Budínek – 17. července
Přímým nasazením Švédska rovnou do finále se situace s postupem do race-off pro český národní tým logicky usnadnila. Nicméně naši borci nezklamali ani v Malille. Samozřejmě před notoricky známým sebemrskačstvím některých českých fanoušků by na prahu patnáctého století zbělel závistí i masochistický pražský arcibiskup Jenštejn, avšak většina příznivců byla minulý čtvrtek na naši reprezentaci pyšná. Milan Špinka se magazínu speedwayA-Z svěřil, že patří mezi ně, by by samozřejmě postup do finále bral všema deseti.

Riskovat se musí
„Museli jsme se vracet z King’s Lynn, Vašek měl potlučenou ruku,“ vypráví Milan Špinka. „Přijeli jsme domů večer a ráno jsem přeskočil k Matějovi, který ráno přiletěl a dělal motorky.“ Na palubě jeho dodávky byly i motory od Ondřeje Veverky, které si vypůjčil Josef Franc, což se již záhy mělo významně projevit.

Český nároďák se v Malille sešel o tréninku. „Proběhl v pohodě,“ bilancuje Milan Špinka. „Vypadalo to, že Angličané nebyli moc rychlí. Ve skrytu duše jsem věřil, že bychom s nimi mohli jet. Opak byl pravdou, po osmi jízdách jsme měli osm bodů, Poláci devět a Angličani už šestnáct.“

Mítinku vládli Dánové, kteří v polovině základní části předčili Angličany o dva další body. A to už Neil Middleditch profitoval z vítězné jízdy Tai Woffindena v roli žolíka. Milan Špinka mohl litovat pádu Aleše Drymla ve třetí jízdě, na druhou stranu byl Josef Franc jediným, kdo v prvních sedmi jízdách projížděl vítězně cílem a nepatřil do dánského výběru.

„Byl tam Alešův pád, Lukášova nula, ale pak jsme sbírali body,“ ohlíží se český manažer za vstupem svého celku do závodu. „Po osmi jízdách ale bylo největší zděšení u Poláků. Přijeli sem jako favorité a vládli jim Dánové a Angličané. Když Buczkowski vyhrál devátou a Gollob potom jedenáctou, Marek Cieslak neváhal a dal Gollobovi jokera. Ten vyhrál a rázem měli jednadvacet bodů. Marek Cieslak byl pod tlakem, ale co měl při zranění Jarka Hampela a Janusze Kolodzieje dělat s polovinou týmu. Říkal mi, že si všichni v Polsku myslej‘, že když vyhráli čtyřikrát, že musí vyhrávat pořád.“

Nám však třetí série nevyšla. Matěj Kůs jí rozehrál nulou, kterou vzápětí dovezl i pětibodový Josef Franc, by byl zpočátku hodně vpředu. Souboj s Nickim Pedersenem ho ovšem poslal na poslední místo, když Dán nakonec dojel druhý.

V jedenácté jízdě byl Aleš Dryml diskvalifikován za najetí do pásky, které ovšem při nejlepší vůli vypadalo jako letmý start a to i z pohledu několika televizních kamer. Milan Špinka zamířil k telefonu v doprovodu obou bratří Drymlových, aby verdikt sudího reklamoval, ale neuspěl.

„Nakonec to bylo v televizi vidět,“ uznává Milan Špinka. „Opakovali to, viděli jsme to v boxech. Ála chtěl vyhrát a v takovejch‘ závodech musel riskovat. S kvalitními a vyrovnanými závodníky se musí riskovat o to víc. A teď to holt nevyšlo.“

Jediný bod pro český tým ve třetí sérii inkasoval Lukáš Dryml. V rozjížďce s číslem dvanáct pronikl spodní stranou první zatáčky ze čtvrté pozice na druhou. Tomasze Golloba nestihnul předjet. Polák mu navíc poslal v ústrety cejchu, po jejímž nárazu klesnul Pardubičan i za Nielse Kristiana Iversena.

Velká Británie pod českým tlakem
Riskantní strategii musel volit i Milan Špinka. Stejně jako při úvodním závodě v King’s Lynn si žolíkový útok načasoval do rozjížďky s číslem čtrnáct. Naději na dvojnásobný počet bodů vložil do rukou Josefa France, by ve třinácté jízdě zaznamenal svou druhou nulu v řadě.

