Mladá Boleslav – 22. března
Jeho loňskou sezónu charakterizoval poměrně nízký počet závodů, jichž i coby patnáctiletý začátečník před deseti lety absolvoval víc. Nevyšel mu šampionát jednotlivců a ani o extralize nehovoří v superlativech. Přes zimu takřka úplně vypustil plochou dráhu, nyní ovšem už ve svých myšlenkách dlí u letošní sezóny, v níž prozatím odložil svůj comeback na Britské ostrovy, ale rád by našel stálé angažmá v Polsku. Filip Šitera, který po mšenském rozhodnutí nezasáhnout do extraligy našel angažmá v pražském Olympu, je dalším z řady českých plochodrážníků, kteří se magazínu speedwayA-Z zpovídali v exkluzivním rozhovoru.

speedwayA-Z: „Po předloňských patáliích s ramenem jsi loňskou sezónu plánoval pojmout stylem svých prvopočátků a jezdit hodně po evropském kontinentě. Jenže suma sumárum, většina z tvých necelých třicet odjetých závodů byla v Čechách. Jak je obtížné dostat se na zahraniční pouáky?“
Filip Šitera: „Asi to bylo, že se mi nedařilo v extralize. Je přetlak závodníků, a když máš výsledky, chytneš se víc. Extraliga mi nevyšla až na tu poslední. V první lize je to jedno, kolik děláš bodů, všude berou za měřítko extraligu. Je to nejvyšší soutěž u nás. Uvidíme letos, už těch kontaktů do Německa moc nemám a v Polsku se to bere hlavně podle výsledků. Sítě se snažím rozhodit. Uvidím, u nás začíná sezóna brzo, je šance, že se ještě někde chytnu. Priorita je dostat se do Polska, bonus by bylo Švédsko. Ale i ve druhý švédský lize jezděj‘ lidi z Grand Prix, takže je těžší se tam dostat než před pěti lety. Loni bylo málo závodů, hlavně když jsi to rozpočítal na šest měsíců, co trvá sezóna, je to málo. Nejlepší je sedět na motorce dvakrát do tejdne. Chci zvýšit počet závodů, byl jsem zvyklej‘ na osmdesát, devadesát za rok. Sice je člověk vytíženej‘, ale pořád sedí na motorce. Když se ti nepovede závod, máš hned další a můžeš to napravit, což je lepší i psychicky, než když nesedíš na motorce čtrnáct dnů.“

speedwayA-Z: „Mšeno bylo zvyklé vítězit v extralize jako na běžícím páse, avšak předloňská černá série pokračovala také loni. Vyhráli jste až domácí zářijovou odvetu se Slaným, jež ovšem přišla až s křížkem po funuse. Čím si takový propad vysvětluješ?“
Filip Šitera: „Když jsme vyhrávali tituly, já a Honza Jaroš jsme dělali průměr okolo osmi bodů. Teď jsem body nedělal a ty body chyběly. Neprohrávali jsme o dvacet bodů, vždycky to bylo míň. A kdybych udělal víc bodů, bylo by to jinak. Tři lidi ten tým neutáhnou a je potřeba, aby tahali i ostatní. To se bohužel povedlo až v tom posledním závodě, že jsme jeli všichni. Ještě jsme doufali v play-off, ale ve Slaným jsme to předtím zkazili a ztráta na ten bonusovej‘ bod narostla. Extraliga byla velký zklamání, o tom žádná. Třikrát za sebou jsme vyhráli titul, pak jsme byli dvakrát poslední a za dva roky jsme vyhráli jen jeden závod. To asi nikdo nečekal, ale bohužel takový sezóny jsou. Zase se chybama člověk učí.“

speedwayA-Z: „Mšenu evidentně nepomohlo ani ořezání strategických možností manažera, což dávalo tušit, že bude hrát do karet personálně silnějším Praze a Pardubicím. Ovšem vystoupení Mšena z letošní sezóny byl přece jen velký šok. Co pro tebe jeho krok znamenal?“
Filip Šitera: „Strategie je pro manažera, ale když má jezdce, co bodujou, taktizovat nemusí. Ale systém byl lepší od předloňskýho, kde dvě třetiny odjeli cizinci. V extralize by měl vyhrávat tým, kde bodujou všichni jezdci. Určitě by šlo něco zachránit taktikou, ale když se body nedělaj‘, měl i manažer svázaný ruce. Na jednu stranu se odstoupení z extraligy nedivím. Základně u nás není taková, není konkurence, proč vrážet peníze do toho, když není šance na titul. Při tom, kolik máme závodníků, by extraliga ve čtyřkách byla rozhodně lepší. Je to tak, tak to je. My ze Mšena jsme teď šli do jinejch‘ týmů, tam ta konkurence bude, ale je škoda, že Mšeno extraligu nejede. Mrzí mě to. Rozhodnul o tom klub, kde to financuje pan Grepl. Měli právo na takový rozhodnutí a my ho musíme respektovat. Rozumím tomu z jakých důvodů. Jak probíhaly schůze na Autoklubu, není ani důvod se divit, že to tak dopadlo. Doufám, že se Mšeno do extraligy vrátí a budeme bojovat o titul.“

speedwayA-Z: „Jsi velký mšenský patriot. Předloni jsi dokončil sezónu i se zraněným ramenem, abys nenechal svůj klub ve štychu. Loni jsi kvůli Memoriálu Emila Sovy neakceptoval nabídku naskočit na poslední chvíli do mistrovství Evropy jednotlivců. Jsi tedy opravdu ztotožněn s rozhodnutím Mšena nestartovat v extralize anebo to vnímáš trošku jako svým způsobem nůž v zádech?“
Filip Šitera: „Ne, kudla v zádech to není. Respektuju to rozhodnutí, chápu to. Vím, že je těžký sehnat sponzory. Po loňský sezóně mě kolikrát napadlo, jestli vůbec ve Mšeně ještě nějaká plochá dráha ještě bude. Jsem rád za tu první ligu. Budou závody a nepadne to tam. Rád ve Mšeně jezdím. Začínal jsem tam, chvíli jezdil za Plzeň, tam taky rád jezdím. Buďme rádi, že ve Mšeně je první liga. Je období, že jsme z extraligy vypadli, ale doufám, že se vrátíme a přijdou ještě další tituly.“

speedwayA-Z: „Pomineme-li tvé působení v jadranském poháru družstev ve slovenských barvách, jediné tvé loňské zahraniční angažmá byl jediný závod polské extraligy za Gniezno v Zielonej Goře. Jenže od výjezdu na ovál leadera se asi moc očekávat nedalo. Letos máš varšavský kontrakt v Rzeszowě, vyvíjí se situace k tvému pravidelnému působení v Polsku?“
Filip Šitera: „Určitě se o to budu hrozně snažit. Do Polska bych hrozně chtěl. Je to kousek a závody jsou o něčem jiným. Přijde plnej‘ stadión lidí, to se hned jezdí jinak. Já vždycky prošel týmy, kde byla super atmosféra. Hrozně rád bych se tam vrátil. Zatím ale vůbec nic. Lhůta byla kratší, uzávěrka soupisek bejvala v lednu, ale letos v prosinci. Naštěstí mám v Polsku známý a dva dny před uzávěrkou jsem si udělal Varšavu. Uvidíme zkraje sezóny, jestli se bude dařit a má cenu se o něco pokoušet. Týmy už maj‘ sestavy na začátek sezóny, teď bude záviset jen na mně. Loni to byla náhoda. Gniezno mělo potíže, shánělo závodníky na dojetí sezóny, aby je to stálo co nejmíň. Tak jsme se dohodli, ale že to byla extraliga v Zielonej Goře… Hrozně jsem se těšil, připravoval se, ale to je úplně jinej‘ level. Byl jsem hrozně rád, že jsem se moh‘ svýzt na super připravený dráze. I když výsledek nebyl super, bylo to něco nádhernýho prožít zase extraligu, jak to tam dělej‘ na profesionální úrovni. Určitě to byla nádhera podívat se tam zase.“

speedwayA-Z: „A co Anglie? Nenadešla už ta pravá chvíle, abys opět zamířil za kanál La Manche? V extralize jsi sice na pražské soupisce, však počet závodů snížením soutěže na tři družstva stejně ubyde a tvůj mšenský kolega Zdeněk Simota patovou situaci podpisem v Plymouthu vyřešil.“
Filip Šitera: „Ne, ne. Ještě asi není ta pravá chvíle. Uvidím, jak to dopadne, ale kvůli sponzorům a tak chci jezdit tady. Anglie mě zatím neláká a podle poslední sezóny, co jsem tam měl, nelákám asi ani já je. Pasé to není, ale v tuhle chvíli ne.“

speedwayA-Z: „Mistrovství republiky jednotlivců jsi vnímal jako šampionát, který ses rok co rok snažil ztéct. By medaile unikaly, v osmičce přímo nasazených finalistů ses udržel. Loňské třinácté místo ovšem výrazně vybočuje z podobného konceptu, že?“
Filip Šitera: „Loni jsem to doslova posral. V Plzni jsem odjel první dvě jízdy a myslel si, že by to mohly bejt‘ dobrý závody, ale zase to zapadlo do těch starejch‘ kolejí. Vůbec nevím proč, dopadlo to tak. Nepovede se jedna jízda, typicky změnit převod a pokračovalo to jako extraliga tenhle rok. Zase jsem vymejšlel nesmysly. Letos jedu semifinále, je v Pardubicích, mý oblíbený dráze. Když budu mít štěstí, co jsem měl tuhle sezónu, nemusím se do finále ani dostat. Ale budu se určitě snažit, finále je povinnost.“

