Kopřivnice – 16. srpna
Dva body. Přesně takový rozdíl je mezi leaderem české juniorky Petrem Chlupáčem a jeho nejbližším pronásledovatelem Danielem Klímou po dvou závodech. Kopřivnický půlkilometrový obr zítra přinese další vodítko, kdo z pražské dvojky se bude nakonec radovat z titulu. Jan Kvěch se na severu Moravy neobjeví, nicméně soupeřem obou pražských borců mlže být nejen kdokoliv ze čtveřice Matouš Kameník, Jaroslav Vaníček, Bruno Belan a Matěj Frýza bojující o medaile v devatenáctkách, nýbrž kdokoliv další včetně dvou Poláků z Rybniku a miláčka domácích tribun Jana Macka.
Plzeň – 4. srpna
Žár jako v pekle rozpaloval plzeňské Bory. Ochlazení nepřinesly ani občasné závany větru, který spíše připomínal dech rozzuřeného dvanáctihlavého draka. Druhý díl české juniorky rozehrála nejlépe trojice pražských světových finalistů. Prvně se navzájem střetli v rozjížďce s číslem jedenáct a Jan Kvěch dojel na její metu před Danielem Klímou. Vedl také třináctou jízdu. Jenže útočící Matěj Frýza zapomněl na kolej ve druhé zatáčce, která jeho motocykl nasměrovala přímo na zadní kolo Pražanova motocyklu. Plzeňský mladík skončil s ovázanou pravačkou, kdežto pro Jana Kvěcha dorazila sanitka, aby mu v nemocnici napravili vykloubené rameno. Ob jízdu později Daniel Klíma odvedl Petra Chlupáče, aby posléze oba skončili mítink se stejným skóre. Start rozjezdu vynesl dopředu Daniela Klímu, který všechny nájezdy Petra Chlupáč odrazil a nakonec si přišel stoupnout na nejvyšší stupínek pódia. Třetí skončil Matouš Kameník, kdežto Jaroslav Vaníček želel páté jízdy. Jezdil v ní druhý, nicméně v posledním kole zastavil v domnění, že mu praskla pneumatika, což se záhy v depu nepotvrdilo.
Otázka pódia se řeší pomalu, velice pomalu
Vedro bylo vskutku nesnesitelné. Okolo sedmnácté hodiny, kdy druhá letošní juniorka na plzeňských Borech startovala, se sluníčko opíralo do borského stadiónu naplno. Ostatně něco takového má tady ve zvyku, takže jeho opakovaný vtip rozhodně nikoho nepřekvapil. Volná patnáctka zůstala neobsazena, navíc se uprázdnila šestka.
Mateusz Lopuski, známý u nás svými starty s motocykly nižších zdvihových objemů, se omluvil jménem dodávky, jež jej nechala na holičkách ještě kdesi na území jeho země. A on se jí ještě odvděčil jejími snímky na sociálních sítích. A tak se jelo jen ve čtrnácti a zprvu se zdálo, že mítink nemá ambice zapsat se výrazněji do naší plochodrážní historie.
Daniel Klíma se v první jízdě vypořádal s Matoušem Kameníkem. A také jeho dva excelentní juniorští kolegové dali jasně najevo, že ke svým lukulským bodovým hodům nepozvou jen tak někoho. Petr Chlupáč hned vzápětí nadělil Vojtěchu Zamazalovi a Zoltanu Lovasovi celou rovinku. Jan Kvěch opanoval rozjížďku s číslem čtyři, v čemž se mu bezprostředním divákem stal Jaroslav Vaníček.
Nicméně překvapení se na ploché dráze dějí. Jan Jeníček o tom ví své. Ve čtvrté jízdě nejlépe odstartoval. A pakliže si Matěj Frýza myslel, že má vystaráno, když jej objel v první zatáčce, pardubický junior mu záhy vysvětlil, kterak se věci budou mít. První vítězství jej nabudilo, ale prokluzující spojka jej záhy vrátila na zem. Nebyl ovšem sám.
Jaroslav Vaníček líčí, proč v páté jízdě zastavil:
„Vlnila se mi celá motorka, myslel jsem, že mi bouchla guma. Raději jsem zastavil.“
Jaroslav Vaníček si před dvěma týdny při tréninku na Borech pochroumal nohu, která se mu dostala pod hák. Vynechal proto přebor předminulý týden a dnes začal druhým místem za Janem Kvěchem. V rozjížďce s číslem dokonce nejlépe odstartoval. V prvním oblouku je na čele střídal Petr Chlupáč, nicméně dva body byly jisté.
