Praha – 19. května
Jak magazín speedwayA-Z informoval, na cestu ke kvalifikačnímu kolu mistrovství Evropy do devatenácti let se nakonec měla vydat pražská dvojice Adam Vandírek – Patrik Doubek. VV SPD pro ně zajistil dopravu prostřednictvím Antonína Klatovského, nicméně naše výprava nedostala navzdory usilovné snaze ruská víza. Řídící orgán české ploché dráhy vydal včera k celé záležitosti oficiální komuniké a zveřejnil také text omluvného dopisu pro UEM.

Oficiální komuniké VV SPD:

Vážení sportovní přátelé,
vzhledem ke skutečnosti, že je o reprezentační akci v Togliatti šířeno mnoho různých zvěstí, dovolte, abych Vás seznámil s textem (volný překlad) oficiální omluvy SPD AČR pořadateli a UEM.
Na realizaci cesty do poslední chvíle (středa večer) pracovali Petr Moravec, Josef Laštovka, Milan Špinka a Petr Vandírek. Dopravu byl připraven zajistit Antonín Klatovský mladší spolu se svým kolegou Jindřichem Vrábkem. Vzhledem k jeho zkušenostem s cestování po Rusku tak můžeme konstatovat, že VV SPD zajistil a připravil pro své jezdce nejenom ekonomické podmínky, ale i vzhledem k osobě Antonína Klatovského nesmírně zkušeného a cestováním Ruskem protřelého vedoucího.
Kromě Adama Vandírka, který o své cestě váhal pouze v případě, že by cestoval sám, byli osloveni po omluvení se Filipa Šitery další jezdci. S cestou do Ruska souhlasil až Patrik Doubek. Tohoto jezdce nahlašoval AČR jako posledního. Z Ruska však nepřišla na Velvyslanectví Ruské federace, ani na AČR žádná oficiální pozvánka, a to ani na jezdce dříve přihlášené.
Na základě této skutečnosti nebyla českým jezdcům udělena víza. Jakýkoli další pokus o jejich udělení vzhledem ke vzdálenosti místa konání a tím pádem času potřebného na cestu jsme museli vzdát.

Text omluvy pro UEM:

Vzhledem ke zkušenostem z loňské sezóny jsme přistupovali k nominaci našich jezdců do Togliatti zodpovědně, protože se však jednalo o závod jezdců v kategorii do 19 let, naráželi jsme často na ekonomické problémy. Náhrady jezdcům v této soutěži za závod uskutečněný v místě vzdáleném více jak 3000 km kryjí v podstatě pouze administrativní náklady. ACCR udělal vše pro to, aby přidělená místa naplnil a to přesto, že se nám většina nominovaných jezdců omluvila a to i přesto, že jsme jim zajistili bezplatnou dopravu i finanční krytí celé akce. Spolu s nominovanými jezdci jsme však nepřekonali problém s vízovou povinností mezi Českou republikou a Ruskou federací. Velvyslanectví Ruské federace neuznalo za právoplatný doklad Zvláštní ustanovení pro tento závod potvrzené prezidentem plochodrážní komise UEM a ani žádný jiný oficiální doklad ACCR a odmítlo našim jezdců víza vydat. MFR nám sice přislíbila pomoc, ale ta byla bezvýsledná.
Nechceme si stěžovat na to, že Zvláštní ustanovení pro tento závod jsme dostali až přímo od plochodrážní komise UEM a nikoli od pořadatele, že jsme splnili i požadavek MFR na poslední termín nahlášení našich jezdců.
Naše snažení však zhatilo jednání Velvyslanectví Ruské federace.
Chtěli bychom Vás touto cestou požádat, abyste naší účast omluvili.
Víme, že v současné době zřejmě nejsou problémy s vízy jenom problémem ACCR. Pokud jsou naše informace správné, vzhledem k vízovým problémům nepřijeli jezdci MFR k několika závodům Mistrovství světa a Mistrovství Evropy. Žádáme Vás proto, aby jste naší omluvu přijali, na rozdíl od jiných federací ( které svoji účast přímo odvolali), my jsme měli
snahu závod ME juniorů v Togliatti jezdci naší federace obsadit.

