Landshut – 8. května
Kompaktní ruský celek včera před půlnocí vyhrál kvalifikační kolo mistrovství světa družstev v Landshutu a postoupil do hlavní části světového poháru družstev. V něm se objeví v Gniezně, kde bude mimo jiné soupeřem českého nároďáku.

Londýn – 6. února
Londýnská společnost BSI včera oficiálně vložila poslední kamínek do pořadatelské mozaiky letošního světového poháru družstev. Druhý z úvodních podniků se pojede v polském Gniezně. Právě sem zamíří rovněž český národní tým. Střetne se tu s Poláky a Švédy, ovšem na svého posledního soupeře si bude muset počkat minimálně do devátého květnového dne. To se totiž v Landshutu uskuteční kvalifikace, jejíž vítěz postoupí do Gniezna.

Světový pohár družstev 2015:

Londýn – 4. prosince
Kalendář světového poháru družstev je již rovněž z větší části hotov. Londýnská společnost BSI Speedway totiž včera potvrdila, že jeho vyvrcholení v podobě race-off a finále uvidí zkraje října dánský Vojens. Úřadující šampióni, jimž zlatou medaili letos v Bydhošti zajistil Niels Kristian Iversen doslova v hodině dvanácté, se budou těšit z výhody přímého nasazení.

Foto: Petr Makušev

Bydhoš – 2. srpna
Když se čtveřice polských reprezentantů vrátila vítězně z prvních čtyř jízd, zdálo se, že se finále světového poháru družstev stane jednoznačnou záležitostí bílé orlice. Nicméně Dánové stahovali náskok domácích, aby po rozjížďce s číslem osmnáct ztráceli jen dva body. Vzápětí Piotr Protasiewicz upadl a byl diskvalifikován, zatímco Peter Kildemand jedním bodem za třetí místo srovnal krok s Poláky. V samotném závěru vedl Darcy Ward, avšak Australané se už museli smířit s bronzem, by nakonec velmi těsným. Janusz Kolodziej držel druhou příčku, jež mu ovšem v poslední zatáčce vyfoukl Niels Kristian Iversen, díky čemuž se na trůn posadili Dánové.

Niels Kristian Iversen byl samozřejmě na vrcholu blaha, když svému družstvu zajistil trofej Ove Fundina, navíc za tak dramatických okolností. Poláci tak prohráli své první finále světového poháru na své domácí půdě od vítězství Austrálie v červenci 2001 při premiérovém ročníku ve Wroclawi.

„Bylo to prostě šílené,“ netajil se na tiskové konferenci. „Zkoušel jsem to celá čtyři kola. Zrychloval jsem a věděl, že se dostávám blíž a blíž. Nemyslím si, že by Janusz věděl, kudy má na konci jet. Viděl jsem, že se několikrát ohlédl a proto jsem zkoušel všechny možné stopy. Fungovalo to perfektně. Nikdy jsme nedokázali vyhrát v Polsku. Letos to bylo těsné, ale dokázali jsme to. A bylo to absolutně fantastické.“

Dánové zachytili strhující polský nástup, když Nicki Pedersen v úloze žolíka dovezl šest bodů z rozjížďky s číslem deset. Jeho celkových sedmnáct bodů bylo neméně klíčových než stíhací jízda Nielse Kristiana Iversena.

„Po špatném začátku jsme zůstali klidní,“ svěřoval se Nicki Pedersen. „Rozebírali jsme situaci a po žolíkovi to otočili. Vyhrál jsem dvakrát z vnější dráhy a skóroval devíti body ze dvou jízd. Tím pádem jsme byli přímo ve hře a já jsem potěšený, že jsem tohle mohl pro Dánsko udělat. Být tady a vyhrát v Polsku je úžasný úspěch.“

By se domácí publikum těšilo na triumf svých barev, dramatické závody s dvoubodovým rozdílem mezi třemi týmy na pódiu musely utěšit jejich zklamání. „Rozdíl mezi zlatem a stříbrem byl jen pár centimetrů,“ přemítal Nicki Pedersen. „Věděl jsem, že to bude tvrdé. Austrálie mohla také vyhrát, kdyby měla více štěstí. Chyběly jim jen dva body. Byl to neuvěřitelný večer, jedno z nejlepších finále za dlouhou dobu.“

Jaroslaw Hampel byl hrdý, že jeho tým dokázal bojovat o zlato až do konce. „Bojovali jsme opravdu tvrdě do konce závodu,“ říkal polský kapitán na tiskové konferenci. „Do posledního metru. Snažili jsme se bojovat v každé jízdě. Samozřejmě jsme udělali pár chyb. Udělali jsme o jednu víc než Dánové, a proto vyhráli.“

Loni na pražské Markétě Poláci těsně porazili Dány a letos jsou oni v situaci, kdy musí přemýšlet o odvetě. „Je to určitě dobrá chvíle myslet na příští rok,“ souhlasil Jaroslaw Hampel. „Chceme jet a získat trofej zpátky. Tohle bylo jedno z nejlepších finále. Pro diváky to muselo být fantastické. Na ovále se bojovalo až do konce, do posledního metru nikdo nevěděl, co se stane.“

Australský kapitán Chris Holder složil pochvalu za heroický výkon Jasonu Doylemu, díky jehož třinácti bodům se Austrálie přiblížil nejblíže ke svému prvnímu zlatu do roku 2002. „Bylo to těžké,“ bilancoval. „Polsko a Dánsko jsou těžcí soupeři. Začali jsme pomalu, ale vyšel nám žolík a Doyley byl na koni. Byl to muž večera, a kdybyste viděli, jak byl v posledních dvou dnech nemocný, věděli byste, jaký neuvěřitelný výkon podal.“

Foto: tiskový servis IMG Worldwide

Bydhoš – 31. července
Český národní tým se za své výkony v letošním světovém poháru družstev nemusel stydět ani v nejmenším. Po úterním Västerviku podával skvělé výkony rovněž ve čtvrteční race-off v Bydhošti, v němž nakonec zaostal o pouhé dva body za třetími Američany. Jeho kouč Milan Špinka se magazínu speedwayA-Z svěřil, že především s výkony Václava Milíka a Eduarda Krčmáře nevidí budoucnost špatně.

Američanům v patách
„Začátek se dvěma nulama od juniorů nebyl zrovna nejlepší,“ pouští se Milan Špinka do vyprávění o race-off v Bydhošti. „Pak ale Aleš přivez‘ bodík, Pepe bodík, Eda bodík. Potom Vašek od prken vyhrál. Tím se smůla prolomila.“

Václav Milík v rozjížďce s číslem šest podal skutečně parádní výkon. Do čela se probil již v první zatáčce, aby čelil nájezdům Troye Batchelora až na metu.

„Švédi a Australani cukli, my se drželi Američanů,“ líčí Milan Špinka. Zatímco Australané se museli bránit švédskému náporu, český národní tým se pustil do boje o pozici šestého nejlepšího družstva světa s Američany.

Spíše by ovšem bylo výstižnější konstatovat s Gregem Hancockem, protože zbytek reprezentantů Stars and Stripes vozila body pouze sporadicky. Ricky Wells sice vedl desátou jízdu, avšak Darcy Ward jej ve třetím okruhu dokázal předjet.

„Australani závodili se Švédy o vítězství a Greg byl pořád bez ztráty kytičky,“ potvrzuje Milan Špinka rozložení sil okolo poloviny mítinku. „My jsme vozili body, až Pepe skončil v desátý jízdě s nulou. Plánoval jsem dát do jedenáctý jízdy Vaška jako žolíka, ale díky týmový spolupráci jsme věděli, že ho daj‘ Amíci. Usoudili jsme, že dát Vaškovi žolíka byla blbost.“

A vskutku. Greg Hancock se z rozjížďky s číslem jedenáct vrátí se šesti body a Václav Milík navzdory vší snaze nedokázal překonat druhého Andrease Jonssona. Vzápětí se Eduard Krčmář dostal do čela, o nějž jej až na začátku čtvrtého kola připravil Oliver Berntzon. V rozjížďce s číslem třináct se dopředu dostal Aleš Dryml. Leč ve druhém kole podlehl Chrisu Holderovi a v posledních metrech i Andreasu Jonssonovi.

Risk na žolíka vyšel
V první zatáčce rozjížďky s číslem čtrnáct upadl Josef Franc. Sice nebyl vyloučen, avšak při repete nedosáhl na body, zatímco Greg Hancock opět zvítězil. „V patnáctý jízdě jsem dal žolíka Edovi,“ pokračuje ve vyprávění Milan Špinka. „Jel dobře, risknul jsem to a dal ho tam.“

Letmý start se musel opakovat, aby poté vystřelil dopředu Troy Batchelor, ale záhy jej předčil Kim Nilsson. Mezi ně se však zamíchal i slánský junior. „Jel chvíli i první,“ říká český reprezentační kouč. „Kim Nilsson ho ale ve třetím kole tvrdě přibil na prkna. Letěl jsem k telefonu a volal rozhodčímu.“

Arbitr Jim Lawrence inkriminovaný moment už sám posuzoval. „Říkal mi ‚jo, jo, zrovna se dívám na video‘,“ svěřuje se Milan Špinka, co se dozvěděl z druhé strany telefonního aparátu. „Víš, jak to je. Když jsem se ozval, Nilssona vyloučili. To byl, myslím, konec Švédů.“

Česko americký duel však hořel i nadále. „Přiblížili jsme se k Amíkům,“ pokračuje Milan Špinka. „Vašek dojel v šestnáctý jízdě na bodík, ale měl tam Darcy Warda a Thomase H. Jonassona. V Bydhošti jela světová špička, tyhle závody byly o level výše než Västervik.“

V sedmnácté jízdě nahradil Vaclav Milík Josefa France, aby po pádu nakonec skončil druhý za Chrisem Holderem. Vzápětí vyšel Aleš Dryml naprázdno, zatímco v rozjížďce s číslem devatenáct byl Eduard Krčmář třetí za Gregem Hancockem a Darcy Wardem. Australané mohli slavit postup do finále, zatímco náš tým už nemohl ohrozit celek USA, by Václav Milík v rozjížďce s číslem dvacet zasypával vedoucího Troye Batchlelora jedním útokem za druhým.

„Kluci podali důstojný výkon,“ bilancuje Milan Špinka. „Ostudu jsme neudělali a je tady určitá perspektiva ve Vaškovi a Edovi. Už nastoupili mezi světovou špičku, se kterou bojujou. Zařadili se a to je důležitý. Tým dobře pracoval. Díky patří i Bohoušovi Brhelovi, drží ruku nad Edou. Věnuje se mu nejen po stránce motorů, ale i při fyzický přípravě. Vaškovi dělá motory. Myslím si, že je všechno na dobrý cestě. Vaška už znaj‘, ale Eda byl velký překvapení.“

Foto: Petr Makušev

Bydhoš – 31. července
Chris Holder na tiskové konferenci po včerejším race-off v Bydhošti připustil, že by se mu moc líbilo, kdyby se se svými kámoši stal mistrem světa. V konečném součtu dvaceti jízd jeho tým předčil Švédy o jedenáct bodů. Celý večer patřil opravdu Australanům, kteří si brousí zuby na první zlatou medaili od roku 2002.

Touha po zlaté medaili
Pokud by se Chrisovi Holderovi vskutku podařilo vyhrát titul s Troyem Batchelorem, Darcy Wardem a Jasonem Doylem, bylo by to pro něho úžasnější o to více, jelikož se třemi z nich vyrůstal.

„Bylo by to úžasné,“ zasnil se Chris Holder. „Když jsem vyhrál titul mistra světa, byla to ta nejlepší věc vůbec. Byl to doopravdy úžasný pocit. Další taková věc by byla vyhrát družstva a být mistrem světa se svými kámoši.“

Nicméně taková věc se snadno řekne, však členové reprezentačních výběrů Polska, Velké Británie a Dánska budou dozajista všema deseti proti. „Jsme dychtivý a jsme na to připravení,“ neskrýval Chris Holder velkou motivaci. „Pokud se nám bude dařit a odvedeme dobrou práci, není žádný důvod, proč bychom to neměli být my. Měli bychom to udělat, máme už pár stříbrných medailí. Ale bude to těžké, jsme rádi, že jsme se dostali do finále. Teď uvidíme, co tam budeme moci udělat.“

Chris Holder přitom ještě v sobotu raději vynechal event 1 v King’s Lynn, protože nechtěl riskovat zranění po pětitýdenní přestávce vinou zranění zápěstí a krku. Jedenáct bodů mu ovšem včera dodalo patřičnou dávku důvěry.

„Nebylo to příliš špatné,“ bilancoval svůj vlastní výkon. „Nebylo to sice nejlepší, ale dokázal jsem nakonec získat pár bodů. Těším se na další kola a že se do toho dostanu zpátky. Jsem rád, že jsem tím dnes večer prošel bez příliš mnoha problémů. Když si zítra dám pár koleček, bude to ještě lepší.“

Diskvalifikace převrátila švédské ambice vzhůru nohama
Thomas H. Jonasson připouštěl, že vyloučení Kima Nilssona z rozjížďky s číslem patnáct vzalo Švédům vítr z plachet v jejich souboji s Australany. Rozhodčí Jim Lawrence rozhodl, že švédský závodník tvrdě přizdil českého žolíka Eduarda Krčmáře, když narazil do bariéry při nájezdu do posledního kola, přičemž se mu podařilo zůstat v sedle. Přitom předtím bylo Švédsko na šestadvaceti bodech stejně jako Austrálie.

„Po tom vyloučení se všechno trošku podělalo,“ konstatoval Thomas H. Jonasson. „Stejně jako když jsem byl v úterý vyloučen já ve Västerviku. Takové maličkosti nakonec dělají velké rozdíly.“

Švédové se tedy nakonec do sobotního finále nepodívají. „Je to těžké,“ připustil Thomas H. Jonasson. „Nejsem překvapený, že jsme bojovali tak tvrdě proti Austrálii a stejně nejsem překvapen, že Austrálie je ve finále. Byl to těžký večer.“

Privilegium být v týmu s ikonou
Americký kouč Billy Hamill neváhal označit Grega Hancocka za ikonu. Exmistr světa svým jednadvacetibodovým maximem vypálil rybník nejen Čechům usilujícím o třetí příčku, ale fakticky i všem jednotlivcům ze soupeřících družstev.

„Je to ikona,“ vysekl poklonu svému někdejšímu kolegovi z nezapomenutelného Teamu Exide. „Nejen americká ikona, ale ikona celého plochodrážního sportu. Cítím privilegium, že jsem ho viděl nejen závodit, ale také že jsem byl částí amerického týmu spolu s ním.“

Mezitím FIM potvrdila rozlosování pro sobotní finále. Domácí Poláci pojedou s bílými povlaky. Červená bude barva Australanů, modrou povezou Dánové a žlutou Britové.

Foto: tiskový servis IMG Worldwide