AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 13. června
Nabízí-li kvalifikační závod pouhých pět postupových míst jako semifinále evropského šampionátu juniorů v Pardubicích, je nabíledni, že díry vedoucí do finále jsou velké asi jako otvory v jehelníčku pro panenky. Prostor pro chyby je limitován stejně jako nepřízeň bohyně Fortuny. O tom se přesvědčil Krystian Pieszczek, když upadl v první zatáčce rozjížďky s číslem devatenáct. Anebo Eduard Krčmář s lehkostí mířící na pódium, jemuž ve čtrnácté jízdě prasknul válec zrovna, když mu ke dvěma bodům chybělo jen o něco víc než jediný okruh. Oba favorité skončili vyřazeni a nezbývá jim než doufat v nečekanou příležitost. Sotva technický komisař zaštítěný logem AČR poněkud neurvale začal v dojezdovém kole devatenácté jízdy vrážet do osazenstva depa ve své svatosvaté snaze vyčistit vjezd do parc fermé, jedinou jistotou bylo vítězství Andrzeje Lebeděvse. A postup Václava Milíka a Kacpera Woryny, přičemž Pardubičan nakonec vyřešil Poláka v rozjezdu o druhé místo. Ve dvacáté jízdě se pro postup do finále natáhl i Pawel Przedpelski. Viktor Kulakov poslední postupovou příčku získal až v dodatkové jízdě, po jejímž startu za sebou nechal Zdeňka Holuba.

Eduard Krčmář a Andrzej Lebeděvs zakládají klub neporažených
Příjezdové cesty v okolí Pardubic byly v pátek v podvečer beznadějně ucpané. Nicméně destinací většiny účastníků silničního provozu bohužel nebyl svítkovský stadión. Litovat mohli samozřejmě pořadatelé, avšak i sami motorističtí fandové, kteří dnešní mítink ze svých plánů vynechali. Mítink totiž musel nadchnout i pesimisty z povolání.

Troubit u vrat vjezdu do depa při závodě ranku evropského šampionátu necelou hodinu před slavnostním nástupem, není rozhodně běžnou záležitostí. Protože červenožluté motocykly Václava Milíka stály připravené nahoře v boxu, bylo jasné, že si místní matador s ekipou svých mechaniků zaskočil jen pro lehkou svačinku.

Sotva zabouřily motory po nástupu, mezi účastníky rozjížďky s číslem jedna se na ovál spustil také Václav Milík. Společnost jeho rivalů rozhodně nebyla tuctová. Každý z nich mohl směle pomýšlet na postup, což se konec konců po dvou hodinách potvrdilo.

Jenže po startu první jízdy bylo k rozuzlení ještě pořádně daleko. Největší vrásky si dělal Viktor Kulakov. Po rychlém startu jej na konci prvního kola ve vedení vystřídal Andrzej Lebeděvs. V první zatáčce mu díra vystřelila přední kolo vysoko k obloze. Rus se propadl na samotný chvost a ze čtvrtého okruhu zmizel rovnou v depu.

Trampoty Viktora Kulakova přišly vhod Václavu Milíkovi. „Bylo to mokrý a z dvojky jsem neodstartoval,“ vysvětloval později svůj start. Z první zatáčky nevytěžil vůbec nic a ke všemu z ní vyjížděl až poslední. Na rovince však měl za zády Pawla Przedpelskeho. By letícího Andrzeje Lebeděvse neměl šanci dostihnout, bod navíc se v konečném součtu v závodě s pouhými pěti postupujícími hodí vždycky.

V rozjížďce s číslem šest už ovšem Václav Milík zapadl do své obvyklé role. Po startu šel razantně dopředu. Krystianu Pieszczekovi, jenž mu visel na zadním kole, ukázal ideální stopu a na rovince zmizel z dostřelu. Protože Polák se z druhé jízdy vrátil jako vítěz, byla jejich vzájemná bodová bilance pět ku pěti.

Stejným ziskem prozatím disponovali rovněž Kacper Woryna a Zdeněk Holub. Už nyní ovšem poptávka po postupových místech převyšovala nabídku. Čtveřici pětibodových převyšovali dva neporažení. Eduard Krčmář nevybočil z úžasné fazóny letošního jara, když v první zatáčce čtvrté jízdy objel Zdeňka Holuba. Hned po přestávce zatroubil velké sólo Viktoru Kulakovovi, jemuž dal nad slunce najevo, že jej v první zatáčce před sebe prostě nepustí.

Andrzej Lebeděvs měl cestu k šesti bodům stejně přímočarou, avšak o poznání delší. V rozjížďce s číslem sedm se zvedla páska jen na pravé straně a jediný, kdo si nedostatku nevšiml, byl Wojciech Grodzki za pultíkem rozhodčího. Kacper Woryna telefonicky protestoval, ovšem při repete jej Andrzej Lebeděvs spráskal se stejnou lehkostí, jako když se Polákovi připletla do cesty uvězněná páska.

Opakování přišlo vhod pouze Michalu Škurlovi, který musel zastavit ve druhé zatáčce. Ovšem napodruhé za sebou nechal Stevena Mauera. „Řetěz,“ odhalil zdroj svých potíží. „Naštěstí se to opakovalo.“

Postupová poptávka výrazně převyšuje nabídku
Marcin Nowak a Ilja Čalov stáli na startovním roštu osmé jízdy tak blízko sebe, že to nemohlo skončit jinak než loktovačkou. Zatímco Pawel Przdepelski se nechal vycukat, Zdeněk Holub se žlutým povlakem přilby neváhal a usadil se v čele. By se Polák během dvou kol probil na druhou příčku, český reprezentant byl už o délku dvou motocyklů před ním. Prubířskou zkoušku mu však nabídla rozjížďka s číslem devět.

Rychlým startem ji začal plnit více než znamenitě. Ovšem po bodech prahli i jiní. Kacper Woryna se okolo pražského závodníka prohnal v první a Viktor Kulakov ve druhé zatáčce. Krystian Pieszczek však cestu k předjetí nenašel.

V desáté jízdě slavil Václav Milík triumf ve stylu start – cíl před Michalem Škurlou. Smolařem byl Marcin Nowak, který chytil proslulou kolej v poslední zatáčce a poroučel se k zemi. Podobnou zkušeností prošel vzápětí i Adam Čarada. Díky wheelie přišel na stejném místě ve třetím okruhu o bod, po němž se při repete ochotně natáhl náhradník Filip Hájek zaskakující za odstoupivšího Rolanda Benkö.

Adam Čarada prokázal skvělou pohotovost, když rychle unikl do bezpečí. A přitom nechtěně zamíchal vývojem závodu. Zatímco prve mířil Andrzej Lebeděvs neohroženě za dalším triumfem, nyní ho odvedl Ilja Čalov, který jej navíc v prvním výjezdu nesmlouvavě přitloukl k mantinelu. Klub neporažených se definitivně rozpadl ve dvanácté jízdě, v níž Pawel Przedpelski nepustil ke slovu Eduarda Krčmáře.

A všechno bylo rázem ještě zamotanější. S osmi body kalkulovali Andrzej Lebeděvs, Eduard Krčmář, Václav Milík a Kacper Woryna. Velké šance živili šestibodoví Pawel Przedpelski, Ilja Čalov a Zdeněk Holub. Muziku však začal tvrdit i Viktor Kulakov, u jehož jména se prozatím krčila čtveřice bodíků.

V rozjížďce s číslem třináct na něj odstartoval Marcin Nowak. Ruský borec se nenechal odradit neúspěšným předjetím vnějškem první zatáčky a pokračoval v útocích i nadále. Ve třetím kole měl Poláka už takřka na lopatě v zatáčce u depa. Ale až když v následující zatáčce nasměroval svůj stroj pod něho a vytlačil jej k mantinelu, dočkal se úspěchu.

Český pech, nervy i radost
V rozjížďce s číslem čtrnáct Eduard Krčmář servíroval své obvyklé menu. Dobře si uvědomoval, že právě teď a tady může definitivně potvrdit svůj postup do finále. Po startu rychle proniknul do čela. Václav Milík, kterého měl za sebou, se v první zatáčce mezi Iljou Čalovem a Kacperem Worynou propadl až na čtvrtou příčku.

Pustil se však do boje a záhy předjel Ilju Čalova, zatímco Kacper Woryna se ve druhé zatáčce dostal pod Eduardem Krčmářem do vedení. Slánský borec záhy začal mít starosti jiného charakteru. Na sklonku třetího okruhu se musel podívat vlevo, aby někomu nezkřížil cestu k vnitřní čáře. Motocykl jej totiž nechal na holičkách!

„Prasknul mi válec!“ šokoval depo o pár minut později, sotva se Bohumil Brhel sklonil k jeho GM. Místo boje o nejvyšší stupeň vítězů jej očekávala existenční bitva o postup, k němuž jeho tým začal připravovat druhý motocykl.

Zdeněk Holub odstartoval nejlépe do patnácté jízdy. Andrzej Lebeděvs jej sice nepokořil po vnějšku první zatáčky. Držel se jej však jako úředník finančního úřadu nebohého živnostníka až do výjezdu z dalšího obloku, kde jej předčil. Ani Kacper Woryna nenechal devalvovat hodnotu svých akcií. Úzkou skulinkou okolo mantinelu objel v první zatáčce rozjížďky s číslem šestnáct Krystiana Pieszczeka a s jedenácti body mohl stejně jako Andrzej Lebeděvs pokládat otázku svého postupu za uzavřenou.

Zatímco Jevgenij Kostigovs si před startem sedmnácté jízdy nestačil včas vyměnit bílý povlak za správný žlutý, Viktor Kulakov pokazil start. Nicméně v prvním výjezdu podjel Michala Škurlu, aby na vjezdu na cílovou rovinku prvního okruhu donutil ke kapitulaci Ilju Čalova. Se sedmi body mohl kalkulovat minimálně s rozjezdem.

Jeho možnost nabývala konkrétní rozměry, když Václav Milík před sebe v osmnácté jízdě nepustil Zdeňka Holuba. Pardubičan byl třetím jasným finalistou, zatímco Pražan srovnal krok s Viktorem Kulakovem. Přispěchal na hranu depa. A když Krystian Pieszczek dopil svůj dnešní kalich hořkosti až do dna po diskvalifikaci za pád v první zatáčce, vypůjčil si ode mě program a propisovačku.

Sotva však zapsal pořadí opakovačky, všechno zase vrátil a pospíchal do boxu chystat se na svůj šestý výjezd na ovál. Dobře si spočítal, že Andrzej Lebeděvs, který vyřešil svůj duel Marcinem Nowakem ve svůj prospěch již ve druhé zatáčce, je jasným vítězem. A stejně tak, že Eduard Krčmář, jenž v sedle rezervního motocyklu bohužel nestačil držet krok, je ze hry venku.

V rozjížďce s číslem dvacet Pawel Przedpelski ještě v úvodním nájezdu minul Kacpera Worynu. Odsoudil jej k rozjezdu s Václavem Milíkem o druhé místo a sám postoupil. Než si v depu vylosoval bílý povlak, stejnou barvu přisoudil osud i Viktor Kulakov pro klíčový souboj o poslední postupový flíček se Zdeňkem Holubem.

U pásky je dělil jen startmaršál Jaroslav Kocek. Rychlejší reakci měl Rus. Do první zatáčky složil motocykl dřív a z Pražana byl náhradník. Dodatková jízda o druhé místo se stala jednoznačnou záležitostí Václava Milíka. Po podařeném startu vyhnal Kacpera Worynu až na mantinel. V čase 68,90 proburácel cílem a pak už mohl dát průchod své charakteristické radosti.

Hlasy z depa
„Dobrý,“ smál se Václav Milík cestou ze stupňů vítězů. „V první jízdě jsem to neměl donastavený, bylo to mokrý, neodstartoval jsem z dvojky. Pak jsme to nastavili a bylo to nádherný. Kéž by to ve finále bylo ještě lepší! Zatím jsem všechny kvalifikace a semifinále postoupil. Mám poslední rok v juniorech, tak abych měl na co vzpomínat.“

„Bylo to pěkný, ale mohlo to bejt‘ o bodík víc a nemusel jsem se rozjíždět,“ přemítal Zdeněk Holub. „Bylo dost štěstíčka, mohlo ho bejt‘ o kousíček víc. Ale je to dobrý, postupuju jako náhradník. Škoda, chyběl kousek na přímej‘ postup, snad se ve finále svezu. Noha je už dobrá, neběhám, ale závodit se s tím dá.“

„Štěstěna je někdy kurva,“ proměnil se Eduard Krčmář na chvilku ve filozofa. „Měl jsem jít na bednu. Nevyšlo to, utrh‘ se mi válec z motoru. Skočil jsem na druhou motorku, snažil jsem se dojet aspoň druhej‘, abych šel aspoň do rozjezdu. Nevyšlo to, mrzí mě to, ale co se s tím dá dělat?!“

„Docela dobrý,“ bilancoval své vystoupení Michal Škurla. „Chyběl kousek, pár bodíků. Nedokážu přesně říct, v čem to bylo.“

„Zkušenost to byla dost dobrá,“ nelitoval Filip Hájek pozice náhradníka. „Asi jako když jsme byli v Plzni na družstvech. A když nepočítám tu Plzeň, tady byl můj první evropskej‘ bod. Aspoň něco.“

1. Andrzej Lebeděvs, LAT	3 3 2 3 3	14
2. Václav Milík, CZ	2 3 3 2 3	13+3
3. Kacper Woryna, PL	3 2 3 3 2	13+2
4. Pawel Przedpelski, PL	1 2 3 3 3	12
5. Viktor Kulakov, RUS	R 2 2 3 3	10+3
6. Zdeněk Holub, CZ	2 3 1 2 2	10+2
7. Eduard Krčmář, CZ	3 3 2 E 1	9
8. Ilja Čalov, RUS	2 1 3 1 2	9
9. Krystian Pieszczek, PL	3 2 R 2 X	7
10. Marcin Nowak, PL	2 0 F 2 2	6
11. Michal Škurla, CZ	1 1 2 1 1	6
12. Daniel Spiller, D	1 1 1 0 1	4
13. Jevgenij Kostigovs, LAT	1 1 1 1 M	4
14. Steven Mauer, D	0 0 0 1 –	1
15. Filip Hájek, CZ (res)	1 0 E	1
16. Adam Čarada, SK	E 0 X R 0	0
17. Roland Benkö, H	0 E – – –	0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Michal Kohout a Miroslav Horáček