Mariánské Lázně – 20. června
Drtivým trumfem úřadujícího mistra světa Gerda Risse skončil předminulou neděli
úvodní podnik seriálu Grand Prix na dlouhé ploché dráze Mariánských Lázních. Sedminásobný světový šampión prošel přes zimu odtučňovací kůrou, při níž zredukoval svou hmotnost téměř o 15 kilogramů, v kombinaci se superrychlými motory z dílny Antona Nischlera tak vznikla zbraň, proti které nenašel obranu žádný ze sedmnácti soupeřů.

Nádherné červnové slunce přivítalo v hledišti mariánskolázeňského plochodrážního stadionu početnou diváckou návštěvu a rozptýlilo obavy pořadatelů z nepřízně počasí a obecenstva. Vrásky na čele však přibyly trénujícím závodníkům. Vysušená a rozbitá dráha, na jejíž kvalitě se nejvíce podepsali účastníci vložených závodů čtyřkolek a flattracků, dělala všem jezdcům problémy s nastavením motocyklů a s blížícím se začátkem závodu narůstala v boxech nervozita. Pořadatelé však nezaháleli a před vypuknutím bojů dráhu ještě důkladně upravili a nakropili. Děsivě vyhlížející kaluže vody v místě startovních pozic dokázalo slunce do pár minut vysušit a jezdci měli nakonec k dispozici velmi dobrou a závodivou dráhu, na jejíž adresu se po závodě mnozí pochvalně vyjadřovali. Podle slov Dirka Fabrieka nabízela až tři možné linie jízdy a několik míst k předjetí.

Do startovní listiny závodu našli cestu hned tři čeští reprezentanti. Nejvíce se očekávalo od Zdeňka Schneiderwinda, který obdržel divokou kartu na celý seriál. Po loňském výborném čtvrtém místě v Grand Prix České republiky a suverénním výkonu v letošním domácím šampionátu se mu přičítaly šance minimálně na účast v první šestce. Příležitost odčinit loňský výprask dostal novopečený vicemistr ČR Pavel Ondrašík a třetím mužem s naší vlajkou na prsou se při neúčasti zraněného Richarda Speisera stal Richard Wolff.

Pavel Ondrašík se představil hned v úvodní rozjížďce. Po výborném startu se zavěsil za Tebbeho a Coopera, který po překvapivě rychlém úvodu jízdy záhy odpadl pro poruchu stroje. Z druhé pozice se však ani Pavel neradoval dlouho, brzy si na něj vyšlápl úřadující vicemistr světa Glenn Phillips a vykolejeného pražského závodníka dostal za svá záda i Theo Pijper. Ondrašík tak dovezl do cíle dva body, když za ním skončil, k nemalé nelibosti přítomných zástupců Jawy, tovární jezdec Andrew Appleton.

Nedařilo se však ani dalším našim zástupcům. Wolff i Schneiderwind se sešli ve třetí jízdě, kde se o překvapení postaral především Ital Alessandro Milanese, když suverénně zvítězil před dalším nováčkem seriálu Britem Richardem Hallem. Oba naši jezdci si v této papírově slabší jízdě nevedli příliš dobře. Richard Wolff zaklapl plyn už v nájezdu do první zatáčky, což ho okamžitě odsoudilo do role statisty. Zdeněk se snažil bojovat, ale po ne příliš vydařeném startu z červené dráhy ho ostatní soupeři objeli venkem a v gejzíru písku a kamení mu nedali příliš šancí k předjetí. Starší z francouzské bratrské dvojice Stephane Tressarieu odpadl s přetrženým řetězem, a daroval tak našim jezdcům alespoň tři body. Zdeněk se ještě snažil dotáhnout na třetího Fabrieka, ale nedokázal jeho náskok stáhnout pod pět metrů.

Ve slabších výkonech pokračovali všichni tři domácí reprezentanti i v dalším průběhu závodu. Ondrašík už nedokázal zopakovat výborný start z první jízdy a ze zbývajících tří rozjížděk přivezl jen tři body. S vidinou účasti v semifinálových jízdách se musel rozloučit i rovněž pětibodový Zdeněk Schneiderwind, když Richard Wolff vůbec neměl svůj den a se ziskem tří bodů obsadil sedmnáctou příčku.

