Třebusice – 6. března
Sezóna se rozbíhala a on chytal správnou závodnickou fazónu. Cítil se stále silnější v kramflecích a nechtěl prohrát. Z pouťáku v Altripu se však vrátil s komplikovanou frakturou levačky a poprvé za svou více než čtvrtstoletídlouhou kariéru utrpěl vážné zranění. Nyní se Josef Franc vrací a o svých plánech vyprávěl v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z.

 

speedwayA-Z: „Loňská sezóna pro tebe začala dubnovým zasněženým přeborem v Praze, ale především v rychlém sledu prvním českým finále ve Slaném. Skončil jsi sedmý, což ti nakonec zůstalo také v závěrečné klasifikaci.“

Josef Franc: „Nastupoval jsem do mistráku s velkou touhou vydobýt kvalitní výsledek. V průběhu závodu jsem si nedokázal poradit s nastavením motorky. Dopadlo to, jak to dopadlo. Takové memento ze závodů, začátek nebyl špatnej. Jen o pět centimetrů jsem nedokázal odstartovat na Vencu, kterej mě porazil. To byl asi takovej highlight, jinak to byl průměr, co jsem absolvoval do zranění. Ale za obrovský úspěch považuju medaili z mistrovství světa.“

 

speedwayA-Z: „V českém dlouhodrážním šampionátu jsi oprávněně aspiroval na titul. Jenže odešlo startovací zařízení, hovořilo se o spoustě letmáků a tobě ještě ve finále zahaprovala převodovka. Na jeden závod bylo smůly ažaž, že?

Josef Franc: „Je škoda současného vývoje v plochodrážnízázemí na klasické a samozřejmě i dlouhé ploché dráze. Když začnou chybět peníze, čas a lidi, vyvíjí se to, jak se vyvíjí. V prestižním závodě dojde k poruše startovacího zařízení. Je pochopitelné, že startování na světla může být ovlivněno k dobru nebo zlu závodníků. Nepovažoval jsem to za fér závodění. Na výsledek si stěžovat nemůžu, ve finálové jízdě jsem měl poruchu s přeřazením na dvojku. Zabalil jsem to po pár vteřinách, co jsme odstartovali. A bylo to, jak bylo. Nejlepší vyhrál, obrovská gratulace, zapomenout a jede se dál.“

 

speedwayA-Z: „Kdybys v Mariánských Lázních vyhrál, sedmým titulem bys překonal Jiřího Štancla a Zdeňka Schneiderwinda. Nakolik jsou pro tebe historické statistiky důležité?“

Josef Franc: „Já myslím, že moc důležitý to v závodění není. Je to něco takového, že se můžu srovnávat se závodníky, kterým se to povedlo. Není jich moc. Osobní hodnotu to pro mě mít bude. Prostor pro zlepšení je pořád. Sedmej titul je cílem, ale určitě na tom moje kariéra nestojí. A s odstupem času vidím, že se ten sedmej titul moh‘ povést dříve. Nebejt vlastních chyb, byl už by to takovej bonus v kariéře.“

 

speedwayA-Z: „Nechybělo mnoho a historické tabulky se přepisovaly v mistrovství světa družstev na dlouhé dráze. V Herxheimu přišel český tým o titul mistra světa až ve finálové jízdě. Bylo za těchto okolností stříbro zklamáním?“

Josef Franc: „Mistrovství světa v týmech 2022 bylo bezesporu zásluhou Martina Málka. Já jsem v závodě nebyl na takový úrovni, co bych si představoval. To přišlo až později v sezóně. Všichni jsme spolu se Zdeňkem takticky vymysleli, co budeme dělat. Padlo, že já budu náhradník a po první jízdě se uvidí, jak se všechno bude vyvíjet. Po prvních dvou kolech to vypadalo, že se nic měnit nebude. Ale Hynek neudělal tolik bodů a bylo domluvený, že skočím do závodu, když někdo nebude bodovat. Nějaké body jsme pravidelně dopisovali. V jednom momentě jsem byl vyloučenej za technickou závadu, když Holanďan do mě strčil a shodil mi řetěz. Závodně jsem to nezvlád‘, přerušil jsem jízdu a žlutá karta za nesportovní chování! Theovi se to ale vrátilo o pár rozjížděk dál. Jediná jízda, co se mi v závodě povedla, bylo, že jsem ve finále dojel druhej za Erikem Rissem. Martin Málek přestal dělat, co by závodník měl. Soustředit se na vlastní jízdu a nekoukat na soupeře kolem sebe. Začal soupeřit s MathieumTresarrieum. Ten vycítil šanci, a nakonec vlastně jen s ním Francouzi vyjeli bronz. Nepochopil jsem ten jeho výstřik, že se Martin choval nesportovně. Co jsme viděli, o žádný nesportovní chování nešlo, dostal taky žlutou kartu. Po závodech jsme oba šli na jury a tam nám vysvětlili, že jsme nedostali pokutu. Bohužel nám zlato nevyšlo už podruhý, po závodech jsme byli naštvaný. Jedinej, kdo měl zdravej rozum, byl Zdeněk. S odstupem času vidím, že stříbro je úspěch.“

 

speedwayA-Z: „Sezóna se rozběhla v obvyklém závodním rytmu. V půlce června jsi vyrazil na pouťák v Altripu. A všechny plány se během vteřiny sesypaly jako domeček z karet. Co se stalo?“

Josef Franc: „Je to škoda pro mě osobně. Když byl ten závod v Altripu. Chyt‘ jsem zpátky závodní motivaci. A jako závodník jsem chtěl závod vyhrát v mém klasickém podání. A beze sporu v mém stylu v bezkonkurenčně rozjetým závodě jsem dal svou klasickou chybičku. Nebyl jsem první a chtěl jsem vyhrát. Ve druhém kole jsem si vlastní chybou ustlat a zažil jsem si, jak se prožívá velký zranění na plochý dráze. Nakonec vyhecovali Bulhara (přezdívka mechanika Jiřího Georgieva – pozn. Redakce), aby šel místo mě převzít pohár za druhý místo. Aspoň si to sám užil, tím bych považoval sezónu 2022 za ukončenou.“

 

speedwayA-Z: „Se zraněnou rukou pro tebe sezóna 2022 skončila. Plánoval jsi zářijový comeback pro poslední finále mistrovství světa na dlouhé dráze v Rodenu. Nakonec se však tvá operace posunula až na říjen. Čím to?“

Josef Franc: „Operace zlomené ruky proběhla ihned po závodech v Altripu. Ale díky znehybnění ruky sádrou mi zatuhl ramenní kloub a bolest byla už na takové úrovni, že jsem musel podstoupit další operaci, při které mi rameno vyčistili a ta byla právě v tom říjnu. Ale původní plán byl nastoupit v Rodenu, abych připomněl činitelům FIM, že taky ještě závodím. Roden je jeden z mých favoritů a když je dobrej den, dokážu tam vyhrát. Snažil jsem se dát do kupy a asi tejden předem jsem si sednul na motorku. Na dlouhodrážce na Markétě to nebylo špatný, ale na závodění by to bylo dobrý jedině pro fotky do kalendáře. Navíc podmínky v Rodenu nebyly taky nic moc. Odvolal jsem to smířený, že finále mistrovství světa na dlouhý se letos pojede bez mě. Pan Moravec a AČR podali žádost o divokou kartu, dopadla dobře, jsem rád, že mi dali šanci se vrátit. Budu se snažit jim to v sezóně oplatit.“

 

speedwayA-Z: „Máš divokou kartu pro letošní finále světového dlouhodrážního šampionátu. Jak ještě bude sezóna 2023 v tvém podání vypadat? A jak probíhá příprava?“

Josef Franc: „Pro mě jako Josefa France sezóna 23 začíná v květnu v Mariánkách na mistrovství republiky na dlouhý. To je můj velkej cíl letošní sezóny, dobře prezentovat své jméno. V době, když tohle píšeme, je čas se připravovat. Už v dubnu budeme jezdit závody na krátký, ale to pro mě není priorita do budoucích let. První liga, možná jestli mě nominují do extraligy? Počítám závody na krátké na prstech jedné ruky, nepotřebuju extrémní přípravu. Uvidím, jak se všechno bude vyvíjet. Upřednostňoval jsem krátkou, i když byly lepší výsledky na dlouhý. Teď už je to jinak, možnost prodloužit si závodní kariéru je už jedině na dlouhý. Co přinese budoucnost v mý kariéře, to bude Happy End.“

 

---

Josef Franc děkuje:

„Bez takových lidí to nejde! SCHNEIDERWIND RACING, BULHAR, OLYMP, AK Markéta Praha, MPM, AD MATUNA, ATS, AM GNOLL, PROTEC, B&N, MOTOREX, TV1, POLYMED,3F, 101, LZENGINEERING, JITKA KERN, SPEEDWAY ANARCHY, Autoklub ČR.“

---

Brandýsek – 6. března
Za tvrdou práci vždy přichází náležitá odměna. V jeho případě toto rčení platí více než dokonale. Bráno optikou loňského roku jde o stříbro ze světových juniorských družstev, domácí tituly v jednadvacítkách a v extralize či bronz ve dvojicích. Petr Chlupáč má ovšem daleko od spánku na vavřínech, o čemž vás přesvědčí v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z.

