Mladá Boleslav – 27. února
Loni před začátkem léta si mohl dojít na boleslavskou matriku pro druhý rodný list. Ještě než opadalo listí ze stromů, se však znovu stal součástí plochodrážního kolotoče, by ze svého rychlého comebacku měl radost asi jen on sám. Pomohl pražské Markétě k extraligovému titulu, se Mšenem se mu vyhrát první ligu nepovedlo, ale o to větší choutky má letos, kdy se tým od Kokořína znovu vrací do extraligy. Filip Šitera je dalším z řady českých plochodrážníků, kteří magazínu speedwayA-Z poskytli exkluzivní rozhovor.

speedwayA-Z: „Během loňské zimy jsi plochou dráhu dokonale vytěsnil a jak jsi říkal, vyčistil sis hlavu. Věřil jsi, že je to ideální cesta dostat pořádnou chu do závodění. Podařilo se?“
Filip Šitera: „Já myslím, že jo. Zezačátku sezóny nebyly výsledky špatný, zlepšovalo se to a tak to tuhle zimu mám zas tak podobně. Přes tejden jsem postavil motorku na trénink, ale další dvě budu dělat na poslední chvíli, jako jsem to dělal minulej‘ rok. V hlavě můžeš přestat závodit, i když úplně zapomenout nejde. Ale takový stresy, kde budeš závodit a koukat se přitom na připravený motorky, to ne. Dva roky se zabejvám i motorama sám a díky Sašovi Kopeckýmu jsem zase dál. Pomáhá mi, dává mi tady, i tuhle zimu jsem pár motorů dělal. Plochou dráhu jsem úplně neodříz‘, ale motorky nechám zase na poslední chvíli.“

speedwayA-Z: „Loni jsi podepsal varšavský kontrakt v Rzeszowě, lehce spekuloval o Anglii, ale zkraje sezóny jsi závodil zejména v Čechách. Někteří by tyto závody neváhali označit za podřadné. Nicméně měla všechna ta pódiová umístění v přeboru a jadranských pohárech pozitivní vliv na tvou psychiku?“
Filip Šitera: „Určitě. Podřadný závody to nebyly, každej‘ závod je lepší než trénink. Měl jsem toho dost, není to finančně tak zajímavý, ale vyhraný jízdy ti zvyšujou sebevědomí. Když se ti nepovede závod, další následuje v rychlým sledu a můžeš na to zapomenout. S jadranskou ligou se podíváš ven, připomeneš se tam, že existuješ. Pro moje sponzory je lepší, že jezdím tady, než abych někam zmizel. Chci Polsko, Anglii, ale letošní sezónu začnu zase tady a podívám se na pouáky do Německa. Po dvou, třech špatných sezónách, co jsem měl, jsem musel někde začít. A přebor jednotlivců byla dobrá volba. Jel tam Štichi, Holubín a další kluci. Nebylo to špatný, byl to dobrej‘ trénink, když sis potřeboval zkusit motorku. To je ta nejlepší volba, když stojíš na pásce, vyzkoušíš všechno líp a zatrénuješ si.“

speedwayA-Z: „Co se stalo zkraje června ve Mšeně, už nemá cenu omílat. Řada lidí by na tvém místě nechtěla o dalším závodění ani slyšet. Tys ovšem záhy začal osnovat comeback. To jsi takový tvrďák?“
Filip Šitera: „Nevím (smích). Ten sport už nějakej‘ pátek dělám, je to rodinná tradice, i to mě udrželo při životě. První měsíc po tom pádu jsem vůbec o plochý dráze nepřemejšlel, ale pak mi psychicky pomohla. Když máš cíl a snažíš se o něco, je to vždycky lepší. Je pravda, že mě doktoři prosili, a nejezdím, i primář Brož mi doporučoval, a začnu trénovat až za rok. Ve finále jsem loni odjel devět závodů, takže jsem spokojenej‘ jen tím, že se mi to povedlo. Měl jsem svoji hlavu, i rodina byla proti, doufali, že si závodění rozmyslím, ale myslím, že to byl dobrej‘ tah. Teď bych nevěděl, jak se budu cejtit na motorce. Příprava by určitě musela bejt‘ jiná, nebyla by ta jistota. Teď vím, že se všechno vracelo zpátky k normálu a v posledních dvou závodech jsem cejtil na motorce jistotu. Jak říkám, byl to dobrej‘ tah, i když jsem asi jedinej‘, kdo si to myslí.“

speedwayA-Z: „Nakonec ses jednoho zářijového dne po čtvrtroční pauze opět objevil v sedle plochodrážního motocyklu. Co jsi v ten moment prožíval?“
Filip Šitera: „Ještě den předem jsem trénoval v Liberci. První jízdy to byl takovej‘ pocit velký nejistoty. Potom to bylo docela v pohodě, myslel jsem, že to bude daleko horší. Doktoři řekli, že výhoda může bejt‘, že si nic nepamatuju. Prej‘ jsem komunikoval, když jsem pak chodil na kontroly, všichni mě zdravili a říkali, co jsem dělal, ale já si nic nepamatuju. To byl jeden z důvodů, že ten návrat na motorku nebyl tak špatnej‘. Určitě se jezdit nezapomíná, jde ale o to, že když se postavíš na start závodu, je to jiný. Pořád byla nejistota, co bude, až se postavím na pásku. A hlavně jsem závody nejezdil kvůli výsledku, ale kvůli tomu, co se stane, když přijde krizovej‘ moment. Pár jich bylo a zvlád‘ jsem je. Druhá nejistota byla, co bude, až pojedu ve Mšeně. Poslední jízdu jsem tam nechtěl ani jet, nakonec jsem jel, ale bylo to fyzicky špatný. Fyzička tam rychle nahonit nejde, zpočátku mi dovolili jen kolo.“

speedwayA-Z: „Na adresu loňského uplakaného počasí se snesla vlna nadávek, avšak tobě všechny ty přeháňky šly víceméně na ruku. Dost závodů se odložilo a ty jsi měl nakonec v říjnu napilno. A Mšeno bojovalo v první lize o titul…“
Filip Šitera: „Počasí mi bylo jedno, ale nejdůležitější závody se přesunuly na říjen. Myslím si, že druhý místo bylo nakonec úspěch. Je škoda, že se nepovedlo první. Ve Slaným se to zhatilo, ale myslím, že jsme překvapili ve Svitavách. Ve Mšeně to nevyšlo, ale ani vítězství by nám nepomohlo k titulu. Druhý místo je dobrý, kdybych jel celou sezónu, určitě by bylo první. Ale to je to kdyby. První místo by bylo fajn, ale my na něj se Mšenem zaútočíme letos, ale už v tý vyšší soutěži. První liga se mi líbila, závody byly pro lidi dost zajímavý. A do poslední chvíle se nevědělo, kdo vyhraje, a bylo to natěsnaný. Nechápu, proč se letos tak nesmyslně změnil systém. Myslím si, že tak pěkný závody to už nebudou, neví m, jakej‘ je cíl toho dát to do týhle formy.“

speedwayA-Z: „Když se Mšeno nepřihlásilo do loňské extraligy, našel sis útočiště na pražské Markétě. Nechyběl jsi ani v jednom z dvojice finálových závodů. Jaký je tvůj názor o příčinách, že jste Pardubice vyřídili prakticky hbití úředníci jako žádost o byt?“
Filip Šitera: „V Praze jsme byli zklamaný, čekali jsme víc bodů. Mně prasknul řetěz v poslední zatáčce, když jsme jeli na 5:1, Kůsák měl problémy, když to bylo taky na 5:1. Topas ale ukázal, že je dobrej‘ manažer. Žije s týmem, závodníci ho respektujou, dokáže poradit se vším i s nastavením. Na titulu má velkej‘ podíl, zkoučoval to skvěle. Místo Chrzanowskiho moh‘ jet někdo jinej‘, on to udělal takhle s riderem replacement. Chtěli jsme vyhrát, každej‘ se kousnul a dělal maximum. Dost lidí tomu nevěřilo, hlavně nám to ani nepřálo, ale dopadlo to tak a určitě to bylo skvělý.“

speedwayA-Z: „V mistrovství republiky jsi obdržel divokou kartu na finále, avšak konečné třinácté místo je odrazem situace, kdy ti šlo především o znovunabytí závodnické rutiny. Jak své umístění vnímáš ty?“
Filip Šitera: „Hlavně jsem byl rád, že jsem dostal tu divokou kartu. Bylo pro mě nejdůležitější mít co nejvíc závodů, abych si zlepšoval psychiku. V jednotlivcích jsem měl vždycky smůlu, chtěl jsem samozřejmě urvat body, důležitější bylo, abych měl závody, že jsem se vyjezdil. A tenhle roku už do toho půjdu naplno. Jedu semifinále v Pardubicích, škoda, že to není jinde, ale uvidíme. Začíná sezóna, doufám, že bude lepší. A že hlavně nebudou úrazy.“

speedwayA-Z: „Když se po jednom závodě v Praze jednalo o podobě české extraligy na letošní rok, byl jsi na jednání jako mšenský zástupce. Vydáš se na funkcionářskou kariéru jako kupříkladu Aleš Dryml v Pardubicích?“
Filip Šitera: „Ne, rozhodně ne. Překvapilo mě, když jsem se šel sprchovat, že za mnou přilítli, že na mě čekaj‘ na jednání o extralize. Nevěděl jsem, jak si to Mšeno představuje, a spíš jen poslouchal. Prakticky jsem tam ani nepromluvil a to tam na mě tu půlhodinu čekali, až se vysprchuju. Myslím si, že by nebylo úplně spatný mít asociaci jezdců. To by někdy bylo dobrý. Jako v první lize, kdy se stanovilo, že se mohla jet jedna guma, na dalším závodě, kolik kdo chce a potřetí to bylo zase úplně jinak. Bylo by dobrý do toho vstoupit, když ti řeknou, že si můžeš obout jednu gumu, je nefér, protože něco je v řádech a pak je to úplně jinak. A si každej‘ jede, co chce, když máš gumu sjetou, je to nebezpečný. Je nás tady málo, ale kdyby bylo závodníků víc, bylo by dobrý, kdyby měli co k pravidlům říct. Některý rozhodnutí mi přijdou takový trošku nesmyslný. Žádnou asociaci ale nezakládám, kdyby měl někdo takovej‘ nápad, přidal bych se, aby byl vyslyšen i názor jezdců, jako v Polsku a Anglii, kde jich je ale stokrát víc než u nás.“

speedwayA-Z: „Letos se extraliga uskuteční dle modelu čtyřčlenných družstev. Vnímáš to jako dobrý krok? A není škoda zániku první ligy?“
Filip Šitera: „Extraliga je dobrej‘ krok, to je krok dopředu, ale myslím, že první liga je krok dozadu. Pro extraligu se převzal systém, co funguje ve světovým poháru. Není nijak doplňovanej‘. Bude to jako loni první liga, která byla zajímavá s výjimkou, že je tam jeden zahraniční host. Je škoda, že se na to nepřistoupilo rok, dva zpátky. Co si budeme říkat, je tady málo závodníků a extraliga by měla mít takovou kvalitu, že každá jízda bude zajímavá. Určitě si myslím, že bude, ale je škoda, že se první liga udělá úplně jiným systémem než tím, co fungoval. O tom rozhodujou jiný, ale doufám, že se to vrátí zase zpátky a obě soutěže budou mít stejný řády. Uvidím, jak to bude, ale myslím, že z diváckýho hlediska už to nebude tolik zajímavý.“

speedwayA-Z: „O filozofii tvé pozdní zimní přípravy již byla řeč, avšak to bezesporu platí pro motocykly. Jak pracuješ ty sám na sobě?“
Filip Šitera: „Na sobě mám přípravu hodně dobrou. Uvidí se na jaře. Už nám končí hokejová sezóna, hraju nejnižší registrovanou ligu. Hlavně chci bez zranění, a abych chytnul dobrej‘ začátek. Titul by byl dobrej‘. Bylo by fajn, kdybychom vyhráli extraligu. Šance máme a extraligu jsme nevyháli už dlouho. Bylo by dobrý Polsko, maj‘ to otevřený zase od půlky května, pak zase v červenci. Když budou dobrý výsledky, nebude problém se někde chytnout.“

