AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 27. července
Václavu Milíkovi pořádně zatrnulo, když se v rozjížďce s číslem dvě při objíždění Marco Gaschky dostal nebezpečně blízko nafukovacím vakům první zatáčky. Nicméně krizovou situaci ustál, v depu pozměnil převod a pak už jen vítězil. Němec přišel o body díky pádu, takže spolu s pardubickým závodníkem zůstával ve hře o titul mistra do devatenácti let už jen Eduard Krčmář. ten v šestnácté jízdě přišel o bod s Marco Gaschkou. Jeho souboj s Václavem Milíkem v poslední rozjížďce skončil pádem. Při repete musel Slaňák na druhý motocykl a Václav Milík mu ujel. Marco Gaschka skončil třetí, když se v rozjezdu vypořádal s Danielem Hádkem. Mladý Plzeňan se postaral o největší senzaci, podobně jako Michal Škurla a Ondřej Smetana.

Ouvej, ouvej
Sotva Roman Čejka sjel na ovál k rozjížďce s číslem dvě a dojel ke startovnímu roštu, otočil se jako na obrtlíku a vracel se zpátky k depu. Dva vztyčené prsty dávaly jeho otci a mechaniku Antonínu Polákovi neklamně najevo, že jejich závodník potřebuje náhradní motocykl. „Praskla hadička od metylu,“ hlásil jim zpoza přilby.

Start Romanu Čejkovi nevyšel. Než dostal přední kolo ze vzduchu dolů na zem, byl záhy až třetí za Michalem Škurlou a Ondřejem Smetanou. Avšak v žádném případě se nehodlal s daným stavem smířit. Vnějškem druhého oblouku se hnal na druhé místo. Ondřej Smetana ho opouštěl jen velice nerad. Chvilku si držel spodní stopu, avšak v konečném důsledku musel před náporem sánského závodníka kapitulovat.

Pakliže si Roman Čejka myslel, že to nejhorší má za sebou, těžce se mýlil. Dnes měl totiž ústa pouze na jadrné kletby, ruce na teatrální gesta a oči pro pláč, pakliže by se za slzy nestyděl. Postupně musel odstavit svůj GM, speciálně připravený k dnešnímu závodu. Ale ani náhradní agregát JRM nevydržel v pekelném žáru až do konce. Suma sumárum, ani jedno vítězství a celkové deváté místo, které je daleko za aspiracemi i reálnými limity možností slánského juniora.

Zatímco Roman Čejka inkasoval úvodní dva body, Michal Škurla se radoval ze svého úvodního triumfu. Porážkou Romana Čejky evidentně zaskočil i sám sebe. Stále připomínal, že nepočítáme-li tréninkový Memoriál Jiřího Hurycha, jede dnes teprve druhý oficiální podnik v sedle pětistovky. Letošní devatenáctky se vůbec měly stát festivalem skvělých výkonů nejmladších plochodrážníků.

Do rozjížďky s číslem tři nejlépe odstartoval Ondřej Veverka. Jenže Daniel Hádek si evidentně usmyslel, že tři body budou tentokrát jeho. Jeho vnější oblouk v první zatáčce byl přece jen až přespříliš velkorysý. Plzeňan musel slevit, aby se nedostal do křížku s nafukovací bariérou. Na sklonku druhého kola se přece jen prodral do čela.

Vítězství však uniklo Václavu Milíkovi. V sobotu v Březolupech testoval nové spojky a teprve po pondělním tréninku ve Svítkově se chtěl rozhodnout, zda na jeho strojích zůstanou i pro dnešní mítink. „Trénoval jsem tady jak‘ vzteklej‘,“ potvrdil, že se návrat k elementům JRM nekonal. „NEBíčka jsou citlivější než Jawy, takže je to trošku sázka do loterie.“

Ve čtvrté jízdě mu od startu unikl Němec Marco Gaschka, vedle svého krajana Hannese Gasta a dobře známého Maďara Rolanda Benköa třetí cizinec ve startovním poli. Pardubičan útočil vnějškem první zatáčky, dostal se ale do děr, v nichž se jeho útočným ambicím definitivně vysypal střelný prach. „Měl jsem těžkej‘ převod a skočilo to na prkna,“ vysvětloval.

Jeho otec Václav a mechanik Radim Janouch měl jasno. Václav Milík s lehčím převodem záhy v šesté jízdě zmizel z dohledu Ondřeje Smetany, jenž se dnes učil s GM, které v pražském klubu vyfasoval po Jaroslavu Hladkém. Naštěstí pro jeho zlaté ambice se jeho přemožitel z první série zařadil na seznam chybujících závodníků.

