Liberec – 30. dubna
V Liberci se dnes udělal další krok, aby o ploché dráze bylo více slyšet. Liberecký klub se dohodl s EVROPOU 2 a FREKVENCÍ 1 na  dvouleté spolupráci, která by měla vrcholit příští rok závody evropského šampionátu jednotlivců.

Posluchači tak budou slýchat na frekvencích těchto rádií jak spoty, které vás budou informovat o závodech na libereckém stadionu tak i zajímavosti ze zákulisí ploché dráhy.

Protože je velká šance rozšířit spolupráci i na další stadiony, je pravděpodobné, že o ploché dráze bude slyšet i v dalších regionech.

Tak tedy, příjemnou zábavu!

Foto: Mirek Horáček

Česká Třebová – 29. března

Nečekané trable pro vydávání magazínu speedwayA-Z přinesla minulá neděle. Internetová prezentace přestala fungovat. Následoval e-mail od poskytovatele hostingu, že současná databáze může představovat bezpečnostní rizika, takže byla vypnuta. Upřímně řečeno, v onen moment by se ve mně krve nedořezal. Nicméně bylo nutno nalézt východisko a sice tak, že rychle. Naštěstí se pořekadlo, že v nouzi poznáš přítele, naplno projevilo i v plochodrážní branži.

Webmaster Aleš Zemina spolu se svým synem začal okamžitě pracovat na novém redakčním systému, který se ukázal jako optimální, ale také jediné řešení dané situace. Vzhledem k více než sedmi tisícům článků a více než jednadvaceti tisícům snímků nešlo o úkol ani snadný, ani levný.

Naštěstí se z řad čtenářů a příznivců magazínu speedwayA-Z ozvaly nabídky s pomocí technického i finančního rázu. I díky Vám trvala nucená přestávka ve vydávání pouze jeden týden.

V této souvislosti bych strašně rád poděkoval Aleši Zeminovi a jeho synovi, Jaroslavu Líbalovi, Michalu Stárkovi z MPM, Veronice Jelínkové z AMK Mariánské Lázně, Danielu Rybářovi, Věroslavu Kollertovi z AK GRS Liberec a členům naší redakce Kirilu Ianatchkovovi a Mirkovi Horáčkovi. Nebýt vás všech, tento článek bychom si nyní s největší pravděpodobností nečetli.

A já Vám ze svého postu slibuji, že se rozhodně neodvděčíme pouze průměrnou prací!

Chabařovice – 14. března
Zajímavý průběh měla tentokrát výroční schůze SC Chabařovice. To, že se konala v hasičárně a ne na vlastnoručně postaveném stadionu, je na delší povídání. K jednání byli pozváni nejen současní členové klubu, ale i vedení ze Slaného v čele s jejich předsedou Antonínem Vildem a trenérem, bývalým reprezentantem Miroslavem Rosůlkem. Kromě nich dostali pozvánku bývalí jezdci Chabařovic.

Jiřina Šifaldová,seznamovala přítomné s výroční zprávou, když se otevřely dveře a zazněl výrazný pozdrav: „Dobrý den vespolek“. Většina přítomných nevěděla, ale starší okamžitě zpozorněli.

Do místnosti totiž vešla plochodrážní legenda, která není vidět na oválech tak často. Bývalý jezdec Ústí nad Labem, RH Praha a Slaného a hlavně úspěšný reprezentant Československa z let šedesátých Pavel Mareš. No a rázem byly na schůzi přítomné legendy dvě. Však se také Miroslav Rosůlek s Pavlem Marešem přivítali mezi prvními.

V té chvíli musela Jiřina Šifaldová schůzi přerušit, ale myslím, že s tím neměla sebemenší problém, naopak. Po výroční zprávě došlo i na diskusi, která ale velmi brzy přešla na vyprávění zážitků a vzpomínání.

Právě zmiňovaný Pavel Mareš krásně srovnával tehdejší a dnešní dobu. Poukázal nejen na možnosti práce s mládeží, problém s financemi, ale na druhou stranu také na fakt, jak se v dnešní době tragicky vytratil přátelský duch mezi lidmi. Jak se v jeho éře dokázali bavit a pomáhat si nejen naši jezdci, ale také Sověti, Poláci či Němci.

To už se dnes moc nevidí, každý si hraje na svém písečku a přitom se všichni připravují o krásné a vzácné zážitky. V Chabařovicích je ale parta skvělá a i když těžce bojuje o stadion, který sami postavili, věnují se neúnavně a příkladně práci s mládeží. A ta už přináší svoje ovoce v podobě výborných výsledků. A zato sklidilo chabařovické vedení zasloužený potlesk a poděkování.

To, že se nakonec výroční schůze zvrhla v nádherný večer, byl i důkaz, že se ještě sedělo po devatenácté hodině, přestože se začínalo ve čtrnáct hodin. Mám k Chabařovicím zvláštní vztah, mám to tam rád a moc držím palce.

