Bielefeld – 24. června
Romano Hummel vyhrál challenge o postup do finále dlouhodrážního mistrovství světa pro rok 2019. Nicméně početní převahu na stupních i v postupové pětce měli čeští závodníci,kteří také jako jediní dokázali vítěze připravit o body. Martin Málek skončil druhý, zatímco Josef Franc se triumfem ve finálové jízdě vyhoupnul na třetí stupínek. Hynek Štichauer obsadil osmou pozici, takže vzhledem k prolínání kvalifikace s letošní finálovou sérií může postoupit také on.
Challenge o finále MS 2019 očima Zdeňka Schneiderwinda:
„Bielefeld byl pro závodníky hodně těžký. Po těžkém pádu Mustonena, Coopera a Fienhageho, kteří skončili v nemocnici, se jim na dráhu moc nechtělo. Pak se ale závod dojel do konce. Dnes se výborně srovnal s dráhou Martin Málek. Zaslouženě skončil druhý. Pepe se nemohl dostat do tempa, ale nakonec vybojoval vítězství ve finálové jízdě. Hynek taky bojoval jako lev. Nakonec skončil osmý a v případě příznivých okolností se do finále příští rok dostane i on. Pro nás to byl úspěšný challenge.“
La Reole – 16. června
Druhé finále světového šampionátu zavedlo dlouhodrážní elitu do La Reole, které nemá zrovna nejlepší pověst. Michael Härtel a Martin Smolinski se zranili a s nafukovacími vaky se seznámil i Josef Franc. Ten se však nenechal nulou rozhodit a nakonec projel finálovou metou jako čtvrtý. Zvítězil Mathieu Tresarrieu, jemuž na stupních vítězů dělali společnost Romano Hummel a Dimitri Berge.
Druhé finále dlouhodrážního mistrovství světa očima Zdeňka Schneiderwinda:
„Závody v La Reole se stávají docela dost jen pro otrlé povahy. Některé situace jako kontakt Jamese Shanese s nafukovačkou ho katapultoval na druhé místo, naopak kontakt Pepeho s nafukovačkou ho poslal na poslední místo. Ale pád Smolinskeho a Härtela už pro oba skončil v nemocnici. Ještě bylo štěstí, že motorka neskončila mezi diváky. A aby toho nebylo málo, ve finále se v nájezdu pokopali Hummel a Berge. To pak v depu skončilo ručním vysvětlováním situace.“
„Pepe dnes vyválčil čtvrté místo a myslím, že zcela zaslouženě, neboť jak jsem říkal, není vůbec jednoduchý po kočkování se s nafukovačkou skočit na motorku s čistou hlavou a poslat to opět na venek a doufat, že to vyjde. Je velká škoda, že za tu dřinu nebylo o čtyři až pět bodů víc. Ale jak domácí Mathieu Tresarrieu a Dimitri Berge, tak Romano Hummel potvrdili jak kvalitu, tak měli i štěstí. Pro Pepeho je to ale dnes výborný výsledek po loňském roce a může se těšit na další závody.“
Pardubice – 16. června
Již podruhé figuruje v seznamu účastníků seriálu světového finále na dlouhé dráze jako náhradník. Příležitost proniknout ještě výše mu dává challenge, které je na pořadu příští neděle v německém Bielefeldu, pro něž již FIM doplnila startovní listinu vzniklou pořadí mariánskolázeňské kvalifikace trojicí divokých karet. A Hynek Štichauer se magazínu speedwayA-Z svěřil, že by pochopitelně rád postoupil.
„Hlavně, aby ta jednička neznamenala jeden bod,“ reaguje Hynek Štichauer na připomínku svého startovního čísla. „Dlouhá dráha je priorita, ale ta krátká mě baví víc a chtěl bych jezdit dobře i na ní. Na challenge se připravím, pojedu předtím ještě Opende. A snad se mi ten postup povede.“
Dvanáct postupujících z Mariánských Lázní doplnily tři divoké karty. Jednu z nich dostal domácí Lukas Fienhage, další dvě Anders Mellgren a Gabriel Dubernard, kteří na lázeňském kilometru neuspěli s umístěním mezi prvními dvanácti.