V rozjížďce s číslem sedm nejlépe odstartoval Ondřej Veverka, jehož ovšem v prvním oblouku na čele vystřídal Michal Škurla. Marco Gaschka jel až za nimi a musel se drát dopředu. Na začátku druhého kola předčil Ondřeje Veverku, ale Michal Škurla na svém vedení rozhodně trval. Němcovy nájezdy skončily pádem v první zatáčce posledního kola.

Repete vyhrál Michal Škurla stylem start – cíl. Jeho šest bodů vzápětí vyrovnal Eduard Krčmář. Společně se svým otcem odhalili příčinu, proč modrobílé motocykly byly v Divišově tolik pomalé, avšak odmítli ji zveřejňovat s ohledem, že se jedná o záležitost spíše silvestrovského charakteru. V rozjížďce s číslem jedna neměl slánský junior konkurenci, nyní si však na něho vyšlápl Daniel Hádek.

Ten se v úvodním oblouku na chvilku mihnul na prvním místě, avšak Eduard Krčmář se ukázal jako rychlejší. A v dalším průběhu jízdy si nájezdníka dokázal uhlídat. Plzeňan ke všemu udělal v posledním okruhu chybu. Roland Benkö se posunul před něho, avšak Daniel Hádek ho ještě před šachovnicovou vlajkou stačil překonat.

Drama až za dvacátou jízdu
Na začátku třetí série se pohár Ondřeje Veverky začal plnit hořkostí. Oprava spojky se protáhla přes přestávku na úpravu dráhy. K roštu to nestihnul během dvou minut a rozhodčí Pavel Kubeš tradičně neodpouštěl vůbec nic. Pražanovo zdržení paradoxně odskákal rovněž Roland Benkö. Na ovále byl sice včas, ale když na digitální časomíře naskočila čtveřice nul, nestál u pásky. Pohled na osamoceného Ondřeje Smetanu nebyl divácky příliš atraktivní, ale jeho strůjce si pod vidinou třech bodů stěžovat nemohl.

Rozjížďka s číslem deset přinesla další trápení Romanu Čejkovi. Ten prve podlehl Zdeňku Holubovi. Nyní mu Eduard Krčmář přivezl na dráhu druhý motocykl, ale zase se s ním vrátil zpátky do boxu svého kamaráda. Možná to byla chyba, jelikož Roman Čejka to boje o vítězství vůbec nezasáhl.

Nejlepší start předvedl Daniel Hádek, jenže v první zatáčce se prosadil Marco Gaschka. Nakonec zůstal první, i když Plzeňan útočil ze všech sil. Vzápětí si Václav Milík dopřál poměrně pohodové vítězství před Dominikem Hinnerem a Zdeňkem Růžičkou. Eduard Krčmář se na svou trojku, díky níž osaměl na čele průběžné klasifikace nadřel jen o kapánek víc. Stačilo v první zatáčce překonat Zdeňka Holuba, jenž se blýsknul perfektním startem. Vítězná šňůra Michala Škurly praskla, když se suverén stopětadvacítek nedokázal probít před Zdeňka Holuba.

Václav Milík rozehrál vítězně rovněž druhou sérii, když v rozjížďce s číslem třináct neopustil vedoucí příčku ani na okamžik. Daniel Hádek na sklonku druhého kola sebral druhé místo Michalu Škurlovi. Další dvojici rozjížděk nebylo souzeno, aby rozhodovaly o prvních příčkách, nicméně shodou okolností byly obě velice dramatické.

Ondřej Veverka opouštěl rošt jako poslední a zdálo se, že ani ve čtvrté sérii nevystoupí ze sudu plného černočerné smůly. A to ani, když na protilehlé rovince byl před mšenským nováčkem Zdeňkem Růžičkou. Saze v Pražanovu vzplály jasným plamenem až v posledním okruhu. V nájezdu do něho po dlouhé naháněčce minul Stanislava Pouznara, aby vnitřkem posledního oblouku sebral Zdeňku Holubovi už prakticky jisté druhé dnešní vítězství.

V patnácté jízdě se Roman Čejka v prvním oblouku cpal před Rolanda Benköa, ovšem předjetí mu nebylo souzeno. O poznání dychtivěji všichni vyhlíželi šestnáctou jízdu. Její gros spočívalo v otázce, zda Eduard Krčmář zůstane neporažený i nadále nebo se stane obětí Marco Gaschky.

Zpočátku vše nasvědčoval první alternativě. Eduard Krčmář odstartoval v duchu svých nejlepších tradic. Jenže v první zatáčce se prosadil Marco Gaschka. „Posral jsem si to sám,“ nešetřil slánský závodník sebekritikou. Zato Němec byl na koni. Po přestávce hladce vyhrál sedmnáctou jízdu.

