Archiv pro rubriku: MS Juniorů

Zdeněk Simota doufá v bednu, Luboš Tomíček v příležitost

Reading a Oxford – 1. září
Minulou sobotu měli na pražské Markétě sousední boxy během Grand Prix České republiky. By byli náhradníky pro oba se našlo dost příležitostí ke svezení. Zítra opět ponesou českou vlajku do boje. Tentokrát ovšem bude rezervním závodníkem pouze Luboš Tomíček. Zdeněk Simota oblékne ve finále juniorského mistrovství světa vestu se startovním číslem šestnáct. Magazín speeedwayA-Z prohodil s oběma reprezentanty pár slov před jejich odjezdem.

„Snad už něco vytvořím,“ doufá Zdeněk Simota, který se mezi šestnáct nejlepších juniorů světa probojoval poprvé. „Grand Prix pro mě nestála za nic. Kdyby se mi to povedlo jako v Pockingu! Chtěl bych stát na bedně.“

Dráha v Terenzanu nebude pro plzeňského závodníka žádnou novinkou. „Byl jsem tam jednou,“ vzpomíná. „A bylo to tvrdý. Ale tehdy jsem tam docela v italský lize bodoval. Pracoval jsem na motorech a do Terenzana se mnou přiletí mechanik z Anglie.“

Také Luboš Tomíček okusí atmosféru světového juniorského finále vůbec poprvé. „Když se dostanu na dráhu třikrát jako v sobotu na Markétě budu rád,“ uvědomuje si realitu. „Nikomu samozřejmě nepřeju zranění.“

Nicméně zároveň nenechává prostor náhodě. „Jsem připravenej,“ říká. „Pojedu stejný motory jako na Grand Prix. A jinak se připravuju normálně jako na každej závod.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Zdeněk Simota sehrál úžasné představení

Pocking – 2. července
Na Rottalstadionu v bavorském Pockingu se rozhodovalo o zbylých volných místech pro letošní světové finále juniorů. Na náročném ovále bylo k vidění vše, co plochá dráha divákovi může přinést.

Už v průběhu týdne zraněného dánského reprezentanta Mortena Risagera nahradil domácí jezdec Alexander Lieschke. Při tréninku se zranil brit Ben Wilson. Jeho kolega z reprezentace Edward Kennett zůstal na letišti v Anglii, jelikož neměl u sebe cestovní pas. Kuriózní na všem bylo, že jeho otec a tým byli připraveni na stadionu v místě konání, ale měli Edwardův cestovní pas s sebou. Tyto příhody dostaly do závodu Dána Patricka Hougaarda.

Více náhradníků už pořadatelé neměli k dispozici, což ovlivnil celkový počet na patnáct. Naše barvy hájil plzeňský Zdeněk Simota. Své účinkování zahájil dvoubodovým počinem, když nad jeho síly byl chorvatský talent Jurica Pavlic. Ve zbytku základní části Zdeněk předváděl dobré starty a precizní bojovnou jízdu, čímž nepoznal porážku na těžké dráze a dokázal plochodrážnímu světu, že se stává světovým jezdcem.

Na jeho skalpu zůstal i pravidelný účastník Grand Prix Antonio Lindbäck. Jejich souboj v šestnácté jízdě byl z jednich nezapomenutelných zážitků nedělního večera a přinesl obrovské nadšení zhruba dvacet fanoušků z Čech.

Přesto, že černý Švéd ve finálové jízdě triumfoval nad nejlepší dvojicí po základní části se 14 body nad naším Zdeňkem Simotou a Polákem Adrianem Miedzinskim, kteří ve stejném pořadí obsadili stupně vítězů. Na čtvrtém místě skončil nejlepší domácí junior Christian Hefenbrock.

Spokojený a usměvavý Zdeněk vůbec poprvé postoupil do finále mistrovství světa juniorů a to v hodině dvanácté, jelikož je to jeho poslední sezona v této kategorii. Druhý zářijový den tak bude moci v italském Terenzanu navázat na loňský úspěch pardubického Tomáše Suchánka.

O post náhradníka se museli rozjíždět Dán Patrick Hougaard a Australan Troy Batchelor, který měl nebezpečně vypadající pád ve své druhé jízdě z první pozice. Ve finále na domácí dráze se sveze také Ital Guglielmo Franchetti, který skončil za postupovými posty, ale pořadatel finálového klání má právo nasadit svého jezdce na úkor ostatních.