Zato Gerd Riss neměl v průběhu závodu konkurenta. Přestože startoval na náhradním motocyklu, vyhrával jízdu za jízdou a své soupeře nechával daleko za sebou. Dvěma vítězstvími začal i jeho krajan Jörg Tebbe, který překvapoval u něj nezvykle koncentrovaným výkonem. Zastavila jej až porucha v sedmé jízdě, kdy mu po raketovém startu vypadla rychlost. Za pomoci svého rádce Klause Petera Gardemanna však dokázal udržet koncentraci i do dalších jízd a hladce postoupil až do finále.

Za vedoucí německou dvojicí se s odstupem drželi Phillips, Pijper, Fabriek a Kylmäkorpi. V dobrých výkonech pokračoval i Milanese. Smůlu měl Diener, kterému vypověděl službu jeho lepší motor a zbytek závodu musel absolvovat na rezervním. Defekt postihl i Kylmäkorpiho, který tak přišel o jisté čtyři body a účast ve finále. Finský jezdec sice nesplnil předpoklady černého koně závodu, na jeho obranu však nutno dodat, že mariánskolázeňský podnik byl kvůli zranění jeho letošním prvním závodem na dlouhé dráze. V závěru závodu přitvrdil Kröger a správné nastavení, i když trochu pozdě, nalezl i Appleton. Richard Hall stále těžil ze svých vynikajících startů a de Jonga před sebe v desáté jízdě trochu okatě pustil vedoucí Pijper. Dvanáctka semifinalistů začala pomalu nabývat jasné obrysy. Před jejími branami zůstali všichni tři naši jezdci, Mathieu Tressarieu, Angličan Cooper, jehož náhradní motocykl nedosahoval kvalit té stíhačky z první jízdy, a překvapivě i Bernd Diener.

První semifinálová jízda se stala kořistí Risse, před Kylmäkorpim a Fabriekem, v té druhé ani vítězství nepomohlo Appletonovi k postupu mezi první šestku. Tam se kromě Risse a Fabrieka podívali ještě Tebbe, Pijper, Phillips a Kröger. K semifinálovým jízdám ještě malá poznámka. Když si chtěl Joonas Kylmäkorpi před prvním semifinále dolít prázdnou nádrž, narazil pouze na zavřená vrata methylárny. V krizové chvíli mu přispěchal na pomoc Richard Wolff a dolil mu svůj methyl. Tohle gesto by si možná zasloužilo cenu fair play.

Před finálovou jízdou asi nikdo nepochyboval o jejím vítězi. Gerd Riss se v Mariánských Lázních představil v opravdu oslnivé formě. Navíc měl i zkušené rádce, v jeho boxu mu dělal společnost exmistr světa na ledové ploché dráze Sergej Kasakov a několik typů, jak nejlépe projet naši lázeňskou pískovou tisícovku dostal i od svého dlouholetého kamaráda Aleše Drymla staršího. Riss opravdu neponechal nic náhodě a stejně jako v předchozích jízdách s přehledem zvítězil, když ostatním soupeřům nadělil takřka půl rovinky. Za jeho zády se strhla bitva, v níž hrál nejprve prim Mathias Kröger, aby se v poslední zatáčce čtvrtého kola stal kořistí Dirka Fabrieka.

Do dalšího závodu si tak Gerd Riss bude moci vybrat, zda pojede ve zlaté vestě úřadujícího mistra světa nebo v červené pro vedoucího jezdce šampionátu. Příští podnik se jede na pětizatáčkové travnaté dráze ve francouzském Marmande a očekává se velká a především značně vyrovnanější bitva.

