Milevsko – 9. února
Světová kvalifikace ve finském Ylitornio mu v půli ledna přinesla nejen postup do seriálu světového ledařského finále, nýbrž i zranění zad. A to mu zabránilo cestovat na první dvojzávod do Astany, ale také reprezentovat v mistrovství světa družstev o nadcházejícím víkendu. Nicméně další týden už ve startovní listině druhého finále v Togliatti nebude chybět. Jan Klatovský se magazínu speedwayA-Z svěřil, že spolu se svým otcem Antonínem vyrážejí do Ruska v neděli.
„Dobrý,“ bilancuje Jan Klatovský výsledky své středeční kontroly u pardubického primáře Tomáše Brože. „S panem doktorem jsme už neřešili, jestli jo nebo ne. Řek‘ mi že záda by měly bejt‘ ready. Mám nový chrániče a musím si to ještě nechat zatejpovat.“
Ledařským světem uplynulých dnů hýbe obrovské zdržení, které závodníci nabrali na ruské hranici. „Až budu za hranicema a na hotelu v Togliatti, bude to nejlepší zpráva,“ říká. „V Rusku jsou tyhle problémy normální. Osm let tam jezdím sám a každej‘ rok jsem si to vytrpěl. Nejmíň jsem tam stál dvě hodiny a to bylo přes Bělorusko. Jinak deset, patnáct hodin, to je standard.“
Se svými zkušenostmi již Jan Klatovský se zdržením na vstupu do Ruska počítá. „Vyrážíme s tátou už v neděli ráno, protože chceme jet v klidu,“ svěřuje se. „Není to nic příjemnýho, když musíš stát na hranici. Jseš z toho vyšťavenej‘ a nasranej‘. Já vždycky řval, kluci v depu nadávali taky, ale jak přišlo na jednání s FIM, nikdo z ostatních jezdců neřek‘ ani slovo.“
Rusko – 8. února
Peklo může mít hodně podob. Nizozemský renesanční malíř Hieronymus Bosch si jej na sklonku patnáctého století představoval jako soudobou mučírnu, dnešní české děti prostřednictvím postaviček při krásné prosincové tradici. Ledaři, kteří jedou na závody do Ruska, ho rok co rok prožívají na hranici při vstupu do velké země. A mrzí je nezájem ze strany funkcionářů FIM, kteří sice přímo polínka pod pekelný oheň nepřikládají, ale přesto se po vzoru hříšníků snaží předstírat, že žádné peklo neexistuje. Český národní tým však o tom ví své, protože mezi Lotyšskem a Ruskem do slova a do písmena promarnil dvacet hodin.
Nechtěný zimní kemp
Pohoda na palubě dodávky, která veze Lukáše Hutlu, jeho otce Radka, Vladimíra Višvádera a Martina Běhala skončila v místě s názvem Uračky. Rysy rozchechtané posádky ztvrdly, když si kladli otázky, zda ruští celníci prodlouží jejich cestu o dvě nebo dvanáct hodin. Jak se záhy ukázalo, i ta nejčernější prognóza byla až přehnaně optimistická.
Po pěti hodinách se reprezentanti České republiky dozvěděli, že mají počkat, protože loňské dokumenty již letos pozbyly platnosti. O dalších sto dvacet minut později je milá paní deklarantka informovala, že potřebují lejstro, které ona sama vyplní, jenže se nachází v jiné budově.
Uběhly čtyři další hodiny. Bezvýchodná situace se zasekla na mrtvém bodě. Papír, co měl být v té druhé budově, tam totiž nebyl!
Nicméně Rusové měli řešení. Potřebný dokument jim musí zaslat pořadatelé závodu, čili Torpedo Šadrinsk. Takže nezbylo než zase čekat. Čekat a čekat. Elektronická pošta však létá stejnou rychlostí jako světlo. Češi mezitím žertovali, že si možná celníci vzpomenou, že na modrý formulář z třetího patra je potřeba zelený ze čtvrtého podlaží.
„Já vím, že celníci za to nemohou,“ přemítal mezitím Lukáš Hutla. „Jsou to obyčejní lidé, co plní rozkazy. Ale člověk dělá ledovou plochou dráhu pro zábavu. A takové situace mu to dokážou znechutit na maximum. Každý rok je nějaký problém s papíry a FIM nic neřeší, řešit nebude. Jinak bychom do Ruska jezdili rádi.“
Definitivní vítězství v boji s úředním šimlem ovšem bylo stále pořádně daleko. Na formuláři ze Šadrinsku je jiná hmotnost motoru než na dokumentu poslaném pro německé závodníky, kteří se stejně jako Češi v Uračkách utábořili na neplánované zimní dovolené. Nezbylo než poslat další e-mail za Ural, aby původní formulář přepsali.