„Risknul jsem to a dal ho tam,“ svěřuje se český kouč, který po svém rozhodnutí sledoval počínání Josefa France stejně dychtivě jako čeští fandové u televizních obrazovek. Pražan brilantně odstartoval, aby posléze zdárně odvracel veškeré útoky Macieje Janowskeho. „Měl jsem z jeho vítězství radost,“ netají se Milan Špinka. „Přibližovali jsme se soupeřům, ale už jsem viděl, že na postup do finále to není.“

V šestnácté jízdě se Lukáš Dryml opět prezentoval jako vynikající startér. Dopředu se však dostal Tomasz Gollob a tvrdý souboj s Nicki Pedersenem o druhé místo vyzněl opět ve prospěch dánského závodníka. Jenže hned po přestávce Aleš Dryml po souboji s Leonem Madsenem triumfoval stylem start – cíl. „Ztráceli jsme jedenáct bodů, ale najednou to bylo o šest,“ komentuje Milan Špinka.

Poslední šanci českých závodníků, aby svůj postup do race-off podtrhli průnikem na třetí místo, sebral Chris Harris v rozjížďce s číslem osmnáct. V roli taktické rezervy se do čela dostal současně s vylétnutím pásky, zatímco Matěj Kůs startující od mantinelu neměl šanci proniknout dopředu včas.

„Úspěch byl, že jsme se do run-off po letech dostali,“ bilancuje Milan Špinka. „Po letech, když se nám v mistrovství světa družstev v posledních letech nedařilo, je to impuls, že by se dalo jít dál. Kluci do toho dali všechno, nikdo to nebral na lehkou váhu, děkuju celýmu týmu. Samozřejmě by bylo nejlepší jet ve finále, ale když budu chodit pevnýma nohama po zemi, je náš výkon dobrej‘ úspěch.“

Zastánci změny rozpisu směrem ke čtyřčlenným družstvům hovoří o výhodě, jelikož je snadnější najít čtyři skvělé závodníky než pět. „V pěti máš zase víc možností s náhradníkem,“ kontruje Milan Špinka. „Tady můžeš jen s jokerem nebo taktickou rezervou. Ale v současné době by byl pátej‘ jezdec u nás problém, Vašek Milík měl tu ruku.“

Úvahy, že by se světové finále mohlo jet napřesrok u nás, což by nám přineslo výhodu přímého nasazení, nechtěl Milan Špinka komentovat. „Teď se uvažuje o dlouhé dráze, že by jelo devět mančaftů,“ říká. „Hlásí se Austrálie a Norsko a devátý tým y se našel. Jelo by se ve třech, tři dvojice v jedný jízdě. O tom jsme měli jednání už ve Francii. Pro nás by to bylo lepší už kvůli financování od státu, kde v soutěži musí být osm účastníků.“

Foto: Petr Makušev

Malilla – 14. července
Dánský manažer Anders Secher se odhodlal k odvážnému kroku, když pro finále světového poháru k ostříleným borců povolal mladé juniory. Sázka na omlazený tým mu ovšem vyšla dokonale a červenobílí Seveřané po čtyřech letech znovu usedli na trůn. Nicki Pedersen krok svého manažera označil za revoluci, která do týmu přinesla nový duch, a připustil, že sám nechápe, jak se svými krajany mohli o tři body porazit Australany.

„Zničehonic tým, který jsme měli sedm let, už nefungoval,“ ztotožnil se Nicki Pedersen s postupem svého manažera, který povolal dvacetiletého Michaela Jepsena Jensena a sedmnáctiletého Mikkela B. Jensena, nejmladšího borce vůbec ve finále světového poháru. „Týmový duch, který jsme si mysleli, že máme, se někam vytratil.“

Najednou se objevil úplně jiný dánský tým. „Nevím, kde se to vzalo, ale tohle byl docela zábavný týden,“ připustil Nicki Pedersen. „Každý z nás byl úplně bez předsudků, mluvilo se otevřeně o nastavení. Noví kluci nám přinesli novou sebedůvěru a hlavně nikdo nemusel porazit toho druhého.“

