Kopřivnice – 30. července
Finále českého šampionátu bývalo vždy obtížně dosažitelným závodem. Pravda, letos okolnosti kvalifikační proces poněkud usnadnily. Přesto první finále českého šampionátu jednotlivců, které se pojede v neděli po obědě v Kopřivnici, slibuje zajímavou podívanou.
Tipujte:
Loading ...
Každopádně v depu si nebudou vykládat motocykly ze svých dodávek favorité, které jsme byli zvyklí vídávat v nedávné minulosti na stupních vítězů. Hynek Štichauer neustoupil od své loňské rezignace na individuální šampionát. Letos se k němu přidal Eduard Krčmář. A Petr Chlupáč pověsil závodní kombinézu na hřebík jednou provždy.
Z elitní osmičky loňské ročníku vypadli rovnou dva borci. Zbytek startovní listiny doplnil přebor jako tradičně od roku 2016, kdy se ve Slaném jelo naposledy semifinále. Šest uskutečněných závod dalo dokonalé vodítko. I když ruku na srdce, letos zúčastnit se soutěže s půllitrem znamenalo postoupit.
Co čert nechtěl, svou roli sehrála zranění. Štěpán Melč se od úvodu sezóny lepšil a lepšil, než si při červnovém tréninku na Borech zlomil hrudní obratel. Jan Jeníček si zase při SON2 v Manchesteru poranil nárt. Sportovní komise nabídla divokou kartu Jakubu Valkovičovi. A co myslíte? Je na dovolené.
A tak to je. Kdo v letošním přeboru nastoupil s půllitrem a je zdravotně v pořádku, jede první finále českého šampionátu. Boj o titul mistra republiky však bude dozajista úchvatný jako vždy. A co v Kopřivnici uděláš, v září v Plzni rozhodně najdeš.
Startovní listina prvního českého finále v Kopřivnici tuto neděli a způsob jejich kvalifikace:
1 Jaroslav Petrák, Pardubice
4. (1.) – P ČR 2024
2 Daniel Klíma, Praha
3. – MR 2023
3 Jan Hlačina, Pardubice
10. (6.) – P ČR 2024
4 Bruno Belan, Slaný
7. (4.) – P ČR 2024
5 Jaroslav Vaníček, Praha
7. – MR 2023
6 Matěj Frýza, Plzeň
11. (7.) – P ČR 2024
7 David Hofman, Pardubice
8. (5.) – P ČR 2024
8 Václav Milík, Pardubice
mistr republiky 2023
9 Matouš Kameník, Pardubice
6. (3.) – P ČR 2024
10 Radek Bambuch, Kopřivnice
13. (9.) – P ČR 2024
11 Daniel Halamka, Slaný
17. (11.) – P ČR 2024
12 Jan Kvěch, Praha
8. – MR 2023
13 Jan Macek, Kopřivnice
5. – MR 2023
14 Adam Bubba Bednář, Praha
vicemistr republiky 2023
15 Dominik Hrbek, Pardubice
12. (8.) – P ČR 2024
16 Michal Baštecký, Praha
14. (11.) – P ČR 2024
Nestartují:
Eduard Krčmář, Slaný
4. – MR 2023
Petr Chlupáč, Praha
6. – MR 2023
Jakub Valkovič, SK – Žarnovica
návrh na divokou kartu
Jan Jeníček, Pardubice
5. (2.) – P ČR 2024
Poznámka: u kvalifikovaných z přeboru první číslice vyjadřuje skutečné pořadí, číslice v závorce redukované pořadí účastníků, kteří se v MR jednotlivců neudrželi z loňska; pro kvalifikaci z přeboru se bere v potaz průběžné pořadí bez škrtání jednoho nejhoršího výsledku
Praha – 14. května
Ta informace se již minulou středu nesla reproduktory kopřivnického stadiónu Emila Zátopka a diváci ji našli také červeně vytištěnou ve svých programech. Dnes ji sportovní komise oficiálně posvětila.
Vzhledem k termínové kolizi s jinými soutěžemi se první finále českého šampionátu jednotlivců v Kopřivnici uskuteční až o den déle, tedy v neděli 4. srpna. Zároveň byl potvrzen desátý srpen coby náhradní termín upršeného dubnového flat tracku. A když jsme u změn a Slaného, sobotní Memoriál Antonína Vildeho začne o hodinu později, tedy úderem třetí hodiny odpolední.