Byly by bývaly, pakliže by pražský závodník nezůstal v posledním okruhu stát v domnění, že má prázdnou zadní pneumatiku. A tak v otázce obsazení stupňů vítězů naznačila druhá série pouze to, že Jaroslav Vaníček na nich stát nebude. Jan Kvěch suverénně vyhrál šestou, Daniel Klíma sedmou jízdu a oba se o průběžné vedení dělili s Petrem Chlupáčem.
Pravda, růžky vystrčil Matouš Kameník. V osmé jízdě jej sice po nejlepším startu v prvním výjezdu podjel Matěj Frýza, ale on zůstával ve střehu. Své útoky korunoval návratem do čela o dvě kola později na stejném místě a takřka stejným způsobem, jakým jej Plzeňan prve poslal za svá záda.
S pěti body byl triu suverénním pražských mušketýrů nejblíže. Ovšem ve třetí sérii již začínalo jít do tuhého. Petr Chlupáč v rozjížďce s číslem deset v první zatáčce podjel Matěje Frýzu a prodloužil sérii své neporazitelnosti. Hned na to se vedení ujal Daniel Klíma. Jan Kvěch ho však překonal spodní stranou druhé zatáčky. Na konci třetího okruhu spadl Radek Bambuch, nicméně sudí Tomáš Topinka už mohl přidělit technické body.
Třináctka u čísla jízdy je opravdu smolná
Třináctka nemá moc valnou pověst takřka nikde. Ani v ploché dráze, ale na obranu nešťastné číslovky je dlužno poznamenat, že se vesměs její moc výrazně přeceňuje. Dnes ve třinácté jízdě vystřihl nejlepší start Jan Kvěch. Za sebou měl Matěje Frýzu, jehož ve druhé zatáčce natáhla kolej, a oba po kolizi leželi na dráze.
Plzeňan se vrátil po svých. Z repete byl diskvalifikován a ze závodu odstoupil, protože v naražené pravé ruce neměl žádnou sílu. Pro Pražana si však přijela sanitka, která jej odvezla s pochroumaným ramenem do nemocnice. A mítink dostal nový rozměr.
V patnácté jízdě se na vedoucí pozici usadil Daniel Klíma. A nebylo v silách Petra Chlupáče jej z ní vystrnadit. Když je v cíli vítala šachovnicová vlajka, oba se dělili o postavení průběžných leaderů. Mužem číslo ti byl v ten moment Matouš Kameník, ačkoliv jej předtím ve dvanácté jízdě odvedl Jaroslav Vaníček.
Pražan sice další trojku přidal ve čtrnácté jízdě, kde pád ve druhé zatáčce třetího okruhu připravil Bruna Balena o dva body, nicméně divišovský závodník kontroval v rozjížďce s číslem šestnáct. A tak měl na Jaroslava Vaníčka stále k dobru dva body.
Závěr potvrdil daný status quo. Jan Jeníček sice skončil, jak začal, tedy vítězstvím v rozjížďce s číslem sedmnáct, nicméně horší bilance jej umístila až za pátého Jana Kvěcha. Podobné pocity zažíval také Bruno Belan po vítězství v osmnácté jízdě. Nebýt pár pokažených momentů, nebyl by až devátý a dozajista by si nezamknul pusu na zámek ve výrazu no comment.
V rozjížďce s číslem devatenáct Daniel Klíma odvedl Jaroslava Vaníčka, a hned poté Petr Chlupáč navlas stejně naložil s Matoušem Kameníkem. Zástupce Divišova se mohl těšit na společné snímky z pódia s oběma Pražany. Jenže oni museli ještě vyřešit, kdo si stoupne úplně nejvíc.
Rozjezd rozhodl start. Daniel Klíma šel dopředu rychleji. Petr Chlupáč jej celá čtyři kola proháněl. Ve třetím kole se zdálo, že se po spodní straně druhé zatáčky vskutku dostane dopředu. Avšak Daniel Klíma byl na vnějšku rychlejší. Stejný pohled nabídl také úplně poslední oblouk. Ale ani tentokrát si Daniel Klíma nenechal své vítězství sebrat.
