Togliatti – 12. února
Martina Sáblíková trénuje v hale od Bureše a smajlík. Karikatura rychlobruslařky na bahnité oranici s tímto popiskem se stala dnešním facebookovým hitem. Pravda umělý ledový ovál již před současným expremiérem slibovali již jiní politici. Každopádně Lukáš Hutla si dnes v Togliatti na úvod světového šampionátu na ledové dráze připadal jako návštěvník z jiné dimenze.

Překvapení se koná i v ruském podání

Osm Rusů proměnila světový šampionát v otevřené hry své země. Řečí oficiálních výsledků jde pochopitelně o zástupce ruské federace, jelikož za dopingové přešlapy atletů musí platit svou daň rovněž plochodrážníci. Mezi čtveřici finalistů však dokázal proniknout Johann Weber, jenž stejně jako trojice jeho domácích soupeřů v základní části nasbíral třináct bodů.

Nakonec se však na stupně vítězů nevešel, protože svůj boj odskákal pádem. A tak ačkoliv vyhrál Rus, dočkali jsme se obrovského překvapení. Na metě byl totiž první nováček Nikita Bogdanov. Ostřílení Igor Konovov a Dmitrij Chomicevič brali až další pozice a úřadující šampión modré ledařské planety Dinar Valejev v tabulce před zítřejším pokračováním jen deseti velkými body!

O kapičku víc rychlosti

Lukáš Hutla zahájil světovou kampaň z pozice čtrnáctého muže dnešní i průběžné klasifikace. „Je to znát, že není led, není vyježděnost, není rychlost,“ vypočítává, co všechno mu dnes chybělo do optima. „Přitom technika je po dnešní době stoprocentní.“

Flinta v žitě však není ani náhodou. „Musíme se s tím poprat a doufat v lepší zítřek,“ nešetří odhodláním. „Člověk chtěl, ale chybí mu rychlost. Nejlepší jízdu jsem zatím měl v pátek o tréninku a Rusy. Dnes jsem čtrnáctej, jelo osm Rusů, ale o to nejde, s každým se dá závodit.“

Sport must go on

Ostatně velkou díru do togliatského ledu dnes nevyvrtali ani Švédové. „Hans Weber tady byl trénovat a jezdil ruskou extraligu, ale my jsme tady jako návštěvníci,“ glosuje přeloučský ledař. „Jedu prostě pomalu, jak nejsem vyježděnej. Nemůžu ale brečet.“

Dle jistých zpravodajských serverů Ruská federace rozpoutá ve středu válku s Ukrajinou, nicméně sportovci si podobný scénář nepřipouští. „Další víkend je v Polsku Evropa,“ patří Lukáš Hutla mezi ně. „Pak musím vletět do posilky. U nás stejně led nebude a mně bude čekat svět v Heerenveenu, kde jsou stometrový rovinky, a druhá Evropa v Polsku. Vymlouvat se prostě nedá, tenhle sport jsem si vybral sám.“

Togliatti – 11. ledna
Hrozivé salto Maxe Koivuly, který i s motocyklem přeletěl přes Nikitu Toloknova, se dnes přetřásalo v depu v Togliatti ještě dlouho po skončení tréninku. Zatímco není jasné, zda Fin zítra v šestnáct hodin samarského časového pásma přijde na nástup prvního finále světového šampionátu ledařů, v českém táboře panuje spokojenost.

Trénink v podání Lukáše Hutly proběhl v pohodě. Motocykl byl bez problémů v každé ze třech sekcí a český reprezentant také dobře startoval. Na zítřek se tedy zdá být skvěle připraven.