Štancla je možné porazit, nikoliv porážet. Rčení, které medializoval Petr Dufek, vzniklo ve druhé polovině sedmdesátých let. Fenomenální závodník byl v excelentní fazóně a na domácích kolbištích bral jeden titul za druhým. V individuálním šampionátu republiky jich sesbíral celkem dvanáct, z toho deset v řadě za sebou. Nevídaný rekord provokuje generace dalších plochodrážníků, kteří se však dostali maximálně za polovinu výkonu Jiřího Štancla. Václav Milík letos zvedl svou laťku do dvou třetin.
Jaký je Váš názor?
Loading ...
První mistr bez vítězného závodu
Přitom všechno napovídalo, že do seznamu českých šampiónů přibude nové, již osmadvacáté jméno. V prvním finále v Plzni totiž naplno zaúřadoval Jan Kvěch, jemuž prozatím v nejstarším motoristickém šampionátu naší země nepřálo štěstí.
Václav Milik ztratil bod jedině s ním. Při vzájemné konfrontaci navíc upadl, do repete sice mohl, jenž po závodech potřeboval lékařské ošetření. Pohár za něho na stupních vítězů přebíral mechanik David Vrtáček.
A pak přišly Březolupy. Jan Kvěch dorazil jen, aby v samém začátku tréninku upadl a slavnostní nástup strávil se zlomenou rukou v sanitce čekáním na rychlou ambulanci houkající z Uherského Hradiště. Podnik opanoval Adam Bubba Bednář.
Václav Milík prohrál jen s pražským juniorem. Podruhé inkasoval čtrnáct bodů, které mu pohodlně zajistily osmý titul českého šampióna. A to přitom nevyhrál ani jeden dvojice mistrovských závodů!
Rekordy se dají najít všude
Aby mistr republiky nevyhrál v roce své korunovace jediný závod, se v našem šampionátu ještě nestalo. Historie si však pospíší s jiným příkladem. Mark Loram podobným způsobem v roce 2000 vyhrál titul mistra světa.
Václav Milík se svým výkonem posunul na pozici muže číslo dvě historických tabulek. Od překonání nepřekonatelného Jiří Štancla jej dělí pět vítězných ročníků. Sám si ale uvědomuje náročnost takového zadání. Mladí borečci totiž zkušeným mazákům šlapou na paty. Na druhou stranu takovou hozenou rukavici český šampión vnímá jako hozenou rukavici.
O celkové stříbro jeli rozjezd dva junioři. Ze stříbra se radoval Adam Bubba Bednář, byť mu Daniel Klíma nedopřál sebemenší chviličku oddechu. Další rekord je tak na světě. Česká plochá dráha nikdy neměla šestnáctiletého vicemistra. A také stejně starého vítěze finálového závodu.
Mezníky navždy?
Nejmladším vítězem našeho šampionátu je Martin Vaculík, jemuž se kousek hodný husara Hadíka povedl v sedmnácti letech. Václav Milík pro změnu drží v tomto ohledu primát českého závodníka. Prvně jej za domácího mistra vyhlásili v jeho devatenácti letech.
Aby je Adam Bubba Bednář letos oba překonal, potřeboval by více štěstí v plzeňském závodě. Každopádně pro český šampionát je mladá krev příslibem krásných bojů do budoucna, ať už výjimečné výkony Jiřího Štancla budou překonány nebo ne. Zatím platí. Přesně čtyřicet let.
Rudolf Havelka (1950 a 1957), Antonín Šváb st. (1966 a 1967), Jan Holub nejst. (1968 a 1969), Aleš Dryml st. (1982 a 1984), Tomáš Topinka (1996 a 2003), Aleš Dryml ml. (2011 a 2013), Josef Franc* (2017 a 2018)
1x
Richard Janíček (1958), František Richter (1959), Jaroslav Machač (1960), Václav Verner (1971), Roman Matoušek (1988), Petr Vandírek (1989), Václav Milík st. (1991), Zdeněk Tesař (1995), Michal Makovský (1999), Adrian Rymel (2006), Martin Vaculík (2007), Matěj Kůs (2010) a Eduard Krčmář (2020)
Poznámka: *roku 2012 se Josef Franc stal mistrem republiky federace ČSMS
Březolupy – 28. září
Bylo to velké pozdvižení! Objevil se na březolupské tribuně a dav lidí se vmžiku proměnil v pár dlouhých rukou. Jedna z nich držela program v touze získat autogram a druhá s mobilem prahla se stejnou touhou po selfíčku. V něm samotném se duše zmítala v rozpolcených pocitech. Bodejť by ne, když jeho bezmála pětadvacetiletá závodní kariéra o chvilku dříve vyvrcholila za řidítky motocyklu vypůjčeného od Jana Hlačiny.
