Babice u Netolic – 17. ledna
Loni v zimě měl jistý pouze Slaný v české extralize okleštěné jen na tři celky. A pak možná pár rakouských pouáků, které by nešikovný truhlář dokázal spočítat na prstech své ruky. Zkraje března ovšem zazvonil mobil a na displeji zářilo britské číslo. Dlouho se nerozmýšlel, ostatně na rozhodnutí měl všehovšudy dvě hodiny a podepsal kontrakt s Plymouthem. Zdeněk Simota v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z tvrdí, že to byl jednoznačně krok správným směrem a to i pro klub, jenž jeho návrat letos komentoval výstižným Super Sam is back.

speedwayA-Z: „Nabídka z Plymouthu přišla doslova za pět minut dvanáct, jinak by tě čekala poněkud tristní sezóna. Anebo si umíš vyvíjet, jak by se sezóna vyvíjela, kdybys měl jisté jen čtyři extraligové závody v základní části a možná i play-off?“
Zdeněk Simota: „Já nevím. Možná bych měl nějaký volný závody, ale popravdě jsem přemýšlel, jestli budu závodit. Tady moc závodů není a z těch pouáků nevyděláš, aby to byla velká sláva. Chtěl jsem se vrátit do Anglie, ale nikdy to nevyšlo kvůli average. Polsko nebylo, nebylo nic, dostal jsem nabídku jen ze Slanýho. Peníze tam nic moc nebyly, takže podmínky nebyly ideální. Navíc byly jen čtyři závody a to není nic moc. Všechno stojí peníze. Motory, motorky, všechno kolem toho. Z Polska se nikdo neozýval, měl jsem jen Slaný, jak říkám, a pouáky v Rakousku. Možná bych jel první ligu za Mšeno. Takže žádná výhra. Říká se lehko, že nebudu závodit, ale ve skutečnosti by bylo těžký říct, že přestávám jezdit, ale ta myšlenka tam trošku byla. Abych to platil a financoval sám, to nejde. Nic není zadarmo, něco pro to musíš udělat. Jezdit pro potěšení by bylo pěkný, ale tak se to v týhle době nedá dělat.“

speedwayA-Z: „Ve Velké Británii jsi pravidelně startoval naposledy roku 2008. Před svým úrazem v Miskolci jsi bránil barvy Peterborough v Elite League, z čehož ti zůstal vysoký average. Teď jsi měl dvě hodiny na rozmyšlenou, zda do Plymouthu půjdeš nebo ne. Co ti v těch chvílích běželo hlavou?“
Zdeněk Simota: „Moh‘ jsem tam jít už dva roky po úraze. Ale to jsem každou středu jezdil Dánsko a v neděli zase za Lodž. A u nás extraliga. Jak jsem byl po tom úraze rok doma, nikam se mi nechtělo. Hned v roce 2009 jsem hostoval v Birminghamu za Stoke a ve Stoke je volný závody. Na to, že jsem jednou spadnul z prvního místa, jsem dělal asi dvanáct bodů. Na podzim přišla nabídka z Newportu, ale ten jezdí v neděli a já měl podepsanou tu Lodž. Závody by se mi tam nevešly, a když jsem se rozhoupal, nešlo to. Nikdo se neozval, a když se ozval, nevešel jsem se tam s average. Přitom všichni byli přesvědčený, že když napíšou na BSPA, sníží mi average, jako to už předtím udělali jinejm‘, ale mně ne. Když mi zavolali z Plymouthu, běželo mi hlavou, že buď budu jezdit nebo se na to vykašlu. Tak jsem to vzal. Byla to honička, neměl jsem nic připravenýho, motorky tady stály, jak skončila sezóna. Neměl jsem ještě ani licenci. Ozvali se v pátek a hned další tejden jsme měli press and practise day. Neměl jsem motory, vez‘ jsem je tam rozdělaný a Barry mi je skládal, abych měl vůbec, na čem jet. Dali mi dvě hodiny na rozmyšlenou a já jim volal zpátky už za hodinu. Doma jsem řek‘, že jdu do Anglie a podepsal jsem to. S Plymouthem jsem se domlouval už dva roky zpátky. V Anglii jsem sice měl dvě motorky a všechny věci ještě z roku 2008, ale jen tam pět let stály přikrytý pod plachtou. Na nich by závodit asi nešlo. Nešel jsem ani na večírek na začátek sezóny, do třech do rána jsem dělal motorky. Ani jsem nespal a jel na press and practise day. Bydlím v Londýně, to je taky šest hodin dojezd. Když je nějakej‘ bank holiday, lidi jezdí do Plymouthu k moři, takže kolikrát stojíme i v zácpě.“

speedwayA-Z: „Ovál v Plymouthu je vskutku dost specifický a dokonce kratší než liberecké Pavlovice. Jak obtížné bylo najít se na ní a začít pravidelně výrazně bodovat?“
Zdeněk Simota: „Nikdy jsem nejel na takový malý dráze. Fakt je malinká, má 216 metrů. Trvalo čtyři, pět závodů, než jsem se srovnal a naladil motorku. Po každých závodech, když se to nepovedlo, jsem vyndával motor z rámu a Barry na něm dělal různý věci. Bylo to lepší a lepší, a když jsme to doladili, bylo to dobrý. Od tý doby jsem tam jezdil jen jedno nastavení, s kterým jsem začínal. Když se dráha měnila, něco jsem s tím udělal, ale vesměs to bylo jedno stejný nastavení. Loni rozšířili zatáčky o dva metry, ale je to závodivá dráha. Předjíždí se, není to, jak se odstartuje, tak se dojede. Když jsem v roce 2005 začínal v Readingu, tak jsem měl objetý i další dráhy. Ale to bylo devět let zpátky, to si člověk nemůže pamatovat. Navíc s novejma vejfukama bylo nastavení úplně jinde. Na začátku jsem si jel zatrénovat do Poole a Rye House, když tam skončily závody. Potřeboval jsem si zatrénovat, v roce 2013 jsem toho moc nenajezdil. A když byl v Plymouthu press and practise day, po dvou jízdách to zrušili, že začalo pršet a na dráze stála voda.“

speedwayA-Z: „Sezóna 2014 pro tebe nakonec byla nesmírně povedená. Nemohl jsi být nespokojený. Jak ji hodnotíš ty sám?“
Zdeněk Simota: „Občas se mi poved‘ závod na výjezdu, ale třeba Newcastle se mi nepoved‘. V Somersetu jsem jeden tejden dělal dva body, za tejden tam přijel s jiným nastavením a dělal sedmnáct. Nejhorší dráhy jsou Edinburgh a Newcastle, uvidíme, jak letos. Už jsem na všech drahách byl, tak se nemůžu vymlouvat, že to tem neznám. Měl bych tam udělat víc bodů. Kolegové maj‘ výhodu, že tam jezdí pět let a maj‘ všechny stadióny objetý a vyzkoušený. Když jsem tam já přijel poprvý, někdy mi to sedlo, jindy se to nepovedlo. Ale podruhý to bylo vždycky lepší. Když už jsem to doladil, doma se mi povedly skoro všechny závody. Fakt jsem to nečekal, že se mi to takhle povede. Jak jsem byl na sedmičce, do average se mi počítaly jen body ze základních jízd. Začínal jsem na pětce se 7,41, pak jsem byl na dvojce. S Kyle Newmanem jsme měli vyrovnanej‘ průměr a já zůstával na rezervě. A skončil jsem s average okolo sedmi. V Plymouthu jsou super lidi, co jsem poznal. Fanoušci, všichni jsou tam kamarádský a přátelský. Přišli za mnou sponzoři, sehnali se sami, to by se asi u nás nestalo.“

speedwayA-Z: „Ruka v rukávě ohledně prodloužení smlouvy s Plymouthem již údajně byla ještě před koncem loňské sezóny. Netajíš se také svým přáním vrátit se ještě do Elite League. Nakolik je to reálné?“
Zdeněk Simota: „Domluvený s Plymouthem jsme byli už od půlky sezóny. Nakonec jsem to podepsal zpátky, neřešil jsem nic jinýho, proč měnit, když to tam fungovalo? Do Elite League bych chtěl jit, ale nikdo se neozval. Loni jsem hostoval za Berwick a Rye House, ale Elite League jsem ani jednou nejel. Měl jsem hostovat ve Wolverhamptonu, když jeli proti Swindonu, ale nejelo se kvůli dešti. Bylo by dobrý mít podepsaný obě ligy. Takhle jsem jel osmačtyřicet závodů, s tou Elite bych jich měl sto za sezónu. Motorky si připravuju sám, akorát na závody se mnou jezdí dva mechanici. Jeden to odřídí, druhej‘ je mi potom k ruce v depu. Kdybych ale jel ještě Elite League, musel bych někoho platit. Protože dělat všechno sám a závodit by bylo náročný. Už takhle když byly dva závody Premier League za tejden, stíhalo se to tak tak. Přijel jsem a akorát udělal motorky, ale s tou Elite bych to už nestíhal. Kdyby nabídka přišla, nebránil bych se a podepsal ji. Poznal jsem loni, když sedíš dvakrát, třikrát za tejden na motorce, vypadalo to jinak než, když jsem jezdil jeden závod za dva tejdny. Člověk je vyježděnej‘, když se mu daří, víc si věří na motorce a jde to jinak. Myslím si, že spousta lidí jezdí v Elite League i za míň peněz, jen aby seděli na motorce, pořád závodili a byli v kontaktu se všemi. Tak to má spousta závodníků z Premier League, že jednou i Elite League.“