speedwayA-Z: „První liga je soutěží, která prožívá skvělý progres. Jak se ti v ní závodí, a myslíš, že vzestupný trend bude pokračovat i letos?“
Filip Šitera: „Uvidíme, letos je víc týmů. Určitě to jsou dobrý závody, jezdí Venca a další z extraligy. Letos si myslím, že to bude zajímavější než extraliga. Už loni to bylo dramatický až do poslední jízdy. Určitě to byly hezký závody. Myslím si, že při český základně by to moh‘ bejt‘ i vzor pro extraligu. Když to člověk loni viděl, do poslední chvíle nevěděl, kdo vyhraje. Ve Svitavách jsme prohrávali už o hodně bodů a nakonec se dostali do finálový jízdy. Myslím si, že i divácky to bylo dramatický.“

speedwayA-Z: „Upřímně řečeno, tvá loňská sezóna nejde líčit zrovna v superlativech. Několikrát jsi po závodech prohlašoval, že znát příčiny, okamžitě to změníš. Už jsi přišel na to, čím to bylo, a vzal si ponaučení, aby se křivka tvé výkonnosti opět otočila hrotem vzhůru?“
Filip Šitera: „Uvidíme. Musím dost máknout na sobě, techniku trošku ještě řeším. Extraligu a jednotlivce loni vidím špatně, při první lize se mi dařilo. Konkurence je tam menší, ale je. Po sezóně, abych řek‘ pravdu, jsem vypnul úplně od plochý dráhy. A začal o ní přemejšlet až v půlce února. Motorky jsem postavil na poslední chvíli. I první trénink jsem objížděl s jednou motorkou. Žil jsem normální život jako každej‘, jen jsem víc makal. Začnu víc trénovat a pak budu řešit zlepšení. Teď jsem to neřešil, nevěděl jsem, co bude. Jak Mšeno řeklo, že nepojede extraligu, nechával jsem tomu volnej‘ průběh, což možná bude lepší, že jsem si vyčistil hlavu.“

speedwayA-Z: „Jaro letos přišlo prakticky už loni v listopadu. Pěkné počasí určitě přineslo dost příležitostí pro přípravu…“
Filip Šitera: „Pořád se připravuju. Včera jsme dohráli nejnižší hokejovou ligu, snad budeme hrát ještě za čtrnáct dnů. Pak už začne sezóna. Jezdili jsme i na krosce, to bylo dobrý. Naposled jsem byl před třema tejdnama, abych se nezranil. Ale možná se ještě pojedu někam svýzt. Trénink na plochý dráze už taky byl, takže dobrý. Zatím to vypadalo dobře. I když zatím mi tréninky šly víc než závody, tak uvidíme. Ale příprava byla asi dobrá.“

Filip Šitera děkuje:
„Určitě celý rodině, dědovi, Monče, Sašovi Kopeckýmu, Řezňovi a sponzorům: SPS Bakov nad Jizerou, Rimini, pan Grepl, Autokomplex Menčík, pan Sladký, firma Motopoint a EK řetězy, Gardinia, Hromoservis Liberec, Stuha, Scandic CNC, FH logistic, Martin Švestka, Taffy’s Time Machine, Aďovi Rymelovi a mechanikům Vdolkovi a Kaldovi.“

Foto: Wojta Zavřel, Antonín Škach a Michal Kohout

Otrokovice – 15. března
Loňská sezóna se ještě ani pořádně nestačila zorientovat ve svém kalendáři a on už věděl, že bude muset o dva a půl měsíce začínat znovu. Pád v jeho první rozjížďce při Markéta Open během večerního svátku všech čarodějnic nevypadal vůbec děsivě, avšak o to horší následky přinesl. Díky fakturám pravé nohy mohl na závody zapomenout. Přestože se na něj nabalily povinnosti v zaměstnání v Jawě a opustil motory GM ve prospěch pohonných agregátů divišovské značky, menší hrozbu pro soupeře nepředstavoval. Dokladem jsou kupříkladu titul mistra Slovenska či bronzové medaile z extraligy a dvojic a Martin Málek v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z tvrdí, že jeho ambice dostat Jawu na vrchol se pro letošní rok nikterak nezmenšily.

speedwayA-Z: „Počátek sezóny jsi měl dost hektický. Do dubnového přeboru v Pardubicích ses přihlásil na poslední chvíli. Stihnul jsi ještě dovést březolupsko – žarnovický tým k prvoligovému triumfu v Březolupech. A pak jsi přijel do Prahy na Markéta Open…“
Martin Málek: „Já jsem nebyl připravený technicky. Moc si to už neuvědomuju, ale čekal jsem na rámy. Hodně jsem investoval do techniky, začal mít trošku finanční problémy a vydělával peníze, jak se dá. Pak začala sezóna a já se potřeboval rozjezdit. První závod, přebor v Pardubicích, byl spíš seznamování se se vším po zimě. Nevyšel mi akorát ten první závod, bral jsem ho spíš jako trénink. Ale pak jsem měl našlápnuté k docela dobrým výsledkům. A dopadlo to úplně nejhorším scénářem a zlomeným kotníkem a lýtkovou kostí na Markétě. Bylo to tím, že se nepovedla úplně dobře připravit dráha, byla hodně rozoraná u lajny a tvrdá na vnější straně. Byl to takový nešastný moment. Motorka mi spadla na nohu. Když jsem tahal nohu zpod motorky, věděl jsem, že je to hodně zlé.“

speedwayA-Z: „Zranění tě vyřadilo ze závodění na téměř tři měsíce. Vrátil ses až při červencové extralize, kdy Pardubice doslova rozložily Slaný na atomy. Jaký je comeback, když si zimní pauzu prodloužíš o čtvrt roku?“
Martin Málek: „Ta zlomenina byla hodně špatná. Díkybohu vše dobře srostlo. Problémy sice mám, ale minimální. První měsíc byl hodně krušný. Během léčení se mně toho spousta změnila. Začal jsem pracovat v Jawě, léčení se docela dost protáhlo. Dělal jsem všechno pro to, abych se mohl zúčastnit semifinále mistrovství Evropy, protože v Murecku to znám. Dokázal jsem tam i párkrát vyhrát nebo udělat dobrý výsledek. Zatím mi to tam vždycky šlo. Celé léčení jsem proto směřoval, abych se mohl vrátit do mistrovství Evropy. A třeba postoupit a pokusit se dostat až do finále jako v roce 2012. Když mi po sedmi týdnech sundali sádru, měl jsem pár dnů na to, abych to rozhýbal. Noha byla ztuhlá a bolavá. Když jsem se týden před Evropou svezl, hned mi bylo jasné, že se tak rychle vrátit nestihnu. Musel jsem se vzdát Evropy, ale byla to taková obrovská motivace, abych se rychle vrátil. Potom tu první extraligu, i když to byla těžká prohra, jsem byl se sebou docela spokojený, že to není taková hrůza, jak jsem čekal. Ale nebylo to nic lehkého naskočit do sezóny, když ostatní už pomalu pět měsíců jezdí a všichni jsou rozjetí. Hlavně jsem už byl psychicky srovnaný a byl v pohodě.“

speedwayA-Z: „Slaný se opět po letech vrátil na celkové pódium v extralize. Za dané konstelace ovšem cesta k bronzu vedla prakticky před jediné, by zdrcující vítězství doma nad Mšenem. Jaká byla šance uspět i v semifinále proti Pardubicím?“
Martin Málek: „Je fakt, že jsme měli v Pardubicích docela těžkou pozici. Všichni jsme se snažili, ale nešlo to. Na té tvrdé dráze jsme se nemohli srovnat a výhoda domácího prostředí se potvrdila. Extraligu nevidím tak špatně, až na pár závodů, co jsme prohráli o hodně. Systém se docela zlepšil a trošku se mi i líbil. Stejně si ale myslím, že na české poměry je systém čtyř týmů v závodě takový nejspravedlivější. A pro diváka i zajímavý. A letos mě docela ten systém zklamal. Povím to stručně, tři týmy v extralize jsou málo.“

speedwayA-Z: „V první lize se Březolupy spojily s Žarnovicou. Bylo jasné, že se tím ambice neporazitelného suveréna adekvátně sníží. Nakonec jste ovšem díky lepšímu výsledku z jediné rozjížďky sebrali Mšenu stříbro. Jak se ti první liga zamlouvala?“
Martin Málek: „Myslím si, že loňská první liga hodně zvýšila úroveň. Startovali jezdci jako Pepa Franc, Filip Šitera, Simoák, Vašek Milík… Mně se loňská první liga líbila, bylo to kolikrát i divácky zajímavější než extraliga. Pardubice vyhrávaly místo nás, bohužel. Taky to možná bylo způsobené, že jsem ve třech závodech nestartoval. A zrovna na takových stadiónech, kde si myslím, že mi to jde.“

speedwayA-Z: „Pro letošní rok se březolupský koaliční partner mění, když Žarnovicu střídá Míšeň. Jak tuto změnu vnímáš?“
Martin Málek: „Už jsem řekl, ta první liga, že se rozšířila týmová základna, se hodně zkvalitňuje. Pro první ligu je to možná větší přínos, že se to mění. I pro diváky a taky pro jezdce. Přinese to další nová jména. Se Žarnovicou nebyla špatná spolupráce, dostali soutěž do Žarnovice. Jen škoda, že měl absenci Jano Mesiarik a nedařilo se rakouským závodníkům. Míšeň není špatná základna jezdců, určitě taky dovedou zamíchat kartami. Hodně českých jezdců využívá možnost startovat v první lize, takže se máme určitě na co těšit.“