Nicki Pedersen byl však poněkud zaskočený, že jeho tým dokázal porazit favorizované Australany, jimž velké šance připisovali nejen bookmakeři. „Jsou bezesporu dobrý tým,“ vyjádřil se na adresu protinožců. „O tom není sporu, Darcy je největší talent, co kdy plochá dráha měla. Skutečně proboha nevím, jak jsme je nakonec porazili. Myslím, že to byl týmový duch, byli jsme hodně sebevědomí.“

Foto: tiskový servis IMG World

Malilla – 12. července
Celkem pětkrát v posledních letech se Poláci radovali z triumfu ve světovém poháru družstev a letos měli šanci na čtvrtý titul v řadě. Do jejich cesty se ovšem při včerejším race-off v Malille postavili Dánové. Když dánská čtveřice doprovodila na pódiu tóny státní hymny svým vlastním zpěvem, byla však polská vláda u konce. Naši severní sousedé totiž budou ve finále poprvé od roku 2006 chybět. Český národní tým měl několikrát na dohled Brity, nakonec po sympatickém výkonu obsadil čtvrtou příčku.

Manažer Anders Secher měl včera k dispozici Nicki Pedersena, který v Bydhošti chyběl, protože si uprostřed sezóny dopřál relaxační dovolenou na Kanárských ostrovech. Poslal ho do akce místo Mikkela B. Jensena. „Sice nejsem v týmu, jede za mě Nicki, ale jsem v pohodě,“ svěřoval se dánský junior před závodem. „Náš tým vypadá skutečně dobře a silně. A pamatujte si, budu brzy zpátky!“

Dánský junior měl možná na mysli už sobotní finále, kde jeho družstvo bude mít za soupeře domácí Švédy, Rusy a Australany. Včerejší race-off ovládli Dánové dokonale a vypořádali ses polským tlakem, aby polské orlici uzavřeli finálové brány.

Historie však nabízí další polsko – dánské paralely. Seveřané byli posledním týmem, který Poláky ve Vojensu roku 2008 sesadili z trůnu a nyní by rádi na něj opět usedli. „To by pro nás znamenalo hodně,“ vyjádřil se na toto téma Niels Kristian Iversen. „Měli jsme pád těžkých let, kdy jsme byli hodně blízko. Předloni ve Vojensu nás nakonec porazili Poláci, kteří byli hodně silní, nyní ale neměli nejsilnější tým. Museli jsme vyhrát race-off a postoupit do finále.“

Bez zraněných Jaroslawa Hampela a Janusze Kolodzieje však Marek Cieslak dokázal být tvrdým soupeřem a skvělým taktikem, což dokázal v rozjížďce s číslem dvanáct. Když se Tomasz Gollob sebral po dvou úvodních nulách a vyhrál jedenáctou jízdu, neváhal ani vteřinku a svěřil svému kapitánu žolíka.

Na Dány polský nápor nestačil, ale Angličané museli za záda červenobílých. Přitom po úspěšném žolíkovém útoku Tai Woffindena v rozjížďce s číslem osm dýchali na záda vedoucích Dánů s odstupem pouhých dvou bodů. Chris Harris nasazený jako taktická rezerva zvítězil v osmnácté jízdě, čímž definitivně sfouknul českou naději na skok na třetí místo.

Náš tým neprožil rozhodně špatný večer. Josef Franc triumfoval hned v rozjížďce s číslem dvě. Posléze ve čtrnácté jízdě i on zapadl do koncepce úspěšných žolíků konkurenčních týmů a čtrnáctou jízdu vyhrál stylem start – cíl. Maciej Janowski mu sice nedopřál ani chvilku klidu, však pražský borec byl dokonalým pánem situace.

„Je to všechno o štěstí,“ svěřoval se Josef Franc na tiskové konferenci. „Nikdo z nás v národním týmu není špatný závodník. Jenom jsme teď pár hodin neměli štěstí. Já měl dobrý večer a tak to prostě někdy chodí.“

Na seznam vítězů se zapsal také Aleš Dryml, skvěle se orientující v postartovní skrumáži sedmnácté jízdy. Ale česká šance atakovat Brity vzala za své hned vzápětí triumfem Chrise Harrise, jak již bylo řečeno.