Hlasy z depa:
Gerd Riss:
„Po tréninku jsem byl skeptický ohledně dráhy. Nelíbila se mi, byla rozbitá. Nebyl jsem si jistý, s čím do toho půjdu. Jezdili navíc do toho flat tracky. Ale nakonec to byly hezké závody.“

Dirk Fabriek:
„Dráha byla zpočátku rozbitá, ale už během tréninku se zlepšovala. Dokonce se dalo předjíždět ve třech různých zónách, což není obvyklé. Šlo to i zvenku a já jako trávař jsem zvyklý jen na jednu stranu. Dráha se dala skutečně do optimálního stavu.“

Mathias Kröger:
„Po tom, jak to vypadalo v tréninku, musím říct, že jsem spokojen. Dráha byla zezačátku ulitá. Měl jsem z toho obavy, ale postupně se to vysušilo. Nakonec to bylo top. Při prvním startu se mi to zvedlo na zadní a já dojel až čtvrtý. Nakonec jsem ale spokojený.“

Zdeněk Schneiderwind:
speedwayA-Z: „Jak byste zhodnotil dnešní závod?“
Schneiderwind: „Dneska jsem zkrátka neměl den, vůbec mi nevycházely starty.“
speedwayA-Z: „Nebyl problém s motocykly?“
Schneiderwind: „Motorka byla dobrá, prostě jsem nedokázal víc bojovat.“
speedwayA-Z: „Jak vám vyhovovala dráha?“
Schneiderwind: „Nechci se vymlouvat na dráhu, ta dnešní mi vůbec nesedla, ale v tom to nebylo.“
speedwayA-Z: „S jakými ambicemi půjdete do dalších závodů Grand Prix?“
Schneiderwind: „Neudělat nula bodů a držet se motorky.“

Pavel Ondrašík:
SpeedwayA-Z: „Dneska se našim jezdcům vůbec nedařilo, v čem byl problém?“
Ondrašík: „Problém byly hlavně starty, vyšel mi akorát ten první, ale pak jsem se nechal zbytečně předjet dvěma jezdci. Do dalšího startu jsme udělali nějaký změny, ale spíš jsme to měli nechat, bylo to spíš k horšímu. V průběhu závodu se dráha měnila, startovní pozice byly tvrdší, asi to chtělo ještě něco udělat s motorkou.“

Bernd Diener:
SpeedwayA-Z: „Před třinácti lety jste tady vyhrál semifinále MS, jak na to vzpomínáte a co dnešní závod?“
Diener: „Tehdy to bylo super, dneska jsem neměl vůbec svůj den, odešel mi motor, musel jsem pak startovat na náhradním a to nebylo ono. Dali jsme do toho spoustu práce, ale bylo to k ničemu. Je to škoda.“

Foto: Jiří Bayer

Mariánské Lázně – 20. června
Sedminásobný mistr světa Gerd Riss vykročil dnes v Mariánských Lázních skvělým způsobem za obhajobou loňského primátu. Ani v jedné rozjížďce nepoznal hořkost porážky, aby nakonec ve finále triumfoval s náskokem půl kola. A to je na lázeňském ovále pořádně dlouhé. Druhou příčku si v poslední zatáčce před cílem zajistil Dirk Fabriek, když za sebou nechal Mathiase Krögera. Českým reprezentantům se nevedlo a ani jeden z nich se nedostal do semifinálových jízd.

		SF1	SF2	FIN	TOT
1. Gerd Riss, D	5 5 5 5	5		5	30
2. Dirk Fabriek, NL	3 4 4 4	3		4	22
3. Mathias Kröger, D	2 4 4 5		1	3	19
4. Glen Phillips, GB	4 3 4 3	1		2	17
5. Theo Pijper, NL (FFM)	3 5 3 4		3	1	19
6. Jörg Tebbe, D	5 5 E 3		4	0	17
7. Andy Appleton, GB	1 3 5 E		5		14
8. Joonas Kyllmäkorpi, FIN	4 4 2 E	4			14
9. Alessandro Milanese, I	5 3 3 1		E		12
10. Jannick de Jong, NL	1 2 2 5	2			12
11. Stephane Tresarrieu, F	R 2 5 2		2		11
12. Richard Hall, GB	4 2 1 2	E			9
13. Bernd Diener, D	3 E 3 3				9
14. Mathieu Tresarrieu, F	0 1 1 4				6
15. Pavel Ondrašík, CZ	2 1 2 0				5
16. Zdeněk Schneiderwind, CZ	2 1 E 2				5
17. Richard Wolff, CZ	1 0 1 1				3
18. Paul Cooper, GB	E 0 0 1				1
res Marek Čejka, CZ					DNR
res Karel Kadlec, CZ					DNR

