AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Vechta – 15. září
Joonas Kyllmäkorpi vyhrál poslední finálový závod světového šampionátu na dlouhé dráze ve Vechtě a zpečetil tak svůj třetí titul v řadě. Za jeho zády protnul metu finálové jízdy Martin Smolinski, jenž v závěrečné klasifikaci skočil na druhou příčku. Josef Franc uhájil skvělý bronz, když ho o body připravily patálie s rychlostní skříní a nevýhodná startovní pozice ve finálové jízdě.

Program začínal pátečním tréninkem. „Byl úplně na draka,“ netají se Zdeněk Schneiderwind, který svého chráněnce doprovázel také tentokrát. „Dráha byla úplně jiná než dneska.“

Naštěstí se všechno obešlo bez problémů a Josef Franc rozehrál své účinkování v rozjížďce s číslem dvě nad Theem Pijperem, s nímž se v průběžné klasifikaci dělil o druhé místo. Navíc Martin Smolinski, prozatím stále čtvrtý, skončil v první jízdě až třetí.

Jenže v páté jízdě na pražského závodníka opět udeřila smůla. „Neskočila mu tam dvojka, ale neutrál,“ líčí Zdeněk Schneiderwind. By Josef Franc zaostal vzadu, dokázal protnout metu jako čtvrtý. Při dalším svém vystoupení zvítězil, avšak ve dvanácté jízdě podlehl Martinu Smolinskemu. Na něho ztratil další bod v semifinále. Zatímco Němec své semifinále vyhrál, on v tom druhém dojel druhý za Joonasem Kyllmäkorpim.

Ztráta z nešastné rozjížďky s číslem pět si vybrala další daň. „Vybíral si dráhu pro finále jako třetí,“ vypráví Zdeněk Schneiderwind. „Zbyla na něho dvojka, neodstartoval a skončil šestý.“ Na udržení Theo Pijpera to stačilo, jenže Martin Smolinski byl v cíli hned za Joonasem Kyllmäkorpim a v konečné klasifikace pražského závodníka o dva body překonal.

Bronz však zůstává skvělým úspěchem ve výkladní skříni české plochodrážní reprezentace. „Zaplapánbůh, že má medaili,“ oddechl si Zdeněk Schneiderwind. „Vybojoval si to a zaslouží si ji.“

Foto: Jiří Georgiev

Morizes – 8. září
Další rozhodný útok za medailí ve světovém šampionátu na dlouhé dráze podnikl Josef Franc krátce před včerejší půlnocí. Ve francouzském Morizes opět stanul na nejvyšším stupínku, kdy pod sebou měl Jörga Tebbeho a Stephana Katta. Před vyvrcholením ve Vechtě příští sobotu stále vede Joonas Kyllmäkorpi (123), zatímco Josef Franc se dělí o druhou příčku s Theo Pijperem se ztrátou sedmnácti bodů a Martin Smolinski má ještě o čtyři body méně. Zdeněk Schneiderwind bezprostředně po triumfu svého chráněnce vytočil telefonní číslo magazínu speedwayA-Z, aby se svěřil s podrobnosti.

„Závody hezký, Pepe vyhrál, super výkon, bomba,“ chrlil ze sebe slova ilustrující počínání pražského borce. „Odved‘ výbornej‘ výkon. A to z vylosování vůbec neměl radost, spíš to byla smůla. Ale od první do poslední jízdy bojoval.“

Hned v rozjížďce s číslem jedna porazil Martina Smolinskeho, jednoho ze svých bezprostředních soupeřů v boji o medaile. V šesté jízdě byli před ním v cíli Stephan Katt a Joonas Kylmäkorpi, v osmé zase Cameron Woodward. V desáté jízdě už Pražan opět zvítězil.