Petr Moravec

Praha – 18. května
Včera Filip Šitera oficiálně rezignoval na svou účast v kvalifikačním kole evropského šampionátu do devatenácti let v ruském Togliatti. Milan Špinka vypracoval náhradní řešení, aby naši zemi reprezentovali pražští junioři Adam Vandírek a Patrik Doubek. Jenže ani oni se nakonec na dlouhatánskou cestu do země, kde včera kdysi znamenalo už zítra, nevydají.

Problémem jsou totiž vstupní víza, která se pro dvojici našich závodníků nepodařilo sehnat. „Už není šance,“ zlomil nad reprezentační cestou hůl nešastný Milan Špinka, který celý včerejší den strávil s uchem nalepeným na telefonním sluchátku.

„Dokonce jsem volal i do Ruska,“ líčil šíři svých aktivit. „Tam to povoluje jejich olympijský výbor, ovšem i tak je to nedostižný. Měli jsme už všechno připravený, ale nakonec se do Ruska nejede. Víza jsou prostě problém, ani samotní Rusové kvůli nim nestartovali v Goričanu a v Sheffildu.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II.

Praha – 12. května
Ze současných juniorů mladších devatenácti let si už zřejmě nikdo nespojuje ruské město Togliatti s produkcí někdejších žigulíků. Jako první asociace je s největší pravděpodobností napadne, že jde lokalitu kvalifikačního kola mistrovství Evropy do devatenácti let. Vzhledem k extrémním nákladům a rizikům cesty se na dlouhou pou na východ nikomu nechce. Vedle Rumunů, Rakušanů a Martina Vaculíka na svou účast rezignoval také Filip Šitera. Ten magazínu speedwayA-Z vysvětlil své důvody už po středeční extralize na plzeňských Borech, když ještě neměl ponětí o své cestě za kanál La Manche místo zraněného Hynka Štichauera. Petr Moravec, předseda VV SPD, slíbil konečný verdikt v otázce české účasti na příští týden.

Filip Šitera ještě minulý týden hledal řešení ve formě spolupráce s rodinou Klatovských, která se v ruských poměrech vzhledem ke svým cestám za ledovou dráhou, dokonale vyzná. Ovšem ve středu už oznámil své negativní stanovisko.

„Nejedu,“ řekl magazínu speedwayA-Z. „Je to dohromady 6400 kilometrů, nejsem blázen. Je to nákladný. Podle Klatováků by to vyšlo na osmdesát tisíc, tak si tam jeď. Navíc udělat nominaci po jednom závodě, bylo docela nefér. Samozřejmě jsem si to v Pardubicích zkazil sám, ale měly bejt tři závody.“

Z vyhlídky daleké cesty na východ nebyli nadšení ani Adam Vandírek, ani Michael Hádek. A Pavel Fuksa nemá automobil. „Nikoho jsme nikdy nepřesvědčovali o reprezentaci, ani nebudeme,“ komentoval toto téma Petr Moravec, jemuž se podařilo na českou výpravu zajistit účelovou dotaci ve výši 30 tisíc korun. „Ale oni si to ti junioři pokazí sami, protože to samozřejmě nebude ze strany UEM bez odezvy. O naší účasti v Togliatti se rozhodne příští týden.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 20. srpna
Štěstí bylo při sobotním finále mistrovství Evropy juniorů do devatenácti let vskutku často skloňovaným pojmem. Hovořili o něm mšenští pořadatelé, které negativní předpověď počastí postihla až v samotném závěru. O produktu bohyně Fortuny mluvili také medailisté. Z nich čněl nejvýše Karol Zabik, triumfující v jedné jízdě za druhou, který prohrál až v poslední sérii se svým krajanem Pawlem Hlibem. A také Kjastas Puodžuks a Robert Petterson. Lotyšovi totiž stačilo jedenáct bodů na druhé místo. A Švéd zvládl neupadnout ve dvakrát přerušeném rozjezdu na kluzkém ovále. O jeho bronzové medaili nakonec rozhodl vyšší počet lepších umístění, protože husté provazce vody padající z oblak znemožnily dodatkovou rozjížďku ukončit. Kapičku štěstíčka navíc potřeboval i Luboš Tomíček. S věkovou kategorií do devatenácti let se v evropském šampionátu rozloučil dvanáctým místem.