Nebýt jeho pádu z rozjížďky s číslem sedm, byla by tajenka se jménem šampióna právě s největší pravděpodobností vyřešena. Jenže kdyby babička měla varlata, byl by to dědeček a my jsme museli čekat až do konce. Marco Gaschka měl záhy jasno, že bude muset na ovál vyjet ještě jednou. V osmnácté jízdě jeho bodový zisk vyrovnal Daniel Hádek.

Velkým obloukem, který mu dnes už jednou přinesl postup, v první zatáčce objel Zdeňka Holuba, který v poslední zatáčce podlehl i Ondřeji Smetanovi. V dodatkové jízdě mohl být i Roland Benkö, jenž v první zatáčce osmnácté jízdy připravil o třetí triumf Michala Škurlu, ale nešastná zápletka s dvouminutovým limitem byla velkou překážkou.

Klíčová rozjížďka s číslem dvacet začala bez Ondřeje Veverky. Na startovním roštu bezmocně odtlačil motocykl s porouchanou spojkou na trávník. A do depa ji museli odnést v náručí. Nejlépe odstartoval Václav Milík, avšak útok Eduarda Krčmáře skončil pádem. „Ani jsem se ho nedotk‘,“ zapřísahal se Pardubičan. „Sundal mě zadním kolem,“ viděl situaci Slaňák. „Jel pořád rovně, já měl jsem složíno a on teprve zatočil.“

K repete mohli oba, avšak Eduard Krčmář musel přeskočit do sedla rezervního stroje. Po vylétnutí pásky oba záhy minuli Romana Čejku, který od šachovnicové vlajky přijel s kouřem z výfuku, za který by se nemusel stydět ani zaoceánský parník. Václav Milík byl vpředu, aby se záhy radoval z titulu.

Eduard Krčmář skončil jako vicemistr, zatímco o bronzu rozhodoval zmiňovaný rozjezd. Za delší konec provazu zatáhl Daniel Hádek. Držel ho až do druhého okruhu, kdy v nájezdu do druhé zatáčky zaútočil Marco Gaschka spodem. Posunul se až na stupně vítězů, zatímco Plzeňan si stěžoval na bolavé chodidlo. „Vzal mi kolem nohu, jak mi to tam dal!“

Hlasy z depa
„Vyhrál jsem, ale po první jízdě jsem na to koukal bledě,“ komentoval Václav Milík svůj první individuální mistrovský titul. „Měli jsme to blbě převodovaný. Byly tam díry, ale já měl těžkej‘ převod a skočilo to na prkna. Pak jsme dali slabší převod a šlo to. Dařily se mi starty a vyhrál jsem. Edy jsem se ani nedotk‘, dal jsem to před něj jako každej‘. Pak si vzal druhou motorku, já měl lepší start a už nebylo o čem. Je to hodně dobrej‘ úspěch, teď ještě dokončit jednadvacítky. Dokončit je s úspěchem a jsem spokojenej!“

„Moh‘ jsem bejt‘ první, kdyby mě Václav v prvním nájezdu nesundal,“ litoval Eduard Krčmář svého pádu v rozjížďce s číslem dvacet. „A druhá motorka nebyla připravená. Čekal jsem, že budu první, ale zvingloval jsem motorku, Václav mě ujel a já mám ještě dvojku pokutu. S tím Němcem jsem to zkazil sám, ale říkal jsem si, že to s Václavem dám. Teď Mšeno a pak jedu do Bydhoště na trénink.“

„Začátek byl dobrej‘, ale dělal jsem stejně chyby,“ svěřoval se Daniel Hádek. „Moh‘ jsem mít víc. Je to první sezóna a tak je čtvrtý místo dobrý.“

„Překvapil jsem i sám sebe,“ netajil se Michal Škurla. „Tolik bodů jsem vůbec nečekal, tohle byl přece můj druhej‘ oficiální závod na půllitru. Dařilo se, bylo to dobře nastavený, nemůžu si stěžovat. Spokojenost, pátý místo je bomba.“

„Jel jsem úplně poprvý na GM,“ bilancoval Ondřej Smetana. „A jede to úplně jinak. Nemoh‘ jsem si na to zvyknout, má jiný jízdní vlastnosti. Na konci už to šlo a věděl jsem, jak na to. Bylo to lepší a byla dobrá dráha. Mohlo to bejt‘ lepší, ale jsem spokojenej‘.“

„Jsem těžce zklamanej‘,“ nezastíral Roman Čejka. „Dneska se nedařilo. Tady jsem měl bejt‘ na bedně! Věřil jsem si, ale prostě to nevyšlo. Hlavně technika, odešlo GM, který bylo nově udělaný. A v poslední jízdě mi odešla i Jawa. Jsem těžce zklamanej‘, snad to vyjde na dalších závodech a bude se kurva už dařit! Poslední závody se nedaří, nevím, kde děláme chybu.“