O jeho postupu do nadstavbové části nemohlo být ani sporu. „Jeho semifinále se třikrát opakovalo,“ ujímá se Zdeněk Schneiderwind opět role vypravěče. „Pepe jel ze dvojky a vždycky na něho z lajny odstartoval Woodward. Až konečně napotřetí odstartoval Josef. Na finále si vzal venek, odlít‘ a ostatní už neměli šanci.“

Josef Franc má ve finálovém seriálu dlouhodrážního mistrovství světa vskutku obdivuhodnou bilanci dvou vítězství a dvou druhých míst, když na pódiu nestál pouze jedenkrát. „Dneska si to všechno vybojoval zezadu,“ nešetří Zdeněk Schneiderwind slovy chvály. „Motorka šlapala a Pepeho zdobí bojovnost. Teď mažeme domů, na Vechtu jsou dobrý vyhlídky, ale to nechce teď řešit, chce to nechat v klidu.“

Ilustrační foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Třebusice – 24. srpna
Josef Franc se v letošní sezóně stal jedním z hlavních dodavatelů skvělých výsledků. Diváky rozjásal nejen při SGP České republiky, ale také ve finálovém seriálu mistrovství světa na dlouhé dráze. Po druhých místech ve Forsse a Marmande a neuvěřitelném triumfu v Groningenu ho počátkem září čeká rozhodující boj v Morizes a Vechtě. A právě německý závod můžete sledovat na vlastní oči, jelikož Pepčo Racing Fan Club sonduje divácký zájem o autobusový zájezd.

„Podpořme Pepeho v životní sezóně,“ láká fanklub české fanoušky, aby se týden před challenge v Mariánských Lázních fandili Josefu Francovi při útoku na stupně vítězů závěrečné klasifikace a stali se i bezprostředními svědky korunovace nového světového šampióna.

Předpokládaný odjezd závodu je v sobotu 15. září okolo 8:00 z Kladna, návrat zpět je ihned po večerním závodě s předpokládaným příjezdem do Kladna v dopoledních hodinách v neděli.

Protože organizátorům nejde o profit, ale zaplacení nákladů na pronájem autobusu, konečná cena je odvislá od počtu účastníků. Neměla by však překročit 2500 korun a to včetně vstupenky.

Zájemci se mohou hlásit na redakčním e-mailu magazínu speedwayA-Z, který je vydavatelstvi@speedwayA-Z.cz do úterý 28. srpna. Organizátoři je prosí, aby uváděli nejen své jméno a příjmení, ale i telefonní číslo z důvodu operativnější komunikace.

Foto: Jiří Bayer

Marmande – 14. července
Páteční večer nezastihl Josefa France v nejlepším rozpoložení. Z race-off světového poháru družstev ve švédské Malille se hnal na západ Francie ke čtvrtému finálovému závodu na dlouhé dráze ve francouzském Marmande. Po dvou jízdách měl na svém kontě devět bodů, ale mítink musel být kvůli dešti po rozjížďce s číslem sedm zastaven a přeložen na sobotní dopoledne. Pražský závodník se znovu pustil do boje, aby mu nakonec druhý triumf v řadě sebral Joonas Kylmäkorpi až v posledním zatáčce před cílem.

„Teď když jedeme domů autem a já vím, že byl Pepe druhej‘, tak bych mohl říct, že přeložení závodu nevadí,“ přemítal Zdeněk Schneiderwind za volantem své dodávky dnes krátce po půlnoci. „Ale jak nikdy moc netipuju, tak věřím tomu, že by v pátek ty závody vyhrál. Jel s takovou chutí a lehkostí, s dráhou si poradil nejlíp ze všech. A to si zřejmě myslela i většina závodníků.“

Nicméně Josef Franc ze svých ambicí neslevil ani v sobotu odpoledne. „Tím vůbec nechci snižovat jeho sobotní výkon,“ pokračuje Zdeněk Schneiderwind ve svém vyprávění. „Protože opět jel a bojoval s obrovským nasazením, ale v pátek si myslím, že by to bylo ještě o chlup lepší. A nebo taky ne…“