„Vypadá to dobře, v pohodě,“ svěřuje se. „Hlavně, že jsem přežil trénink ve zdraví. Motorku jsme doštelovali. Teď jsme vypustili jen olej a čekáme na zejtra. Pokud nepojede Fin, nastoupí osm Rusů.“

A jakou strategii pro vstup do světového šampionátu chce Lukáš Hutla zvolit? „Musím se kousnout a něco předvýst,“ uvažuje. „Dnes byl první trénink seznamovací, ve druhým jsem jel rychlejc. Pak přišly dva starty na pásku. Rusové mi ujeli, tak jsem ještě přitáh‘ spojku a s Riihimäkim to bylo lepší.“

Togliatti – 10. února
Depo na stadiónu v Togliatti bylo včera odpoledne úplně prázdné. Pouze mechanik Franze Zorna na židličce vyčkával na telefon od rakouského ledaře. Česká výprava vyložila motocykly Lukáše Hutly, ale prožila po rekordně rychlé cestě odpočinkový den. Dnes už na ni čeká větší práce a také první setkání se soupeři víkendového finále ledařského mistrovství světa. Nebude mezi nimi Harald Simon, jenž by ruská víza dostal až včera, takže by přesun nestihl včas.

„Cesta byla úplně super,“ rozplýval se Radek Hutla nad rekordním časem na trase Přelouč – Togliatti. „Měli jsme dobré počasí. V Lotyšsku a v Litvě sice pršelo, ale aspoň policajti byli zalezlí a nechtěli covid pasy. Hranici do Ruska jsme přejeli za tři hodiny, větší pakárnu nám paradoxně dělali Estonci.“

Celá trojice se během středy především aklimatizovala. „Dospávali jsme po cestě,“ líčí Radek Hutla. „Depo bylo úplně prázdný, zatím tam máme motorky jen my. Dneska ráno dojedeme na stadión a budeme dodělávat drobnosti. V pátek je trénink.“

V Togliatti je oproti středoevropskému času o tři hodiny víc. Přes den ukazují teploměry hodnoty okolo nuly, maximálně pod ní zlehka klesnou. V noci je mínus pět, nicméně na ovále je ledu ažaž.

Togliatti – 8. února
Pouhé tři hodiny čekal Lukáš Hutla se svým otcem Radkem a mechanikem Martinem Běhalem na vstup do Ruska. Historicky druhý nejkratší čas pomohl zvládnout cestu na první finále světových ledařů v krátké době. Na stadión v Togliatti dorazili již dnes v odpoledních hodinách místního času a dokonce v depu vyložili motocykly.

Přelouč – 2. února
Čilý ruch panuje nejen v přeloučské dílně, ale také v osečenské kuchyni. Není divu, příští víkend startuje v ruském Togliatti finálová část mistrovství světa na ledové dráze. Mezi patnáctkou kvalifikovaných závodníků nechybí ani Lukáš Hutla. A na dlouhé cestě jej bude doprovázet nejen otec Radek, ale pochopitelně i věrný mechanik Martin Běhal, jemuž v plochodrážní branži nikdo neřekne jinak než Modus.

„Modus už začíná připravovat štrůdkl a sekanou,“ usmívá se Radek Hutla, když odpovídá na otázku po cestovním itineráři. „V pátek, doufám, budou víza, v sobotu nakládáme a v neděli ráno chceme odjet přes Polsko, Litvu. Lotyšsko a Estonsko. Snad se kvůli žabomyším válkám nevyskytne po cestě žádnej problém.“

Nejistota, tři tisíce kilometrů a časový harmonogram limituje program výpravy. „Trénink je v pátek,“ uvažuje Radek Hutla. „Ten bychom měli stihnout. Po závodech jedeme zpátky, v sobotu je v Sanoku mistrovství Evropy, v neděli volnej závod.“

Örnsköldsvik – 15. ledna
Každý naprosto soudný člověk musel vědět, že Rusové jsou favority včerejší kvalifikace světového šampionátu na ledové dráze hned, jak plochodrážní komise FIM zveřejnila startovní listinu. Pardon, reprezentanti ruské federace MFR, protože nevyřízené dopingové účty musí platit i nevinní plochodrážníci. A vskutku Nikita Bogdanov a Dmitrij Chomicevič závod ovládli, přičemž své vlastní záležitosti vyřešili vzájemným duelem v rozjížďce s číslem osmnáct. Nervákům se vyhnul také Ove Ledström a Harald Simon. Ovšem Rakušanův závěrečný pád odstartoval kvalifikační drama, v němž své úlohy hrál i trojlístek našich reprezentantů. Na Noemově arše české ledové ploché dráhy přistála jediná holubice s vavřínovou snítkou v zobáčku, jenže všechno mohlo být úplně jinak. Na druhou stranu však nemuselo!