Startovní listina challenge o finále MS na dlouhé dráze 2019 a způsob kvalifikace – Bielefeld, 24.6.:
Mariánské Lázně – 2. června
Trojice českých reprezentantů našla v Mariánských Lázních bez větších problémů cestu do světového dlouhodrážního challenge. Vyřazen byl Michal Škurla, který se k longtracku vrátil vlastně po ročním vakuu. A také Michal Dudek, jenž plnil úlohu náhradníka. Jemu navíc sudí odepřel jednu možnost startovat, když v repete devatenácté jízdy nahrazoval Gaetana Stellu a Edwarda Kennetta. Ti měli prve v první zatáčce ošklivou kolizi, jíž Angličan odskákal frakturou ruky. Mnohem hůře dopadl předtím Alex Davies, jehož z Mariánských Lázní odvážel vrtulník. Josef Franc měl patálie technického charakteru, které nevyřešila ni výměna motocyklu, ani obměna klíčových komponentů, a tak skončil sedmý. Těsně za ním se umístil skvěle jedoucí Martin Málek, zatímco českou hvězdou se stal Hynek Štichauer. Pardubičan skončil na pódiu Berndem Dienerem a Jörgem Tebbem, jenž musel svého nestárnoucího krajana porazit v rozjezdu. Mistrovství republiky, které dnešní program na lázeňském kilometru uzavíralo, přineslo jiný scénář. Michal Škurla otestoval v semifinále stroj Josefa France, který vykazoval stejné potíže jako v závěru světového klání. Pražanův technický tým však před finále konečně zdroje patálií napravil, takže Josef Franc obhájil svůj titul stylem start – cíl. Hynek Štichauer litoval vysušeného místa na startovním roštu. Poté co páska letěla vzhůru, odjel čtvrtý. Ve druhém kole sice stačil udolat Jarno de Vriese, avšak stříbro mu vyfoukl létající Martin Málek.
Hynek Štichauer se stal prvním domácím vítězem
Na obloze nad západočeskými lázněmi jako někdo rozlil konvičku s mlékem, tak souvislá byla vrstva mraků, pod níž se ještě proháněli roztroušení beránci. Nicméně šmolkově modré díry byly větší a větší. Sluníčko se dralo ven a obavy, že by se právě v Mariánských Lázních staly dešťové hrozby meteorologů, rychle ztratily na důležitosti.
V depu zíval unavený Pavel Málek. Po čtvrtečním karambolu jeho syna Martina při pouťáku v Altripu nejen řídil sám domů, ale až do půlnoci spravovali motocykl, který taranoval Michael Härtel. Pravačku Martina Málka zdobily modré tejpovací pásky. Následky nedávného pádu pociťoval rovněž Hynek Štichauer.
„Škoda, že jsem se v Altripu zase převrátil na startu, jinak bych byl ve finále,“ svěřoval se ve své garáži. Michal Dudek zase opodál s šibalským úsměvem líčil, že si myslel, že se jede pouze mistrovství republiky. Pozice náhradníka světové kvalifikace jen natolik zaskočila, až musel licenci vyřizovat na poslední chvíli. V tomto směru však neměl na Tommyho Thu.
Poměrně neznámý Nor s neobvyklým jménem si licenci nechal vystavit od Pavla Ondrašíka až přímo v mariánskolázeňském depu. Josef Franc zase zlehka vraštil čelo při vzpomínce, že v Altripu nevyhrál finále o sošku Zlatého Římana vinou vypadlého karburátoru. Michal Škurla, jenž se do závodu dostal po rezignaci Stephana Katta, si uvědomoval, že vzhledem ke svým loňským patáliím nejezdil na dlouhé dráze celou sezónu. Jaké to je, si měl připomenout již záhy po příchodu ze slavnostního nástupu.
Michal Škurla si uvědomuje dlouhou pauzu:
„Sedím na tom po dvou letech.“
Z čtveřice našich závodníků šel totiž na start jako první. V rozjížďce s číslem jedna si zpočátku nevedl vůbec špatně. Romano Hummel na čele zvyšoval svůj náskok před Eduardem Kennettem, jemuž už na protilehlé rovince nadělil nějakých dvacet metrů. Pražan byl třetí, ale tuto pozici mu na konci úvodního kola sebral Gabriel Dubernard. O poslední bod posléze Pražana připravil veterán Alessandro Milanese.
Jesse Mustonen se vzápětí neodlepil od startovního roštu a tak se druhým dnešním vítězem stal jeho krajan Henri Ahlbom. Třetí jízdu proměnil ve čtyřbodový zisk Andy Appleton. Martin Málek po ráně z Altripu viděl své působení skepticky, ale teď se na konci druhého okruhu jen mihnul okolo Paula Coopera.
A pak se publikum už mohlo radovat z prvenství domácího závodníka. Hynek Štichauer v rozjížďce s číslem čtyři objel vedoucího Jörga Tebbe už v první zatáčce. Ani zdaleka však neměl čtyři body v kapse. Z úvodního výjezdu za ním totiž vyjel Josef Franc, který rychle eliminoval náskok vedoucího Pardubičana. Na cílové rovince zaútočil vlnou zleva doprava, ale neuspěl. Stejně ani ve třetím kole, v jehož druhé zatáčce byl hodně blízko předjetí Hynka Štichauera.
Seznam vítězů první série uzavřel Gaetan Stella. Odstartoval až na Andersem Mellgrenem, ale ještě v první zatáčce šel k zemi jeho krajan John Bernard a rozsvítila se červená světla. Při repete byl Švéd znovu vpředu, ale Francouz se okolo něho přehnal na konci protilehlé rovinky jako by ho potkal.
