AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Divišov – 7. června
Dlouhé fronty stojící před branou plochodrážních stadiónů na vstupenky navzdory dešové přeháňce nejsou v naší zemi příliš častým jevem. Dnes se v Divišově sen mnoha klubových pokladníků proměnil v realitu. Bránou areálu prošlo tolik lidí jako snad ještě nikdy. Vytvořili báječnou kulisu kvalifikačního kola o SGP 2010, jehož atmosféra vzhledem ke stanům a koncertu připomínala spíše povedený happening. By naši reprezentanti hráli početní prim, do semifinále se dostal pouze Lukáš Dryml díky šestému místu. Blízko postupu měl i Hynek Štichauer, jehož ovšem v první sérii nechal na holičkách spolehlivý motor. Josef Franc a Richard Wolff mohli žehrat na nepřízeň rozhodčího. Luboš Tomíček se bohužel aktérem děsivé kolize ve čtvrté jízdě. Zkusil pokračovat, avšak nakonec raději odstoupil. Byl převezen na vyšetření do benešovské nemocnice, ale rentgen naštěstí neodhalil žádnou frakturu. Ke slovu se tím pádem dostali i náhradníci Jan Jaroš a Michael Hádek. Plzeňský junior vytvořil zajímavý rekord, když v jediným dni absolvoval dva mítinky ranku světového šampionátu.
České naděje přinesly vesměs ztráty
Pět českých závodníků ve startovní listině zvyšovalo naděje, že by se červenomodrobílá trikolóra mohla objevit u více jmen postupujících do semifinále. Avšak už rozjížďka s číslem jedna naznačila, že se zvýšená kvantita musí zákonitě projevit tímto směrem. A to tím spíše, má-li postupové síto jen šest malých dírek.
To si dobře uvědomoval i Martin Vaculík. Slovenský borec vyhrál první jízdu stylem start – cíl. Vzhledem k jedničce na svých zádech putoval na rošt hned po přestávce, kde své velké sólo zopakoval. Po dvou sériích mu v otázce neporazitelnosti mohl konkurovat pouze Grzegorz Walasek, pozdější triumfátor celého klání.
Šest bodů slovenského borce předznamenalo, že to bude právě on, kdo se ze závodníků spjatých s naší plochou dráhou vyvaruje jakýchkoliv problémů. V úvodní rozjížďce mu Josef Franc a Richard Wolff, jenž poskočil do hlavní šestnáctky místo Simona Steada, stačili jen sekundovat. Už ve druhé sérii se však cesty obou pražských závodníků diametrálně oddělily.
Richard Wolff zůstal stát na roštu šesté jízdy, zatímco ostatní mířili vstříc úvodnímu kolu. Teprve na jeho sklonku napadlo arbitra Briana Svendsena zastavit jízdu. Vzápětí rozsvítil vylučovací světlo v barvě adekvátní povlaku českého borce. „Svítilo červené světlo,“ hájil se Richard Wolff. „To přece nemůže startovat!“
Za pravdu mu dal také klakson v depu, který v okamžiku startu houkal. Jenže hádejte se s rozhodčím. Navíc s takovým, který stále nemůže pochopit, proč jeho domnělé kvality nedošly uznání nominací na velkou cenu. „V Natschbachu napomenul Pepeho, že si při tréninku zkusil start při červeném světle,“ zlobil se Richard Wolff. „A teď mě vyloučí, že na červeným světle stojím!“
Na svérázného sudího narazil shodou okolností také Josef Franc. Ve druhé sérii ale pro něho vypadalo vše slibně. V rozjížďce s číslem pět připravil Madse Korneliussena o druhou příčku už ve druhém oblouku. Dán usiloval o odvetu až na cílovou čáru. By byl evidentně rychlejší, Pražan překypoval brilantní technikou jízdy a dva body uhájil.
Se čtyřmi na kontě vzhlížel pln nadějí k jedenácté jízdě. V úvodním nájezdu na něho nevybylo v tlačenici žádné místo a tak musel k zemi. Verdikt Dána na věži byl nemilosrdný. Josef Franc ven! Stejně jako Richard Wolff byl z postupové hry i on, protože křivda nechala stopy na jeho psychice. A ve čtvrté sérii nebodoval.
Z trojice Pražanů však dopadl nejhůře Luboš Tomíček. V rozjížďce s číslem čtyři pronásledoval vedoucího Jonase Kyllmäkorpiho. Ve druhé zatáčce se však přetočil a následoval děsivý pád, do něhož se zamotali ještě za ním jedoucí Renat Gafurov a Grzegorz Walasek.