 

speedwayA-Z: „Promotér Discovery Sports Events se loni prezentoval s novinkou, když světový juniorský šampionát převlékl ve stylu velkých cen do projektu SGP2. Startovalo se na Markétě a tys stál na pódiu. Jaký jsi měl ze svého třetího místa pocit?“

Petr Chlupáč: „To byl super pocit! Jeden z posledních závodů, co jsem si ten rok užil. Pak ta výkonnost už nebyla taková, jak jsem se připracoval. Bral jsem těžkou dráhu v Praze jako výhodu. Podobný podmínky tam předtím byly i při extralize. Byl jsem nervózní jako prase, dráha byla fakt šílená. Jenže v první jízdě ze mě všechno spadlo a bylo to dobrý. Pro postup jsem si musel doběhnout. Třikrát jsem to místo projel v pohodě, ve čtvrtém kole jsem si sednul jinak a motorka mi vypadla z ruky. Někdo z diváků na mě zařval, běž! Tak jsem se rychle vzpamatoval a běžel. Ve finále jsem byl ještě udejchanej a viděl pásku třikrát. A tak to podle toho vypadalo. Honza měl smůlu, já dojel třetí. Byl to nádhernej pocit, úžasnej. Jak jsem dojel do cíle, tekly mi slzy.“

 

speedwayA-Z: „Seriál SGP2 pokračoval dál. V jeho konečné klasifikaci jsi skončil na sedmé příčce. Jak tento výsledek hodnotíš?“

Petr Chlupáč: „Ty další dva závody stály za prd. Cardiff se nepoved‘. Buď jsem byl přemotivovanej nebo vysranej. Ta dráha byla… No, zlatá Praha. V Toruni jsem to nedokázal dobouchnout dohromady. Nedoladili jsme motorku. Celkově sedmý místo. Na tu bídu si myslím, že dobrej výsledek.“

 

speedwayA-Z: „Změny se nevyhnuly ani mistrovství světa juniorských družstev. V premiérovém ročníku Speedway of Nations 2 jste se s Janem Kvěchem umístili na druhé pozici. Přitom nechybělo mnoho a vraceli jste se jako mistři světa a na pomyslném štítě vás nesli i Poláci.“

Petr Chlupáč: „To jsem obrečel. Štvalo mě to, vina padá na mou hlavu. Druhý místo je super výsledek, ale ta vidina titulu mistrů světa… Mrzelo mě, že jsme ji ztratili. Dostal jsem křeč. Najížděl jsem do nájezdu. Ruka místo, aby držela řidítko, byla u páčky. Nevím, jestli to bylo nervozitou, nebo se mi skřípnul nerv. Šel jsem na vyšetření k neurochirurgovi a nic. Nevím, nevím, ještě teď nevím, čím to bylo. Ruka nejdřív začala brnět. To bylo ještě v pohodě, ale pak mi vypla. To byl pech. Kdyby byl pád nebo se něco vysralo na motorce… Ale tohle je takový nepříjemný. Nicméně tenhle rok to snad budeme mít šanci napravit.“

 

speedwayA-Z: „Kousíček scházel k medaili i ve velkém Speedway of Nations, tentokrát bronzové. V českém nároďáku jsi byl náhradník. Jak jsi závod vnímal?“

Petr Chlupáč: „Hrál jsem druhé housle. Byl jsem v sestavě jen, kdyby něco, náhodou. Ale Honza s Vaškem byli dobře srovnaní. Rozhodla jedna jízda s Australany. Ale ve Vojensu překvapilo hodně lidí, jak dobře, tak špatně. Nevím, jestli to způsobil tlak nebo specifická dráha. Den předtím se mi tam líbil Marko Levišin, porazil Bartosze Zmarzlika a Patryka Dudka.“

 

speedwayA-Z: „Parádní kousek se pražské Markétě povedl v extralize. Na její závěrečný mítink do Liberce jste přijížděli jako třetí celek tabulky. A domů jste odjížděli coby mistři. Jaké to bylo?

Petr Chlupáč: „V Liberci jsme byli všichni dobře naladění. Nebylo, co ztratit. Tomáš Topinka říkal, že na titul máme. Ale nikdo z nás si to nepřipouštěl. Chtěli jsme si závod užít. Všichni jsme bodovali, bylo to super a myslím, že to nečekal vůbec nikdo. Pro mě to byl úplně poslední závod roku. Na první ligu v Pardubicích jsem řek‘ Tomášovi, ať do sestavy nahází mladé, aby se na konci sezóny svezli.“

 

speedwayA-Z: „Po patáliích Jana Kvěcha jste na titul juniorského mistra republiky zbyli s Danielem Klímou dva. On v Kopřivnici snížil tvůj náskok na jediný bod. Jak jsi prožíval závěrečné drama na pražské Markétě, které ti konečně přineslo zlato z jednadvacítek?“

Petr Chlupáč: „Těch závodů bylo minulej rok tolik, že si to moc nepamatuju. Jeli jsme spolu čtvrtou jízdu. Překvapivě jsem byl v pohodě. To rozhodovalo. V Kopřivnici Čenda letí skvěle, nevím, jak to dělá. Už to toho mistra chtělo, jezdím plochou dráhu deset let. A titul republiky v jednotlivcích jsem na pětistovce udělal až loni.“

 

speedwayA-Z: „Jenže přišel šampionát juniorských družstev, v němž jsi nastoupil po boku Jaroslava Vaníčka. Avšak Daniel Klíma ti spolu s Adamem Bednářem porážku z jednotlivců oplatil…“

Petr Chlupáč: „Tam to bylo o jedný jízdě. Buba předjel Jardu, ale kdybych dával pozor, nesoustředil bych se tolik na Dana. Jsou to týmy. Měl jsem sledovat situaci, abych Jardovi pomoh‘. Ale tuhle jízdu jsem jel hodně sobecky.“

 

speedwayA-Z: „A jak se jinak ohlížíš za sezónou s převahou dvojek v letopočtu? Páté místo v českých jednotlivcích, ale bod za bronzem, třetí místo při domácím šampionátu dvojic v Kopřivnici, polská liga, kde jsi vyměnil Toruň za Opole?“

Petr Chlupáč: „Polská liga se odrazila na loňským roku… Ve druhý lize za Opole jsem čekal kvalitnější závody než v Toruni. Bohužel to dopadlo blbě. Poveď se mi jen jeden závod v Daugavpilsu, což jsem vůbec nečekal. Většinou jsem dělal jeden, dva body. To Polsko stálo za prd. Letos mám čtyřiadvacítky v Toruni, uvidíme, jak se chytnu. Bylo by dobrý se tam rozjet a pak chytit nějakou druhou ligu. Ale uvidíme, jak to bude. Plánování dopředu už nedělám, radši se nechám překvapit. V Kopřivnici to nebylo špatný, ale zadřel jsem tam motor. Prasklo vahadlo, a když jsem odstartoval, motorka jela jako dvěstěpadesátka. V mistráku je škoda, že se neodjela Plzeň. Zkusili to třikrát. Na jednu stranu jsem byl rád, že pršelo, měl jsem horečky a byl jsem nachcípanej. Těch Plzeňáků mi bylo hrozně líto, třikrát nachystali dráhu a nakonec se závod vůbec neodjel.“

 

speedwayA-Z: „Avšak co loni bylo, nemusí být letos. Vždyť nová sezóna startuje již tento měsíc. Jak se na sezónu chystáš, a jak by v tvém podání měla vypadat?“

