Liberec – 14. května
Pod Ještědem se na svůj návrat mezi pořadatelskou elitu Evropy připravovali dlouho a nesmírně pečlivě. Jak se blížila hodina začátku dnešního semifinále, nervozita stoupala a na mysli klesaly i nejskalnější opory klubu. Vzduchem čas od času létala nejen ostrá slova, ale sem tam dokonce i klíče. Nicméně vyplatilo se. Liberec nabídl skvělou podívanou bratru půl druhé tisícovce diváků a slunečnému dni by mohl něco vytknout jedině paranoidní pesimista. Nicméně lidé z PD Liberec nebyli sami, kdo popadl nabídnutou příležitost za pačesy. Ještě ve čtvrtek ráno figuroval s jedničkou na vrcholu startovní listiny Piotr Protasiewicz. Ve čtvrtek po obědě však zraněného závodníka polská federace nahradila Mateuszem Szczepaniakem. Last minute náhradník se jen v deváté jízdě skláněl před Nicolaiem Klindtem a nakonec stál na nejvyšším stupínku pódia. Spolu s ním mával fanouškům Artjom Laguta, který se do závodu dostal po stažení přihlášky belgické federace, a Joonas Kylmäkorpi. Ani bývalý dlouhodrážní císař konec konců neváhal, když mu v cílové rovince rozjížďce s číslem dvacet otevřel doté doby vedoucí Kenneth Bjerre větší prostor. Vyhnul se tak rozjezdu s Tomaszem Jedrzejakem, jenž čtyřlístek postupujících do challenge uzavřel. Jak Joonas Kylmäkorpi, tak Tomasz Jedrzejak přitom ve druhé jízdě nestačili zírat na záda Matěje Kůse, jenž se prohnal pod šachovnicovou vlajkou v rukách hostujícího startmaršála Jaroslava Kocka v novém traťovém rekordu 55,6 sekund. Nicméně pomyslné žezlo krále pavlovického oválu, který Pražan převzal z rukou dosavadního rekordmana Adriana Rymela převzal, bylo naneštěstí jeho jediným ziskem. Skončil třináctý a sám svou jízdu přes reproduktory označil za tragickou. Zdeněk Holub slynul bojovností, avšak byl osmý. Michal Škurla vyjel do akce jednou, pro Jaroslava Petráka se příležitost nenašla.

 

Slunečný den maluje všechno dozlatova

Když Věroslav Kollert plánoval termín evropského semifinále, uvažoval o konci května. Jenže challenge naplánované do Olchingu na svátek Božího těla, na které je v části Německa volný den, působila na liberecké záměry opačně orientovaným silovým vektorem. Copak termínovou kolizi s polskou velkou cenou ve Varšavě Liberec ustál, protože u nás není tolik diváků, kteří by dali přednost Speedway Grand Prix. O obavy se však staralo nevyzpytatelné počasí, které zjara dokáže být okolo Ještědu dost nevyzpytatelné.

Nicméně sobota se narodila jako krásný sluneční den. Deštivé chmury předchozích dnů byly zapomenuty. Po sněhových přeháňkách zůstaly jen pozůstatky na nejvyšších horských vrcholcích, odkud chlad na křídlech větru poněkud ochlazoval vzduch. Pavlovický areál se postupně zaplňoval natolik, že překonával dosavadní rekordy časů zdejší plochodrážní renesance nastartované v červenci 2005. V ochozech se rozložilo patnáct stovek diváků, avšak pořadatelská služba klapala jako na drátku.

Startovní listina se oproti své původní verzi mnohokrát změnila, nicméně dorazili všichni borci. Pravděpodobnost, že by se náhradníci Michal Škurla a Jaroslav Petrák dostali na některé z míst v hlavní šestnáctce, se proto snížila na nulu. Zdeněk Holub měl původně vyrazit do Žarnovice, avšak po zranění Václava Milíka, jeho otec nastartoval iniciativu, aby se vyměnil s Martinem Málkem, jenž by z pozice prvního náhradníka pardubického borce nahradil.

Zdeněk Holub komentuje rošádu Liberec – Žarnovica:

„Jsem rád, že jsem moh‘ jet do Liberce.“

Pražský junior nejprve věrný svému plánu při svém comebacku po aprílovém zranění neohrnovat nos nad žádnou závodní nabídkou plánoval turné Güstrow – Teterow – Güstrow, kde pořádali mezinárodní podniky doprovázející slavný Bergring. Když si v českém finále vyjel evropskou vestu, rozhodl se jen pro účast v pátečním Junior Challenge. Jenže v Güstrowě se mělo končit až těsně kolem půlnoci, a když došlo k jeho přesunu do Liberce, soustředil se pouze na něj.