speedwayA-Z: „Když už hovoříme o Žarnovici, nemohl jsi chybět v obou nejvýznamnějších mítincích obou jejích klubů. Jak při mistrovství Slovenska, tak při Zlaté přilbě SNP jsi nechyběl ve finále. Jednou jsi projel cílem první, podruhé byl vyloučen, pokaždé však bylo hodně kontroverze okolo. Jak bys to okomentoval dnes s větším časovým odstupem?“
Martin Málek: „S výsledky v Žarnovici jsem byl velice spokojený. Že jsem ty výkony dokázal dotáhnout až do konce a že to nebyl jen postup do finále a potom výbuch a další moje slavná čtvrtá místa. Je fakt, že ty finálové jízdy, a už to bylo při mistrovství Slovenska nebo Zlaté přilbě, těma vyloučeníma dost poškodily diváky. Když začnu finálovou jízdou mistrovství Slovenska, byl jsem situaci, kdy mně nezbývalo, než držet plyn a modlit se, abych z toho vyváznul živý. Rozhodnutí rozhodčího nemá cenu komentovat. Fakt je ten, že funkce rozhodčího je dost těžká a nevděčná. To platí i pro Zlatou přilbu SNP. Na žádné kdyby se nehraje a žádný rozhodčí nebere své rozhodnutí zpátky. Za titul mistra Slovenska jsem velice rád, akorát lituju najetí do pásky nebo tomu říkejme dotknutí se pásky při Zlaté přilbě. Já si sice nejsem pořád jistý, jestli jsem tam byl nebo ne. Na to je tam rozhodčí. To vyloučení mně možná vzalo takovou další chu do závodění. Mrzí mě to, že jsem nemohl startovat, ale to se prostě tak někdy stane. Mohl být double, ale taky nemusel. Už mě z finále odvážela i sanitka, takže jsem možná svým způsobem i rád, že to takhle dopadlo. Ještě nekončím, uvidíme, třeba se poštěstí letos.“

speedwayA-Z: „Spolupracoval jsi se Shupou, ale nakonec jsi profesně zakotvil u Jawy, jíž její současný majitel hodlá zvednout ze dna. Spojení konstruktér a závodník v jedné osobě musí být přímo ideální, že?“
Martin Málek: „To jsem si taky myslel, ale poslední dobou přicházím na to, že denně být u těch motorek je docela otravné. Další fakt je ten, že situace v Jawě není úplně nejlepší, protože firma D-ANA, která koupila Jawu, koupila úplně prázdnou fabriku, kde nezůstaly žádné díly, žádný materiál a pomalu ani žádní lidé. Rozjet takovou firmu s dost poškozeným jménem díky bývalému vedení, je hodně těžké. Teď hodně pracujeme na zlepšení kvality a já hodně bojuju o to, aby se snížily ceny. Protože za pár let bychom neměli, pro koho vyrábět. Tento sport je čím dál dražší a noví závodníci nepřicházejí. Shupa je malá firma, nemůže si dovolit mě zaměstnávat, ale stále spolu spolupracujeme. Teď se rýsují nějaké nové projekty, tak ta spolupráce bude třeba intenzivnější.“

speedwayA-Z: „Motocykly z Divišova jsi sám vyznával dlouhou dobu a teprve na sklonku sezóny 2010 přešel na GM. Nyní jsi absolvoval stejnou cestu zpátky. Co to obnášelo?“
Martin Málek: „Ani bych na GM nikdy nezačala jezdit, ale už před třemi lety díly na Jawu už nebyly. A obtížně se sháněly, takže ta změna byla nutná. Ale tím, že si připravuju motory sám, i GM, a co jsem se teď jako konstruktér Jawy podíval k vyhlášeným ladičům, jsem si jen potvrdil svůj názor na ladiče. To jsou lidé, kteří si z ploché dráhy dělají jenom obrovský byznys. Budu tvrdit pořád, že v motorech ty výsledky prostě nejsou a je to jen v psychice závodníka. Myslím to obrazně, motor se může nepovést, ale čtyři tisíce euro jenom na složení motoru, což je práce dejme tomu na dva dny, a výměnou dílů řádově za dvě stě euro je, nechci říct okrádání závodníků, ale je to nesmyslná částka. Podle mě to jenom v motoru není. Říká se naladění motoru, ale přitom je to jen složená motoru. Základem je dobře udělat kanály v hlavě a zvolit dobrou vačku, aby jezdci vyhovovala. Žádná věda v tom není, plochá dráha je hlavně o psychice závodníka. Jinak bylo složité vrátit se na Jawu, protože každý motor potřebuje trošku jiné nastavení, co se týká převodů, trysky karburátoru a předstihu. Ale to jsou věci, které spíš souvisí s přístupem závodníka k motoru. Je to stejné, jako když si koupíš nové boty a zvykáš si. Nebo když si člověk koupi jiné kolo nebo sedne do jiného auta.“

speedwayA-Z: „Nicméně nebyla taková razantní změna v rozběhnuté sezóně velkým rizikem? V Březolupech jsi při dvojicích stál na stupních vítězů, mistrovství republiky tě zastihlo na sedmém místě, ovšem jen pět bodů od pódia…“
Martin Málek: „Jo, to vím, to jsou jen takové spekulativní otázky. Jak jsem už řekl, jsem přesvědčený v názoru, pokud je závodník dobrý a chce vyhrávat, tak by mu mělo být jedno, na čem jede. Rád bych dokázal všem tenhle svůj názor, který na plochou dráhu mám. Bez problémů se dá závodit i na Jawě. Doufám, že si co nejdřív stihnu nachystat pořádné dvě motorky. A že budu moc dokazovat, že ta Jawa taky umí jezdit. No a co se týká teda českých mistráků, tak k jednotlivcům bylo první finále v Divišově a já udělal velkou chybu, že jsem pro lepší výsledek změnil nastavení, které by za dané situace bylo v další jízdě lepší. Ale teď už vím, že to bylo špatné rozhodnutí a nevzal jsem v potaz, že se za půl hodiny situace na dráze hodně změnila a přišel jsem o body. Tím jsem si to pokazil. A v Plzni jsem přišel technickou závadou o další body, kdy mi prasknul řetěz a tím to bylo vyřešené. A co se týká mistrovství republiky dvojic, byla obrovská chyba mě a Grzegorze Walaska, že jsme v nesprávnou chvíli oba pokazili start. A tím bylo rozhodnuto. Ale tak výsledky v uplynulé sezóně nebyly tak nejhorší na to, že jsem pomalu odjel jen tři měsíce.“

speedwayA-Z: „V listopadu se zimní přestávka zdá jako nepřekonatelně dlouhé období, nicméně nakonec stejně uběhne jako voda. Jak ses chystal a co bude u tebe v roce 2014 nového?“
Martin Málek: „Co bude nového? Po čtyřech letech budu mít dvě Jawy, ale bohužel se nemůžu díky pracovnímu vytížení pořádně připravit ještě v předstihu. Co se týká nových inovací, nějaké díly mám připravené a jsou ve výrobě. Takže bych je rád v průběhu sezóny zkoušel a už se na to docela těším. Musím přiznat, že mě už docela svrbí ruce. Trénink jsem bohužel ještě neměl. Letošní sezónu bych si chtěl hlavně užít a odjet celou bez nějakých vážnějších zranění. S ohledem na práci jsem přemýšlel, že bych ukončil kariéru, ale ono je to hrozně těžké. Ale nakonec dodělávám dvě motorky a moc se těším, až si zase sednu na motorku a přidám plyn“

Martin Málek děkuje:
„Já to letos trošku zestručním a řeknu jen jména. Je to samozřejmě maminka a tatínek, Linda, Mira Ševčík, strejda Petr, Láda Šíma a Milan Mach, Saša Kopecký, pan Němec, pan Vopat a pan Přehnálek. Taky i ´Jawě´- panu Diatkovi, Rezlerovi, Kmínkovi a dalším… Snad jsem vyjmenoval všechny nejdůležitější, kterým moc děkuju za podporu a pomoc v uplynulé sezóně.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Wojta Zavřel, Michal Kohout a Antonín Škach

Slaný – 22. února
Frakturou klíční kosti utrpěnou během velikonočního snowboardování si zkomplikoval vstup do loňské sezóny. A počet závodů, jichž čeští senioři bez zahraničního angažmá rozhodně nemají na rozdávání, se mu ještě snížil. Ke všemu Březolupy, jimž předloni pomáhal k přebornickému titulu v první lize, vstoupily do koalice s Žarnovicou, takže se pro něho našlo místo až v posledním klání na pražské Markétě. Jeho deset bodů bylo jedním z pádných argumentů v boji o stříbro, kromě toho pomáhal Slanému k bronzu v extralize a stihnul třeba zkomplikovat situaci Eduardu Krčmářovi v plzeňském finále šampionátu jednotlivců, v jehož finále se udržel i na letošní rok, by vlastně v semifinále vypadl. Jak Michal Dudek prožíval sezónu, zjistí čtenáři magazínu speedwayA-Z sami, protože slánský závodník je dalším v řadě zimních exkluzivních rozhovorů.