Technické potíže přibrzdily Josefa France
Po druhé sérii zůstal na hrotu aktuální klasifikace pouze Henri Ahlbom. Finský závodník vyhrál šestou jízdu, když v úvodním oblouku podjel Hynka Štichauera a záhy mu ujel o bratru patnáct metrů. Martin Málek uhlídal třetí místo před Michalem Škurlou, ačkoliv prskání z jeho motoru bylo slyšet až v ochozech.
Martin Málek komentuje své technické problémy v rozjížďce s číslem šest:
„Blbne to, nevím, jestli zapalování? Svíčku jsme vyměnili, dívali jsme se do karburátoru, ale je to asi tím zapalováním.“
Hynek Štichauer byl prvním z mnoha, jejichž konto narostlo na sedm bodů. Dalším se stal Bernd Diener. Německý rutinér prve podlehl Henri Ahlbomovi, ovšem v rozjížďce s číslem devět vyhrál stylem start – cíl, čímž přestřihnul vítěznou šňůru Andy Appletona. Před startem rozjížďky s číslem deset k sobě Anders Mellgren volal k sobě mechaniky, aby se posléze sám rozběhnul do depa pro náhradní motocykl.
O pár sekund později se hnal dopředu přes Romana Hummela vnějškem úvodní zatáčky. Jenže vzadu upadl Alex Davies. A bylo zle, moc zle. Australan se ocitnul v péči zdravotníků, kteří promptně požádali o zásah leteckou záchrannou službu. Hasiči připravili prostor pro přistání vrtulníku na nedalekém parkovišti, kam zraněného závodníka převezli.
Na obzoru se objevil vojenský Sokol. Protože je příliš těžký, aby dosedal na heliport karlovarské nemocnice, bylo jasné, že zranění Alexe Daviese jsou těžká, takže si s nimi přece jenom lépe poradí v Plzni. Fraktura klíční kosti byl nejmenší problém. Lékaři odoperovali jeho zlomenou levou nohu a bedlivě sledovali poranění hlavy.
Delší pauza byla pochopitelná. Opakovaná desátá jízda se stala kořistí Josefa France, který vypálil do čela současně s letem pásky. Romana Hummela si vedl za sebou jako na provázku, takže oba rozšířili řady sedmibodových borců. Jenže zrovna právě tito dva si měli v následující sérii vybrat díl smůly. Holanďan po špatném startu rozjížďky s číslem dvanáct zajel na trávník rovnou z druhé zatáčky.
Pražan ve třinácté jízdě vedl, ovšem na konci třetího kola jej vnější stranou druhého oblouku předčil Henry van der Steen. Bylo evidentní, že se jeho motor nepracuje optimálně, čehož na konci protilehlé rovinky posledního kola využil i Henri Ahlbom.
Z českých závodníků si tak nejlepší pozici uchovával Hynek Štichauer. Ve dvanácté jízdě odpálil jako druhý před Gaetanem Stellou a Andy Appleton i Romano Hummel byli bezmocní. Michal Škurla vozil hubeňoučké bodové dávky. Martin Málek v patnácté jízdě útočil v první zatáčce, ale stihnul jen třetího Edwarda Kennetta, zatímco německý tandem Jörg Tebbe – Bernd Diener mu ujel.
Neposlušný motocykl si dal říct až na poslední chvíli
Edward Kennett ve zmiňované rozjížďce s číslem patnáct nakonec neinkasoval ani poslední bod. V posledním kole se jeho motocykl pohyboval pouze díky fyzikálním zákonům o setrvačnosti. Alessandro Milanese již chtěl zůstat stát, ale Angličanovy problémy jej přinutily zůstat na ovál. Mechanici Edwarda Kennetta si nevšimli, že Ital jejich závodníka předjel. Z ochozu u depa jej povzbuzovali v tlačení stroje, jehož přetržený řetěz zvonil o dráhu. A nakonec byli překvapeni, když Miloslav Čmejla v jejich mateřštině ohlásil: „Kennett, zero.“
Smůla však Edwardu Kennettovi připravila ještě mnohem horší polízanici. V rozjížďce s číslem devatenáct se zapletl do ošklivé kolize s Gaetanem Stelou v první zatáčce. Kotrmelce odskákal zlomenou pravačkou, která mu byla během noci operována, aby si jej mohl jeho tým nazítří jeho tým vyzvednout a vrátit se s ním do Anglie. Francouz byl v bezvědomí, ovšem z ošklivého incidentu vyvázl jen notně potlučený.
K repete vyrazil také Michal Dudek, jenž už z pozice náhradníka zaskakoval za nešťastného Alexe Daviese. Ačkoliv ani Edward Kennett, ani Gaetan Stella nebyli diskvalifikováni, rozhodčí jej nechal vrátit nazpět do depa. Stylem start – cíl se prosadil Henri Ahlbom. Šlo o třetí triumf Fina, který doposud podlehl pouze přece jen slabšímu Henry van der Steenovi v rozjížďce s číslem třináct po odstoupení Josefa France.