Navzdory deštivému počasí byl ovál v dobrém stavu. „Dráha v Marmande po několika letech experimentů, kdy nápady na hlubší a závodivější dráhu odneslo hodně závodníků zraněním, se zase vrátila na starou klasiku,“ svěřuje se Zdeněk Schneiderwind. „A to je tvrdá dráha. Úrovni závodu to jenom pomohlo.“

Pražský závodník se záhy opět vydal vstříc finálové rozjížďce. „Pepe opět bojoval jako lev, ale na startu už oproti pátku byly hluboký koleje, se kterejma se vyrovnal, ale ostatní ještě lépe,“ líčí Zdeněk Schneiderwind. „Stejně jako minulej‘ tejden předvedl souboj s Theo Pijperem, o kterým se bude dlouho mluvit. Do finále postupoval jako čtvrtý a vybral si start úplně zvenku.“

Jenže těsně před finálovou rozjížďkou se do Marmande vrátil hustý slejvák. Nejlépe odstartoval Theo Pijper, ale v prvním oblouku ho vystřídal Josef Franc a vzápětí i Joonas Kylmäkorpi. „Pepe j po startu všechny obtáh,“ vypráví Zdeněk Schneiderwind. „A hned jim ujel a vypadalo to dobře.“

Ovšem průtrž mračen měnila povrch dráhy každou ze svých tisíce kapek. „Ve vteřině to byla klouzačka,“ říká Zdeněk Schneiderwind. „Toho lišácky využil Kylmäkorpi a po venku v řezance Pepeho objel. Ale i tak je Pepeho druhý místo prostře bomba.“

V průběžné klasifikaci Josef Franc poskočil na třetí příčku o čtrnáct bodů za Theo Pijpera, na něhož má Joonas Kylmäkorpi na čele ještě patnáctibodový náskok. Stejně bodů jako pražský závodník má před zářijovým vyvrcholením šampionátu v Morizes a Vechtě i Martin Smolinski, který se ve druhé zatáčce dostal před Theo Pijpera na druhou pozici.

Ilustrační foto: Jiří Bayer

Groningen – 7. července
Již loni měl Josef Franc v holandském Groningenu našlápnuto ke skvělému výsledku ve finálové sérii dlouhodrážního mistrovství světa. Jenže mítink byl předčasně ukončen. Velká chvíle pražského závodníka přišla včera, když ve finále číslo tři protnul finálovou metu jako vítěz před Aki Pekka Mustonenem a Theo Pijperem. Joonas Kyllmäkorpi, obhájce dvou předcházejících titulů, skončil až čtvrtý. Cesta k vítězství ovšem nebyla zcela bez problémů, jak magazínu speedwayA-Z telefonicky nahlásil Zdeněk Schneiderwind.

„Pepemu to vloni v Groningenu šlo, tak jsme měli dobrej‘ základ na nastavení motorky,“ říká Zdeněk Schneiderwind. „Technické problémy nás ani tady neopustily. Převodovka si dala říct, ale po dvou kolech v tréninku jsme vyndávali pro změnu motor.“

Nicméně Josef Franc rozehrál závod porážkou Martina Smolinskeho. „Pepe včera předvedl výbornej‘ výkon,“ říká Zdeněk Schneiderwind s uznáním. „Motorka jela hodně dobře.“ Po úvodní pětce dojel Pražan dvakrát třetí. V obou případech zvítězil Aki Pekka Mustonen, před Josefem Francem byl nejprve Cameron Woodward a potom Theo Pijper.

Rozjížďka s číslem deset však viděla Josefa France opět ve vítězné fazóně. „Zezadu postupně předjížděl Pijpera a v posledním kole i Katta,“ líčí pražský trenér. „To byla vysoká škola na dlouhý dráze. A to že vyhrál finále, jen potvrdil, že se včera zkrátka dařilo. Všechno se sešlo, jak mělo.“

Semifinále ještě přineslo Josefu Francovi třetí příčku, ale finále proběhlo plně v jeho režii. Před Marmande, které se tradičně jede v pátek v předvečer francouzského státního svátku, figuruje na čtvrté příčce průběžné klasifikace o tři body za Jörgem Tebbe a jedenáct za Theo Pijperem, když Joonas Kyllmäkorpi má na čele obrovský náskok.