Poznámka: Pavel Ondrašík se jako nejlepší Čech v závodě stal držitelem ceny Zdeňka Kudrny, jejímž iniciátorem se stal spíkr Miloslav Čmejla.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Mariánské Lázně – 19. června
Letošní závod Grand Prix na dlouhé ploché dráze, který je na programu tuto sobotu v Mariánských Lázních nabídne velmi vyrovnanou startovní listinu. Diváci uvidí kromě tradičních hvězd i některé nové tváře světové plochodrážní scény. Naše barvy budou hájit Zdeněk Schneiderwind a Pavel Ondrašík.

Závěr loňské sezóny pořádně zamíchal kartami relativně ustálené společnosti Grand Prix na dlouhé dráze. Vrchol postupového klíče, závod challenge se jel na hluboké, deštěm promáčené travnaté dráze v nizozemském Aduardu. Pořadatelé ve snaze chránit dráhu před deštěm přikryli zatáčky plachtami, výjezdy ze zatáček však nechali odkryté, což se nakonec výrazně podepsalo na průběhu závodu.

S těžkých povrchem se dokázali nejlépe vyrovnat typičtí trávaři, jako třeba Britové Richard Hall nebo Paul Cooper, zatímco specialisté na dlouhé pískové dráhy měli větší potíže. Nepříjemným překvapením bylo vyřazení velkých favoritů, např. loňského vítěze Grand Prix z Mariánských Lázní Daniela Bachera, úřadujícího německého šampióna a vítěze GP Německa 2007 Sirga Schützbacha nebo vítěze Grand Prix Francie 2007 Stephana Katta.

Když ještě připočteme neúčast vicemistra světa Fina Joonase Kylmäkorpiho pro zranění, znamenalo to naprostou pohromu. S odstupem se však ukazuje, že nakonec nebude tak zle. Nová jména vnášejí do seriálu trochu čerstvého vzduchu a velké hvězdy, které se udržely v elitní osmičce, zůstaly. Diváci se tak například po dlouhých třinácti letech mohou těšit na slavného Bernda Dienera a nakonec nepřijdou ani o Joonase Kylmäkorpiho, který obdržel divokou kartu na celý seriál.

Procházka startovní listinou:

1 Theo Pijper (Nizozemí)
Dvojnásobný Mistr Evropy na trávě a jeden z nejlepších dlouhodrážních jezdců posledních let startuje již ve svém jedenáctém světovém finále, přičemž v uplynulých osmi letech nikdy neskončil hůře než sedmý. Medaile mu však stále uniká. Nejlépe se mu vedlo v sezóně 2006, kdy obsadil čtvrtou příčku, pátý byl v letech 2002, 2004 a 2008. Jako jeden z mála nizozemských jezdců umí kromě travnaté perfektně i dlouhou dráhu. Na stupních vítězů stál v závodech Grand Prix již šestkrát, pokaždé na dlouhé pískové dráze. Ovály jako Mühldorf nebo Pfarrkirchen mu vyhovují, proto patří k velkým favoritům i na podobné dráze v Mariánských Lázních. Vloni zvítězil v závěrečném závodě seriálu Grand Prix v německé Vechtě.

2 Glen Phillips (Velká Británie)
Neuvěřitelnou sezónu má za sebou tento mladý Angličan. Před startem seriálu se mu přisuzovaly větší šance spíše na travnatých drahách, ale Phillips dokonale překvapil již v prvním závodě v Mariánských Lázních, kde vystoupal na bronzový stupínek. Ve francouzském Morizes přidal druhé místo a třetí bedna z německé Vechty mu s definitivní platností zajistila stříbrnou medaili a post vicemistra světa. Phillips používá motory GM v rámech BRM, od ladiče Marcela Gerharda přešel k Horstu Buhrmestrovi a spolupráci si nemůže vynachválit.