Petr Chlupáč: „Chci jet polskou extraligu U24. Nějaký volňásky, mám taky podepsanou německou bundesligu v Německu. Uvidíme. Co se vyskytne, to vezmu. Příprava funguje. Jak na motorkách, tak fyzická probíhá dobře.“

 

---

Petr Chlupáč děkuje:

„Marek Helt, Michal Stárek, Vladimír Vopat, Michal Pospíšil, Petr Chlupáč starší, Jurek Sochacki,, Alan Zubr, Karol Karásek, Pepa Franc, Jaroslav Petrák, Olymp Centrum Sportu Ministerstva Vnitra, rodina Zýkova, Pavel Ondrašík, Luboš Tomíček starší ,Tomáš Topinka, Filip Šitera, bratři Drymlovi, Lukáš Kohout, jestli jsem na někoho zapomněl, tak se předem omlouvám. A všem kamarádům a fanouškům, co si udělali čas a chodili fandit na stadiony nebo fandili před televizí. Děkuju.“

---

Mořina – 29. února
Když sezóna začíná v únoru a končí v říjnu, skýtá mnoho závodění. Obzvlášť když se plochodrážník vydává na cesty nejen kontinentální částí Evropy. On nikdy netrpěl peciválstvím a tak využíval všech možností skočit do sedla. Výsledky se dostavily. Dva tituly ve Francii, triumfy v obou našich ligách, bronz v mistrovství republiky dvojic. A také stříbro v evropském šampionátu dvojic, ačkoliv mu je stále líto, že k českému pódiu přispěl víceméně jen za volantem pražské dodávky. Ale ostatně nechme mluvit Ondřeje Smetanu samotného, protože magazínu speedwayA-Z poskytl exkluzivní rozhovor.

 

speedwayA-Z: „Díky angažmá ve francouzském La Reole pro tebe ostrá sezóna 2019 začala již v únoru. Jaké to ve francouzské lize bylo a myslíš, že ti takový brzký začátek pomohl v dalších měsících?“

Ondřej Smetana: „Myslím, že je to úplná bomba. Francie je super. Myslím, že jsem ve věku, že nepotřebuju trénovat, ale hlavně závodit. Dáš si šest, sedm koleček a jdeš rovnou od pásky. Vždycky jsem se toho bál, ale bylo to dobrý. Je skvělý, že závodíš dřív, jseš rozjetej‘, ostatní začínaj‘ v půlce dubna a já už nejsem nervózní. Na druhou stranu je sezóna o dva měsíce delší, takže na jejím konci na mě padla taková únava. Letos to musím promyslet líp a odpočinout si od plochý dráhy, abych nejezdil devět měsíců v kuse. A bude to super. Loni se Francie povedla. Jako nejslabší tým, kterýmu se ostatní smáli, jsme vyhráli. Všichni měli cizince, La Reole mělo jen Smetanu a vyhrálo! Celej‘ tým byl nadšenej‘, dva roky předtím byli poslední a najednou jsme byli mistři. A rozhodlo se v posledním závodě v Morizes.“

 

speedwayA-Z: „U nás se začalo o půldruhého měsíce později. Velká cena UNITOP byla pro tebe hodně motivační, ale po úvodním pádu jsi svůj potenciál mohlo rozvinout až v závěrečných rozjížďkách. Přesto jsi na základě dalších výsledků dostal post druhého náhradníka při pražské velké ceně. Jak si ji užil?“

Ondřej Smetana: „Velká cena UNITOP nebyla jeden z mojich nejpovedenějších závodů. Nervozita nebyla, říkal jsem si, že závodím už dlouho a musím je porazit. A někdy se to stane… V první jízdě jsem si to hodil za ucho a motorku jsem poslal do Richarda Geyera. Já spadnul na zem, byla to rána, ale on tam ležel a řval. Divil jsem se, co se děje. Zase vyhrál Pepa před Holubínem. Potom jsem měl spoustu povedenejch‘ závodů, byla Evropa a svět. Na Markétě se rozhodli, že budu druhej‘ náhradník. Z toho jsem měl velkou radost, ale mrzelo mě, že jsem se nesvez‘. Zdendovi se to poštěstilo, ale já jel jenom na nástup.“

 

speedwayA-Z: „Desátý v mistrovství světa v Glasgowě, sedmý v evropském šampionátu v Rovně jsou tvoje výsledky v kvalifikačním procesu obou šampionátů. Jak na tyto závody vzpomínáš?“

Ondřej Smetana: „Ve světě jsem měl nejvíc bodů z Čechů po Mildovi. Glasgow bylo hodně zajímavej‘ závod. Seděl jsem v Praze na tiskovce a volal mi pan Moravec, jestli mám v sobotu čas. Řek‘ jsem, že jo. A on, že tedy jedu Glasgow. Ale to mi volal ve středu nebo čtvrtek a já jsem zjistil, že to autem nestihnu. Volal jsem Štanclíkovi, jestli sežene motorky, abych to moh‘ odjet. Jela se extraliga v Pardubicích, když se ozval, že je má. Tak jsem v devět večer koupil letenku s tím, že nám to ve dvě v noci letí z Berlína. Trénink na půjčenejch‘ motorkách byl divokej‘. V Anglii jsem nikdy nebyl, byl jsem pomalej‘, nejel ani smykem, pořád jenom po zadním. Už jsme si s tátou říkali, jaká to bude ostuda, že je to v háji. Říkal jsem, že to bude dobrý, ale na závod potřebuju zkusit druhou motorku, jestli bude lepší. A bylo to super. Porazil jsem závodníky, co jezděj‘ nejvyšší anglickou ligu a dokázal jsem, že na to mám. Šest bodů není super, ale jet v Anglii před Lambertem jako jedinej‘, super je. Evropu v Rovně jsme jeli s Pepou a chyběl mi jeden bod na postup. Loni i předloni…“

 

speedwayA-Z: „Největší úspěch tím pádem při evropských dvojicích v Balakovu, odkud jste se po dlouhém putování vrátili se stříbrem. Nebylo ti líto, že tě Filip Šitera aspoň jednou neposlal na ovál?“

Ondřej Smetana: „Bylo mi to hodně líto, mrzelo mě to. Jel jsem tam tři dny a aspoň jednou se chtěl svýzt. Už jsem tam byl, myslím, že mi dráha jde, jel bych třeba líp než Eda. To je ale můj názor a ostatní ho nesdíleli. Tři dny tam, tři dny zpátky, najeli jsme asi sedm tisíc kiláků. Mám z toho zatím asi svůj nejlepší výsledek, ale mrzí mě, že jsem se nesvez‘. Mohlo mě to posunout dál. Kdyby se mi povedla jedna jízda, mohli mě chtít třeba z Polska nebo Dánska. Ale takhle jsem tam byl jen za řidiče.“

 

speedwayA-Z:  „Šampionát republiky jsi rozehrál čtvrtou příčkou na Markétě. Byl to vlastně výsledkový strop, v Plzni jsi byl osmý a v Březolupech dokonce jedenáctý. Místo útoku na pódium přišel propad na osmé místo. Co se dělo?“

Ondřej Smetana: „Prostě mi to nevyšlo. Bylo to v háji, jeli jsme z Ruska, byl jsem deset dnů na cestách a to mě úplně odrovnalo. Hned se jela Plzeň. Byl jsem unavenej‘ a nebyl ve svý kůži. Takovej‘ propadák to nebyl, pak jsem byl na Zlatý přilbě Holandska, měl jsem velkej‘ pád a to mě odrovnalo. Nemoh‘ jsem se vůbec hejbat, zůstalo mi to i na Březolupy. Měsíc jsem ležel v posteli, fyzička nebyla. I psychicky jsem to blbě nes‘, takže mistrák byl pro mě nepovedenej‘. Jsem rád, že letos mistrák není až v říjnu. Ostatní státy to už taky maj‘ uzavřený. Každej‘ se těší na dovolenou a my bojujeme o mistra.“

 

speedwayA-Z: „A co mistrovství republiky dvojic? Nastoupil jsi v něm s Petrem Chlupáčem za Markétu a v Kopřivnici skončili třetí.“