Na závod se pečlivě připravoval i Matěj Kůs. Jeho nálada po probuzení ladila s krásným ránem a on se dle svých slov cítil jako vítěz. A vskutku. V rozjížďce s číslem dvě odstartoval na Tomasze Jedrzejaka, v prvním oblouku objel Joonase Kylmäkorpiho, jako když jej potká, aby přibyl do cíle v novém traťovém rekordu 55,68 sekund.

Ani Zdeněk Holub nevstoupil do závodu špatně. Cestou na rošt třetí jízdy se ještě otočil, aby mu jeho otec ještě naposledy seřídil motocykl. Po vylétnutí pásky z pozice u mantinelu vypálil jako střela a v první zatáčce objel trojici svých protivníků. Tobias Busch se po něm sápal venkem, Kenneth Bjerre z opačné strany, avšak Zdeněk Holub odolával. V nájezdu do třetího kola byli oba nájezdníci proklatě blízko vedení, avšak Pražan podlehl až v předposlední zatáčce Němcovi.

Ani po druhé sérii na tom Zdeněk Holub nebyl nikterak špatně. V první zatáčce osmé jízdy jej sice předjel Nicolai Klindt. Dva body však neztratil na rozdíl od své plechové boty, jež zůstala na prášícím ovále někdy v průběhu závěrečného okruhu. Zato Matěj Kůs vyšel bodově naprázdno. V rozjížďce s číslem sedm zůstal trčet za Kai Huckenbeckem a Kennethem Bjerrem. A nakonec si ve druhém oblouku neostrážil ani zleva útočícího Milena Maneva.

 

Báječné závodní odpoledne nadchlo všechny

Když však Matěj Kůs šel před začátkem poslední série do své dodávky, jeho plechová bota na zámkové dlažbě skřípala umíráček postupových ambicí českého dua. Samotný držitel nového traťového rekordu vyšel bodově naprázdno ve dvanácté jízdě.

Jeho mechanik Milan Mihule na jeho motocyklu prováděl poslední úpravy ještě rovnou na dráze. V té chvíli prožíval mnohem větší drama Jurica Pavlic. Sice mu ještě přistavili náhradní stroj, když mu ten první vypověděl po vjezdu na ovál službu, nicméně dvouminutový limit uplynul jako voda v jarní bystřině.

Místo chorvatského závodníka, jenž paradoxně jako jediný prošel technickou přejímkou se třemi motocykly, dostal šanci náhradník Michal Škurla. A zatímco tempo dvanácté jízdy udávali Andrej Kudrjašov a Tobias Busch, usadil se na třetí pozici před Matějem Kůsem. Ten hned po přestávce inkasoval jediný bod shodou okolností před Zdeňkem Holubem.

Pražský junior dospěl ke zlomovému bodu v rozjížďce s číslem deset. I když v ní nejlépe odstartoval, v první zatáčce se okolo něho přehnali Joonas Kylmäkorpi a Artjom Laguta. Zdeněk Holub se hnal sjednat nápravu po vnější straně druhého oblouku, jenže se paradoxně ještě stal obětí Kaie Huckenbecka. Ve třinácté jízdě byl opět po vylétnutí pásky opět v čela.

„Nedařila se mi ta zadní zatáčka,“ ukazoval po závodech na oblouk zatáčející doleva od startovní roviny. Nyní ho přesně tam objel Mateusz Szczepaniak. S šesti body na svém kontě byl už v zásadě mimo postupovou hru.

Matěj Kůs při vyhlášení vítězů na téma dnešního závodu:

„Jel jsem úplně tragicky.“

Na druhé straně výsledkového spektra se hřál Mateusz Szczepaniak. Ještě ve středu neměl tušení, že se mu po nešťastném pádu PIotra Protasiewicze ve švédské Elitserien dostane šance nastoupit v mistrovství Evropy. V deváté jízdě na něho sice odstartoval Nicolai Klindt, jehož nemohl ztrestat, jelikož hlídal dotírajícího Tomasze Jedrzejaka.