Hlasy z depa
„Fajn, ale těžký,“ bilancoval Daniel Klíma. „Bylo hodně horko, rozbitá dráha, ale už si na plzeňský zatáčky zvykám. Napínavý do poslední chvíle, Chlupa jsem slyšel pořád za sebou.“
„Hezký,“ usmíval se Petr Chlupáč. „Dráha jako normálně, trošičku víc děr. Jde o to se s tím popasovat. Mrzí mě, jak se Honzík rozstřelil. Hlavně aby moh‘ jet do Cardiffu. A rozjezd? Dramatický. Moh‘ jsem Dana přimáčknout, ale plochá dráha je čistej sport. Byl to jen rozjezd, snad budu stá na nejvyšším stupínku příště.“
„Dobrý,“ odtušil Matouš Kameník své hodnocení. „Ale nejsem moc šťastnej, jak se Honza vyboural. To bejt nemělo, ale jsou to závody.“
„Zezačátku se mi moc nedařilo,“ vybavil si Jaroslav Vaníček svůj omyl z rozjížďky s číslem pět. „Pak jsem se rozjel a už to bylo lepší. Kdybych tu druhou jízdu dojel, jel bych rozjezd o bednu.“
„Dneska dobrý,“ vyprávěl Jan Jeníček. „První vítězství mě nastartovalo, pak jsem neodjel dobře, protože mi táhla spojka. Na to jsem se musel zaměřit. Pak dobrý.“
„Hodně na hovno,“ mračil se Matěj Frýza nad opovědí na otázku magazínu speedwayA-Z, jaké to dnes bylo. „Zezačátku to nebylo dobrý, pak jsme nastavili motorku a jelo to líp. Stala se bohužel nehoda s Honzou. Moc jsem si věřil, až jsem zapomněl na kolej a bylo to. Doufám, že bude brzo v pořádku.“
1. Daniel Klíma, Praha
3 3 2 3 3
14+3
2. Petr Chlupáč, Praha
3 3 3 2 3
14+2
3. Matouš Kameník, Divišov
2 3 2 3 2
12
4. Jaroslav Vaníček, Praha
2 R 3 3 2
10
5. Jan Kvěch, Praha
3 3 3 F/R –
9
6. Jan Jeníček, Pardubice
3 1 1 1 3
9
7. Štěpán Ševčík, Divišov (250 ccm)
0 2 2 2 2
8
8. Zoltan Lovas, H (250 ccm)
1 2 0 3 1
7
9. Bruno Belan, Slaný
1 2 1 X 3
7
10. Vojtěch Zamazal, Slaný
2 1 1 2 1
7
11. Adam Nejezchleba, Divišov (250 ccm)
1 0 3 0 2
6
12. Matěj Frýza, Plzeň
2 2 2 X –
6
13. Jakub Sazovský, Kopřivnice
1 1 1 1 1
5
14. Radek Bambuch, Kopřivnice
0 1 X 2 0
3
Poznámka: z původně přihlášených nepřijel Mateusz Lopuski kvůli poruše své dodávky
Plzeň – 3. srpna
Český tým se z dánského Vojensu minulý týden vracel se stříbrem z mistrovství světa. Všichni tři členové národního týmu se zítra objeví na plzeňských Borech ve druhém díle českého juniorského šampionátu, který našel svůj náhradní termín místo června, kdy marodka byla až přespříliš plná. Tentokrát je volné jenom startovní číslo patnáct, které je pochopitelně k mání pro nejrychlejšího zájemce.
Tipujte:
Loading ...
Jan Kvěch, Petr Chlupáč a ostatně i objev roku Matouš Kameník by k favoritům patřili, byť by se jim nakrásně na krku nehoupaly stříbrné medaile ze Speedway of Nations 2. Na borské dráze ovšem v této úloze nebudou sami. Především Daniel Klíma a Jaroslav Vaníček jim budou pořádně šlapat na paty. A před svým publikem se bude chtít ukázat Matěj Frýza. A jak to v juniorce chodí, překvapení není vůbec vyloučeno.
Startovní listině pomáhají cizinci a dvěstěpadesátky, což v případě Maďara Zoltana Lovase platí stoprocentně. S půllitrem u nás vůbec poprvé uvidíme Mateusze Lopuskeho, jehož známe ze stopětadvacítek.
Pardubice – 19. července
Uplynulé dvě plochodrážní sezóny krutě ovlivnila vládní opatření spojená s koronavirem. Absence závodů se projevila i letos, řada borců ukončila své kariéry. A marodka je nebývale široká. Proto jsme svědky rušení závodů jako na běžícím páse. Komise ploché dráhy nemohla vůči současnému trendu zůstat pasivní a na své elektronické konferenci třiadvacátého června projednala termínové změny. Nicméně až během minulého týdne se některé změny podařilo dotáhnout do konce, takže výstup mohl být prezentován až dnes. Není to pěkné čtení, jde nejen o přebor a juniorku, nýbrž také o obě ligy, protože z české plochodrážní mapy evidentně zmizel další stadión. Zatím prý jen letos.