Tóny české státní hymny byly pro celý tým Josefa France neskutečným zážitkem. „Ten kutnohorskej‘ kluk si to plně zaslouží,“ souhlasí Zdeněk Schneiderwind. „Že má talent a hlavně, že je to dříč, jsem věděl hned od začátku. A doufám, že takovejch‘ nádhernejch‘ chvil při písničce Kde domov můj zažijeme ještě hodněkrát. Pepe na to má.“

Ve chvílích úspěchu ovšem Zdeněk Schneiderwind nezapomíná na slova díků subjektům, bez nichž by dlouhodrážní tým Josefa France nemohl existovat. „Pepeho vítězství je odměnou všem,“ říká. „Jak pro Centrum sportu MV, tak všem sponzorům jako FuchsOil, Stuha, Vašek Matuna, Jitka Kern a hlavně Michalovi Stárkovi a Vláďovi Vopatovi, bez kterých by asi Pepe do dlouhý nikdy nešel.“

Ilustrační foto: Jiří Bayer

Forus – 16. června
Smůla a technické patálie provázely naší reprezentační jedničku Josefa France v druhém pokračování seriálu Grand Prix na dlouhé ploché dráze, které tentokrát zavítalo na norskou půdu. Výsledkem bylo vydřených osm bodů a dvanácté místo. I tak se v průběžné klasifikaci drží na výborné čtvrté až páté pozici. Z vítězství se radoval opět JoonasKylmäkorpi, který tak upevnil své vedení v seriálu.

Klusácká dráha v norském Forusu na předměstí Stavangeru patří k vůbec nejrychlejším oválům, na kterých se pořádají závody mistrovství světa. Měří 950 metrů a jejím typickým znakem jsou pořádně klopené zatáčky. Její zvládnutí pod plným plynem vyžaduje kromě jezdeckého umění i notnou dávku odvahy. Vytrvalý d隝, který v sobotu 16.června od rána neúnavně zkrápěl její povrch, posunul plánovaný dopolední trénink až do odpoledních hodin. Jezdci tak měli před začátkem závodu jen krátkou možnost vyzkoušet si nastavení svých motocyklů. Na starty na pásce vůbec nedošlo. Naštěstí se d隝 kolem druhé hodiny umoudřil a kvalita dráhy nedoznala větší újmy. Stadion se pomalu začal zaplňovat diváky, by ve srovnání s předcházejícím podnikem ve finské Forsse jich přišla jen hrstka. Úvodní podnik seriálu shlédlo odhadem dva tisíce diváků, v Norsku jich nebylo více než šest set.

V depu zatím vládla dokonalá předstartovní horečka. Pohled k boxu s číslem jedenáct nevěstil nic dobrého. Celý český kontingent ve složení Josef Franc, Zdeněk Schneiderwind a mechanik Jirka Georgiev se marně snažil přivést k poslušnosti stříbrným úspěchem ověnčený černý motocykl. „Odešlo řazení a to je ta lepší motorka, ta s Forssy,“ prozradil Zdeněk Schneiderwind a na jeho čele se v tu chvíli značily velké starosti. „Potřebovali bychom víc náhradních dílů.“

Že se problém nepodařilo odstranit, bylo jasné už před startem první jízdy. Zatímco si ostatní jezdci rovnali své stroje na pásce, Josef Franc měl po zkusmém startu pro zbytek české výpravy za mantinelem jen bezradné gesto. Start mu ale vyšel na jedničku, rychlejší byl jen Martin Smolinski, který šel bleskově do čela. Naše úleva však trvala jen do průjezdu první zatáčkou, pak se Franc začal okamžitě propadat a soupeři jej předjížděli jeden za druhým. Postupně se propadal až na chvost, kde jen urputnou snahou a lepším průjezdem zatáček za sebou udržel domácího WillyhoTjessema. Mezitím se na čele jedoucí Smolinski, kterému na rozdíl od závodu ve Finsku nechyběla rychlost, dopouštěl tolika jezdeckých chyb, že se na tribuně jeho učitel Egon Müller chytal za hlavu a s větou: Já se na to nemůžu koukat, odešel do depa. Poslední Smolinského chyby, která jej vynesla až k mantinelu, využil jeho krajan Tebbe a připsal si prvních pět bodů.