Čech byl diskvalifikován, ale mnohem větší obavy vzbuzoval jeho zdravotní stav. Nechtěl však vyklidit pole jen tak a vydal se na start páté jízdy. Během necelého kola se však ukázalo, že starostlivé pohledy mechanika Miroslava Mihuleho měly své opodstatnění. Luboš Tomíček zastavil během úvodního kola a nakonec skončil na pozorování v benešovské nemocnici. Vyšetření však naštěstí nepotvrdila žádné zlomeniny.
Patálie se nevyvarovaly ani Hynku Štichauerovi. V průběhu třetí jízdy zjistil, že mu přestává fungovat spolehlivý motor. „Padaly na mě hrůzný myšlenky,“ svěřil se později se svými duševními stavy, které zažíval cestou k šachovnicové vlajce. „Tomuhle motoru jsem věřil a nevěděl, co mám ještě ve forotě.“ I v zapeklité situaci si však věděl rady, by za cenu experimentů. Škoda dvou následných třetích míst, protože mít o bod navíc, rozjížděl se s Jonasem Kyllmäkorpim o post náhradníka.
Jediné české želízko v ohni
A tak se už jako mnohokrát předtím stalo, že pomineme-li borce ze druhého břehu řeky Váh, zachraňoval pověst české ploché dráhy Lukáš Dryml. Do Divišova přijel prakticky rovnou z Eastbourne, kde včera večer domácí Orlům přispěl čtrnácti body a dvěma bonusy. S sebou si přivezl dva anglické motory, o nichž se domníval, že by na krátké divišovské dráze mohly fungovat.
Nakonec však nebyl spokojen, protože v pěti jízdách dnešního závodu osedlal hned tři motocykly. Technický handicap však doháněl svým pověstným nasazením. Ve druhé jízdě vedl, ovšem v úvodním výjezdu jej předčil Kenneth Bjerre. Pardubičan se nedal a hned v následujícím oblouku opět udával tempo. Dán se však nakonec přece jen ve třetím kole dostal do čela.
Rozjížďce s číslem pět dominoval Martin Vaculík. Lukáš Dryml za sebe odsunul Hynka Štichauera, aby si připsal další dvojku. Tato cifra mu byla souzena až do konce 
dnešního klání. V desáté jízdě držel sudí dlouho pásku. Když konečně letěla nahoru, Lukáš Dryml odjížděl jako třetí. Mads Korneliussen se však stal jeho obětí už v první zatáčce.
V rozjížďce s číslem patnáct však všem zatrnulo. Lukáš Dryml upadl za prakticky totožných okolností jako prve Josef Franc. Jenže naštěstí si tentokrát Brian Svendsen zřejmě uvědomil, že za první zatáčku se vylučovat nemusí. Čech mohl na repete, jenž ovládl suverénní Grzegorz Walasek. A nakonec se dostal před Josefa France.
Osm bodů nedávalo vůbec žádnou jistotu. Jenže pardubický borec startoval až v poslední jízdě a v mezičase byly karty rozdány. Renat Gafurov, jenž se stejným skóre řešil podobný problém, mířil za svým prvním vítězství. Lukáš Dryml předčil v první zatáčce Vladimira Dubinina, když Mads Korneliussen byl stále v jeho patách. Deset bodů přineslo vcelku komfortní postup.
Lidem, kteří si v depu vyplňovali své programy, nahlížel přes rameno také Martin Vaculík. Jeho ovšem zajímalo, zda má šance na umístění na stupních vítězů. Šanci na něj mu nesebrala ani devátá jízda. V prvních kapkách hustého slejváku, který na chvilku pozdržel závod uhlídal Madse Korneliussena, ale Grzegorz Walasek mu unikl.
Protože ve druhé jízdě zaváhal Piotr Protasiewicz, když dojel až třetí, zas taková rána pro Slovákovy ambice to nebyla. Leč třináctka u čísla jízdy mu žádné štěstí nepřinesla. 
Prakticky celou dobu trčel na čtvrté příčce a až na poslední chvíli v závěrečné zatáčce dokázal podjet Vjačeslava Giruckise. V té době ovšem už vítězný Piotr Protasiewicz i druhý Renat Gafurov byli dávno v cíli.
„Dal jsem špatný převod,“ vysvětloval Martin Vaculík ve svém depu, kde mu vedle otce Zdena skvělým způsobem radil také legendární Jiří Štancl. Na pódium však za těchto okolností nestačil ani triumf ze sedmnácté jízdy. Na štítě Martina Vaculíka zůstal i Kenneth Bjerre, jenž předtím prohrál pouze se suverénním Grzegorzem Walaskem. Nicméně v konečném součtu měl Dán o bod víc než Martin Vaculík.