„Opravdu jsme neočekávali hodně,“ připouštěl Josef Franc. „Ale je škoda, že jsme poslední. Doufám, že v budoucnosti budeme mít více štěstí a dáme dohromady ještě lepší tým. I když jsme moc neočekávali, naše umístění není příliš špatné. Se svým výsledkem jsem spokojený, i když bych pokaždé rád měl pár bodů navíc, ale jsem šastný.“

Klíčovou informaci pro další vývoj světového poháru přineslo také losování barev povlaků pro sobotní finále. Domácí Švédové budou mít červené, Rusové modré, Australané bílé a Dánové žluté.

Foto: tiskový servis IMG World

Budínek – 11. července
Sotva pár hodin se Milan Špinka zdržel v České republice po svém návratu z King’s Lynn. Domů dorazil včera večer, ale už dnes okolo čtvrté nad ránem vyrazil směr Malilla. Navzdory nabitému časovému harmonogramu se pro magazín speedwayA-Z ohlédl za pondělním postupem českého družstva, i když už spřádal plány za zítřejší race-off v Malille.

Ostrovní mise splněna
Britské ostrovy jsou nevyzpytatelné svým deštivým počasím, s nímž se dostal do křížku rovněž pondělní mítink v King’s Lynn. „Chtěli zkrátit trénink,“ vypráví Milan Špinka. „Měli obavy z deště, protože tam předtím pršelo tři dny. Ale nakonec se udělal trénink normálně.“

Nakonec se Milan Špinka mohl radovat ze svého prvního postupu ve světovém poháru, protože do poslední šance ve Wroclawi dovedl český tým před sedmi lety Josef Laštovka. „Myslím, že celej‘ tým byl dobrej‘,“ bilancuje. „Akorát Pepe měl překvapivě ty dvě nuly na začátek. Hledal nastavení.“

Formule ryze čtyřčlenných družstev soutěž evidentně vyrovnala. „Počítalo se, že Australané budou závodit s Angličany a my s Němci,“ říká Milan Špinka. „Ale my jsme přimotali mezi ty první dva. Kluci jeli dobře a bojovali.“

Na vrub českých ztrát šlo vyloučení Matěje Kůse, „Té pásky je škoda,“ souhlasí manažer českého celku. „To se stane. Každý chce dát maximum a jednou to prostě nevyjde.“

S žolíkem si Milan Špinka počkal až do rozjížďky s číslem čtrnáct. „Žolík nám vyšel,“ je náležitě hrdý na šest bodů, které dovezl Aleš Dryml, aby vzápětí vysvětlil, proč si kartu se šaškem nechával v kapse tam dlouho. „Vznikla situace, že Pepa udělal ty dvě nuly. Pak dojel na dva body, ale byla tam kolize Chrise Harrise s Chrisem Holderem. Byl v tu dobu nejslabší, další jízdu měl s Troyem Batchelorem, tak jsem tam dal Aleše.“

Aleš Dryml důvěru nezklamal a zapsal se mezi vítěze. „Vyšlo to na sto procent,“ libuje si Milan Špinka. „Potom to potvrdil v poslední jízdě, kde je odved‘ všechny. Ála potvrdil svou formu. Hlavně že jsme od první chvíle jsme měli převahu nad Němci, i když Wölbert je tam doma a Smolinski jel taky dobře.“

Vstříc race-off
Nyní je však na obzoru zítřejší poslední šance proti Polákům, Dánům a Angličanům. Krzysztof Buczkowski nahradí Grzegorze Walaska, Dány podpoří Nicki Pedersen, avšak čtveřice českých závodníků přijede do Malilly v nezměněném složení. Plán zaměnit Josefa France, jehož v páté čeká finálový závod mistrovství světa na dlouhé dráze v Marmande, za Václava Milíka zhatila poraněné ruka pardubického juniora.

