Liberec – 4. srpna
Příprava závodu šampionátu republiky dvojic byla velká výzva pro náš klub. Po červnovém mistrovství světa to byl start do druhé poloviny závodní sezóny. Chtěli jsme Liberečákům, co nám chodí fandit, za což jim patří díky, přivézt jak atraktivní závod. To, že přijela kompletní česká závodní špička, jen potvrdilo zájem o tyto závody.

Jak to udělat?

Před závody se zrodil nápad, nasimulovat si závody při tréninku. Ve čtvrtek před závody se tak sešla parta jezdců, která si mohla vyzkoušet dráhu, ale hlavní cíl tréninku pro nás pořadatele bylo správné načasování.

Bavím se o kropení trati, úpravách a případné opravy mantinelu. Trénovat se začalo ve stejném čase jako byl závod a o počasí letos mluvit už mluvit je marné. Přímo strašné vedro, ale paradoxně bylo to co jsme potřebovali.

 

Začalo se počítat

Bylo to jak v centru logistických příprav na start raketoplánu.

Jezdci dostali za úkol jezdit, na tom ba nebylo zase tak něco zvláštního.

ALE, pro všechny ostatní bylo úkolem sledovat pohyb závodní tratě, docela mě to i bavilo. Během trénování se nasbírala data a začala se zpracovávat.

 

Pátek – den před závodem

Poháry, věnce a odměny pro jezdce jsou připraveny, pohoštění pro hosty se dodělává a vše se zdá být, jako by se nic zvláštního nedělo. Okolo osmnácté hodiny se však dává vše do pohybu.

Nejprve traktor připravuje podklad pro kropičku a následuje v přesně nastavený časech čarování s dráhou.

Úderem půlnoci končí první kolo a jde se na chvilku spát. Ono v tom vedru je snad lepší, ale zůstat venku.

 

Sobota – den závodu

Ranní vstávání, rychlá kontrola techniky a vše začíná nanovo. Traktor, kropička, košťata a narůstající teplota.

Postupně se schází i ostatní, aby doladili poslední věci a připravili se na příjezd závodníků. To bývá většinou první zátěžová zkouška. Vše vyložit na své místo, ukázat jim, kam zaparkovat a to tak, aby se u nás v Liberci cítili jako doma.

Mezitím vrcholí alchymie okolo závodní trati. Liberecká dráha je hodně specifická svým rozměrem a tak se řeší opravdu každý metr. Po kontrole trati rozhodčím je plán závodu posunut ke startu.

Pozor, a teď to začíná a hlavně to mohlo i rychle skončit. Zapracovalo počasí a přehřátá elektrika začala dělat vrásky na čele našim technikům. Kouzlo našich kluků okolo pavlovické ploché dráhy je, že prostě umí. O to jsme se už několikrát přesvědčili, jen pár zasvěcených ví, co se stalo a drží pozice tak aby vše klaplo.

 

Závod

Při tak vysokých teplotách, jaké panují, není vůbec sranda závodit a upravovat závodní trať. I přes počáteční nejistotu se podařilo nastavit rytmus úpravy trati a umožnit podání plného výkonu závodníkům.

To, co bylo k vidění v sobotu ve Starých Pavlovicích, byla ukázka vrcholné ploché dráhy. A diváci viděli špičkovou podívanou, kde se bojovalo až do posledních centimetrů. Děkuji tímto všem, co se podíleli na přípravě závodu a ukázali svou profesionální práci.

 

DÍKY

Foto: Petr Čunek

Liberec – 4. srpna
Nástup šampionátu českých dvojic ve Starých Pavlovicích připomněl blížící se šedesátiny bývalého závodníka klubu Ladislava Balouse. Věroslav Kollert s mikrofonem v ruce místo české hymny slíbil hymnu Saši Kopeckého. Než stačily doznít pumelice po explozi dvou dělbuchů, Václav Hutla natočil motor svého třílitrového dragsteru, na jehož vývoji se nezapomenutelný technický kouzelník z Českého Dubu podílel. A pak se šlo pěkně zostra na závodní věc. Oba nejžhavější kandidáti na titul se potkali již ve třetí jízdě. Nejprve upadl Josef Franc, pak si Hynek Štichauer vykoledoval žlutou kartu, aby posléze Eduard Krčmář přivedl k šachovnicové vlajce v rukou Romana Dolečka pardubický tandem. Nerozhodný stav na čele netrval dlouho. Když se Eduard Krčmář v prvním výjezdu rozjížďky s číslem jedenáct ohlédl, spatřil za sebou třebusický pár. Josef Franc byl poslední a stačil se probít jen na třetí místo. Ovšem o bod přišly rovněž Pardubice, jelikož Hynek Štichauer ve dvacáté jízdě neuštval Ondřeje Smetanu. O mistru tím pádem musel rozhodovat rozjezd. Jak Václav Milík, tak Eduard Krčmář v něm předvedli opravdu skvělé věci. Několikrát si prohodili pořadí, aby poslední slovo nakonec pronesl pardubický závodník, který svému klubu zabezpečil již pátý titul. Po pěkném výkonu stáli na nejnižším stupínku Zdeněk Holub a Michal Škurla spojení pod hlavičkou fanouškovského týmu z Třebusic. Dodatková jízda o Memoriál Emila Sovy přinesla další primát Václavu Milíkovi.