Foto: Lubomír Hrstka

Divišov – 12. března
No co vám budu povídat, udělali jsme si prodlouženej weekend na holešovickym výstavišti. Teda za nás ve Fučíkárně. Juldě Fuldě. Tak sme tomu říkali za komoušů. Teda ještě dřív Průmyslovej palác, kterej tu zustal po Jubilejní zemský výstavě z jednadevadesátýho. Ovšem předminulýho století. Tam sme byli výstavní produkcí přizvaný, abysme tam předvedli pár našejch motorek. Navázali sme na slavnou historii motorek ESO z Divišova, který zkonstruoval zakladatel fabriky pan Simandl a pan Červinka.

Taky v centru naší expozice bylo ESO DT 500 z třiašedesátýho, tedy z roku, kdy byla fabrika sloučena s další slavnou značkou – JAWA. A samozřejmě jsme vystavili to nejlepší, co dneska máme. Pětistovku na krátkou i dlouhou, dvěstěpadinu pro juniory a novinku – vosumdesátku pro děti.

Spolu s námi tam vystavovala i SHUPA svý skvělý stopětadvácy. A to černý jakoby retrokolo, to je projekt naší partnerský firmy Lohner z bratrského Rakouska. Je to městský elektrokolo, žádná Čína, dokonce ani Tajván to není. Ujede to skoro sto kiláků na jedno nabití, musí se na tom alespoň trochu šlapat, jinak to nejede.

Fakt paráda, i když trochu nezvyklé. Do kastlíků se přesně vejde lahev vizoura a pár dobrejch doutníků. My k tomu děláme rámy.

Zájemců o Jawu bylo na výstavě dost, mladejma klukama počínaje a klukama starších ročníků konče. A víte, na co se ti chlápci a dokonce pár mamin nejvíc ptali? Tak kromě techniky, modernizací motorek, motorů a třeba taky bezpečnosti na plochý dráze je nejvíc zajímalo, jestli fakt tu fabriku koupili Rusové.

Furt je mezi lidma fáma, kterou někdo rozšířil při krachu bejvalý fabriky před dvouma rokama. Tak všichni, co to budete číst! Fakt je tu jen jedinej, českej majitel. Valach. A Valaši? Ti uměj bejt sakra zabejčený, aby to fungovalo. Fungovat to začíná. Přesto se vstupu cizího kapitálu nebráníme. Nejraději českýho.

No co vám budu povídat!

Foto: Jawa Divišov

Pardubice – 6. března
Novinky v řádech, které FIM implementovala do podniků mistrovství světa, budou v letošní sezóně platit také u nás. Televizní diváci se tím pádem nedočkají záběrů z kamer umístěných na přilbách závodníků, zatímco ti na stadiónech nemusí být zdržování opakováním přerušené rozjížďky jen proto, že vítěz ještě neprojel cílem.

„Pravidla budou platit i u nás,“ říká Petr Moravec, předseda VV SPD. „Ta kamera, to je nejenom technický předpis, ale i stanovisko lékařské komise. Platit bude i pravidlo o uznání výsledku ve třetím kole bez průjezdu cílem.“

Nicméně televizní společnosti nebudou mít problém umístit kamerku na předním blatníku. „To není problém,“ souhlasí český plochodrážní šéf. „Dorna je používá běžně při silničních závodech motocyklů, ale kamera na přilbě je podle lékařů ohrožení zdraví. Technickým řádům se lze vzepřít, lékařským ne.“

Foto: Mirek Horáček

Mariánské Lázně – 2. března
V úterý 24. února dotlouklo plochodrážní srdíčko velikému nadšenci a dlouholetému činovníkovi na dlouhé ploché dráze v Mariánských Lázních panu Stanislavu Kůsovi. Dožil se požehnaného věku 94 let. Nadpis vystihuje tvrdou realitu jen napůl. Pan Kůs byl totiž tak známá postava v autoklubu Mariánské Lázně, že tady je a bude s námi navždy.

V sedmdesátých a osmdesátých letech pomáhal budovat a vylepšovat jedinou dlouhou dráhu u nás. Mnoho let stál také v čele klubu jako šéf. Poprvé jsem ho poznal v roce 1976 při slavném světovém finále, také později jako jezdec a účastník několika podniků mistrovství ČSSR.

No a potom vždy, když jsem přijel jako divák do Mariánských Lázní. Od roku 1994, co jsem v západočeských lázních jako spíkr, to bylo také služebně. Rád poseděl a rád si i popil něco dobrého. Měl vždy krásnou náladu a nepřetržitě se na všechny usmíval.

Naposledy jsem Stanislava Kůse viděl na motoristickém plese, který jsem moderoval v hotelové škole v roku 2013. Seděl u stolu, mazlil se se skleničkou vína a rozdával úsměvy na všechny strany.

Tam jsem ho měl naposledy u mikrofonu a také za všechno a všechny mu poděkoval. Trochu tu bolest z jeho odchodu snižuje fakt, že se dožil vysokého věku. Nyní nás bude sledovat shůry a určitě i držet palce, abychom dílo našich předchůdců budovali dál do krásy.

Vážený Stanislave, budete nám chybět. Čest Vaši památce!