Filip Šitera děkuje:
„Hlavně rodině a manželce za ty nervy a za podporu. Sašovi Kopeckýmu – bm Bohemia Modell za všechny rady a všechno, strašně mi pomáhá. A hlavně a se rychle uzdraví! Doktoru Janu Šovíčkovi z AČR, chirurgickým týmu z Klaudiánovy nemocnice, docentu Bělinovi a jeho týmu s Vojenské nemocnice ve Střešovicích, primáři Brožovi a panu Ondrašíkovi. Věroušovi Kollertovi, že mě nechá trénovat. Vždy mi vyhoví a do Liberce to mám kousek. SPS Bakov nad Jizerou, Rimini, Autokomplex Mečík, Lukáši Kosinovi z Moto Point, FH Logistic, Hromoservis Liberec, panu Greplovi a jeho firmě Gestav, Gardinia a Scandic CNC. Za pomoc Kaldovi a Romanu Dolečkovi.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček a Antonín Škach

Mořina – 15. února
V současné době nemá příliš mnoho volného času nazbyt. Nevešel se mezi šest plochodrážníků na výplatní listině CS MV, takže v osm ráno začíná svou každodenní osmihodinovou šichtu automechanika. Po práci jej čeká fyzická příprava a o víkendech hokej, takže motocykly staví spíše otec Radek. Nová sezóna již záhy zabuší na dveře a on by v ní opět hrál důležitou roli jako v letošní sezóně, v níž jej přibrzdila červencová zlomenina klíční kosti. Nicméně Ondřej Smetana se v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z svěřil, že rozhodně v ničem neslevuje ze svých plánů.

speedwayA-Z: „Loni jsi měl poměrně velké štěstí v ještě větším neštěstí. Při tréninku na podnik juniorského mistrovství republiky ve Mšeně, který byl stejně kvůli stavu dráhy zrušen, sis zlomil klíční kost. Stál jsi zhruba měsíc, avšak v době, kdy se žádné důležité závody nekonaly. Přesto přibrzdila tě tato pauza? Minimálně třeba v semifinále šampionátu jednotlivců?“
Ondřej Smetana: „No, v tom semifinále v Pardubicích určitě. Byl to asi druhej‘ závod po kličce, mám za to, že první dva závody jsem byl rád, že motorku vůbec držím. Dva tejdny jsem jen ležel v posteli a nemoh‘ jsem se ani hnout. Pak jsem se snažil cvičit, abych se do toho dostal zpátky. A nebylo to ono, v Pardubicích jsem tu motorku nemoh‘ udržet. To byl jeden problém, druhej‘ byl, že mi u řidítek prasknul dole celej‘ rám a držela to jen horní trubka. Zjistili jsme to až po závodech a mně se jezdilo hrozně špatně. Zranění mě celkově poznamenalo nejen ten závod v Pardubicích, ale i psychicky až do konce sezóny. Předtím jsem seděl na motorce jako doma na gauči a pak už to tak nešlo. Psychicky to bylo horší než fyzicky a Škurlič s Holoubkem mi utekli. Nejhorší byl pohár jadranskejch‘ dvojic, kdy ve Mšeně byla hrozná dráha a vypadala stejně jako, když jsem si tam zlomil kličku. Slovinci nedojížděli. Chorvati to sbalili a já tam měsíc po zranění závodil. A nebylo to, myslím, špatný, nějaký body jsem tam měl. Letos ale ve Mšeně mít problém snad nebudu. Znám to tam a kde to tahá, si budu muset dávat majzla. Nesmím nastavovat motorku na tvrdou dráhu jako předtím. Ale i když jsem si tam zlomil kličku, nezměnilo se nic, že to je moje nejoblíbenější dráha.“

speedwayA-Z: „Kvůli dešům se přesunovalo hodně závodů a přesunovalo se hlavně juniorské mistrovství republiky. Po Praze a Liberci, kde jsi dosáhl na deset bodů, přišla chladná říjnová sobota v Pardubicích. Než jsi sem jel, asi jsi čekal víc než závěrečné šesté místo, že?“
Ondřej Smetana: „Určitě jsem nepočítal, že mě porazí Slovinec Kovačič. Chtěl jsem na to čtvrtý místo, to jsem fakt chtěl. Nakonec z toho bylo šestý. V Pardubicích to Žigovi jde, předjel mě a bylo to nakonec o jeden blbej‘ bod. Bednu by to chtělo, uvidíme letos. Když pořádně máknu, myslím, že by to mohlo jít. Každopádně to bude těžký. Pardubice mě mrzely, ale není všem dnům konec, že jo.“

speedwayA-Z: „Pódium ti ovšem neuteklo v mistrovství republiky do devatenácti let. Ale v Praze to před první ligou nebylo zas tak dramatické jako předloni v Plzni, kdy sis odvezl bronzovou medaili po pouhopouhých čtyřech bodech v základní části. Myslíš, že to bylo jednodušší, když jsi bronz získal z jediné jízdy, by hodně natřískané?“
Ondřej Smetana: „Možná, že v Plzni bylo těžší se dostat do finále, ale ta finálová jízda o mistra byla těžší v Praze. Eda, Škurlič, já a Holoubek. Já odstartoval zvenku, pode mnou byl Holoubek. Všechny jsem objel, myslel jsem, že budu první, kolem sebe jsem nikoho neviděl. Ale Eda mi dal loket před loket, vyvez‘ mě a já musel ubrat a Škurlič mě předjel. Mrzelo mě to, kdyby Eda nebyl tak tvrdej‘, skončil bych druhej‘. Ale je to závod, je to v rámci sportu. Popravdě jsem nečekal, že se tam Eda takhle vyřítí. Já už příští rok nepojedu, je mi dvacet, ale uvidíme, jestli tohle nebyly vůbec poslední devatenáctky v historii. Mám dvě třetí místa, škoda, že tam nebylo jedno druhý, ale Eda rozhod‘ (smích).“

speedwayA-Z: „Pražská Markéta s velkou slávou dosedla na extraligový trůn, ale ty ses ve finále jen díval. Jak jsi to vnímal a není juniorský přetlak na pražské Markétě, což se projevilo i v mistrovství republiky juniorských družstev, důvodem, proč v letošní extralize budeš hostovat za Mšeno?“
Ondřej Smetana: „To vůbec. Ve Mšeně nikoho nemaj‘, sháněli závodníka. Já byl dřív Mšeňák, mám tam kontakty a kamarády. Letos má bejt‘ jeden povinnej‘ junior, na Markétě by mě nenasazovali, takhle budu mít víc závodů, jestli pojedu všechny. Chtěl bych jet určitě všechno, ale tím, že budu jen půjčovanej‘ pokaždý na jeden závod, nemám nic jistý. Náhodou se může něco stát a pojedu za Markétu, důležitý je, že už se nebudu na extraligu dívat z tribuny. To víš, že mě to štvalo, že jsem se na titul musel jen koukat. Topas říkal, že má plán postavit na Markétě Škurliče s Filipem a do Pardubic jsem měl jet já s Gávošem. Ale nakonec k tomu nedošlo.“

speedwayA-Z: „Zato v první lize se ti naskytlo příležitostí ažaž. Rozhodně se bylo, na co dívat. Popadli jste příležitost za pačesy a získali titul, aniž byste potřebovali nějak přehnaně velkou pomoc od starších klubových kolegů. Je potom pro tebe úspěch výraznější tím, že jste se o něj zasloužili jako junioři sami?“
Ondřej Smetana: „Určitě jsem z toho měl mnohem větší radost než z čehokoliv jinýho. To jsme si vyhráli my. Čtyři kluci, kteří jsme mladý. Sebrali jsme to zkušenejm‘ mazákům. Bylo vidět zlepšení oproti roku dva třináct, kde nám vždycky chyběl kousek. A teďka jsme měli ve Mšeně Pepu jen jako jistotu. Topas ho postavil jednou, udělal tři body a bylo to. Rok předtím se tam rozstřelil o mantinely a jelo se domů. Kdyby to bylo loni, vyhráli bychom stejně. Celkově si myslím, že se první liga povedla nejen pro nás. Závody byly zajímavý, bylo se na co koukat. Ostatní byli za náma o pár bodů, většinou se rozhodovalo o bod nebo dva. Líbilo se mi to, je škoda, že extraligu a první ligu neudělali letos ve čtyřkách, aby to byly stejný soutěže. To mě mrzí, ten přebor není ono, nejsou to týmy. Že se to na konci bude týmům sčítat, na to nebude nikoho zajímat, bude se koukat, jestli budeš první nebo šestnáctej‘.“

speedwayA-Z: „Úspěch jsi rovněž prožíval s českým národním týmem v mistrovství Evropy. O vašem triumfu v semifinále v Plzni nemohlo být sebemenších pochyb. Nakonec jste se z finále v Herxheimu vrátili s bronzovými medailemi. Jak to hodnotíš?“
Ondřej Smetana: „Když to vezmu od Plzně, byly to nervy. Sice jsme vedli, ale já to ani pořádně nevěděl. Nebylo jasný, jestli Švédové nakonec nebudou lepší než my. Mělo to bejt‘ vyrovnaný, nakonec jsme byli lepší my. Já dojel před Švéďákem, bylo to poprvý, co se mi v Plzni líbilo. V další jízdě jsem odstartoval, Fin se mi tam připlet‘ v první zatáčce a spadnul. Když se to opakovalo, měl jsem zase výbornej‘ start, ale Švéd byl přede mnou. Snažil jsem se, dělal všechno pro to, abych ho předjel. V nájezdu do druhý zatáčky byla díra, co se mnou hodila, zkřížily se mi řidítka. Byly to pecka, že jsem udělal kotrmelec i s motorkou. Asi jsem měl otřes mozku, bylo tam třicet stupňů, ale mně byla pořád zima. V Herxheimu byla hrozně krátká dráha. Závody se povedly, měl jsem hrozně dobrý starty. Odstartoval jsem na každýho, nebo na každýho ne, ale startoval jsem dobře, v první zatáčce jsem byl vždycky první, druhej‘. Jestli to bylo ve mně nebo v nastavení, spíš ve mně, všichni mě předjeli. Mrzelo mě, že jsem nároďáku moc nepomoh‘, ale pan Špinka říkal, že to bylo vybojovaný a špatný to nebylo. Bronz byl super, měl jsem z toho hroznou radost. Doufali jsme ve třetí místo, nakonec to dopadlo, že udělat pár bodíků víc, byli jsme i před Dánama. Ke stříbru nebylo vůbec daleko, to jsem si vyčítal, když jsem ty místa neudržel, protože jsme mohli bejt‘ druhý.“