speedwayA-Z: „V posledních čtyřech letech jsi jezdil extraligu za Prahu, trojkoalici Plzeň – Divišov – DaK Moto a Mšeno, aby ses upsal loni Slanému, jehož vestu jsi ovšem neoblékl ani jednou. Jak hodnotíš vývoj české soutěže a jaké plány v ní máš na letošní rok?“
Zdeněk Simota: „Dokud byly čtyři nebo pět týmů v extralize, mělo to úroveň, ale loni co s tím provedli?! Tím to úplně zabili. V Čechách jsme rádi, že dáme závodníky dohromady a oni se ještě dohadujou! Spíš by se měli všichni zamyslet, aby to šlo nějakým směrem. Nakonec se domluvili a pojedou se čtyřky. U nás si myslím, že je to dobrá cesta. I pro lidi to bude atraktivnější, každej‘ pojede sám za sebe. Dvojice jsou pěkný, ale musí bejt vyrovnaný. Když je tam Hancock s někým slabším, víš už dopředu, jak to dopadne. Ta sezóna, co jel Divišov spojenej‘ s Plzní a Fandou Liebezeitem, ta se povedla. Sice jsme nepostoupili do finále, měli jsme trošku smůlu v Pardubicích. Jeli jsme se Žagarem na 5:1 a mně to nasálo filtr do karburátoru a přestala jet motorka. Za Slaný jsem se nesvez‘, odjel jsem s autem a motorkama do Anglie. Měl jsem to jen jednou a musel bych se vracet autem zase zpátky. Řek‘ jsem si cenu, ta cesta něco stojí, ale pak už se neozvali. Myslel jsem si, že se svezu, nevyšlo to a nakonec jsem tady nejel jediný závody. Letos možná pojedu dvojice, volali z Plzně, abych za ně nastoupil s Haďasem. Slíbil jsem, jestli se nebudou krejt závody v Anglii, že za ně ty dvojice odjedu. Na extraligu se zatím nikdo neozval, uvidíme, zatím nic nemám. Když se někdo ozve, dá podmínky, že by se mi to vyplatilo, rád bych určitě nějakou extraligu jel. Když ne, nedá se nic dělat.“

speedwayA-Z: „V mistrovství republiky sis způsobil docela slušnou šlamastyku svým vystoupením v předloňském semifinále v Liberci a také odmítnutím místa náhradníka ve finále. Nyní bys musel do semifinále přes přebor, do něhož je ovšem z druhé strany La Manche dost problematické zasáhnout. Nepožádal jsi třeba o divokou kartu nebo už v šampionátu republiky startovat nechceš?“
Zdeněk Simota: „Loni bych mistrák odjel. Sezóna v Anglii skončila v září, byl jsem tady s motorkama a autem. Ptal jsem se pana Moravce, jestli bych nemoh‘ jet, když byl Aleš zraněnej‘, ale řek‘ mi, že by to nebylo spravedlivý vůči těm, co si to vyjeli, takže jsem nejel. V Liberci to byl pech, v první jízdě jsem měl defekt, pak páska. Ztratit dvě jízdy byl problém, prostě ten závod mi vůbec nevyšel. Řek‘ jsem, že finále jako náhradník nepojedu. Jel bych, kdybych byl přímo nasazenej‘. O divokou kartu jsem letos nežádal, na přebor bych musel jet dvakrát. Jeden vejlet sem s gumama navíc je dvacet, pětadvacet tisíc. Je pravda, kdyby se to povedlo, další rok pojedu svět a Evropu, ale prostě jak je to teďka, budu radši v Anglii.“

speedwayA-Z: „Jak říkáš, výsledky mistrovství republiky jsou bernou mincí pro obsazení míst v reprezentaci. Pokládáš snad své působení v mistrovství světa či Evropy za uzavřenou kapitolu svého závodnického životopisu?“
Zdeněk Simota: „Já bych je chtěl jezdit dál. Ale zatím v Čechách nemám ani motorky, ani auto, mám je jen v Anglii. Stojí to dost peněz se sem vracet. Zatím budu jenom tam a uvidím, jak to třeba bude dál. Já bych to jezdil, ale abych vydělával jen na to, abych jezdil sem? V Anglii jezdím dvakrát, třikrát za tejden, to mi vyhovuje.“

speedwayA-Z: „Na české scéně ses tím pádem objevil pouze při březnovém Rozbíjení ledu v Hluboké nad Vltavou. Co tě vedlo k jeho pořádání a jak je to letos s třetím ročníkem?“
Zdeněk Simota: „Znám se s klukem, kterej‘ trénuje hokejový prcky. David Oulíků, brácha mý bejvalý přítelkyně, vedou to na Hluboký společně s Petrem Bělohlavem. Bavil jsem se s Davidem o šroubkách, že je táta kdysi dělal ve Vimperku, a že já byl párkrát pozvanej‘ od Klatovskejch‘. Že by to šlo udělat na Hluboký. První rok jsme to zkoušeli já s Holubínem na šroubkách a dva leďáci. Jezdiili jsme asi hodinu, nevěděli jsme, jak dlouho to půjde. Po deseti minutách nám řekli, že už to nejde. Dělali jsme to, jen aby se vidělo, a nakonec jsme stejně jezdili hodinu. Všem se to líbilo, mělo to ohlas, na další rok jsme dali i reklamu do rádia a novin. Program začínal už v jednu, malý děti hrály hokejovej‘ turnaj, potom byla módní přehlídka a nakonec jsme jezdili my asi hodinu. Přijel Tonda Klatovskejch‘, bráchové Divišovi a já s Holubínem na šroubkách. Měl jsem obutou i motokrosovou motorku, blbnul jsem na ní a vozil malý děti i dospělý, kdo chtěl. Obkroužil jsem s každým kolečko nebo dvě. Jezdil jsem tam asi ještě další hodinu. Vedle v hospodě jsme měli udělanej‘ raut jako pěkný zakončení. Letos když to vyjde, uděláme to zase. Záleží na počasí, jak začne bejt‘ teplo, nevyplatí se jim držet led. Stojí to dost peněz, protože mašiny musí běžet naplno, aby led netál. Závisí to jen na počasí, když to vyjde a stihne se to, než odjedu do Anglie, zase to uspořádáme.“

speedwayA-Z: „S anglickým kontraktem v kapse začneš sezónu minimálně o měsíc dříve než ostatní čeští plochodrážníci. Jak to tedy vypadá s tvou přípravou na letošní rok?“
Zdeněk Simota: „Před Vánocema jsem byl párkrát v posilovně, hrál squash a hokej. Po novým roce jsem byl s Pražákama na běžkách na Zadově. Od začátku tejdne jsem začal s Kubou a Matějem Smržovejma chodit do posilovny třikrát tejdně. Chodí se běhat na Kle, hraje se hokej a squash. Po fyzický stránce, myslím, že budu připravenej‘ dobře. Motorky teprve začnu připravovat, na to mám ještě dva měsíce. V půlce března bych měl odjet, uvidím, kdy bude press and practise day. První závod bych měl jet testimonial Ryana Fishera, kde má bejt‘ i Greg Hancock.“

Zdeněk Simota děkuje:
„V první řadě bych chtěl poděkovat celý rodině za veškerou podporu. Potom: Graham a Tracy Griffin a Paul Willis za obrovskou pomoc v Anglii, Barry Allaway za ladění motorů, Amy Tsang za všechno, co pro mě dělá, Godfrey Spargo, John – AT ELECTRICAL, Brianovi a firmě Jewson, fanouškům a celému vedení z Plymouthu.“

Foto: Michal Kohout, archív Zdeňka Simoty, Jaroslav Mysliveček a Antonín Škach

Bořice – 3. ledna
Po předloňském titulu se stopětadvacítkou se loni už plně soustředil na pětistovky, v nichž neodmítl jedinou příležitost ke svezení. A kromě nich si vyzkoušel dvěstěpadesátky, kde se během necelého týdne stal dokonce českým reprezentantem. Čtvrtlitrovou budoucnost má zatím ve hvězdách, avšak pilně se připravuje na klasickou kubaturu, kde by se chtěl stále zlepšovat a šlapat špičce na paty. O všem hovoří pardubický junior Josef Novák v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z.

speedwayA-Z: „Roku 2013 jsi vyhrál mistrovský titul ve stopětadvacítkách. Splnil jsi svůj cíl a rozhodl ses dát kolibříka z domu. Bylo to dobré řešení? Přece jen se stopětadvacítkou jsi mohl dál kralovat, zatímco na půllitru jsi především sbíral zkušenosti.“
Josef Novák: „Myslím si, že to bylo dobrá rozhodnutí. Na stopětadvacítku jsem už byl velkej‘ a těžkej‘. Kdyby mě to jelo, bylo by to lepší, ale nechtěl bych těm malejm‘ klukům vybírat ceny. Moh‘ jsem se zaměřovat na půllitry, už jsem na nich trénoval a jel první závody. Zkušenosti už nějaký byly a já se chtěl hlavně rozvíjet. To si myslím, že se povedlo, závodů jsem měl moc, během roku jsem se zlepšil a nějaký zkušenosti jsem nasbíral. Určitě to byl krok správným směrem.“

speedwayA-Z: „Nicméně nižší kubatury pro tebe nebyly uzavřenou kapitolou ani v loňském roce. Ve světovém poli světového poháru dvěstěpadesátek jsi skončil jedenáctý. Co tě vedlo k tomu, abys do tohoto závodu na poslední chvíli naskočil?“
Josef Novák: „V pondělí o Tomíčkově memoriálu na mě před školou v Chrudimi čekal táta. Řekl, že volal pan Křikava, že Adam Fencl nechce jet dvěstěpadesátky na dlouhý dráze. A jestli bych nechtěl jet já. Říkal jsem si, že je to výborná příležitost se na tom svýzt a podívat se do Francie. Jeli jsme do Prahy pro motorku. Základově byla jen spojená, byly tam kola a zbytek jsme museli dostavět. Dostali jsme klasickou dvěstěpadesátku a motor museli přehodit do dlouhána. Museli jsme to složit do středy, měli jsme na to den. Zkusili jsme si to v Pardubicích, jaký by tam mohly bejt‘ převody a druhej‘ den jsme odjížděli do Francie. V Pardubicích kolem nás lítali pan Dryml a Zdeněk Schneiderwind. Bylo hodně rádců, co se snažili pomoct. Já ještě neřídím, cesta pro mě byla pohoda, ležel jsem v autě. Dorazili jsme v pátek večer a stihli jsme kus tréninku pětistovek, pak se jeli ubytovat na hotel. Dopoledne jsme se podívali po městě a odpoledne se jelo na závodiště. Byl trénink, dvakrát volnej‘ a dvakrát na pásku. Zkusil jsem si, jak to jede, a až o závodech jsme přišli na to, že mě z výjezdu všichni předjížděj‘. První tři rozjížďky jsme nevěděli, co s tím, až jsme s Honzou Hlačinou zkusili hnout s předstihem. Najednou se to zlepšilo, dojel jsem na třetím místě. V poslední jízdě jsem dobře odstartoval a vyhrál. Říkal jsem si, že to není špatný, kdyby to bylo od začátku, bylo by to jiný. Takhle to stačilo jen na céčkový finále. Tam jsem ne špatně odstartoval, ale Polák byl přede mnou. Pořád jsem na něj dorážel, až se mi ho z výjezdu podařilo předjet a vyhrál jsem. Určitě to bylo něco novýho, zkusil jsem si to a zbytečně jsme tam nejeli.“