„Žádná změna nebude,“ potvrzuje Milan Špinka svou sestavu. „Pepe bude mít honičku, ale to je na všechny strany.“

A jak vidí naše naděje na čtvrteční večer? „Bude to šrumec,“ nezastírá. „Ale člověk nikdy neví. Jedeme bojovat. Jsou tam tři silný týmy, ale Aleš taky v King’s Lynnu dokázal vyhrát s těmi nejlepšími.“

Další pořad světového poháru:

Ilustrační foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Eva Palánová

Praha – 10. července
Včerejší postup českého národního týmu do race-off světového poháru družstev přináší logistické problémy Josefu Francovi. Ten se po čtvrtečním závodě ve švédské Malille musí bleskově letecky přesunout do Toulose, aby stihnul pokračování finálové série mistrovství světa na dlouhé dráze. Milan Špinka měl v záloze plán B s Václavem Milíkem, avšak pardubický junior má zřejmě zlomeninu ruky.

Úraz se mu stal během sobotního odpoledne, ještě před tím než odjížděl do King’s Lynn jako pojistka pro případ, že by se někomu z nominované čtveřice něco stalo. „Montoval ještě motor od Luboše Tomíčka,“ líčí Milan Špinka. „Přitom mu spad‘ na levou ruku, pod kterou měl šroubovák.“

I když to bolelo, pardubický junior tomu nepřikládal velkou pozornost. „Mysleli jsme, že je to naražený,“ vysvětluje český reprezentační kouč. „Ale už třetí den levou ruku ani nezdvihne a nemohl by ani zmáčknout spojku. Jinak bylo vymyšlené, že by Venca jel rovnou do Švédska místo Pepeho, který by jel rovnou na dlouhou.“

Zda má Václav Milík skutečně zlomenou záprstní kůstku potvrdí zítřejší lékařské vyšetření, po němž se rozhodne, zda bude schopný v sobotu v Liberci hájit společné vedení s Eduardem Krčmářem v českém juniorském šampionátu.

Foto: Wojta Zavřel

King’s Lynn – 9. července
Po dramatické bitvě vyhráli Australané závod 2 světového poháru družstev a rozdílem čtyř bodů poslali domácí Brity do poslední šance. Společně s nimi se ve čtvrtek do Malilly dle očekávání vypraví i český nároďák. Pod skvělým kapitanátem Aleše Drymla, jenž exceloval žolíkovým triumfem i vítězstvím v prestižní rozjížďce s číslem dvacet, naprosto deklasoval Němce.

I když Australané přijeli do Norfolk arény jako mírní favorité, domácí se s nimi pustili do líté bitky. Po šesté jízdě vedli o šest bodů, na což australský manažer reagoval nasazením žolíka. V těchto chvílích nemohl ještě nikdo tušit, že po směšné postavičce z karetní hry postupně sáhnou i všichni ostatní manažeři.

Jason Crump dovezl šest bodů a od té doby se věci vyvíjely úspěšně ve prospěch Protinožců. Angličanům nepomohlo ani vítězství žolíka Chrise Harrise v sedmnácté jízdě. V devatenácté jízdě jel svou vlastní jízdu a prohrál s Chrisem Holderem.

„Crumpie nás svým vítězstvím dostal zpátky do hry,“ uznával Chris Holder. „D隝 udělal dráhu trošku záludnou, ale naštěstí zase přestal.“ Chris Holder při hodnocení finálových šancí své země uznává, že formule čtyř závodníků v týmu soutěž vyrovnala.

„Pomohlo to mnoha týmům,“ řekl. „Zejména Rusku, protože mají čtyři opravdu dobré závodníky, ale pět možná ne. Zdá se, že každá země má čtyři dobré závodníky a zdá se, že je soutěž vyrovnanější. Viděli jsme to dneska.“

Češi vyrazili jednoznačně za svým cílem a poprvé od Wroclawi 2005 vyrazí do race-off. Kompaktní tým měl problémy pouze při nulovém startu Josefa France v úvodních dvou sériích a pásce Matěje Kůse v rozjížďce s číslem devět. Ta se přitom opakovala kvůli letmému startu Tobiase Kronera, ale rozhodčí Marek Wojaczek v druhém případě podržel pásku déle.

„Zejména v první části mítinku jste mohli vidět, že český tým bojuje,“ hodnotil Aleš Dryml. „Zaměřili jsme se na svůj cíl a chtěli postoupit, protože to jsme už mnoho let nedokázali.“ Ve čtvrteční poslední šanci budou mít čeští závodníci červené povlaky, Poláci si vylosovali modré, Dánové bílé a Australané žluté.

Ilustrační foto: Eva Palánová