speedwayA-Z: „Avšak individuální mistrovství Evropy juniorů ti až tolik nevyšlo. Vsadil jsi na Macon, kde jsi už byl s vidinou jistoty místa ve startovní listině oproti postavení náhradníka v Pardubicích. Jenže z toho bylo až třinácté místo…“
Ondřej Smetana: „Byl jsem hrozně rád, že jedu do Maconu, byl jsem tam už o rok předtím. Ale dráha je tam asi prokletá. Od začátku mi to nešlo, první jízdu mě hrozně vyvezlo, že jsem byl nakonec rád za bod. Pak jsem jednu jízdu jel první a za mnou někdo spadnul snad z posledního místa. Když se to opakovalo, sundal mě Riss, ten co nejezdí dlouhou. Myslím si, že mě neměli vyloučit. Když už tak to měli opakovat ve čtyřech. To jsem byl nasranej‘ neskutečně. Letos to tam bude zas, doufám, že už tu smůlu konečně prolomím. A ještě k tomu loňskýmu Maconu, na učňáku jsem dělal závěrečnou zkoušku. A do poslední chvíle jsem nevěděl, jestli jsem ji udělal. Ráno jsem tam šel jako první, vyzkoušeli mě a já popojel kousek metrem, táta mě vyzved‘ a jeli jsme do Maconu. Jestli jsem automechanik nebo ne, jsem se dozvěděl až ve Francii, zatímco spolužáci to věděli hnedka.“

speedwayA-Z: „Obrovskou zkušeností pro tebe musel být start v semifinále mistrovství Evropy jednotlivců v Kršku. Odjezd byl hektický, o své nominaci ses vzhledem k okolnostem dozvěděl na poslední chvíli. Navíc jsi z Krška musel v noci pospíchat na první ligu do Liberce. Stálo to vůbec za to?“
Ondřej Smetana: „Určitě to stálo za to. Když to vezmu postupně, nic jsem netušil, věděl jsem, že tam jede Aleš. Večer předtím měl ale pád v britský lize a otřes mozku. Pan Moravec mi volal, řek‘mi, jestli bych nechtěl jet mistrovství Evropy dospělejch‘. Já odpověděl, že určitě, a on, že je to fajn, protože zejtra večer mám v Kršku závody. Nejdřív jsem nevěděl, jestli je to vtip nebo jestli jedu. Nakonec jsem jel, ale všichni tam byli hrozně rychlí. Byla to ohromná zkušenost, je to o třídu vejš‘. Ale takový závody to chce. Rovnat se s těmahle závodníkama, protože když se srovnám s nima, v juniorech to potom bude lehčí, když tamtěm stačíš.“

speedwayA-Z: „Stejně jako v minulých letech jsi křižoval Evropu po volných závodech. O velkou náplň se ti postaraly jadranské soutěže. Družstva český tým vyhrál, ve dvojicích chyběl Markétě na nejnižší stupínek pódia jediný bod. Čím to?“
Ondřej Smetana: „To ti povím úplně přesně, když jsme jeli jedny závody se Škurličem sami, v sobotu v Kršku a v neděli v Lublani. Táta tam bral náhradní motor a já si říkal proč, přece máme dvě motorky. Hned v Kršku jsme v nejlehčí jízdě zadřeli, pak na druhý motorce jsem jel jednu jízdu a ztratila kompresi. Připadal jsem si jako na babetě a neudělal žádný body. Nakonec na tátův náhradní motor došlo. Po závodech jsme to přehazovali a já v Lublani nakonec na tom tréninkovým motoru dojel. Dá se říct, že se ty body ztratily díky technice. Družstva jsem jel v Žarnovici a v Lendavě, byli jsme taky na pouácích v Itálii a ty mi daly docela dost, hlavně v Lonigu. Byla to tvrdá dráha za roh, to nemám v lásce, ale závodil jsem s Polákama a Fierleje dokonce porazil. Mířil jsem vysoko, v poslední jízdě jsme to nastavili rychle, že bych porazil Castagnu. Dvě kola jsme se předjížděli, až jsem do dal do materiálu. Zvedlo se mi to a sednul jsem si na zadek. Ale Terenzano na konci sezóny mi vůbec nesedělo, o tréninku docela jo, ale nějak jsem to nezvlád‘ psychicky. Prostě to nešlo, ten konec sezóny byl nevydařenej‘. Jako vždycky, tohle musím letos prolomit.“

speedwayA-Z: „Upsal ses polské Poznani především s vidinou na rok 2016, kdy se vrací do ligy. Jaké další plány na následující sezónu máš a jak probíhá zimní příprava?“
Ondřej Smetana: „S Poznaní to bylo hrozně rychlý. Do soboty musely bejt‘ soupisky a Jarda Líbal nám to tam domluvil. Říkal, že tam jsou super lidi, co maj‘ zájem to tam znovu rozjet. A sháněj‘ závodníky, aby měli tým na dva šestnáct. Letos se tam budou dělat volný závody, abychom se seznámili s dráhou a začali se rozjíždět. Domluvilo se to v úterý, já si rychle ve středu šel pro licenci, abych to moh‘ podepsat a stih‘ to do tý soboty. A bylo to, uvidíme, co se z toho vyvrbí, doufám, že mi sedne dráha a půjde to. Co je za cíl, abych se tam předved‘ a brali mě na týmu na další rok, a byl tam platnej‘ člen. S klukama z Prahy cvičit nechodím, musím do práce, oni jsou zaměstnanci CS MV a já ne. Tak si to musím vynahradit. Od osmi do čtyř dělám vedle ve vesnici automechanika a vlastně až pak můžu jít cvičit. Oni cvičej‘ od těch třech, čtyř, to nestíhám. Běhám, posilovna, neděle mám hokej, snažím se pro to dělat, co nejvíc to jde. Tak snad se v sezóně ukáže, že jsem pro to dělal víc než loni. Motorky jsou připravený pořádně, letos by měly bejt‘ na sto procent. Za to chci poděkovat tátovi, makal na nich víc než já, jak chodím do práce, nemám na to tolik času.“

Ondřej Smetana děkuje:
„Hlavně bych chtěl poděkovat tátovi a mechanikům Céďovi a Standovi. Obecně všem, co mi pomáhaj‘, a s ponzorům. A Praze, že mi umožnili jezdit extraligu ve Mšeně. A chtěl bych poděkovat nejhlavnějšímu fanouškovi, dědovi Rudlovi.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Wojta Zavřel (www.wojta-foto.cz) a Antonín Škach

Lišov – 7. února
Loni se svěřoval s přáním vylepšit výrazně své výsledky. A nakonec se takřka zrodil fantastický úspěch, když vidinu medaile v mistrovství republiky jednotlivců sebrala rovněž až příliš pozdě odhalená prasklina rámu. Může se však těšit titulem přeborníka v historicky nejlépe obsazeném ročníku historie či povedenými závody v extralize či první lize. Jan Holub o všem hovoří v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z.

speedwayA-Z: „při prvním finále mistrovství republiky jednotlivců jsi skončil šestý, avšak od stupňů vítězů a vlastně i druhého místa průběžné klasifikace tě dělily dva body. Nebýt potom onoho prasklého rámu v Březolupech, na krku se ti mohla houpat medaile…“
Jan Holub: „Škoda tý poslední jízdy v Praze. Kdyby to nezastavili… Odstartoval jsem a byl tam. To mě mrzelo, ale o ten jeden bod se to dá dohnat. Pořád jsem věřil, že by se to na bednu mohlo povést. Jenže Březolupy se trošku nepovedly. Zezačátku super, prvních pár jízd to vypadalo, že by se to mohlo podařit. Pak se mi hůř jelo, přišel jsem na ten prasklej‘ rám. Skočil jsem na druhou motorku a nebylo to ono. Mohlo to bejt‘ lepší. Že to praskne, to se stane, ale teď mám všechno nový, tak se podobná situace snad nebude opakovat. Škoda, čekal jsem, že to bude lepší. Ale na to, že se mi starty nikdy nevedly, sedmej‘ flek je zatím nejlepší, co jsem měl. A po pár letech jsem si ušetřil semifinále. Na jednu stranu nejsem se sedmým místem spokojenej‘, protože po prvním závodě jsem věřil, že by čtvrtý místo mohlo bejt‘. A samozřejmě jsem chtěl tu bednu. Letos uvidíme, snad to bude lepší. Radši nebudu žádný cíle plánovat, ale snad se něco lepšího povede utrhnout.“

speedwayA-Z: „Mistrem nejsi, ovšem přeborníkem ano. Byl to ale poněkud zvláštní šampionát. Startovní pole bylo nejen pestré, ale i plné favoritů. De facto se o všem rozhodovalo na jaře, pozdější závody odpadly vesměs kvůli deštivému počasí. Nebyla to škoda?“
Jan Holub: „Byly to závody navíc, je to škoda. Pokaždý někdo jinej‘ vyhrál. Pro zpestření to byly dobrý závody, měl úroveň, nebylo to špatný. Letos je to spojený s první ligou. Myslím, že loni první liga byla jeden z nejlepších závodů. Měli spíš nechat přebor zase zvl᚝ a jet první ligu, jak byla. Myslím, že i pro diváky to bylo zajímavější než extraliga. A vyrovnaný až do konce. A když není mistr, tak aspoň ten přeborník. Mám se taky čím pochlubit.“

speedwayA-Z: „Po mšenské rezignaci na extraligu sis našel angažmá ve Slaném. Jak jsi tam byl spokojený?“
Jan Holub: „Celá loňská extraliga se mi moc nelíbila. Nebylo to nic moc. Hlavně málo závodů a bylo to jednotvárný. Druhý semifinále jsme už ani nejeli, což mě taky mrzelo. Na extraligu jsou tři týmy málo. Je škoda, že jsme neporazili Pražáky. Ale ta dráha, co tam byla, byl docela motokros.“

speedwayA-Z: „A co první liga? Tady jsi zůstal ve Mšeně, prožíval s ním úspěšné ataky stupňů vítězů, avšak Pražané se nakonec ukázali ještě lepší. Čím to?“
Jan Holub: „Bylo to o kousek. Hlavně byla škoda, že nám chyběli jezdci, vždycky jsme si museli někoho půjčit. Ale pořád to bylo s nadějí, že bychom mohli vyhrát. Závodů bylo dost, jeli jsme třeba ve Svitavách. Byly takový lepší dráhy než jet třikrát Pardubice, ty moc v lásce nemám. Kolikrát to bylo vyrovnaný až do poslední jízdy. Škoda Filipa, to byl asi i jeden z důvodů, proč nám to s titulem nevyšlo.“

speedwayA-Z: „Pro letošní sezónu o tebe Mšeno usilovalo jako o svého kmenového závodníka. K přestupu však nedošlo. Jelikož plzeňské požadavky nebyly splněny. Jak se na to díváš ty sám?“
Jan Holub: „Já úplně moc dobře ne. Spokojenej‘ nejsem, protože se to táhna asi dva roky, kdy jsem chtěl do Mšena přestoupit. Ani já sám nevím, co Plzeň má za podmínky, každej‘ říká něco jinýho. Tam nevidím budoucnost, nejedou žádný závody, nemaj‘ jezdce, nemaj‘ tým. Radši bych byl ve Mšeně, tam jsou schopní mi dát nějakou techniku a podporu. Aspoň že dopadlo hostování a já za ně pojedu extraligu a první ligu.“

speedwayA-Z: „Na soupisce extraligového Mšena nejsi, ale budeš za ně nastupovat jako host. Soutěž se po pěti ročnících sedmiček vrací ke stylu čtyřutkání. Líbí se ti nový model?“
Jan Holub: „Myslím si, že to bude lepší. Já jel v systému čtyřutkání jen jeden rok jako junior. Myslím si, že je to lepší, člověk má větší šanci bodovat. Jede každej‘ s každým a nepojedeš pětkrát proti Žagarovi, i když porazit se dá každej‘. Myslím si, že pro Čechy to bude lepší než ty dvojice. Aspoň že zase jedou čtyři týmy, loni se mi to ve třech nelíbilo.“