Loučení Luboše Tomíčka
Chvilku před nástupem bylo ve vzduchu pořádné dusno. A v žádném případě nešlo přičíst na vrub pouze blížící se bouřce. „Spal jsem do desíti,“ odpověděl Luboš Tomíček na mikrofon, když se jej spíkr Miloslav Čmejla ptal po přípravách na důležitý závod. Nicméně všem bylo nad slunce jasné, že svou rozlučku se světem devatenáctiletých plochodrážníků nadmíru vážně.

Pražský závodník se dostal poprvé ke slovu v rozjížďce s číslem tři. A hned dokázal rozjásat nepříliš početný zástup českých fanoušků. Kontingent diváků z Polska nebyl tak početný, jako během pražské Grand Prix. Ale Čechy zastínil na celé čáře. A stejně tak i hrstka lotyšských příznivců Kjastase Puodžukse.

Hned po vylétnutí pásky se Luboš Tomíček usadil v čele. Jenže švédský závodník Andreas Messing si uknul do pásky. Maďarský rozhodčí Istvan Darago nejprve vůbec nereagoval. Těsně před tím, než závodníci vjeli do druhého kola, se však přece jen rozhoupal k akci a stisknul knoflík od červených světel.

Švéd putoval do depa a jeho místo u mantinelu zaujal dobře známý Chorvat Jurica Pavlič. Zatímco v českém šampionátu juniorských družstev s výjimkou jediného závodu nikterak neexceloval, tady všem vyrazil dech. Dopředu sice šel Luboš Tomíček, ovšem Jurica Pavlič byl v ofenzívě.

Jeho útok na začátku protilehlé rovinky Luboš Tomíček s přehledem odrazil. Ale v první zatáčce druhého kola však už Chorvat jel přece jenom v čele. A nakonec naměřil jedinému českému jezdci bratru deset metrů.

Jednobodová ztráta však nemusela znamenat ještě konec všech nadějí. Jenže v rozjížďce s číslem šest porazili Luboše Tomíčka Poláci Krzysztof Buczkowski a Artur Pawlaszczyk. Pražan odstartoval jako druhý, jenže v první zatáčce šel Krzysztof Buczkowski nezadržitelně ze třetího místa rovnou do čela.

Luboš Tomíček zkusil pár útoků, ale marnost nad marnost. Katastrofální start ve dvanácté jízdě mu pak sebral naději na bodový zisk vůbec. A bylo vymalováno. V patnácté jízdě pak maďarský arbitr dlouho držel pásku. Pražský závodník se dokázal dostat za záda neporazitelného Karola Zabika, který právě tady zpečetil svůj evropský titul.

V nabité rozjížďce s číslem sedmnáct se Luboše Tomíčka rozloučil s věkovou kategorií do devatenácti let posledním místem. Celková suma jeho pěti bodů tak stačila na dvanácté místo. Samozřejmě zklamání, protože na domácí půdě se od něho čekalo více. Nejhorší muka však musel prožívat samotný závodník. Nicméně taková je plochá dráha. A řečeno jeho vlastními slovy: „Když to nejde, tak to nejde.“

Finále jediného jezdce

Při úrovni plochodrážního sportu v zemi našich severních sousedů, každý pokládá polské závodníky za favority téměř každého klání, jehož se zúčastní. V sobotu večer se tento předpoklad naplnil opět beze zbytku.