Henri Ahlbom byl blízko vítězství v celém závodě. V úplně poslední jízdě dnes na něho odstartoval Max Dilger. Jenže Fin protáhnul nájezd do druhé zatáčky a od té chvíle říkalo vedení pane jemu. Dokud však nezůstal ve druhém okruhu stát s poruchou a vítězství nebral Andy Appleton, který v nájezdu do třetího kola také předčil Maxe Dilgera.
Finský smolař se nakonec na pódium ani nevešel. Nejvíce bodů měla německá dvojice. Jörg Tebbe kromě popisovaného úvodního zaváhání, kdy mu ujel Andy Appleton a druhé místo mu sebral Martin Málek, neprohrál. Bernd Diener ztratil jeden bod s ním v patnácté a druhý s Henri Ahlbomem ve druhé jízdě. V rozjezdu o vítězství měl jasně navrch Jörg Tebbe.
Přitom nechybělo mnoho a o vítězství se rozjížděl také Hynek Štichauer. V rozjížďce s číslem dvacet vystřelil z roštu jako raketa, neomylně projel první zatáčkou a po dvojici druhých příček podruhé zvítězil. V třiadvacáté jízdě Pardubičan vystřihnul další excelentní start, ale Henry van der Steen byl v úvodním výjezdu rychlejší. Hynku Štichauerovi nakonec stál na nejnižším stupínku pódia s jednobodovou ztrátou na oba Němce.
Skvělým závěrem ozdobil mítink také Martin Málek. Sedmnáctou jízdu vyhrál, když vedl od startu až do cíle, ve čtyřiadvacáté šel ve druhé zatáčce před Jesse Mustonena, jehož předtím v prvním oblouku objel Romano Hummel. Zato Josef Franc vraštil čelo.
Josef Franc kroutí hlavou nad svým motocyklem po jednadvacáté jízdě:
„Nevím, co to je. Spojka, karburátor, zapalování… Vždycky mě někdo předjede…“
V rozjížďce s číslem sedmnáct vyjel v sedle druhého motocyklu. Zatímco Martin Málek uletěl, on v prvním oblouku stihnul Jeroma Lespinasse. Francouz, jemuž v další sérii sebrala závada vítězství v posledním kole, se však již na protilehlé rovince vrátil před Čecha. A ten byl rád, když v závěru uhájil dva body před Gabrielem Dubernardem.
Josef Franc již mohl zapomenout na své přání zamávat divákům ze stupňů vítězů s pohárem s jedničkou. Nicméně vzhledem ke svým výkonům z úvodu nemohlo být ani pochyb, že by se nevešel mezi dvanáct postupujících. Nadto v třiadvacáté jízdě skončil druhý za Berndem Dienerem, jehož ve druhé zatáčce sice nepodjel, ale proháněl až k metě. Pro české závodníky ale mítink pokračoval naším šampionátem.
Sotva uběhla půlhodinová lhůta, kdy musely být stroje v parc fermé, dorazil za Josefem Francem Michal Škurla. Poprosil, zdali by nemohl na semifinále osedlat motocykl svého staršího klubového kolegy. Josef Franc neměl důvod nevyhovět. Jednak byl nasazen rovnou do finále, jednak se mu hodilo, aby někdo otestoval, zda jsou provedené změny správné.
Smolařem semifinále se stal Michal Dudek. „Na startu jsem zkoušel spojku, udělal si kolej, všechno v pohodě, ale asi jsem si vykop‘ kvalt…,“ vysvětloval, proč ve chvíli letu pásky k nebi stál. Vedení se ujal Michal Škurla. Jenže motor vypůjčeného stroje prskal jako starý vzteklý kocour a on se v závěrečném kole stal obětí Jarno de Vriese.
Třetím postupujícím se nečekaně stal Sören Vedsted. „Motor vadnul a vadnul,“ vysvětloval Sjoerd Rozenberg, proč ho nakonec předjel i Michal Dudek dohánějící úvodní ztrátu celého půlkola. A tak se u nás dobře známý Nizozemec za celé dlouhé odpoledne představil v jediné závodní jízdě.
V garáži u Josefa France nebylo daleko k panice. Nakonec se rozhodli namontovat karburátor, s nímž český šampión letos ještě nestartoval. Jako mávnutím kouzelného proutku nastala obrovská změna k lepšímu. Pražan zvládl start a než vedl stroj do druhého obloku, měl obrovský náskok před druhým Martinem Málkem.