Hodinky se blížily k jedenácté večer a opět je všechno na místech, kam se Baťa dostal se svými dřeváky. Rusové totiž zjistili, že mají nový systém, s nímž neumí pracovat. Naštěstí jsou jejich duše široké jako u jejich předků, které opěvovali čeští obrozenci. Ve chvíli, kdy se kola české dodávky netočila již osmnáct hodin, jim začali vyřizovat formality podle starého způsobu.
Čtveřice českých reprezentantů přišla o dvacet hodin. Z rádia šly zprávy o sněhové kalamitě v Moskvě a život jim komplikovaly i dlouhé kolony. I tímto způsobem zkrátka a dobře vypadá život českého reprezentanta. O mediální podpoře ani nemluvě a dost možná se najde i chytrák, který už míchá inkoust žluči do svého kritického pera.
Nejhorší je již v minulosti
Před Ufou již dnes dopoledne svištěla česká dodávka již dlouho po dálnicích takové kvality, jíž by samotný Andrej Babiš nedokázal ani slíbit při zdůvodnění svých pochybných experimentů s tržním prostředím. „Hranice s Ruskem?“ reaguje Lukáš Hutla na otázku promarněného času české výpravy. „Člověk ví, že je připraven, ale záleží na štěstí. Někdy je člověk přejede za dvě, pět, deset hodin, ale jindy trefí čas jako teď my.“
Už musel mávnout rukou nad byrokratickým řáděním úředního šimla. „Mají nový systém, ale ten má mouchy a moc nefunguje,“ říká Lukáš Hutla smířeně. „Oni to zkrátka pořád zkoušejí a zkoušejí. A zkoušejí to další dvě směny, až si po dvaceti hodinách opravdu řeknou ‚asi to fakt nejde‘ a vy musíte vypisovat vše znovu po staru. A za hodinu odjíždíte. No, a to bylo bohužel i náš případ letos.“
Tragikomické na celé věci je také fakt, že se s podobným problémem na vstupu do Ruska setkali i účastníci prvního finále světového individuálního šampionátu v Astaně. „Náš dvacetihodinový turnus byl čajíček proti tomu, co se stalo ostatním jezdcům z Grand Prix,“ uvědomuje si Lukáš Hutla. „Nevím přesně kolik, ale když řeknu intervaly mezi třiceti a padesáti hodinami na hranicích, nebudu daleko od pravdy. No, a po tom všem si člověk říká, jestli mu to všechno stojí za to.“
Kokosy na ledu
Za podobných okolností dostává slovo gladiátor, jímž FIM pojmenovala ledaře přece jen poněkud jiný smysl. Gladiátorské souboje byly pochopitelně okázalé a ledová plochá dráha nabízí vskutku atraktivní podívanou. Jenže gladiátoři měli v římské společnosti přece jen postavení nesvobodných otroků.
Oproti původní nominaci z českého týmu pro Šadrinsk vypadli Jan Klatovský a Andrej Diviš. „Z počáteční sestavy momentálně nejlepších českých jezdců odjíždím nakonec jenom já,“ povzdechne si Lukáš Hutla. „Takže v novém složení já, táta a Vlado naše ambice poněkud klesly, ale budeme se určitě rvát o každý bodík. A snažit se neukončit víkendové klání mistrovství světa na stupínku nejspodnějším, respektive posledním.“
Lukáš Hutla poněkud otočí rodinnou hierarchii. „Dělat kapitána tátovi?“ lehce se zamyslí nad otázkou, aby odpověď vybuchl v salvě smíchu. „Na hotelu máme snídani v ceně, takže udělat míchaná vejce a čaj se ho týkat nebude, ale jinak bude muset poslouchat (smích). Néé, teď vážně. Něco si řekneme, ale jelikož nemáme letos skoro nic naježděno, rozkaz bude znít jasně. Zajezdit si, pokud možno si i zazávodit a hlavně přežít. Letošní sezóna nám nepřála a my budeme jako Kokosy na sněhu.“
Foto: Lukáš Hutla a Radek Hutla, ilustrační: Mirek Horáček a Pavel Fišer
Milevsko – 6. února
Během dneška se stalo stoprocentní, že vedle Andreje Diviše na mistrovství světa družstev o víkendu v Šadrinsku nepojede ani Jan Klatovský. Vzhledem k vytíženosti pardubického primáře Tomáše Brože jeho plánovaná kontrola přesunula na zítřek. Nicméně byť by český ledařský šampión nakrásně dostal souhlas ke startu, dostat se po ose za Ural nezvládne časově. Už jen proto, že náhradní nároďák, který vyrazil na Sibiř včera, trčí na ruské hranici.