Nad vyrovnanými závodníky počínaje druhým místem výsledkové listiny ční vysoko Karol Zabik. Zatímco všichni jeho konkurenti minimálně jednou zaváhali, on se vyvaroval sebemenší chybičky.

Své vítězné tažení započal už v rozjížďce s číslem dva. Po brilantním startu rychle odrazil útočícího Rakušana Fritze Wallnera. Ve druhé sérii jej trošku potrápil Kevin Wölbert. V červenci u nás ještě bezejmenný Němec, který přijel na liberecký pouák jen jako náhradní řešení za Ronyho Weise, šokoval svým postupem ze semifinále v Daugavpilsu.

A nyní ukázal, že v žádném případě nešlo o náhodu. Perfektně odstartoval a i když vodil Karola Zabika jen po výjezd z úvodního oblouku, i dva body byly nesmírně důležité. A proto máme-li vůbec v souvislosti s letošním šampionátem devatenáctiletých hovořit o senzaci, je právě Kevina Wölbert tím nejžhavějším kandidátem. Vždy mu stačil jediný bod navíc a mohl se rozjíždět o třetí místo.

Ale vrame se ke Karolu Zabikovi. Desátá jízda byla na jeho pouti za titulem mistra Evropy nadmíru důležitá. Narazil v ní totiž na Kjastase Puodžukse, s nímž se do té doby dělil o post neporaženého závodníka. Ve třetí sérii se však osudy obou závodníků, kteří jako jediní dokázali proměnit své dva starty ve vítězství, rozdělily.

Karol Zabik totiž hladce triumfoval ve stylu start – cíl. Ovšem jeho lotyšský rival musel urputně válčit se švédským duem Robert Pettersson a Andreas Messing. Nesmiřitelný boj skončil ve druhém kole defektem posledně jmenovaného. Kjastas Puodžuks nakonec protnul metu až jako třetí.

Karol Zabik tím pádem v průběžném vedení osaměl. A vzápětí dokázal mistrně využít situace, že právě Kjastas Puodžuks se dvěma body ztráty byl jeho nejbližším sousedem v průběžné klasifikaci. V rozjížďce s číslem patnáct už po vylétnutí pásky odvedl Luboše Tomíčka. Mistrovský titul byl už ve své podstatě jeho.

Závěrečné drama v provazcích hustého deště se už Karola Zabika prakticky nedotklo. Klidně si mohl dovolit ve dvacáté jízdě nechat vyhrát svého krajana Pawla Hliba, který potřeboval tři body k účasti v rozjezdu o bronzovou medaili. S cifrou čtrnáct u svého skóre tak porazil veškerou konkurenci doslova o zaoceánský parník.

Řádění živlů ukončilo boj o bronz
Zatímco boj o titul se smrsknul víceméně na kumulování vítězných jízd Karolem Zabikem, majitelé dalších cenných kovů nebyli jasní až do konce. Jak už bylo řečeno, závod skvěle rozehrál Lotyš Kjastas Puodžuks.

Jeho úvodní vítěznou sérii však lemovaly pády soupeřů. V rozjížďce s číslem čtyři sice nejlépe odstartoval, ovšem v prvním oblouku se okolo něj přesypal Klaus Jakobsen. A jeho příkladu vzápětí následoval i Kevin Wölbert. Ten však udělal o chvilku později chybu a Kjastas Puodžuks se vrátil zpátky na druhé místo.

Rovněž návrat do vedení mu umožnila chyba soupeře. V poslední zatáčce si totiž vedoucí Klaus Jakobsen škrtnul o mantinel. A místo tříbodového inkasa se rozplácnul na červené mšenské dráze. Z rozjížďky s číslem sedm předčasně vypadl Fritz Wallner. Dojel jen do první zatáčky a tam upadl. Istvan Darago neměl pro incidenty v prvním oblouku vůbec žádné pochopení a nešastného Rakušana vyloučil. Jak se později ukázalo, právě tento verdikt jej stál stupně vítězů.