Hynek Štichauer v onen moment proklínal, že si vylosoval nejvnitřnější pozici na startovním roštu. A to ještě nemohl tušit, že bude muset nadávat zlým jazykům, kteří tvrdili, že si ji sám vybral. Nicméně se blížil k Jarno de Vriesovi, aby jej nakonec ve druhém kole sundal v první zatáčce z nejnižšího stupně pódia. Další Pardubičanův progres by však v dané situaci musel jít na vrub porušení fyzikálních zákonů.
Hlasy z depa
„Super, překvapil jsem i sám sebe,“ radoval se Hynek Štichauer. „Z Altripu jsem ještě potlučenej‘. Motorky fungovaly a vydržel jsem fyzicky. Finále mistrovství republiky se losovalo, měl jsem smůlu a vytáh‘ jsem si kravskou jedničku. Blbě jsem si stoupnul. Pepa konečně opravil motorku a naměřil nám. Ale mám pohár z prvních větších závodů na dlouhý, radost je.“
„Den blbec,“ ohodnotil dnešek Josef Franc. „Zaplaťpánbůh, že nebylo zranění. Dráhu jsem ještě takovou nezažil. O tréninku to bylo perfektní. Od druhý jízdy jsem měl technický problémy až do konce a v součtu jsem přišel o čtyři body. Moh‘ jsem bojovat o placku. Nepovedlo se, ale kluci v depu odvedli špičkovou práci. Před mistrákem jsme se snažili motorku spravit. Přišel Michal Škurla, že na mý motorce pojede semifinále, že ji vyzkouší. Dělalo mu to to samý jako předtím mně, tak jsme dali karburátor, co jsme letos nejeli. Rychle jsme to zbouchali, byla to pořádná sázka do loterie! Spravili jsme si chuť, ale čtrnáct hodin v kombinéze na staďáku bylo náročných.“
„Dnes paráda, mise splněna,“ radoval se Martin Málek. „Jeden z hlavních cílů se zase vydařil. Ani nevíš, jak jsem rád, že jsem postoupil. Dalo nám to ale hodně zabrat. Po tom pádu v Altripu jsme měli včera hodně práce. Motorku jsme dodělali asi o půlnoci, takže jsme s taťkou spali asi jen čtyři hodiny. Nakonec jsem tady měl nachystané tři motorky díky Jornu Assenovi, ale nakonec jsem jel na své, té opravené, a myslím, že to nejelo vůbec špatně, i když jsem měl trochu problémy ve druhé a třetí jízdě se zapalováním. Jsem moc rád, že to tak dopadlo, děkuju za pomoc taťkovi, Rudymu, Roderikovi, Jornovi, Hance Fantové za super tejpy a hlavně do Divišova za pomoc při opravách. Prostě se to sešlo tak, jak mělo. Ještě doladit nejslabší stránku a to jsou starty a bude to snad ještě lepší. Mistrovství republiky a druhé místo. Asi mi to ještě nedošlo, ale má vzestupnou tendenci. Čtvrtý, čtvrtý, třetí, teď druhé místo… Už se těším na příští rok (smích).“
„Šlo to dneska,“ odtušil Michal Škurla. „Ale chybělo trošku závodního štěstíčka a pár koníků. Nebylo to úplně ideální. Seděl jsem na dlouhodrážní motorce po dvou letech. Zlepšovalo se to, ale bylo znát, že na tom nemám najeto. V semifinále jsem chtěl zkusit Pepovu motorku, on potřeboval něco vyzkoušet. A já mu přišel na problém. Dráha byla rozbitá a ve finále mi nevyšel start. A oni jsou rychlejší, mají to najetý, jsou někde jinde.“
„Svět dobrý,“ bilancoval Michal Dudek. „Mohlo to bejt‘ lepší, škoda jedný jízdy, co mě vyhodili od startu, ztratil jsem body. Měl mě nechat jet, ale rozhodčí rozhod‘. Škoda mistrovství republiky. Dohnat to už nešlo, ale taky jsem se na to moh‘ vysrat už po startu. Nikdo nemůže říct, že jsem se nesnažil.“
1. Jörg Tebbe, D
2 4 4 4 4
18+4
2. Bernd Diener, D
3 4 3 4 4
18+3
3. Hynek Štichauer, CZ
4 3 3 4 3
17
4. Andy Appleton, GB
4 3 2 3 4
16
5. Henri Ahlbom, FIN
4 4 3 4 E
15
6. Paul Cooper, GB
2 4 4 3 2
15
7. Josef Franc, CZ
3 4 2 2 3
14
8. Martin Málek, CZ
3 2 2 4 3
14
9. Romano Hummel, NL
4 3 R 2 4
13
10. Max Dilger, D
1 2 3 3 3
12
11. Henry van der Steen, NL
1 1 4 1 4
11
12. Jesse Mustonen, FIN
E 3 4 2 2
11
13. Gaetan Stella, F
4 2 4 F/R –
10
14. Dave Meijerink, NL
0 1 2 3 3
9
15. Gabriel Dubernard, F
2 0 3 1 2
8
16. Alessandro Milanese, I
1 2 1 1 2
7
17. Edward Kennett, GB
3 3 0 F/R –
6
18. Anders Mellgren, S
3 2 1 R R
6
19. Jerome Lespinasse, F
1 R 1 3 E
5
20. Michal Dudek, CZ (res)
2 1 1 1
5
21. Michal Škurla, CZ
0 1 1 2 0
4
22. Tommy Thu, N
0 0 1 2 1
4
23. John Bernard, F
X 1 0 0 2
3
24. Niklas Klingberg, S
2 1 R R R
3
25. Alex Davies, AUS
2 X – – –
2
26. Sören Vedsted, DK
1 0 0 0 1
2
Poznámka: Michal Dudek nebyl rozhodčím připuštěn na start opakované devatenácté jízdy, byť k ní po vyřazení Gaetana Stelly a Edwarda Kennetta mohl v duchu řádů nastoupit
Mistrovství republiky:
SF
FIN
1. Josef Franc, Praha
1.