Plným bodovým ziskem vstoupili do závodu i vedoucí muž seriálu JoonasKylmäkorpi a loňský vítěz na této dráze TheoPijper. Ten si však k vítězství ve své jízdě pomohl dost nečistým manévrem, když uprostřed rovinky po prudkém kontaktu málem sestřelil z motocyklu do té doby vedoucího Stephana Katta.

Trápení Josefa France pokračovalo i ve druhé sérii. Stav motocyklu absolutně nedovoloval českému jezdci držet kontakt s ostatními a zvyšující se odstup dával tušit, že dnes spíš než o postup do finále půjde o to sebrat každý dostupný bod. I z této jízdy se podařilo jeden získat, když pomalého France nedokázal předjet Francouz Lespinasse.

Jiskru naděje vykřesal Josef Franc ve třetí sérii. Start se mu povedl a do první zatáčky najížděl po boku Smolinského. Situace z první jízdy se neopakovala a náš jezdec uhájil životodárné čtyři body před Phillipsem, Dienerem a Mustonenem. Radost však neměla dlouhého trvání, nebo ve své poslední jízdě základní části Franc vůbec neodstartoval a byl nakonec rád za bod, který mu spadl do klína zásluhou defektu Davida Howe.

Chvilka počítání a přeci jen se našlo šest jezdců, kteří nasbírali méně bodů než český závodník. Sedm bodů na kontě znamenalo postup do semifinálových jízd s pořádně odřenýma ušima. Tam přidal Franc na své konto ještě bod a nešastný závod zakončil na dvanáctém místě.

Do finálové jízdy se podle předpokladů probojovali Kylmäkorpi, Pijper, Smolinski a Tebbe. Dařilo se i Matthiasi Krögerovi a do finálových bran proklouzl překvapivě i veterán třiapadesátiletý BerndDiener. Muž, který bojoval ve finále MS již v roce 1986.

Po startu šel do čela okamžitě Kylmäkorpi následován Smolinskim. Němec však začal ve druhém kole zpomalovat, aby jej defekt zadního kola nakonec donutil z finálové jízdy definitivně odstoupit. Na druhé místo se tak naprosto senzačně dostal BerndDiener, který pozici uhájil před atakujícím Krögerem až do cíle. Až čtvrté místo Pijpera bylo překvapením, páté místo Tebbeho zklamáním. Stejně jako v předchozím závodě ve Finsku se tento německý jezdec po velmi silném výkonu v základní části nevešel na stupně vítězů.

Kylmäkorpi zvýšil své vedení v seriálu na devět bodů před Tebbem a Pijperem a je na nejlepší cestě za třetím titulem mistra světa. Franc se před dalším závodem v nizozemském Gronningenu dělí se Smolinskim o čtvrtou pozici.

Hlasy z depa:
Josef Franc: „Zklamání, škoda, úplně odešla převodovka. Věděl jsem to už před startem první jízdy, nešlo závodit. Poslední dvě jízdy jsem jel na druhý motorce, ale ta vůbec nešla od startu, nevím proč. Jedna jízda dobrá, ale jinak to nestálo za nic.“

Zdeněk Schneiderwind: „Dneska to prostě nešlo, ale hlavně že jsou nějaký body. Nefungovalo řazení, zkoušeli jsme to dát dohromady, ale rozpadla se celá převodovka. Kluci teď toho maj‘ plnou hlavu, musíme zjistit, proč ta druhá motorka nestartuje.“

Foto: Jiří Bayer