Praha – 23. června
Prázdniny se na českých oválech ponesou v tradičním duchu líných tropických měsíců. Zato zítra jsou naplánovány rovnou tři akce. Kromě přeboru ve Svitavách a veteránů v Mariánských Lázních čeká fanoušky zajímavé odpoledne v Praze. Vedle mistrovského flat tracku se na pořad dne dostane rovněž šestý podnik mistrovství republiky stopětadvacítek na klasické dráze, k němž se přihlásilo deset závodníků.
Startovní listina zítřejšího klasického šampionátu 125 ccm v Praze:
Žarnovica – 27. května
Přichází do liberecké klubovny s úsměvem na rtech. Bezmála šest set kilometrů namotaných na tachometru klubové dodávky na cestě ze Žarnovice stejně jako odjezd hodinu po půlnoci jsou v jeho očích znát. Zatímco Filip Kasan se v depu chystá svým debutem ve stopětadvacítkách přepisovat slovenské plochodrážní dějiny, Ján Daniel neodmítne silnou kávičku, ani voňavou koblihu. Ale proč první Slovák nezávodil se stopětadvacítkou již v sobotu v Chabařovicích, odkud je to pod Ještěd o poznání kratší cesta než z Tekova? Velká osobnost slovenské ploché dráhy reaguje na otázku neskrývaným údivem. Měli jsme přece závody!
Jediná ztráta slovenského esa
Vlastně preteky, protože plurál českého podstatného jména závod ve slovenštině znamená továrny. Pořadatelský vrchol Speedway Clubu Žarnovica je bezesporu kvalifikační závod o Speedway Grand Prix, jenž je na Městském stadiónu doma se stejnou samozřejmostí jako Zlatá přilba SNP staršího AMK.
Diváky lákala do ochozů nabitá startovní listina. A především Martin Vaculík, co si budeme povídat. Rozhodně je nezklamal. V cíli rozjížďky s číslem tři byl sice před ním Szymon Wozniak, ale slovenské eso vyhrálo čtyři následující jízdy.
Po Memoriálu Ladislava Eliáše a finále o mistra Slovenska se tak Martin Vaculík postavil v Žarnovici na stupně vítězů již potřetí. Szymon Wozniak skončil druhý. Třetí příčku si navzdory zranění nohy vybojoval Američan Luke Becker, který v rozjezdu vyzrál na Dána Frederika Jakobsena a Angličana Roberta Lamberta.
Dva češti lvi
Česká plochá dráha měla v Žarnovici dvojnásobné zastoupení. Václav Milík dorazil s ambicemi pokračovat ve skvěle rozjeté sezóně a dostat se do challenge. A Daniel Klíma. Pražský junior není příliš výřečný, nechává raději za sebe mluvit své výkony na oválech.
Jeho pád o týden dříve při kvalifikaci SGP2 v Pardubicích postavil jeho účast ve slovenském podniku do roviny spekulací. Na pražské tiskové konferenci se objevil s berlemi, které rychle odložil, ale s odhodláním do Žarnovice dorazit. Možná i němou otázkou, proč se na něho zapomnělo se stálou divokou kartou na SGP2, když by si účast ve Svítkově dozajista viděl.
Překvapení, říkáte? Tento mladý muž již před lety zapůsobil na Tomáše Topinku v Daugavpilsu. Po pádu se vracel do depa a zlomenou ruku si držel tou druhou. Ani náznak lítosti, bolesti. Jen zklamání, že z českého juniorského nároďáku takhle rychle vypadl.
Bez postupu do challenge
Na prahu slunečného odpoledne se Daniel Klíma v žarnovickém depu uzavřel do svého vlastního nitra. Pokusit se proniknout dovnitř by bylo stejně marné a pošetilé jako vloupat se do korunní komory v chrámu svatého Víta na pražském hradě.
Nakonec skončil dvanáctý. V sedmé jízdě však za sebou nechal nejen Victora Palovaaru, nýbrž také Václava Milíka. Český šampión neprožil na Slovensku oslnivou neděli. Po čtyřech sériích měl v kolonce svého bodového zisku pouhé dva body.