Velkým zklamáním pro rakouské fanoušky byl výkon a připravenost jejich miláčka Friedricha Wallnera, který nedokázal zatížit své konto ani jedním bodem. Zbylými postupujícími se stali Jurica Pavlic z Chorvatska, Robert Pettersson ze Švédska a dán Henrik Miller. Arbitrem závodu byl Antony Steele z Anglie.

Hlasy z depa – Zdeněk Flajšhanz
Zdeněk Simota: „Po prvním startu to nevypadalo moc dobře, protože se mi zdálo, že mi motorka moc nejede. Pak jsme vyměnili svíčku a upravili předstih a bylo to o dost lepší. Asi to hlavně udělala ta svíčka. Dráha byla zpočátku dobrá, pak se v nájezdech vytvořily díry, které natahovaly. Spokojen? To jsem moc, kéž by to takhle vyšlo i ve finále.“

Antonio Lindbäck: „Dráha byla velmi dobrá, hlavně že se dalo předjíždět. Ono je dost těžké se na takovýhle závod dobře připravit, protože některé soupeře jsem vůbec neznal. S technikou to bylo v pořádku, minulý týden mi GP zradilo zapalování, těch všechno vydrželo. Finálovou dráhu v Terenzanu neznám, tak uvidíme.“

Adrian Miedzinski: „Všecho bylo dneska O.K., ve finálové jízdě jsem chvíli jezdil na druhé pozici, ale pak mi natáhla díra v zatáčce po startu, zajel jsem trochu do hlubiny a už tam byl Simota. No byl to semifinálový závod, v září v Terenzanu chci ve finále bojovat o medaili, tam už půjde o všechno.“

Chistian Hefenbrock: „Pro mne bylo nejdůležitější se kvalifikovat do světového finále, to je splněno, takže jsem velmi spokojen. To, že jsem dnes ještě postoupil do finálové jízdy je super. Doufal jsem, že tam budu mezi prvními třemi, ale nevadí. Hlavně, že jsem se kvalifikoval do toho Terenzana.“

Fritz Wallner: „Minulý týden jsem měl pád v Natschbachu, myslel jsem , že už to bude dobré, ale zase se to ozvalo (ukazuje různými barvami hrající nateklou patu), nemohl jsem bolestí dál jezdit. Ne, žádné technické problémy s motocykly, jak si někteří myslí, jsem neměl. Odstoupil jsem jen kvůli bolestem.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Zdeněk Simota postoupil do světového finále

Pocking – 2. července
Zdeněk Simota se v semifinále juniorského mistrovství světa představil v excelentní formě. Prohrál pouze svůj úvodní start s Juricou Pavličem, jinak vozil trojky jako na běžícím páse. Zaslouženě tak postoupil do finále mistrovství světa juniorů. Ve finálové jízdě mu vrátil porážku stálý účastník Grand Prix Antonio Lindbäck, takže plzeňský junior skončil nakonec druhý.

1. Antonio Lindbäck, S 3 2 3 2 3 13 1.
2. Zdeněk Simota, CZ 2 3 3 3 3 14 2.
3. Adrian Miedzinski, PL 3 3 2 3 3 14 3.
4. Christian Hefenbrock, D 3 3 1 2 2 11 4.
5. Jurica Pavlič, CRO 3 3 2 2 1 11  
6. Robert Pettersson, S 2 2 1 3 2 10  
7. Henrik Möller, DK E 1 3 3 2 9  
8. Troy Batchelor, AUS 2 F 3 1 1 7+3  
9. Patrick Hougaard, DK 2 2 0 0 3 7+2  
10. Miroslaw Jablonski, PL E 1 2 1 1 5  
11. Guglielmo Franchetti, I 1 0 1 1 2 5  
12. Rene van Weele, NL 1 1 0 2 0 4  
13. Alexander Lieschke, D 1 F 1 0 1 3  
14. Tobias Kroner, D E 0 2 E – 2  
15. Fritz Wallner, A 0 E – – – 0  

Luboš Tomíček postupuje jako náhradník

Leszno – 11. června
Jediný náš zástupce v dnešním semifinále světového šampionátu juniorů postoupil do finále jako náhradník. Pražský závodník začal dvojicí druhých míst. Poté dojel třetí, když jej srazil Australan Chris Holder, který byl z opakované jízdy vyloučen. Ve čtvrté sérii dodal Luboš Tomíček opět druhé místo. V závěrečné jízdě však skončil poslední a to jej poslalo do rozjezdu. V něm sice porazil Ukrajince Andreje Karpova, ovšem oběma ukázal výfuk Ricky Kling. Závod vyhrál domácí Karol Zabik, jemuž na stupních vítězů dělali společnost Švédové Fredrik Lindgren a Sebastian Alden.