Kjastas Puodžuks se pak krátce po vylétnutí pásky zbavil dotěrného Robina Thörnqvista. Ve třetí sérii jej ale štěstí opustilo a jeho triumfální tažení přerušil nejen nedostižitelný Karol Zabik, ale rovněž Robert Pettersson.

Kjastas Puodžuks tak rázem byl jen o bod před triem Pawel Hlib, Krzysztof Buczowski a Ricky Kling. Oba Poláci i Švéd však nebyli příliš konzistentní. Dokázali vyhrát, ale také zároveň inkasovat jen jeden bod. A dalšího zaváhání se dopustili ve čtvrté sérii. Ricky Kling dojel ve třinácté jízdě až třetí za Fritzem Wallnerem a vítězným Andreasem Messingem. A polská dvojice podlehla Kjastasi Puodžuksovi, který si tak vytvořil rozhodující platformu pro útok na stříbro.

Do ofenzívy se však pustil Robert Pettersson, jemuž přistřihla křídla nula z jeho druhé jízdy. Jasně ovládl rozjížďku s číslem čtrnáct. Celá čtyři kola vedl před Kevinem Wölbertem. Jenže ve výjezdu z poslední zatáčky jej stihl defekt. Němec byl ve střehu a okamžitě otočil plynovou rukojetí naplno. Narazil do nešastného Švéda, ale vítězství bylo jeho.

Robert Pettersson díky fyzikálním zákonům o setrvačnosti uhájil alespoň dva body. V osmnácté jízdě pak hladce vyhrál ve stylu start – cíl a stal se tak hlavním aktérem dramatu v deštivém vyvrcholení. Na svém kontě měl deset bodů. A stejně tak jeho krajan Ricky Kling, vítěz sedmnácté jízdy. Ten přitom porazil Kjastase Puodžukse. Lotyše o bod obral i náhradník Jurica Pavlič, takže měl u svého jména cifru jedenáct.

A teď se čekalo, co na to Poláci. Krzysztof Buczkowski bojoval v rozjížďce s číslem devatenáct jako lev. Odstartoval jako úplně poslední. Během třech kol výbušné jízdy na smyklavém oválu se propracoval nejprve před Kevina Wölberta a pak i před Jana Graversena.

Švéda Andrease Messinga však už ohrozit nestačil. Skončil tak s deseti body jako Ricky Kling a Robert Pettersson. A všichni už věděli, že se budou rozjíždět o bronz, zatímco Kjastas Puodžuks má již definitivně stříbro. V poslední rozjížďce však do rozjezdu přibyl ještě jeden účastník. Pawel Hlib se v prvním oblouku dostal z třetí příčky do čela. A Karol Zabik s čerstvým titulem v kapse se za ním už moc nehnal.

Rozjezd mezi hustými provazci deště nejlépe rozehrál Ricky Kling. Pawel Hlib se nejprve krátce po startu vypořádal s Krzysztofem Buczkowskim, jemuž před úvodním nájezdem nemilosrdně přehradil cestu. A pak se na konci protilehlé rovinky jako blesk zjevil na čele. Poslední Krzysztof Buczkowski se pokoušel o něco podobného. Jenže ve druhé zatáčce upadl.

Istvan Darago rozjížďku přerušil. Opakování přineslo nejlepší start Pawla Hliba. Jenže v prvním výjezdu jej objel Robert Pettersson. Polák se ani nestačil pustit do odvety, když v nájezdu do druhého oblouku upadl za ním jedoucí Ricky Kling. A červená světla blikala podruhé. Protože však d隝 sílil a kvalita dráhy upadala, přerušil rozhodčí závod. A duel dvou zbývajících účastníků tak rozhodl větší počet lepších umístění ve prospěch Roberta Petterssona.