2. Martin Málek, Březolupy
2.
3. Hynek Štichauer, Pardubice
3.
4. Jarno de Vries, NL – Plzeň
1.
4.
5. Michal Škurla, Praha
2.
5.
6. Sören Vested, DK
3.
6.
7. Michal Dudek, Slaný
4.
8. Sjoerd Rozenberg, NL
5.
Ukázkové jízdy 125 ccm v nezávodním režimu na malé dráze:
Jaroslav Vaníček, Michal Baštecký, Vojtěch Zamazal, Tony Katra, Karel Průša
Mies – 1. června
Včerejší pád během volného závodu na travnaté dráze se stal osudným pro Stephana Katta natolik, že se musel odhlásit ze zítřejší světové kvalifikace v Mariánských Lázních. Na jeho startovní číslo jedna se posunuje Michal Škurla. Tím pádem má mítink jediného náhradníka, jímž je Michal Dudek. Další změna: Švédská federace stáhla Robina Aspegrena, který v původní nominaci nahradil Niklase Klingberga, aby jej dnes krátce před třináctou hodinou vyměnila za… Niklase Klingberga!
Mariánské Lázně – 31. května
Již tuto sobotu 2. června bude napsána další kapitola v bezmála stoleté historii plochodrážních závodů na legendárním kilometrovém ovále v Mariánských Lázních. Jedna z nejkrásnějších drah na světě přivítá dvacet pět účastníků kvalifikačního závodu mistrovství světa, ve kterém se v pětadvaceti jízdách rozhodne o dvanácti šťastných postupujících do závodu World Long Track Challenge. Ten je na programu 24. června v německém Bielefeldu a pěti nejlepším zajistí místo v seriálu světového finále pro rok 2019.
Šest účastníků letošního seriálu FIM Long Track World Championship se představí i v sobotním závodě v Mariánských lázních. Původně ohlášený start Niklase Klinberga se nakonec neuskuteční.
K největším favoritům závodu se právem může řadit náš nejúspěšnější jezdec posledních let Josef Franc. Pepa nejen, že v loňském roce celou kvalifikaci mistrovství světa ovládl, ale po vynikajících výkonech v seriálu velkých cen získal do sbírky druhou bronzovou medaili z individuálního světového šampionátu. K ní má doma do sbírky další bronz z MS družstev. V loňské kvalifikaci MS v Mariánských Lázních přišel smolně o jisté vítězství vinou prasklého řetězu, vše si ale vynahradil triumfem v závodě challenge v Berghauptenu, kde potvrdil svou účast mezi světovou elitou i pro tento rok. Na skvělé výkony navázal i letos a jeho současná forma je přímo oslnivá. Po skvělém vstupu do české extraligy i domácího individuálního šampionátu na krátké dráze přišel nečekaný úspěch v podobě postupu do seriálu mistrovství Evropy na krátké dráze. Jednoznačným semifinálovým triumfem na oválu ve Wittstocku si zajistil účast mezi nejlepší Evropany i na travnaté ploché dráze. Neméně úspěšně se mu daří i na dlouhých drahách. Po vítězství na pouťáku v Plattlingu si úspěšně počínal i v úvodním podniku seriálu Grand Prix na dlouhé dráze v německém Herxheimu, kde jej do finálové jízdy nepustila jen technická závada. Prozatím se tedy hřeje na šestém místě průběžného pořadí šampionátu.
Kdo naopak v Herxheimu slavil svůj den, byl nezničitelný Bernd Diener z Německa. Zní to až neuvěřitelně ale na dráze, kde před dvaadvaceti lety získal stříbrnou medaili z posledního jednodenního světového finále, si letos počátkem května stoupl na bronzový stupínek podia. K tomu přidal triumf v závodě o zlatou přilbu v Lübbenau. Své loňské prvenství na dráze v Lüdinghausenu nemohl obhájit kvůli termínové kolizi právě se závodem v Herxheimu, ale rozhodně nelitoval. Devětapadesátiletý vicemistr světa, mistr Evropy i Německa loňskou kvalifikací MS prošel jako horký nůž máslem. Pod druhých místech v Mariánských Lázních i následně v challenge v Berghauptenu si suverénně zajistil postup mezi světovou elitu. I letos patří mezi největší favority. Dráhu v západočeských lázních zná za více jak třicet let už důvěrně.