Duel nejambicióznějších z ambiciózních neřeší vůbec nic

Nástup byl efektní jako málokdy a málokde, nicméně leitmotivem dnešního odpoledne bylo přece jen určit českého mistra v soutěži dvojic. Na rozdíl od britského rozpisu nenabízela startovní listina o sedmi párech příliš mnoho hluchých míst. A tak se na věc šlo doopravdy pěkně zostra.

Dvojice plochodrážních fanoušků, kteří se na závodníky složili ze svého, a kteří vesměs vážili cestu do Liberce, v rozjížďce s číslem jedna narazila na Březolupy. A jejich duel prvně napověděl, že dnes nás čeká vskutku povedený závod. Nejlepší start vystřihnul Zdeněk Holub. Patrik Mikel se okolo něho přehnal vnějškem první zatáčky. Když Michal Škurla, druhý z Pražanů v třebusických službách protáhnul druhý nájezd, dostal se spodem do vedení, aby svému týmu garantoval triumf 4:2.

Vzápětí Ondřej Smetana a Zdeněk Simota zametli 5:1 se slánským tandemem Michal Dudek – Roman Čejka. S pěti body na hrotu aktuální klasifikace osaměli, protože rozjížďka s číslem tři nabídla vrchol celého závodu. Důležitost duelu Prahy s Pardubicemi se přece jen nemohla nepodepsat na nervozitě.

Konečně páska letěla vzhůru k libereckému nebi. Vedl Eduard Krčmář, jenže Josef Franc upadl ještě v prvním nájezdu. Ani napodruhé nebylo všechno stoprocentní. A Hynek Štichauer se až do konce mítinku musel pokaždé na startovním roštu dívat na repliku žluté karty, jíž Pavel Kubeš ocenil jeho ulitý start.

Václav Milík komentuje rozjížďku s číslem tři:

„Ten venek vůbec nejede…“

Nicméně napotřetí všechno klaplo, jak má! Václav Milík prokázal skvělý startovní postřeh, ovšem Eduard Krčmář si to vstříc úvodní zatáčce namířil po spodní straně. Na protilehlé rovince už pardubickému kapitánovi ukazoval záda. A tak souboj nejambicióznějších z ambiciózních párů nevyřešil vůbec nic. Dopadl smírně 3:3, jelikož Hynek Štichauer držel svou třetí příčku před permanentně dotírajícím Josefem Francem, dokud jej Roman Doleček nezastavil šachovnicovou vlajkou.

Na čele průběžné klasifikace se hřáli Plzeňané, leč všeho do času. Zdeněk Simota skočil v páté jízdě předčasně do pásky a musel se posunout zpátky na trestnou čáru. Nemohl se dostat před Martina Gavendu, zatímco druhý Březolupák Patrik Mikel rychle ukázal výfuk Ondřeji Smetanovi.

„Po Divišově jsem se urval,“ konstatoval Patrik Mikel, když ustál všechny nájezdy Ondřeje Smetany a pořádně tak zkrátil křídla ambicí plzeňského páru. „Ale ještě máme čtyři jízdy před sebou. Start teď nebyl zas tak dobrý. Zaspal jsem, ale do nájezdu to už bylo hodně rychlé.“

Ještě předtím se cenných bodů zmocnily Třebusice. Jan Kvěch sice po startu rozjížďky s číslem čtyři rozdělil oba borce soukromého týmu a posléze odolal náporu Michala Škurly, avšak Zdeněk Holub triumfoval stylem start – cíl a Petr Chlupáč, druhý z pražských mladíků, mohl jen láteřit na svůj nevydařený start.

Osm třebusických bodů posléze vyrovnali jak Pardubičané, tak Pražané. Václav Milík a Hynek Štichauer po bleskovém startu jen zametli se Slaňáky v šesté jízdě, aby hned na to Eduard Krčmář s Josefem Francem obdobným způsobem naložili s Janem Kvěchem a Petrem Chlupáčem v rozjížďce s číslem sedm.

 

Pražané ztrácí další bod

Vedoucí triumvirát rozbila již rozjížďka s číslem osm. Zdeněk Holub a Michal Škurla odstartovali jako jeden muž. „Ta páska prve mě rozhodila,“ netajil se Zdeněk Simota, který však záhy nechal prostor svému kolegovi Ondřeji Smtanovi. A ten se v úvodním oblouku posledního kola dostal před Zdeňka Holuba. Třebusický Pražan se snažil kontrovat, ovšem na metě mu chyběl kousíček.

Václav Milík a Hynek Štichauer ale v souboji s juniory v barvách pražské Markéty v rozjížďce s číslem deset nezaváhali a na pardubické konto dodali dalších pět bodů.  Dalo se předpokládat, že Olympané s nimi v jedenácté jízdě udrží krok. Jenže když se Eduard Krčmář v prvním výjezdu ohlédnul za sebe, spatřil Michala Škurlu se Zdeňkem Holubem.

Josef Franc jel poslední, ale ve druhé zatáčce za sebe poslal Zdeňka Holuba. Jeho parťáka proháněl až k metě. V závěrečném výjezdu udeřil zleva, avšak Michal Škurla si přece jen druhé místo udržel. Pardubičané samozřejmě neoplakávali další ztrátu svého arcirivala a v rozjížďce s číslem dvanáct se ujali vedení v průběžné klasifikaci.

Michal Škurla na téma svého vítězství nad Josefem Francem v jedenácté jízdě:

„Snažím se to hnát! Dráha je jako kráva, akorát na začátku to moc kropili. Tohle byla dobrá jízda, vyšel mi start. Trošku jsem Pepu zavřel a ujížděl mu. Edu jsem dohnat nedokázal, ale jinak to bylo dobrý.“

Patrik Mikel prve v deváté jízdě slavil triumf nad Michalem Dudkem, zatímco jeho kolega přispěl jedním bodem na úkor Romana Čejky k březolupské výhře nad Slaným. Ovšem dvojice pardubické Zlaté přilby byla z jiné sféry. Václav Milík šel do vedení hned s letem pásky, Hynek Štichauer v úvodním oblouku objel Patrika Mikela.

Třetí maximální triumf 5:1 konsolidoval vedení svěřenců Lubomíra Vozára. Pražané mohli již jen věřit sami v sebe a také v osud, že do pardubické cesty postaví nějakou překážku. Každopádně Eduard Krčmář rychle vypálil do čela třinácté jízdy. Josef Franc se v první zatáčce zařadil za něj. A tím v zásadě zhasly aspirace Plzeňanů, protože jeden bod posunul Zdeňka Simotu a Ondřeje Smetanu jen na deset bodů.

Před koncem druhé třetiny měly méně již jen Slaný a pražská Markéta. Střetly se v rozjížďce s číslem čtrnáct. Michal Dudek v ní zadřel motor, což se opakovalo také v případě jeho druhého motocyklu o čtyři jízdy později. Jan Kvěch jezdil první od startu až do cíle, zatímco Petr Chlupáč na protilehlé rovince za sebe poslal Romana Čejku. Ovšem s devíti body po čtyřech startech přece jenom pražští mladíci nemohli pomýšlet příliš vysoko.

 

Pro titul se musí do rozjezdu

Rozjížďka s číslem patnáct viděla další suverénní sólo v podání Václava Milíka. Za sebou měl zprvu Zdeňka Holuba. Jenže Hynek Štichauer protáhnul nájezd do druhé zatáčky a pražského borce, s nímž loni v Plzni vybojoval stříbro, odsunul za sebe. Již třetí maximum 5:1 dostalo Pardubičany do předsálí pohádkové komnaty se zlatými medailemi.

Jenže slavit bylo přece jen předčasné. Pražané totiž stále číhali v závěsu a v šestnácté jízdě jako jeden muž odstartovali na Patrika Mikela s Martinem Gavendou. Tím pádem Březolupy definitivně vypadly z řad účastníků boje o stupně vítězů. Přesně řečeno o jejich nejnižší stupínek, o nějž si v sedmnácté jízdě řekla Plzeň.