„Zase spojka v prdeli,“ láteřil Ondřej Veverka, když mu z dvacáté jízdy přinesli motocykl v rukou. „Poprvý jsem píchnul, pak mi promydlila spojka. Poslední devatenáctky v životě, ňňňň…“

1. Václav Milík, Pardubice	2 3 3 3 3	14
2. Eduard Krčmář, Slaný	3 3 3 2 2	13
3. Marco Gaschka, D	3 X 3 3 3	12+3
4. Daniel Hádek, Plzeň	3 2 2 2 3	12+2
5. Michal Škurla, Praha	3 3 1 1 2	10
6. Ondřej Smetana, Praha	1 2 3 1 2	9
7. Roland Benkö, H	1 1 M 3 3	8
8. Zdeněk Holub, Praha	0 3 2 2 1	8
9. Roman Čejka, Slaný	2 2 1 2 1	8
10. Ondřej Veverka, Praha	2 2 M 3 –	7
11. Dominik Hinner, Praha	2 1 2 0 0	5
12. Hannes Gast, D	1 1 0 1 2	5
13. Zdeněk Růžička, Mšeno	F 0 1 0 1	2
14. Stanislav Pouznar, Mšeno	M 0 F 1 1	2

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Chotíkov – 26. července
Nejbližším bodem programu pro Daniela Hádka je zítřejší český šampionát devatenácti let v Pardubicích. Přestože mohl začít závodit s pětistovkou až předminulý měsíc, kdy oslavil patnáctiny, na pódiu devatenáctek se objevil už před třemi lety.

Jeho starší bratr Michael totiž po kolizi s Pavlem Pučkem ve finálové jízdě mířil v sanitce do nemocnice. Daniel Hádek tehdy skončil druhý ve stopětadvacítkách a proto promptně zaskočil i při vyhlašování silnější objemové kategorie.

„Ani nevím, pocity si nepamatuju,“ je dnes poněkud zaskočený připomenutím, že v šampionátu do devatenácti let skončil na stupních vítězů ještě před svým debutem. „Převzal jsem dva poháry za jeden den. Jeden za bráchu a bylo. Musel jsem mu ho přenechat, ale tenhle za letošní rok bych si nechal a vystavil ho.“

Pardubická dráha se klanu Hádkových zamlouvá už tradičně. „Doufám, že se projeví geny,“ směje se Daniel Hádek. „Pardubická dráha se mi líbí, je rychlá. Příprava je asi jako na každej´ závod. Nejdůležitější je se dobře umístit. Je to moje první sezóna, uvidí se. V tej´ první pětce bych chtěl bejt´.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Pardubice – 25. července
Už pozítří budeme znát prvního letošního mistra republiky na krátké dráze. V Pardubicích se totiž koná šampionát juniorů do devatenácti let. Šance na šestnáct závodníků ve startovní listině by vzala za své vzhledem k nečekaným koncům kariér a bohužel i zranění Davida Štěrovského a Michala Průchy.

Klasický rozpis pro šestnáct závodníků na dvacet rozjížděk se oproti systému pro dvanáct borců s dvojicí semifinále a jedním finále vyznačuje větší spravedlností. Sice odpadne nervy drásající finálová jízda, na druhou stranu se v závodě potká každý s každým.

Proto se ve startovní listině středečního klání objevuje v českém juniorském šampionátu už dobře zabydlený Maďar Roland Benkö, ale také trojice Němců. Petr Moravec, předseda VV SPD, vysvětluje, že je to legislativně možné.

„V rozpise pravidel je napsáno, že může startovat držitel licence jiné národní federace,“ objasňuje. „Buď se přihlásí přímo u federace nebo ho doplní pořádající klub. Roland Benkö se přihlásil u naší federace a Pardubice tři zbývající místa nabídly Němcům.“

Startovní listina:

1 Steven Mauer, D

2 Stanislav Pouznar, Mšeno

3 Dominik Hinner, Praha

4 Eduard Krčmář, Slaný

5 Roman Čejka, Slaný

6 Ondřej Smetana, Praha¨

7 Michal Škurla, Praha

8 Zdeněk Růžička, Mšeno

9 Jaroslav Hladký, Praha

10 Andre Mochner, D

11 Ondřej Veverka, Praha

12 Daniel Hádek, Plzeň

13 Zdeněk Holub, Praha

14 Václav Milík, Pardubice

15 Marco Gaschka, D

16 Roland Benkö, H

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Na sklonku sezóny 2003 přišlo Mšeno s myšlenkou obnovit český šampionát juniorů do devatenácti let. Ten se konal už roku 1999, kdy začal ve Svitavách, ale druhé slánské kolo bylo bez náhrady zrušeno kvůli dešti. Hned v další sezóně však zanikl na pořadatelském nezájmu a ani Mšeno při renesanci českých devatenáctek nenašlo žádný další klub, který by se k němu přidal. Mimoděk tak vznikla tradice, že mistr České republiky do devatenácti let vzejde na základě jednoho jediného závodu. A v případě užití rozpisu pro dvanáct borců dokonce z jediné finálové jízdy.
O rozšíření šampionátu do více kol usiloval i někdejší pražský kouč Radomír Semela, ale byl přehlasován. „Juniorský šampionát do devatenácti let byl od počátku koncipován jako soutěž, kde se jezdci, kteří se pravidelně nedostanou do startovní listiny mistrovství republiky do jednadvaceti let, svezou v oficiálním závodě,“ vysvětluje Petr Moravec, předseda VV SPD.

Podobné řešení je spravedlivé i s ohledem na reprezentaci, kde se už delší dobu při nominaci uplatňuje zásada finálové účasti a národního šampionátu coby druhého kritéria. „Věková kategorie do devatenácti let si to rozdá o účast v mistrovství Evropy bez přítomnosti starších juniorských jezdců,“ souhlasí Petr Moravec, aby vzápětí vyvrátil stín podezření o nezájmu pořadatelů. „Pořadatelsky není problém nasadit více závodů, ale držíme se již několik let praxe jednoho podniku.“

Ten se letos bude konat koncem července v Pardubicích, které už viděli korunovaci šampionátu do devatenácti let v letech 2006 a 2009. Termín umožní účast i řadě závodníků, kteří oslaví patnáctiny až v průběhu sezóny. Nicméně nestálo by za úvahu snížit věkový limit na čtrnáct let, který umožňuje legální trénink s pětistovkou? A to tím spíše, prokazují-li nejmladší adepti plochodrážního řemesla dostatečnou zručnost i v tréninkových závodech, které jsme loni viděli kupříkladu v Chabařovicích?

„Co se týče věkové hranice, pro třídu do 500 ccm je závazná pro závodění věková kategorie patnáct let,“ říká český plochodrážní šéf. „Mimochodem v FIM je šestnáct. Čtrnáct let pro přípravu je sama o sobě na hraně, ale podařilo se ji prosadit s ohledem na skutečnost, že v každé kategorii je dán rok na přípravu, což nakonec akceptovaly všechny schvalovací složky.“

Hlasování spojená s MR juniorů na rozšířeném zasedání VV SPD 11. prosince:

předkladatel:	návrh:	výsledek:
VV SPD	navržený systém	pro40 : proti0

Mistrovství republiky juniorů do 19 let řečí pravidel:
Startují jezdci kterým v den konání závodu je nejméně 15 let a v roce konání šampionátu dosáhnou maximálně věkové hranice 19 let (jezdci narozeni v roce 1992 a mladší).
V závodě startují jezdci přihlášení držitelem licence soutěžícího. Do závodu budou přijati přihlášení jezdci s platnou licencí vydanou FMS AČR. V závodě může startovat i držitel licence jiné národní licence FMN.
Toto mistrovství se řídí Přílohou N 073 Národních sportovních řádů Mistrovství České republiky juniorů.

KVALIFIKACE
V případě, že k závodu Mistrovství České republiky juniorů do 19 let bude přihlášeno více jak 16 jezdců, uskuteční se kvalifikační jízdy přihlášených jezdců k doplnění startovní listiny. Místo ve startovní listině závodu mají zajištěnou jezdci této věkové kategorie, držitelé licence vydané FMS AČR na 1. – 12. místě redukované průběžné klasifikace Mistrovství České republiky juniorů do 21 let. Pořadatel finále má právo mít ve finále minimálně jednoho svého jezdce. Tím bude případně nejlépe umístěný jezdec pořadatele v této kvalifikaci. Pokud to bude jezdec, který skončí na horším než posledním postupovém místě, tak z kvalifikace postoupí jezdec pořadatele na úkor posledního kvalifikovaného jezdce do závodu.

FINÁLE
Finále Mistrovství České republiky pro rok 2011 se uskuteční jako samostatný finálový závod jehož pořadí bude i pořadím v MČR juniorů do 19 let pro rok 2011.