Dalším z hvězdných jmen ve startovní listině sobotního závodu je českým divákům rovněž důvěrně známý Němec Stephan Katt. Jezdec, který toho na ovále v Mariánských Lázních zažil opravdu mnoho včetně triumfu v závodě Grand Prix v roce 2010 nebo vítězství v Mezinárodním Mistrovství České republiky 2016.
Sedminásobný mistr světa družstev na dlouhé dráze, trojnásobný mistr Evropy na travnaté ploché dráze z let 2006, 2009 a 2012, bronzový medailista z individuálního MS na dlouhé dráze 2011 a úřadující mistr Německa se dozajista bude chtít v Mariánských Lázních ukázat v tom nejlepším světle.
Dalším z jezdců, kteří se mohou pochlubit titulem mezinárodního mistra České republiky na dlouhé dráze, je i Jörg Tebbe. Ve své sbírce má kromě prestižního titulu mistra Německa např. i zlato z mistrovství Finska. V Mariánských Lázních triumfoval v kvalifikačním závodě mistrovství světa v roce 2015. Dlouholetý účastník seriálu Grand Prix na dlouhé dráze se však na rozdíl od Stephana Katta z pracovních důvodů závodění věnuje již pouze rekreačně.
Naopak vycházející hvězdou dlouhých plochých drah je další z řady německých jezdců Max Dilger. Osmadvacetiletý závodník letos obdržel divokou kartu na úvodní podnik seriálu velkých cen v Herxheimu, kterou proměnil v osmé místo.
Na prvenství v sobotním závodě si určitě brousí zuby i současná finská jednička Jesse Mustonen. Mladší bratr doposud úspěšnějšího Aky Pekka Mustonena se již propracoval mezi absolutní světovou špičku, což prokázal nejen loňským hladkým postupem do elitního seriálu MS, když v challenge v Berghauptenu skončil třetí za Francem a Dienerem, ale především čtvrtým místem z úvodního Grand Prix v Herxheimu. Doma už má kromě titulu finského šampiona i medaili z MS družstev. Úspěšný je i na krátké dráze, což dokázal před pár dny triumfem v Störtebeker Superpokalu na dráze v Nordenu.
Teprve devatenáctiletý Holanďan Romano Hummel vtrhl do světa dlouhých a travnatých drah doslova jako raketa. Již před dvěma lety jako sedmnáctiletý nečekaně zvítězil v kvalifikačním závodě MS ve Francii. Vloni si nejen čtvrtým místem v Challenge pojistil účast mezi elitou, ale především díky skvělým výkonům v posledních dvou finálových závodech obsadil celkové sedmé místo v mistrovství světa. Jeho třetí místo v GP Holandska v Eenrumu a nečekaný triumf v GP Francie v Morizes jej zařadily mezi nejužší světovou špičku. V Mariánských Lázních byl před dvěma lety členem zlatého nizozemského týmu v MS družstev. Vloni zde úspěšně prošel kvalifikací MS.
Velkým lákadlem pro fanoušky ploché dráhy měl být dozajista start někdejší hvězdy seriálu Speedway Grand Prix Niklase Klinberga. Švédská hvězda startovala mezi nejlepšími jezdci světa na krátké dráze v letech 2001 a 2002. Nejlepšího umístění dosáhl Niklas při SGP Velké Británie v Cardiffu v roce 2001, kde se probojoval až do finálové jízdy, kde nakonec obsadil 4. příčku. K tomu se může pochlubit dvěma bronzovými medailemi ze světového poháru družstev (2001, 2002). Někteří čeští fanoušci si jej mohou pamatovat ještě jako juniora, když startoval ve světovém finále v Pardubicích v roce 1993.
Přestože Niklas oficiálně ukončil svou plochodrážní kariéru v roce 2010, vloni si po delší době vyzkoušel závody na dlouhé dráze a čtvrtým místem v nordickém šampionátu si vybojoval reprezentační vestu pro tento rok. Podle posledních zpráv však pětačtyřicetiletého Švéda v Mariánských Lázních neuvidíme a jeho místo ve startovní listině zaujme rodák z Vetlandy Robin Aspegren. Úřadující nordický šampion na dlouhé dráze si již udělal jméno na krátké dráze díky svému působení ve švédské, polské i britské lize.