„Chyběl bod,“ posteskl si Luboš Tomíček. „Mrzí to, ale to je to kdyby. Bylo to hodně vyrovnané. Finále je v září, třeba se svezu…“

1. Karol Zabik, PL 3 2 3 2 3 13 1.
2. Fredrik Lindgren, S 2 3 3 2 2 12 2.
3. Sebastian Alden, S 2 3 3 3 3 14 3.
4. Daniel King, GB 3 2 3 0 3 11 4.
5. Pawel Hlib, PL 3 3 2 1 1 10  
6. Chris Holder, AUS 3 3 U 3 X 9  
7. Pawel Mesiac, PL 1 2 2 3 1 9  
8. Ricky Kling, S 1 1 1 2 2 7+3  
9. Luboš Tomíček, CZ 2 2 1 2 0 7+2  
10. Andrej Karpov, UA 1 1 2 0 3 7+1  
11. Thomas Stange, D 2 0 1 3 0 6  
12. Krzysztof Buczkowski, PL 1 1 E F 2 4  
13. Lars Hansen, DK 0 1 1 1 1 4  
14. Jamie Wright, GB 0 0 0 1 2 3  
15. Jason King, GB 0 0 2 1 0 3  
16. Dario Galvin, USA 0 0 0 0 1 1  

Antonín Galliani nezastírá svou chybu, ale…

Praha – 22. května
Jak jsme už informovali, Antonín Galliani nemohl startovat ve čtvrtfinále mistrovství světa v chorvatském Goričanu, protože neměl licenci FIM. Magazín speedwayA-Z se ptal na detaily Petra Moravce, předsedy VV SPD, Milana Špinky, reprezentačního manažera, a samozřejmě závodníka samotného. A zjistil, že mezinárodně nepříliš ostřílený junior doplatil ve své nezáviděníhodné situaci na řadu dalších nepříznivých faktorů, by sám nezastírá svůj hlavní díl viny.

„Antonín Galliani si nekoupil licenci,“ vyjádřil se na dané téma Petr Moravec. „Každý jezdec je povinen nastoupit k závodu s platnou licencí té organizace, která závod pořádá, v tomto případě FIM. Za to si je zodpovědný závodník. Všichni naši jezdci procházejí školením a vyplňují to v testu. Federace objednává před začátkem sezóny určitý počet celoročních a jednorázových licencí. Ty se používají na všechny plochodrážní závody FIM. Pak jsou ještě navíc celoroční a jednorázové licence UEM. Nemáme objednaný přesný počet licencí, máme jich samozřejmě víc, protože plochá dráha je postupovou soutěží a proto tomu tak je.“

Šéf české ploché dráhy magazínu speedwayA-Z řekl, že AČR je schopen distribuovat licence operativně. „V uplynulém týdnu vezl Karel Nauš (generální sekretář FMS AČR – pozn. redakce) licence Luboši Tomíčkovi a Tomáši Suchánkovi na extraligu do Plzně. Tomášovi jsem ji bral do Pardubic já. A třeba Filip Šitera si domluvil, že mu licenci nechají na vrátnici v Opletalce a on si jí tam vzal cestou do Sheffieldu. Dokonce umíme i licenci vystavit a poslat faxem, ale nemůže ji někdo začít shánět tři hodiny před závodem a navíc ještě v sobotu. Dokonce i Milan Špinka, který byl s Antonínem Gallianim v Goričanu, s tamními funkcionáři pro něho sháněli licenci, protože ji nemusí vystavit mateřská federace.“

Problémem byl ovšem postup jury během závodu v Goričanu. Český závodník byl normálně převzat na mezinárodní licenci AČR a dokonce trénoval. Nikdo si nevšimnul ničeho podezřelého, až teprve těsně před závodem za ním přišli, že nemůže startovat, protože nemá licenci FIM.