Hlasy z depa
„Je to pro mě skvělý pocit,“ nechal se na tiskové konferenci slyšet Karol Zabik. „Jsem velmi šastný. Loni jsem byl druhý a letos se tak ještě o jednu pozici zlepšil. A nic lepšího už nic být nemůže.“ Náladu mu nezkazil ani vytrvalý d隝, který v průběhu mítinku udeřil na mšenský stadión. „V dešti jsem jel jen jednu jízdu,“ komentoval povětrnostní situaci čerstvý mistr Evropy. „Dráha byla perfektní. Nejlepší bylo jet venek, ne vnitřek. A tak mě d隝 vůbec neohrozil.“

„Byl jsem sám se sebou překvapen,“ formuloval své pocity Kjastas Puodžuks za vydatné překladatelské pomoci Karola Zabika. „Druhé místo je lepší výsledek, než jsem čekal. Chtěl jsem mezi nejlepší tři. Dráha byla skvělá. Navíc jsem v dešti jel jenom jednu jízdu.“

„Je to moje první medaile z mistrovství Evropy,“ bilancoval Robert Pettersson. „Takový
výsledek jsem vskutku nečekal.“ A co jeho účinkování ve dvakrát přerušeném a nakonec odvolaném rozjezdu? „Bylo to hodně kluzké,“ připustil Švéd. „A bylo to hlavně o štěstí, ne o čemkoliv jiném.“

„Dal jsem do toho všechno,“ říkal ve zmoklém depu zdrcený Luboš Tomíček. „I po technický stránce. Všechno šlapalo. Ale hrozně to ztvrdlo. A tak jsem v prdeli. Teď jedu na prázdniny, rodiče mi zaplatili třetí turnus na táboře. Ale ne vážně, zejtra letím do Anglie. A vracím se na Slaný.“ A jak by pražský junior zhodnotil závod? „Pár startů nebylo špatnejch,“ konstatoval. „Ale jeden byl úplně na hovno. Pro úspěch jsem dělal, co jsem mohl. Kdybych měl trošku štěstí, dva body navíc bych asi ještě posbíral. Na víc bych však asi neměl. A se sedmi bodama bych se stejně o moc neposunul.“ Přesto si však ve Mšeně českou hymnu poslechl. Jakmile pro magazín speedwayA-Z řekl svou poslední větu, omylem se z ampliónu ozvaly úvodní tóny české hymny namísto polské. Všichni přítomní Češi by si však Kde domov můj dozajista vychutnali za jiných okolností.

1. Karol Zabik, PL	3 3 3 3 2	14
2. Kjastas Puodžuks, LAT	3 3 1 3 1	11
3. Robert Pettersson, S	3 0 2 2 3	10
4. Pawel Hlib, PL	1 3 2 1 3	10
5. Ricky Kling, S	2 1 3 1 3	10+X
6. Krzysztof Buczkowski, PL	1 3 2 2 2	10+X
7. Fritz Wallner, A	2 X 3 2 2	9
8. Kevin Wölbert, D	2 2 1 3 1	9
9. Andreas Messing, S	T 2 E 3 3	8
10. Mathieu Tresarrieu, F	1 F 3 E 1	5
11. Jurica Pavlič, CRO (res)	3 2	5
12. Luboš Tomíček, CZ	2 1 0 2 0	5
13. Patryk Pawlaszczyk, PL	1 2 0 0 1	4
14. Jan Graversen, DK	0 1 2 0 0	3
15. Robin Thörnqvist, S	0 2 0 E 0	2
16. Klaus Jakobsen, DK	F 0 1 1 0	2
17. Maksim Bogdanov, LAT	0 1 E M –	1
18. Marcin Jedrzejewski, PL (res)	1	1