speedwayA-Z: „Předloni vstoupila Plzeň do jadranského poháru dvojic a po roce jej opět opustila. Loni jsi navlas stejnou situaci prožil se Mšenem. Jaké to byly závody, nebudou ti chybět?“
Jan Holub: „Loni to bylo šest, sedm závodů. Je to škoda, si myslím, dostal ses na jiný dráhy a nezávodíš pořád jenom tady. Byl jsem s tím spokojenej‘. Zezačátku se nám dařilo. Pak jsem si v Chorvatsku udělal koleno a do toho ještě ten Filip.“

speedwayA-Z: „Na přelomu roku se spekulovalo o tvém angažmá v polské Czestochowej. Jenže najednou je ticho po pěšině. Co se stalo?“
Jan Holub: „To podle mě nikdo pořádně neví. Chtěli mě, já bych tam chtěl taky. Je to Polsko a mít tam klub, by bylo dobrý. Teď už se neozvali, nic neposlali, tak z toho mám už docela obavy. Loni jsme měli honičku s penězma a chce se někde chytit. Snad to souvisí s tím, že někdo přestoupí ještě z první ligy do druhý. Uvidíme, jak to dopadne. Doufám, že dobře, rád bych se tam podíval.“

speedwayA-Z: „Jsi vyznavačem šroubků, trénuješ na nich a pravidelně se objevuješ při rozbíjení ledu na Hluboké. Nezkoušel jsi oslovit Ronnyho Weise a jezdit jeho sérii Speedway-on-Ice?“
Jan Holub: „Chtěl jsem už asi před dvouma rokama. Byl jsem domluvenej‘, že bych jel, ale Ronny se neozval. Letos jsem na šroubky ještě nevyjel. Nebylo počasí, až tenhle tejden začalo mrznout. Uvidíme tenhle tejden, že bych se šel sklouznout, když vydrží počasí. Doufám, že bude Hluboká. Uvidí se podle počasí, ale myslím si, že oni to určitě budou chtít pořádat. Je to show, na závody by to nebylo. Hřiště je hodně malinký a dva závodníci vedle sebe, to by nedopadlo. Ale aspoň tady budou o plochý dráze něco vědět. Minulej‘ rok přišlo docela dost lidí, psali o tom v novinách, říkali o tom v rádiu. Přijel ještě Tonda Klatovskejch‘ a podívaná to byla dobrá.“

speedwayA-Z: „Plochá dráha se každým dnem více a více přibližuje své nové sezóně. Jak probíhá tvoje zimní příprava, když už za dva měsíce se bude zase závodit?“
Jan Holub: „Už to bude, bude… Motorky ještě dodělaný nemám, pár věcí mi tam ještě chybí. Příprava je jako vždycky, jako každej‘ rok. Byl jsem s Pražákama na běžkách. Devadesát kiláků za tři dny, běhali jsme dopoledne i odpoledne. Párkrát jsem byl i tady u nás. Ještě bych chtěl ty šroubky. Svýzt se na motorce je lepší než na tom celou zimu nesedět.“

Jan Holub děkuje:
„Určitě dědovi a všem, co mně pomáhaj‘. Taky Jawě, něco mi teď přislíbili. Doufám, že se objeví i noví sponzoři, bylo by to dobrý.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Michal Kohout a Antonín Škach

Ústí nad Labem – 31. ledna
Sezóna se v půlce dubna ještě ani nestačila pořádně nadechnout k úvodnímu sprintu a on byl už na marodce. Z duelu jadranského poháru družstev v Lendavě se vrátil s frakturou lýtkové kosti. Rekonvalescenci ukončil taktak, aby si stihnul užít svou druhou velkou cenu v roli náhradníka ve své kariéře. Od té doby to bylo jen lepší. I když by řadu závodů zapomněl, bronzová evropská medaile s juniorským nároďákem, druhé místo při finále jednotlivců v Březolupech či vítězství v obou našich ligách jsou aktiva nezměrné hodnoty. Jak to vnímá on sám, se čtenáři magazínu dozví v exkluzivním rozhovoru, který Zdeněk Holub magazínu speedwayA-Z poskytl.

speedwayA-Z: „Prakticky bezprostředně po skončení slánské juniorky ses vypravil k jadranskému poháru do Lendavy. Sezóna se ještě nestačila prakticky ani rozběhnout a ty jsi už měl přestávku. Měl jsi do té doby vůbec tušení, že nějaká lýtková kost existuje?“
Zdeněk Holub: „Měl jsem tušení, že tam nějaká taková kost bude (smích). Udělal jsem si to na třetím závodě sezóny. Byla to škoda, měl jsem vidinu, že by sezóna mohla dopadnout dobře, protože jsem se cejtil dobře na tý motorce. Ale třetí závod se mi nepoved‘. Přes toho, kdo jel přede mnou, jsem neviděl červený světla a praporkáři zaspali. Jak ubral, tak jsem byl v něm. Byla to škoda, musel jsem si udělat skoro dvouměsíční dovolenou.“

speedwayA-Z: „Původní diagnózy zněly o třítýdenní přestávce, která se ovšem nakonec protáhla až do konce května. Velkou cenu České republiky v Praze sis ovšem nemohl nechat ujít, co?“
Zdeněk Holub: „To jsem určitě nemoh‘. Konečně první závod po zranění, i když jsem jel ještě tu první ligu v Liberci. Dráha tam však byla náročná, že jsem nepoznal, jestli na tý motorce mám sedět tak nebo tak. Nečekal jsem, že rekonvalescence bude tak dlouhá. Měl jsem v plánu jet v Plzni družstva, ale když jsme tam předtím jeli na soustředění, ukázalo se, že to nejde. Kost byla srostlá docela rychle, chodil jsem na lasery a rehabilitace, ale vazy byly na hovno. To byl ten největší problém. Že budu náhradník pro velkou cenu, se rozhodlo docela brzo, v tý době jsem měl ještě vidinu, že budu od půlky května jezdit, a že se už normálně vrátím. Na Grand Prix už to bylo stoprocentní, začal jsem chodit častějc‘ na rehabilitace, byl jsem tam každej‘ pracovní den ráno i odpoledne. A pak už to šlo rychle, v pátek jsem se na tréninku už cejtil normálně. Škoda, že už dva roky po sobě jsem se nesvez‘, dva roky jsem se na to klepal a ještě se nesvez‘. Tak doufám, že letos.“

speedwayA-Z: „Zranění ti vzalo příležitost poprat se s Eduardem Krčmářem o poslední volné místo v juniorském mistrovství světa. Evropský šampionát startoval naštěstí až v půli června. Viktor Kulakov tě v rozjezdu v Pardubicích nejprve poslal na místo náhradníka pro finále, v němž jsi však nakonec jel místo něho a skončil desátý. Jak to hodnotíš?“
Zdeněk Holub: „Závod v Pardubicích se vyved‘ možná nad očekávání, bylo to čtrnáct dnů po Grand Prix. Povedlo se to. Bylo to dramatický, rozjezd mi nevyšel, to byla jediná rozjížďka, z který jsem byl nešastnej‘. Kulakov byl o kousíček rychlejší od toho startu a potom jsem ho už nedohonil. Rybnik se odjel až napodruhý, ale o to líp pro mě, protože jsem byl v závodě. Finále bylo divoký. Lituju trošku Victora Palovaary, už před první jízdou měl dva pády. Jeden v tréninku, druhej‘, když jel na start Hubert Legowik a vzal ho s sebou. Dráha byla náročná, taky to po první jízdě odvolali, anulovali ji a šli dělat dráhu. O moc se nezlepšila, ale už to bylo sjízdný. Taky se podívej, kolik závodníků ten závod neodjelo. Bylo vidět, že to dělaj‘ pro Kacpera Worynu, ten si to podle mě asi nadiktoval, akorát to zezačátku přehnali. Ale Vencovi se to líbilo ještě o kousíček víc. Mně se to tolik nelíbilo, ale byli tam lidi, kterým se to nelíbilo ještě víc. Ale ta dráha mohla bejt‘ ještě lepší.“

speedwayA-Z: „Fraktura tě dočasně vyřadila i z národního týmu, protože jsi sám uznal za moudré nestartovat v plzeňském semifinále mistrovství Evropy. Ve finále v Herxheimu jsi ale už nechyběl a podílel se na dalším bronzu. Jak na něj vzpomínáš?“
Zdeněk Holub: Na to vzpomínám dobře, už jsem tam jel předtím Evropu. Akorát ten závod tak pěknej‘ nebyl. Očekával jsem od toho trošku víc z mojí strany. Myslel jsem, že utrhnu víc bodů. Nedokázal jsem nastavit motorku tak úplně, jak bych měl. To byl asi ten problém, ale nemůžu se zase vymlouvat na stroje, ty za všechno nemůžou. Nakonec to dopadlo dobře s tím bronzem. Letos to bude těžší, Venca a Čejkin už nebudou junioři. Třeba se utrhnou další a další a třeba se budeme o ty místa prát. Už jsme se bavili s Edou, že bychom na světový finále do Austrálie chtěli.“

speedwayA-Z: „Skvělý zážitek ti přineslo i semifinále mistrovství světa juniorských družstev v Teterowě, v němž jste na poslední chvíli zvítězili. Vašemu výkonu by posléze nějaké medaile ve Slangerupu slušela…“
Zdeněk Holub: „Slušela… V Teterowě jsme až do poslední série ani jednu jízdu nevedli v průběžný klasifikaci, ale ta poslední série dopadla nádherně. Škurlič byl třetí, jinak jsme měli samý trojky. Tím se to otočilo v náš prospěch, Venca se rozjížděl a dopadlo to. Takhle to v poslední sérii otočit, čekal asi jen málokdo. Ve Slangerupu to zezačátku vypadalo dobře. V jednu chvíli jsme byli průběžně i druzí. Ale začalo se to otáčet. Jeli jsme kvůli dešti bez tréninku rovnou na první jízdu. Trénink předem se zrušil, druhej‘ den dopoledne taky a odpoledne už byly závody. Dráha mi přišla trošku delší, ale jak pršelo, byla divočejší. A medaile asi přijde zase až letos v Austrálii. Cestou domů jsme měli dobrodružství, Škurlič nás táhnul přes celý Dánsko. Až v Německu jsme nechali auto opravit a dojeli sami. Takže se tam vlastně všechno v tom Dánsku povedlo (smích).“

speedwayA-Z: „Mistrovství republiky juniorů ti střídavě bralo a dávalo naději na skvělý výsledek. Po čtvrté příčce ve Slaném jsi musel vynechat Prahu. Divišov propršel, Mšeno se zrušilo. Pak jsi v Liberci prohrál jen s Eduardem Krčmářem a boj o titul vrcholil pardubickým dvojzávodem. Jsi opět třetí, jak bys to okomentoval?“
Zdeněk Holub: „No, nevím… V těch Pardubicích mi to docela šlo, akorát technika nedržela. A pak tam byly nějaký konflikty, nesouhlasil jsem s výrokem rozhodčího. A nebyl jsem zdaleka jedinej‘. Moh‘jsem sáhnout i na titul, kdybych dostal ty tři body… Ale takhle jsem byla zase až třetí. Hlavně přestávala držet technika, jak jsem to naladil, tak to sice jelo. Ale motorka už to moc nepobírala. Naštěstí jsme s sebou měli dost motorů, dva jsem tam oddělal. Letos nás bude v junioráku hodně málo, nedá se dohromady ani šestnáct jezdců a s cizincema to pak není úplně českej‘ šampionát. Letos doufám, že by to moh‘ bejt‘ můj rok. Mohlo by vyjít po dlouhý době, že bych neměl žádný zranění a byl celej‘ rok zdravej‘. Pořádně se rozjedu a zase budu rychlej‘!“