Oficiální loučení Martina Málka kalilo vodu už při svém ohlášení. Velikán jeho formátu z české plochodrážní scény přece jen neodchází každý rok. Jan Kvěch dokonce pro svého někdejšího soupeře sestrojil svérázný pitbike s lahví šampaňského.
Plánoval jej předat při slavnostním nástupu. Ovšem v ten moment ležel v sanitce. Čekal na rychlou ambulanci, aby s ním odhoukala do Uherského Hradiště na ošetření zlomené ruky. Martin Málek dostal okolo krku věnec, do ruky kytici a dárkový koš.
Slavnostní okamžik si užil také se svou rodinou. Po nástupu přišel ke slovu trénink odložený po pádu Jana Kvěcha. A pak se naposledy za řidítky plochodrážního speciálu spustil z depa na ovál, kde před čtvrtstoletím podnikal své první krůčky ke slávě ve světě levých zatáček.
„Jeden z nejhorších zážitků, co jsem zažil,“ shrnul své dojmy. „Věděl jsem, že mi to bude líto. Ale že až tak? Byl to zvláštní pocit jet na motorce bez kombinézy. Mávat divákům a přitom vědět, že tady už nikdy závodit nebudu.“
Březolupy – 28. září
Měsíc zrudl námahou, když se při své úplňkové tloušťce snažil co nejrychleji vykutálet na slovácké kopečky. Vyplatilo se, na plochodrážním ovále v Březolupech zastihl ještě hodně lidí včetně účastníků druhého finále o českého plochodrážního mistra. Zprávy měl na své nebeské báni rovnou z první ruky. Bitva o titul nestačila ani začít. Jan Kvěch hned v úvodním kole svého tréninku zachytil o mantinel a skončil se zlomenou rukou v hradišťské nemocnici. Václav Milík měl proto cestu za svým osmým primátem poněkud usnadněnou. Při líčení svých pocitů si však uvědomil, že cestu za překonáním legendárního Jiřího Štancla nebude mít jednoduchou. Příčinu k filozofování mu zavdal Adam Bubba Bednář, když jej změřil v rozjížďce s číslem osm. Pražský junior neztratil jediný bod, vyhrál závod a v rozjezdu o vicemistra vyzrál na Daniela Klímu.
Nový časový harmonogram, nová startovní listina, nové aranžmá šampionátu
Sotva dnes sluníčko vyšlo, začalo pálit. Rýsoval se nádherný den. A již dopoledne panoval na slováckém ovále čilý ruch. Postupně se k pořadatelům přidávali samotní finalisté. Bohužel chyběl Jan Jeníček. Jeho tatínek Jiří musel svou dodávku odstavit již někde okolo Svitav.
Trénink přišel dle plánu o půl druhé. Odtrénovaly dvě skupiny. Pak přišla na řadu třetí. A než by se kdokoliv nadál, na zadek dostal nejen časový harmonogram, ale také startovní listina. Co víc, také celý šampionát. Jan Kvěch neobjel ani jedno kolo a po kontaktu s ohrazením ležel na dráze za cílovou rovinkou.
Jan Kvěch na téma svého pádu v tréninku:
„Daleko jsem nedojel. Bylo to ještě první kolo, brnknul jsem si o prkna a spadnul jsem. Ta ruka je zlomená.“
S fakturou ruky ležel na palubě sanitky a čekal, až z Uherského Hradiště přihouká rychlá ambulance. Čas pádil. Jury se proto rozhodla před dokončením tréninku uspořádat slavnostní nástup. Martin Málek se oficiálně loučil se svou kariérou. Dostal mnoho darů. Ale svérázný pit bike s láhví šampaňského místo motoru, s nímž si Jan Kvěch dal tolik práce, převzal od pražského závodníka v zastoupení. Václav Milík dal kytici přes mantinel své přítelkyni Nikole a odměnou se mu stala pusa.