Pozn.: rozjezd o třetí místo byl dvakrát přerušen. Nejprve kvůli pádu Krzysztofa Buczkowského, vzápětí i pro pád Rickyho Klinga. Třetí repete se už vinou hustého deště nekonalo a v potaz byl vzat vyšší počet lepších umístění.
Legenda: E – defekt, ex – diskvalifikace z jiného důvodu než postihují ostatní zkratky, F – pád, F/R – po pádu nenastoupil do další jízdy, L – přejetí vnitřní čáry oběma koly, M – diskvalifikace za dvě minuty, R – nedokončená rozjížďka bez zjevného důvodu, T – diskvalifikace za najetí do pásky, U – diskvalifikace za zavinění pádů jiných jezdců, X – diskvalifikace za zaviněný pád.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Mšeno – 17. srpna
Stříbrná a zlatá medaile bratří Drymlových a jedno finále v Pardubicích. To jsou v kostce největší přínosy České republiky pro evropský šampionát devatenáctiletých. Česká pořadatelská bilance se vylepší tuto sobotu, kdy se ve Mšeně uskuteční letošní finále. Zda po pěti letech znovu dosáhneme i na medaili může ovlivnit jediný závodník. Luboš Tomíček z pražského Olympu, který jako jediný z kvarteta českých reprezentantů donesl českou trikolóru až do rozhodující fáze bojů o evropského šampióna.

I když Luboš Tomíček nikdy nezískal český titul pro juniory do devatenácti let, přesto je v jednom ohledu nejlepším naším závodníkem této věkové kategorie. V uplynulých třech letech se totiž pokaždé dostal do finále mistrovství Evropy.

V Pockingu v září 2003 byl z našich sám, loni v Rybniku společně se Zdeňkem Simotou a Filipem Šiterou. A z českého tria obsadil nejlepší příčku. Letos bude z českých reprezentantů v evropském šampionátu znovu jedničkou. Filip Šitera, Hynek Štichauer a Věroslav Kollert uvázli v husté síti semifinálových klání.

Domácí fanoušky by dozajista potěšilo, kdyby se pražský junior stal jedničkou nejen v národním měřítku. A to tím spíše, že od stříbrné medaile Aleše Drymla a titulu jeho bratra Lukáše už uplynula pěkná řádka sezón. Nová jezdecká generace mladých Čechů nedokázala na oba Pardubáky ještě navázat.

Nejblíže stupňům vítězů byl před čtyřmi lety Tomáš Suchánek, když ve svých domácích Pardubicích skončil na nevděčné bramborové příčce. A konec konců i o rok dříve Miroslav Fencl. Slánského borce ovšem v Lublani z rozjezdu o bronz se Zbigniewem Czerwinskim a Martinem Smolinskim předčasně vyřadily uzavřené palivové kohoutky.

Tvrzení, že Luboš Tomíček patří do okruhu hlavních favoritů jistě není přehnané. Oprávnění k takovému zařazení dávají nejen jeho zkušenosti, ale také skvělé výsledky v letošní sezóně. A dozajista také bojovné srdce, které mu nedovolí zabalit rozjížďku dříve než po odmávání šachovnicovou vlajkou.

Nesmíme však zapomínat ani na soupeře. Vždy prosadit se v semifinálových bojích mezi pět postupujících na evropském kontinentu a šest ve Skandinávii nemůže být dílem náhody. Tradičně vysoko budou mířit Poláci. Nebezpečný může být i Lotyš Kjastas Puodžuks. A v žádném případě se nenechejte mýlit nepříliš zvučnými jmény Švédů či Dánů.

Držme proto Luboši Tomíčkovi v sobotu všechny palce. A pokud možno přímo v ochozech mšenského stadiónu.

