Almaty – 1. února
Danil Ivanov nemohl v prvním finálovém podniku v Almaty vykročit lépe za obhajobou světového titulu. Nepoznal hořkost porážky ani v jedné ze sedmi rozjížděk, přičemž v té finálové přivedl za sebou do cíle Dmitrije Chomiceviče, Haralda Simona a Igora Kononova. Bezmála dvoutisícová nadmořská výška zamotala závodníkům hlavy při nastavení motocyklu. Lukáš Hutla se po třech nulách naštěstí vydal správnou cestou, získal dokonce skalp Franze Zorna a v konečné klasifikaci mu patří třináctá pozice.

„Dobrý to bylo až poslední dvě jízdy,“ svěřuje se Lukáš Hutla. „Přes noc mrzlo, mínus pět, mínus sedm. Přes den ale svítilo sluníčko všem do očí a byly plus dva. Jak je to dva tisíce metrů nad mořem, každej‘ běhá po depu a šteluje trysky.“

Český reprezentant se svým mechanikem Martinem Běhalem nebyli výjimkou. „Motorky byly dobře nastavený,“ říká Lukáš Hutla. „Ale bylo teplo a museli jsme poštelovat karbec a přitvrdit zadní pružiny. Motorka skákala a chytla se až někde v půli otáček.“

Po třech úvodních nulách nezbýval prostor na kompromisy. „Začátek, když jdeš na držku, moc ti to nepřidá,“ pokračuje přeloučský ledař. „Ale abych měl audinu nebo olympiádu, jak se na plochý dráze říká, takovej‘ úvod jsem nechtěl mít.“

V rozjížďce s číslem šestnáct urval svůj první bod na úkor Charly Ebnera, aby hned po přestávce dojel do cíle za vítězným Dinarem Valejevem, ale před Franzem Zornem a Vladimirem Čeblokovem. „Po třetí nule jsem dal zadní tlumič co nejvíc natvrdo,“ popisuje své kroky. „Byl jsem totiž pomalej‘ v nájezdech a ty jsou alfa a omega ledový plochý dráhy.“

Jeho premiéra ve velkém světě ledařů je tedy třinácté místo. „Ve čtvrtý a pátý jízdě jsem přidal a bylo to znát,“ komentuje svůj dnešní výkon. „Doufám, že zejtra budu pokračovat, kde jsem dnes začal. Musím urvat nějakej‘ bod navíc.“

Foto: GoodShoot/David Reygondeau (via FIM)

Almaty – 31. ledna
Zatímco Lukáš Hutla s Martinem Běhalem měli na palubě dopravního letadla vcelku příjemný let do kazašského Almaty, jejich motocykly se do dějiště prvního dvojfinálového klání světového šampionátu ledařů prodíraly s obtížemi. A nejen Češi byli rádi, že je stihli na závod, jenž kvůli pětihodinovému posunu startuje nástupem již zítra o půl osmé středoevropského času, stihli připravit.

„Všechno v pohodě,“ hlásí z Almaty Lukáš Hutla. „Žádnej korona virus. V Rusku občas na Číňany koukali všelijak. Ve středu po příletu jsme se koukali po městě, ve čtvrtek měly přijet motorky. Chtěli jsme je připravit, poštelovat karburátory a nastavit trysky.“

Ovšem po náklaďáku naloženém v sobotu v Togliatti nebylo ani vidu, ani slechu. „Byla zvěsti, že má přijet ve čtvrtek večír v deset,“ pokračuje český reprezentant. „Nakonec přijel až dnes v osm ráno. Nastal šrumec, všichni si pomáhali vyložit motorky a bágly.“

Důvod ke spěchu byl nabíledni, protože úderem desáté začínala technická přejímka. „Všechno bylo hektický,“ popisuje Lukáš Hutla. „Pak ale dobrý, potrénovalo se, nastavili jsme motorky. Po banketu jsme ještě dělali na motorkách. Dali jsme větší trysky, je tu větší nadmořská vejška. Motorka je trošku línější, možná půjdeme ještě o zub vejš s převodem.“

Zítra odstartuje světový šampionát naostro. „Jdu spát s čistou hlavou,“ pochlubí se přeloučský ledař. „Led je přemrzlej‘. Odfrézovali ho, bude to takovej‘ motokros. Ale na to se vymlouvat nebudu, pro všechny je dráha stejná.“

Foto: Martin Běhal

Ufa – 29. ledna
Lukáš Hutla, který se v doprovodu svého otce Radka a Martina Běhala vypravil na první finále světového ledařů do kazažského Almaty, šťastně dorazili do Togliatti. Podívali se na sobotní Memoriál Anatolije Stěpanova. Poté naložili motocykly na kamión, který je převeze do Kazachstánu, užili si volné dny rybaření a pak se jejich cesty rozdělily.

Rychle do Togliatti

„Hranice z Estonska do Ruska jsme přejeli za dvě a půl hodiny, to jsem ještě nezažil,“ libuje si Radek Hutla, že zkušenosti z výpravy na prosincový kemp do Slobodskoje jim před týdnem přišly náramně vhod. „V Togliatti jsme byli rychle, jeli jsme furt, chtěli jsme stihnout závody, to se povedlo.“

Memoriál měl formát šesti dvojic, přičemž jedním závodníkem byl Rus a druhým cizinec. Při rovnosti bodů právě rozjezd zahraničních borců rozhodl o triumfu sestavy Martin Haarahiltunen – Dmitrij Koltakov, před Hansem Weberem s Nikolajem Krasnikovem a Niclasem Svenssonem a Igorem Kononovem.

„Byly to závody jako řemen,“ uznává Radek Hutla. „Lukáš nejel, sestavy byly domluvený už předem a cizinců bylo přehršel. Nestartoval ani Ove Ledström. Podívali jsme se, byl to nářez. Po závodech se nakládal náklaďák s motorkama do Kazachstánu.“

Ve vzduchu i v muzeu

Kamión mířící do Almaty s motocykly uváznul podle posledních zpráv ve sněhové vánici. Lukáš Hutla a Martin Běhal jsou momentálně deset kilometrů v oblacích na palubě stroje Air Astana mířícího na stejnou destinaci. Zato Radek Hutla se užívá postavení celebrity v Ufě.

„Rozdělili jsme se,“ říká bohorovným hlasem, který dává najevo, že se mu rozhodně nestýská. „Já nijak dvakrát nemusím do letadla, ještě do ruskýho navíc. A hlavně letenka stojí v přepočtu deset tisíc korun. Museli totiž letět ze Samary do Moskvy a pak teprve do Almaty a Modus se na Kazachstán hodně těšil. A tak čekám v Rusku.“

Rozhodně se však nenudí. „Odjel jsem do Ufy, najal jsem si kvartýr,“ popisuje. „Náš ruskej‘ mechanik Ranis mi domluvil exkurzi v učilišti. V sobotu jsem pozvanej‘ na chatu od ředitele, pojedeme na vyjížďku na skútrech. Ukázali mi muzeum, renovují motorky, přijala mě i zástupkyně ředitele.“

Přes všechen komfort však Radek Hutla není necitelný jako Nastěnčina macecha z dobře profláknuté pohádky. „Jak nejedeš do Kazachstánu dýl než na měsíc, nemusíš mít víza,“ je v duchu se svým synem a jeho mechanikem. „Ale blbnou tady s koronavirem, pořád je to ve zprávách, mají z toho lufta. Kazachstánci chtěj‘ omezit hranice. Nebudu nic předbíhat, ale už aby tam byli!“

Foto: laskavostí české výpravy

Přelouč – 21. ledna
Bart Schaap sice dostal od komise CCP divokou kartu na finále světového šampionátu ledařů, nicméně pozitivní zpráva jej přece jen zřejmě zastihla pozdě. Nestačil si včas vyřídit kazachstánská víza a holandská federace jej včera z úvodního dvojzávodu omluvila. Lukáš Hutla byl naštěstí ve střehu a tak boj o letošního mistra světa odstartuje také s ním.

„Ve středu připravím motorky,“ plánuje přeloučský ledař. „Nechal jsem zkontrolovat simerinky a vůle. Dám to do rámu a pojedu. V neděli se má v Togliatti nakládat kamión s motorkama.“

Český reprezentant bude připraven, aby zasáhl i do dalších finálových závodů v Togliatti a v Šadrinsku. „Nejdřív jsem plánoval letět, že bych si všechno půjčil od Kazachstánců,“ říká. „Ale nakonec pojedu dodávkou, kdyby se někdo zranil a jel jsem i v Rusku.“

Foto: Karel Herman

Přelouč – 17. ledna
Ačkoliv Petr Moravec jménem AČR posílal žádost o divokou kartu pro Lukáše Hutlu bezprostředně po skončení sobotní kvalifikace v Örnsköldsviku, mezinárodní motocyklová federace nebrala při svém verdiktu okolnosti švédského závodu vůbec v potaz. Od zeleného stolu upřednostnila Charlyho Ebnera a Barta Schaapa, kteří měli startovat ve zrušeném Kauhajoki. Ačkoliv přeloučský tým se na dalekou cestu do kazašského Almaty nevydá, jeho hlava zůstává ve střehu.

Radek Hutla včera v Praze požádal o ruská víza. Pakliže by se někdo z patnáctky finalistů zranil, bude se svým synem, jenž je prvním na seznamu náhradníků, připraven vydat se do Ruska. A to i třeba jen na jeden závod. Současný ráz počasí totiž vylučuje konání ledů nejen u nás.

Zrušeny byly i pouťáky v rakouských St. Johannu a Weissenbachu. Nejbližší závodní příležitostí Lukáše Hutly by se jinak stala až družstva v Berlíně.

Foto: Radek Hutla

Mies – 13. ledna
Sotva světlo tohoto světa spatřil jízdní řád světové kvalifikace ledařů, šly hlasy o větší jednoduchosti závodu v Kauhajoki než v Örnköldsviku. Vývoj situace jim dal paradoxně za pravdu. Ačkoliv byl finský podnik zrušen, dva z jeho účastníků, Charly Ebner a Bart Schaap, dostali divokou kartu na finále. FIM zapeklitou otázku rozhodně nevyřešila s vybroušenou elegancí ostříleného diplomata, když z Lukáše Hutly udělala jen prvního náhradníka.

Přitom přeloučského ledaře předpředevčírem ve švédské kvalifikaci dělila od přímého postupu do finále možná jen větší důraznost v klíčovém rozjezdu. Nicméně nesmírně zajímavé by bylo sledovat kroky komise CCP, pakliže by Martina Haarahiltunena přece jen změřil a na postupovou pozici jen dosáhl.

Necháme-li neověřitelné spekulace spekulacemi, při hodnocení kroku mezinárodní motocyklové federace se národnostního aspektu zbavit nelze. Jak Holanďané, tak Rakušané svého zástupce ve finálovém seriálu mají. Čech ovšem bude již podruhé chybět.

Naše trikolóra přitom do světového finále přece jen patří. Už jen s ohledem na historické úspěchy Antonína Švába, Milana Špinky, rodiny Klatovských a dalších borců. A to tím spíše, pokud přihlédneme ke kousíčku, který Lukáše Hutlu do letošního finále dělil.

Proto se nelze divite bude-li finálovou startovní listinu v Čechách provázet pocit hořkosti. Nebýt současného trendu oteplování planety, patřili bychom k ledařským velmocem. Vždyť i v nedávných letech nám počet uskutečněných závodů mohla celá kontinentální Evropa jen a jen závidět.

Nyní pořádně nemrzne ani ve Skandinávii, ani pod Alpami. Administrativní vyřazení jednoho národa může být dalším krokem k posunu ledařského mistrovství světa na úroveň otevřených celoruských her.

Finalisté světového šampionátu na ledové dráze:

Seznam náhradníků:

Foto: Radek Hutla a Karel Herman