Přeborový kompromis
Ovšem pojďme na všechno popořadě. První obětí personální krize se stal červnový přebor v Pardubicích. Bývalo dobrým zvykem, že se rozpis přizpůsobí počtu přihlášených, ať jich bude osm nebo třicet. Jenže před třemi léty prošel pražský návrh na bezvýhradné užití formule dvaceti jízd se šestnácti závodníky.
Letošní jaro ukázalo, že se přežil. V Chabařovicích se užil jiný systém, který je zjevně nevyhnutelný i pro další pořadatele. Komise proto změnila pravidla, že se každému závodníkovi budou počítat body z pěti jízd, byť půjde o semifinále. Nicméně pro pardubický mítink je již pozdě, na stole leží návrh na jeho zrušení bez náhrady.
Mítink, který ve Slaném na konci června zrušil déšť, se plánuje na 27. srpna. Tento datum je také nejzazší z hlediska nominace pro druhé finále mistrovství republiky jednotlivců v Plzni. Do celkové klasifikace nebude závodníkům započítán jeden nejhorší výsledek, nicméně budou jim uhrazeny všechny získané body.
Juniorka hlásí první ztráty
Roku 2008 se podobnou cestou jako letošní přebor vydal také juniorský šampionát republiky. Jenže tehdy se ozvaly hlasy, že v semifinálových rozjížďkách na sebe narazí favorité podruhé, což není spravedlivé. Klasický rozpis proto juniorce musí zůstat.
Sportovní komise deklaruje právo každého pořadatele na plnohodnotnou startovní listinu. Jenže co když nebude? Pokud se nepodaří zajistit alespoň deset závodníků a startovní pole nedoplní minimálně čtyři dvěstěpadesátky, může být závod zrušen. A to klidně bez náhrady.
Bohužel letošnímu ročníku se něco podobného stalo. Ačkoliv se v Žarnovici mělo jet až 20. srpna, sportovní komise jej odvolala již nyní. Situace musí být vážná, když klub vzniklý za účelem výchovy mladých slovenských plochodrážníků má obavy o naplnění startovní listiny navzdory svým bohatým kontaktům v zahraničí.
Nicméně nic se nejí tak horké, jak se uvaří. Plzeň odvolaná v červnu má náhradní termín navržený na 4. srpna. O juniorkách v Kopřivnici a v Praze komuniké sportovní komise nehovoří. Kdyby však došlo k nejhoršímu, pro vyhlášení mistra stačí výsledky jediného závodu v Pardubicích. Nicméně Jan Kvěch by rozhodně nebyl sám, komu by se takový scénář nelíbil.
Liga, ach ta liga
V extralize je jasné, že se v Liberci nepojede 11. srpna, tedy den po Pardubicích. Ale nebojte, žádná jobovka, ačkoliv Blažej Skrzeszewski opustil post manažera Gniezna. Důvodem je SGP2 v Cardiffu, kam se česká trojka nechce přesunovat stylem last minute.
Klub navrhuje termín 21. září, což ovšem musí potvrdit zbývající účastníci soutěže. Horší je to s první ligou. AK Svitavy totiž ukončil své pořadatelské aktivity, zatím prý jen na letošní rok. Pořadatelství se ujmou Pardubice, nicméně v úvahu padá až dvaadvacátý říjen. Pokud se tak stane, Východočeši odpískají pouťák o týden dříve.
Pardubice – 25. června
V Praze se předevčírem nesešli všichni členové plochodrážní komise, proto ještě nepadl verdikt, jak započítat do přeboru mítink v Chabařovicích. Nicméně Petr Moravec distribuoval svůj návrh elektronickou poštou, takže se řešení očekává během několika dnů. Své náhradní termíny ještě nemají odložený přebor v Pardubicích a juniorka v Plzni. Jedinou potvrzenou změnou v domácích termínech je posun podniku série PRO-TEC Speedway Mini Cup v Praze. Z organizačních důvodů pořadatele se nepojede 7. července, nýbrž až 30. srpna.
Pardubice – 9. května
Povedený start. A pak rychle pryč od klubíčka soupeřů. Takové byly alfa a omega úspěchu při dnešní úvodní juniorce v Pardubicích. Jan Kvěch zkoušel nastavení svého motocyklu, nicméně klíčový předpoklad mu vyšel nejlépe z celé šestnáctky. Sotva v rozjížďce s číslem čtrnáct odvedl své soupeře a Petr Chlupáč v první zatáčce stihnul objet jen Jaroslava Vaníčka, bylo jasné, že mu patnáct bodů do aktuální klasifikace sebere jen nehorázná smůla. Petr Chlupáč zaznamenal jedinou prohru a skončil druhý. Daniel Klíma však ztratil po bodu nejen s oběma svými klubovými kolegy, nýbrž v deváté jízdě i se stále se lepšícím Matoušem Kameníkem. Nejnižší stupínek pódia tudíž musel potvrdit v rozjezdu. V něm rozhodně nezaváhal a přivedl za sebou Matouše Kameníka a Jaroslava Vaníčka, který se mračil na prasklý šteft na své spojce.
Matouš Kameník se plete do role hercům hlavních rolí
Nádherné odpoledne slibovalo večer jako malovaný a vskutku svému slovu dostálo. Trénink přinesl jen malicherný problém. Jan Kvěch, který přijel rovnou po ose na trase Gislaved – Lodž – Pardubice, se ke svahu depa vrátil s prázdnou zadní pneumatikou. Během pár dalších minutek však Pražan dominoval rozjížďce s číslem jedna.
Adam Bednář se svou dvěstěpadesátkou v první zatáčce stačil překonat druhého Michala Bašteckého. Jan Kvěch však nebyl sám z trojice českých mušketýrů úspěšných v kvalifikacích o SGP2, kteří chtěli udávat tempo boji o český juniorský titul.
Petr Chlupáč zmizel všem z dohledu v rozjížďce s číslem dvě. Matouš Kameník v ní byl velmi rychlý, před Bruna Belana a Pavla Kuchaře se přenesl jako mávnutím kouzelného proutku. Vedoucí Pražan si ale nenechal na své tři body sáhnout ani náhodou.
A podobně Daniel Klíma. Ve čtvrté jízdě triumfoval stylem start – cíl. Mezi vedoucí závodníky se po první sérii dostal také Matěj Frýza. Plzeňský závodník však neměl přípravu na dnešní závod zrovna jednoduchou. Po pádu při kopřivnickém přeboru z jeho motocyklu zbyl jen motor, přední blatník, spojka a nádrž.
Nový motocykl začal stavět ve čtvrtek, hotov byl v pátek, přičemž kvitoval, že ke stroji koupenému v Polsku dostal i sadu rezervních blatníků. V rozjížďce s číslem tři nepoznal sobě rovného, leč ve druhé sérii se měl stát prvním z poražených úvodních vítězů dnešního dne. V sedmé jízdě byl s letem pásky rychlejší Pavel Kuchař.
Těsně předtím splnil úlohu favorita Jan Kvěch, avšak poté osmá jízda vyřešila první kdo s koho dnešního odpoledne. Petr Chlupáč a Daniel Klíma odstartovali jako jeden muž, nicméně dnes se nejel závod dvojic. A nešlo o nic jiného než o aktuální vedení nejen v aktuální klasifikaci mítinku, ale ve své podstatě i o post leadera stále mladého šampionátu.
Petr Chlupáč s modrým povlakem byl v úvodním nájezdu přece jen rychlejší, než jeho sok startující od mantinelu. Daniela Klímu však čekala prohra hned po přestávce. Matouš Kameník se celou svou první sezónu v půllitrech může opírat o Jawy laděné Václavem Hromasem. Jsou pekelně rychlé, a pakliže je skvělý start takovou výhodou jako dnes, překvapení je dílem okamžiku.
Daniel Klíma komentuje výsledek rozjížďky s číslem devět:
„Matouš Kameník mě pěkně spráskal. Byl hodně rychlej, vůbec jsem ho nedoháněl.“
Matouš Kameník v deváté jízdě perfektně odstartoval. Usadil se před Danielem Klímou, který se snažil, ale jemuž stejně ujížděl. V cíli byl divišovský závodník dříve než jeho bývalý klubový kolega z časů nižších kubatur. A boj o stupně vítězů dostal novou dimenzi.
Bez rozjezdu to nepůjde
Jan Kvěch sice uletěl hned po startu desáté jízdy. Petr Chlupáč jej napodobil hned vzápětí před trojicí dvěstěpadesátek klidných jako kulička rtuti. Ovšem Matouš Kameník nebyl jediný, jehož hvězda začala stoupat vzhůru. Jaroslav Vaníček se na úvod skláněl před Danielem Klímou, ale pak kraloval. Po třetí sérii měl ztrátu jediného bodu na oba neporažené leadery a zároveň stejně velký náskok před Danielem Klímou a Matoušem Kameníkem.
Zraky všech směřovaly především k rozjížďce s číslem čtrnáct. Rozhodl start. Jan Kvěch z vnitřku vypálil do čela, kdežto Petr Chlupáč s bílým povlakem stihnul objet jen Jaroslava Vaníčka. I když u vědomí skvělých výkonů pražského čahouna by v tomto případě slůvku jen slušely kulaté uvozovky nahoře i dole. Hned nato Daniel Klíma odvedl Bruna Belana a poté si Matouš Kameník připsal další trojku na účet čtvrtlitrových soků.
Chléb se definitivně začal lámat sedmnáctou jízdou. Petr Chlupáč ji vyhrál stylem start – cíl a pak jen čekal, co na jeho čtrnáct bodů řeknou soupeři. Jan Kvěch hned na to zkompletoval patnáctibodové maximum před zraky Daniela Klímy a Pavla Kuchaře, který právě přišel o vidinu pódiové tečky za povedeným závodem. A v rozjížďce s číslem devatenáct si přisadil Jaroslav Vaníček.
Rozjezd očima Matouše Kameníka:
„Byl dobrej start, ale Dan měl tentokrát lepší. Nedal se předjet, ujížděl.“
Vypálil dopředu jako střela a Matouši Kameníkovi nezbylo než jet druhý na čele trojice pronásledovatelů. Oba srovnali bodový krok s Danielem Klímou a rozjezd o nejnižší stupínek pódia. V něm se Daniel Klíma už ani náhodou nenechal zaskočit. A oba mladší nájezdníky rychle odkázal za svá záda.
Hlasy z depa
„Rovně, doleva, rovně, doleva, to se nezměnilo,“ smál se Jan Kvěch při odpovědi na tradiční otázku magazínu speedwayA-Z, jaké to dneska bylo. „Tak to bylo v sobotu ve Švédsku, včera v Polsku. Dva závody, dneska další. Zkoušel jsem nastavení, co a jak funguje. Nakonec si myslím, že jsme to vychytali. Hlavně vím na další závody, co tady funguje.“
„Co ti mám říct?“ krčil Petr Chlupáč rameny. „Prostě juniorka. Bylo to o startu, dráha tvrdá, kdo odstartoval, vyhrál. Taková jízda bez příběhu. Ale je to teprve první závod.“
„Dneska na prd,“ povzdechl si Daniel Klíma. „Nějak to nešlo. Matouš Kameník mě pěkně spráskal. Byl hodně rychlej, vůbec jsem ho nedoháněl. Jo, je to první juniorka, ale pro mě to není v první sezóně. Nevím, prostě to nešlo.“
„Výborný to bylo,“ smál se Matouš Kameník od ucha k uchu. „Byl jsem šťastnej, že jsem porazil Čendu. Ten můj start byl nejlepší. Věřil jsem si na něj, hlavně ten start… Ten byl dobrej. Škoda, že jsem to nezopakoval s Járou v devatenáctý jízdě.“
„Jsem trochu nasranej,“ neskrýval Jaroslav Vaníček. „Dal jsem do toho maximum. Každej den není posvícení, ale bedna byla blízko. Po rozjezdu mu ve spojce chyběly dva štefty. Jel jsem jen na čtyři, byly tam špatný závity. To hrálo roli.“
„Dneska se mi to tak ňák povedlo,“ nechal se slyšet Pavel Kuchař. „Žádný problémy na motorce nebyly, určitě ne. Závody se mi líbily, nějaký lidi přišly, dráha dobrá, já si nestěžuju. Dělal jsem, co jsem moh‘.“
„Na to, že jsem si ve středu rozbil hubu v Kopřivnici…“ zamýšlel se Matěj Frýza. „Otrkával jsem se, byl jsem nejistej, ale poslední jízda už byla dobrá.
„V rámci možností dobrý,“ meditoval Bruno Belan. „První jízda se nevydařila. Ale moc mi pomoh‘ Fíla Hájek, naštelovali jsme motorku a jelo to. Díky za pomoc. Dráha byla pěkná, blbý bylo jen, že dneska nebyla aspoň jedna trojka.“