Ondřej Smetana skvěle odstartoval a hlídal si vnitřek, zatímco Zdeněk Simota byl hned za ním s úkolem nepustit pražské juniory dopředu zvenčí. Jan Kvěch se snažil bojovat, dostal se mezi ně, nicméně nakonec musel vzít zavděk jediným bodíkem. Plzeň srovnala patnáctibodový krok s Třebusicemi.

Jenže Michal Škurla perfektně odstartoval do osmnácté jízdy a Zdeněk Holub se v úvodním oblouku dostal před Romana Čejku, byť se Slaňák bránil višváderovsky vytrčenou nohou. „Chtěl jsem do něj kopnout, ale on mi ujel!“ chechtal se v depu na celé kolo. „Chtěl jsem ho přibrzdit, chytnout ho, jestli by mě nepopostrčil. Po comebacku už s ním pomalu navazuju kontakt (smích).“

Za těchto okolností zůstal Slaný u dna výsledkové tabulky. Devatenáctá jízda přesunula Markétu přes Březolupy. Petr Chlupáč konečně vychytal nastavení motocyklu na start a po vylétnutí pásky pádil rovnou do vedení. Jan Kvěch v úvodní zatáčce zvenčí předčil Martina Gavendu, který nakonec v poslední zatáčce upadl, ale přesto si dojel pro poslední bod. V té chvíli byl už Patrik Mikel mimo hru. „Měl jsem díru v brejlích,“ vysvětloval, proč zastavil už v prvním nájezdu druhého okruhu. „Po startu jsem byl úplně v prdeli, pak jsem vůbec neviděl…“

V rozjížďce s číslem dvacet šlo do tuhého. Plzeň potřebovala pět bodů, aby dorovnala třebusické skóre. Jenže los jí na startovní rošt přihrál pardubický tandem, jehož od mistrovského titulu dělilo přesně jednoznačné prvenství 5:1. Naděje obou týmu však měly být zklamány.

Václav Milík opět díky brilantnímu startu vypálil do vedení, které si už nenechal vzít. Jenže za sebou měl Ondřeje Smetanu, přes něhož se Hynek Štichauer v první zatáčce nedokázal přenést. Navzdory neúspěchu se nevzdával. Jenže když se mu ve druhém kole na díře v první zatáčce motocykl vzepjal na zadní, mohl děkovat svým schopnostem, že se nekoulel v divokém pádu.

Navíc dokázal udržet třetí místo před Zdeňkem Simotou a zachránit tak vidinu titulu, jež však Pardubice musely potvrdit v rozjezdu. Nebylo totiž příliš pravděpodobné, že by Slaný v závěrečné jízdě dokázal připravit Prahu o další bod. Navíc Michal Dudek s oběma nepojízdnými motocykly mohl jen z depa sledovat, kterak Josef Franc a Eduard Krčmář změřili jeho kolegu Romana Čejku již při startu.

Václav Milík popisuje svůj duel s Eduardem Krčmářem v rozjezdu o titul:

„Měl jsem dobrej‘ start. Věděl jsem, že Eda to bude cpát na lajnu, tak jsem ho zavíral a přitom jsem skočil do díry. Tak jsem to podržel na venku, rozjelo se to, bylo to ale těžký.“

Kdyby si některý divák dal po obědě dvacet na pohovce a dorazil by až na rozjezd, rozhodně by nemohl litovat. Podívaná, kterou rozehráli Václav Milík a Eduard Krčmář, se totiž nevídá každý den. Pakliže by nešlo o nic menšího než titul v šampionátu dvojic, jejich duel by s největší pravděpodobností skončil mnohem dříve než průjezdem cílovou rovinkou.

Lepší start vystřihnul Pardubičan. Slaňák jej podjel v úvodní zatáčce, ovšem v nájezdu do té druhé Václav Milík kontroval zvenčí. Ve třetím kole však trefil díru ve druhé zatáčce. Krizový moment zažehnal, ovšem s vedením se musel rozloučit. Jenže pouze na čas, protože v prvním oblouku závěrečného okruhu Eduarda Krčmáře ještě jednou objel. A česká plochodrážní historie se zase přepisovala.