Ondřej Smetana: „Mistrák dvojic, byli jsme třetí. To byl asi můj nejlepší výsledek v celým mistráku dvojic. Ale mohli jsme bejt‘ i druhý, i první. Tak snad letos. Ve Slaným bude určitě chtít vyhrát Eda, snad mu to překazíme. S Chlupíkem se mi jela dvojice dobře, myslím, že letos ji pojedeme zase. Byla škoda, že se nám starty nedařily. A v Kopřivnici, jak neodstartuješ, nevyhraješ. Letos to musím zlepšit!“

 

speedwayA-Z: „V extralize se dlouho zdálo, že pražský koncept týmotvorby bez cizince nemá šanci, protože jste párkrát přišli o triumf až v závěrečných fázích závodů. Červencová Žarnovica ovšem přinesla zvrat a vy jste se po roční pauze znovu vrátili na mistrovský trůn. Jaký to byl pocit?“

Ondřej Smetana: „Extraliga byla super! Udělalo mi to hroznou radost! Jsme dobrej‘ tým, kamarádi. Nemáme žádnou velkou hvězdu, nikoho, kdo by pořád vyhrával a porážel Pardubice s Milíkem a Dudkem. Ne vždycky máš patnáct bodů, ale zazávodíš si s cizinci a máš šanci porazit Vaculíka s Dudkem. Což se mi loni na Markétě povedlo. Doufám, že letos vyhrajeme zase. Mrzí mě, že se jede jen pět extralig, takhle to jde do kopru. Je to málo závodů. Kde se máme vyjezdit? Když chceš závodit s dobrejma závodníkama, je tady jedině extraliga! Fanoušci u nás na plochou dráhu moc nechoděj‘, ale na extraligu přijdou. Doufám, že je to jen na rok a další sezóna zase bude osm nebo deset extralig. I ve Francii je dvanáct lig!“

 

speedwayA-Z: „Naproti tomu první liga byla velkým sólem pražského Markéty. Abyste dosáhli hattricku na klubové bázi, stačilo by obhájit primát v poháru přátelství…“

Ondřej Smetana: „Na pohár přátelství se mě ani neptej. Já jsem byl jen v Rovně. Byl to povedenej‘ závod. A první ligu jsme vyhráli všechny závody. Ale to je takovej‘ lepší trénink, hlavně sedět na motorce a jezdit na jinejch‘ drahách. Byli jsme parta, dobrej‘ tým, podařilo se nám to. Nevím, jestli ji budu jezdit i letos. Je to spíš pro ty mladý. A já už žádný malý pivo nejsem (smích).“

 

speedwayA-Z: „Přebor jsi bral spíše jako doplněk, protože jsi měl hodně závodů v zahraničí. Jejich výčet byl opět docela pestrý, co? Ale na domácí frontě jste neprodloužili svou vítěznou šňůru ve slánském Memoriálu Antonína Vildeho.“

Ondřej Smetana: „Pouťáků pár bylo. Nebylo jich tolik, kolik bych si představoval. Každej‘ rok jich ubejvá strašně dolů, závody přestávaj‘ bejt‘ a klubům docházej‘ peníze. Snažím se závodit, co to jde. Jakmile bych přestal sedět na motorce, bylo by to špatný. Memoriálu Vildeho je škoda. Praskla šňůra, hattrick jsme měli, ale počtvrtý se to nepovedlo. Letos pojedeme se Zdendou zase spolu. Jestli bude jezdit.“

 

speedwayA-Z: „Loni jsi trénoval na Britských ostrovech a výsledkem se stal podpis s Plymouthem a po jeho nepřijetí do Premiership i s Newcastlem. Jak závodění v Anglii zapadne do tvých letošních plánů?“

Ondřej Smetana: „V Čechách se v neděli a v sobotu víceméně nejezdí. Anglie je pátek, sobota a neděle, u nás úterý, středa a čtvrtek. Plán je takovej‘, že každej‘ víkend budu lítat do Anglie a v pondělí zpátky. V tejdnu budu tady a o víkendu v Anglii. Všechno začlo na tom mistrovství světa v Glasgow. Chodilo za mnou spousta lidí, kdy začnu jezdit ligu, že by mě chtěli. Bavili jsme se, mluvil jsem i se závodníkama, sháněl jsem informace. Mezitím jsem byl v kontaktu s několika kluby, ale nikdo nevyndal smlouvu. Až na Zlatou přilbu do Pardubic přijel šéf z Plymouthu. Seznámil jsem se s ním a za pět minut jsem měl já i Zdenda Simota smlouvu na stole. Podepsali jsme ji, ale v Anglii se rozhodovalo, jestli ligu pojede Newcastle nebo Plymouth. Nakonec tam nepustili Plymouth a Newcastle jo. Všechny týmy už byly obsazení, ale Jirka Štancl mi pomoh‘ ke smlouvě do Newcastlu. Za to jsem mu vděčnej‘. Loni byl můj cíl Švédsko, letošní cíl je Anglie. Jediný, co je blbý, že ve Francii se jezdí v neděli jako v Newcastlu. Přijdu o poslední dva závody francouzský ligy. Tam to balím devátýho března a jedu z Francie domů.“

 

speedwayA-Z: „S francouzskou ligou začala tvá letošní sezóna jako loňská. Myslíš, že stejný koncept ti přinese ještě lepší výsledky?“

Ondřej Smetana: „Myslím, že je to pro mě určitě dobře. I kdyby mi to neměla pomoct do Čech nebo do Anglie, ve Francii mě to baví. Choděj‘ tam lidi, maj‘ plochou dráhu rádi a mně to na těch drahách jde. I do závodění mi to dá spoustu. S Bergem, Harrisem, Ellisem nebo s Bellegem si nezajezdíš každej‘ den. Jsou to dobrý závody. Motorky mám letos čtyři. Rozmejšlíme se, že možná postavíme ještě pátou. Čtyři jsou ale komplet ready, na dvou se závodí ve Francii, dvě jsou v garáži. Největší podporu s motorkama jsem dostal od Olympu, ta nová motorka mi hodně pomohla. Chodím běhat, letos jsem naběhal asi nejvíc. Ale pořád nemůžu zhubnout. Chodíme cvičit do Stromovky, mám i svoje vlastní kruháče a teď bych chtěl začít jezdit na kole. Počasí mi to zatím neumožňuje. Takže vezmu cvičky a jdu běhat. A taky jsem celou zimu hrál hokej.“

 

---

Ondřej Smetana děkuje:

„Poděkuju za prvý Olympu CS MV, za druhý tátovi a jeho firmě Smestav. Mechanikům Standovi a Honzovi, panu Bielmaczovi z Kozolup, klubům Markéta Praha, La Reole a Valsarna Hagfors. Martinu Švestkovi. Mým nejvěrnějším fanouškům Antalovým a celý rodině. A firmě STA.“

---

Foto: Karel Herman, Mirek Horáček, Pavel Fišer, , Martin Búri, Filip Šitera a laskavostí Ondřeje Smetany

Praha – 12. února
Nedokázal toho zrovna málo. Ani v celé své kariéře, ani v loňské sezóně. Je úřadujícím mistrem republiky juniorů, dvojic a družstev. V individuálním šampionátu mu stříbro sebral až poslední závod v Březolupech. Stal se nejlepším evropským plochodrážníkem do devatenácti let a nejen, že se ve světovém šampionátu juniorů kvalifikoval do finále, avšak jednou stál na pódiu a v celkovém pořadí je šestý. O tom všem se točí exkluzivní rozhovor, který Jan Kvěch magazínu speedwayA-Z poskytnul.