„Kontrola bude až zejtra, doktor Brož dneska operuje,“ svěřoval se Jan Klatovský magazínu speedwayA-Z dnes okolo třetí hodiny odpolední. „Týmy už nestíhám, kluci stojí už dvanáct hodin na hranicích a nechtějí je pustit do Ruska.“
Milan Špinka v roli kouče proto v Šadrinsku přivede na nástup trojici ve složení Lukáš Hutla, Radek Hutla a náhradník Vladimír Višváder. „Je to blbý,“ lituje Jan Klatovský své absence. „Ale směřuju to, že bych v neděli odjížděl do Togliatti. Věřím, že to dopadne. Už dlouho stojím, samotnýho mě to štve.“
Pomsta za Olympiádu?
Minulý týden se česká média rozplývala nad zabezpečením českých olympioniků, které do Jižní Koreje budou dokonce doprovázet dva čeští pekaři. Plochodrážníkům se o takovém servisu může jenom zdát.
V ledařských kuloárech se skloňuje, že se ruští celníci mstí západním sportovcům za vyřazení z olympijských her. Ať tak či onak problém na západní hranici měli všichni závodníci už při cestě do Astany. Příčinou zdržení je zbrusu nový formulář, který se tváří jako celní deklarace, přičemž ovšem ledaři do Ruska žádné zboží neimportují.
Zůstali zde stát až půldruhého dne a při dojezdu do kazašské metropole měli prakticky rovnou z dodávky přesednout na závodní motocykl, což nemělo pozitivní vliv na rovnováhu jejich psychiky. Výkony Jaspera Iwemy, Johanna Webera a zejména Franze Zorna hovoří za vše.
Situaci nejlépe logisticky zvládli Švédové, kteří během přesunu nepustili závodníky za volant a nechali je pořádně spát v autě. Až na Stefana Svenssona, který notný kus řídil a v aktuální klasifikaci šampionátu má zatím pouhých šest bodů.
Osečná – 5. února
Předloni se vydal z výpravou svých ledařských kolegů do Ruska jako mechanik, který věřil, že se pro najde nějaká tréninková příležitost, aby po ledě protáhnul svůj motocykl, protože vývoj počasí nedával naději na další závody u nás. A na stadiónu v Ufě mu řekli, že může jet mistrovství Evropy. Letos pevně věří, že by se historie mohla opakovat. Martin Běhal se však magazínu speedwayA-Z svěřil, že mu soudnost velela odmítnout místo v národním týmu, jemuž okolnosti přejí stále méně a méně.
„Beru s sebou motorku od Pecky,“ popisuje Martin Běhal nejcennější zavazadlo, které bude dnes dopoledne nakládat v Přelouči do dodávky Radka Hutly. „V osm ráno vyrážím odsud z Osečný. Třeba bych se moh‘ svýzt mistrovství Evropy, kdybych byl zase miláček štěstěny jako předloni.“
Martin Běhal usedne do jednoho vozu s Radkem a Lukášem Hutlovými a Vladimírem Višváderem, aby se po ose vydali až za Ural. „Bude to tým snů,“ komentuje osečenský ledař pravděpodobnou sestavu národního týmu. „Buď já nebo Vlado jsme měli bejt‘ náhradníkem, ale já řek‘, že na to nemám výkonnost. Jde o nároďák a to je odpovědnost! Vlado na to skočil, půjčím mu motorku.“
Celá česká výprava zůstane v Rusku až do mistrovství Evropy, které se koná ve Vjatských Poljanách poslední únorový víkend. „Jedeme ze Šadrinsku do Ufy,“ popisuje Martin Běhal plán cesty. „Nevím, jestli nás nechaj‘ sklouznout, navíc chtěj‘ sedmdesát pět éček za trénink a to je rána. Jestli budou nějaký rámcový závody nebo guláš, nevím, ale pochybuji…“
Černý ledařský čtvrtek:
První únorový den má na národní tým českých ledařů evidentně podobně ničivý dopad jako černý pátek na newyorské burze. Na svět se začaly valit nepříliš optimální zprávy. Andrej Diviš nemůže do Ruska vyrazit kvůli pracovním problémům. A údajně by mělo být stále více pravděpodobné, že lékaři zítra odpoví Janu Klatovskému ne na otázku, zda bude moct vyrazit směr Šadrinsk.
Ostatní závodníci nemají víza. Co je horšího čas pracuje proti nim a to se mimochodem postavilo i proti operativnímu povolání Lukáše Volejníka. A tak pakliže se naplní černý scénář i v případě Jana Klatovského, o obsazení českého nároďáku se o víkendu v Šadrinsku postarají Lukáš Hutla, Radek Hutla a Vladimír Višváder.