speedwayA-Z: „Jsi milovníkem zimních sportů, takže tě mírný průběh letošní zimy musí asi hodně štvát. Ovšem na druhou stranu, začneš letošní sezónu v březnu, jak je obvyklé, což s sebou nese také spousta výhod…“
Michal Dudek: „Má to svý výhody (smích). Mám rád zimní sporty, jezdím na hory, nelyžuju, ale jezdím na snowboardu. Byli jsme i letos, na sjezdovkách sníh naštěstí byl, takže jsme si zajezdili. Když je takový počasí, bylo by dobrý, kdyby se začalo trénovat. Ne čtrnáct dnů před sezónou jako loni. Mohlo by se jezdit celej‘ březen, to by bylo dobrý. Zatím se netrénuje, nevím proč. Asi není dráha, musí se udělat manáky. Letos jsem celej‘, ale hory ještě neskončily, ještě se něco může stát (smích). Ruce mám, nohy taky, hejbu s tím, to je dobrý.“

speedwayA-Z: „Loni jsi však zahajoval až počátkem června v Praze během tréninkového mítinku širšího kádru pro světový pohár družstev. O necelé dva týdny později jsi už stál na pódiu Memoriálu Jiřího Hurycha v Chabařovicích. Jak bylo náročné se po takové dlouhé přestávce vrátit?“
Michal Dudek: „Náročný to nebylo. Spíš jsem měl strach, aby se ta dráty nehnuly a nepoškodilo se to. Bylo to, jako když se člověk vrací po zimní přestávce. Akorát to bylo delší a celá příprava byla k hovnu. Už tak jsem hubenej‘ a teď jsem zhubnul ještě víc. Ale je divný, když nastoupíš do sezóny, když je čtvrtka odjetá. Všichni jsou rozjetý a ty teprve začínáš. Musíš se rychle vzpamatovat a dostat se na stejnou úroveň, co jsou oni. Ale snowboard je snowboard, zkoušel jsem lyže, ale to mě přijde neovladatelnější. Klepaly se mi nohy, když jsem se to učil, bál jsem se, že se to rozjede, ale snowboard je úplně něco jinýho než lyže. Nesmí ale člověk dělat kraviny, když je dělá, vždycky se něco stane.“

speedwayA-Z: „Vzhledem k červnovému počátku, ale rovněž i díky dobře známým problémům českých seniorů jsi měl loni snad ještě méně závodů než v dobách, kdy jsi jezdil se stopětadvacítkou. Je toto i jeden z důvodů, proč ses se svým otcem Antonínem rozhodl postavit svou vlastní dvojici v českém šampionátu?“
Michal Dudek: „Ne, táta chtěl dvojici už loni. Nějak jsme nestihli termíny, tak říkal, že to zkusíme letos. Oslovíme někoho, kdo nebude nic mít, bavili jsme se s Edou, říkal, že kdyby měl volno, jel by to se mnou. Loni jsem kvůli zranění přišel jen o jeden závod, Memoriál Vildeho a možná nějaký přebory. Je znát, když jsou závody dvakrát, třikrát do tejdne, než když je člověk čtrnáct dnů bez motorky a pak na to vleze. Nejseš tak dravej‘, je to takový divný. Musíš se do toho dostat, za těch deset, čtrnáct dnů se toho stane spousta a ty se musíš do toho zase dostat.“

speedwayA-Z: „Zlepšení v tomto směru může přinést paradoxně i rozkol ve slánském klubu. Zatímco Cereas s týmem Milana Macha pojede extraligu, Autoklub opět po letech posílá tým do první ligy. Tato soutěž se nerýsuje vůbec špatně, co?“
Michal Dudek: „Vůbec ne, vůbec ne. Těším se na to, asi to bude lepší než extraliga. Bude víc týmů a i pro diváky to bude zajímavější než extraliga, kde jsou tři týmy. Třeba se mýlím, ale první liga asi bude zajímavější. A jsem rád, že Slaný se přihlásilo a postaralo se, že my senioři, co nemáme závody, budeme někde závodit. Těším se na to, těším se na to dost. Doufám, že vyhrajeme, musíme za to rafnout a snažit se všichni bojovat. I ty co začali zase jezdit, Radim Chod s Bábou, aby neměli problémy a zase se do toho dostali, aby se snažili to vyhrát.“

speedwayA-Z: „Předloni jsi velice aktivně pomáhal Březolupům k prvoligovému triumfu a byl členem sestavy, která v Liberci v oslabeném složení vypálila všem soupeřům rybník a vyhrála ligu, jíž do konce chyběly ještě dva podniky. Jenže klub se pro sezónu 2013 spojil se Žarnovicou a ty ses do akce dostal až v posledním závodě v Praze, kde jsi deseti body pomohl koaličnímu celku ke stříbru. Jsi tedy specialista na prvoligové rozhodující zvraty?
Michal Dudek: „Nevím (smích). Když jsme se dozvěděli, že Březolupy jedou se Žarnovicou, mrzelo nás to. Domlouvali jsme se, že pojedeme zase. Najednou se vyvrbilo, že jedou se Žarnovicou. V půlce sezóny vyšlo najevo, že je to skluz dolů, že udělali špatnej‘ krok, když jim nejedou jezdci. Zase oslovili nás, chtěli pomoct. Pomoh‘ jsem jim rád ke stříbru. Ale to umístění není jen moje zásluha, byli i jiní. Já to v Praze odjel na starejch‘ hranách. Nebyly gumy, vybral jsem dvě nejlepší, co jsem měl a odjel to na nich. A tak mám na letošní rok praxi, jak vyhrát první ligu (smích), doufám, že se nám to povede i v tom Slaným.“

speedwayA-Z: „Otázce, kdy Slaný konečně doveze medaili z extraligy, jste loni ustřihli dlouhé vousy. Skončili jste třetí, k čemuž vám ovšem stačilo jedno jediné vítězství doma se Mšenem. Jak jsi to vnímal?“
Michal Dudek: „Prostě nevím, jak bych to vnímal, mně přijde ten systém sedmičlennejch‘ týmů jako divnej‘. Líbilo se mi to v těch čtyřech týmech, když jdou proti sobě čtyři závodníci, a asi se to líbilo i víc lidem. Asi to bylo lepší pro diváky, teď jsou dva dobrý jezdci z jednoho týmu, ostatní nejedou a jízdy jsou roztahaný. Mně se to nelíbí. A nelíbilo, víc se mi to líbilo ve čtyřkách, přišlo mi to záživnější. Medaile je dobrá, pár let se nám nedařilo, třetí místo je dobrý, ze čtyřech týmů je to v pohodě. V Pardubicích to v semifinále bylo těžký. Pardubice měly loňskou sezónu hodně silnej‘ tým a byli lepší. Jeli na domácí dráze, která málokomu vyhovuje. Tak jim to vyšlo, otázkou je, jak to bude letos, uvidí se.“

speedwayA-Z: „V semifinále mistrovství republiky jednotlivců v Liberci jsi už měl takřka zabaleno, když ses dozvěděl, že tě čeká rozjezd o místo druhého náhradníka ve finále, o něž tě nakonec připravil Ronny Weis. Ovšem do finále ses dostal jako regulérní účastník. A nejenže jsi sebral Eduardovi Krčmářovi možnost bojovat o bronz, ale skončil jsi celkově osmý, takže letos do semifinále nemusíš…“
Michal Dudek: „V Liberci jsem jel rozjezd o náhradníka. Nepovedlo se, měl jsem blbej‘ den jako hodně často. Ve finále jsem neměl vůbec bejt‘, ale odpadali lidi a přišla řada na mě. Roman byl naštvanej‘, že jsem skončil líp. Já přijel už jednou do Mšena jako náhradník a pak najednou vem‘ si jedničku a jedeš‘. A teď to bylo to samý a já skončil na takovým místě, že letos jsem rovnou ve finále a nemusím jet semifinále.“

speedwayA-Z: „Tradičně nechybíš ve šroubkařském seriálu Speedway-On-Ice pořádaným Ronny Weisem. Zatímco ostatní Češi láteří na přefouknutá kola, ty přece jen zůstáváš ve stížnostech v pozadí. Čím to?“
Michal Dudek: „Nedivím se jim. Chápu je, taky mě sere, že si to Ronny udělal na svoje podmínky. Řek‘, že tam musí bejt‘ dva bary. Ale on má devadesát kilo a my šedesát, takže to zadní kolo nezatížíme tolik jako on. Udělal stejný podmínky všem, ale rejžuje z toho, že je těžkej‘. Trhaj‘ se šroubky, teď v Drážďanech jsem jich po třech jízdách neměl sedmnáct! Dělá to pro sebe, aby byl první a Ritchie taky. Na druhou stranu to pořádá, má s tím starosti, chce ukázat, že je nejlepší. Ale musí chápat i nás. Jsme jediný, kdo mu tam přijede. Ale že bych na těhle závodech řešil, jestli jsem první nebo poslední?! Jezdím to, že mě to baví a jsem v kontaktu s motorkou.“

speedwayA-Z: „Letos vlastně žádná zima nepřišla, takže ptát se na zimní přípravu vyznívá poněkud nepatřičně. Nicméně jak ses připravoval a jaké sis stanovil cíle?“
Michal Dudek: „Určitě je cíl skončit líp než loňskou sezónu. A dostat se co nejvejš‘, třeba do první pětky mistráku. Teď byly hory, jezdil jsem na snowboardu. Chodíme cvičit a plavat, to nám zařídil pan Šrámek. Kdy můžeme, chodíme tam, zaplaveme si, posilka, běháme. Změny nebudou, akorát v designu, ale barvy zůstávaj‘. Jinak je všechno při starým.“

Michal Dudek děkuje:
„Vezmu to souhrnně. Všem, co mi pomohli v sezóně. Všem sponzorům a lidem v mým okolí. Jsem vděčnej‘, že mi pomohli. Prostě děkuju všem.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Michal Kohout, Antonín Škach a Lubomír Hrstka

Slaný – 22. února
Prožil skutečně zlatý podzim a to nejen proto, že by se brouzdal po kotníky v barveném napadaném listí. K letnímu bronzu z evropských juniorských družstev přidal jeho světovou obdobu, stal se českým šampiónem do devatenácti let, dostal se na pódium finálového závodu mistrovství republiky jednotlivců a skvěle se prezentoval při Zlaté přilbě. A to se přitom v průběhu sezóny musel vypořádat s frakturami obou klíčních kostí, které utrpěl během třech měsíců. Proto o loňské sezóně hovoří jako o své nejhorší vůbec a už se nemůže dočkat té nadcházející. I proto si Eduard Krčmář zvolil pro exkluzivní rozhovor pro magazín speedwayA-Z dopolední hodinu, aby již odpoledne mohl kroužit tréninková kolečka po slánském stadiónu.