Mezi kandidáty na postup se může právem řadit i jeho krajan Anders Mellgren. Ten vloni v Mariánských Lázních zanechal velmi silný dojem, když si čtvrtým místem s přehledem zajistil postup do Challenge. V Září pak byl v nizozemském Rodenu při MS družstev oporou švédského týmu, který pořádně šlapal na paty českým reprezentantům.
Vloni se v Mariánských Lázních radovali z postupu i Holanďan Dave Meijerink, který mimochodem před týdnem zvítězil v pouťáku na trávě v Stadskanaalu, nebo Francouz Jerome Lespinasse. Ten to nakonec pátým místem v Challenge dotáhl až do seriálu velkých cen 2018. V úvodním závodě v Herxheimu se mu však příliš nedařilo a obsadil poslední příčku.
Naopak deváté místo v loňském Challenge znamenalo stop ambicím vítěze z Mariánských Lázní Andrew Appletona. V závodě v Berhauptenu mu postup zhatilo vyloučení v semifinálové jízdě. Bývalý dlouholetý účastník seriálu Grand Prix na dlouhé dráze a exmistr Evropy na trávě na sebe letos upozornil především triumfem ve volném závodě v Lüdinghausenu, kde jen těsně porazil našeho Martina Málka. Také Appleton zná mariánskolázeňskou dráhu jako své boty. Je mistrem ČR na dlouhé dráze z roku 2009.
Ani jeho krajan Edward Kennett nebude v sobotu bez šancí na postup. Výborný jezdec na krátké i travnaté dráze, mimo jiné i loňský bronzový medailista z mistrovství Evropy na trávě, však musí předvést víc než vloni, kdy se čtyřmi body obsadil dvaadvacáté místo.
Raději na trávě než na kilometrovém pískovém oválu by dozajista startoval i další z Britů zkušený bývalý světový finalista Paul Cooper.
Stálým inventářem na mariánskolázeňském kilometru je již od roku 1998 sympatický Ital Alessandro Milanese. Byť má za sebou menší závodnickou pauzu a jeho účasti v závodech jsou spíše sporadické, na dlouhé dráze pořád umí a v minulosti vytěžil ze spolupráce s exmistrem světa Robertem Barthem i postup do Grand Prix. Ve své sbírce má i medaili z mezinárodního mistrovství ČR z roku 2004.
Na zdejší dráze se již svezli i Henry van der Steen z Nizozemí nebo dvojice Francouzů Gabriel Dubernard a Gaetan Stella.
Svou závodní premiéru si v Sobotu odbydou další Francouz John Bernard, šestadvacetiletý Australan Alex Davies, devátý v British Maters 2017, dále devětadvacetiletý norský reprezentant Tommy Thu nebo dánský reprezentant Sören Vedsted.
Za zmínku určitě stojí mladý finský závodník Henri Ahlbom. Jednadvacetiletý jezdec je synem Jariho Ahloboma, bronzového medailisty z MS na ledové ploché dráze. Henri na sebe letos upozornil čtvrtým místem v závodě o zlatou přilbu v Lübbenau.
Na závěr jsme si schovali dva velké favority a kandidáty na postup. Jsou jimi právě jezdci hájící české barvy. Protože kromě Josefa France se v Sobotu v Mariánských Lázních na start postaví i zbytek bronzového týmu z MS družstev 2016 – Hynek Štichauer a Martin Málek.
Oba si již na dlouhé dráze získali velký respekt soupeřů a českým fanouškům dělají jen radost. Hynkovi chybělo opravdu jen málo k postupu do seriálu Long Track Grand Prix 2018. V závodě Challenge v Berghauptenu obsadil sedmou příčku, přitom jeho vstup mezi elitu v loňském seriálu velkých cen byl fenomenální. V úvodním závodě v Herxheimu byl dokonce úspěšnější než Josef Franc. Nebýt smolného zranění z druhého závodu ve francouzském Le Reole, vypadala by sezóna úplně jinak
Hynek skvěle reprezentoval i ve finále Mistrovství Evropy v Hertingenu, kde vyhrával jízdu za jízdou, aby nakonec medailové ambice ztratil až v průběhu čtyř finálových kol. Pro letošní rok už má účast ve finále ME také zajištěnou, zbývá postup do MS.
Martin Málek si šestým místem v semifinále Mistrovství Evropy v britském Swingfieldu také zajistil postup do evropského finále na travnaté ploché dráze a jeho letošní výsledky z volných závodů na travnatých drahách dávají tušit výbornou formu. K favoritům v Mariánských Lázních patřil i vloni, postupové ambice však zhatily technické problémy.
Michal Škurla a Michal Dudek, kteří si s nástrahami britské trávy tak dobře jako Martin Málek neporadili, budou čekat na svou příležitost z pozice náhradníků.
Tréninky začínají úderem deváté hodiny vlastní závod pak slavnostním nástupem v 13:30 hod.
Po skončení závodu mistrovství světa vyvrcholí sobotní odpoledne bojem o titul mezinárodního mistra České republiky na dlouhé dráze.