Až závěrečný triumf v rozjížďce s číslem sedmnáct jej zvedl na konečné desáté místo. Od challenge příliš daleko. Ruka by však neměla ani náhodou pátrat po kameni, jehož mrštěním by vyjádřila své opovržení. Kvalifikace o velké ceny taková prostě je. A kolik jmen se za poslední léta v elitní patnáctce bojující o titul plochodrážního krále modré planety změnilo?
Nelehká role náhradníka
Martin Vaculík bezprostředně po žarnovickém závodě pospíchal do Polska, kde jeho Gorzow čekal duel proti Lesznu. A v sobotu ještě nikdo nemohl tušit, jak výrazným triumfem domácích skončí. Ve startovním poli kvalifikace o challenge SGP 2024 figuroval ještě jeden slovenský závodník.
Jakub Valkovič by si dozajista zasloužil místo v hlavní šestnáctce. Ale co, vyfasoval vestu se sedmnáctkou. Když se Nicolas Vicentin v osmé jízdě zapletl s pákou, spěšně vyrazil na ovál. Proti Frederiku Jakobsenovi, Szymonu Wozniakovi a Bartoszi Smektalovi, kteří se viděli v challenge, dopadl, jak byste čekali.
Nad Tatrou se blýská
Tak to chodí, když má Slovensko dva plochodrážníky a ten druhý bohužel moc nezávodí. Takové stesky by byly na místě jen do nedělního dopoledne. Filip Kasan si vyzkoušel malý liberecký ovál a nakonec se rozhodl nastoupit do českého šampionátu.
Proti otřelým českým vlčákům neměl mnoho šancí. Na miniovále si musel připadat asi jako pilot obřího airbusu, kdyby měl manévrovat nad ranvejí na zahrádce rodinného domku. Velká dráha však byla šálkem jiného čaje. A co na tom, že ta liberecká je stále o poznání menší než ta jeho v Žarnovici.
V rozjížďce s číslem tři za sebou nechal Luboše Hromádku, při dalším startu vyhrál. Právě tato trojka je katapultovala do finále. Maťo nikdy nejezdil, pardon po slovensky nechodil, stopětadvacítky. Jenže ty před čtvrtstoletím nebyly, nyní ano. A jezdil je třeba Jan Kvěch, který v srpnu švédské challenge pojede. Slovenský mládenec plánuje další starty v Čechách. Soupeři se mají na co těšit, co se stane dál, má v rukou tetička se jménem budoucnost. Třeba s prvním malým oválem na Slovensku?
Liberec – 29. května
Včerejší závod stopětadvacítek na klasické dráze v Liberci nezačal zrovna optimálně. Těsně před cílem rozjížďky s číslem jedna při souboji o druhé místo za vítězným Karlem Průšou upadl Petr Marek přímo před Štěpánkou Nyklovou. Dívčina se slánskou vestou hrozivém letu vzduchem odjela sanitkou do nemocnice. Nicméně již v té chvíli bylo zaplaťpánbůh jasné, že její zranění nejsou vážné.
Otřes mozku jí ze vzpomínek vymazal včerejší den naprosto dokonale. Je hodně potlučená, ale bez faktur.
Prozatím leží v nemocnici a zítra ji čeká vyšetření hlavy. Pakliže dopadne dobře, čeká jí propuštění do domácího ošetřování.
Liberec – 28. května
Jedenáct, třináct, patnáct. Pochopitelně plus mínus minutka sem, druhá tam. Tři mítinky nižších kubatur ozdobily libereckou sobotu jeden za druhým s odstupem dvou hodin. Jejich hlavním hrdinou se stal Adam Nejezchleba, jenž nakonec o víkendu nestál na stupních vítězů jen v závodech, v nichž nestartoval. Nejprve přivedl liberecké éčko k premiérovému triumfu v šampionátu republiky na krátkých drahách. Posléze ovládl rovněž finálovou jízdu stopětadvacítek na klasickém ovále. Svůj majstrštyk si nachystal na mistrovské dvěstěpadesátky. Po úvodní jedničce seřídil v depu spojku a tři okázalé triumfy v řadě jej poslaly na finálový startovní rošt. Kevin Nycz sice protáhnul svou triumfálně sérii, ovšem český závodník udržel na uzdě dotírající Kacpera Cymermana a Dominika Barylku.