 

speedwayA-Z: „Na stupních v pětistovkách ses usadil jakoby se stejnou samozřejmostí jako předtím ve stopětadvacítkách. Nicméně třetí místo na úvod mistrovství republiky na Markétě nikdo nečekal. Nebo ty snad ano?“

Jan Kvěch: „Ani já ne, upřímně… Abych řek‘ pravdu, tohle jsem nečekal. Vždycky jedu na závod, abych vyhrál, a dělám to, jak nejlíp umím. Z toho třetího místa jsem ale i já sám byl překvapenej‘, nechal jsem za sebou velký závodníky. Všechno sedlo, dráha, počasí. Já asi měl taky dobrej‘ den. Sedlo to a podařilo se třetí místo. Je potřeba, aby se v mistráku takhle dařilo, co si budeme povídat. Je v něm šestnáct nejlepších z Česka.“

 

speedwayA-Z: „Po tvých výsledcích během celé sezóny se tvoje stříbro ve druhém finále v Plzni bralo už téměř automaticky. Jenže přišly Březolupy a z postu vicemistra tě navzdory tříbodové ztrátě sundal Eduard Krčmář. Třetí místo v individuálním šampionátu v osmnácti je skvělý výsledek, na druhou stranu stříbro bylo blízko…

Jan Kvěch: „Určitě jsem chtěl bejt‘ druhej‘, ale asi jsem chtěl moc a závody se mi nepovedly. Jsou to závody, jednou jseš nahoře, jednou dole. V září se mi stala ta ruka, dojel jsem do konce sezóny, měsíc a půl, a pak jsem začal řešit operaci. Dlahu mi sundali před Novým rokem, nosil jsem ji čtyři tejdny. Pak jsem zase začal cvičit. Bronz v mistráku je pro mě úspěch, vím, že to mohlo bejt‘ lepší, ale pořád dělám chyby a učím se. Určitě jsem ale spokojenej‘, že se povedlo třetí místo. Byli za mnou i zkušenější jezdci.“

 

speedwayA-Z: „V Kopřivnici jsi roku 2017 bral mistrovský titul s dvěstěpadesátkou, loni v červnu ses prvně zapsal mezi české šampióny s půllitrem. S Josefem Francem jste s velkým přehledem vyhráli mistrovství republiky dvojic. Jaké to bylo?

Jan Kvěch: „V Kopřivnici je hezká atmosféra. Přišla spousta lidí, tak by to mělo bejt‘ všude v Česku. Sedlo nám to, vyhráli jsme, byli jsme oba spokojený. Jelo se nám ve dvojici dobře, Pepa je zkušenější, trošku mě ved‘. Něco jsme si řekli, jak to bude, ale po startu se stejně všechno změní. Někdo odstartuje, někdo ne, vždycky se to změní. Oba jsme se hlídali a snažili se jet týmově. A vyhráli jsme.“

 

speedwayA-Z: „Mistrem republiky jsi také v juniorech, avšak byl to boj. V Plzni řádil Petr Chlupáč, tys kontroval na Markétě, kde on spadl. A nakonec v Divišově jsi musel překonávat bolest zraněné ruky. Ceníš si toho zlata víc, když bylo vybojované za tak dramatických okolností?“

Jan Kvěch: „Určitě si toho cením, ale bylo to takový… Zajímavý. Od začátku sezóny se to míchalo, nevědělo se, kdo vyhraje. Plzeň, to jsou ty moje starty, nejsem startér. Petr odstartoval a už se mi ho nepodařilo předjet. Ten pád na Markétě… Je to vždycky tvrdej‘ souboj, když o něco jde, to víš. Nějakej‘ velkej‘ kontakt tam ale nebyl. Byl to tvrdší souboj. Divišov jsem ani nechtěl jet, nakonec mi to stejně nedalo. Řek‘ jsem si, že to zkusím a po tréninku třeba řeknu, že to nejde. Ale nakonec jsem to dojel. Bral jsem to spíš podle bodů, kolik jich potřebuju než, jak zajedu. Jsem spokojenej‘, že se to povedlo, jsem moc rád.“

 

speedwayA-Z: „Když jsme u té zraněné ruky, v Žarnovici titul v juniorských družstvech museli pro Prahu vybojovat Petr Chlupáč a Daniel Klíma. Jak ti seděla úloha kouče?“

Jan Kvěch: „Jsem to ani moc nekoučoval, spíš jsem se koukal. Co budu klukům vyprávět, vědí sami, co udělat nejlíp. V Debrecenu jsem o den dřív skočil na druhou motorku. Jela úplně jinak, nechal jsem převod jak na tý první. Čaplo se to, jestli jsem tam nechal ruku, nevím… Byla to spíš moje blbost. Radši bych byl, kdybych byl zdravej‘.“

 

speedwayA-Z: „Skvěle sis počínal také v mistrovství světa juniorů. S přehledem jsi postoupil z pardubické kvalifikace, ale tím show neskončila. V Lublinu jsi jel semifinále, v Güstrowě stál na pódiu. Škoda Pardubic a možná ještě větší evropského finále v Rovně. Nebo ne?“

Jan Kvěch: „Jsou to závody. Byl jsem rád, že jsem se do mistrovství světa dostal. Byl to můj první rok, pardubická kvalifikace se mi povedla. V Lublinu jsem se dostal až do semifinále. Chtěl jsem bejt‘ ve finále tak moc, až jsem to přepísk‘. Nakopla mě díra a trošku jsem jim strhnul bannery z nafukovaček, tak mě za to vyloučili. V Güstrowě byl druhej‘ závod, už jsem byl víc v klidu. Dostal jsem se s přehledem do semifinále a vybojoval si finále. Odstartoval jsem v něm na třetím místě, dojel na něm a byl docela spokojenej‘. Bylo to takový překvapení pro mě, ale říkal jsem si, že musím vejš než do semifinále, když už jsem se tam dostal. Nakonec z toho bylo třetí místo. Všichni byli spokojený. Do Pardubic jsem přijel s tím, že se do finále dostanu. Do půlky závodu to vypadalo pěkně. Pak nevím, co se stalo, ale přestalo to jít, jak motorka, tak já. Trošku jsem začal zmatkovat. Byl jsem v semifinále, ale neodstartoval jsem a do finále jsem nepostoupil. Z toho jsem byl zklamanej‘, ale celkově jsem spokojenej‘. Jel jsem to první rok a mám šestý místo. Evropa, to víš, bylo to trošku divoký, dráha úplně jiná, než jsem byl zvyklej‘. Zabojovali jsme s nastavením, první dva starty byly pomalý. Pak přišel pád s Levišinem, bylo to naostro, trošku mě poslal. Dali jsme o zub dolů a poslední dvě jízdy jsem vyhrál. Chyběl bod, to jsou závody. Nemůže se vyhrávat furt!“

 

speedwayA-Z: „V evropském poháru do devatenácti let se ale vyhrálo. A v rozjezdu ses dokonce proběhnul…“

Jan Kvěch: „Pěkný závody. Měl jsem vykloubenej‘ klíček v rameni z Rovna, ale to nic nebylo. Dařilo se mi od začátku. Na konci byl tvrdej‘ souboj, dopadlo to, jak dopadlo. Žarnovica je pěkná dráha, i na Zlatý přilbě se mi tam líbilo. Akorát při ní byl ve finále zkušenější a starší závodník (Matic Ivačič – pozn. redakce). Líp odstartoval a už jsem ho nepředjel.“

 

speedwayA-Z: „Okolnosti naznačují, že se budoucnost juniorského nároďáku nerýsují nikterak špatně. V liberecké Evropě šel postup jen těsně okolo nás a ani ve světovém semifinále v Daugavpilsu nebylo nic rozhodně předem ztraceno.“

Jan Kvěch: „Letos doufáme, že to bude lepší, budeme tam tři na dobrý úrovni. Ještě dva se přidaj‘ a letos by to mohlo konečně vyjít. Všichni v to doufáme. V Liberci nám chybělo jen pár bodů, je to týmovej‘ závod a za soupeře jedou taky ty nejlepší. Koukalo se na to asi pěkně. V Daugavpilsu pád Dana byla smůla, dráha byla divočina, já tam taky jednou spadnul.“

 

speedwayA-Z: „Loni jsi také opět nechyběl v nároďáku pro Speedway of Nations. Jak jsi atmosféru v Landshutu prožíval?“

Jan Kvěch: „Určitě pěknej‘ závod, teď jsem se i jednou dostal na dráhu. To už je trošku jiná liga, klukům jsem moc nepomoh‘. Mně to pomůže, leccos jsem odkoukal, a když se dostanu na dráhu, jsou to další zkušenosti. S Filipem Šiterou jsem spokojenej‘, byl to jeho první rok, myslím, že se taky něco přiučil. Letos by to mohlo bejt‘ ještě lepší. A doufáme, že by tam postup moh‘ bejt‘. Bylo by hezký, kdybych postoupil v juniorech i seniorech.“

 

speedwayA-Z: „Český juniorský tým se objevil v polské soutěži. Jak se ti tento nápad zamlouval a jak hodnotíš postup do semifinále? Byl to správný klíč, který ti odemkl dveře ke kontraktu v Zielonej Goře?“