Pardubice vyhrály mistrovství republiky již popáté stejně jako Václav Milík, který však přišel o primát, že ve dvojicích triumfuje pokaždé s jiným kolegou. Zato Hynek Štichauer ustavil nový rekord, protože je zatím jediným mužem, jenž po boku svého extraligového kapitána zvítězil dvakrát.

Václav Milík vyhrál ještě nadstavbový Memoriál Emila Sovy, jímž se dnešní skvělý den ve Starých Pavlovicích uzavřel. Pardubičan se k primátu natáhnul již díky svému podařenému startu. O druhé místo se prali Ondřej Smetana s Matějem Kůsem. Vrch měl starší z pražské dvojice, zatímco ten mladší se na druhém místě jen mihnul na chvilku na konci úvodního kola. Nicméně poslední slovo v závěrečné zatáčce přece jen řekl Ondřej Smetana.

 

Hlasy z depa

„Chtěl bych poděkovat klukům, byly to hezký závody,“ říkal Václav Milík na tiskové konferenci. „Teď se v závodech pletu nahoru a dolů, potřeboval jsem takovej‘ výsledek, abych se nabudil. Rozjezd byl těžkej‘, dráha krásná, byl jsem tady naposledy asi před čtyřmi lety, měl jsem strach a obavy, jak to tady bude vypadat.“

„Mám radost,“ neskrýval Hynek Štichauer. „Dobrý. Jela mi motorka. S Vencou je radost závodit, kouká kolem sebe. Dobře startoval, já chodil zvenku a teď za nás oba vybojoval v rozjezdu titul. Takový koule má jen on a Eda, jinak už nikdo. Jsem rád, že jsem u toho ještě moh‘ bejt. Držel jsem Vencovi palce, a jak ho to natáhlo, maličko jsem se pokáknul. Jsem ale rád, že to dopadlo, byly to hezký závody.“

„Spokojenost, snažili jsme se, škoda, že se nepovedlo vyhrát,“ říkal Eduard Krčmář. „Venca měl v rozjezdu super start. Venca si vybral vnitřek, co jsem chtěl já. Vnitřní pozice byla nejlepší, snažili jsme se bojovat fair play. Byla to krásná jízda. Už bych to vzdal, kdyby to nebyl rozjezd o titul.“

„Byly to hodně vyrovnaný závody, ale dominovali jednoznačně Pardubáci,“ uznával Josef Franc. „Pražákům jsem to zkazil já. Ta druhá jízda s těma mladejma, ty mi to dodrbali. Chytil jsem se ke konci, Eda byl nejlepší. Vysloužil si je rozjezd a to byla správná jízda, takovou jsem dlouho neviděl. Jsem v Liberci asi počtvrtý v životě, škoda, že jsem do toho nemoh‘ mluvit víc. Jsem rád, že jsme nakonec měli šanci se rozjíždět o titul.“

„Dneska jsem to moc nepojezdil a fandil Pardubicím,“ žertoval Matěj Kůs na tiskové konferenci. „A čím dál, jak šel závod do konce, i Plzni. To, co Eda s Vencou předvedli v rozjezdu, to bylo famózní. Jízda to byla dobrý, už jsem viděl, že tam Eda bude.“

„Super dneska, bohatým jsem bral,“ uvědomoval si Michal Škurla, co způsobil porážkou Josefa France. „Škoda tý jedný nuly, z trojky mi nevyšel start, bylo to suchý. Ale jsem spokojenej‘. Bylo to hodně nabitý. Před závodem bych neřek‘, kdo bude čtvrtej‘ až první a už vůbec pořadí.“

„Bedna je krásná, šampáňo bude bouchat,“ radoval se Zdeněk Holub. „Loni jsem byl na druhým místě, letos třetí, bedna zůstala. Závody byly dobrý, jel se rozjezd o mistra. Dráha byla pěkně připravená, zvládlo se to ukropit. Výsledek jsme ale dělali my, s tím pořadatel nemá nic společnýho (smích).“

„V první řadě bych chtěl poděkovat Zdendovi, že jsem s ním moh‘ jet,“ svěřoval se Ondřej Smetana. „Snažili jsme se a holt je to jen čtvrtý místo. Nedá se nic dělat. Zdramatizoval jsem to s Pardubákama. Snažil jsem se jako v každý jízdě. A možná ještě víc, věděl jsem, že jedu s těma nejlepšíma.“

„Na hovno,“ netajil Zdeněk Simota zklamání. „Ta páska mě úplně rozhodila. Zezačátku jela jen lajna a dost debilně to kropili. Na venku bylo blátíčko a nejelo to tam. Gavendík byl předním kolem za lajnou a já ho po venku nepředjel. Čtrnáct dnů jsem nejezdil na motorce, ve středu jsem se nesvez‘ ani v Poole. Je to na prd!“

„Myslím, že dobrý,“ začal Jan Kvěch své bilancování. „Akorát jsem nemoh‘ odstartovat. Na konci závodu jsem si všim‘, že mám roztřepený spojkový lanko. Všecko s tím souviselo. Pěkná jízda byla se Simoťákem a Smetyšem, jak jsme se předjížděli. Pěkný závody dneska.“

„Pokaždý jsem hnul na startu, rozhodilo to pozornost,“ povzdechl si Petr Chlupáč. „Start potom stál za prd, až v poslední jízdě byl dobrej‘, vyměnili jsme rozetu. Dnes to bylo o startu a kdo měl postřeh. A to jsem ještě jednou dostal cejchu od Honzy.“

1. AMK ZP Pardubice		27
Václav Milík	2 3 3 3 3 3	17+3
Hynek Štichauer	1 2 2 2 2 1	10(5)
2. Olymp Praha		27
Eduard Krčmář	3 3 3 3 3 2	17(1)+2
Josef Franc	0 2 1 2 2 3	10(3)
Matěj Kůs		DNR
3. KFPD Třebusice		20
Zdeněk Holub	1 3 1 0 1 2	8(1)
Michal Škurla	3 1 3 2 0 3	12
4. PK Plzeň		17
Zdeněk Simota	2 0 0 1 2 0	5(2)
Ondřej Smetana	3 2 2 0 3 2	12
5. AK Markéta Praha		15
Jan Kvěch	2 1 1 3 1 2	10(1)
Petr Chlupáč	0 0 0 2 0 3	5(1)
6. AK Březolupy		13
Martin Gavenda	0 1 1 0 0 1	3
Patrik Mikel	2 3 3 1 1 R	10
7. AK Slaný		7
Roman Čejka	0 1 0 1 1 1	4
Michal Dudek	1 0 2 E E –	3

Poznámka: žlutá karta Hynek Štichauer v rozjížďce s číslem tři

Memoriál Emila Sovy:

1. Václav Milík, Pardubice

2. Ondřej Smetana, Praha

3. Matěj Kůs, Praha

4. Zdeněk Simota, Plzeň

Foto: Karel Herman

Praha – 4. srpna
V mistrovství republiky dvojic získal dvakrát titul. Poprvé s Piotrem Dymem a Filipem Musilem, jehož jméno si již dnes mnoho fanoušků nevybaví, ve Mšeně v sezóně 2001, podruhé s Krzysztofem Stojanowskim o dva roky později. V obou případech hájil barvy Mšena. Coby pražskému kouči se mu však zlato vyhýbá, protože posledními šampióny ve vestách Olympu byli Matěj Kůs a Renat Gafurov v Březolupech před sedmi lety. Dnes je sestava Josef Franc, Eduard Krčmář a Matěj Kůs vesměs favorizována, avšak Tomáš Topinka argumentuje vyrovnaností startovního pole.

 

„Nekoukal jsem na historii a neměli jsme to ani ve škole,“ reaguje Tomáš Topinka smíchem na připomínku, že od posledního pražského zlata v mistrovství republiky dvojic už ve Vltavě uběhlo mnoho kubíků vody. „Dneska to bude hodně vyrovnaný, my máme dobře postavené dvojice trojice. I ta trojice Markéty je dobrá, ale musíš myslet, že je to nejmladší tým ve startovním poli.“

Jak známo, Pražané jsou jediní, kteří využili obnovené možnosti nominovat náhradníka. Barvy Olympu CS MV budou hájit Josef Franc, Eduard Krčmář a Matěj Kůs, za Markétu nastoupí Jan Kvěch, Petr Chlupáč a Filip Hájek.

Nicméně není lepší, když na ovál vjíždí stále stejný tandem, než aby kouč musel volit strategii vzhledem ke třem esům v sestavě? „Trojice vyplynula ze situace, nebylo to v plánu,“ připomíná Tomáš Topinka, že právě on míchal startovní listinou nejvíc. „Jedeme na jistotu. Třeba se pojede jen ve dvou a ten třetí bude v záloze nebo třeba ne. Je ale lepší ho tam mít, než po závodech říkat, proč jsme ho tam nedali.“

Foto: Pavel Fišer