speedwayA-Z: „Na rozdíl od letošního roku byla loňská zima proklatě dlouhá a ještě počátkem dubna chumelilo jako v pohlednici od Josefa Lady. Přesto v půlce měsíce startovaly juniorské šampionáty. V pátek jsi při jednotlivcích stál na třetí příčce pódia, ovšem další den během družstev prásk a zlomená klička. Sezóna 2013 pro tebe snad ani hůř začít nemohla…“
Eduard Krčmář: „První závod jsem dojel a hned druhej‘ si zlomil kličku. To bylo blbý, nestih‘ jsem se ani rozjet do sezóny a zimní příprava přišla vniveč. Byla tam mačkanice, jak byla tvrdá dráha, přetočil jsem se. Nebyl to ani žádnej‘ velkej‘ pád, ale padnul jsem na rameno. Začalo mi v něm píchat a už jsem věděl, že je to špatně. Tušil jsem, že je to klička už v sanitce, a v nemocnici se to potvrdilo. V pondělí jsem šel na rentgen a hned mi dali křidýlka. Nejdřív čekali, jestli se ta kost narovná. Nenarovnala, musel jsem na operaci, zdrátovali to. Rychle se to hojilo, že tomu ani doktor nevěřil. Ten pád byl hroznej‘ pech, pak přišla ještě druhá klička. Byla to nejhorší sezóna. Ale na to, co se mi stalo, úspěchy špatný nebyly, ale mohlo to bejt‘ lepší. Ale co se dá dělat, letos to už musí bejt‘ stoprocentní.“

speedwayA-Z: „S rekonvalescencí jsi hodně spěchal. Už na prvního máje jsi demonstrativně zvedla obě ruce nad hlavu. Důvod byl jasný, a sice kvalifikační kolo světového juniorského šampionátu v Rawiczi. Ovšem okolnosti lemující tvůj comeback sis asi představoval jinak.“
Eduard Krčmář: „Jeli jsme do Rawicze, měl jsem to rameno zatejpovaný a chtěl jsem udělat maximum. Pořád pršelo, myslelo se, že se závod odloží. Ale kvůli Polákům nechtěli. Předtím jsem seděl na motorce jednou, dráha byla těžká a hrozně hluboká. Na horší jsem nejel. Všichni měli problémy kromě Poláků, co to měli najetý. Odjel jsem tři jízdy, ale s tím ramenem prostě nešlo pokračovat. Jel jsem tam, chtěl jsem se probojovat do finále, ale nevyšlo to. Fakt to tam nešlo.“

speedwayA-Z: „Nicméně sezóna pokračovala. V Divišově ses opět postavil na pódium české juniorky, dostal jsi slánský tým do čela juniorských družstev, postoupil do juniorského finále Evropy, vybojoval bronz z evropských juniorských družstev. Jenže pak přišel juniorský šampionát v Pardubicích koncem července, nezaviněná kolize s Lukaszem Bojarskim a opět zlomená klíční kost. Tvé pocity se v ten moment asi ani nedaly popsat, co?“
Eduard Krčmář: „V těch Pardubicích se to táhlo už od začátku. Když jsme jeli na závody, zapomněli jsme dálniční známku a museli se pro ni vracet. Tím to začalo. V první jízdě jsem zadřel. Skočil jsem na druhou motorku, ale nebylo to naladěný. Ve třetí jízdě jsem odjel druhej‘, šel na první, ale dojel jsem jen do druhý zatáčky. Nejdřív jsem myslel, že mi spad‘ řetěz. Až v sanitě jsem se dozvěděl, že mě sundal Lukasz Bojarski. Už na zemi mě pálilo rameno a věděl jsem, že je to v čudu. Domluvil jsem se s panem Brožem, a mě pustí do Slanýho, kde mám svýho doktora. Kost mi trčela ven, nechtěli mě pustit, aby to neudělalo otevřenou zlomeninu, ale pak mi dali křidýlka a pustili. V deset ráno jsem nastoupil tady e Slaným. Hned v jedenáct operace a na sále jsem byl dvě hodiny. Doktor říkal, že horší kličku ještě nedělal. Dva dny jsem zůstal v nemocnici, pak mě pustili domů. Jel jsem se podívat do Mšena na první ligu. Chodil jsem na rentgen, rychle to začalo srůstat. Po tejdnu jsem si sundal ortézu, když jsem se šel koupat. Pomaličku jsem se snažil rozhejbávat ruku. Ptal jsem se doktora, jestli můžu zkusit závody. On nebyl nadšenej‘, ale ptal se, co má se mnou dělat. Po třech tejdnech jsem zase seděl na motorce jako po tý první kličce. Ani doktor to nechápal, jak se to rychle hojí. Jak jsem jezdil, nebylo to ještě srostlý. Šrouby to podržej‘, ale nesmíš se do toho zase praštit. Na vyndání destičky a šroubů jsem měl jít na konci sezóny, ale půjdu až příští rok. Stačila by totiž malá rána a mohlo by se to celý roztříštit.“

speedwayA-Z: „Už jsme se dotkli úspěchů, které ti přinesla první část sezóny. Z paměti ti asi nikdy nevymizí přelom června a července. V Divišově jsi v závěru semifinále evropského šampionátu juniorských družstev připravil půdu pro Romana Čejku. Vyřadili jste Švédy a z Opole se vrátili s bronzem. Jak sis to užil?“
Eduard Krčmář: „V Divišově super závod, vyhecovanej‘ až do konce. Bylo to dobrý. O tréninku to nemoh‘ naladit. Na závod jsme zkusili něco jinýho, Bohouš vždycky pomůže a poradí, ale po tréninku jsem byl zoufalej‘. Jakž takž to jelo, ale nestartovalo. Překopali jsme to, zkusil jsem si start před první jízdou a věděl, že je to lepší. A tak jsme už jen měnili rozety. Jak jsem jel na svou poslední jízdu, byly to nervy. Jel jsem vyhecovanej‘, všichni říkali ‚musíš, musíš!‘ U pásky jsem byl už v klidu. Odstartoval jsem dobře a už si to jen hlídal. Takovej‘ ale musí závod bejt‘, dramatickej‘, ale hlavně že jsme vyhráli, jinak by to takový nebylo. V Opole třetí místo bylo krásný. Měli jsme na druhý, snažili jsme se celej‘ tým dělat maximum. Dopadlo to, jak to dopadlo. Myslím si, že všichni byli spokojený i trenér pan Špinka. Druhý místo nám uteklo o fous, stříbro by bylo lepší, máme bronz, ale letos se nám to druhý místo povede.“

speedwayA-Z: „Podzimní část loňské plochodrážní kampaně ti ovšem vyšla neskutečně. V srpnu ses vrátil v pravý čas, abys pomohl Slanému ke klíčovému triumfu v extralize nad Mšenem. A pak jsi přijel na Bory, kde jsi v divokém závodě získal titul v devatenáctkách. Už jsi vědě, že v jednadvacítkách se ti titul nepovede. Vzpomněl sis na Václava Milíka, který byl ve stejné situaci o rok předtím ve Svitavách?“
Eduard Krčmář: „Jo, tak určitě. Do Plzně jsem jel s tím, jak mám špatnou sezónu, chci bojovat o titul. Byl jsem tam jednou předtím trénovat, ale jel jsem na jiný motorce. Jen jsme změnili nastavení a nehejbali s tím. Byl jsem rychlej‘, akorát v první jízdě jsem byl první a hned mi to stopli. Pak jsem byl rychlejší než Haďas, ale nebylo tam místo a já ho nepředjel. V semifinále mi sundal Polák, myslel jsem, že mám nohu zlomenou. Byl jsem ještě v sanitě, když přiběhli, že běžej‘ dvě minuty. Musel jsem spěchat a byl vyjančenej‘. Naštěstí se poved‘ start a pak jsem si to jen hlídal. A stejně tak ve finále, odstartoval jsem a jen to hlídal. Jak jsem měl zmrvenou tu sezónu, titulem jsem si udělal radost. Bylo nás málo a tak rozpis byl takovej‘, že rozhodla jediná jízda, takže celý závody mohly bejt‘ dobrý a pak by ti nevyšla jediná jízda a bylo by to v prdeli. Byly to pěkný závody, v Plzni se mi docela začala líbit dráha. Je úzká, technická, ale mně se tam líbí.“

speedwayA-Z: „Další týden jsi byl v Plzni opět. A znovu na pódiu! Do mistrovství republiky jednotlivců ses dostal z libereckého semifinále. V Divišově jsi skončil osmý, aby nakonec na Borech byl druhý a celkovým čtvrtým místem ses postaral o své prozatím nejlepší umístění vůbec. Jak si ho ceníš?“
Eduard Krčmář: „Hlavně když mi v Divišově závod nevyšel, nečekal bych, že skončím čtvrtej‘. V Plzni jsem makal od začátku, snažil jsem se Kůsáka nadjíždět a v poslední zatáčce ho předjel u prken. Moc místa tam nebylo, bylo to o kousek. Zkazil jsem jednu jízdu s Michalem Dudkem. Snažil jsem se, ale než bych si nabil hubu, řek‘ jsem si, že je lepší druhý místo než ležet na držce. Když mi říkali po závodech, že jsem čtvrtej‘, nechtěl jsem tomu věřit. Hlavně jsme si zajistili světa a Evropu. Udělat v Divišově o pár bodíků víc, moh‘ jsem skončit i na tý bedně. Doufám, že letos to vyjde líp.“

speedwayA-Z: „Svůj kombajn na medaile jsi po Plzni do garáže ještě rozhodně neodstavil. Po rozcvičce páteční Zlaté stuhy jste druhý den dali Austrálii na frak ve finále mistrovství světa juniorských družstev a přišli si pro bronz. Dal by se tento výsledek porovnat se třetím místem v Opole?“
Eduard Krčmář: „V Pardubicích to bylo určitě těžší než v Opoli. Bylo to krásný jet takovej‘ závod jako finále mistrovství světa juniorů. Celej‘ tým jsme chtěli medaili a dělali maximum. Vyšlo to sice o fous, ale naštěstí to vyšlo. Australani byla taky dobrý, byly to krásný závody a nám to vyšlo. Celej‘ tým makal. Dobrá atmosféra, pěkně vyhecovaný závody, ale tak to má bejt‘. Byli jsme spokojený, chtělo by v tom pokračovat i letos a zopáknout ten výsledek. Udělat lepší výsledek na Evropě a uspět zase i na mistrovství světa, to by byla paráda. Ale bude to těžký, tam už je fakt dobrá konkurence.“