speedwayA-Z: „Mnohem větším zklamáním pro tebe evidentně byly české devatenáctky. Ocenil bys, aby se o titulu rozhodovalo v závodě standardního formátu? Anebo Eduarda Krčmáře nejde porazit stejně jako třeba při rozjezdu o stříbro v mistrovství republiky juniorských družstev v Plzni?“
Zdeněk Holub: „Loni mu to jelo asi líp. Devatenáctky budou asi horší, jestli se nás pár sejde, aby se vůbec jel šampionát. Určitě by bylo lepší jet celej‘ závod. Možná kdyby mi nevyšel, říkal bych něco jinýho, ale loni to bylo o štěstí. Mně úplně nevyšla jedna jízda, zrovna ta rozhodující. Letos pojedu naposledy, jestli se devatenáctky pojedou, ale snad aspoň jednu jízdu naplníme (smích). Juniorský družstva byly pěkný závody, akorát ten výsledek moh‘ bejt‘ lepší. Škoda rozjezdu, v Plzni mi to nikdy moc nesedlo. Ta dráha mi úplně nesedí, a už je jakákoliv, tvrdá nebo měkká. Třeba se to ale ještě otočí a možná si i Plzeň ještě oblíbím.“

speedwayA-Z: „Noc a den připomínalo rovněž finále mistrovství republiky jednotlivců v tvém podání. V Praze jedenáctý, v Březolupech druhý. Je závěrečné osmé místo tím, co jsi očekával?“
Zdeněk Holub: „V tý Praze se sešla smůla ze všech koutů Český republiky! Co šlo, to se posralo! V Březolupech jsem si to snažil vynahradit, psychickej‘ tlak tam nebyl žádnej‘. Přece jen po tý Praze jsem to nemoh‘ zkazit. I proto, že jsem jel bez těch nervů, to dopadlo tak, jak to dopadlo. Byly to pěkný závody, vedlo se mi od začátku až do konce. Bylo to tam celkově vyrovnaný. Jsem spokojenej‘, že jsem osmej‘ a nemusím do toho semifinále. Určitě to může bejt‘ vždycky lepší, ale to osmý místo je krásný. Příští rok se budu snažit o stupně vítězů všude. I v mý milovaný Plzni (smích)!“

speedwayA-Z: „Obě české ligové soutěže přinesly poměrně slušné překvapení. V extraligovém finále jste doslova převálcovali Pardubice. V první lize jste vcelku dominovali a dali najevo, že pomoc od starších závodníků, po níž jste v minulosti volali, nyní zas až tak potřebná nebyla.“
Zdeněk Holub: „Extraliga dopadla dobře, hodně dobře. Na to, jak nás v základní sérii obviňovali, že si kazíme schválně average… Schválně to určitě nebylo, nešlo to a ještě aby nás obviňovali, že to děláme naschvál! Finále bylo paráda, první jsme jeli s Chrzanowskim, co mu to nešlo. Druhej‘ závod byl nádhernej‘ úplně. Měli jsme jen jednoho cizince a šlo to dobře. Sešlo se to, jak má, každýmu to jelo. Byla cejtit týmová pohoda, nebyl stres, na nikoho se netlačilo. Kdyby se někdo kouknul do programu a viděl ty týmy, byly jsme outsideři. Myslím, že by ani od nás nikdo neřek‘, že to suverénně vyhrajeme. Překvapili jsme, ale dopadlo to, jak to dopadlo. Krásná výhra v obou závodech. Nějaký taktiky tam byly, závody v brzdění a tak (smích). Suchoš mě naštěstí nepřechcal (smích). Čtyřky jsou dobrý a jedou se dvoukolově. Aspoň trošku se budeme prát o ty místa v sestavě a nikdo nebude mít nic jistý. Myslím, že to budou dobrý závody, nikdo se bude muset ohlížet na dvojice a vždycky pojede sám na sebe. Když je nás tady málo, je lepší, když se jedou ty čtyřky. Určitě sedmičky jsou světový, ale není nás tady tolik a extraliga ve třech není úplně ono. Škoda, že se první liga jede jako jednotlivci, to si myslím, že stála za to, že to byly zajímavý závody. Pepa a Matěj byli vždycky jako poslední záchrana, je vidět, že se na Markétě trošku rozvíjíme, a že dokážeme se soupeři bojovat.“

speedwayA-Z: „Žhavou novinkou sezóny 2015 v tvém podání je podpis smlouvy s Rawiczem na starty ve druhé polské lize. Co si do něho slibuješ?“
Zdeněk Holub: „Garance nemám žádný, je to můj první polskej‘ kontrakt. Budu se snažit se utrhnout co nejvíc bodů, co nejlíp se tam předvýst a vyhrát každou jízdu, co půjde. Je to krok dopředu, další postup do zahraničí. Na jaře jsme domluvený na sparingy, ale nemám zatím ještě žádný detailní informace. Doufám, že se tam předvedu a skočím rovnou do základní sestavy. Ještě jsem v Rawiczi nebyl, ale od toho tu budou ty tréninky na jaře.“

speedwayA-Z: „Rok 2015 tradičně začal pražským soustředěním na šumavském Zadově. Jak ještě probíhá tvá zimní příprava?“
Zdeněk Holub: „Chodím cvičit, ale tenhle tejden jsem byl nemocnej‘. Chodím na squash, do posilovny a běhat. Ještě se snažím postavit motorky, stavím je jen z novýho jako každej‘ rok, abych byl co nejlíp připravenej‘ na sezónu. Musím ještě shodit nějaký kilo, aby mě to uvezlo, a sezóna dva patnáct může začít! Na šroubcích u Ronnyho se snažím pořád doladit motorku, nedaří se odstartovat. Motorka je rychlá a já taky, akorát od startu to nejde, takže někdy hodím nějakou krysu.“

Zdeněk Holub děkuje:
„Hlavně tatínkovi a mamince, AK Markéta Praha, CS MV, manželům Chvapilovým, panu Vopatovi, Stuze, Topasovi, FuchsOilu, LZ engineering, panu Tomíčkovi. Dále všem, co mi fandí a pomáhají mi jako ségře Janě, mechanikovi strejdovi Mirkovi, bratrancův Pavlovi a Mirďovi, Adrianovi Rymelovi a všem dalším. Těm, kterým jsem nepoděkoval jmenovitě se omlouvám, ale všechny vyjmenovat asi nejde.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Michal Kohout, Wojta Zavřel (www.wojta-foto.cz), Zdeněk Holub starší a Antonín Škach

Plzeň – 24. ledna
Tvrdíval, že bude jezdit do své padesátky. A přestože se s Abrahámem potkal už předloni, ani náznak konce kariéry nastartované již na sklonku sedmdesátých let. Loni mu situaci zkomplikoval vážný úraz, avšak o čtvrt roku později opět sedlal plochodrážní speciál. Nyní má už plnou hlavu plánů a to nejen závodních, ale i organizačních. Ostatně přesvědčte se sami, Karel Kadlec je totiž dalším českým plochodrážníkem, který magazínu speedwayA-Z poskytl během zimní přestávky exkluzivní rozhovor.

speedwayA-Z: „Padesát svíček na narozeninovém dortu zhaslo pod tvým dechem již předloni, avšak ty ani náznakem nedáváš najevo konec své závodní kariéry. Jakoby sis snažil kompenzovat devadesátá léta, kdy jsi nezávodil. Kde bereš motivaci pouštět se do plochodrážních závodů ve věku, v němž jsou už všichni tví dávní soupeři v motoristickém důchodu?“
Karel Kadlec: „Prostě co mě ne nutí, ale že se mi po plochý dráze stejská, je tím, že za prvý by mi něco chybělo. Člověk to přece jen jezdí dost let. Shází ti potom rytmus života. Druhá věc je, že třeba ve veteránech jezdíš zadarmo a ještě platíš startovný. Většinou to ale jezdí přátelský lidi. A tu energii, co tady ztrácím, načerpám zase zpátky tím, jak se ke mně chovají. Jezdím od čtrnácti let, asi by mi něco scházelo, zatím bez plochý dráhy nemůžu bejt‘ a těším se na další rok. I když teď to bude těžší, ten úraz, co se mi stal, byl opravdu vážnej‘ a následky jsou. Pomáhám s organizací v Mariánkách, člověk někam patří, někdy to potřebuje. S Heike organizuju veterány, zajišuju Mariánky a Pardubice, jsou s tím spokojený. Jsou to starosti, ale dělá mi to radost. Když se na tuto podívám, opravdu je plochá dráha moje životní láska a těžko se odchází, i kdybys chtěl.“

speedwayA-Z: „Plány, které sis dělala na loňskou sezónu, vzaly za své v červnu v Mulmshornu. Pád ve finále čtyřventilů evropské série veteránů jsi odskákal četnými zraněními…“
Karel Kadlec: „Začátek byl úplně perfektní. Jezdil jsem na tréninky do Prahy, byl docela dobře psychicky i fyzicky připravenej‘. První závody začala při mistrovství Evropy na trávě v Holandsku. Výsledek jsem neočekával, ale bral jsem to jako dobrej‘ trénink na vstup do sezóny. Přišly Mariánky, který se mi povedly. Ve veteránech jsem moh‘ bejt‘ lepší, ale nebyl jsem rozjetej‘, ale byl jsem ve finále mistrovství republiky, kam jsem se nedostal náhodně. Tím jsem si otevřel cestu do reprezentace, na kterou jsem se těšily. Byly tam zajímavý závody jak mistrovství světa družstev ve Finsku, tak jednotlivci ve Francii. Hlavně jsem už chtěl bejt‘ už konečně do třetího místa v Evropě ve veteránech. Viděl jsem, jak mi to jde a viděl stadióny, kde se jede, a říkal, že bych moh‘ něco dosáhnout. Měl jsem podepsanejch‘ spousta závodů, sezóna se vyvíjela dobře. Tím svým pádem jsem o tohle všechno přišel, všechno se zkomplikovalo nejen zdravotně, ale i finančně, protože jsem tři měsíce před úrazem začal dělat svoji vlastní práci soukromě a tím pádem jsem neměl žádnou nemocenskou. Člověk místo, aby marodil a ležel, když byl rozmlácenej‘ na kousky, musel chodit do práce a vydělávat peníze. I psychicky, když ležíš a víš, že ti přijde patnáct tisíc na účet, je to lepší, než když ležíš a víš, že ti nepřijde vůbec nic. Byl jsem nervózní, smutnej‘, s Haničkou to tady na nás padalo. Nevěděl jsem, co bude dál. Pár lidí mi pomohlo, dělal jsem nějaký kšefty, ale člověk se sotva držel nad vodou.“