Ochozy se slušně zaplnily a ne každý divák si našel místo na sezení. Trénink pokračoval a s mírným zpožděním se konečně šlo na věc. Vojtěch Šachl vyhrál první jízdu stylem start – cíl, zatímco veterán Jaroslav Petrák lepil nakřáplou vázu své závodnické dušičky po nevydařeném úvodním finále v Plzni. Nedali ani náznak šance Jaroslavu Vaníčkovi a Brunovi Belanovi.
Dalo by se říct, že tady o vavříny v celkové klasifikaci ještě nešlo. Opak byl pravdou. Jaroslav Vaníček byl po odstoupení Jana Kvěcha mužem číslo tři aktuální klasifikace, byť je kvůli příznivějším pomocným kritériím po plzeňském finále. Deset bodů jako on měli ještě Petr Chlupáč, Eduard Krčmář a Jan Macek. Daniel Klíma disponoval jedenácti a novopečený leader Václav Milík čtrnácti.
Úvodní zaváhání pražského čahouna byla ta pravá voda na mlýn jejich ambicí. Václav Milík letěl do vedení v rozjížďce s číslem dvě hned s letem pásky. A Jan Macek se nacpal před Daniela Klímu. Strmě nahoru mířil rovněž Petr Chlupáč, ve třetí sérii nenašel sobě rovného. Naproti tomu Eduard Krčmář na samém konci úvodní pětiny nepolapil Adama Bubbu Bednáře, jemuž Plzeň dokonale nevyšla.
Mistr tesař se neutne, přesto prohraje
Druhá série pustila na ovál paní Smůlu. Michal Baštecký skočil v desáté jízdě do pásky, v osmé David Hofman přišel o molitanovou vycpávku sedla. Projel cílem, byť s nulou. Zemětřesení na špici rozechvělo slovácký ovál v sedmé jízdě. Petr Chlupáč se do ní kvůli prasklému primárnímu řetězu ani nerozjel.
Eduard Krčmář v první zatáčce páté jízdy předčil Jana Macka. Po odstoupení Petra Chlupáč rozjížďce s číslem sedm kraloval Daniel Klíma, čemuž Jaroslav Vaníček mohl jen přihlížet. A to už byla na programu rozjížďka s číslem osm. Nabídla dnes zatím nejnapínavější podívanou a dost možná předznamenala budoucnost české ploché dráhy.
Osmá jízda očima Václava Milíka:
„Říkali jsme si, že to mám trošku slabší, zkusme něco změnit. I kdybychom nic neměli, měl bych lepší start. Bubba byl rychlej. Snažil jsem se tři kola. Ve čtvrtým jsem se na to vyprd‘, nemělo smysl ho honit.“
Václav Milík vystřelil dopředu jako střela. Jeho druhá dnešní trojka se zdála být formalitou, jež pouze podtrhne patnáctibodové maximum a nakonec i Padubičanův osmý titul. Jenže Adam Bubba Bednář se řítil vnějškem prvního oblouku stejně nezadržitelně jako mohutná tsunami.
Na rovinku vyjel mladičký Pražan již v čele. Ne, že by se Pardubičan nepokusil o nápravu. Právě naopak, tři kola se snažil sakramentsky. Pak uznal marnost svého úsilí a dojel v klidu pro dva body. Celkový primát měl konec konců na dohled, ale jedničkou dnešního mítinku měl být právě Adam Bubba Bednář.
Co byla před nástupem přece jen odvážná hypotéza, se stávalo realitou. Adam Bubba Bednář se nezastavil ani v deváté jízdě, v níž se jako první na seznam jeho obětí dostal Petr Chlupáč. Ten byl již mimo šanci na medaile, zato vítěz s devíti body nadále udával krok všem finalistům. Mimo pódium již byl Jaroslav Vaníček, na něhož v jedenácté jízdě odstartoval Václav Milík.
Pardubičan držel pozici muže číslo dvě s osmi body. A za ním parta se sedmičkami. Jan Macek se ke šťastnému číslu ve skóre dopomohl triumf v desáté jízdě. Danielu Klímovi a Eduardu Krčmářovi zase výsledek jejich duel o dvě rozjížďky později. Start předvedl lepší Slaňák, jenže Pražan se v první zatáčce ukázal být rychlejší po jeho pravici.