Mazáci i začátečníci
Závody různých plochodrážních kubatur se vesměs prolínají. Liberec ovšem přišel s jasnou formulí. Nejprve stopětadvacítky na krátké dráze, pak na velké a dvěstěpadesátky až na samotný závěr. Praxe podobnou formuli posvětila nejen logikou, ale také jistým půvabem. Jedno drama startovalo až ve chvíli, kdy to předchozí za sebou mělo již své vyvrcholení.
Ve Starých Pavlovicích se dnes zahajovalo již úderem jedenácté dopolední. Startovní listina s rozpisem pro devět závodníků čítala osm jmen. Deváté přibylo hned vzápětí. Žarnovičan Filip Kasan měl startovat až v klasickém mistrovství republiky. Slovenská výprava dorazila pod Ještěd po bratru osmihodinové cestě a nakonec se rozhodla, že si jejich kolibřík vyzkouší před tréninkem i mini ovál. Pak se prý uvidí. A ono se vidělo. Filip Kasan se spolu s pražským Jaroslavem Bartkem seznámil s tratí. A pak se rozhodl startovat.
Ostrou závodní premiéru proměnil v zisk jednoho bodu z rozjížďky s číslem jedna. Karel Průša v ní odvedl Štěpánku Nyklovou a ujal se vedení v průběžné klasifikaci šampionátu. Vzápětí jej vyrovnal Luboš Hromádka, zatímco z Chabařovic notně potlučený Petr Marek vydřel druhé místo na úkor Mariána Jirouta.
Rozjížďka s číslem neměla zrovna fádní průběh. Jaroslav Bartek se nejprve objevil bez modrého povlaku. Vzápětí Roman Štola najel do pásky a musel dozadu na trestnou čáru. Poté si vysloužil varování za ulitý start a byl vyloučený za přejetí vnitřní čáry oběma koly.
Triumvirát kraluje
Boj o finále A třímala pevně v rukou velká trojka. Adam Nejezchleba na svém stadiónu neprohrál vůbec. Petr Marek přišel o bod pouze s ním, Karel Průša s oběma. Jenže pro nejlepší trojici začíná závod o velké body až ve finále A.
Dnes se mu ostatní nedokázali přiblížit. Jeho žhavý pretendent, Luboš Hromádka, upadl s Petrem Markem v první zatáčce čtvrté jízdy. Pardubičan měl po ráně do hlavy problémy s orientací, lékař závodu mu proto zakázal účast v repete. Nakonec ocitnul na startovním roštu finále B. Ještě předtím muselo přijít ke slovu céčko.
Jaroslav Bartek k němu nenastoupil. Roman Štola triumfoval stylem start – cíl před Filipem Kasanem, který získával závodnické zkušenosti i za cenu dvou pádů. Finále B se stalo kořistí Mariána Jirouta, kdežto Luboš Hromádka musel odrážet nápor Štěpánky Nyklové.
A konečně finále A. Adam Nejezchleba vypálil dopředu jako střela. Karel Průša jej nechytil, zatímco Petr Marek se v první zatáčce zlehka přetočil. Bylo vymalováno.
Podruhé se nezačíná optimálně
O nějakou hodinku po vítězném průjezdu Adama Nejezchleby cílem finále A se stopětadvacítky znovu chystaly na start. Od třinácti nula nula jej čekal pátý díl klasického šampionátu republiky. Rozjížďka s číslem jedna rozdala jeho karty přece jen poněkud nešťastně.
Nejrychleji odstartovala Štěpánka Nyklová. V prvním oblouku jí předčil Karel Průša. Ona však za mohutné podpory svých početných příznivců z tribuny hlídala Petra Marka. Závodník pražský Markéty se však přece jen v závěru dostal dopředu. Před cílem se ovšem přetočil a upadl. Blonďatá dívčina ji ž neměla šanci vyhnout se. Děsivá kolize se stala dílem okamžiku.
Petr Marek nedoznal vážnější újmy. Pro Štěpánku Nyklovou pádila sanitka z nemocnice, avšak ani její zranění nebyla nikterak vážná. Pomineme-li silný otřes mozku, jenž jí setřel ze vzpomínek celý incident. Řidítka její žebra jen silně narazila.