V ostatních případech ovšem Mateusz Szczepaniak projížděl pod šachovnicovou vlajkou pardubického startmaršála Jaroslava Kocka jako první. Hned v úvodní jízdě odvedl i Artjoma Lagutu, jenž v rozjížďce s číslem deset stačil v první zatáčce Zdeňka Holuba, avšak Joonas Kylmäkorpi byl ještě rychlejší. Artjom Laguta měl nyní deset bodů, o jeden méně než leader Mateusz Szczepaniak.

Na další dvě postupové příčky však byla tlačenice jako ve frontě na banány v půli osmdesátých let. Zmiňovaný Joonas Kylmäkorpi nasbíral devět bodů stejně jako Nicoiai Klindr, který mu na poslední chvíli podlehl v patnácté jízdě. Hned vzápětí Tomasz Jedrzejak zaknihoval své první vítězství.

Kai Huckenbeck, jenž dozajista želel úvodní porážky od Andreje Kudrjašova, se sice dokázal rychle revanšovat Maksimu Bogdanovsovi za podjetí ve druhé zatáčce. Poláka však už dostihnout nemohl a do poslední pětiny mohl kalkulovat s osmi body stejně jako Tomasz Jedrzejak. Osmička figurovala rovněž u jména Andreje Kudrjašova, jehož ve čtrnácté jízdě porazil nejen Artjom Laguta, ale i Viktor Kulakov. Ten se před Andreje Kudrjašova dostal vnitřkem prvního oblouku, aby paradoxně inkasoval své dnešní první body vůbec.

O vítězi bylo jasno už po sedmnácté jízdě. Mateusz Szczepaniak v ní triumfoval stylem start – cíl, zatímco Viktoru Kulakov zabouchl postupová vrata Kaiu Huckenbeckovi. Podobné důsledky měla i rozjížďka s číslem osmnáct. Artjom Laguta se triumfem dostal na druhou příčku pódia, zatímco Andrej Kudrjašov z šampionátu vypadl, když se nedokázal dostat před druhého Viktora Kulakova.

Pro postup do challenge udělal maximum Tomasz Jedrzjeka, když se po dlouhé sérii ataků na protilehlé rovince třetího okruhu zprava přenesl na první místo před Zdeňka Holuba. Zdálo se, že bude muset do rozjezdu o dnešní bronz s Joonasem Kylmäkorpim.

Bývalý král světových dlouhých drah totiž ve dvacáté jízdě dlouho trčel za Kennethem Bjerrem. Na vítězství se natáhl až v samotném cíli, když se zdálo, že mu doposud vedoucí Dán nechal víc místa, než by se dalo čekat. Bůh suď, Joonas Kylmäkorpi každopádně o bod přestihla Tomasze Jedrzejaka, jímž se výčet postupujících uzavřel.

 

Hlasy z depa

„Užíval jsem si to, bavilo mě to,“ svěřoval se Zdeněk Holub. „Starty se dařily, to byla paráda. Zase se do toho dostávám, hlavně se tím bavit. Nešla mi první zatáčky po startu, ale hlavní je, že jsem si to užíval. Musí se to dělat pro radost.“

„K dnešnímu závodu nemám vysvětlení,“ kroutil Matěj Kůs nevěřícně hlavou. „Dlouho jsem tady nejel, a proto jsem využil trénink, který mě v úterý Věrouš připravil. Byl jsem na dráze asi patnáctkrát a vyzkoušel všechno možné. Odjížděl jsem s dobrým pocitem, že máme vše naladěné a vyzkoušené. Přípravám na dnešní závod jsme věnovali hodně času a vše šlo podle plánu. Ráno jsem se probudil a cítil jsem se skvěle, nazval bych to jako vítěz. Domácí prostředí mě vůbec nijak netížilo a těšil jsem se na závody. Po první jízdě, kde jsem vyhrál a zajel rekord dráhy, jsem si říkal, je to konečně tady, opravdu jde vše podle plánu. Bylo horko a nedalo se to ukropit, spálil jsem dneska dvě spojky. A co se dělo po první jízdě… Nemám k tomu žádné vysvětlení, sám tomu vůbec nerozumím.“