speedwayA-Z: „Pardubické prostředí během plochodrážního supervíkendu ti rozhodně není cizí. Jezdil jsi sem s tatínkem Eduardem a maminkou Jitkou už ve své stopětadvacítkářské éře. Později ses dokonce stal jakýmsi specialistou na vložené závody při Zlaté stuze, ale myslím, že nejvíc sis Zlatou přilbu užil právě loni. Anebo ne?“
Eduard Krčmář: „Zlatá přilba byla loni. Prokousal jsem se daleko. A ty jízdy s Gregem… Závodí se na doraz, ale jsou čistý. Když člověk jede a na rovině předjíždí Grega, je to paráda. Poslední jízdu ve vylučovačkách jsem musel vyhrát. Odstartoval jsem, pak mě sice honil Peter Ljung, ale ohlídal jsem si to. Prostě paráda. Ale postoupit ještě jednou by bylo pěkný. Dostat se aspoň do velkýho finále. A pak už jen bedna. Ale dostat se do finále, je to úspěch.“

speedwayA-Z: „Na polské angažmá jsi měl prozatím dost smůlu. V Opole se ti dostala minimální příležitost, Lublin se loni trefil zrovna do tvé rekonvalescence. Věříš, že Rawicz bude letos konečně ta správná volba?“
Eduard Krčmář: „Jo. Já myslím, že určitě. Celej‘ tým jsme byli na horách v Polsku, ale kousek od Harrachova, jezdili jsme lyžovat do Čech. Super, jak trenéři, tak kluci. Sranda byla, sice jsme dost makali, ale taky jsem si to hodně užíval. Je to úplně jiná parta než tady v Česku. Máme sparingy a měli bychom je jet všichni. Myslím, že je to na dobrý cestě. Hlavní je ukázat se tam v dobrým a bude to všechno v pohodě.“

speedwayA-Z: „Jarní počasí tě nenechává v klidu, jak dopíšeme, chceš už vyrazit na stadión trénovat. Jaká byla zimní příprava, a chystáš na letošní sezónu nějaké novinky?“
Eduard Krčmář: „Připravuju se dobře. Doufám. Makám jak bejk‘. Chodím cvičit třikrát, čtyřikrát tejdně s Bohoušem Brhelem. Za to bych mu chtěl poděkovat, že mi hrozně pomáhá. Makám na fyzičce, ta je prostě v tý plochý dráze potřeba. Fyzička tam musí bejt‘. Bylo to vidět, jak jsme jeli ten test match v Pardubicích s Polákama. Oproti nim jsme byli úplný nuly. Je vidět, že ty kluci na motorce neudělaj‘ chybu. Kór v Pardubicích. Je to velká dráha, když se trošku ve výjezdu přetočíš, je to znát. Tak doufám, že ta příprava bude dobrá. Věřím, že jo. Budu mít novej‘ design, ale pořád modrobílej‘.“

Eduard Krčmář děkuje:
„Chtěl bych poděkovat rodičům. Mechanikovi Kubovi Růžičkovi. Frantovi Němcovi, Bohouši Brhelovi za to, jak mi pomáhá a chodí se mnou cvičit. Panu doktorovi Pustějovskému, jak se o mě stará. Jardovi Drbalovi, panu Rosůlkovi a SCM.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D MarkIV), Wojta Zavřel, Michal Kohout, Antonín Škach

Lišov – 8. února
Může sloužit jako důkaz oprávněnosti rčení, že čas plyne opravdu rychle. A juniorovi na ploché dráze ještě rychleji, takže loni zažil první sezónu ve stylu českého seniora bez zahraničního angažmá. K tomu se přidaly problémy při hledání optimálního nastavení jeho GM, které se v jeho dílně objevilo, by se na něj jeho dědeček coby divišovský patriot už od dob svého působení v továrním týmu zpočátku díval poněkud rozpačitě. Jan Holub ovšem v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z řekl, že by letos chtěl začít tam, kde loni skončil a trošku své výsledky vylepšit.

speedwayA-Z: „Sezónu 2010 jsi zakončil jako absolutní král české juniorské scény se všemi třemi tituly. Rok na to jsi skončil po souboji s Michaelem Hádkem a Václavem Milíkem třetí. A stejně tak roku 2012, kdy jsi ovšem musel dohánět úvodní zpoždění kvůli zdravotním patáliím, avšak až do posledního závodu v Pardubicích mohl pomýšlet na titul. Jak jsi tohle všechno prožíval?“
Jan Holub: „Sezóna 2010 byla asi nejlepší sezóna. Bylo hodně závodů, rok na to přišel Venca. S ním to bylo hodně těžký vždycky. Do toho Haďas a většinou jsme se potkali v rozjížďce až na konec. Bylo to o tom, jak kdo odstartuje a jak to komu vyjde. Pak jsem měl ty záda a to byl velkej‘ problém. Nemoh‘ jsem chodit, nešlo se mi ohejbat a jednu chvíli jsem ani nevěděl, jestli budu ještě jezdit. Nakonec se to naštěstí umoudřilo, ale problémy s tím jsou dodneška. Byla dlouhá přestávka, dost jsem se na závodění těšil a pár závodů se mi povedlo. Pak byl poslední závod a prostě ty Pardubice… Tam to je hop nebo trop. Někdy se tam nechá zajet, ale jindy tam vyhořím na úplnejch‘ kravinách. Škoda, myslel jsem, že po tom titulu by to mohlo v junioráku ještě párkrát vyjít. Ale všichni jsme měli stejný výsledky, bylo to o pár bodů a záleželo na každý jízdě.“

speedwayA-Z: „V půlce října 2012 jsi v Pardubicích absolvoval finále světového juniorského šampionátu, které se stalo posledním juniorským mítinkem tvé kariéry. Jak se za tímto obdobím ohlížíš?“
Jan Holub: „Myslím, že ten poslední juniorskej‘ rok nebyl podle mejch‘ představ. Hlavní cíl byl postup do finále mistrovství světa, který mi uteklo na Ukrajině, kde jsem byl s Vencou. To mě mrzelo asi nejvíc. Čtvrtfinále v Blijhamu byl první závod s těma zádama, tam se mi podařilo postoupit, věřil jsem v postup i z Ukrajiny, kterej‘ bohužel nevyšel. Byla to veliká škoda, dodneška mi to trochu štve. A ty Pardubice, co si matně vzpomínám, to nebyl dobrej‘ víkend. Ani Zlatá stuha, měl jsem problémy s řetězama a motorem. Nic moc. Celkově juniorský období nebylo zas tak špatný, určitě lepší než zatím to seniorský. Řek‘ bych, že bylo dobrý. Srandy jsme si taky užili spoustu, jak na družstvech, tak i na jednotlivcích.“

speedwayA-Z: „Loni jsi tedy poprvé zažil sezónu coby český senior. Bez zahraničního angažmá se ti rapidně snížil počet závodů…“
Jan Holub: „Bylo to negativní, je to škoda. Když to vezmu, je to jednou míň závodů, než co jsem byl junior. Je to hodně znát sedět na tom jednou za tejden nebo čtrnáct dnů, než když jsem měl závody třikrát v tejdnu. Polsko se nepovedlo a Opole si myslím, že byla hodně velká chyba. Nebyl jsem tam spokojenej‘, domluva nic moc. A abych se až před závodama rozjížděl, jestli pojedu nebo ne, na to jsem nikdy nebyl. Pár závodů jsem tam odjel a nebyly špatný. Ale když jsem tři jízdy vyhrál a do další mě už nenasadili? Přebor by byl řešení, ale je to úplně bez náhrad, kdyby aspoň nějaký minimální náhrady byly. Určitě je lepší jet aspoň ten přebor, než trénovat nebo sedět doma a čekat na nějaký závody.“

speedwayA-Z: „Za této situace se Plzeň přihlásila do jadranského poháru dvojic. Jak se ti ta soutěž zamlouvala a není škoda, že v ní Plzeň už nepokračuje?“
Jan Holub: „Je to škoda, největší problém je asi ve financích. Nevím, nevidím do toho, ale proč by asi jinak nejeli? Možná i závodníci, bez nich to moc nejde. Myslím si, že to špatný nebylo. I obsazení bylo dobrý, jezdil jsem to se Zdendíkem, takže to bylo dobrý. Loni jsme se střídali i v mechaničení, on byl se mnou na Zlatý přilbě SNP, já pak s ním ve Francii a v Maďarsku. Akorát to má nevýhodu, že nemůžu v autě spát. Nedovolí to a posadí mě za volant. Většinou jsme oba vzhůru, ale já jsem zvyklej‘, sednout do auta a spát, protože řídí děda. Po tom předposledním závodě jsme nevěděli, jak na tom jsme. A v Lendavě to bylo šílený, nedalo se jet ani smykem. Dráha hrozná, uvažovalo se, jestli to nezrušej‘. Nakonec se to odjelo, kdybychom věděli, že nám chybí pár bodíků, bylo by to taky jiný. Neměli jsme s sebou žádnýho manažera. Jeli jsme sami, akorát řidiče jsme měli s sebou, tady jednoho kámoše od nás.“

speedwayA-Z: „Po roce 2012, kdy extraligu oživila trojkoalice DaK Moto Plzeň – Divišov ses loni vrátil do Mšena. Jenže z mistrovského celku, jemuž jsi také ty pomáhal v sezóně 2011 na trůn, se stal outsider. Čím taková proměna byla způsobena?“
Jan Holub: „Vůbec netuším. Hlavně nám chyběli lepší junioři a cizinců jsme asi začali zvát až zbytečně moc. Je dobrý jezdit s jezdci z Grand Prix, ale je to přece jen znát, když máš v týmu tři silný jezdce nebo šest. Těžko se tam dělaj‘ body, ale když se to povede, je to paráda, je to radost. Jako to poslední Mšeno. Povedlo se dopasovat motorku. Letos jsem začal jet GM, se kterým jsem byl a nebyl na začátku spokojenej‘. Je to takový moc složitý. Ve Mšeně to sedlo, hlavně dráha super, taková dost závodivá, mohli by to tam orat častějc. Myslím, že bylo škoda, že trojkoalice nepokračovala. Nikdo nám nevěřil a chybělo málo, abychom se do finále dostali. Nevím, proč to tak skončilo. Byla výhoda dvou závodů na domácí dráze.“