Postup přemíře saunování navzdory

„Bylo to jakoby dobrý…“ zamýšlí se Lukáš Hutla nad svým osmým místem, které ho poslalo vstříc finálové sérii, jež se po bavorském ručníku v ringu smrskla na dvojzávody v Togliatti a Heerenveenu. „Nechytil jsem tempo z minulýho tejdne. Byl jsem asi moc odpočatej…“

Přeloučský ledař uzavíral závod až v jeho závěrečné rozjížďce. Na svém kontě měl šest bodů a věděl, že potřebuje být aspoň druhý. Jimmy Hörnell totiž předtím upadl a skončil se sedmičkou v konečném součtu skóre u svého jména.

„Kdyby neupad‘, jel bych s ním asi rozjezd,“ má jasno přeloučský ledař. „Tam bych musel přidat. Jinak jsem na pohodičku, motorka fungovala, ale byl jsem moc rozsaunovanej, chyběla agrese, ale měl jsem kliku. Předloni mi nestačilo deset bodů na postup, teď osm ano. Dneska jsem to odkroužil a stačilo to na finále.“

Výpověď z práce nepřijde

I navzdory pádu Jimmyho Hörnella mohl být včera vypsán rozjezd o postupové místo. Pikantnost by mu dodala skutečnost, že se v něm Lukáš Hutla mohl postavit svému reprezentačnímu kolegovi. Jiřímu Wildtovi k němu chyběl jeden jediný bod.

„Byli tam tři lidi na předjetí, to by byli tři body,“ uvažuje, avšak stojí oběma nohama na pevné zemi a uvědomuje si, že mu k vítězství v sedmnácté jízdě pomohly fatální chyby favoritů. „V mojí poslední jízdě dva lepší upadli. Nejdřív Aki Ala-Riihimäki, pak v opakovačce i Harald Simon. Ale ke sportu tohle patří, ale jeden bod navíc a dostal bych výpověď z práce (smích).“

Na pracovišti pražského závodníka nevzbudila nominace na mistrovství světa pražádné nadšení, protože Jiří Wildt už měl tento týden pěkně zařezávat ve své kanceláři. Nicméně kdo může vědět, co se stane, a zde se všichni postupující v únoru vydají na cestu do Togliatti?

„Stát se může cokoliv, ale kdyby mi řekli, že mám jet do Ruska tejden předtím, stejně to nestihnu,“ netají se Jiří Wildt, jenž na rozdíl od svých reprezentačních kolegů ve Švédsku zůstává i nadále. „V úterý by moh‘ bejt trénink v Erviku, pak další dny asi proflákám a pojedu do Gävle. Před den je kolem nuly, ale zejtra hlásí mínus sedm.“

Jiří Wildt drží primát, protože ve včerejším závodě neměl svého vlastního mechanika. „Pomáhal mi Holanďan a Robert Irving,“ líčí. „Měl jsem ještě lepší zázemí než obvykle, když mám jenom tátu. Ale bez něho jsem byl stejně nervózní. Snad bude mít dobrý testy a na ligu za mnou přijede.“

S otazníky o budoucnosti

Andrej Diviš předvedl včera odpoledne pár skvělých duelů, nakonec mu však patří jedenáctá kolonka výsledkové listiny. „Chyběl kousek,“ uvědomuje si. „Motorka fungovala, ale mně to nešlo.“

Stejně jako Lukáš Hutla se i západočeský ledař obrátil na zpáteční cestu. „Dnes budeme vyjíždět domů,“ říká. „A další plány? Nevím…“

V únoru a v březnu se v Polsku konají dva závody evropského šampionátu. Česká nominace se řídí léta neměnnými pravidly, která upřednostňují výsledek v daném mistrovství o rok dříve. Zvrátit by jej mohl výsledek domácího šampionátu. Jenže u nás mrzne málo a krátce, ale kdo ví, třeba se ráz počasí změní a po třech letech opět půjdeme na ledovou plochou dráhu.