Ten už mohl doufat jedině v zázrak, že by Piotr Protasiewicz nevyhrál rozjížďku s číslem devatenáct. Chvíli to vypadalo, že nebesa vyslyšela Slovákovu úpěnlivou prosbu. Vedl Josef Franc, který konečně dopasoval motocykl dle svých představ. Jenže ve druhé zatáčce se Polák posunul do čela. Jeho triumf poslal Martina Vaculíka definitivně na čtvrtý post. A zároveň přinesl rozjezd s Kennethem Bjerrem o druhé místo. By se Piotru Protasiewiczovi do něho moc nechtělo, nakonec v něm Dánovi ukázal výfuk.
Hlasy z depa
„Těším se, že jsem postoupil,“ netajil se Martin Vaculík. „Škoda té jedné jízdy. Dal jsem špatný převod a to nebylo dobré. Jinak by byl start lepší. Hlavní je postup, škoda, že nebyla bedna. Všechno probíhalo bez problémů, byl se mnou v depu i Jirko Štancl. Spolu s otcem mi dávali dobré rady. A ocino tradičně dobrá práce v depu. Díky jim oběma i fanouškům. Troubili mi víc než Češi Čechům.“
„Byl to vyrovnanej‘ závod,“ bilancoval Lukáš Dryml. „Je to malá dráha a já tady byl naposledy, když mi bylo šestnáct. A pak na tréninku před čtrnácti dny. Jsem nadšenej‘ za tyhle závody. Kam se hrabou některý větší kluby. Přijedu z Anglie a tady je koncert, lidi se bavěj‘. Super závod a dobrá dráha. Neměl jsem naladíno, vzal si dva motory z Anglie. Myslel jsem, že na krátký dráze pojedou. Ale musel jsem tvrdě první vingl. Měl jsem tři motorky během závodu a to nesvědčí, že by mi to jelo nejlíp. Ale na malejch‘ drahách se bavím a využívám zkušeností. Jsem nadšenej, byla tu skvělá atmosféra, připomínalo mi to Švédsko.“
„Jsem zklamanej‘,“ neskrýval Hynek Štichauer. „Vyhrál jsem jednu jízdu, ale z toho se závody nevyhrávaj‘. V první jízdě jsem zjistil, že motor, co jezdí všude, přestal fungovat. To na mě padaly hrůzný myšlenky. Tomuhle motoru jsem věřil a ani nevěděl, co mám ve forotě. Ale jedeme dál, letos se chci soustředit především na Anglii.“
„Nic neřeknu,“ odmítal Josef Franc pokusy o rozhovor. „Jen, že rozhodčí byl píčus. Pískal nevyrovnaně. Závody těžký, já si posral dvě jízdy a to mě stálo třeba náhradníka. Jinak všechno fungovalo. Jsem nasranej‘, že jsem nedokázal přizpůsobit motorku, aby jela jako v poslední jízdě. Nasranej‘ ale můžu bejt jen sám na sebe.“
| 1. Grzegorz Walasek, PL | 3 3 3 3 3 | 15 |
| 2. Piotr Protasiewicz, PL | 3 1 3 3 3 | 13+3 |
| 3. Kenneth Bjerre, DK | 3 2 3 3 2 | 13+2 |
| 4. Martin Vaculík, SK | 3 3 2 1 3 | 12 |
| 5. Renat Gafurov, RUS | 2 2 2 2 3 | 11 |
| 6. Lukáš Dryml, CZ | 2 2 2 2 2 | 10 |
| 7. Joonas Kyllmäkorpi, FIN | 1 3 1 2 1 | 8 |
| 8. Hynek Štichauer, CZ | 0 1 1 3 2 | 7 |
| 9. Mads Korneliussen, DK | 2 1 1 2 1 | 7 |
| 10. Josef Franc, CZ | 2 2 X 0 2 | 6 |
| 11. Artjom Laguta, RUS | 1 3 0 1 0 | 5 |
| 12. Vladimir Dubinin, UA | 0 0 3 1 0 | 4 |
| 13. Jan Jaroš, CZ (res) | 2 1 | 3 |
| 14. Richard Wolff, CZ | 1 ex 0 1 1 | 3 |
| 15. Vjačeslav Giruckis, LAT | 1 0 1 0 0 | 2 |
| 16. Denis Štojs, SLO | 0 1 0 0 – | 1 |
| 17. Luboš Tomíček, CZ | X R – – – | 0 |
| 18. Michael Hádek, CZ (res) | F | 0 |
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Michal Kohout