Jan Kvěch: „V Polsku jsme se ukázali a svezli se na jejich stadiónech. Pomohlo nám to spíš v rozvoji, nasbírali jsme zkušenosti a poznali jejich dráhy. V tom nám to pomohlo. Roli s kontraktem v Zielonej Goře hrál Martin Vaculík. Když se Zelenka ozvala, řešili jsme to s ním. Nabídek bylo víc, nakonec je to Zielona Gora. Není to daleko, dráha se mi tam líbila a půjde to kloubit i se školou. Se sparingama se mnou počítaj‘. A pak se uvidí. Určitě bych se tam chtěl chytit, posunulo by mě to zase o kousek vejš.“

 

speedwayA-Z: „Kvůli operované ruce jsi začal trénovat naostro až minulý měsíc. Jak to probíhá, a jak to bude s tebou v nové sezóně vypadat?“

Jan Kvěch: „Připravuju se a sám jsem zvědavej‘, jak to bude vypadat. Chodil jsem cvičit a hodil motorky stranou, teď se ale na ně vrhnu. Pak do Polska na soustředění a začne sezóna. SEC nepojedu, to by se krylo s juniorským světem. Kvalifikaci do Grand Prix jedu v Terenzanu, svět juniorskej‘ v Ludwigslustu, Evropu do jednadvaceti v Rovně. Kdyby se postoupilo do Speedway of Nations, jede se v Manchesteru, to by se s Divišovem krylo.“

 

---

Jan Kvěch děkuje:

„Všem trenérům, sponzorům, rodičům, celému týmu a fanouškům.“

---

Foto: Karel Herman, Pavel Fišer a Filip Šitera

Praha – 12. února
Jeden rok mistr republiky a finalista mistrovství světa. A po zimě nouze o závody. Takový je bohužel někdy běžný chleba českého plochodrážníka, pakliže sfoukne dort s jednadvaceti svíčkami. Když se navíc začne cítit v sedle dobře, termínový kalendář nabídne vakuum. Filip Hájek se ale s okolnostmi snaží vypořádat se ctí, o čemž vás přesvědčí další z exkluzivních rozhovorů magazínu speedwayA-Z.

 

speedwayA-Z:  „Rok 2018 jsi ukončil se ziskem titulu juniorského mistra republiky a loni jsi přešel mezi seniory. Co se pro tebe změnilo?“

Filip Hájek: „Změnilo se hodně. Najednou bylo míň závodů a mezi seniorama je to těžší. Musíš si shánět závody víc, nedařilo se mi to a sezóna byla složitější. Kromě Slanýho byla bez zranění, ale bylo míň závodů. Doufám, že tento rok budu mít víc závodu a budu zas víc sedět na motorce a snad to bude lepší než minulou sezónu.“

 

speedwayA-Z:  „V extralize jsi našel útočiště v INTERTEAMu, jímž Vladimír Vopat udržel v soutěži Žarnovicu. Začalo to výhrou na Markétě a skončilo málem mistrovským titulem. Jak na to vzpomínáš?“

Filip Hájek: „Zezačátku mu napsal pan Vopat, že má v plánu udělat tým se Slováky. Na Markétě mě pustili. Měli jsme posilu Martina Vaculíka, ten tým táhnul nejvíc. Začalo to dobře na Markétě díky klukům. I další závody pro INTERTEAM byly dobrý, akorát Kopřivnice byla nepovedená, ale snažili jsme se držet krok. Ve Slaným jsem šel na kasu, dostal jsem se do kontaktu s Martinem Gavendou a spadli jsme. Byl jsem potlučenej‘ a už jsem nejel. V Pardubicích jsem nestartoval, tam jel za nás Škurlík. Je dobrý, že my, co se nevejdeme do pražský sestavy, nestojíme. Můžeme jet za někoho jinýho a nestojíme. Takže to tenhle rok bude pokračovat.“

 

speedwayA-Z: „ První liga byla pro Prahu procházka po zlatém dláždění. Vždyť přebornické zlato jste získali prakticky již před půlkou května ve Svitavách a soutěž uzavřel čtvrtým triumfem v Žarnovici!“

Filip Hájek: „Jeli jsme s Chlupem,  Kvěchounem, Smetákem a Holubínem. Byli jsme nabitej‘ tým a pomáhali jsme si vždycky mezi sebou. Dařilo se nám, neměli jsme moc žádný problémy. Uzavřeli jsme to trošku brzo, už v květnu. Ve všech závodech se nám to povedlo až na ten první, kdy jsme se se Zdendou v první zatáčce trošku zamotali. Ale vyhráli jsme, v Kopřivnici to pokračovalo. Ve Svitavách jsme to doklepli do konce a v Žarnovici titul potvrdili. Všichni v týmu tahali za správnej‘ provaz a šlo nám to dobře.“

 

speedwayA-Z: „Pražská Markéta opět absolvovala Pohár přátelství. Na konci října jste opanovali Divišov, ale krásný putovní pohár jste museli odevzdat Ukrajincům. Jak jste se s ním loučili?“

Filip Hájek: „Loučili, neloučili… Ukrajinci to prostě vyhráli. Na prvním závodě v Diedenbergenu nás potkala trochu smůla, jak mě, tak i Dana Klímu. Prasknul mi rám a vypověděly nám službu motory. Byli jsme druhý, uteklo nám to o bod, když jsem v poslední jízdě nedojel. Na Ukrajinu jsme jeli ve třech se Smetákem a Kvěchounem. Půjčili nám mladýho, snaživýho Ukrajince. Při tréninku začalo pršet a Kvěchoun se trošku zranil. Dopadli jsme, jak jsme dopadli. Nebyla to žádná ostuda. V Žarnovici jsem nebyl, to jsem byl na vejletě v Rusku. Nevím, co se dělo, koukal jsem jen na výsledky. Poslední závod jsme jeli do Divišova. Nejvíc tahali kluci, já měl delší pauzu. První jízda byl defekt. Pak jsme to opravili a donastavili motorku a šlo to líp. Letos začínáme v Březolupech, pak se přesunume do Žarnovice, Krška, Diedenbergenu a Kopřivnice. Uvidíme, v jaký pojedeme sestavě, a jak nám to půjde. Doufám, že zase dobře, jak nám to v poháru přátelství šlo.“

 

speedwayA-Z: „Nejlepšími závody přeboru se v tvém pojetí staly Svitavy a Plzeň. Čím to, že se ti dařilo právě tady, a jak hodnotíš své deváté místo v závěrečné klasifikaci?“

Filip Hájek: „Na těch závodech se mi dařilo, že jsem byl rozježděnej‘, seděl na motorce, trénoval, ale na jinejch‘ přeborech jsem měl pauzu. Ani jsem netrénoval a to bylo špatně. Devátý místo je pěkný, ale lepší by bylo třeba vejít se do první čtyřky. Uvidíme, jak to bude tenhle rok. Snad to bude lepší a první čtyřka by se mohla podařit.“

 

speedwayA-Z: „Pokaždé ses vcelku komfortně dostal do podniků mistrovství republiky. V jeho konečném pořadí by ti ale slušelo lepší než třinácté místo…“

Filip Hájek: „To by určitě slušelo. Ale nějak to nevyšlo. Nevím proč. Těžká konkurence. Ale i ty dráhy jsou těžší. V Březolupech jsem si potřeboval něco vyzkoušet a vůbec to nedopadlo. Stalo se, stalo. Tenhle rok jsou dva mistráky. Ve Svitavách se mi loni dařilo, ale ty Svitavy jsou pokaždý jinak. Druhej‘ závod je v Plzni, uvidíme, co bude.“

 

speedwayA-Z: „Závodních příležitosti jsi vskutku neměl mnoho. Proto je škoda tvého pádu při Memoriálu Antonína Vildeho ve Slaném. Není však ještě větší škoda, že se podobné pouťáky nepořádají také na dalších stadiónech?“

Filip Hájek: „Určitě to byla škoda. Jeli jsme za pana Vopata, fanoušky z Třebusic s Danem Klímou. V první jízdě jsme jeli proti Edovi s Michalem Dudkem. Mně v poslední kola v poslední zatáčce prasknul primár. Zasek‘ se o kolo, šel jsem přes hák a silně si narazil rameno. Nemoh‘ jsem kvůli tomu pokračovat. Takovýhle volný závody jsou dobrý, takovej‘ bodovanej‘ trénink. Škoda, že jich není víc, to by bylo lepší. Proto je dobrý jezdit na ně do ciziny, ale i tam jich je málo. Zkraje sezóny jsem jel v Míšni se Zdendou Holubem. Bylo to pěkný, ale celej‘ den pršelo. Ronny dělal, co moh‘. Snad toho bude letos víc.“