Pneumatiky:	dvě nové hrany, jezdec si může nechat označit ještě jednu hranu pro absolvování případné dodatkové jízdy
Přihlášky:	31. ledna 2011

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Liberec – 3. července
Dědečka Jana Holuba můžete běžně potkat v roli doprovodu svého vnuka, ovšem otec plzeňského závodníka, rovněž křestním jménem Jan, se na závodech vzhledem k časově náročnému povolání řidiče objevuje na závodech sporadicky. Nicméně dnešní šampionát české republiky juniorů do devatenácti let v Liberci si nemohl nechat ujít. Sice říkal, že svou cestu na sever Čech spojuje s prodlouženým víkendem, nicméně byl zvědavý, jak se jeho potomek vypořádá s rolí favorita. A Jan Holub nejmladší nezklamal a do rodinné sbírky přidal svůj první individuální titul. Suverénně si počínal už v základní části a triumfem v semifinále rozrazil bránu finále A. V něm předvedl ukázkový start, aby posléze držel na uzdě Václava Milíka. Bronz si z pod Ještědu odváží Pavol Pučko, který před sebe v rozhodující finálové jízdě nepustil Romana Čejku.

Starosti v pekelném žáru
Víkend prodloužený na čtyři dny o červencové svátky dnes vytáhl na silnice milión řidičů a jejich vozidel. Díky tropickým vedrům však plochodrážní šampionát do devatenácti let nebyl rozhodně jejich hlavním cílem. Liberecký výběrčí vstupného těsně před začátkem mohl jen nechápavě kroutit hlavou nad pouhými šesti prodanými lístky.

Roman Čejka však v depu řešil úplně jiné starosti. Ve středu si po plzeňské extralize stěžoval, že už má v Divišově na opravě už pět motorů. Trn z paty mu ovšem vytáhl Jan Hlačina. „Hláča mi udělal motor,“ nešetřil Roman Čejka slovy chvály na adresu někdejšího plochodrážníka. „Je to od něho hezký, je doma sám s klukem, manželku má v nemocnici. Moc mu děkuju.“

Slánský junior však vzápětí musel řešit ještě jeden problém při technické přejímce. Komisař nemohl přečíst číslo přilby na štítku, ale celá věc po kratší výměně názorů skončila kompromisem.

Závodní dráha byla terčem kritiky závodníků, avšak k jedinému pádu došlo v rozjížďce s číslem jedna. Zatímco Václav Milík v ní mířil suverénně za svým prvním triumfem, Ondřej Veverka se usadil před Pavlem Pučkem. Ten se navzdory své snaze nemohl před svého mladšího klubového kolegu dostat.

Ve třetím kole se Ondřej Veverka ohlédl, přitom se přetočil a upadl. Pavol Pučko neměl jiné volby než složit svůj motocykl také. Z opakované jízdy byl Ondřej Veverka vyloučen. A jak se nakonec ukázalo, právě tyto dva ztracené body ho v konečném součtu stály postup do semifinálových jízd.

V nich se překvapivě neobjevil ani Jiří Brummer, jenž společně s Ondřejem Veverkou udělali na jaře největší progres. Po druhém místě v rozjížďce s číslem dvě suverénně vedl také v páté jízdě. V ní využil, že Pavol Pučko neúspěšně v prvním oblouku hájí svou vedoucí příčku před Jakubem Fenclem a vnějškem druhé zatáčky se nekompromisně natlačil do čela.

Na začátku posledního okruhu však mohl jen bezmocně máchnout rukou, protože právě zadřel motor. V další sérii si vypůjčil motocykl od Jakuba Fencla, ale záhy zastavil. Nebyl jsem na tu motorku zvyklej‘ a vypadla mi fajfka,“ vysvětlil později. Mezitím vyměnil motor, ale v rozjížďce s číslem jedenáct neměl proti Václavu Milíkovi a Romanu Čejkovi ani náznak šance. Bod na úkor Jakuba Fencla byl maximem, ovšem na postup mezi nejlepší osmičku to nestačilo.

Uzavřená čtyřka
V souvislosti s titulem se skloňovala především čtyři jména. Jan Holub, Pavol Pučko, kteří jeli devatenáctky naposledy, a mladí dravci Václav Milík a Roman Čejka. Ti nakonec ovládli základní část a vskutku se nakonec sešli ve finálové jízdě. Nejdelší cestu mezi nejlepší čtyři měl Pavol Pučko, jemuž dnes shodou okolností nebylo souzeno vyhrát jedinou jízdu.

O patáliích, které mu na počátku nastrojil Ondřej Veverka, už byla řeč. Při repete mu ujel Václav Milík. V rozjížďce s číslem pět mohl Pavol Pučko mluvit o štěstí, když se zastavil motor Jiřího Brummera a jeho třetí místo za Jakubem Fenclem se záhy změnilo ve druhé. Na závěr inkasoval porážky od Romana Čejky a Jana Holuba.

Pouze šest jízd jsme byli svědky dělby průběžného vedení. Václav Milík sice prožil na sklonku opakované rozjížďky s číslem jedna krizový moment, ale extempore naštěstí skončilo bez pádu. V šesté jízdě pak hladce vyhrál před Zdeňkem Vrbou a Lukášem Hromádkou.