3 Paul Cooper (Velká Británie)
Překvapivý účastník letošního seriálu se divákům v Mariánských Lázních představil již při květnovém Mistrovství České republiky, když se přijel seznámit se zdejší dráhou. A seznámení to bylo více než důležité. Šestadvacetiletý Paul totiž nikdy dříve na kilometrové dráze nejel, ba ji dokonce ani neviděl. Proto vděčně přijal pozvání Karla Kadlece, aby vůbec věděl do čeho za měsíc půjde. Tento mladý Brit přesto patří k tomu nejlepšímu, co může tato ostrovní země nabídnout. Jeho síla tkví v travnaté dráze, kterou umí perfektně a kde může dobře prodat svůj bojovný styl jízdy. Proto byl také jedním z jezdců, kteří si dokázali poradit s těžkou podmáčenou travnatou dráhou v nizozemském Aduardu, kde si vloni v říjnu vybojoval postup do Grand Prix. Paul umí i klasickou dráhu, v domácí lize startuje v barvách Sheffieldu.

4 Andrew Appleton (Velká Británie)
Britský šampión z roku 2006 a novopečený Mistr České republiky je továrním jezdcem divišovské Jawy. Jezdec, od kterého se letos hodně očekává, stál v posledních dvou loňských závodech Grand Prix na stupních vítězů. Medaile mu však doposud stále unikala. Vloni mu k ní chyběly tři body, předloni to byl jen jediný bod. Před měsícem si na pozvání Evžena Erbana přijel do Mariánských Lázní otestovat své tovární motocykly a po velkém souboji a nešastném pádu Zdeňka Schneiderwinda získal titul českého šampióna.

5 Jörg Tebbe (Německo)
Návrat do seriálu velkých cen vloni oslavil tento třicetiletý německý reprezentant, když si po triumfu v kvalifikačním závodě v Mulmshornu dokázal poradit i s těžkou dráhou v Aduardu. Kdysi osmý nejlepší jezdec světa startoval v loňském seriálu jen díky divokým kartám, když ve francouzském Morizes obsadil osmé a na domácí dráze ve Vechtě desáté místo.

6 Pavel Ondrašík (Česká republika)
Ziskem stříbrné medaile v domácím šampionátu si tento třiatřicetiletý závodník pražského Olympu zajistil divokou kartu do Mariánskolázeňského světového finále. Mezi regulérní účastníky seriálu velkých cen patřil v letech 1997 a 2000, přičemž v druhém případě mu v konečném účtování patřila vynikající devátá pozice. Pavel může v závodě těžit především ze znalosti dráhy, na které se mu téměř vždy dařilo.

7 Joonas Kylmäkorpi (Finsko)
Finská hvězda a největší dravec ve startovním poli. Loni mu vítězství v mariánskolázeňském finále proklouzlo mezi prsty jen vinou defektu, když v základní části závodu ztratil pouze jediný bod. Chu si trochu spravil druhým místem v dalším závodě v St. Macaire, pak však přišlo zranění ramene, které jej vyřadilo nejen ze zbytku seriálu, ale připravilo ho i o možnost zachránit svou účast v příštím ročníku závodem challenge. Když přišlo na udílení divokých karet, logická první volba padla právě na dvojnásobného vicemistra světa Kylmäkorpiho. By i začátkem letošní sezóny laboroval se zraněním, může se létající Fin právem počítat mezi největší kandidáty na prvenství v Mariánských Lázních. Mimochodem, když o něm nedávno čtyřnásobný světový šampión Robert Barth prohlásil, že se nikdy nestane mistrem světa, když bude tříštit své síly mezi krátkou a dlouhou dráhu, vzkázal mu Kylmäkorpi, že si letos nedal za cíl získat titul mistra světa, ale vyhrát všechny závody Grand Prix.

8 Jannick de Jong (Nizozemí)
Mladý nizozemský jezdec zůstává v posledních letech trochu ve stínu svého reprezentačního kolegy Dirka Fabrieka. Jeho největší slabinou zůstávají dlouhé pískové dráhy, proto se mu šance dávají spíše v dalších závodech seriálu. Vloni devátý jezdec v celkovém hodnocení je specialistou na travnatou dráhu, kde patří k evropské špičce.