speedwayA-Z: „Svou účast v letošní extralize Mšeno podmínilo podmínkou návratu ke stylu čtyřutkání, splnitelnou o to obtížněji, že by ani Pardubice, ani Praha na ni nepřistoupila. A když ji neprosadilo na diplomatickém poli, skutečně se do extraligy nepřihlásilo. Jaké má jeho rozhodnutí dopady na tebe?“
Jan Holub: „Byl jsem z toho dost překvapenej‘ a zklamanej‘. Myslel jsem, že bych tam zůstal. Že za ně pojedu extraligu jsem měl v plánu určitě. Hlavně když jsem se to dozvěděl, byl to šok, v tu chvíli jsem byl bez závodů a hlavně bez extraligy, kterou chci jezdit určitě. Pak přišla nabídka ze Slaného, kterou jsem dostal od Milana Macha. Bavil jsem se i s Topasem, že bych šel do Prahy a nakonec jsem se rozhod‘ pro Slaný. Myslím si, že tady mám větší šance se svézt. Není to nikdy jistý nikde, ale tady si myslím, že je větší šance. Budu se snažit, abych se vešel do sestavy. Je to blbý jet ve třech, hlavně dost jezdců přišlo o extraligu, když se jeden klub rozpadne, je to znát. Jezdci by byli, určitě by to jeli rádi, ale nejsou družstva, není tým.“

speedwayA-Z: „Loni jsi vcelku pravidelně nastupoval za Mšeno rovněž v první lize, kde vám stříbro nakonec sebrala březolupsko – žarnovická koalice. Jak se ti tato soutěž zamlouvá?“
Jan Holub: „Není to špatná soutěž, jsou tam jak junioři, tak senioři. Je to zajímavý, může tam kdokoliv překvapit, zajet, hlavně se do jede na stadiónech, kde se často nejezdí jako Svitavy nebo Březolupy. Pro mě to byly určitě dobrý závody, když jsem nic jinýho neměl. Kdyby se ale místo první ligy jela extraliga na tolik závodů, bylo by to lepší. Březolupy nám loni nakonec vyfoukly druhý místo, to bylo zajímavý, uteklo to jako voda. Je to škoda, zezačátku jsme to měli rozjetý docela pěkně, akorát ten závěr… Co se dá dělat?!“

speedwayA-Z: „V semifinále mistrovství republiky jednotlivců ses nakonec natáhl pro čtvrtou postupovou příčku. Avšak finále v Divišově a v Plzni sis asi představoval lépe, že?
Jan Holub: „To jsem si představoval podstatně líp. To bylo špatný. Nedařilo se v Divišově i v Plzni. To je pro mě zakletej‘ mistrák, tam se mi nedaří už od doby, kdy jsem to jel jako junior. V Liberci celkově dráha je poměrně hezká. Když je dost materiálu, dá se předjíždět. Postup byl lepší než celej‘ mistrák. Ten se nepoved‘, akorát s Filipem jsme si pěkně zazávodili a poprali se o body nejen v Divišově, ale v Plzni taky. Ale v tý Plzni jsem to už nebral tak sportovně a netlačil na pilu. Letos by to už snad mohlo bejt‘ lepší. Nějakej‘ pěknej‘ výsledek by to tam chtělo.“

speedwayA-Z: „V mistrovství republiky dvojic jsi dvakrát s Michaelem Hádkem skončil čtvrtý. Plánovali jste útok na stupně vítězů, avšak loni ses v šampionátu objevil po dvouleté pauze po boku Zdeňka Simoty v barvách DaK Moto Františka Liebezeita. Skončili jste čtvrtí, avšak ve skupině a do finálové části nepostoupili. Čím to?
Jan Holub: „Dvojice jsme se Simírem čekali, že by to mohlo bejt‘ lepší. Čekali jsme, že bychom se mohli dostat mnohem vejš‘. Bohužel nám to nevyšlo, Pražáci nám to tam trošku překazili. Letos uvidím, s kým to pojedu, jestli je vůbec pojedu. Škoda, že se nám s Haďasem to třetí místo aspoň jednou nepovedlo, i když jsme k tomu měli nakročíno. Měli jsme to spolu najetý. Se Zdendou to loni bylo taky dobrý, ale trošku chybělo.“

speedwayA-Z: „Letos byla zimní přestávka prakticky pouze v termínovém kalendáři, i když zbytky závějí podél silnice z Českých Budějovic nestačily prozatím úplně roztát. Jaké novinky chystáš na novou sezónu a jak se připravuješ?“
Jan Holub: „Novinky asi žádný nebudou, akorát jsem v extralize vyměnil vestu. Jinak zůstane snad všechno stejný. Trošku bych chtěl zlepšit výsledky. Všechno dělám stejně jako každou zimu. Akorát se šroubkama je to špatný, tuhle zimu není, kde jezdit. Občas jezdím na krosce. GM úplně vychytaný asi není, loni jsem vyzkoušel jen pár nastavení. Na některých drahách to funguje dobře, tak teď doladit zbytek. Je třeba začít tam, kde jsem minulou sezónu skončil a bude to dobrý. Oproti jawce je nastavení citlivější. Na zapalování, trysky, teplo. Věci pro mě neznámý, co jsem na jawě nikdy nedělal. Ta jela pořád stejně. GM je alchymie, ale když se to sejde, tak se to vyplatí.“

Jan Holub děkuje:
„Určitě všem sponzorům a všem, co mi pomáhaj‘. Děda hlavní mechanik a řidič, Simoák pomocnej‘ mechanik a navigátor.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Michal Kohout a Antonín Škach

Otrokovice – 1. února
Triumfem v evropském šampionátu nebo jeho pohárovém ekvivalentu se nemůže chlubit mnoho českých motocyklových závodníků. A ještě méně jich slavilo vítězství v sedle motocyklů českého výrobce. Jemu se to podařilo hned dvakrát za sebou, když svůj tovární stroj Shupa dovedl vítězně do cíle finálové jízdy nejen v Blijhamu, ale i loni v květnu v Pardubicích. Mezitím však sfouknul patnáct svíček na svém narozeninovém dortu a je mu jasné, že jeho plochodrážní budoucnost leží v klasických půlitrech. Letos se do nich pustí naplno ve zbrusu nové výstroji se symbolem agresivního žraloka, jelikož současně se stopětadvacítkou odložil i závodnické propriety po Eduardu Krčmářovi. Patrik Mikel o tom všem hovoří v exkluzivním rozhovoru, který magazínu speedwayA-Z poskytl.

speedwayA-Z: „Na konci sezóny 2012 jsi vskutku mohl být spokojený. Triumfoval jsi v Blijhamu, při Slováckém oválu v Březolupech potvrdil domácí titul, by onen závod vyhrál Igor Kopec. S rytířským mečem v ruce se bilancovalo dobře, co?“
Patrik Mikel: „Tož, to je nejlepší sezóna, co jsem kdy zažil. A asi i co zažiju, si myslím. Teď budu mít hodně učení a podobně. Přestup na pětistovku, jen jsem si to okusil na startovní pásce, a je to milión věcí, co musím umět. Učím se a zvykám si pomalu. V Blijhamu to bylo takové štěstí, že jsem zadřel o tréninku a dostal do závodění druhý motor. První mistrák ve Slaným jsem měl problémy s karburátorem, než mě Míša půjčila svůj a já vyhrál. Pak jsem nebyl první snad jen v Pardubicích a v Březolupech, jinak jsem všude vyhrál. Proč jsem nevyhrál v Pardubicích, nevím, těžko řéct, v Březolupech nejela motorka. Jak jsem ti říkal, byla to nejlepší sezóna. Dá se říct, že jsem to bral jako přelom v kariéře a loni jel stopětadvacítku jen Evropu a svět.“

speedwayA-Z: „Měl jsi za sebou rovněž závodní premiéru v závodě pětistovek, i když s dvěstěpadesátkou pod sedlem, protože jsi v rámci žarnovické rozlučky nastoupil za pardubický tým. Prožíval jsi obdobné pocity jako v červnu roku 2010, kdy jsi se stopětadvacítkou debutoval v Praze při Markéta Cupu?“
Patrik Mikel: „Vůbec ne, to bylo o něčem jiném. V Praze to bylo také jedinečné. Tož na malé dráze a celkově na stopětadvacítce to pro mě byl první závod. Všechno bylo poprvé. V Žarnovici se to s tím nedalo srovnat. V Praze jsem byl úplně poprvé a v Žarnovici jsem už na tréninku párkrát předtím byl. Dnes si závody jako takový už moc nepamatuju, až na starty. To dvěstapadesátka stíhala a letělo to. Pak už to jelo pěkně. Vyhráli jsme kvůli Václavovi a panu Petrákovi. Při výměně kola mi dovolili, že to může vyměnit taka. Udělal to rychle, já na to skočil a udělal tři body pro Pardubice.“

speedwayA-Z: „Zimní přestávka loni byla proklatě krátká, protože už zkraje sezóny jsi cestoval na evropský pohár dvěstěpadesátek do Teterowa. Rozhodně jsi mířil výš než na konečné osmé místo. Co se dělo?“
Patrik Mikel: „Ten závod to prostě nevyšlo. Prostě to nevyšlo. Bylo to moc brzo, netrénoval jsem moc, chtěli jsme tam trénovat den předtím. Ale chumelilo, bylo hrozné počasí. Druhý den byl lepší, rozjezdil jsem se. Zabodoval jsem, porazil Michalu, Richarda Geyera a málem i Michala Průchu. Kdybych nespad‘ první den, bylo by to lepší. Byla tma, držel jsem se Buddy Prijse. Říkám si ‚dobrý, aspoň se ho držím‘, ale spadl jsem v nájezdu. Nové šroubky na řidítkách a najednou jsem ležel. Pak jsem vstal a všechno se to se mnou zahoupalo. Škoda, že ty závody nebyly pozdějc‘, i po psychické stránce jsem na tom byl špatně. Mechanici dělali, co mohli, to jim nezapírám. Já měl zbytečně nervy, ale úplně zbytečně. Ponaučení z toho bylo zbytečně se nenervovat a být v klidu.“

speedwayA-Z: „Zatímco stopětadvacítky jsou poměrně živá disciplína, o dvěstěpadesátkách se to už tak říct nedá. Řada lidí je označuje jen za pomalejší půllitry a tím i zbytečný mezičlánek mezi kolibříkem a pětistovkou. Ani závodů není moc, ty se na ní svezl už jen jednou při červnovém pouáku v Olchingu. Jak se na čtvrtlitry díváš?“
Patrik Mikel: „Já bych je bral jako dobrou kubaturu. Není to o moc jiné než na pětistovce. Když jsem ze stopětadvacítky šel na pětikilo, zvykal jsem si, ale ze dvěstěpadesátky na půllitra to bylo lepší. Ve dvěstěpadesátkách to bylo o horších startech a mělo to i horší nájezdy. Myslím si, že je to potřebná kubatura. Přechod na pětistovku je lepší a celkově je dvěstěpadesátka srovnatelná s pětistovkou. Ve stopětadvacítkách tam každej‘ dává nohu a tlačí ji tam, ale na dvěstěpadesátce to jde samo. Podívej se třeba na takového Michaela Härtela. Jezdil dvěstěpadesátky a teďka letí jak sto čertů. To samé Daniel Spiller nebo Eda. Víc závodů jsem neměl, Německu šlo o to, že jsme měli českou licenci. V Olchingu nám to blblo, chtěli nás ještě párkrát, ale s českou licencí to nešlo. Ale vzít si německou licenci, nedostali bychom se na Evropu a svět.“

speedwayA-Z: „O jeden z nejvýraznějších momentů celé loňské české sezóny ses postaral právě ty při evropském poháru stopětadvacítek na dlouhé dráze v Pardubicích. Říká se, že obhajoba bývá těžší, ovšem v tvém případě to tak nevypadalo. Jak na svůj triumf vzpomínáš ty?“
Patrik Mikel: „Možná to tak vypadalo. Obhajoba mi přišla, že byla těžší než poprvé. Celkově to tak bylo. Taky tlak byl větší, že jsem byl obhájce a jel doma. Užil jsem si to maximálně, jel jsem bez nervů. Ve stopětadvacítkách jsem už něco dokázal, říkal jsem si ‚já jsem to už jednou vyhrál a teď si to zkuste vyhrát vy‘. Taka i mamka mi hodně pomáhali. Měl jsem sílu a žíval si to. Vyhrál jsem první jízdu s Igorem, tak tak jsem ho uštval. Pak s Darrelem jsem vyhrál jako v Blijhamu. Třetí jízdu jsem jel úplně zvenku a viděl, jak Mike Jacopetti letí. Byl k nezastavení. Udělal jsem čtrnáct bodů. Zach si vzal modrou. Hynek a Aďa mi říkali žlutou nebo bílou. Vzal jsem si bílou, odpinkl jsem, zased‘ jsem to. Zvedlo se to, naklepal jsem tam kvalty. Trojku jsem tam dal moc brzo, ale už bych se nenechal zastavit. Dobré, druhý titul. Hlavně jsem byl poprvé na vyhlášení na té věži. Ve třech letech jsem se díval na freestyle a nějaký Američan, když spadl, dělal kliky. Tak jsem to samé udělal v Blijhamu, když jsem vyhrál. V Pardubicích jsem zase viděl takového staršího pána. Mával, mával, tak jsem mu hodil čepku a pak už jsem ho neviděl (smích). Strašně moc lidí čekalo, že to obhájím. Obhájil jsem to a byl první, Zach obhájil svět až v září. Ale hattrick nebude, už nepojedu a do Plzně se přijedu jen dívat. Nebudu si tam brát ani motorku, ani věci, kdyby třeba přišel Jirka Benda, že ‚tady máš motorku‘ (smích).“

speedwayA-Z: „Na evropský trůn tě dvakrát dovezla tovární Shupa. Jak velký podíl na tvých medailích měla?“
Patrik Mikel: „Motorka hraje svoji roli taky, ale bylo to hodně ve mně. Motorka byla dobře připravená. V Holandsku bylo štěstí, měli jsme motor, co jsme jeli v Memmingenu a v tréninku jsem to zadřel. Pak ta Shupa byla připravená, byl jsem klidný, Škurlič lítal kolem nás v kombinéze a vyšlo to. V Pardubicích jsem měl čtyřventila a byl jsem rád, že jsem si vybral dlouhána než krátkou. O tréninku v pondělí se mi přehnul rám. Šli jsme na pásku, nemoh‘ jsem kopnout kvalt a všichni šli přede mě. Byl jsem blízko Adama, cuknul si o jeho kolo a šel jsem. Servis Shupy byl perfektní, jsem spokojený a chtěl bych jim ještě jednou poděkovat. Čtyřventil měl svoje změny, ale myslím, že k lepšímu proti dvouventilu. Nedá se to soudit, protože dvouventil v Blijhamu měl normální rám na normálních kolech. Ale v dlouhodrážním rámu jsem se automaticky rozhod‘ pro čtyřventil. Dolaďovali jsme to a na ten závod to bylo perfektní. Ladič pan Schmied říkal, že ještě jeden start a ten motor se rozstřelí, jak byl na maximu. Bylo to super.“

speedwayA-Z: „Na domácí scéně ses ovšem v sedle stopětadvacítky neobjevil ani v jednom seriálu. Nepočítáme-li evropské Pardubice, diváci tě s kolibříkem viděli již jen při exhibici Tomíčkova memoriálu. Nejslabší kubatura je tedy minulost?“
Patrik Mikel: „Mně už to nic nedalo. Nemělo to cenu, radši jsem potrénoval na pětistovce a dolaďoval to. Mám za sebou jednu sezónu na pětistovce a pořád to není ono. A nehledě na finance. Stopětadvacítka je pro mě už minulost, pro moje děcka ne, ty je budou jezdit, ale pro mě jo (smích). Dvěstěpadesátky bych chtěl jet, teď bude v Badia Calavena svět. Uvidím, jak bude motor. Bavili jsme se s Járou Gavendou, říkal, jaké to tam je.“

speedwayA-Z: „Spoustu energie jsi věnoval trénování, avšak s ostrým debutem s pětistovkou jsi vyčkával ještě dlouho po oslavě svých patnáctých narozenin. Nechybělo ti závodění?“
Patrik Mikel: „Ty jako jo, chybělo mi, ale zase jsem si to natrénoval. Měl jsem se, na co těšit a nikam jsem nespěchal. Je mi teprve patnáct roků a celá další sezóna je před námi. Nebyla potřeba to řešit stopětadvacítkou, bylo lepší počkat si a trénovat.“

speedwayA-Z: „Konečně přišel říjen a s ním tvůj oficiální ostrý debut s půllitrem. Při přeboru v Žarnovici jsi byl čtrnáctý, v Pardubicích třináctý. Jak na tyhle závody vzpomínáš?“
Patrik Mikel: „V Žarnovici jsme měli jednu věc jinak a já požádal Filipa Šiteru, jestli by mi s tím nemoh‘pomoct. On ‚zkus si to hlavně o tréninku‘. Start, zvedlo se mi to, dvakrát se mi to kleplo a už ležím. Došel ten Polák a hodil mě do stabilizovaný polohy. Pomohli odnést motorku, ale závod jsem odjel bez problémů akorát dvě jízdy, pak upadly ventily. Pardubice už bylo něco jiného, měli jsme půjčené GM od Martina Málka. První jízdu jsem nedojel, pak už to bylo lepší a lepší. Zkoušel jsem to a trénoval. Mělo to svůj přínos, zajezdil jsem si a hlavně si to zkoušel.“

speedwayA-Z: „Do přípravy na novou sezónu se už na počátku února pustili i ti největší opozdilci. Jak jsi na tom v tomto ohledu ty a chystáš nějaké novinky na plochodrážní rok 2014?“
Patrik Mikel: „Posiluju, mám kamaráda, co jezdí motokros, chodím s ním cvičit do posilovny, máme udělaný svůj plán. Fyzička se uvidí, jestli je v pohodě, byl jsem měsíc nemocný. To udělalo svoje a teď to doháním. Jak se to daří, se dozvím na začátku sezóny. Technická stránka bude dobrá. Snad… Budou dvě motorky a nové modro – růžovo – bílé barvy. Nejen kombinéza, ale i deky a podložky.
Všechno jsem si dělal sám i ty znaky mě napadly. Žralok je pro mě agresivní zvíře, tak ho mám na kombinéze. Dostal jsem ji pod stromeček od ježíška. Doteď jsem měl všechno po Edovi, teď budu mít svoje vlastní. Ptali se mě, co chci za znak, já že žraloka, což pro ně nebyl problém, protože to byl znak Rybniku. A Migel mi začali říkat jednou na soustředění a už mi to zůstalo.“

Patrik Mikel děkuje:
„Děkuju hlavně svému takovi, rodině za podporu, že se o mě pěkně starají. Bez nich bych nebyl nic. Shupě, že mi pomáhali, Petru Popelkovi z VANAPO, AK Březolupy a Pepovi Mizerovi a všem, co mě podporovali a věřili mně. Martinovi Gavendovi a Martinovi Málkovi, povlak jsem už vrátil.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Wojta Zavřel, Michal Kohout a Antonín Škach