speedwayA-Z: „Neuběhlo ovšem ani čtvrt roku a ty jsi stál opět na startu. V Liberci jsi naskočil do extra závodu doprovázející veteránský mítink. Stýskalo se ti po závodění hodně?“
Karel Kadlec: „Stejskalo. To je pravda. Jen v tej‘ době byl ještě fakt, že jsem blbě chodil. Doktor mně nadával, že chodím na kontrolu bez berlí, protože noha ještě není srostlá. Závod v Liberci jsem měl organizačně na starosti. Chtěl jsem se ještě předtím svézt na tréninku, abych věděl, co ta noha a krk. Nemoh‘ jsem otáčet hlavou a nevěděl, jestli nebudu mít zábrany. Nikdo neví, co ta hlava udělá. Plus jsem měl problém s Haničkou. Říkala, že už se mnou jezdit na závody nebude, když viděla, jak mě v bezvědomí sbíraj‘ z dráhy celýho od krve a s prasklou helmou. A když člověk není zrovna zdravej‘, tak jsi znova na dráhu! Ale protože jsem měl ty závody na kroku, chtěl jsem jet to tam organizovat, abych měl nějakou změnu a pomohlo mi to psychicky. Doma jsem řek‘, že si jen zatrénuju a zkouknu, jak na tom jsem. Měl jsem samozřejmě v hlavě, když mi to půjde, že bych se svez‘ i v závodě, ale to jsem doma nepřiznal. Došlo k tomu, že mi před závodem volal Petr Moravec, a dám pozor, aby všichni měli licenci, kdyby se něco stalo, protože je to oficiální závod a mohly by bejt‘ problémy. Většina pořadatelů to má vyřešený tak, že závodníci podepíšou, že jedou na vlastní odpovědnost. Ozval se mi i Fanda Kalina, pískal tam, a že má kontrolovat licence, a není průser. Já věděl, že kluci z Anglie licence mají, ale přijeli Rakušáci a tvrdili, že u nich ve veteránech licenci mít nemusí. Plus pár našich jezdců licenci taky neměli. Říkali jsme, že uděláme dva závody, jeden oficiální s licencema a druhej‘ jako exhibici, co by jeli kluci, co nemaj‘ licenci. Když přijel Fanda, domluvil jsem to a musel jsem udělat dvě startovní listiny a rozdělili jsme to do padesáti let a nad padesát let. Aby to vyšlo, udělal jsem čtyři jezdce nad padesát, kde jsem se napsal i já sám. Potom ostatní, kde jeli s licencema i bez nich, byli oficiálně napsaný jako exhibiční závody. Tím jsme splnili kritérium, že oficiálním závodem jsme byli my nad padesát let. Začal už trénink a já na nic neměl čas, byl jsem v organizačním výboru. Zjistil jsem, že dráha je v optimálním stavu a jede se mi normálně. Takže jsem řek‘, že ten závod pojedu. Samotný průběh závodu se poved‘, ten větší do padesáti let byl pěknej‘. Přišla průtrž, ale dráha zůstala dobrá, někdo dokonce tvrdil, že byla i lepší. Já vyhrál tři rozjížďky a Hanička měla strach, aby se mi něco nestalo. Za mnou byla propast, tak jsem ve čtvrtý jízdě ani nenastoupil. Nebylo pro mě rozhodující, že jsem vyhrál, ale potěšitelný bylo zjištění, že nemám žádný psychický zábrany v závodění pokračovat. Samozřejmě moje skupina byla lehčí, ale na to rozjetí a vyzkoušení, jestli se člověk nebude bát, to bylo perfektní. Jet třeba mistrovství světa a zkoušet, jestli vůbec zatočím, by byla blbost. A za tři dny mi doktor vynadal, proč jsem nepřišel na kontrolu o berlích. Nalhal jsem mu, že je mám v autě, ale on nadával stejně, že jsem těch pár metrů nešel s nima. Kdyby věděl, že jsem s tím jel závody a stál na tý noze v háku, asi by se mu to nelíbilo.“

speedwayA-Z: „Do Mariánských Lázní se vždycky ohromně těšíš, nicméně takřka každoročně tě tady provázely větší či menší patálie a pohromy. Až loni ses jich vyvaroval, ve veteránech skončil třetí a v republikovém šampionátu ses dostal do finále. Musel ses do Plzně vracet spokojený, že?“
Karel Kadlec: „No, přijeli jsme do Mariánek o den dřív večer, abychom nemuseli vyrážet brzo ráno. Pro mě v padesáti letech není jednoduchý jen v jeden den dva závody, na kterých mi záleží. Večer pršelo, celou noc pršelo, to byla předzvěst, že závody neproběhnou v klidu, protože když je dráha těžká, není to jednoduchý. Kdyby mi bylo dvacet, asi bych se tomu smál, ale v daný době jsem tušil, že ten výsledek třeba nebude takovej‘, abych byl spokojenej‘. Bylo dobře, že jako mechanik se mnou jel opět Michael Hádek, se kterým si velmi dobře rozumím. A vím, že je na něj spoleh, i když ho musím občas po depu shánět, když honí holky a já mám zrovna ject. Od zabezpečení mechanikem jsem byl v klidu, věděl jsem, že nebudu muset přehazovat a měnit rozety sám. V závodech veteránů musíš jet rozjížďky. Říkal jsem si, že nemusím vyhrávat, hlavní je postoupit do finále A, kde se začíná od nuly. Postoupit se mi povedlo úplně v klidu. Dráha byla po nočním lijáku těžká, namáhavá, ale mně se jelo dobře. Radši bych měl na úvod seriálu tvrdší dráhu, abych je technictějč‘ a nemusel se s tím tolik prát. Dostal jsem se tedy do dobře obsazený finále A, kde mými největšími soupeři byli Holanďané Snijder a Dijkema. I ty ostatní byli dobří. Celej‘ den jsem dobře startoval, i když na videu jsem viděl, že jsem hodně otevíral nájezdy a zbytečně si prodlužoval dráhu, což mi Aleš Dryml starší říkal před každou jízdou. Ve finále jsem dobře odstartoval a jel na stejný úrovni jako Arne Andersen. Předjel jsem ho v první zatáčce. Musel jsem s ním bojovat, abych se před něho dostal. První kolo jsem dokončil první, ve druhým se v nájezdu do druhý zatáčky pode mě dostal Henk Snijder, kterej‘ je velkej‘ bojovník. Další dvě kola jsem jel na druhým místa. Z předposledního výjezdu se Hylke Dijkema dostal na moji úroveň. Celou rovinu jsme jeli vedle sebe. Já byl v nájezdu před ním. On trošku ubral, ale já taky. Říkal jsem si, že Hylke je velmi dobrej‘ závodník, a že když upadnu, nebude nic a takhle budu druhej‘ nebo třetí. Byla to chvilka, on mě objel a v cíli byl o trošku rychlejší. A já skončil třetí. Byl jsem spokojenej‘, měl jsem dobrý výchozí postavení do dalších bojů série. Teď jsem věděl, že mě čeká mistrovství republiky. Byl jsem docela unavenej‘, říkal jsem, že mistrák jedu hlavně kvůli Mírovi Musilovi. Kvůli tomu, že jsem tady a v závorce abych dostal nějakou korunu. Samozřejmě jsem chtěl udělat nějakej‘ výsledek, ale moc jsem si nevěřil. První dvě jízdy jsem jel tak nějak, co jsem si představoval, jak to bude vypadat. Odstartoval jsem i lepší, ale nechal se dvakrát předject. Ale říkal jsem si, že po tom závodě dopoledne to nebude špatný, že bych se moh‘ umístit do poloviny, to tak nějak šlo. Vůbec jsem nepočítal body a do třetí rozjížďky nastoupil, a hlavně udělám nějakej‘ slušnej‘ výsledek a na nějakej‘ postup do finále vůbec nemyslel. Start se mi povedl, hned v první zatáčce jsem předjel Honzu Klatovskýho. Jel jsem v tu chvíli první. Kous‘ jsem se, řek‘ si, že se mi jede dobře a bude dobrej‘ výsledek. Jezdím si ty svoje venky, když najednou vidím nad sebou v zatáčce přední kolo. Pamatuju si, že jsem se divil, co je to za blázna, že jede ještě nade mnou! Až v cíli jsem zjistil, že to byl Angličan Bougourd, s kterým jsem tak jel tři kola. Ten chudák ode mě každou zatáčku dostával takovou cejchu, že když jsem mu gratuloval po projetí cílem, viděl jsem, jak mu z nosu teče krev. Až když jsme přijeli do depa, zjistil jsem, že díky tomu, že jsem ho porazil, jsem do finále postoupil já a ne on. A ještě k finále, jel jsem tam s tím, že se opravdu na motocyklu držím už jen silou vůle. Nechtěl jsem ti to pokazit pádem, rozhodl jsem se, že odstartuju a uvidím. Od startu jsem byl na čtvrtým místě, za mnou dva Angličani. Při nájezdu do druhý zatáčky jsem už viděl, že fyzicky na tom nejsem dobře. Tak jsem otevřel nájezd a nechal je projet. Dojel jsem finále na šestým místě. To, že jsem jel druhej‘ závod a byl ve dvou finále, mě uspokojilo.“

speedwayA-Z: „Stavy české dlouhodrážní obce se navzdory slibnému vývoji z posledních let dostaly na historické minimum. To tě nenechalo v klidu a během prosince jsi rozeběhl program pomoci české dlouhé dráze. Co tě k tomu vedlo a jaká je tvoje vize?“
Karel Kadlec: „Jak všichni vědí, celkově kvalita plochý dráhy v Český republice všeobecně upadá, natož potom na dlouhý, který se věnuje málo závodníků. Protože mám plochou dráhu plus dlouhou a Mariánky rád a mrzí mě, že ta základna se stále zmenšuje, tak jsem přemejšlel, co by se s tím dalo dělat, aby se to zlepšilo. Ke konci roku jsem dostal pár impulsů od lidí, co by chtěli s dlouhou začít anebo ji podporovat. Už nějakej‘ pátek vím, že by možná měl zájem Roman Čejka, skončil s juniory a bude mít míň závodů. Při Zlatý přilbě mi bylo naznačeno, že by ji chtěl jezdit také Hynek Štichauer. A při mistrovství Evropy dvojic v Divišově mě oslovil Vláďa Vopat s tím, že má takovou vizi, jestli bych nezorganizoval soustředění v Mariánkách, že by chtěl zabezpečit mladý jezdce. Začali by tím způsobem, že by jim finančně pomohl a já manažersky zajistil jejich první závody v zahraničí. Vize byla taková, že by byly aspoň dvě soustředění v Mariánkách, a když by byl od českejch‘ jezdců dobrej‘ ohlas, udělal by se v Mariánkách volnej‘ mezinárodní závod, aby se kluci rozjezdili. Na tom velmi intenzivně pracuju, máme s Mírou domluveno, že bychom udělali na začátku dubna první soustředění, aby to bylo ještě před sezónou. Protože já s Pepíčkem na konci dubna odjíždíme na mistrovství Evropy do Anglie, abychom se i my svezli a otestovali motory. Na začátku února se máme sejít s Vláďou Vopatem a Mírou Musilem a dojednat podrobnosti. Rádi bychom oslovili Petra Moravce, jestli by nám VV SPD byl nápomocen aspoň ňákým finančním zabezpečením. V tutom případě to organizujou amatéři a v minulých letech se na soustředění reprezentace taky nějaký peníze našly.“

speedwayA-Z: „Tradičně pomáháš s tvorbou startovní listiny v Mariánských Lázních, stojíš rovněž za myšlenkou ELVS v Pardubicích. Pořád se ti dlouhodrážní závodění ve Svítkově zamlouvá, i když FIM upustila od pořádání mistrovství světa na oválech pro klasický speedway?“
Karel Kadlec: „Je pravda, že to bylo myšleno tak, že na speedway jsou lidi zvyklí chodit, takže dlouhá dráha pro ně bude změna a přijdou taky. To se nepotvrdilo. Když jsem jel finále ve Rzeszowě, bylo tam minimum diváků. Nevím, jestli koncept FIM v tutom vyšel, ale já nemám problém udělat závod na dlouhý dráze v Pardubicích. Je to od těch závodníků velmi vítáno, protože milujou Českou republiky jak organizačně, tak i obecně se jim tady líbí a rádi se vrací. Pro ně je zážitek jet u nás závody, ale Pardubice jsou pro ně jedna z největších Mek plochý dráhy. Celej‘ život slyšeli o Zlatý přilbě, teď se tam mohli svýzt a říkat, že jeli v Pardubicích, kde jezdí osobnosti plochý dráhy. Navíc ta dráha je dobře udělaná, je široká. Když jsem Heike řek‘, že letos budou zase zajištěný jak Pardubice, tak Mariánky, skákala radostí. Můj názor je takovej‘, že dlouhá dráha by měla zůstat na dlouhodrážních stadiónech, jen mě mrzí, že do toho zakomponovali trávu. Mělo to bejt‘ rozdělený, ne to kombinovat, jsou to ústupky větším státům, aby se jelo u nich, ale je to takový míchání jablek s hruškama.“