 

speedwayA-Z: „Hodně jsi byl k vidění v roli mechanika a to třeba i při juniorských závodech. Co tě k tomu motivovalo?“

Filip Hájek: „Nemotivovalo mě nic. Přišel za mnou Chlup, jestli bych nejel s mladým na závody. Nebudu se válet doma a tak jsem jezdil s ním. Pak přišel Dan Klíma. Mně to nevadilo a doufám, že jsem jim pomoh‘. Radši jsem jel s klukama na závody, než bejt‘ zavřenej‘ doma. Ale do Ruska na Evropu to složitý přemlouvání bylo. Nakonec jsem se Smetyšem a Vláďou Dvořákem jel. Bylo to asi devět dnů. Vezli jsme motorky i Edovi a Vencovi a kluci udělali krásný druhý místo.“

 

speedwayA-Z: „Pořádná zima vlastně ještě nezačala a soudě dle data na kalendáři letos už evidentně nezačne. Jak se tedy chystáš na novou sezónu?“

Filip Hájek: „Teďka chodím pravidelně cvičit. Pondělí a středa dvoufázově, v pátek jednou. Cvičíme s Topasem, chodí s náma kluci jako Dan Klíma, Petr Chlupáč i ty, co na půllitru začínaj‘ jako Michal Baštecký a Luboš Krejča. Snažíme se připravit co nejlíp, aby ta sezóna vypadala. Ať INTERTEAM dopadne líp než minulej‘ rok, pohár přátelství budeme muset zase vyhrát a aby první liga dopadla zase dobře.“

 

---

Filip Hájek děkuje:

„Dost chci poděkovat Olympu a Markéta Praha. Taky dost tátovi, který semnou jezdi všude, taky máma a brácha. Panu Vopatovi za velkou pomoc. Firma Apoklem a MS-Sport. Topasovi, s kterým se připravují v zimě, a všem kteří mi pomohli v sezóně.“

---

Foto: Karel Herman, Mirek Horáček, Pavel Fišer, Kiril Ianatchkov, Filip Šitera a Eva Palánová

Pardubice – 12. ledna
Před rokem mu nebylo zrovna hej. Doma měl berle, podruhé operované koleno se nehojilo a kulatící se bříško jeho přítelkyně dávalo tušit, že brzy budou po tomto světě chodit ve třech. Pracovní nabídky se mu však vyhýbaly jako zapřisáhlý abstinent palírně. Až přišla jedna, které nešlo říct ne. Jenže časté cestování jej vedlo mimo startovní listiny plochodrážních mítinků. Na podzim měl takový plochodrážní hlad znásobený světovým dlouhodrážním stříbrem, že v individuálním šampionátu skočil z deváté příčky na čtvrtou. Jakoby nemohl přestat, popral se o vítězství i v Kostěnicích a zase naskočil do šroubkařského seriálu Drift-On-Ice. Ale Hynek Štichauer nám o tom všem bude vyprávět sám, jelikož poskytnul magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.

 

speedwayA-Z: „Sezóna 2018 v tvém pojetí nebyla špatná. Jako náhradník dlouhodrážního mistrovství světa jsi skončil třináctý, v mistrovství republiky v Mariánských Lázních třetí. S Pardubicemi jsi vyhrál extraligu, s Václavem Milíkem dvojice, a byť jsi vynechal Plzeň, obsadil jsi sedmé místo v mistrovství republiky. Jak to, že se na jejím konci dostavil jakýsi splín?“

Hynek Štichauer: „Příčinou toho všeho bylo, že jsem si v létě v Pardubicích na přeboru zranil koleno. Sezóna dvacet osmnáct byla super. Dva tituly, vyhráli jsme extraligu, jel jsem tři závody grand prix na dlouhý dráze. Jak jsem si udělal to koleno vynechal jsem mistrák v Plzni a družstva na dlouhý. Utrh‘ jsem si čéšku na tom levým kde mi už sedm let chybí křížák. Sezónu jsem dojel, ale hned po posledním mistráku v Březolupech jsem šel na plastiku do Chrudimi. Přes zimu jsem se necejtil dobře, moc se to nehojilo. Víš, je ti jednatřicet, táhne ti na dvaatřicet. Máš doma těhotnou ženu, jsi o berlích, nevíš, jestli budeš moct dělat to, co doteďka, není to jednoduchý. Hlavně nic jinýho pořádně neumíš… To je realita, když celej‘ život závodíš, a když jediný, co umíš, je závodění, je těžký začít někde od nuly. V jiným oboru musíš začínat od dveří, jak se říká. To ale jde, když ti je dvacet. Ve dvaatřiceeti začínat od dveří není žádná legrace.“

 

speedwayA-Z: „Někdy zjara ses rozhodl jít do práce. Dostal jsi nabídku organizovat akce Rusty Pistons po celé Evropě. Přitom jsi vždy působil jako živnostník. Jak těžké bylo stát se zaměstnancem, když tě ke všemu časté cestování odvádělo od ploché dráhy?“

Hynek Štichauer: „Začátek nebyl v Rusty. Byl jsem zvyklej‘ už někdy od roku 2014 si při ploché dráze přivydělávat většinou ve firmách, které mi pomáhaly sponzorsky. To je ideální, firma ti dá práci, ty ji odvedeš, a ta firma tě navíc podpoří při závodění, nebo tě alespoň uvolní na závody. Proto práce nebyla loni pro mě novinka. Nejdřív mi ale přicházely hodně špatný nabídky. Když přišla z Bikers Crown, ani jsem tam už nechtěl jet na pohovor. Ale nakonec to byla schůdná cesta, našel jsem se v tom, je to vlastně takovej‘ plochodrážní život bez závodění. Není to stabilní pracovní doba, mám velkou zodpovědnost, ale zase velkou volnost. Uděláme si svou práci a nikdo se do nás nesere a to mi vyhovuje. Je to v podstatě o dvou lidech. Bikers Crown je velká firma, kde dělá sto lidí, a Rusty Pistons je jen jedna značka, co vyvinuli. Já v týmu dvou, třech lidí stavíme expozice na velkých výstavách jako teď ve Veroně nebo na letních festivalech. Rusty Pistons je chopper hot rod style, takový ty poválečný americký padesátý léta. Je to v podstatě taková životní filozofie určité skupiny lidí. Docela jsem se v tom našel, i když bych byl nejradši u plochý protože tam se cítím jak ryba ve vodě.“

 

speedwayA-Z: „Do finále loňského mistrovství světa na dlouhé dráze jsi byl nominován jako náhradník, nakonec se z tebe stal dokonce první na seznamu náhradních jezdců. Nicméně jsi nestartoval ani jednou, ale kvalifikaci jsi absolvoval. Mariánské Lázně šestý, challenge ve Scheesselu jedenáctý. Jak na tyto závody vzpomínáš?“

Hynek Štichauer: „Mariánky byla taková povinnost. Čekal jsem víc tím, že jsem tam předtím vyhrál mistrák, čekal jsem bedýnku. Ale předtím jsem upad‘ na extralize ve Slaným a byl jsem potlučenej‘. Je znát, když na motorce sedíš jednou za měsíc. Ale cíl jsem splnil a postoupil. Scheessel, tam jsem se odkopal. Tam je to fyzicky náročný i pro ty, který ruce normálně nebolej‘. Trénink ještě dobrý a pak už nemělo cenu se jít ani oblíkat. Tam se naplno projevil ten můj letošní poloviční amatérismus. Dnes už vím, jak bych měl věci dělat, ale je to těžký v mých podmínkách, proto jsem to finále mistrovství světa odmítnul. Za prvý jsem nemoh‘, musel jsem bejt‘ v práci, za druhý jsem neměl vidinu lepšího výsledku. Ze třech závodů to stejně nedáš do top sedmičky, aby ses třeba udržel na další rok a nic jiného pro mne nemělo z osobního hlediska cenu. V Scheesselu se to nepovedlo, a mrzelo mě to hodně. Kdybych měl trochu naježdíno, tak by to bylo asi jiný. Ale to jsou ty kdyby.“