9 Gerd Riss (Německo)
Poslední kdo zůstal ze slavné trojice Riss-Barth-Tatum, která od roku 1998 nepřetržitě dominovala světovému šampionátu na dlouhé ploché dráze. Sedminásobný Mistr světa Gerd Riss je bezesporu nejslavnějším jezdcem této disciplíny a velké šance na rozšíření své sbírky dvanácti medailí má i letos, kdy vstupuje do svého 24. světového finále. Jeho největší devizou je výkonová vyrovnanost v průběhu sezóny. Vždy vloni nepotřeboval k zisku titulu světového šampióna vyhrát ani jediný závod. Ve svých čtyřiačtyřiceti letech již sice není ve své nejoslnivější formě, přesto je to spolu s Kyllmäkorpim největší kandidát na vítězství v Mariánských Lázních. Letos mu do karet hraje i neúčast jeho největších rivalů Bachera a Schützbacha.

10 Bernd Diener (Německo)
Jezdící legenda dlouhé ploché dráhy a bezesporu jedna z největších hvězd startovní listiny oslaví den před závodem své padesáté narozeniny. Sympatický jezdec z rozvětvené plochodrážní rodiny na sebe poprvé výrazněji upozornil již v roce 1983, kdy se probojoval do evropského finále na travnaté dráze. O tři roky později už startoval ve finále MS na dlouhé ve Pfarrkirchenu. Jeho dosavadním největším úspěchem je zisk stříbrné medaile FIM z posledního jednodenního finále MS na dlouhé dráze v Herxheimu 1996. Bronzovou medaili přidal v roce 2004, schází mu již jen světové zlato. Na svou vizitku si může nechat vytisknout i titul Mistra Evropy na travnaté dráze nebo Mistra Německa na dlouhé dráze. Je rovněž vítězem zlaté přilby ADAC nebo Superpoháru na travnaté ploché dráze. Pochlubit se může i zlatem z loňského MS družstev, ke kterému přispěl osmnácti body. V Mariánských Lázních startoval naposledy před třinácti lety, ale zdejší dráha mu vždy svědčila, vždy tehdy mával divákům z nejvyššího stupínku vítězů po vyhraném semifinále MS. Letos prozatím jezdí ve skvělé formě, o čemž svědčí například i jeho triumf v kvalitně obsazeném závodě na travnaté dráze v Lüdinghausenu. Používá motory GM.

11 Mathieu Tressarieu (Francie)
V posledních letech bezesporu jeden z nejlepších světových jezdců na travnatých drahách celou loňskou sezónu vynechal kvůli zranění. I proto vyvolal fakt, že Mathieu obdržel divokou kartu na celý seriál, značné rozhořčení a debaty o oprávněnosti tohoto rozhodnutí. V jaké se letos představí formě napoví již úvodní závod v Mariánských Lázních. Nejmladší z francouzské bratrské trojice je sice více specialistou na trávu a kratší ovály, ale bez šancí rozhodně nebude ani na pískové tisícovce. Mathieu je držitelem bronzové medaile FIM z roku 2007, o kterou triumfem v posledním závodě v Marmande připravil Němce Stephana Katta. Podobně jako Fin Kylmäkorpi patří i Mathieu Tressarieu k nejbojovnějším jezdcům seriálu.

12 Mathias Kröger (Německo)
Stálice německé dlouhé dráhy a zároveň její největší smolař. Již mnohokrát mu unikl velký úspěch vinou zranění. Přesto má doma bronzovou medaili ze světového šampionátu 2000, dvakrát byl v konečném účtování čtvrtý. Letos čtyřicetiletý jezdec patří v seriálu k nejzkušenějším, na stupních vítězů v jednotlivých závodech stál v minulosti již sedmkrát. Pokud bude mít svůj den, může překvapit.

13 Zdeněk Schneiderwind (Česká republika)
Náš nejlepší dlouhodrážní jezdec za posledních deset let je i v šestačtyřiceti jedním ze žhavých kandidátů na stupně vítězů. Dvojnásobný Mistr Evropy vloni zažil na dráze v Mariánských Lázních ohromný úspěch, když si z jízdy poslední šance suverénně proklestil cestu až do finále A, kde obsadil vynikající čtvrtou příčku. Že má i na stupně vítězů, dokázal v minulosti již dvakrát. Při květnovém Mistrovství České republiky na zdejším ovále přišel Zdeněk nešastně vinou pádu v poslední zatáčce o titul domácího šampióna. Jeho souboj s Appletonem však chytil za srdce nejednoho plochodrážního fanouška. Dokonalá znalost dráhy a rychlý motocykl jsou jeho hlavní zbraně do nadcházejícího závodu, jediné co zbývá doplnit do mozaiky úspěchu je trocha štěstí.