speedwayA-Z: „V posledních letech také u nás ožila veteránská, nebo řekněme amatérská plochodrážní scéna a počet závodů roste. Nenapadla tě myšlenka pustit se do organizace jakési obdoby ELVS na krátké dráze?“
Karel Kadlec: „Napadlo. Už jsme to chtěli udělat loni, ale nějak jsme se tam nevešli termínama. Chtěl jsem to udělat celoevropský, jel jsem podruhý za sebou v Terenzanu, je tady Žarnovica, chtěli jsme Rakousko a dát se do kontaktu s klukama v Polsku. Nějakej‘ impuls to je, ale víš dobře, člověk chodí do práce, jezdí závody a zorganizovat něco takovýho není tak jednoduchý. Tím to nekončí, budu se snažit dál, možná že pomalu přejdu od závodění k organizování. Lidi to chtějí, měl bych i příslib od Slanýho, minule se závody tolik nepovedly, že nepřijeli závodníci, ale říkal jsem Tondovi Vildemu, že závody byly pěkný. Měli bychom čtyři stadióny, což je základ pro evropskou sérii. To by bylo pěkný.“

speedwayA-Z: „Vzhledem k okolnostem jsi loni v reprezentaci stihnul pouze dubnové mistrovství Evropy v Balkbrugu. Jak na ně vzpomínáš?“
Karel Kadlec: „Jak jsme o tom už mluvili, Balkbrug byl úplně na začátku sezóny. Bylo málo odjezděno, je to tráva, na který jsem v tý době měl dva těžký úrazy. Jel jsem, abych si zatrénoval a neudělal ostudu. Což si myslím, že se povedlo. V tý době jsem měl GM na repasi u Vládi Dvořáka. To by tam bylo lepší. Měl jsem Jawu naladěnou na Mariánky, měla sílu, což byl problém, e jsem ztrácel hned od startu. A to je problém, i když Holanďani říkali, že jsem jel techniky dobře, byli tam závodníci, co najížděli zatáčku čtyřikrát. Celkově ten den, co jsme ta, přijeli, bylo hnusně, jak začaly závody, začalo lejt a bylo to náročný. Výsledkama ne, ale svým pocitem začít sezónu mistrovstvím Evropy, byl dobrej‘ pocit pro mě.“

speedwayA-Z: „Mezi reprezentanty nechybíš ani letos. Opět zjara tě čeká mistrovství Evropy, tentokrát v Anglii. Jedna vesta pro mistrovství světa je stále volná. Láká tě?“
Karel Kadlec: „Mistrovství světa mě určitě láká víc než zajištěný místo v mistrovství Evropy na trávě. Po tom dalším, už třetím těžkým úrazu na trávě jsem zvažoval, zda tam jet. Ale stoprocentně chci udělat v Mariánkách výsledek na mistrovství světa. Myslím si, že bych se moh‘ dostat z českejch‘ reprezentantů do pátýho místa, což by mě mělo garantovat reprezentaci z toho důvodu, že dvě místa v Mariánkách jsou obsazený, jedno v Tayacu taky, jedno je volný. Dřív by mě to tam lákalo jako vejlet, ale po loňský sezóny, kdy jsem díky neúčasti v mistrovství světa nedostal podporu z AČR, bych byl rád, kdybych se dostal do Mariánek jako náhradník. Za prvý se můžeš dostat do závodu, za druhý tam dostaneš i nějaký peníze, což je blbý ze závodnickýho hlediska, že se nesvezeš, ale třeba ti to pomůže finančně. Zase bych jel radši v Mariánkách, jedou se v sobotu a v neděli je volnej‘ závod v Pfarrkirchenu, kterej‘ mám taky rád. A když se domluvím s Marcusem Eiblem, kterej‘ tam je ve výboru, moh‘ bych jet i tam.“

speedwayA-Z: „Začal jsi podnikat, organizuješ spousta věcí okolo ploché dráhy, navíc mulmshornská zranění nejsou ještě ideálně doléčena. Máš vůbec ještě čas na klasickou předsezónní přípravu?“
Karel Kadlec: „Je to složitý. Ale není to otázka toho vytížení, ale spíš zdravotního stavu, protože do týhle doby nemám hlezenou kost v noze srostlou. Tím pádem to je stále bolestivé, natejká to a to mě limituje ve sportovní přípravě, na kterou jsem byl zvyklej‘. Pravidelně jsem chodil běhat, což nemůžu, do posilovny můžu, plavat taky a na kole, kde bych jezdit moh‘, není počasí. Běhat jsem moh‘ i v mrazech a to se mi v mým věku na kole nechce. Příprava je proto horší, ale určitě se jenom neválím v posteli.“

Karel Kadlec děkuje:
„Děkuju Haničce, která se mnou loni při mým úraze vytrpěla všechny problémy, který s tím souvisely. Všem lidem, co mi pomáhali při tom úraze. Zdeňkovi, Pepovi a Ríšovi, že ta parta drží stále pohromadě. A lidem, který nám věří a podporujou plochou dráhu. A všem sponzorům, kteří jsou stále pozitivní i vzhledem k mýmu věku. Sezóna 2014 stála za hovno, ale z hlediska výsledků, že jsem jel sedm závodů a z nich měl pět pohárů, dopadla dobře.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Jiří Bayer, Antonín Škach a archív Karla Kadlece

Praha – 22. ledna
Loňskou sezónu ve svém podání vnímá jako nepovedenou. Ze čtvrtého místa v mistrovství světa na dlouhé dráze 2013 přišel pád až ke konci první desítky desítce. Zlepšení nenastalo, ani když poslechl rady zvýšit počet svých závodů britským angažmá a narychlo vyrazil do Plymouthu. Leč nikdy se nic nejí tak horké, jak se uvaří. Podzim přinesl zlepšení, během hektického října slavil extraligový i prvoligový titul. A že se nestal mistrem republiky také v jednotlivcích a dvojích zapříčinila svým způsobem i paní Smůla. V exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z ale Josef Franc nepláče nad rozlitým mlékem, nýbrž se snaží poučit a pracovat, aby česká plochá dráha měla čtvrtého mistra světa ve své historii.

speedwayA-Z: „V souvislosti s tvým podpisem pro Holsted v dánské lize jsi tvrdil, že se chceš více zaměřit na závody na evropském kontinentu, aby ses stal mistrem světa na dlouhé dráze. A že do Anglie se nehrneš. Znamená to tedy přehodnocení tvé filozofie skákat ze závodu na závod a po dlouhé cestě se probouzet prakticky až na motocyklu?“
Josef Franc: „Po předloňský sezóně, kterou jsem měl špatnou, jsem uprostřed roku nastoupil do Plymouthu. Měl jsem o dvacet závodů více, ale konkrétně tohle mi vůbec nepomohlo. Problém nebyl, že bych měl málo závodů, to není pravda. Ke konci svý kariéry, nebo spíš v její druhý polovině se chytit a odrazit se. Měl jsem šanci na polskou ligu, zničehonic přišla nabídka z D8nka. Chytil jsem tu příležitost oběma rukama. Dánsko jsme zkoušeli už dřív, najednou se ozvaly hned tři kluby. Neváhal jsem a při tý nabídce z Holstedu jsem to vzal. Jsem ve skupině C, což je výhoda. Uvidím, jestli se chytím, všechny závody jet stejně nemůžu, ale i tak to je deset, dvanáct závodů. Chytnu jakoukoliv možnost závodit. Jsem plochodrážní závodník, další dva tři, když se to povede pět let bych chtěl chytit štěstí ve speedway klasice. Plochá dráha je nákladná, člověk potřebuje otočit peníze zpátky do techniky, aby se moh‘ zlepšovat. Teď se k tomu dá Polsko, to je v jednání (rozhovor probíhal před podpisem smlouvy s Krosnem – pozn. redakce), dohodnu se nejspíš s Krosnem, kde jsem jezdil. Je to sice daleko, ale budu se snažit, abych si otevřel dvířka zase kousek dál. Filozofie se nemění, prostě se mně nedařilo, všichni mě přesvědčovali, že mám málo závodů. Tak, když se ozval Plymouth, vyrazil jsem tam s holým zadkem. Nebylo to dobrý, nebylo to špatný. Nepomohlo mi to, problém, že jsem měl špatnou sezónu, tam nebyl. Jsem závodník, chtěl bych lidem, co do mě investovali, vrátit podporu výsledkama. Bude se snažit si od všeho vybrat to nejlepší, použít to a využít. Mám už tu sezónu v hlavě.“

speedwayA-Z: „Může to být i svým způsobem signál, že se stáváš větším dlouhodrážním specialistou? Právě loni vznikla v tvém týmu roztržka ohledně místa náhradníka na pražskou velkou cenu, když byly tvé priority nastaveny směrem k dlouhodrážní reprezentaci…“
Josef Franc: „To bylo trošku zklamání. Divokou kartu jsem si nezasloužil, kdybych věděl, že jsem ji měl dostat právem, ozval bych se. Rozhodlo se na dráze, vzájemný boje já s Vencou byly jednoznačně v jeho prospěch, i když to nerad říkám. Zasloužil si to, teďka to jinej‘ závodník nedostane, možná Eda, je už taky pod CS MV. Uvidí se, jaký se nastaví pravidla pro náhradníka, jestli budou dva mladý daný nebo bude rozhodnutí na dráze. Pokud ano, rád tu výzvu přijmu, když to půjde. Chtěl bych si určitě přidat pouáky na dlouhý a trávě, bránit se tomu nebudu. Jak to se Zdendou připravíme, tak to bude, aby viděl, že dlouho nezavrhuju. Bylo mi líto, že mi loni bylo v zákulisí naznačováno, že náhradník pro Grand Prix je pod mou úrovní, že mám jiný závody. Stejně jsem se na to na Markétě koukal a velký přípravy na druhé‘ den nemusel dělat, takže si myslím, že to bylo zbytečný.“

speedwayA-Z: „Vrame se raději na závodní kolbiště. Konec finálové série mistrovství světa na dlouhé dráze tě zastihnul na celkovém desátém místě. Jak své umístění hodnotíš?“
Josef Franc: „Špatně. Budu se opakovat, měl jsem špatnou sezónu a na mistrovství světa se to podepsalo nejvíc. Nebylo to, že bych nechtěl nebo se nedařilo, to ne. Velkou oporu jsem měl v trenérovi Zdeňkovi, podržel mě v momentech, když o něco šlo i po těch neúspěších, když člověk přemítá, až se vrátí domů, co lidi budou mít za kecy. Ale šli jsme do toho naplno, dali jsme tomu maximum, proč by se nemělo dařit?! V posledním závodě jsem z prvního místa zadřel motor a přišel o čtyři body. Neudržel jsem se díky tomu v první osmičce, přeskočili mě lidi, který by jinak neměli nárok, ale takhle to prostě je. Nestyděl bych se za to bojovat letos od nuly. Zkusili jsme ale divokou kartu přes pana Moravce a AČR. Povedlo se, chytnu zase příležitost za pačesy, protože chci bejt‘ pořád mistrem světa. Nesmíme se kluků bát! Chtěl bych hrozně moc vozit dobrý výsledky, kvůli tomu to dělám, je to moje živobytí i koníček zároveň. Musím desátý místo hodit za hlavu a vzít si z toho poučení a snažit se, aby se to zase nestalo. Sám vím, že mám na víc, dáváme do toho celej‘ kolektiv maximum a já jsem schopnej‘ dovézt dobrý výsledky. Jinak by pro mě neměl smysl ani závodit.“