 

speedwayA-Z: „Co však bylo naprosto úžasné, přišlo při Speedway of Nations ve Vechtě. V semifinále jste vyřadili Německo, ve finále měli na lopatě i Francouze a nakonec jste se domů vraceli s historickými stříbrnými medailemi. Jaké to bylo?“

Hynek Štichauer: „Myslím, že na to mám podobný názor jako Marťas Málek. Vechta nám všem sedla. Pepek je dlouhodrážní ikona, jel s velkým sebezapřením, bolely ho záda po finále v Plzni a stejně tam byl z nás nejlepší. Vechtu mám rád, dobře jsem se vyspal a už na nástupu jsem před klukama řek‘, že do toho ten den dám všechno. Takže první jízdu jsem šel na držku a pak mi to začalo jít. Bejt‘ vicemistrem světa je krásný, akorát mrzí, jak to v Čechách vyznělo trošičku do autu. Systém závodu se změnil, hrálo nám to do karet. Mrzí mě, že mě ve finále Berge předjel ve druhým nájezdu do posledního kola. To byla ohromná škoda, byli jsme hodně blízko k titulu mistra světa. Zase ty ručičky, no… Pro takový závody to děláme. Člověk to musí brát s pokorou, je to krásnej výsledek.“

 

speedwayA-Z: „O tři roky dříve jste ve stejném složení byli v Mariánských Lázních bronzoví, nyní jste ještě o jedno místo poskočili. Co se od té doby změnilo kromě kouče, jímž se po Milanu Špinkovi stal Filip Šitera?“

Hynek Štichauer: „Kromě kouče asi nic. Jsme všichni starší, možná se nám ráno hůř vstává z postele, ale jinak nic novýho nebylo. Co se týče Filipa, byly to jeho první závody na dlouhý dráze. Možná to předtím ani neviděl. Zpočátku mrmlal, že je to všude daleko ale pak tomu přišel na chuť. Jako manažer byl super, rval se za nás. Když byl nějakej problém, třeba s metylem, tak to hned řešil. Byl jsem rád, že tam byl a těším se na další spolupráci. Byli jsme spolu velký rivalové v junioráku, konkurence mezi mnou, ním a Kusákem byla neustálá. Díky tomu jsme se zlepšovali. Znám ho odmlada, rivalita byla, on byl svýho času lepší než já.  A teď je to člověk na svým místě  a neviděl jsem za celou dobu, co jezdím, nikoho, kdo by sehnal do repre víc peněz. Je to daný i jeho původem, že je z plochodrážní rodiny, má kontakty a umí to. Já k plochý přišel ve dvanácti, a když se mě někdo ptal, kdo je Štancl, nevěděl jsem. Filip je člověk na svém místě a je určitě přínos pro plochou dráhu.“

 

speedwayA-Z: „Mistrovství republiky na dlouhé dráze jsi v Mariánských Lázních rozehrál skvěle. Po základní části ti z kompletu scházel jediný bod. Následovala výhra v semifinále a nakonec i v dramaticky zašmodrchaném finále. A tak jsi šampión republiky!“

Hynek Štichauer: „Je to kus štěstí. Bylo to jako před třemi lety na mistrovství světa družstev. Zmatek a únava. Asi to tak potřebuju. Prostě to vyšlo, ale byl tam i kus štěstí. To si uvědomuju. Jsem rád, že se mi to podařilo je v základní části porazit. Kdybych od nich dostal napráskáno, bral bych to jako náhodu, ale takhle mi přijde že si ho opravdu zasloužím. Nehledě na to, že jsem měl k titulu blízko už v Kopřivnici, kde mě Pepa porazil ve finále. Přitom jsem vůbec nemusel startovat. Mechanici Jarda Petrák a Jirka Havlíček mi ve tři ráno volali, že moje auto nejede. Vděčím za titul i jim. Když jsem jim do telefonu říkal, ať na to kašlou, že mistrák nepojedu, neposlechli mě, a auto opravili.“

 

speedwayA-Z: „Naproti tomu extraliga… V české historii se ještě nikdy nestalo, aby úřadující šampión sjel v tabulce až na úplné dno. Co se dělo?“

Hynek Štichauer: „V prdeli prostě… Začíná se projevovat to, co je v Pardubicích problém dlouhá léta. Nemáme závodníky. Venca je taky jenom člověk, nemůže dělat celou sezónu  maxima od jara do podzimu. Já jel poloviční body než v roce 2018. Chodil jsem do práce a nebyl rozjetej‘. Páťa měl taky smůlu a moc se mu ta sezóna nepovedla. To už jsou tři ze čtyř, a když k tomu přidáš hosta, kterému to taky nejde, tak je to hotový. Že jsme byli poslední, v globálu nic neznamená. Mělo by nám to naopak pomoct, abychom se koukali, co bude v budoucnosti. Ne, ať jsme nejlepší teď, ať jsme mistři teď, ať to stojí co to stojí…“

 

speedwayA-Z: „Zato v mistrovství republiky se ti povedl obrovský skok. V Praze jsi dost smolně vypadl o jeden bod. Divokou kartu od komise jsi však zužitkoval náramně. V Plzni ses do elitní osmičky vrátil a po Březolupech ses dostal na čtvrté místo. Přitom na třetího Jana Kvěcha ti chyběly jen tři další body…“

Hynek Štichauer: „Pro mě nečekanej‘ úspěch. Zase ale můžu mluvit o štěstí, mezi čtvrtým a šestým bylo taky jen pár bodů. Dobrý, asi jsem si to zasloužil. Zainvestoval jsem a nechal jsem si udělat na konec roku novej‘ motor. Ostatní kluci asi už na konci sezóny byli takoví jaloví. V říjnu už máš plochý dráhy plný zuby, když jedeš sedmdesátej‘ závod. Na druhou stranu já závodit chtěl. Jsem rád a teď mě třeba na starý kolena ještě potká nějaký kvalifikační kolo na krátký.“

 

speedwayA-Z: „V sezóně jsi musel dost závodů vynechat, ale po jejím konci jakoby sis chtěl závodní půst vynahradit. Na minioválku v Kostěnicích jsi při rozlučce dominoval hned ve dvou závodech, nyní máš za sebou již dva mítinky šroubkařské série Drift-On-Ice. Co tě k účasti v takových akcích motivuje?“

Hynek Štichauer: „Protože mám rád plochou dráhu, mám rád závodění. Neštítím se jet závody na poli, přijde mi to jako super věc a velká legrace. V Kostěnicích je spousta fajnovejch lidí, se kterýma si rozumím. Jsou tam mladý kluci. Uvědomuju si, že potřebujou nějakýho staršího, s kým se tam budou pasovat. A já se s nima konfrontuju rád. Ronny Weis dělá super podniky, chodí mu dost lidí a je to takový nízkonákladový závodění stejně jako ty Kostěnice.  Nemusíš mít nový gumy, super spojku a naladěnej‘ motor. Je to o tom, že si tu motorku musíš nastavit a ukázat svoje kvality, který jsou podpořený něčím jiným než bankovkama. Nemusíš mít ani žádnou licenci. Je to určitě z lásky ke sportu.“

 

speedwayA-Z: „Naznačoval jsi, že se ti tvé účinkování v Rusty Pistons zamlouvá, a nepadlo jediné slůvko o výpovědi. A tak se tedy dá vydedukovat, že sezóna 2020 se ve tvém pojetí bude loňskému roku podobat jako vejce vejci?“

Hynek Štichauer: „Jak to bude vypadat, se ještě moc neví. Všechno se bude odvíjet od mýho pracovního kalendáře. Hned po konci sezóny jsem udělal vše proto abych mohl závodit dál a třeba i víc než letos. Něco se povedlo, něco ne. HT kovo a VPS mi pomohou to kolo z jara roztlačit a pak se uvidí. Byl jsem také na školení na trenérskou licenci. Zatím pouze C, ale chci se dál věnovat pardubickým juniorům.“

 

---

Hynek Štichauer děkuje:

„HT KOVO, VPS, Joštova realitní, DAYS, CS MV Olymp, Herbert Okken, mechanici Láďa, Jarda a Jirka a přítelkyni Martince.“

---

Foto: Karel Herman, Mirek Horáček a Pavel Fišer