přišel mi vhod ten pád, skočil jsem na druhou, ale prasknul mi řetěz. Prostě závody úplně na hovno. Divišov předtím nebyl zas tak špatný, ale bylo to hodně natěsno a na každém bodu záleželo. Proto jsem věděl, že Plzeň nebude jednoduchá. Uvidíme, snad příští rok nebude semifinále problém. Jede se trošku později, do té doby se dá připravit.“

speedwayA-Z: „Větší očekávání jsi dozajista vkládal i do mistrovství republiky dvojic. Jel jsi doma v Březolupech, tvým parákem byl Jakub Jamrog, ale pódium z loňského Mšena se neopakovalo. Co bylo špatně?“
Martin Gavenda: „Jak dvojice si myslím, že jsme byli vyrovnaná. Prostě se stala chyba v jednom pádě. Kdybych radši zůstal, kde jsem byl, netlačil se tam a zůstal druhý, mohli jsme být v tom semifinále. Ale takhle se to pokazilo. Chyběly nám jen dva body, ale co se dá dělat. Byla to velká motivace, že se jelo v Březolupech. V Divišově třeba nebude takový tlak domácího prostředí a bude to lepší. Uvidíme, co bude, jak pojedu, za koho pojedu. A jestli vůbec Březolupy pojedú a s kým.“

speedwayA-Z: „V základní části extraligy jste s pražským Olympem šli od vítězství k vítězství a jediný bod v tabulce ztratili na úkor dubnové remízy s Pardubicemi. Ve finále jste ale od Pardubic dostali poměrně těžce na frak. Co se najednou tolik změnilo?“
Martin Gavenda: „Co se stalo, co se stalo, prostě Pardubice byly lepší a ve finálové části měli vyrovnanější tým. V Pardubicích jsme prohráli o hodně. V Praze měli náskok, který sice šlo překonat, i na začátku to vypadalo, že by se dal stáhnout, ale prostě to nešlo. Kdybychom vyhráli v Pardubicích, v Praze by to bylo jednodušší. Extraliga byla dobrá, pro mě určitě, akorát trošku nastal problém v extralize proti Mšenu, kdy jsem se při pádu praštil do hlavy. Jináč extraliga z mého pohledu mohla být lepší, trošku na sobě musím víc máknout, výsledky mě neuspokojily. Musím máknout, co se týče fyzičky. A ještě, co se týče techniky, protože to ještě není ono. Pořád mně chybí peníze, když něco obměním, za rok je to zase staré a další sezónu se to na podzim projeví. Nejde, abych na začátku sezóny měl všechno nové. Je to špatně, ale co se dá dělat?!“

speedwayA-Z: „Dramatická byla ovšem i první liga, kde spojený březolupsko – žarnovický celek nakonec až jeden bod převahy po základní části poslední závodu na pražské Markétě dostal do finálové rozjížďky a tím pádem i ke stříbru. Jak jsi to prožíval?“
Martin Gavenda: „Oproti loňské sezóně byla první liga konečně vyrovnanější. Loni jsme občas jezdili sami ve třech a vyhrávali, ale letos ty závody za něco stály. Vesměs se nám dařilo, i ve dvou jako třeba ve Svitavách. Ze slovenské strany neměl, kdo přijet, a když přijel, tak nejel. Od Fritze se čekalo mnohem víc, vypadalo, že na to kašlal, což byla škoda. Závody to byly dobrý, dramatické, musel jsem vynechat jen Mšeno. Uvidíme, co bude příští rok s Míšní, ale určitě budeme bojovat.“

speedwayA-Z: „Tvoje spolupráce se Speedway Clubem Žarnovica fungovala nejen na prvoligové bázi, ale i v jadranské lize. Jak se ti tato soutěž zamlouvala?“
Martin Gavenda: „Bylo míň závodů. Letos jsem odjel jen dva, oproti loňsku, kdy jsem jich jel osm, to bylo míň, což je trošku škoda. Ale i tak to bylo lepší než sedět doma, pro mě je každý závod dobrý. A pro Žarnovicu, i kdyby to bylo cokoliv, přijedu tam. Co bych pro ty kluky ušaté slovenské neudělal (smích). Nemohl jsem jet víckrát než v Žarnovici a v Pardubicích, protože na Lublaň byly české dvojice a na Morahalom jsem měl Esbjerg. Už cestou zpátky jsem litoval, že jsem radši nejel do toho Morahalomu, protože tam bych se na rozdíl od zrušeného race-off svez‘.“