1. Mateusz Szczepaniak, PL	3 3 2 3 3	14
2. Artjom Laguta, RUS	2 3 2 3 3	13
3. Joonas Kylmäkorpi, FIN	1 2 3 3 3	12
4. Tomasz Jedrzejak, PL	2 2 1 3 3	11
5. Nicolai Klindt, DK	1 3 3 2 1	10
6. Andrej Kudrjašov, RUS	3 1 3 1 1	9
7. Kai Huckenbeck, D	2 3 1 2 1	9
8. Zdeněk Holub, CZ	2 2 0 2 2	8
9. Tobias Busch, D	3 1 2 1 0	7
10. Maksim Bogdanovs, LAT	0 E 3 1 2	6
11. Viktor Kulakov, RUS	0 0 2 2 2	6
12. Kenneth Bjerre, DK	1 2 0 E 2	5
13. Matěj Kůs, CZ	3 0 0 1 0	4
14. Jurica Pavlic, CRO	1 1 M 0 1	3
15. Milen Manev, BG	0 1 0 0 0	1
16. Artjom Trofimovs, LAT	0 0 1 0 0	1
17. Michal Škurla, CZ (res)	1	1
18. Jaroslav Petrák, CZ (res)		DNR

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Liberec – 13. května
Když jsem  se svého času dozvěděl, že  zřejmě končí plochá dráha v Liberci, přepadly mě chmury, smutek a nostalgie.  Myšlenky se vracely do města pod Ještědem na doby, kdy tam působil pan Třešňák, Ferda Tomašovič, v depu plechové hangáry, ligové souboje, kdy proti sobě nastupovaly Chabařovice a Liberec.

 

Za Liberec  Minařík, Rybář, Kalous, Špinka, Pecina a další. Za Chabařovice Zobal, Podhola, Svoboda, Bohouš a Milan Polákovi, Morávek, moje maličkost a další jezdci. Vždy jsem se těšil, protože mi to v Liberci jelo, ale hlavně tam byla perfektní sranda a kamarádské vztahy.

No, a když se začalo mluvit o tom, že se plochá dráha v Liberci obnoví, měl jsem radost a přál jsem Věroušovi a všem ostatním, aby všechno vyšlo. Vím moc dobře, co to obnáší, obzvláště v dnešní době. Ale povedlo se. Kratší ale o to zajímavější dráha, krytá hala v depu, nová věž rozhodčích a nové sezení pro diváky. Zkrátka speedway koutek, jak se patří.

V době, kdy se spousta zařízení hodně ruší, dokázal Věrouš doslova nemožné. Byla jen otázka času, kdy se po mnoha pěkných závodech pojede něco takového, jako je zítřejší mistrovství Evropy. Když jsem četl sestavu, která tam pojede Jedrzejak, Laguta, Pavlic, Bjerre, Klindt , čtyřnásobný mistr světa na dlouhé dráze Kylmäkorpi a mnoho dalších včetně našich českých jezdců, musím konstatovat, že to bude závod, který by si neměl český fanoušek nechat ujít.

Moc se těším, ale jsem i také smutný, moc bych si přál, kdyby mohl tento závod vidět i Saša Kopecký, který toho tolik pro plošinu udělal a byl v Liberci doma. Já ale věřím, že tam nahoře tu možnost mít bude a že dostane čestnou loži. Já na něho budu myslet a věřím, že i ostatní.

Tak tedy Věrouši, držím palce, ať všechno klapne a dopředu gratuluji. Nashledanou zítra v patnáct hodin v Liberci v Pavlovicích.

Foto: archív autora

Liberec – 12. května
Páteční duel polské extraligy připravil Václava Milíka o start v semifinále šampionátu starého kontinentu. Nicméně pod stříbřitým Ještědem nepojede ani muž, který v Zielonej Goře Pardubičanův pád a zranění ruky způsobil. Piotr Protasiewicz totiž v úterý upadl při švédské Elitserien a zlomil si klíční kost. Hned druhý den se vrátil do vlasti, kde zahájil léčbu, ovšem z mistrovství Evropy byl vyřazen. Dnes krátce po poledni polská federace oznámila, že jej v Liberci zastoupí Mateusz Szczepaniak.

Ilustrační foto: Antonín Škach

Liberec – 10. května

Po české personální rošádě, kdy si Martin Málek a Zdeněk Holub vyměnili místa v evropských semifinálových kláních, doznala startovní listina libereckého podniku další změnu. Dnes se omluvil Lotyš Jevgenij Kostigovs, jehož nahrazuje krajan Artjom Trofimovs. Program začíná v pátek úderem druhé hodiny, kdy si nás postavil na start rozhodčí závodu a bude probíhat testování dráhy. Doufám, že se Tonda Kasper dívá, protože se testuje jeho nápad a Liberec tak dostává další šanci.

Foto: Pavel Fišer