Stejně jako pardubický mladík měl prodloužený vstup do závodu také Jan Holub, který suverénně opanoval druhou jízdu. Jenže druhému Jiřímu Brummerovi upadl kryt spojky. Praporkář ho šel sebrat, ale na cestě zpátky uklouzl. Když už byl zpátky v bezpečí, začala blikat červená světla. Traoví maršálové začali mávat v posledním kole, aby zastavili závodníky.

„Odmávli mě šachovnicovým praporem,“ divil se Jan Holub, proč musí do rozhodnuté jízdy ještě jednou. Jenže podivné zákony nevytváří jen poslanci českého parlamentu, ale také FIM. Proto jsme viděli rozjížďku s číslem dvě ještě jednou jakoby ze záznamu, ovšem obětavá akce hasiče s červeným praporkem naštěstí nebyla potřeba.

V rozjížďce s číslem čtyři na Jana Holuba odstartoval Roman Čejka, nicméně na protilehlé rovince byl první plzeňský závodník. Ten o čtyři jízdy později odvedl Václava Milíka. Pardubičan však šetřil hranu a nechal ji obutou také na jedenáctou jízdu, v níž navzdory své snaze podlehl Romanu Čejkovi. Slánský závodník ztratil v základní části jediný bod s Janem Holubem. Ale v semifinále začal nový závod a to i proto, že v duchu reglementů platných od sezóny 2008 mohou závodníci na finálovou část mistrovského závodu obout novou pneumatiku.

Čtyřka favoritů nepřipustila v semifinálových jízdách sebemenší překvapení na svůj úkor. Nejprve vyhrál Jan Holub ve stylu start – cíl před Pavlem Pučkem a nepustili ke slovu Jakuba Fencla a Zdeňka Vrbu. Vzápětí šel dopředu Roman Čejka, když se Václavu Milíkovi na startu vzepjal motocykl na zadní. Pardubický junior ho dokázal ukrotit a ještě před nájezdem do druhé zatáčky převzal vedení.

Program finálových jízd začal jízdou o deváté místo. Lepší start měl Ondřej Veverka, avšak Jiří Brummer mu vítězství sebral ještě před první zatáčkou. Velké věci se však začaly dít už ve finále B. Vedle Jakuba Fencla ukázal svůj potenciál René Vidner. Pardubický závodník se blýsknul už triumfem nad Zdeňkem Vrbou v rozjížďce s číslem devět. O to víc překvapivější,když o sérii dříve předčasně zastavil. „Měl jsem tam na hovno převod,“ vrátil se René Vidner ještě ke čtvrté jízdě. „Přetočilo se to a myslel jsem, že půjdu několikrát na hubu. Je to tady malý a já tu jsem podruhý.“

René Vidner však nedostatek zkušeností záhy dohnal a ve finále B předvedl nejlepší start. Jakub Fencl zaútočil spodní stranou první zatáčky, ale Pardubičan se znovu venkem vrátil do čela. Oba jestli stále vedle sebe až na protilehlou rovinku druhého kola, kdy Pražan stabilizoval své vedení. V nájezdu do třetího okruhu zavřel René Vidnera na mantinel a teprve pak mohl pokládat celkové páté místo za svůj majetek.

Jan Holub si jako vítěz úvodního semifinále volil dráhu pro finále A jako první. Dlouho neotálel a zvolil červenou. Václav Milík sáhl po modré, zatímco Roman Čejka lehce zaváhal. „Zbyla bílá a žlutá,“ říkal. „A vybral jsem si čtyřku.“ Jenže to byla chyba.

Po vylétnutí pásky nestihnul své soupeře a celá čtyři kola vlál na deflektoru Pavla Pučka. Čelo ovládl Jan Holub, který s červeným povlakem své přilby mistrovsky ohlídal Václava Milíka. „Tak a teď už máme doma titul všichni,“ mohl se s uspokojením smát jeho otec.

Hlasy z depa
„Suprový,“ vystihl své pocity bezprostředně po zisku titulu Jan Holub. „Nečekal jsem to, Venca byl dobrej‘. Myslím si, že byla hodně velká výhoda jít ve finále z jedničky. Celej‘ závod byly rozhodující starty, předjet se nedalo. Hlídal jsem si vedení a už máme v rodině každej‘ jeden titul. Cením si ho hodně, snad jich bude víc, chtěl bych hattrick v juniorácích…“

„Holubín byl dneska lepší,“ přiznával Václav Milík. „Jelo mu to, titul mu přeju, jel to poslední rok. Poslední dvě rozjížďky základního rozpisu jsem jel na omletý gumě. Semifinále bylo dobrý, ve finále jsem neodstartoval. Jednička startovala líp, to věděl i Holubín. Odstartoval a vyhrál, což mu je přáno.“