speedwayA-Z: „Samozřejmě jsi nemohl chybět ve startovních listinách mistrovství Slovenska a ZP SNP. Jak na tyto závody vzpomínáš?“
Martin Gavenda: „Víš co, já si to ani moc nepamatuju. Začátek mistráku byl dobrý, ale konec špatný. Ve finále se to posralo tím mým pádem. Neměl jsem místo ani zleva, ani zprava a jinak než pádem to skončit nemohlo, a bych dělal, co bych dělal. Byli jsme tam na sobě, až jsme se zahákli s Martinem Málkem a já spadnul. Rozhodčí rozhodl a vyloučil Tomáše Suchánka, to je jeho věc, ale já v tu chvíli ani nepočítal, že to finále dál pojedu. Praštil jsem se, točila se mi hlava, bolely mě záda. O zadní kolo jsem si spálil prdel a všechno mě bolelo. První dojem byl, že beztak vyloučí mě, ale jak se to vyvíjelo dál ze strany druhých, i kdyby mě tu nohu měli na místě amputovat, chtěl jsem to finále jet. Šest kol jsem si odtrpěl na třetím místě. Každopádně jsem chtěl vyhrát, ale to jsme chtěli v té chvíli tři. Při Zlaté přilbě jsem jel zpočátku na jiném motoru, než jsem byl v Žarnovici zvyklej‘ jezdit. Byl to experiment a já se trápil a ztratil hodně sil předjížděním, protože dráha byla rozbitější než jindy. Semifinále se mi nepovedlo a oprava mě vyšavila. Bojoval jsem s Filipem a ten mi ještě vynadal, že už taky nemohl. Ale já jsem chtěl lepší postavení na startu finále, ale tam jsem už vůbec nemohl. Ještě je dobrý, že je šance příští rok. Až vyhraju Přilbu, můžu říct, že končím s plochou dráhou, protože jsem vyhrál, co jsem chtěl. A jestli to bude v pětapadesáti nebo příští rok, to je jedno. Ale stejně kdybych vyhrál už příští rok, konec bych si rozmyslel jako Dominik Hašek a druhý den bych zase začal.“

speedwayA-Z: „Když už hovoříme o Žarnovici, v současné době Speedway Club Žarnovica vytáhl do boje proti závodům automobilů, jež jsou koloritem místního městského stadiónu už od roku 2004. Opravdu představují závody aut takovou hrozbu pro dráhu?“
Martin Gavenda: „Já ty auta nikdy neviděl, možná jednou na videu. Mně osobně nenadchly. V čem je tady problém je, že stadión patří městu a klub nemůže rozhodnout. Kdyby se to nelíbilo, tak to tam dělat nebudou. Ale je to města, vráží do toho peníze a přitáhne to pět nebo šest tisíc lidí. Vidí prachy a o zbytek se nestará. Vždycky se dá všechno spravit. Když chtějí dělat auta, mělo by to fungovat ‚takhle dostanete stadión a takhle ho chceme vrátit‘. Jestli to zničí, nezničí, jestli je bláto, podklad se mlže poničit, ale je to dohoda, aby to pořadatel vrátil do původního stavu. A na jaře se může závodit!“

speedwayA-Z: „Ani letos jsi nechyběl v reprezentaci. Shodou okolností jsi mířil do Debrecenu jak v mistrovství Evropy, tak světa. A pak ještě do dánského Esbjergu, což byl ovšem nakonec výlet stejně drahý jako zbytečný. Jak bys své účinkování komentoval?“
Martin Gavenda: „V Evropě se do finále dostat v žádném případě nedalo, divokou kartu měli jezdci Grand Prix a kvalifikaci jeli už ti dobří. Samotný závod nebyl jednoduchá a postup do challenge vůbec jistý. Nějaké body se udělaly, podařilo se mi porazit Hanse Andersena, ale pak se to opakovalo. Dvakrát mi tam jízdu zastavili z lepších pozic a to mrzelo. Ve světě jsem se rozjížděl se Suchošem o náhradníka. Ten svět byl výsledkově lepší, postoupil jsem do Dánska. To byl docela dobrý výlet, nikdy jsem tam nebyl a poznal aspoň nový kout světa. Dopoledne ještě byl trénink, ale když jsem je jako druhý náhradník viděl jezdit v těch sračkách, ani jsem netrénoval, protože se dráha stejně musela změnit. Jely se dvě, tři jízdy, pořád padali a tak to přeložili na druhý den. Rozhodčí byla ženská a chtěla to jet za každou cenu, i když počasí bylo stejné. A nakonec to dopadlo, že jsme stejně jeli bez závodu domů. Pak mě do Dánska čekala druhá cesta, pořád jsem nevěděl, jestli jo nebo, ale ten, co byl původně zraněný, tam jel a já ne. Moc se mi tam jet znova nechtělo.“

speedwayA-Z: „V předvánočním období mají napilno především ledaři, avšak pár měsíců do začátku sezóny uteče jako voda. Jak se na ní chystáš a s jakými ambicemi do ní vstoupíš?“
Martin Gavenda: „Teď nemám čas přemýšlet nad novou sezónou. Je fůra práce, vracím se domů večer. Jak by to řekl ten ze Šmoulů ‚nemám rád Vánoce‘. Nemám čas o tom přemýšlet. Takže po svátcích o tom budu uvažovat. Kontrakt v Polsku mám podepsaný, to je jediné, co jsem stih‘. V novém roce začnu připravovat motorky a sebe. A cíle? Hlavně zdraví. Když se podívám na výsledky sezóny 2013, je hodně co zlepšovat a je potřeba se zamyslet. Uvidíme, uvidíme. Záleží na přípravě a od toho se odvíjí celá sezóna. Říkám, že nad tím začnu uvažovat po svátcích, až bude klid a čas.“

Martin Gavenda děkuje:
„Nerad bych na někoho zapomněl. Petrovi Popelkovi, Honzovi Šerému, všem z Olympu, březoupskýmu klubu, Vláďovi Dvořákovými a Bogasovi Brhelovi za motory a rodině.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Wojta Zavřel, Antonín Škach, Eva Palánová, Miroslav Horáček a Michal Kohout