Verdikt závodu i dvou rozjezdů
Vojtěch Šachl přijel do Březolup s kompletně repasovaným motorem. V úvodních třech jízdách náramná spokojenost. Jenže třináctka u čísla jízdy nebyla pro jeho pohonný agregát příliš šťastným číslem. Nepřežil ani půlku úvodního okruhu. A přitom body nevysely zase až tak vysoko. I když…
Vojtěch Šachl popisuje konec svého motoru ve třinácté jízdě:
„Na startu vytočená motorka. Pustil jsem spojku a rána. Ale jel jsem, jenže pak byla druhá rána. Ta byla finální.“
I Daniel Klíma se na svou trojku pořádně nadřel. Start jej poslal do čela, ale Matouš Kameník mu vnějškem první zatáčky vedení sebral. A když se Pražan dral dopředu ve druhém výjezdu, nepustil jej před sebe. Ale Daniel Klíma neřekl poslední slovo.
Ostatně kapitulace by se pro závodníka aspirující na medaile v prestižním domácím šampionátu nehodila. Ve třetím okruhu atakoval Matouše Kameníka po venku, aby na cílové rovince prudce zlomil motocykl na spodní stranu. V nájezdu do další zatáčky už vedení říkalo pane právě jemu.
Ve čtrnácté jízdě Václav Milík rychle pronikl do čela před Eduarda Krčmáře, který měl plné ruce práce s hlídáním Petra Chlupáče. Zkušený pražský junior na metě zaostal jen o pár centimetrů. Hned na to Adam Bubba Bednář přistřihnul křídla Janu Mackovi ve svém dalším sólu stejně oslnivém jako sluníčko na obloze. A v rozjížďce s číslem šestnáct rozjásal diváky Jaroslav Petrák, který na poslední chvíli překonal Matěje Frýzu.
Poslední přestávka a mohlo se účtovat. A šlo to poměrně ráz na ráz. Václav Milík po velkém sólu v sedmnácté jízdě titul a dnešní druhé místo. Adam Bubba Bednář, stejně suverénní hned vzápětí, absolutní triumf v březolupském finále. Pak se to zamotávalo.
Daniel Klíma byl totiž v cíli osmnácté jízdy hned za svým mladším klubovým kolegou. A díky tomu skončili na stejném skóre v závěrečné klasifikaci šampionátu a čekal je rozjezd o post českého vicemistra. Snad aby toho nebylo málo, v devatenácté jízdě Eduard Krčmář poslal za svá záda Jaroslava Vaníčka už v první zatáčce. Srovnal krok s Danielem Klímou v dnešním finále, což signalizovalo další dodatkovou jízdu.
Mohl do ní zasáhnout také Jan Macek. A vskutku k takovému vývoji všechno směřovalo, když se kopřivnický závodník ujal vedení v rozjížďce s číslem dvacet. Mít za sebou Petra Chlupáče není žádný med. Pražan se vskutku na protilehlé rovinky druhého kola přenesl do čela. A rozjezd o dnešní bronz se musel obejít jen s dvojicí závodníků.
Konal se jako první. Eduard Krčmář neporušil tradici svých vydařených startů, ale Daniel Klíma jej překonal venkem prvního oblouku. Sotva zmizel v depu, chystal se na rozjezd o celkové stříbro. V něm byl hlavním režisérem Adam Bubba Bednář. Start a byl první.
Daniel Klíma vedl slibný nájezd v prvním oblouku. Leč marně. Zůstával ve střehu, útočil. Ještě v poslední zatáčce zkoušel vnitřní stopu. Adam Bubba Bednář bylo na venku rychlejší. A červený Měsíček nakonec ze své báně viděl nejmladšího vicemistra republiky vůbec.