Startovní listina:
1 Ricky Kling, S
2 Robert Pettersson, S
3 Jan Graversen, DK
4 Pawel Hlib, PL
5 Karol Zabik, PL
6 Krzysztof Buczkowski, PL
7 Fritz Wallner, A
8 Maksim Bogdanov, LAT
9 Mathieu Tresarrieu, F
10 Luboš Tomíček, CZ
11 Robin Thörnquist, S
12 Andreas Messing, S
13 Kevin Wölbert, D
14 Patryk Pawlaszczyk, PL
15 Kjastas Puodžuks, LAT
16 Klaus Jakobsen, DK
17 Marcin Jedrzejewski, PL
18 Jurica Pavlič, CRO

Medailisté a další účast českých závodníků v ME do 19 let:

18.7.1998 – Krško (SLO)
1. Rafal Okoniewski, PL	9. Josef Franc
2. Aleš Dryml, CZ	15. Květoslav Šebela
3. Hans N. Andersen, DK
1.8.1999 – Gniezno (PL)
1. Rafal Okoniewski, PL	6. Lukáš Dryml
2. Karol Malecha, PL	15. Miroslav Fencl
3. Jaroslaw Hampel, PL	16. Ondřej Šebela
27.8.2000 – Lublaň (SLO)
1. Lukáš Dryml, CZ	5. Miroslav Fencl
2. Niels Kristian Iversen, DK
3. Zbigniew Czerwinski, PL
6.10.2001 – Pardubice (CZ)
1. Lukasz Romanek, PL	4. Tomáš Suchánek
2. Rafal Kurmanski, PL	15. Miroslav Fencl
3. Daniel Davidsson, S
25.8.2002 – Daugavpils (LAT)
1. Matej Žagar, SLO	9. Tomáš Suchánek
2. Kenneth Bjerre, DK	15. Miroslav Fencl
3. Fredrik Lindgren, S
20.9.2003 – Pocking (D)
1. Kenneth Bjerre, DK	13. Luboš Tomíček
2. Janusz Kolodziej, PL
3. Antonio Lindbäck, D
28.8.2004 – Rybnik (CZ)
1. Antonio Lindbäck, S	10. Luboš Tomíček
2. Karol Zabik, PL	11. Filip Šitera
3. Morten Risager, DK	13. Zdeněk Simota

Foto: Pavel Fišer a Karel Herman

Daugavpils – 7. srpna
Předminulý víkend se v lotyšském Daugavpilsu uskutečnilo evropské semifinále juniorů do devatenácti let. Z dvojice našich reprezentantů do sobotního finále ve Mšeně postoupil Luboš Tomíček. Věroslav Kollert při své premiéře v závodě takové úrovně nasbíral dva body a skončil patnáctý. Po návratu se svěřil se svými zážitky magazínu speedwayA-Z a poslal našim čtenářům fotografie přímo z místa dění.

„Nástup jezdů už byl zase veselejší, protože problém s licencí byl vyřešen,“ komentuje liberecký junior jednu z dvojice zaslaných fotografií. Díky operativnímu a samozřejmě nákladnému telefonickému mostu Daugavpils – Čechy se problém s chybějící licencí UEM podařilo vyřešit. To však ještě Věroslav Kollert netušil, co ho ještě čeká.

„Na první fotce je vidět, že Věrouš nejel vůbec špatně,“ říká závodníkův otec. „Bohužel i perfektně připravená technika nezafungovala. A tak si náš tým jenom vybral smůlu až do konce. Dnes už víme, co poruchy vyvolalo, ale je pozdě. Nakonec, když Tonda Galliani přivezl nové díly spojky LZ do Březolup, jenom se to potvrdilo.“

A jaké dojmy má ze svého reprezentačního debutu samotný závodník? „Dráha byla dobrá, atmosféra taky,“ popisuje. „Dnes už mám jenom radost, že jsem mohl alespoň trošičku přispět k postupu Luboše. Máme tak ve Mšeně alespoň jednoho jezdce.“

Nicméně nelituje možnosti předvést se v evropském finále na domácí dráze, kde při svém prvoligovém startu zkompletoval patnáctibodové maximum? „Samozřejmě mě to mrzí,“ připouští Věroslav Kollert. „Dráha mi tam sedí a určitě by to bylo ještě zajímavé. V Březolupech jsem si však ve středu spravil náladu. A sezóna ještě nekončí, takže se ještě těšte.“

Foto: GRS Liberec