Astana – 4. února
Zatímco včera se Dmitrij Koltakov skláněl před Dmitrijem Chomicevičem a Sergejem Karačincevem, ve druhém finále v Astaně přemožitele nenašel vůbec. Vzhledem k časovému posunu začínal závod již o půl deváté středoevropského času, takže před naším obědem bylo jasné, že obhájce loňského zlata přespříští víkend dorazí do Togliatti s náskokem čtyř bodů na Sergeje Karačinceva a plných deseti na Danila Ivanova.
Martin Haarahiltunen také dnes kalil vodu. Sice vzhledem k pádu v rozjížďce s číslem třináct přišel o dva body, nicméně ani tentokrát nechyběl ve finále. Skvělé výkony podali zase Ove Ledström a Harald Simon, který se zbavil bolestí břicha, jež jej trápily v sobotu. Nicméně po semifinálovém pádu s Martinem Haarahiltunenem skončil na vyšetření v nemocnici.
Rovněž Jimmy Olsen mohl být spokojen a tak Andrej Šišegov, divoká karta kazašského finále mohl na semifinále zapomenout. Z úlohy smolaře nevypadl Johann Weber. V rozjížďce s číslem čtyři za sebou nechal mj. Dmitrije Chomiceviče, avšak po pádu v další sérii ze závodu předčasně odstoupil.
1. Dmitrij Koltakov, RUS
3 3 3 3 3 3 3
21
2. Sergej Karačincev, RUS
2 3 3 3 3 3 2
19
3. Danil Ivanov, RUS
3 2 2 3 3 2 1
16
4. Martin Haarahiltunen, S
3 1 3 X 3 2 0
12
5. Dmitrij Chomicevič, RUS
2 0 3 3 2 1
11
6. Ove Ledström, S
1 3 1 2 2 1
10
7. Harald Simon, A
2 2 2 2 2 X
10
8. Jimmy Olsen, S
2 3 0 2 0 0
7
9. Andrej Šišegov, RUS
1 0 2 2 1
6
10. Vladimir Čeblokov, KAZ (res)
2 1 2
5
11. Charly S. Ebner, A
1 2 1 1 0
5
12. Franz Zorn, A
0 0 2 1 1
4
13. Niclas Svensson, S
1 F 1 1 1
4
14. Johann Weber, D
3 X – – –
3
15. Günther Bauer, D
E 1 1 0 1
3
16. Stefan Svensson, S
0 1 0 0 0
1
17. Pavel Někrasov, KAZ (res)
0 0
0
18. Jasper Iwema, NL
X – 0 X –
0
Průběžné pořadí seriálu:
1.Dimitrij Koltakov 40; 2. Sergey Karačincev 36; 3. Danil Ivanov 30; 4. Martin Haarahiltunen 29; 5. Dimitrj Chomicevič 26; 6. Harald Simon 17; 7. Andrej Šišegov 17,8. Ove Ledström 16; 9. Jimmy Olsen 11; 10.Charly S. Ebner 10; 11. Franz Zorn 9; 12. Niclas Svensson 8; 13. Vladimir Čeblokov 7; 14. Johann Weber 6; 15. Stefan Svensson 6; 16. Günther Bauer 4; 17. Jasper Iwema 2; 18. Pavel Někrasov 0.
Astana – 3. února
Čtyři tisícovky diváků v kazašské metropoli Astaně viděly dnes první finále světového šampionátu ledařů s šokujícím výsledkem. Na nejvyšším stupínku stanul Dmitrij Koltakov, který se na cestě za obhajobou loňského zlata usadil před zítřejším pokračováním na čele aktuální klasifikace s dvoubodovým náskokem. Jenže Martin Haarahiltunen se postaral o senzační debut, když za sebou nechal dva Dmitrije Chomiceviče a Sergeje Karačinceva.
Danil Ivanov se dokonce mezi finálovou čtyřku ani nedostal, když zůstal viset ve druhém semifinále. Martin Haarahiltunen byl jediným závodníkem, který dnes dokázal narušit hegemonii ruských závodníků.
Ti však mezi sebe nikoho dalšího nepustili, Harald Simon skončil sedmý, Ove Ledström za ním. Ten doplatil především na diskvalifikaci za pád v osmnácté jízdě, když se dostal do kontaktu se Stefanem Svenssonem.
Obrovský pech prožil Johann Weber. Kvůli problémům s doklady se jeho cesta do Astana protáhla o šestatřicet hodin. Na místě raději vynechal trénink, aby odpočinkem nabral síly. Při pádu v šestnácté jízdě si však poranil kotník.