Hlasy z depa
„Dobrý,“ konstatoval Adam Bubba Bednář. „Jelo se krásně, dnešek mi sedl. Zlatá přilba a Memoriál se mi nepovedly, jak jsem si představoval. Spravil jsem si chuť a užil si to. A patnáctibodový maximum k tomu. Děkuju sponzorům, rodině, Kurzovým…“
„Není to štěstí, stalo se, co se stalo,“ přemítal Václav Milík nad ziskem svého další zlaté medaile v českém individuálním šampionátu. „Jsem rád, že se Honzovi nestalo nic vážnýho, pád vypadal hrozně. Těší mě, že jsem udělal ten titul. Rok od roku je to těžší. Bubba měl kvůli zranění letos jen pár závodů. A dnes jel úplně nádherně. Přeju si víc takovejch závodů, aby se mladí ukázali ve světě, to naše plochá dráha potřebuje.“
„Jsem spokojenej,“ říkal Daniel Klíma. „Ale musím přiznat, že nás malej Bubba trápí. V rozjezdu jsem ho chtěl potrápit, nedal jsem mu nic zadarmo. Myslím, že jek krásně. Cíl byl hlavně udržet si místo, co jsem vybojoval v Plzni.“
„Na hovno,“ nebral si Eduard Krčmář servítky. „Letos to nebyla sezóna, jaká by měla bejt. Doufám, že se vrátím zpátky, kde jsem byl. Budu makat jako blázen. Zhubnu dvanáct kilo, jednám o Polsku a určitě se vrátím.“
„Super,“ hodnotil Jan Macek své umístění. „Mohl jsem být třetí. Ale posral jsem to v poslední jízdě s Chlupem. Byl rychlejší. Zavřel mě, ale nespadl jsem. Ale jo, jsem spokojený.“
„Za mě zklamání,“ vraštil Petr Chlupáč čelo. „Naladěný to bylo dobře. Ve druhý jízdě prask‘ primár a zavřela se mi možnost na bednu. Jinak výborná dráha, ta byla super.“
„Já mám Březolupy a Kopřivnici hrozně rád,“ vyznával se Jaroslav Petrák. „Proto říkám, že finálový závody by měli dávat někam jinam než do Plzně. Ta mi minule neseděla. Dneska se mi jezdilo krásně, chtěl jsem si spravit chuť po Zlatý přilbě, jezdil jsem tam málo i jako náhradník.“
1. Adam Bubba Bednář, Praha
3 3 3 3 3
15
2. Václav Milík, Pardubice
3 2 3 3 3
14
3. Daniel Klíma, Praha
1 3 3 3 2
12+3
4. Eduard Krčmář, Slaný
2 3 2 2 3
12+2
5. Jan Macek, Kopřivnice
2 2 3 2 2
11
6. Petr Chlupáč, Praha
3 E 2 1 3
9
7. Jaroslav Petrák, Pardubice
2 1 1 3 1
8
8. Jaroslav Vaníček, Praha
1 2 2 1 2
8
9. Matouš Kameník, Pardubice
1 3 1 2 0
7
10. Vojtěch Šachl, Praha
3 1 1 E 2
7
11. Bruno Belan, Slaný
0 2 2 0 1
5
12. Jan Hlačina, Pardubice
0 1 1 1 1
4
13. Matěj Frýza, Plzeň
0 1 0 2 E
3
14. David Hofman, Pardubice
1 0 0 1 1
3
15. Michal Baštecký, Praha
2 T 0 0 0
2
16. Jan Kvěch, Praha
– – – – –
DNR
Poznámky: Jan Jeníček nepřijel kvůli poruše své dodávky; Jan Kvěch si při pádu v tréninku zlomil ruku
Březolupy – 26. září
Dvacet dva může být málo stejně jako hodně. V případě dějiště rozhodujícího závodu o titul plochodrážního mistra republiky v soutěži jednotlivců jde o úctyhodný a především poměrně nedostižný rekord. Stane se tak pozítří v rámci tradičního Slováckého oválu v Březolupech. Ke své první korunovaci má nejblíže Jan Kvěch. Jenže na ploché dráze se říká hop až po skoku.
Tipujte:
Loading ...
Jan Kvěch před třemi týdny v Plzni porazil všechny své soupeře. A především Václava Milíka, před nímž má náskok jediného bodu. V těsném závěsu za nimi dlí rovnou pět závodníků. Mezi třetím Danielem Klímou a čtveřicí Jaroslav Vaníček, Petr Chlupáč, Eduard Krčmář a Jan Macek leží jeden jediný bod. A tak na svátek všech Václavů na ovále na slovácké návsi půjde o kompletní medailovou sadu.
Startovní listina čtvrtečního finále mistrovství republiky jednotlivců v Březolupech: