Praha – 10. července
Úvodní pád Matěje Kůs v prvním závodě světového poháru družstev měl naneštěstí mnohem fatálnější následky, než by se mohlo zdát. Pražský závodník si totiž poranil nohu natolik, že se mu vytrhnul šroub, který držel pohromadě jeho chodidlo poraněné v březnu. Závod sice statečně dokončil, avšak další závodění je vyloučeno. Matěj Kůs se 21. července musí podrobit chirurgickému zákroku, který všechno napraví. Za všechny čtenáře magazínu speedwayA-Z přejeme rychlé uzdravení!
Leszno – 8. července
Kvalifikační závody letošního světového poháru vyprodukovaly snad nejvíce překvapení od roku 2001, kdy mistrovství světa družstev nabylo současnou podobu. Ovšem finále v Leszně z tohoto trendu přece jen poněkud vybočilo. Poláci si na domácí půdě nenechali na zlato vůbec sáhnout a Švédové se jim těsně přiblížili jen po naplno proměněném žolíkovi v rukou Antonio Lindbäcka. Bronz si odvážejí Rusové, kteří těsně předčili Angličany.
Poláci slaví světový titul
Přestože Poláci splnili před zraky svého domácího publika roli žhavých favoritů a zvedli nad své hlavy trofej Oveho Fundina již poosmé, jejich kapitán Maciej Janowski připouštěl, že šlo o jeden z nejtěžších mítinků, jehož se vůbec zúčastnil.
„Jsem tak unavený a zároveň tak šťastný a hrdý na svůj tým,“ nechal se slyšet na tiskové konferenci. „Chci také poděkovat všem fanouškům, protože byli úžasní. Doufám, že lidé si závod opravdu užili. Dnes jsme jim ukázali skutečně dobrou plochou dráhu.“
Byť tlak na červenobílý tým byl velký, domácí kvintet nezaváhal ani na chvilku. Před závodem nám každý říkal, že musíme vyhrát,“ komentoval toto téma Maciej Janowski. „Ale v závodě musíte tvrdě makat, abyste ho vyhráli. Bylo tam mnoho polských fanoušků a jim teď musíme poděkovat. Pomohli nám.“
Švédové vděčí za své stříbro zejména Antonio Lindbäckovi, který svými dvaceti body získal takřka polovinu zisku inkasa celého družstva. „Zkoušet porazit Poláky v Polsku je velmi, velmi obtížné,“ povzdechl si. „Ale přesto si myslím, že jsme s nimi dobře bojovali. Ale nakonec přece jen byli lepší než my a já jsem za svůj tým velice šťastný.“
Rovněž v ruské sestavě dominoval jediný závodník. „Jsem šťastný, protože jsme získali bronz,“ říkal Emil Sajfutdinov, který byl také u ruského bronzu v Malille před pěti lety. „Byla to tvrdá práce, ještě dokonce těžší než vyhrát race-off v pátek. Zkoušeli jsme získat důležité body a pro mě osobně byla poslední jízda hodně těžká. Ale předjel jsem oba jezdce (Linuse Sundströma a Roberta Lamberta – pozn. redakce) a dojel druhý. Jsem opravdu šťastný.“
Britský kapitán Craig Cook, který v King’s Lynn před týdnem sliboval útok na zlato, získal jediný bod. Na tiskové konferenci mluvil Chris Harris, který byl se sedmi body nejlepším mužem sestavy. Neskrýval, že Britům chyběla především rychlost.
„Dal jsem do toho všechno, co jsem měl, jak to dělám vždycky,“ svěřoval se. „Nebylo to ale dost, i když cítím, že jsem jel dobře. Soupeři ale byli hodně rychlí. Je to těžká soutěž. Pochopitelně jsme byli dobří doma, ale naši jezdci nejsou zvyklí na Polsko. Tady je to jiné v otázce vybavení, jak dnes večer zjistili. Je to však pro ně také dobrá zkušenost a hodně se z ní do budoucna poučili.“
Leszno – 7. července
Šrumec v Leszně začal ještě než race-off světového poháru družstev odstartoval. Vyšel totiž najevo nález dopingové komise, která ve vzorku Grigorije Laguty po extraligovém utkání Rybniku s Czestochowou druhou červnovou neděli našla zakázanou látku meldonium. Jury se zabývala myšlenkou vyloučit celý ruský nároďák a jet buď závod ve třech, anebo jej odložit na dnešek a spěšně povolat Dánsko vyřazené ve Västerviku. Konečné řešení nebylo v duchu kolektivní viny, protože byl diskvalifikován pouze Grigorij Laguta. A jeho kolegové večerní podnik dokonale ovládli a postoupili do sobotního finále. Porazili přitom Australany navzdory comebacku Jasona Doyleho a doslova deklasovali Lotyše a Američany, kteří v úvodních kolech překvapivě vyřadili Dány a Čechy.
Rusové se radují z postupu do finále světového poháru
Každý ze zbylé ruské čtyřky dosáhl dvouciferného skóre, přičemž kapitán Emil Sajfutdinov neprohrál jedinou rozjížďku. „Myslím, že je to pro nás úžasné,“ svěřoval se na tiskové konferenci. „Dnes to byl velký úspěch a uvidíme, co se stane zítra ve finále. Chtěl bych poděkovat všem, kteří nás podpořili. Nashledanou zítra!“
Ve finále se Rusové střetnou s přímo nasazenými Poláky a vítězi úvodních podniků Brity a Švédy, a pakliže se postaví na pódium, získají první medaili od bronzu v Malille 2012. „Dnešní závod byl dobrý pro naši budoucnost,“ přemítal Emil Sajfutdinov. „Ale teď se jen chceme koncentrovat, abychom zítra více tahali. Uvidíme. Bude to těžký den a složitější, protože to je finále. Ale není žádný tlak, my tam jedeme hlavně, abychom si závod užili.“
Když už došla řeč na týmy jedoucí bez tlaku, není třeba připomínat Lotyše a Američany. Jejich husarské kousky v prvních dvou závodech napodobili Rusové v race-off. A australský kouč Mark Lemon mohl jedině litovat.
„Jsem pěkně zklamaný,“ netajil se. „Ale tak to prostě je, neměli jsme letos mnoho štěstí, které v takové soutěži potřebujete. Začalo to se zraněním nohy Jasona Doyleho a pak jsme přišli o Nicka Morrise kvůli zranění hlavy. Jason se dnes vrátil, ale čelili jsme odvážným týmům Ruska a Lotyšska, jimž to na takových drahách jde.“
Důkazem jeho tvrzení může být také osmnáct bodů Andrzeje Lebeděvse. „Pro mě i pro tým to byl dobrý večer,“ neskrýval. „Mohli jsme být ještě o kousek lepší, ale všichni jsme dělali, co jsme mohli. A pro Australany to nebyl dobrý závod, protože nás porazili jen o tři body.“
Pro Američany bez Grega Hanckocka byl úspěch již jen postup do race-off. Nicméně osmnáctiletý Luke Becker byl na vrcholu blaha. A to tím spíše, dočkal-li se svého prvního triumfu ve světovém poháru, když porazil Jevgenije Kostigovse, Vadima Tarasenka a Troye Batchelora.
„Nemohu to popsat slovy, jak jsem pyšný,“ říkal. „Vyhraná poslední jízda byl jen sen, který se mi splnil. Nejsem pyšný jen za sebe, ale i svůj tým. Každý tomu dal 110 procent. Jsme tady a chceme tady závodit i nadále!“
Västervik – 4. července
Také druhý závod světového poháru ve Västerviku poslal do světového finále domácí tým. A stejně jako v sobotu v King’s Lynn vyprávěl anglický kapitán Craig Cook o aspiracích na titul, nyní se ve stejném duchu vyjadřoval Fredrik Lindgren. Tím však podobenství obou vstupních mítinků nekončí. Nejprve totiž papírový outsider USA vyřadil z race-off český nároďák a včera se mnohem větší husarský kousek podařil Lotyšům. Poslali domů Dánsko a naše borce příští rok do kvalifikace.
Také Fredrik Lindgren sní o zlaté medaili
Lotyši neměli ani povinného juniora na pětce, nicméně na rozdíl od Čechů v King’s Lynn dokázali vozit pravidelné dávky bodů. A zatímco Václav Milík byl poměrně unavený po nočním přesunu z evropského finále v Toruni a ke všemu vinou defektu ztratil dva body, Andrzej Lebeděvs ve Västerviku exceloval a dokonce naplno proměnil žolíka.
Všechny týmy záhy překonaly třináct českých bodů, což rozhodlo o našem posledním místě v letošním světovém poháru. Za triumfem šli Švédové a Rusům nakonec zbyla druhá příčka. Lotyši a Dánové skončili na stejné úrovni. Nakonec Andrzej Lebeděvs v rozjezdu porazil Nielse Kristiana Iversena, aby dal startovní listině páteční race-off v Leszně definitivní podobu.
„To je velmi, velmi dobré!“ radoval se Andrzej Lebeděvs na tiskové konferenci. „Nevím, co říct, jen že se náš sen splnil. Před závodem jsme na postup ani nemysleli a nyní je skutečný. Před dnešním závodem jsme neměli žádné nervy, jen legraci. Dobře jsme v týmu spolupracovali a to je přesně, co jsme dnes potřebovali. Je to můj den a den mého týmu! Jdeme do race-off a zkusíme se dostat až do finále.“
Každopádně diváci viděli jeden z nejkrásnějších závodů, které historie světového poháru může nabídnout. „Bylo to zábavné, určitě,“ konstatoval i Fredrik Lindgren. „Všechny týmy na mě dnes nechaly velký dojem. Každý bojoval o každý bod a mítink byl velmi vyrovnaný a my jsme opravdu šťastní, že jsme nakonec postoupili.“
Ve finále už půjde o všechno. Samozřejmě také Švédové sní o zlaté medaili, což Fredrik Lindgren na tiskové konferenci potvrdil. Nicméně na rozdíl od vyhlášení Craiga Cooka nebyl ve svých prohlášeních tolik troufalý a držel se pevné země.
„Jedeme do Leszna s pozitivním pocitem,“ svěřil se. „Všechny týmy tam budou dobré a kdokoliv může vyhrát. I když jsme dnes dosáhli tohoto výsledku, nemyslím, že bychom podali stoprocentní výkon. Myslím, že v sobotu musíme jet o trošku lépe, abychom získali zlatou medaili. Nemyslím, že bychom byli outsideři. Samozřejmě Poláci budou doma horcí favorité, ale já vnímám vysokou kvalitu našeho týmu.“
Konec konců poslední švédský titul přišel před dvěma lety, kdy s nimi ve Vojensu nikdo nepočítal. Sám švédský kapitán cílil kritiku i vůči sobě, když byl v osmé jízdě vyloučen za pád, nicméně byl rád za svá dvě závěrečná vítězství, přičemž to v rozjížďce s číslem devatenáct definitivně Švédům otevřelo vrátka do světového finále. „Byl jsem na sebe naštvaný,“ komentoval své pocity, když se sbíral ze země. „Ale držel jsem se a nakonec získal dvě důležitá vítězství. Proto jsem teď velice šťastný.“
Závěrečná část světového poháru proběhne v Leszně. V pátek nastoupí v race-off Lotyšsko s červenými povlaky, Rusové s modrými, Australané s bílými a Američané se žlutými. V sobotním finále učil los Švédům červenou, Polákům modrou, Britům bílou a vítězům race-off žlutou barvu.
Budínek – 4. července
Plochá dráha může být dokonale nevyzpytatelné a mnohdy závod neskončí výsledkem, jenž by zdravý rozum předpovídal. Jako jeden z posledních příkladů může posloužit první závod letošního světového poháru družstev, když náš národní tým přišel rozdílem dvou bodů o třetí místo ve prospěch nepříliš známých Američanů. Milan Špinka, který místo osnování strategie pro race-off doufá v menší bodový zisk Lotyšů dnes ve Västerviku, se magazínu speedwayA-Z svěřil se svými dojmy z King’s Lynn.
„I když všichni kluci jezdili v Anglii, moc se nevyrovnali s dráhou,“ říká se smutkem v hlase. „Byla hlubší, ale prostě se nedařilo. Bylo to velký zklamání od všech. Holt se nedařilo. Byl to velkej‘ pech, stačily nám jen tři body navíc.“
Američané měli už lepší vstup do závodu než naši borci, kteří ztráceli dva body. „Kůsák upad‘,“ vybaví si Milan Špinka rozjížďku s číslem čtyři. „Z výjezdu mu to klouzlo. Říkal jsem si, že když je blbej‘ začátek, bude dobrej‘ konec.“
Nicméně tato prognóza se minula s realitou, protože českému nároďáku nevyšlo v sobotu v King’s Lynn vůbec nic. „Po půlce závodu se to už vyházelo,“ vypráví český manažer. „Ale Vašek vyhrál až v poslední jízdě.“
Ovšem Pardubičanův triumf před Craigem Cookem, Nickem Morrisem a Ricky Wellsem přišel příliš pozdě. Byť naši reprezentanti stahovali americký náskok, v konečném součtu postrádali dva body. Naděje na účast v race-off, kde jsme se naposledy objevili před třemi lety, zhasla.
„Velký zklamání,“ bilancuje Milan Špinka. „I pro naše kluky. Snažili se, ale nepřizpůsobili se dráze. Kluci byli po závodě zaříznutý. Nikdo z toho neměl radost. Jenom Američani, ty slavili.“
Dnes večer nás čeká dálkový závod s Lotyši ve Västerviku o předposlední příčku, která garantuje účast v hlavní části světového poháru také napřesrok. „Musíme se modlit, ať nedaj‘ tolik bodů, co jsme měli my,“ konstatuje Milan Špinka. „King’s Lynn byl pro nás velký zklamání. Co k tomu dodat? Ale jedeme dál!“
Místo hladkého postupu do race-off čekalo český nároďák v King’s Lynn těžké zklamání
King’s Lynn – 1. července
Triumfem domácího Union Jacku skončil včerejší úvodní závod letošního světového poháru na dráze v King’s Lynn. Britové předčili o celých devět bodů Australany, kteří přitom naplno proměnili žolíka, když se Chris Holder z jedenácté jízdy vrátil jako vítěz. Úspěch týmu dokonce podnítil kapitána Craiga Cooka k vyjádření, že jeho tým si do Leszna nejede jenom pro medaili, nýbrž vyhrát. Do Čech však optimistická zpráva nemíří, protože naše pětice při bodovém paběrkování těsně zaostala za méně ostřílenými Američany a je ze soutěže vyřazena.
Večer jednoznačně patřil Angličanům a euforie z úspěchu byla na tiskové konferenci jasně patrná i z vyjádření Craiga Cooka. Čerstvý britský šampión si dokonce troufá dovést svůj tým na nejvyšší stupínek světového finále v Leszně. Přitom anglická hymna na počet mistrů světa družstev naposledy zazněla v Bradfordu v září 1989.
„Nejedeme vyhrát medaili, jedeme vyhrát,“ pronesl Craig Cook. „Jaký smysl by mělo spokojit se s druhým místem? Prostě musíme věřit.“
Jenže podobné ambice nebudou mít jen Angličané, ale také domácí Poláci a pochopitelně i dvojice dalších účastníků, které určí druhý závod v úterý ve Västerviku, respektive páteční race-off v Leszně.
„Ano,“ reagoval britský kapitán. „Poláci jsou dobří, Švédové jsou dobří, Australané jsou dobří a Dánové jsou dobří. Všichni jsou dobří, vlastně jsou všichni fantastičtí. Ale to neznamená, že jsou neporazitelní. Kdybychom přemýšleli ‚jsme tam proti Polákům, nemůžeme vyhrát‘, byli bychom rovnou poraženi. Musíte zapomenout, proti komu závodíte, a soustředit se jen na své věci bez ohledu na to, co dělají soupeři. To není podstatné. Jste tam, abyste závodili na motorce. Myslím, že tento přístup mně letos pomohl.“