speedwayA-Z: „A pak přišel Jawa Cup, jemuž jsi dal přednost před Zlatou stuhou. Důvody jsou nabíledni, s Adamem Fenclem jste klidně mohli vyhrát, kdežto při Zlaté stuze bys asi záhy vypadl. A tak se spíš chci zeptat na tvou čtvrtlitrovou budoucnost.“
Josef Novák: „Letos bych určitě chtěl jet Zlatou stuhu. Minulej‘ rok jsem se rozmejšlel. Ve Zlatý stuze bych asi vypad‘ po třech jízdách, ale v Jawa Cupu bych jel všechno. Povedlo se to, škoda že Adam z prvního místa upad‘ a mě v cíli z druhýho místa předjel Igor. Byla to velká smůla. A jestli letos pojedu dvěstěpadesátky, nevím, to je ještě ve hvězdách.“

speedwayA-Z: „Avšak těžiště tvé činnosti přece jen spočívalo v závodech pětistovek. V nich ses dokonce podíval i mezi elitu do extraligy. Jak své působení v celku Pardubic hodnotíš?“
Josef Novák: „Byla to výborná příležitost svýzt se s výbornými jezdci. Když jsem jel první extraligu, neodpadlo to špatně. Bylo překvapení, když jsem odstartoval a dokázal se držet za Romanem Čejkou. Ale přece jenom je to o třídu vejš, takže je to hodně těžký. Z finále v Praze si pamatuju maximálně něco před závodama. Ale z tý první jízdy a opakovačky maximálně jen nějaký záblesky. Letos bude záležet, jestli Patrik Mikel bude u nás v Pardubicích. Bude záležet i na juniorech a dalších výsledcích. To je ještě dost času, než bude sezóna.“

speedwayA-Z: „Nechybělo mnoho a do špičkového šampionátu ses dostal i vlastním přičiněním. Chyběly dva body ze srpnového semifinále mistrovství republiky jednotlivců, aby ses dostal alespoň na post náhradníka pro finále…“
Josef Novák: „Ten den se mi v Pardubicích vůbec nedařilo. Dráha byla hlubší než obvykle a nemoh‘ jsem přijít na to, jak to jet. Přišel jsem na to až v poslední jízdě, že jsem měl jezdit venek, kde byl materiál a tahalo to. Jezdil jsem po vnitřku, kde to mydlilo a to byla chyba. Snad to letos bude lepší, budu se víc snažit, abych se do toho finále dostal.“

speedwayA-Z: „Konec mistrovství republiky juniorů tě zastihnul na desátém místě závěrečné klasifikace. Nebýt technických patálií v závěrečném dvojzávodě v Pardubicích, bylo by to ještě lepší. Jsi spokojený?“
Josef Novák: „Nejsem. Kdyby nebyly technický problémy v Pardubicích, bylo by to lepší. Prasknul mi ojniční čep a jeden motor byl na odpis. První závod jsem jel s druhou motorkou, co nebyla dopasovaná. Během pauzy jel táta domů pro další motor. Dali jsme to tam a při první jízdě se zadřel. A další motor byl na odpis. Nakonec mi ten motor, co mi nejel, podařilo dopasovat. Ale do toho mi dvakrát prasknul primár. Byl to docela den blbec. Bedna v junioráku není nic jednoduchýho, jsou tam skvělí jezdci jako Zdeněk, Eda a Václav. Mají toho spoustu najezděnýho a já nic. Srovnávat se s nima nemůžu, ale určitě bych se chtěl zlepšovat, abych se jim jednou moh‘ rovnat. Uvidíme, jaká bude technika a jak budu připravenej‘ já.“

speedwayA-Z: „Kde bys ale mohl být výše, je mistrovství republiky do devatenácti let, v jehož finále B byl ovšem Patrik Mikel jiného názoru. Jak se ti zamlouvala myšlenka šampionátu složeného ze čtyř rozjížděk?“
Josef Novák: „Myslím, že se to ani nemuselo konat. Někdo získá titul, že tam má málo soupeřů a sjede si pár jízd. Přišlo mi to blbý, předloni nás bylo o něco víc. Uvidíme letos, jestli nás zase bude víc nebo jestli přijede někdo ze zahraničí. Uvidíme. S Patrikem to máme tak, že někdy je lepší on, jindy já. Jak to bývá, někdo může bejt‘ ten den lepší, někomu ta dráha sedne víc, je to jak kdy. A malý finále už byla jen jízda před první ligou, ta byla ten den důležitější.“

speedwayA-Z: „A když už se bavím, čeho bys mohl litovat, napadá mě mistrovství republiky juniorských družstev v Plzni. Jak jsi sám dokázal odsunout žarnovickou dvojici na poslední pozici?“
Josef Novák: „Kdo ví, jak by to bylo, kdybychom byli dva. Nebylo to špatný, že jsem byl sám a neskončil poslední. Je škoda, že nikoho nesehnali a musel jsem jet sám. Uvidíme letos. Zezačátku, když jsme přijeli do Plzně, jsem ani nevěděl, jestli nakonec nebudu nějakýho paráka mít. Ale před tréninkem jsem se dozvěděl, že ne. Byl jsem zklamanej‘ a bral to jako trénink. A nakonec to nebylo špatný, dráha byla výborná a parádně jsem si zajezdil.“

speedwayA-Z: „Sezónu 2014 doplňovaly tvoje starty na mezinárodní úrovni. Byl jsi členem týmu, který vyhrál jadranskou ligu, absolvoval MACEC Cup v Zielonej Goře, jezdil slovinsko-chorvatský šampionát. Jsou podobné závody cestou k dalšímu závodnickému rozvoji?“
Josef Novák: „Určitě jo. Poznávám jiný dráhy, než máme v Česku, nový soupeře. Sbírám zkušenosti, když můžu jet do Slovinska nebo Chorvatska, je to výborný. I v tom Polsku. Když to shrnu, bavily mě všechny závody, ale hlavně jadranská liga v Pardubicích. Nebylo to nejhorší a pěkně jsem si zajezdil. Ale bavily mě všechny, bylo to zajímavý, letos záleží, jestli budou chtít nějaký jezdce a jestli pozvou mě.“

speedwayA-Z: „Předevčírem jsme přepsali letopočet a zimní přestávka se víceméně dostává do své poloviny. Jak se připravuješ do nové sezóny, v níž by pro tebe mohla být lákavá dvě volná reprezentační místa v juniorských šampionátech světa a Evropy?
Josef Novák: „Chodím do posilovny, cvičím doma. Mám permanentku z Pardubic a jezdím do akvaparku, snažím se pořádně připravit. Pan Řehounek nám chystá motorky. Budu se co nejvíc snažit zabodovat o to místo v mistrovství světa juniorů. Budu se snažit ze všech sil, je velká šance se tam dostat. A taky v dalších českých soutěžích, to je samozřejmý, hlavně v v jednadvacítkách a zkusit se dostat do finále republiky.“

Josef Novák děkuje:
„Chci poděkovat rodině za podporu, panu Řehounkovi, že nám pomáhá s motory a se vším, když něco potřebujeme vyrobit. ZP Pardubice, Autodoprava Tetřev, mechánovi Martinu Kratochvílovi, věřím, že nám zachová věrnost. Vladovi Višváderovi a doufám, že budeme spolupracovat i příští rok. A všem příznivcům plochý dráhy.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Michal Kohout a Antonín Škach

Březolupy – 27. prosince
Na honičku s financemi si už dávno zvyknul. Letos ovšem přišly problémy s nedostatkem závodních příležitostí, takže v konečném součtu hovoří o jedné z nejhorších sezón, kterou zažil. Pražský titul v extralize za něho vybojovali jiní a tak si o to víc cení svého prozatím životního druhého místa při Zlaté přilbě SNP ve své oblíbené Žarnovici. Martin Gavenda je dalším z řady českých závodníků, který poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.

speedwayA-Z: „Letos jsi měl doopravdy závodů hodně málo a příležitost ke svezení jsi musel hledat s lucerničkou v ruce. Co vlastně chybí tvému stálému angažmá v polské lize? Klub typu Miskolce?“
Martin Gavenda: „Miskolc byly zlaté dobré časy. Takové se už asi nevrátí. Za ty čtyři roky byly vztahy na dobré úrovni a nebyl problém s komunikací. Vždycky jsme se nějak domluvili. Dneska je v Polsku přetlak závodníků a je tam problém najít klub. V Lublinu to bylo nadějné, loni jsem tam jel konec sezóny. Ozvali se, jestli bych za ně neodjel závody za částku pro polské závodníky asi směšnou. Na české poměry to ale bylo dost peněz. Za takových podmínek bych za ně klidně odjel celou polskou ligu. V Gdaňsku se mi dařilo, byli nadšení, podepsali jsme smlouvu i letos. Jenže díky tomu, jak chtěli ušetřit a postavili slabší tým, byly v klubu problémy, takže letos na něco takového už nechtěli přistoupit. V současné době hledám. Kontakty do Lublinu, co byly, už nejsou. Je to složitější, budu se snažit dál, ale moc šancí si nedávám. V jiných klubech než Miskolc a Lublin jsem v Polsku nepůsobil. Uvidíme, když se nepodaří Polsko, budu hledat další závody v Evropě dle možností. Chce to víc závodů, letos jestli jsem jich objel dvacet, pětadvacet… K tomu počasí stálo za hovno, třeba jsem celý měsíc stál, byla to bída.“

speedwayA-Z: „V mistrovství republiky jednotlivců ti v konečném součtu patří desátá příčka. Ve tvých vzpomínkách však asi zůstane více zarytá nečekaná rána v poslední rozjížďce závodu v Březolupech. Anebo ne?“
Martin Gavenda: „Byla nečekaná, ale byla. To se ale při závodění stává. Aj tak si na ten závod určitě nemůžu stěžovat. Proti třeba takové Praze… V Březolupech jsem jel doma, chtěl jsem to využít a vytěžit z toho maximum. Byl konec sezóny a ještě před první rozjížďkou jsem nebyl rozhodnutý, na které motorce pojedu. Co vždycky jelo, najednou nefungovalo. Byl jsem na vážkách, na čem jet. Nakonec jsem šáhl po druhé motorce. Určitě to byla dobrá volba, lepší než ta první. Byl to dobrý výsledek, si myslím. Asi maximum, co na té motorce šlo. Ten závod byl promíchaný, úplně něco jiného než v Praze. Každý ztratil body. Jsem rád, že ta rána přišla až v poslední rozjížďce. Motorka byla celá zkroucená, nedalo se na ní jet, a kdyby se to stalo v první rozjížďce, byl by průšvih. Vaškovi tam ale šlo o ten titul, mohl si sice počkat, na předjetí by měl ještě dost času, ale co se dá dělat?!“

speedwayA-Z: „Nebýt horšího výsledku prvního finále v Praze, mohl jsi skončit výše, udržet se v elitní osmičce či uvažovat o reprezentační vestě. Co se to letos dělo, že pro tebe byl ovál na Markétě zakletý a to i v jiných případech?“
Martin Gavenda: „Pro mě byl úspěch, že jsem nespadnul. To bylo snad letos poprvé, kdy jsem na Markétě nespadnul. Nevím, co se dělo, pokaždé byla dráha jinačí a nějak jsem si to nemohl srovnat. Sám jsem z toho byl nešastný. Byla to nevýhoda domácího prostředí (smích). Taková dráha byla jediná. Jak se blížilo finále republiky, cejtil jsem průser a věděl, že to takhle nejde. Potřeboval jsem se s tím poprat. Před tím byl závod první ligy jako trénink na mistrák. Při mistráku jakž takž, ale nefungoval motor. Ani v těch Březolupech, proto jsem přemýšlel, jestli na něm mám jet nebo ne.“

speedwayA-Z: „Právě tato skutečnosti zjevně motivovala Tomáše Topinku, aby tě nenominoval do prvního finále extraligy. V Pardubicích jsi ovšem nechyběl, ovšem jen jako zasvěcený divák. Jak jsi extraligu prožíval?“
Martin Gavenda: „Po finále republiky v Březolupech jsem už měl jen jednu motorku. Druhá byla zvinglovaná. A já neměl peníze, jen obrovské nezaplacené dluhy. Nevěděl jsem, co teď, kde na to vzít peníze. Spojil jsem se s Topasem a některé věci jsme si ujistili. A on, že v Praze nepojedu a uvidí se, jak v Pardubicích. Nakonec jsem se z toho vyspal a zakousl se do toho. Čekal mě víkend ve Slovinsku a jet tam s jednou motorkou nemělo cenu. Tak jsem si připravil tu druhou. Myslel jsem, že tam vydělám, ale to byl taky výlet za všechny prachy. Cestou tam jsem hned za slovinskou čárou dostal pokutu za špatnou dálniční známku. Na benzince měli tři druhy, pumpař nám jednu prodal a hned záhy mě zastavili policajti. Problémů s financemi nebylo málo, to bylo nejhorší. Čekal jsem na Topasovo rozhodnutí. Nakonec se rozhodl nic neměnit, tak jsem se tam vydal podpořit klub jako divák. S tím Chrzanowskim si to dobře vymyslel. Neříkám, že by se mi dařilo, třeba ne, ale s Pardubicema jsem letos problém neměl a docela mě to tam šlo. Určitě bych se radši svezl, než tam stál, ale nebylo mně dáno. Bylo to dotažené vítězně.“

speedwayA-Z: „Příští rok se extraliga vrací k modelu čtyřuktání, což je víceméně z nouze ctnost, abychom u nás mohli mít soutěž aspoň se čtyřmi týmy. Jenže na druhou stranu se ještě sníží počet příležitostí pro závodníky. Jak to vnímáš ty? Anebo se snad vyskytla nabídka k hostováním v některém personálně slabším družstvu?“
Martin Gavenda: „Nabídky na hostování byly, ale vesměs se mi nechtělo. V Praze jsme se bavili, že bych se měl v sestavě objevovat a pak to bude záležet na mně, jak se bude dařit. Jestli jsou čtyřky špatný tah nebo dobrý tah, se ukáže. Závodníků tady v republice dost není. Když můžu říct, osobně první liga se mi líbila, to byly vyrovnané závody oproti extralize. Říkám, sezóna ukáže. Jestli to bude vyrovnané, budou to super závody. A bude jich víc, letos byly v základní části jen čtyři. Uvidíme…“

speedwayA-Z: „První liga se pro Březolupy nepochybně stala zklamáním. Po slibném začátku však koalice s Míšní ke konci soutěže po personální stránce fungovala asi jako ta loňská s Žarnovicou a německé závodníky jsme už u nás neviděli. V samotném závěru jste dokonce přišli i o bronz…“
Martin Gavenda: „Začátek a vlastně celá půlka byla výborná, ale konec… Hodně to ovlivnilo počasí, přeložily se termíny, s nimiž Němci počítali. A oni chodili do práce a měli problém se uvolnit. Některé závody jako Praha a Mšeno byly oznámený na poslední chvíli a dlouho se nevědělo, kdy se pojede. Byla škoda toho třetího místa, před Mšenem jsme přemýšleli, že tam ani nepojedeme. Já byl jediný závodníky, co jsem byl schopný přijet. Museli jsme závodníky shánět. Volali jsme Hynkovi, až dopoledne se ozval zpátky, tak jsme se na poslední chvíli dohodli, že přijedeme. Prostě nám tam chyběl takový třetí, který by nám aspoň za dva body dodal. Taková pojistka, taková jistota. Příští rok nevím, jak to bude fungovat, jestli vůbec pojedu a za koho. Systém jednotlivců jsem už zažil, ale to už je hodně let zpátky, dva tisíce deset, ježíš to je roků, to si už nepamatuju (smích).“

speedwayA-Z: „V mistrovství republiky dvojic jsi po dlouhé době vytvořil tandem s Martinem Málkem, i když původní plány zněly jinak. Jak bys své účinkování v Pardubicích ohodnotil?“
Martin Gavenda: „Měli jsme těžkou skupinu, kde byli tři postupující před námi jasní. A řešilo se, který z nich to bude. Původně jsem měl jet s Patrikem Mikelem, nakonec se ozval Martin Málek, že chtěl jet, tak jsme se dohodli s ním a promíchalo se to. Zrovna, že by to byl vydařený závod, se říct nedá. Vůbec. Těžká skupina a mně to tam nešlo. Letos jsem měl problémy s technikou, vůbec mi to nefungovalo a já si nevěděl rady, čím to je. A ke konci sezóny jsem měl dluhy, takže jedna z nejhorších sezón, co jsem snad kdy měl. Kdybych neměl dobrou práci, asi bych to neutáhl.“

speedwayA-Z: „Závodem, který dlouho toužíš vyhrát, je Zlatá přilba SNP. Letos jsi skončil druhý, avšak finálová část odpadla vinou deště. Bylo to štěstí či smůla? Martin Vaculík byl ten den k nezastavení, avšak ve finálové jízdě jsi jej již kdysi vodil za sebou. Na druhou stranu ses klidně mohl propadnout až na desátou příčku.“
Martin Gavenda: „Právě, právě, pro mě tohle rozhodnutí bylo výhra. Jak říkáš, lepší to být asi nemohlo, i když třeba jo. Ale těch osmdesát, devadesát procent asi ne. Vodičku nemám rád, kdybych v tu chvíli by desátý, řekl bych, že mi je to jedno, že klidně pojedu, tohleto bylo jasné. Měl jsem stejně bodů s Polákem, rozhodovaly vyhrané jízdy, kterých jsem měl víc. Mao byl po zrušení závodu první, prostě takové bylo rozhodnutí a tak to dopadlo. Příští rok to zase zkusím, Žarnovica mi sedí, i když teď se tam dal materiál a nevím, jaké to bude. Ale to je ještě daleko, daleko před námi.“

speedwayA-Z: „Na Slovensku jsi skončil také šestý v tamním šampionátu a samozřejmě působil ve slovenském týmu v jadranské lize. Jak to hodnotíš a jak to bude dál, když se adriatická družstva nejedou a na soutěž dvojic má Speedway Club své šikovné mladíky?“
Martin Gavenda: „Pro mě osobně je jadranské ligy škoda. Líbila se mi, člověk se sem tam podíval do Evropy. A co Pardubic (smích)! Jedou se jen dvojice, oni mají svoje kluky, asi pojedou s nimi. Je to škoda, škoda, že se spolupráce zmenší, kdyby chtěli, rád bych jel. Ale jede i Praha, takže bych třeba mohl startovat za ni.“

speedwayA-Z: „Na trhacím kalendáři s rokem 2014 už nezbylo mnoho listů a zimní přestávka se láme v půli. Jak jsi na tom s přípravou na nadcházející sezónu?“
Martin Gavenda: „Příprava je pořád, posilovnu mám denně v práci. Do toho nějaký doplňkový sport jako squash, sem tam jdu plavat. Od nového roku to víc zintenzivním, dostane to nějaký řád. Zatím jsem to dělal jen tak, abych něco dělal, od nového roku to už půjde natvrdo. Ještě nějaké angažmá na další závody si musím sehnat. Přemýšlím nad technikou. Chtěl bych koupit ještě jeden motor, ale peníze na to ještě nemám. To musím ještě nějak dát do kupy.“

Martin Gavenda děkuje:
„Poděkuju koncernu, který se jmenuje AK Markéta Praha. Šéfíkovi Péovi Popelkovi, bráchovi, otcovi a rodině, Honzovi Šerému a Dušanovi Trojákovi. Vláďovi Dvořákovi a Adrianu Rymelovi za trpělivost, že dlouho čekali na peníze. A všem, na které jsem si nevzpomněl a co mi v sezóně pomohli.“

Foto: Michal Kohout, Mirek Horáček a Antonín Škach

Pardubice – 6. prosince
Loni touto dobou doufal, že nejhorší roky své kariéry má již dávno za sebou. Letošek svým způsobem tento trend potvrdil. Avšak díky smůle letos v řadě případů místo zlatých medailí zůstal s prázdnýma rukama. V Divišově se ovšem stal evropským šampiónem dvojic a netrpělivost není zrovna slovo, které by jej výstižně charakterizovalo. Většinu letošních výsledků proto komentuje, že opět musí čekat, což prokládá optimistickou vírou, že to jednoho dne dopadne, protože jeho závodní kariéra rozhodně ještě nekončí. O tom však ostatně Tomáš Suchánek hovoří sám v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z.

speedwayA-Z: „Asi nejlepším dokladem tvrzení z úvodního odstavce je mistrovství republiky jednotlivců. V jeho závěrečné klasifikaci figuruješ jako čtvrtý, ale jen se dvěma body ztráty na nejlepší trojici. Jedna jediná jízda a všechno mohlo být jinak.“
Tomáš Suchánek: „V Březolupech jsem to trošku zkazil. V první jízdě jsem dobře odstartoval, ale Venca mě vyvez‘ trošku víc a všichni mě předjeli. Pak jsem ještě nějaký bodíky ztratil s Málkem a Matějem a na Gavendovi. Je to škoda, jak se to otevřelo. V průběhu závodu jsem to ani nečekal. Ten Vencův pád z prvního místa, Pepíček ztrácel, Matěj taky. Byla to škoda. Ty dva body šly udělat i v Praze, vždycky jdou udělat. Ale ta Praha nehrála takovou roli, spíš Březolupy, tam se to otevřelo. A já místo, abych doháněl, jsem ztrácel jako všichni, co byli vepředu. Zase budu muset rok čekat. Jednou bych ten titul chtěl udělat, všechny místa už mám, akorát to první a třetí ne.“

speedwayA-Z: „Něco podobného se stalo i v extralize. Kralovali jste základní části a triumfem v ní se vyhnuli semifinále play-off. Avšak ve finále si Praha s vámi pohrála jako kočka s myšmi. Čím to?“
Tomáš Suchánek: „Ta tříbodová ztráta v Praze nebyla tak hrozná, když jsme ještě druhej‘ závod jeli na domácí půdě. Jak se vyvíjel závod, tak i skončil. Našim se moc nedařilo, dá se říct, že já byl jedinej‘, kdo tam bodoval. Takhle, že by ten závod dopad‘, jsem neočekával. Bylo to vyrovnaný, věřil jsem, že jsme s Prahou rovnocenný, ale že nám dali doma o tolik, jsem nečekal. Měli jsme udělat rider replacement jako oni třeba místo Kosciucha. U nás byl problém v rezervách, hlavně v Praze byli Jarda s Pepou. To bylo daný výkonnostně, že proti jejich náhradníkům dvakrát prohrajeme 5:1.“

speedwayA-Z: „Příští rok se extraliga opět vrací k sytému čtyřuktání čtyřčlenných družstev. Je to dle tvého soudu cesta správným směrem?“
Tomáš Suchánek: „Já si myslím, že to určitě bude lepší. Jak jsem ti říkal loni, když jsou tři týmy, je blbost dávat dvojutkání. Šlo to dolů, ztratili tým plus dvojutkání není ono, když jsou jen tři týmy. Teď to bude spravedlivější a na to, kolik tady máme klubů, i výhodnější. Určitě si myslím, že je to krok dopředu. Vlastně jestli ne krok zpátky, protože ten systém se tady už jezdil (smích).“

speedwayA-Z: „Když loni Pardubice v Březolupech vyhrály mistrovství republiky dvojic, byl jsi na vyvrcholení jadranského poháru. Letos jsi místo Václava Milíka, paráka z předloňského roku, měl za kolegu Hynka Štichauera. Ale opět jste vypadli v základní části…“
Tomáš Suchánek: „Ten závod se nám ani jednomu nepodařil. Já měl problém zezačátku se spojkou, s lamelama. Pořád mě to zlobilo, než jsem na to přišel, byly dvě jízdy pryč. Skočil jsem na druhou motorku, ale než se to doladilo, bylo pozdě. Dráha byla jiná, víc promočená než obvykle. Věřil jsem, že budeme s Hynkem do tý top trojky, oba známe dráhu dobře. Očekával jsem lepší výsledek, nevyšlo to, život jde dál. Zase budu čekat, čekám pořád a snad se dočkám, jednou to přijít musí.“

speedwayA-Z: „Když se budeme ještě procházet letošními šampionáty republiky, nemůžeme pominout první ligu. Jak je možné, že se loňský suverén propadne až za všechny ostatní protivníky?“
Tomáš Suchánek: „Letos jsme to v první lize měli takový rozházený. Nebyli jsme pokaždý v sestavě, co jsem bejvali. Jednou jsem chyběl já, Venca nejezdil vůbec plus jsme nestíhali to koučování a třeba i toho jokera promarnili. Celej‘ rok se nám v první lize nedařilo, vždycky jsme něco v každým závodě pokazili. Výhra nebyla ani jedna, ale zase jsme dvakrát sebrali výhru Slanýmu. Příští rok jednotlivci, vůbec nevím, uvidíme, jestli to bude lepší nebo ne. Zajímavý závody by to mohly bejt‘. Bude to takovej‘ nižší českej‘ mistrák, přinese to zase něco novýho.“

speedwayA-Z: „Zasáhl jsi do kvalifikace o SGP v Berwicku, ale bylo z toho až jedenácté místo. Byl to hodně divoký závod, že?“
Tomáš Suchánek: „Zase mi jako rok předtím jeden bodíček chyběl. Jako vždycky. Bylo to tam takový divný. Už jak to zrušili, bylo to na prd, nemoh‘ jsem jet Evropu. Ten závod se od první jízdy vyvíjel špatně. Pak líp, ale nejhorší bylo, že nejtěžší jízdy jsem vyhrával nebo s nima bojoval o první místo a ty nejlehčí jsem kazil. Nejvíc v poslední jízdě, kdy mi chyběly body. A Pijper, který měl jen jeden bod, teď odfáral a celý čtyři kola jezdil první. Kdybych udělal aspoň punkt, šel bych do rozjezdu. A kdybych tam odstartoval, nikdo by mě nechytil. V race-off v Goričanu jsem se svez‘ až v sedmnáctý jízdě. Nic moc, ale byl jsem rád, že jsem se svez‘, když už jsem tam byl. Ale chtělo to zezačátku závodu, než když oni jsou rozjetý a já jdu mezi ně. Nedalo se nic očekávat, takže jsem si spíš tu jízdu užíval. Škoda byla, že jsem nejel v Polsku, tam se dostali do závodu oba náhradníci. Jsem na to zvyklej‘, mám to každej‘ rok. Kde jsem náhradník, přijedou všichni, ale v druhým semifinále se prostřídá ještě pět dalších jezdců.“

speedwayA-Z: „Svým startem v Berwicku ses ovšem paradoxně připravil o challenge mistrovství Evropy v Debrecenu, které se konalo ve stejný den jako přeložený berwický závod. Jaký je tvůj názor na termínovou kolizi takového rázu?“
Tomáš Suchánek: „Myslím, že se FIM s evropskou federací nemají rádi. Nechápu, proč mistrovství světa a mistrovství Evropy dávají do stejnýho termínu, když by každej‘ jezdec chtěl jezdit všechno. Je to škoda, že to takhle dali. Nemám tolik závodů, pro mě je každej‘ závod dobrej‘, kór takovejhle důležitej‘. Jet z Berwicku do Debrecenu by se stíhalo, počítal jsem, že si tam ještě schrupnem‘. Na prd bylo, že se podepsal sign on a odjel se trénink. Jak to podepíšeš, nemůžeš jet jinej‘ závod. Kdybych to nepodepsal, vyprd‘ bych se na svět a jel na tu Evropu. Tam byla větší šance dostat se dál. Do Debrecenu jsem se těšil, dva roky zpátky jsem tam jel Evropu i svět a motory mně pokaždý šlapaly dobře. Proto jsem věřil, že bych v challenge moh‘ postoupit. Ale příroda to překazila, v Anglii počasí nezklamalo. Ale zase to byl pěknej‘ vejlet s klukama. Sranda byla, navštívil jsem známý, co tam mám, od roku 2010 jsem v Anglii nebyl. Letos mám vybraný, že Evropu pojedu v Lamothe Landeron a svět v Abensbergu. Chtěl jsem Debrecen, ale ten se kreje s Abensbergem. Moh‘ jsem do St. Johannu, ale víš, jak to v horách je, jak je dráha pokaždý jiná, proto jsem si radši vzal Abensberg. Plus si myslím, že Debrecen bude těžší než Francie, protože by tam mělo jet víc jezdců z dží píčka.“

speedwayA-Z: „Ve druhé polovině října ses v Divišově zapsal mezi mistry Evropy dvojic. Na ovále se však o zlato prali Václav Milík a Eduard Krčmář. Jaké je to sedět jako náhradník v depu, být pořád ve střehu a přitom ztrácet kontakt s dráhou?“
Tomáš Suchánek: „Pocit je to divnej‘, když se na ně díváš. Radši bys jezdil, než stál a koukal. Klukům se dařilo, nebyla potřeba zasahovat. Jak Eda v první jízdě spadnul, už jsem se připravoval, že pojedu, ale on to dojel. Abychom tam jen nestáli, tak jsme pomáhali. Tým fungoval dobře, bavili jsme se mezi sebou a podle toho ten výsledek potom vypadal. V tom tejdnu jsme byli v Divišově trénovat. Sice dráha byla jiná, protože počasí zhoršilo její stav, ale když jsem při tréninku zkoušel motorku, pomalý jsem to neměl. Jak jsme se o závodech bavili s Vencou a Edou, nastavení jsme měli stejný a nebyl by problém s ním nastoupit třeba v půlce závodu. Byla škoda, že jsem se nesvez‘, třeba proti Němcům, Lotyšům nebo Ukrajincům mě tam moh‘ dát, ale to je věc trenéra, ten se rozhod‘, že to měnit nebude. Ale zlato je, úspěch to je dobrej‘, nikdo mi ho nevezme. Je to můj první seniorskej‘ úspěch, ale jak říkám, kdybych zasáh‘ aspoň do jedný jízdy, podílel bych se víc, než jen pomáháním v depu.“

speedwayA-Z: „Osud náhradníka v Divišově bereš evidentně v pohodě, avšak stejná role při světovém poháru družstev se ti nelíbila. V čem je rozdíl?“
Tomáš Suchánek: „To se mi nelíbilo, protože po Švédsku jsme si sedli a popovídali kdo, co a jak to bude v Bydhošti. Dohoda byla jiná než pro Divišov, mělo se rozhodnout až v Bydhošti po tréninku. Trenér rozhod‘ už před tréninkem. Tohleto mě mrzí asi nejvíc. Na trénink jsem šel, a kdybych věděl, že jsem pomalej‘ nebo mi dráha nesedí a nešlape mi to, sám bych nechtěl jet. Ale to nemůžu říct, pomalej‘ jsem vůbec nebyl. A mrzelo mě, že to nebylo tak, jak jsme se původně dohodli.“

speedwayA-Z: „Pardubice a Česká republika se také díky tobě radovaly z triumfů v obou jadranských pohárech. Nicméně nepomýšlíš je v sezóně 2015 raději suplovat comebackem do Polska či Anglie?“
Tomáš Suchánek: „Z Anglie jsem měl letos nabídku jako každej‘ rok. Ale moc se mi tam nechce. Za prvý mám tady rodinu a za druhý je to moc lítání a všechny peníze, co vyděláš, zase dáš za letenky. Hlavně se mi tam nechce, že nemám takový vybavení jako dřív, tolik motorek a motorů. A peníze, abych je nakoupil, nejsou. Byla by to velká investice a to mi finance nedovolej‘. Anglie mi pomohla, že jsem se naučil předjíždět, ale jak tam jsou jiný dráhy než tady, rozhazovalo mě to, když jsem šel z malý dráhy na velkou. Proto jsem se soustředil na Evropu. Tím, že jsem zůstal tady, se mi daří a mám všechno dopasovaný. Určitě se do Anglie chci ještě někdy vrátit, ale další sezónu to neplánuju. Polsko pořád hledám, měl jsem po Zlatý přilbě nějaký povídání o angažmá, ale zatím čekám. Jeden klub mám, ale zatím ještě nic. Poláci, co mi to sháněj‘, povídali, že by měli ještě jeden klub. Doufám, že něco bude, potřeboval bych to Polsko, to by bylo dobrý. S českejma závodama se neuživím. Jadranský závody nebyly špatný, skoro pokaždý jsem měl maximum. Bral jsem to jako přípravu na reprezentaci a zkoušel motory. A myslím si, že to nebylo špatný. Sice některý závody byly o ničem, ale třeba ty dvojice se mi některý jízdy líbily, závodilo se a předjíždělo. Na trénink a přípravu na další závody je to dobrý. A jelikož jsem toho víc neměl, byl jsem rád, že jsem je moh‘ jezdit. Příprava na rok 2015 teprve teď začala. V tejdnu jsme rozebrali všechny motorky a takový volno, jaký bylo, teďka už nebude. Flákání nám skončilo. Fyzičky bude v pohodě, teď hlavně potřebuju sehnat krosku. Tu svoji jsem prodal a chci si zalítat, než napadne sníh. Letos jsem se na to nedostal, takže se na motokros těším jako malej‘ kluk. Na fyzičku je to nejlepší věc, posilovnu taky nevylučuju, ale ten motokros je asi nejideálnější. Hlavně mě baví, přemejšlel jsem dát si i hobby závody, ale v sezóně moc času není. O víkendech, co se to jezdí, mám většinou plochou dráhu.“

Tomáš Suchánek děkuje:
„Určitě rodině, mechánovi Dejvovi a bráchovi Marcelovi. Potom Jimmy – autovrakoviště Škoda Mnětice, DaK Moto Liebezeit, Hybešovi a všem lidem, co se motaj‘ okolo mě a pomáhaj‘ mně.“

Foto: Mirek Horáček, Michal Kohout a Antonín Škach

Žarnovica – 2. prosince
Od počátků na české plochodrážní scéně se zdviž jeho kariéry pohybovala vzhůru tempem rychlovýtahu v americkém mrakodrapu. Až se z té výšky zatočila hlava i jemu samotnému. A bodej by ne. Vždy vyhrát Speedway Grand Prix na první pokus dokázal vlastně jen Emil Sajfutdinov v Praze roku 2009, Tomasze Golloba počítat ani nelze, jelikož premiérovou velkou cenu někdo prostě vyhrát musel. S divokou kartou se titul mistra světa zdál na dosah. Po vystřízlivění se Martin Vaculík dokázal vrátit oběma nohama na pevnou zem, etablovat se mezi elitou evropského šampionátu a opět zvednout hlavu za vyššími ambicemi, o čemž hovoří v exkluzivním rozhovoru s magazínem speedwayA-Z.

speedwayA-Z: „V dubnu to bude deset let, co se při slánské juniorce objevil světlovlasý kluk ze Slovenska v doprovodu svého otce Zdena. Potom jsme pravidelně přijížděli do Čech na každý závod, který jsi mohl absolvovat. Byla Česká republika správným startovacím blokem pro tvou kariéru?“
Martin Vaculík: „Určitě. Na Slaný si vzpomínám, jako kdyby to bylo včera. Strašné nervy, přijel jsem na první závod. Postoupil jsem z kvalifikace a v hlavním závodě měl nulu nebo jeden bod, to už si přesně nepamatuju. Byly to úžasné zážitky. Díky systému české ploché dráhy, který mě přijal i jako cizince, i když já se v Čechách za cizince nepokládám, jsem tam, kde jsem dnes. Česko mi pomohlo a dalo mi moc zkušeností. Uběhlo to strašně rychle. Když se člověk dívá zpátky, že už je to deset let, uvědomí si, jak čas rychle letí. Ani se nenaděje a bude to dalších deset let. Ale bylo to určitě krásných deset let, co jsem prožil.“

speedwayA-Z: „Pečlivě jsi sledoval své tehdejší české soupeře, porovnával se nejprve se závodníky typu Patrika Doubka či Pavla Fuksy. Postupně přibývala jména z popředí výsledkových listin, jak jsi mířil výš a výš a to nejen na juniorské scéně. Titulem v šampionátu republiky jednotlivců roku 2007 jsi dosáhnul mety, která se doposud v celé historii povedla pouze šestadvaceti borcům. A to ti tehdy bylo pouhých sedmnáct, jak na svůj úspěch vzpomínáš nyní?“
Martin Vaculík: „Jak jsi říkal, když jsem začínal, měl jsem cíle. Když jsem přijel do Čech, všichni byli lepší. Jezdili déle než já a já se mohl jen učit. Měl jsem sešit, kam jsem si psal všechny údaje o závodech. Zezadu jsem měl jména od Filipa Šitery, Tony Gallianiho nebo Partyzána a postupně si fajfkoval si poražen, poražen. Pak se mi dařilo vítězit. Pro mě byl velký hnací motor Matěj Kůs. Myslím, že on to měl podobně, já chtěl být lepší než on, on zase lepší než já. Mně se líbilo, jak jezdí stylově a má perfektně udělané věci. V roce 2007 to vyvrcholilo. I shodou pozitivních okolností, a možná i tím, že jsem v koutku duše a srdce věřil v titul, se finálová jízda opakovala. Nejdřív jsem byl čtvrtý, ale v rozjezdu jsem odstartoval a hlídal si to. Bylo to úžasné, podobné pocity jsem měl, když jsem vyhrál Grand Prix. Pepe Franc, Drymlovci, Aďa Rymel, celá česká špička a najednou je všechny porazí zasran ze Slovenska. Bylo to těžko uvěřitelné, podařil se jeden z cílů. Jsem člověk, co si staví cíle. A snažím se jet stavět vysoko, až se někdy zdá, že nejsou reálné jako v prvním závodě vyhrát Grand Prix. Ale to jsem já, Martin Vaculík, a snažím se dosáhnout, co se dá.“

speedwayA-Z: „U titulu mistra České republiky se ovšem tvůj výstup k plochodrážním výšinám nezastavil. Co dle tvého soudu stojí za tím, že se stejným směrem nevydali rovněž tvoji soupeři z českého juniorského šampionátu 2005? Talent od boha? Otcovo vedení? Tvoje odhodlání, zarputilost, přízeň štěstěny nebo co?“
Martin Vaculík: „Když se dívám zpět na desetiletou kariéru, pořád jsem šel výš a výš. Až na sezónu 2013, kdy jsem trošku stagnoval. Za všechno nesmírně vděčím otcovi, který je neskutečně zodpovědný a cílevědomý člověk. Nejlepší trenér, jakého jsem kdy potkal. Neříkám to proto, že je to můj otec, ale je to jeden z nejlepších lidí, co jsem potkal. Při jeho tvrdé práci a investicích a věnovanému času jsme dosáhli, co jsme dosáhli. Nebýt jeho, nejezdím už plochou dráhu. Můj otec byl hlavní motor. Já věděl, co chci, měl jsem svůj cíl, ale ne vždy pro to dělal sto procent. Nikdy jsem tomu nedával, co jsem mohl, všechno mi přicházelo hladce. Časem jsem pochopil, když chci opravdu ještě výš a nebýt jen standardní ligový jezdec, musím makat. Opravdu jsem to pochopil až před letošní sezónou, že tvrdá práce přináší úspěch. Chci být zodpovědný vůči sobě, rodině a lidem, co mně podporují. A neodpustil bych si, kdybych tomu nedal těch sto procent. Nikdy se nedívám na ostatní konkurenty, samozřejmě vidím, co dělají špatně, ale nechci si tím zatěžovat svoji hlavu. Soustředím se, abych já byl nejlepší. Každý si vybírá svou cestu, někdo neměl talent, finance, štěstí nebo nebyl pro ten sport stavěný. Neměl třeba rodinu, která by všechno vložila do svého syna. V mém případě zřejmě všechno rozhodlo, že to je, jak to je.“

speedwayA-Z: „V červnu 2012 jsi debutoval ve světě velkých cen, když jsi v Gorzowě nahradil Jaroslawa Hampela, jenž si z předešlé SGP v Kodani odnesl frakturu nohy. Premiéra to byla jako hrom, nakonec jsi mával z nejvyššího stupně pódia. Jaký je recept na to vyhrát velkou cenu na první pokus?“
Martin Vaculík: „Byl to úžasný euforický pocit, když jsem stál na prvním místě. Absolutní naplnění veškerého endorfinu v lidském těle. Napadlo mě, že kdyby za pět minut po tom spadnul meteorit na zem a svět zanikl, bylo by mi to jedno, jak absolutně naplněný jsem se cítil. Jason, Nicki, Greg pro mě nebyli ničím novým, potkával jsem je v ligách. Akorát teď jeli najednou v jednom závodě. Jel jsem si to do Gorzowa užít a pobavit sebe a své přátele. Bylo to vidět, moje jízda byla bez napětí a podařilo se mi vyhrát. A podle toho, co mi bylo řečeno, to v celé Žarnovici bylo veliké. Samozřejmě mi nebylo jedno, jak skončím, nechtěl jsem si udělat ostudu. Všechno sedlo, měl jsem perfektní motory a byla to jedna z věcí, co mi zázračně vyšly.“

speedwayA-Z: „V seriálu Speedway Grand Prix jsi ukončil své účinkování rokem 2013. Prý jsi na letošek odmítl divokou kartu, každopádně v kvalifikaci na příští rok v Abensbergu za tebe zaskočil Adam Čarada. Znamená to, že ještě nechceš bojovat o titul mistra světa?“
Martin Vaculík: „Titul mistra světa je stále mojí prioritou. Proto jezdím plochou dráhu, ligy, makám, proto jsem, abych byl mistrem světa. Po sezóně 2012 jsem udělal velkou chybu. Sám jsem si na sebe vytvořil tlak, až jsem měl problém to ustát a výkony nestály za moc. Tím pádem jsem si řekl, že musím vyzrát na Grand Prix. Není pravda, že bych odmítl divokou kartu, nenabízeli mi ji. Místo v kvalifikaci jsem pustil Adamovi, necítil jsem, že roku 2015 budu schopný jezdit v Grand Prix. Moje filozofie do ní je, abych tam dělal výsledky. Příští rok jsem se rozhodl, že pojedu kvalifikaci a zase v Abensbergu. Cítím, že už dělám věci správně, abych se do Grand Prix dostal. A tak můj cíl na rok 2015 je zase jezdit dobře a jako bonus se dostat do Grand Prix. A tam podávat dobré výkony, abych byl ve světové špičce.“

speedwayA-Z: „Titul evropského šampióna ti ovšem loni po strhující bitvě v Rzeszowě neunikl. Letos tě ovšem zbrzdilo zranění. Jak vnímáš vývoj, jímž mistrovství Evropy jednotlivců prošlo za poslední dva roky, kdy z původně koncipovaného béčkového podniku konkuruje Speedway Grand Prix?“
Martin Vaculík: „S mistrovstvím Evropy se stala výborná věc, že to vzala One Sport. Tito lidé z Polska mají představu, co dělat, mají skvělý produkt a podporu Eurosportu. Vytvořili čtyřdílný seriál, který se stal konkurentem Grand Prix. To jedině ploché dráze jedině pomáhá. Co se týká roku 2013, měl jsem skutečně velké štěstí. Ve finálovém závodě mi všechno šlo. Od poloviny roku 2013, kdy mi nevycházelo nic, jsem začal spolupracovat s Finn Rune Jensenem. Zkoušeli jsme prakticky non stop a hledali ideální nastavení. Rukama mi prošlo osm motorů. Před Rzeszowem mi poslal motor, o němž si myslel, že mi bude sedět. A skutečně, ten večer se ukázalo. Bylo velké štěstí, že pár závodníků bylo zraněných. Nicki měl náskok pěti bodů, ale štěstí stálo při mně. Na rozdíl od letošního roku. Nebýt nesmyslných zastavení rozjížděk a vyloučení a zlomené klíční kosti, měl bych před Czestochovou vyšší náskok a mohl být zase mistr Evropy. Ale co bylo, bylo, důležité je, že jsem se ve finále udržel i pro příští rok. A jsem za to rád.“

speedwayA-Z: „Tvého letošního zranění jsme se již dotkli. Vrátit se po deseti dnech od fraktury klíční kosti není zrovna obvyklé…“
Martin Vaculík: „Opět se ukázal můj charakter nastavení hlavy. Když něco chceš, nepřipouštíš si ani vážnou dvojitou zlomeninu klíční kosti. Hned druhý den po pádu mě v Dánsku operovali a dali mi tam destičku. V Tarnowě se fyzioterapeuti ve firmě Rehamedika postarali, že jsem už za šest dnů seděl na motorce. Mohl jsem startovat na extralize v Leszně a za týden na mistrovství Evropy. Byl to super výkon a ukázalo se, že moje psychika je silná a dokáže si poradit. Se šroubky v ruce je těžké závodit. Máš blok, že musíš být zdravý a nemůžeš si dovolit žádný další pád. Hlava až tak čistá nebyla. Po psychické stránce je to jedno s druhým. Musíš mít všechno v pořádku v rodině a s ní vycházím výtečně. Nemám privátní problémy, vše vychází jako po másle. Tvrdě trénuju a mám cíle sportovní, ale i ty, co bych chtěl dělat, až skončím s plochou dráhou. Ty mě motivují a ženou dál. Celkové vyvážení života způsobuje, že ta psychika je silná.“

speedwayA-Z: „Při svém comebacku jsi samozřejmě myslel na Unii Tarnow, s níž jsi v polské extralize prožíval excelentní rok. V základní části jste prohráli jen v Toruni a se smůlou zapříčiněnou zraněními se potkali až v play-off. Na podzim však byly v souvislosti s klubem slyšet spíše horší zprávy včetně té o odchodu kouče Marka Cieslaka.“
Martin Vaculík: „Situace v Polsku se stala v poslední době celkově složitější. Nechci řešit negativní věci. Naštěstí se vše vyformovalo a dalo do podoby, že jsem podepsal kontrakt. Beru Tarnow jako druhý domov, dívám se na to pozitivně dopředu a neřeším, co bylo chvilkově negativní. A doufám, že to tak zůstane i do budoucna. Odchod Marka je otázka, je jeden z top trenérů, skvělý mentor a dobrý člověk, co má dost zkušeností. Pro mě je to jeden z nejlepších psychologů, za což mu děkuji. Jsme sehraným týmem jezdců, jsme profesionálové a i bez Marka bychom si měli poradit. A doufám, že to tak i bude.“

speedwayA-Z: „Pokud se ještě vrátíme na českou scénu, nemůžeme se vyhnout šampionátu dvojic. Mezi mistry v párech ses již zapsal roku 2009, kdy jsi vyhrál v Liberci s Grzegorzem Walaskem. On byl tehdy oporou vaší sestavy, bylo letošní vítězství s Eduardem Krčmářem jiné z titulu, že nyní jsi byl tahounem slánské dvojice ty?“
Martin Vaculík: „S Grzegorzem to bylo výborné, ale také těžké. Měl jsem v něm jistotu, jezdit po boku dobrého závodníka je skvělé. I slabší závodník se s ním sveze k lepším výkonům. S Edou jsem byl papírově tahoun, ale na ovále to tak nevypadalo. Eda je ctižádostivý závodník a naše zásluha na titulu byla padesát na padesát. On odvedl perfektní práci. Je to soutěž dvojic, a kdyby někdo nedal sto procent, titul by nebyl. Mám z něj radost a Eda se o něj zasloužil stejnou měrou jako já. Ve finále jsme měli štěstí, ale štěstí přeje lepším a my jsme ten den lepší byli (smích). V tom je plochá dráha pěkná, že kolikrát si nemůžeš být jistý tím, co je po výjezdu z první zatáčky jasné. Je dobré, že je to nevyzpytatelný sport.“

speedwayA-Z: „Na konci června ses dohodl na extraligovém angažmá s Pardubicemi. Avšak kvůli své červencové dovolené ses s bílým koníkem na vestě objevil až v prvním říjnovém finále. Jak bys své účinkování popsal a budeme tě vídat také napřesrok?“
Martin Vaculík: „Ano, velmi chci startovat i v české extralize. Chybí mi závody v Čechách, proto tam chci jezdit i napřesrok. Je t jedna z prioritních lig. Uvidíme, závody to budou vyrovnané a určitě se v nich chci představit. Když se jelo finále v Praze, byl jsem už asi dva týdny po sezóně. Byl jsem mimo svůj rytmus a můj výsledek nebyl stoprocentní. Co se dá dělat, takový je sport. Prohra dostatečně motivuje ty, co prohráli, aby se stejná chyba neopakovala.“

speedwayA-Z: „Sezónu 2015 máš nalinkovanou. Úterky ve Švédsku, kde jsi podepsal za Hallstavik, neděle polská extraliga s vestou Tarnowa. Do toho, jak jsi prozradil kvalifikace o Grand Prix a česká extraliga, a samozřejmě finále evropského šampionátu. První prosincový den jsi odstartoval fyzickou přípravu, bude trvat celou zimu?“
Martin Vaculík: „Co se týká klubových záležitostí, jsem rád, že jsem to vyřešil před začátkem své přípravy. Budu trénovat jako loni, přiberu vylepšení, kdy jsem z vlastní zkušenosti poznal, že tam můžu zapracovat. Chci se kvalitně připravovat tři měsíce a potom šup na dráhu, aby to bylo dobré.“

Martin Vaculík děkuje:
„V první řadě chci děkovat rodině, která mě neskutečně podporuje. Potom mému týmu, mým sponzorům a mým fanouškům, co mi vždy drží palce. Všem ostatním lidem, co mě podporují. Chci touto cestou pozdravit všechny fanoušky v Čechách. A popřát pěkné Vánoce a vše nej v Novém roce. A se jim splní všechny sny a mají výborný rok.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček a Wojta Zavřel (www.wojta-foto.cz)

Mořina – 29. března
Že rozhodně nehodlá být pražskou juniorskou trojkou, nejvýrazněji ukázal při vyvrcholení loňského šampionátu juniorských družstev. Milan Mach si jej vyžádal místo zraněného Eduarda Krčmáře a Slaný se zpod Ještědu vracel s titulem. Upozornil na sebe rovněž bronzem v devatenáctkách, by mu Štěstěna byla setsakramentsky nakloněna. Na prahu nové sezóny se s uspokojením může ohlížet za zimní přípravou i prvními tréninky a už se těší na slánskou ouverturu letošní české juniorky. Ondřej Smetana, mimochodem jediný přemožitel nepřekonatelného Václava Milíka v loňské české juniorce, o tom přesvědčí naše čtenáře v exkluzivním rozhovoru, který magazínu speedwayA-Z poskytl.

speedwayA-Z: „Otázkou na průběh zimní přípravy exkluzivní rozhovory magazínu speedwayA-Z vesměs končí. Avšak s ohledem na pokročilé datum v kalendáři, vymetenou oblohu a tvůj rozjetý tréninkový program, můžeme učinit výjimku.“
Ondřej Smetana: „Zimní příprava probíhala tak, že jsem chodil s Topasem, Zdeňkem Schneiderwindem, Holoubkem, Škurličem a Pepou do posilky a na jógu. Nevím, jestli jóga pomůže, ale měl bych bejt‘ víc protáhnutej‘ a koordinace těla by se měla zlepšit. Na motorce mám asi plus mínus osm tréninků v Praze a soustředění v polským Rawiczi a reprezentační trénink v Pardubicích. Je toho hodně, docela dost jsem toho najezdil. Ještě nezačala sezóna a už dáváme motor na repas. V Rawiczi to bylo super, dráha mi seděla a bavilo mě to. První den v sobotu jsme jezdili dopoledne dvě hodiny, odpoledne dvě hodiny. V neděli se začínalo v deset a trénink měl bejt‘ i odpoledne, ale nakonec byl čtyři hodiny v kuse místo polední přestávce. Přesunulo se to kvůli dešti. Myslím, že jsem připravenej‘ na závody a už se na ně těším. Nová kombinéza, i dečky budou nový, na těch teď maká Céďa. Příprava byla dobrá a už jen čekám na závody.“

speedwayA-Z: „Plzeňské devatenáctky pro tebe začaly zadřeným motorem. Závod však měl stejnou chu jako klasický fernet i nadále. Až na poslední chvíli jsi zachránil postup do semifinále. Až v nadstavbové části to konečně přišlo a ty jsi ve finále dojel třetí. Bronzová medaile za čtyři body byla opravdu husarským kouskem, co?“
Ondřej Smetana: „Ta základní část, to bylo strašný. To jsem se trápil, byl hodně blbej‘ den. Kdybych měl o bod míň, ani nepostoupím. Zadřel jsem, a pak jel na druhý motorce, která jela strašně. Semifinále jsem měl s Edou, Míšou a Danem a toho jsem až ve třetím kole předjel. A pak ve finále jsme odstartovali Eda, Škurlič a já. Eda byl suverénně první. Pak byl Škurlič a já za ním. Po tom venku jsem se na něj cejtil, ale potom po tý první rovině jsem už neměl šanci. Měl jsem z výsledku radost, třetí místo jsem nečekal, když byl celej‘ závod na prd a trošku mi to šlo až v semifinále. Letos mám poslední devatenáctky. Škurlič s Holubínem je pojedou ještě jednou, což jim závidím. Pojede se v Praze, uvidíme, co se vymyslí. Chtělo by to nějaký vysoký postavení.“

speedwayA-Z: „Milan Mach tě angažoval místo zraněného Eduarda Krčmáře na poslední závod juniorských družstev v Liberci. Byl to od něho vskutku šastný krok, protože jsi na pavlovické dráze opět nezklamal. Radost z titulu jsi měl nepochybně, ale byla o to větší, že jsi měl na něm doslova v hodině dvanácté lví podíl?“
Ondřej Smetana: „Určitě na tom byla větší radost, než kdyby to vyhráli Pražáci. To by bylo dobrý, ale nepodílel bych se na tom, takže takhle jsem měl větší radost. Nejen jsem na ty závody kvůli tomu, jestli jedu za Prahu nebo Slaný. Přijel jsem na závody a chtěl jsem vyhrát. Liberec byla loni moje nejoblíbenější dráha. Jelo se mi krásně, není tam taková rychlost a přijde mi, že si tam všichni dovolí víc. Hodně se předjíždí, což mě baví. Pan Mach zavolal tátovi, jestli bych nejel za Slaný. Domluvili jsme se a on si to potom zajistil v Praze. Rozhodovalo se v poslední jízdě. V první nájezdu jsme byli naskládaný všichni na sobě. Ve druhým byl Čejen první, Holoubek druhej‘, Škurlič třetí a já čtvrtej‘. V Liberci to mám najetý, do nájezdu jsem zrychlil a vsadil to tam. A slavilo se, Slaňáci měli radost, Pražáci už ne.“

speedwayA-Z: „Na druhou stranu jsi v Liberci jel víceméně i sám proti sobě, protože se Slaný dělil o vedení s Markétou, za níž jsi také nastoupil, takže bys byl mistr tak jako tak. Bral jsi porážku Zdeňka Holuba a Michala Škurly třeba i jako signál vůči Tomáši Topinkovi, že by ti měl dávat větší prostor v extralize?“
Ondřej Smetana: „Jako signál jsem to nebral. Snažil jsem se porazit, koho jsem tam měl na pásce. Prostě někdy se daří někomu míň, někomu víc. Že mě Tomáš nepostavil, beru, že Michal Škurla měl sezónu lepší. Beru to v pohodě a netrápím se s tím. Mrzelo mě, že jsem nejel extraligu víckrát. Hlavně to finále mě mrzelo, ale je to ve mně, musím víc makat. Byl jsem na hostování za Mšeno, letos snad Praha nemá na soupisce žádný cizince, snad pojedu všechny závody. Doufám v to.“

speedwayA-Z: „Seznam aktivních juniorů, kteří dosáhli na stupně vítězů v šampionátu republiky, není příliš rozsáhlý. Zahrnuje Václava Milíka, Romana Čejku, Zdeňka Holuba a Michala Škurlu. Proč na něm nejsi i ty, když se jako jediný můžeš pochlubit skalpem loni nepřemožitelného Václava Milíka?“
Ondřej Smetana: „Já nevím. Mně ty junioráky loni nešly. Jediný, kde jsem na stupně měl, bylo Mšeno na konci roku. Tam mi to o bod uteklo a to mě mrzelo. Dráha ve Mšeně mi sedí odjakživa. Dřív byla moje nejoblíbenější, i teďka ji mám rád, když je pěkná a na ten juniorák zrovna pěkná byla. Největší radost jsem měl, že jsem porazil Mildu jako jedinej‘. Dobře jsem odstartoval, byl tam ještě ten Dán. Nevím, jak to bylo za mnou, ale slyšel jsem, že byl před Mildou nějakou chvíli a pak už mě nestih‘. Loni mi junioráky nevycházely, ono celkově loni jsem na tu špičku neměl. Musím na tom zamakat, hlavně v psychice na tom makám. Naježdíno mám dost, teď je to jenom ve mně.“

speedwayA-Z: „První příležitost k nápravě se ti naskytne už vlastně za čtrnáct dnů. Ve Slaném půjde také o poslední volné reprezentační místečko v mistrovství světa. Jak se těšíš?“
Ondřej Smetana: „Já se těším na ty závody celkově. Zima byla dlouhá, závody jsem jel naposledy někdy v říjnu. Boj o to poslední místo v reprezentaci bude asi velkej‘. Nebude to lehký. Ve Slaným jsem to neměl zrovna v lásce, uvidíme. Letos snad jo. Chtěl bych si tam jet ještě zatrénovat před závodama, to by nebylo od věci. Doufám, že dráha bude pěkná, což by mohlo bejt‘, když je takovýhle počasí. Nebude to lehký, musím si hlavně víc věřit.“

speedwayA-Z: „Loni jsi zasáhl do juniorského mistrovství Evropy při semifinále ve francouzském Maconu. Jak sis ten závod užil a proč jsi začal vyhrávat až na samotném konci?“
Ondřej Smetana: „Neužil. Celej‘ závod jsem byl mimo a vystresovanej‘ z toho. Chtěl jsem postoupit jako předtím, ale šel jsem moc a psychicky to nezvlád‘. Až poslední jízdu, kdy o nic nešlo, jsem se uklidnil, dal plnej‘ plyn a šlo to. Byla to hrozná škoda, že jsem nepostoupil. To mě mrzelo asi nejvíc z celý loňský sezóny. Tam postoupit šlo. Bylo to v psychice, nic jinýho. Motorky jely, psychika nebyla. Je to závod jako závod, předtím jsem postoupil z Červenogradu a chtěl moc postoupit zase. Začínalo to tak, že se nám složil mechanik. Místo, aby začal trénink, doktor ho na nosítkách křísil. Pak jsme jeli celou noc a vezlo ho rovnou do Motola. Depo bylo na štěrku, vzal jsem za to a nahodil nějaký Slovince a oni nás chtěli zbít. Když se jelo z dráhy, musel jsi zastavit a na tom štěrku to odtlačit. Já přijel z první jízdy nasranej‘, zapomněl na to a už mě zase honili po depu. Na ten závod bych nejradši zapomněl.“

speedwayA-Z: „První liga byla loni vyrovnanější a musí se připustit, že také zásluhou pražské Markéty. Vyhráli jste poslední závod v Praze, i když s mírnou, ale vítanou pomocí Matěje Kůse. Jak sis tohle závodění užíval a myslíš, že letos to bude ještě lepší?“
Ondřej Smetana: „Myslím si, že první liga byly výborný závody. Je to vyrovnaný a nám vždycky chybělo jen pár bodů na špičku. Někdy jsme jeli jen tři, pokaždý nám chyběl Pepa nebo Matěj. Pepa si chtěl ve Mšeně zvednout sebevědomí, jak říkal, a místo toho se tam rozstřelil, což bylo asi dráhou, protože jsem ti tam hned v tréninku rozbil hubu sám. Čekám na Tomáše Topinku, až si oblékne helmu a pomůže nám v první lize. Nechce, ale my ho s klukama pořád provokujeme. Letos snad uděláme o těch pár bodíků víc a budeme někde vejš‘. První liga bude rozhodně zajímavá.“

speedwayA-Z: „Jadranský pohár družstev se konal systémem čtyřutkání a český tým v něm šel od vítězství k vítězství a prohrál až na konec v Lublani. Jak sis užil triumf?“
Ondřej Smetana: „Užíval, měli jsme radost, že jsme byli první. V Lublani bylo vyhlášení, hodně se tam radoval i pan Vozár. Je s ním perfektní spolupráce. Celkově si myslím, že se nám ten pohár poved‘. Víc takovejch‘ závodů, je to zase jiný, potkám jiný závodníky než tady, kdy jezdíme mezi sebou, a víš, co od koho očekávat. V Lublani to toho Slovinci šli naplno, měli tam vlastně celej‘ svůj nároďák. Celkově ty jadranský závody byly takový, že jsme přijeli, dali nám jídlo a bylo to fajn. Letos nám pan Vozár říkal, že by to měla bejt‘ příprava juniorský reprezentace, takže hned třináctýho pojedeme do Lendavy. Chtěli bychom tam spráskat Slovince.“

speedwayA-Z: „V přeboru lze vypíchnout především tvé třetí místo v Liberci. Vystrkoval jsi růžky rovněž v Pardubicích a celkově z toho bylo sedmé místo. Letos se soutěž rozšířila, vzrostou úměrně i tvé ambice? A co mistrovství republiky jednotlivců?“
Ondřej Smetana: „Přebor asi nebude můj hlavní cíl, ale každej‘ závod je dobrej‘. Víc se budu soustředit na tu první ligu a mistrák. Přebor je dobrej‘ závod, baví mě, ale prostě to není závod, kterej‘ by mě posunul dál. Ale je bez stresu, určitě když bude čas, pojedu každej‘ přebor. Z Liberce jsem postoupil na velkej‘ mistrák a pak nic. V Divišově jsem v první jízdě porazil Pepu. To je sice pěkný, ale tím to vlastně končí. Pak už se nedařilo, nedařilo. Myslím, že hlavně tou psychikou, musím si víc věřit a bude to dobrý. Nejsou žádný závodníci, co by nešli porazit. Všichni jdou porazit.“

Ondřej Smetana děkuje:
„Hlavně celý rodině. Tátovi, bez kterýho bych nemoh‘ závodit, mechanikům Céďovi a Standovi a vrchnímu přezouvači dědovi Rudovi. Potom sponzorů – Karlu Svobodovi z firmy Dodávky Ford, panu Bielmaczovi, rodině Antalových a Martinu Švestkovi. CS MV, AK Markéta Praha a trenérům Tomáši Topinkovi a Zdeňku Schneiderwindovi. A panu Machovi za možnost závodění.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Michal Kohout a Antonín Škach