Milan Špinka tak měl čas na sjednání nápravy o několik hodin zkrácen. „Volal jsem na slovinskou, chorvatskou a italskou federaci, ale marně,“ líčil magazínu speedwayA-Z svůj postup. „Dokonce za mnou přivedli sekretářku chorvatské federace, která byla na tribuně. Ale řekla mi, že u sebe žádnou nemá.“

Reprezentační kouč telefonoval také samozřejmě profesionálním funkcionářům AČR. „Karel Nauš byl někde na soutěži a Marcele Švejdové (sekretářce VV SPD – pozn. redakce) jsem se nedovolal,“ řekl. Přitom právě sekretářka nafasovala před lety pro podobné případy služební mobil, nicméně Milan Špinka bohužel nevolal ze svého čísla. Když potom Marcela Švejdová kontrolovala zmeškané hovory, chorvatské číslo si bohužel nedala dohromady s možným problémem českého reprezentanta v Goričanu.

„Byly doby, že jsme licence vozili s sebou,“ zavzpomínal Milan Špinka. „Teď to byl pech, že jsem tam nikde žádnou nesehnal. Ale poučíme se z toho do budoucna.“ Právě tato slova jsou jediným pozitivem v kauze nešastného Antonína Gallianiho. Poučit by se však měl i sekretariát FMS AČR. Přece nevypravuje týdně do světa tolik reprezentantů, aby si v éře výpočetní techniky nedal dohromady, že jeden z nich si nekoupil licenci, a nespustil alarm patřičným směrem?! Svým způsobem selhal i klub. Stačil přece jediný dotaz na Antonína Gallianiho, zda si licenci FIM koupil, a možná jsme teď měli v semifinále juniorského mistrovství světa tři zástupce.

A co na to závodník samotný? „Je to škoda,“ svěsil Antonín Galliani smutně ramena. „Poslední rok juniorů a takováhle blbá situace. Předtím jsem jel v mistrovství světa jen loni v Pardubicích a to jsem si licenci koupil tam. Je to samozřejmě moje chyba, ale na přejímce bylo všechno v pohodě. Odtrénoval jsem, jenže pak přišli těsně před závodem. Těžko říct, co by se dalo dělat, ale bez pana Špinky bych tam byl úplně v prdeli. Určitě se snažil, ale bohužel to nevyšlo.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)


Martin Vaculík mohl klidně vyhrát diváckou cenu

Praha – 17. května
V minulosti bývalo zvykem, že pořadatelé motoristických akcí odměňovali diváka, který na jejich podnik přijel z největší dálky. Ve středu by na podobné ocenění mohl aspirovat klidně Martin Vaculík. V neděli večer závodil na severu Anglie v Sheffieldu, pak se vrátil domů do Žarnovice. A na Markétu dojel jen proto, aby se po verdiktu jury odložit klání na příští úterý, stal nedobrovolným divákem dramatu, který se nekonal. A tak se alespoň se čtenáři magazínu speedwayA-Z podělil o své dojmy ze svého debutu v reprezentační vestě.

Jak magazín speedwayA-Z už informoval cesta do Albionu nezačala pro slovenského juniora šastně. Během noclehu v Praze se jim neznámí pobertové v noci ze čtvrtka na pátek vloupali do jejich dodávky.

„Vylomili zámek, vzali mi basy s nářadím, autorádio, foák a všechny náhradní díly,“ sčítal škodu Martin Vaculík. „Naštěstí si tam nechali přilbu, protože si ji nevšimli.“ Ztrátu tak utrpěli také naši čtenáři, protože žarnovický závodník tak nemohl pořídit jedinou fotografii. „Mám jen jednu fotku v mobilu a ta je z přístavu.“

Navzdory nepříjemné příhodě nakonec Martin Vaculík se svým otcem Zdenem dorazili až do Sheffieldu. „Cesta byla dlouhá, ale naštěstí jsou všude dálnice,“ komentoval přesun slovenský plochodrážník, který je vzhledem k bydlišti v Žarnovici na dlouhé štreky zvyklý.

V závodě samotném pak skončil patnáctý. „Filip nám pomohl s věcma,“ zmínil Martin Vaculík pomoc ze strany Filipa Šitery. „Dráha tam byla tvrdá. Jel jsem 59, ovšem dobrá by byla 56. Ale na to jsem přišel až ve čtvrté rozjížďce.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)