speedwayA-Z: „Loni se zdálo, že personální problémy české dlouhé dráhy dostoupily svého dna. Národní tým v mistrovství světa musel na poslední chvíli zachraňovat Jan Klatovský. Věříš, že nastanou lepší zítřky?“
Josef Franc: „Je spousta nadšenců. Nebo spousta ne, je jich několik a chtějí povznést plochou dráhu i dlouhou dál. Jakýmukoliv projektu dávám zelenou, když mě osloví, můžu jim i pomoc. Akorát se bojím, že se nenaplní účel, co do toho ty lidi budou chtít dát. Nebudu mluvit konkrétně, ale takovej‘ pokus o vyzkoušení dlouhý dráhy o mistrovství republiky je dobrej‘ nápad, ale nevěřím, že by bylo pár adeptů, co by to chtěli jezdit. Není problém, že nemaj‘ motorku nebo peníze. Nebudu mluvit o jménech, ale proč to nezkusili dřív. Je dobrý dát osm Čechů do kupy na mistrák, ale když vidím, jak někteří adepti na tom jsou po finanční stránce na krátký dráze, kde to sami musí vidět, nevěřím, že by utáhli obojí. Nevěřím tomu, že jim někdo všechno dá. Budou musel dávat i svoje. Neměli by dělat dvě věci, ale zůstat u jedný. Ale věřím tomu, rád jim pomůžu. Pokud to nebudou dělat pro peníze, mohlo by to dopadnout. Ale s vidinou, že by chtěli zbohatnout, to není možný. Ve Forsse jsme byli jen tři, to se nedá nic dělat. Nepodržel jsem je ani já. Po dvou sezónách se dá říct, že to je moje dráha, kde se mi dařilo, ale já neporazil nikoho a nepředved‘ nic. Byly technický potíže, jeli jsme takovou dálku. Nedá se nic dělat, než si to vzít, jak to je, a na letošní rok se připravit víc.“

speedwayA-Z: „Ve světovém poháru družstev o nějaké kritice nemůže evidentně být ani řeči. Hlasy škarohlídů, že si jedete do Västerviku pro výprask, jste utnuli. Postoupili jste do race-off a také tam se postarali, že česká vlajka byla na ovále vidět.“
Josef Franc: „Je mi líto, že jsem netahal jako kluci. Tým se omladil, ti dva nejmladší se předvedli a otevřeli si dvířka. O tom to je. Je škoda, že jsem jim několika body, co jsem moh‘ ještě vybojovat, nepomoh‘. Připravoval jsem se na to, motorky byly v pořádku. Kdyby byl lepší závodník než já, kdo by tam moh‘ jet, proč ne, já se tomu nebráním. Podle trenéra asi lepší nebyl, takhle to bylo, jeli jsme tam v sestavě, co byla nejlepší. Takoví ti kašpárkové, co píšou různý věci, a to dělaj‘ dál, ale maj‘ smůlu, protože to dopadlo, jak to dopadlo. Beru to, jak to je, Venda s Edou se předvedli už ve Švédsku. Vencovi se možná nepovedlo tolik v Bydhošti, ale Edovi to jelo. A co předvádět Greg Hancock, z toho jsem byl já úplně vedle. Musí to bejt‘ vzor pro všechny závodníky.“

speedwayA-Z: „Extraligu jste si s Prahou vyzkoušeli v ryze české sestavě a nechali Pardubice kralovat. Ve finále se ovšem karta otočila. Oba závody byly nesmírně dramatické, avšak přinesly stejné výsledky, pražské výsledky a titul. Parádní výkon, že?“
Josef Franc: „Po prvním finále v Praze jsem si říkal, že abychom vyhráli, bylo by deset bodů málo. Náskok by to byl dobrej‘, ale tolik to nepomůže. Nakonec jsme měli jen tři. Byl jsem strašně překvapenej‘, jak se to povedlo, nestává se do každej‘ den. Kluci do toho šli, na sto procent nás podržel Rafal Okoniewski jak v Praze, tak v Pardubicích. Akorát slabší byl Tomasz Chrzanowski. Musím říct, že na tyhle dva závody jsem pyšnej‘, a jsem rád, že jsme vyhráli. A si říká každej‘, co chce, mám z toho radost. Poslední měsíc loňský sezóny se mi začalo dařit. Extraliga se povedla, spousta lidí to Praze nepřála, ale na to jsem si zvyk‘. Ale nejvíc to odnes‘ pan Moravec, jak se rozštípal. To mně bylo líto, dělá pro plochou dráhu první a poslední a pak takhle upadne. Letos nevím, ale čtyřky jsou lepší nápad. Jsem zastánce dvojuktání, aby bylo víc závodů, jenže to nejde, trh s českejma závodníka je zamknutej‘. Kdyby bylo možný, aby se otevřel, kluby by si je mohli i mixovat. Dost peněz by ušetřily i na cizincích. Závodilo by víc Čechů, mohlo by bejt‘ čtyři, pět týmů, co by si závodníky půjčovali.“

speedwayA-Z: „Kousek od titulu jsi byl také v mistrovství republiky jednotlivců. Po prvním finále v Praze jsi ztrácel celé čtyři body. Ani počátek druhého závodu v Březolupech nebyl optimální. Skočil jsi však na druhý motocykl, využil chyb soupeřů a nakonec měl v rozjezdu hned tři šance na zlato. Nakonec jsi skončil druhý, bylo to už po milión druhé nebo milión třetí?
Josef Franc: „Já už to nepočítám, myslím, že tak šestkrát v jednotlivcích a celkově asi desetkrát. Jak jsem říkal, poslední měsíc se to loni otočilo, začal jsem zase bejt‘ závodník. Co se týče mistrovství republiky jednotlivců, měl jsem dobře rozjetej‘ první závod. V první zatáčce poslední jízdy jsem zazmatkoval, po zásluze byl vyloučenej‘. Jsou to závody. Věděl jsem, že boj o mistra nebude jednoduchej‘. Přijeli jsme do Březolup, nálada v depu dobrá, to jsem dlouho nezažil, jak se všichni soustředili na závod. V prvních dvou rozjížďkách jsem zbytečně ztratil body, Martin Málek sice nakonec vyhrál závod, ale stávat by se to nemělo. Vyměnili jsme motorku, pak ještě motor. V posledních dvou jízdách jsem se konečně chytil. Pro mě se to moc hezky zamotalo, dostal jsem velkou šanci bojovat o mistra. Po dvou větších chybičkách ho udělal Venca. Já myslel, že je rozjezd ve dvou. Nehlídal jsem body, a když jsme si šli losovat místa, čuměl jsem, že jsme tam tři. Tak jsem do toho nastoupil. Nejdřív spadnul Venca, pak jsem těžce upad‘ já. Je mi líto, že jsem titul nezískal, to by byl pro mě úplně nejlepší úspěch v sezóně. A se každej‘ vzteká, jak chce, po špatným startu z trojky jsem nemoh‘ nic vymyslet. Dva lidi nejdou uhlídat. To bych musel bejt‘ rychlejší. Uhlídal jsem jednoho. Druhý místa mě štvaly, ale za tohle druhý místo jsem nejvíc rád ze všech druhejch‘ míst. Spravilo mi to chu, začalo mi to jít.“

speedwayA-Z: „Vicemistrem jsi také v mistrovství republiky dvojic. V Březolupech přišlo tvoje nešastné vyloučení, loni v Pardubicích pro změnu Matěji Kůsovi prasknul přední blatník. Vypadá to, jakoby největším pražským rivalem v šampionátu byl pověstný pan Pech.“
Josef Franc: „Já asi někdy nezávodím ve dvojicích, s tím Pechem jsme totiž tři (smích). Letos měl smůlu kolega, že jede se mnou, tak nemůže vyhrát. Je mi to už blbý říkat, ale byly to hezký a těžký závody. Právem jsme si vybojovali finálovou jízdu o titul, ale že jsme dojeli druhý, to k tomu patří. Člověk musí mít štěstí. Byl by to velkej‘ závěr porazil Slaňáky s Vaculdou a Edou v týmu. Ale diváci mohli mít radost, že Pražáci nevyhráli, takže celej‘ se radoval celej‘ stadión. Letos musím počkat na strategii Markéty, nevím, jak nasazení dvojic bude fungovat.“

speedwayA-Z: „Kde ti ale titul neuniknul, byla dlouhá dráha v Mariánských Lázních. Řada lidí tě do mistrovské role stylizovala již předem, zatímco tys zachovával střízlivý postoj. Nicméně bereš domácí primát jako povinnost české dlouhodrážní jedničky?“
Josef Franc: „To ne, jsou to zase jen závody. Je to test zkraje sezóny, jestli jsem dobře připravenej‘, jestli to funguje a je možnost si vyzkoušet věci. Kdyby to nevyšlo, samozřejmě by mě to mrzelo. Byly by ostuda nevyhrát mistrovství republiky v dnešní úrovni. Ríša mě překvapil, brousil si zoubky, mistrák jede vždycky dobře. Dokáže se sebe vymrsknout maximum, rád se jako já v Mariánkách předvádí. Bude to pro mě výzva na letošní ročník, kdo se mi postaví. Už se těším. Škoda, že nepřijel Andy Appleton, bylo by to určitě o jednoho závodníka těžší. Mariánky jsou srdeční záležitost, člověk si je musí oblíbit, i kdyby nechtěl. Mám je strašně rád kvůli lidem i kvůli těm, co dělají zázemí, je to jedno z míst, kde si připadám jako doma. Akorát by mohla bejt‘ přejímka až třeba od jedenácti, o půl osmý mi stojej‘ vlasy na hlavě (smích).“

speedwayA-Z: „Stěžuješ si, že tě aktuálně skolila nějaká choroba, nicméně v přípravě na letošní sezónu jde jen o epizodu. Nyní máš plán jít marodit, ale co bude dál, než sezóna 2015 vypukne naostro?
Josef Franc: „Jak už jsem ti říkal předtím, po loňský sezóně to chci uchopit za jinej‘ konec. Nechci to brát tolik vážně a přehánět to, ale vzít si od všeho to nejlepší. Nechat každýho, a si říká, co chce, a jít si za svým cílem. Za mistrem světa, samozřejmě! Připravuju se jak blázen, motorky taky, teď se dojednává jawácká podpora. Shodím na padesát šest kilo a hned budu o deset kilometrů rychlejší!“

Josef Franc děkuje:
„Děkuji partnerům za skvělou spolupráci v roce 2014, v abecedním pořadí: 3F Vision, AD Matuna, Albixon, AK Markéta Praha, Bellis, Centrum sportu Ministerstva vnitra, Fuchs Silkolene, Jitka Kern, Lepor, LZ engineering, Mitas, MPM, PRO TEC, Speedway Anarchy, Stuha a Zdeněk Schneiderwind.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Michal Kohout, Mirek Horáček, Jiří Bayer, Petr Makušev a Antonín Škach