Saalfelden – 13. ledna
Stoprocentním triumfem ruských barev skončilo druhé kvalifikační kolo mistrovství světa na ledech v rakouském Saalfeldenu. Nastupující generace ruských ledařů nenechala nikoho na pochybách, kdo je zde světovou velmocí číslo jedna. Daniil Ivanov s Pavlem Čajkou bez velké námahy obsadili nejvyšší příčky a jen potvrdili, že o budoucnost tohoto sportu nemusejí mít v nejrozlehlejší zemi světa pražádné obavy.
Nápor na rakouské nervy se šastným koncem
Tradičně slušně zaplněné ochozy sice původně očekávaly, že místní hvězdy Rusům více znepříjemní život, ale nakonec mohli být diváci spokojeni. První trhlinu dal domácím ambicím už volný závod v St. Johannu minulý tyden. Tam se zranil Markus Skabraut. Ve startovní listině ho nahradil Martin Posch, od kterého ale postup rozhodně nikdo nečekal. Pomocí berlí se pohybující Skabraut pak s trpkým úsměvem mluvil o tom, že by rád stihl alespoň Pohár Reolofa Thijse v březnu v Assenu.
Další nápor na domácí nervy pak přinesla hned první jízda dne. Největší divácký tahák, bývalý vicemistr světa Franz Zorn, perfektně odstartoval a okamžitě si vytvořil slušný náskok, aby pak nikým neatakován skončil v nájezdu do druhého kola po několika saltech za ochrannou bariérou těsně pod přírodní tribunou plnou diváků.
Po napjatých chvílích mrazivého ticha stadion konečně vydechl úlevou a ztěžka se zvedající závodník odkráčel po svých do depa. S vědomím, že jakákoliv další ztráta už by byla fatální. K Zornově cti ale nutno říci, že složitou situaci zvládl stoprocentně a jen potvrdil skvělou formu, kterou má od počátku sezony. Ve zbývajících jízdách nepoznal pokořitele, jako jediný ukázal v závodě záda vítěznému Ivanovovi a v dodatkové jízdě se probil až na stupínky vítězů.
Těsně pod nimi pak skončil k už zmiňované spokojenosti publika jeho krajan Harald Simon a poslední, kdo si zajistil účast v prestižním seriálu Grand Prix, Dmitrij Čačin. Dvacetiletý Němec ruského původu žije od dětských let v Pasově nedaleko našich hranic, finančně i radami mu výrazně pomáhá exmistr světa Sergej Kazakov. Narůstající zkušenosti a slušné technické zázemí doplněné tradiční ruskou zarputilostí znamenalo pro mladičkého jezdce největší úspěch dosavadní kariéry. Získal ho na úkor svého kamaráda Grigorije Laguty.
S lotyškou licencí jezdící Rus původem z Vladivostoku byl dosud známý spíše z klasických oválů, kde se velmi dobře prezentoval například v loňské Grand Prix v Daugavpilsu. Tam s divokou kartou dosáhl až na semifinále. Přes zjevnou nevyježděnost a nezvyklý styl s nohou na zemi jako motokrosaři byl díky obrovské bojovnosti a bleskovým startům dlouho blízko senzačního postupu mezi pětici účastníků finále. Bohužel ho nakonec zradil právě start a uknutím do pásky v rozhodující čtvrté sérii s Čačinem přišel po vyloučení o možnost přímého postupu. I tak je místo náhradníka jeho vynikajícím úspěchem.
Velmi slušně se v Saalfeldenu prezentovali i Fin Kai Lehtinen, či stále se lepšící mladíci, Němec Andreas Roth a Sven Holstein z Holandska, který se zas může pochlubit titulem evropského šampiona sidecarů.
Zklamáním naopak bylo pro většinu přítomných vystoupení Johnnyho Tuinstry. Na obhajobu sympatického Holanďana je ale možné uvést, že prodělal velmi vážná zranění loni v Berlíně a možná dosud ze svého podvědomí zcela nevytěsnil zlé vzpomínky. Především v soubojích na krev byl tím, kdo první zaklapl plynovou rukoje, což u něho nebývalo dříve zvykem.
Velmi vlažné byly i výkony švédského tria. Všichni skončili hluboko v poli poražených a potvrdili, že země tří korunek má vedle dvou excelentních veteránů sice širokou jezdeckou základnu schopnou naplnit několik ligových týmů, ale kvalitativně zeje za Sereniusem a Svenssonem nadále obrovská propast.
Hlasy z depa
Daniil Ivanov: „Jako vítěz musím být spokojen. Postup byl bez rizika a bez velké námahy. Dráha pro mě nebyla až tak úplně dobrá, u nás jsem zvyklý na tvrdší led, to je pro mne lepší. Motorka se na něm líp ovládá, lépe pak drží stopu. Podmínky ale byly pro všechny stejné. Kde bych chtěl být v Grand Prix? No, každý by chtěl být nejlepší, každý by chtěl být mistr světa. Udělám všechno, co bude v mých silách.“
Pavel Čajka: „Mým cílem byl postup a ten jsem splnil. Motor byl slabší, nejel úplně k mé spokojenosti, ještě na něm bude potřeba zapracovat. Dráha mi vyhovovala, prostředí je tu pěkné. Jak to bude v Grand Prix uvidíme, chci udělat co nejlepší výsledek.“
Franz Zorn: „Pád v první jízdě byla jen moje chyba. Jel jsem jasně vpředu a chytil díru. Bolest ještě cítím, ale díky bohu nemám žádnou zlomeninu. Zcela jsem zničil svoji první motorku motorku, ale ta druhá jela stejně dobře. Po tom pádu jsem se soustředil hlavně na postup, byl důležitý kvůli dalšímu průběhu sezony, ale také kvůli sponzorům. Pro diváky tady jsem zase rád, že jsem uspěl v rozjezdu a byl na stupních vítězů. Teď si trochu odpočinu a začnu se chystat na mistrovství Evropy v Polsku.“
Foto: Zdeněk Flajšhanz