14 Dirk Fabriek (Nizozemí)
V současné době vedoucí postava nizozemské reprezentace. Svůj velký talent prokazuje již několik let na travnatých drahách po celé Evropě. Vloni však dokázal výrazněji proniknout i mezi specialisty na dlouhou dráhu, což je druhá podmínka k úspěchu v Grand Prix. Již v úvodním závodě v Mariánských Lázních pořádně kousal, v dalších závodech na kratších oválech pak naplno ukázal svůj potenciál a především zásluhou triumfu v Grand Prix Francie v St. Macaire mohl na konci sezóny slavit bronzovou medaili. Titul Mistra Evropy na domácí travnaté dráze v Siddeburenu mu unikl jen o vlásek díky pádu ve finálové jízdě.

15 Richard Hall (Velká Británie)
Talentovaný britský jezdec, který se před dvěma lety vrátil k závodění na travnaté dráze po pauze, kdy se věnoval svému účinkování v British Elite League. Podobně jako Cooper i Richard Hall využil svých dovedností z travnaté dráhy k postupu do letošního ročníku Grand Prix. Učinil tak však s podstatně větší noblesou. V kvalifikačním závodě ve francouzském Artigues de Lussac vybojoval druhou příčku a ze stupňů vítězů mával divákům i po challenge v Aduardu. Lví podíl měl i na loňských bronzových medailích britského družstva na světovém šampionátu týmů ve Werlte, kde se při neúčasti Appletona stal důstojným sekundantem Phillipse a s dvanácti body byl druhým nejlepším Britem.

16 Stephane Tressarieu (Francie)
Úřadující Mistr Evropy na travnaté ploché dráze patří již pár let k evropské i světové špičce především na travnatých drahách. Maximem pro tohoto devítinásobného světového finalistu je celkové páté místo z roku 2001. Na stupních vítězů v jednotlivých závodech stál pouze jednou, v roce 2002 skončil třetí ve francouzském St. Colombe. Je více specialistou na travnatý povrch, ve finále evropského šampionátu se objevuje pravidelně již od roku 1994. Vloni startoval v Grand Prix jen díky divokým kartám, přesto mu v celkovém hodnocení patří osmá příčka.

17 Richard Speiser (Německo)
Nový německý talent a žák Roberta Bartha měl vloni sezónu jako hrom. V domácích šampionátech na krátké dráze získal stříbro mezi juniory, bronz mezi seniory, v nizozemském Siddeburenu stříbro z evropské finále na trávě, druhým místem v Mulmshornu si vyjel účast v challenge na dlouhé dráze a tam v říjnu zpečetil úspěšný rok postupem do Grand Prix 2009.
Zato ta letošní sezóna pro něj nezačala vůbec dobře. Těžký pád 2. května při kvalifikaci MS družstev v italském Terenzanu jej na dlouhou dobu vyřadil ze závodního dění. Podle posledních informací však má v Mariánských Lázních startovat. Pokud bude ve formě, může být jeho výsledek velkým překvapením. Richard startuje na motorech GM z dílny světoznámého ladiče Antona Nischlera.

18 Alessandro Milanese (Itálie)
Sympatický Ital je na dráze v Mariánských lázních jako doma. Startoval zde již v roce 1998 při semifinále MS, ale do povědomí českých diváků se výrazněji zapsal až coby tradiční účastník obnoveného Mistrovství České republiky, kde se probojoval až na stupně vítězů. K jeho doposud největším úspěchům patřilo sedmé místo z evropského šampionátu na travnaté dráze z roku 2000. V loňském roce však přišel zlom. Přes jízdu poslední šance před Grand Prix v Mariánských Lázních sice prošel jen v pozici náhradníka, ale vše si vynahradil o týden později při kvalifikaci MS v německém Mulmshornu, kde si vybojoval postup do říjnového závodu challenge v Aduardu. Tam si na těžké promáčené dráze zajistil překvapivým pátým místem vstupenku do letošního seriálu Grand Prix. Ve skvělých výkonech pokračuje i letos. Prozatím si stihl vybojovat místo ve finále Mistrovství Evropy na travnaté dráze i postup do letošního challenge na dlouhé dráze.