„Začátek byl slabší,“ nezastíral Pavol Pučko. „Věděl jsem, že první jízdy nejsou důležitý. Snažil jsem se trefit převody na finále. Mechanik skvěle makal. Chtěl jsem vyhrát, jedu to poslední rok. Ve finále rozhod‘ start, dalo se sice předjíždět, ale nebylo to nejlepší. Na t dva to nešlo. Chtěl jsem to zkusit, ale byli o tolik rychlejší, že to fakt nešlo.“

„Celej‘ závod byl super,“ říkal Roman Čejka, když se zbavil počátečního zklamání z posledního místa ve finálové jízdě. „Snažil jsem se a dělal, co jsem moh‘. Měl jsem naladěnej‘ motor a s panem kolegou (ukazuje na mechanika Antonína Poláka – pozn. redakce) jsme na něm makali dlouho. Chci mu za to poděkovat. Ve finále jsem neodjel od startu a nešlo s tím už nic dělat.“

„Pěkná jízda na závěr,“ pochvaloval si Jakub Fencl své vystoupení ve finále B. „Užil jsem si to, věděl jsem o něm. S pátým místem jsem spokojenej‘, pořád lepší než bejt‘ poslední. Dráha byla suprová, takže spokojenost.“

„Poslední jízdu s Rozruchem jsem se snažil,“ vyprávěl René Vidner. „Nevyšlo to, venek byl dobrej‘, ale měl jsem špatný nájezdy. Jinak se mi tady líbí, ale chce to sem zajet na trénink, mohlo by to bejt‘ ještě lepší.“

„Jezdilo se mi dobře,“ říkal smolař Jiří Brummer. „Dráha suprová. Ta moje druhá jízda byla pecková. Kdyby se ta jízda předtím neopakovala, motor by vydržel a dojel bych to. Tři čtvrtě kola a byl bych v semifinále. Jawy nemaj‘ moc rády horko.“

		TOT	SF1	SF2	C	B	A
1. Jan Holub, Plzeň	3 3 3 3	12	1.				1.
2. Václav Milík, Pardubice	3 3 2 2	10		1.			2.
3. Pavol Pučko, Praha	2 2 2 2	8	2.				3.
4. Roman Čejka, Slaný	3 2 3 3	11		2.			4.
5. Jakub Fencl, Praha	2 3 1 0	6	3.			1.
6. René Vidner, Pardubice	1 R 3 1	5		3.		2.
7. Jaroslav Hladký, Praha	1 1 0 3	5		4.		3.
8. Zdeněk Vrba, Praha	0 2 2 1	5	4.			4.
9. Jiří Brummer, Praha	2 E E 1	3			1.
10. Ondřej Veverka, Praha	X 1 1 2	4			2.
11. Lukáš Hromádka, Březolupy	1 1 1 0	3			3.

Poznámka: Milan Čermák (Mšeno) se včera omluvil kvůli nemoci.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Liberec – 1. července
Šampionát juniorů do devatenácti let se už tradičně koná v rámci jednoho jediného závodu. Výjimku tvoří léta 2000 – 2003, kdy pořadí vzniklo na základě klasifikace v jednadvacítkách. A svým způsobem i první ročník 1999, protože plánovaný druhý podnik ve Slaném uplaval v záplavách dešové vody. V sobotu však o titulu rozhodne jen jedna rozjížďka.

K dnešnímu dni se totiž přihlásilo celkem dvanáct závodníků. Proto by užití klasického rozpisu na dvacet jízd bylo holým nesmyslem. VV SPD oprášil model, dle něho se závodilo už v letech 1999 ve Svitavách a 2007 v Praze. Po dvanácti rozjížďkách základního rozpisu přijdou ke slovu dvě semifinále a nakonec trojice umisovacích jízd.

Mítink, v němž je nutno hledat favority především v osobách Jana Holuba, Václava Milíka, Romana Čejky a Pavla Pučka, tím pádem skončí strhující bitvou o pódium. Divákům se tato strhující bitva musí líbit. Navíc závodníci mají možnost ve finálové jízdě použít novou pneumatiku.

Startovní listina:

1 Ondřej Veverka, Praha

2 Václav Milík, Pardubice

3 Pavol Pučko, Praha

4 Lukáš Hromádka, Březolupy

5 Jan Holub, Plzeň

6 Jiří Brummer, Praha

7 Milan Čermák, Mšeno

8 Jaroslav Hladký, Praha

9 René Vidner, Pardubice

10 Jakub Fencl, Praha

11 Roman Čejka, Slaný

12 Zdeněk Vrba, Praha

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)