19 Richard Wolff (Česká republika)
Své loňské ambice v seriálu Grand Prix, jehož byl stálým účastníkem, bohužel nedokázat přetavit ve výraznější úspěch. Jeho maximem tak byla dvanáctá pozice z posledního závodu ve Vechtě. Celkové patnácté místo tak asi bylo pod očekáváním pražského závodníka, který se v posledních letech věnuje dlouhé dráze intenzivněji. Kalich hořkosti musel až do dna vypít v závodě challenge v Aduardu, kde obsadil první nepostupovou příčku. Problémy s motocyklem bohužel rozhodly i jeho interní souboj s Pavlem Ondrašíkem během květnového MČR, jehož vítěz si zajistil divokou kartu do světového finále. Richard tak bude závod sledovat z pozice prvního náhradníka. Jeho účast v dalších závodech seriálu však není úplně vyloučena, vzhledem k faktu, že mu jeho umístění v challenge zaručuje místo náhradníka Grand Prix. Richard Wolff má letos za sebou už i jeden velký úspěch, když si třetím místem v Artigues de Lussac zajistil místo v závodě challenge, který je na programu koncem září ve Pfarrkirchenu.

20 Marek Čejka (Česká republika)
Jezdec domácího klubu se letos vrátil na ovály po závodnické pauze. Při květnovém závodě MČR si zde zajistil náhradnický post pro světové finále. Odměna je to rozhodně zasloužená, protože Marek patří k stylově nejlépe jezdícím jezdcům a v domácím šampionátu ukázal, že se dokáže na dráze prát i s takovými rychlíky, jako je třena Nynke de Jong. V semifinále MS na trávě v Bielefeldu obsadil se čtyřmi body patnáctou pozici. Připravoval se i na volném závodě v Herxheimu.

Sobotní závod začíná ve 13,30 a bude doplněn bohatým doprovodným programem včetně jízd čtyřkolek nebo závodů flattrack.

Foto: Jiří Bayer

Mariánské Lázně – 18. června
Tuto sobotu v Mariánských Lázních startuje finálová série mistrovství světa na dlouhé ploché dráze. Z našich se představí Zdeněk Schneiderwind a Pavel Ondrašík, náhradníky jsou Richard Wolff a Marek Čejka.

Město Cheb je hlavním partnerem vložených závodů mistrovství Evropy čtyřkolek a flattracku. Flattrack je evropská série ploché dráhy tak, jak se jezdí v Americe. Premiérově se představí i dva naši, Karel Provazník a Roman Tomany.

Vstupné 200 korun, děti do patnácti ti let zdarma. Ke každé vstupence volná vstupenka na program do zámku Kamenný dvůr.

Mariánské Lázně mohou příští rok hostit vyvrcholení celého seriálu Grand Prix a dekorovat mistra světa. O tom, zda tomu tak bude rozhodnete vy, příznivci ploché dráhy. Jak? Tím, že přijedete v sobotu.

Startovní listina:

1 Gerd Riss, D

2 Glen Philips, GB

3 Dirk Fabriek, NL

4 Andy Appleton, GB

5 Theo Pijper, NL (FFM)

6 Mathias Kröger, D

7 Stephane Tresarrieu, F

8 Bernd Diener, D

9 Richard Hall, GB

10 Jörg Tebbe, D

11 Alessandro Milanese, I

12 Paul Cooper, GB

13 Richard Speiser, D

14 Jannick de Jong, NL

15 Joonas Kylmäkorpi, FIN

16 Zdeněk Schneiderwind, CZ

17 Mathieu Tresarrieu, F

18 Pavel Ondrašík, CZ

19 Richard Wolff, CZ

20 Marek Čejka, CZ

Foto: Jiří Havlíček

Zdroj: Cerbiatto TV