Druhý závod, stejný vítěz
Kolize se stala na cílové rovině, když už Roman Doleček svou šachovnicovou vlajkou odmávnul vítězného Karla Průšu. Repete nebylo třeba, ke slovu se dostaly technické body. Štěpánka Nyklová dostala dva, Roman Štola jeden, kdežto Petr Marek nic.
Letošní systém finále čtyř nejlepších jej však nedostal ze hry o pódium. Chabařovický odchovanec v pražské vestě měl za chabařovicko – liberecký víkend pádů už plné zuby. Jeho tělo bylo mnohde stejně modré jako jeho kombinéza, přesto nepřišel ani náznak rezignace-
Ve čtvrté jízdě jej sice porazil Adam Nejezchleba, jenž stejný kousek zopakoval i v šesté jízdě. To za jeho zády dojel do cíle Karel Průša a Petr Marek byl až třetí. Vabank rozjížďky s číslem osm ale zvládnul dokonale. Přitom se po vylétnutí pásky mohlo zdát, že je přesně tam, kde býval Baťa se svými dřeváky.
Zprvu byl až třetí za vedoucím Lubošem Hromádkou a Mariánem Jiroutem. Ve druhém výjezdu však projel mezi oběma Pardubičany jako nůž máslem. Vítězství dostaly do finále nejen jeho, nýbrž také Filipa Kasana.
Slovákovi chutnala klasická dráha, byť o poznání menší než jeho Žarnovica, o poznání lépe než jeho domácí Žarnovica. Ve třetí jízdě bral druhé místo na úkor Luboše Hromádky, ob jízdu později prvně ve své kariéře triumfoval. Právě tato trojka byla rozhodující na misce vah při pětibodové rovnosti s Lubošem Hromádkou.
Finále se stalo kořistí Adama Nejezchleby. Po jeho rychlém startu se za jeho zády seřadili Karel Průša, Petr Marek a Filip Kasan. Stopětadvacítky se dočkaly dvou vyhlášení vítězů a pak již liberecký ovál patřil českému šampionátu dvěstěpadesátek.
Pódiový hattrick Adama Nejezchleby
Ve startovním poli čtvrtlitrů hráli prim cizinci. A to tím spíše, když se Oliver Schmid ráno omluvil kvůli nevolnosti. Zprvu se zdálo, že podobný poměr nabídne rovněž pohled do výsledkové listiny. Dominik Hrbek vyšel v rozjížďce s číslem jedna naprázdno. Adam Nejezchleba ob jízdu později urval jediný bod na úkor Gregora Zorka.
Všechno se ovšem mělo otočit v rozjížďce s číslem šest. Maksymilan Pawelczak vletěl do pásky, ale za jeho prohřešek neslo vinu nefungující zelené světlo. Po restartu se v čele usadil Adam Nejezchleba. Za jeho zády se Dominik Barylka musel bránit Zoltánu Lovasovi a Maksymilianovi Pawelczakovi, jehož v posledním oblouku poslala na zem porucha spojky.
Polák doběhl s motocyklem do cíle, protože nula je přece jen více než písmenko, a při patu skóre by přece jen mohla co říct při řešení otázky postupu do finále. Jenže spojka zazlobila podruhé a Maksymilian Pawelczak se kvůli ní na rošt deváté jízdy prakticky ani nepostavil.
Adam Nejezchleba opět triumfoval stylem start – cíl. Další velké sólo přidal v rozjížďce s číslem deset. V okamžiku průjezdu cílem mu finále nemohl sebrat vůbec nikdo. Neporažený Kevin Nycz si v něm vybral třetí dráhu, z níž zamířil za svým dalším, tentokrát klíčovým triumfem.
Adam Nejezchleba se usadil za ním. Sotva odrazil Dominika Barylku, Polák zmobilizoval své síly a ve dvou závěrečných okruzích byl hodně nepříjemným protivníkem. A Kacper Cymerman jakbysmet. Nicméně český borec si nenechal na své druhé místo sáhnout a také ani potřetí nechyběl na pódiu.
MR 125 ccm na krátké dráze:
TOT
C
B
A
1. Adam Nejezchleba, Liberec (E)
3 3 3 3
12
1.
2. Karel Průša, Slaný
3 2 3 2
10
2.
3. Petr Marek, Praha
2 3 3 3
11
3.
4. Marián Jirout, Pardubice
1 3 2 3
9
1.
5. Luboš Hromádka, Pardubice
3 F/R 2 2
7
2.
6. Štěpánka Nyklová, Slaný
2 2 2 2
8
3.
7. Roman Štola, Mariánské Lázně
L 2 L 1
3
1.
8. Filip Kasan, SK – Žarnovica
1 F F 1
2
2.
9. Jaroslav Bartek, Praha
2 E 1 1
4
3.
Poznámka: varování za startovní přestupek Roman Štola v rozjížďce s číslem tři; lékař závodu zakázal Luboši Hromádkovi startovat v opakování čtvrté jízdy
MR 125 ccm:
TOT
FIN
1. Adam Nejezchleba, Liberec (E)
3 3 3 2
11
1.
2. Karel Průša, Slaný
3 3 2 3
11
2.
3. Petr Marek, Praha
X 2 1 3
6
3.
4. Filip Kasan, SK – Žarnovica
0 2 3 0
5
4.
5. Luboš Hromádka, Pardubice
2 1 0 2
5
6. Roman Štola, Mariánské Lázně
1 0 2 1
4
7. Marián Jirout, Pardubice
1 1 1 1
4
8. Štěpánka Nyklová, Slaný
2 – – –
2
MR 250 ccm:
TOT
FIN
1. Kevin Nycz, PL
3 3 3 3
12
1.
2. Adam Nejezchleba, Divišov
1 3 3 3
10
2.
3. Dominik Barylka, PL
3 2 3 1
9
3.
4. Kacper Cymerman, D
2 3 2 2
9
4.
5. Tilen Bračko, SLO
1 2 1 3
7
6. Zoltan Lovas, H
2 1 2 3
7
7. Adam Putkowski, PL
2 2 0 2
6
8. Filip Beczkowski, PL
1 1 2 1
5
9. Maksymilian Pawelczak, PL
3 0 – 1
4
10. Dominik Hrbek, Pardubice
0 1 1 0
2
11. Gregor Zorko, SLO
0 E 1 0
1
Poznámka: z původně přihlášených se omluvil Oliver Schmid; varování za startovní přestupek Kacper Cymernan v jedenácté jízdě
Chabařovice – 27. května
Sami pořadatelé připouštěli, že jít se svým tradičním Memoriálem Jiřího Hurycha do květnového termínu, brali jako riziko. Nicméně nakonec počasí nebylo o nic horší než v jejich charakteristickém června. Dráha se nechala opíjet vodou z modré sedmsetšestky a čtvrtý přebor byl zamotaný jako dlouhatánská anakonda stižená hyperaktivitou. Do boje o stupně vítězů se zapojilo rovnou šest závodníků. Na hrotu aktuální klasifikace se dlouho vyhříval neporažený Hynek Štichauer. Jan Macek, jehož v cíli šesté jízdy těsně předčil Jaroslav Vaníček, se ovšem po nepovedeném startu šestnácté jízdy nejprve dostal před Matouše Kameníka, aby v závěrečné zatáčce sebral Pardubičanovi vítězství. Když se poté vůbec nemazlil s Australanem Michaelem Westem startujícím s dánskou licencí, měli oba po čtrnácti bodech. Hynek Štichauer si vylosoval vnitřní pozici na startovním roštu rozjezdu a Janu Mackovi oplatil předchozí prohru již prakticky s vylétnutím pásky. Třetí skončil Vojtěch Šachl, který se ke svému premiérovému pódiu v půllitrech natáhl v osmé jízdě, v jejíž posledních metrem sebral tři body Matouši Kameníkovi. Jaroslavu Vaníčkovi a Janu Jeníčkovi sebraly vidinu na poháry poruchy motorů. Doprovodné stopětadvacítky vyhrál Karel Průša. Petr Marek skončil po pádu v nemocnici kvůli bolestem břicha a paže. Nicméně vrátil se do plochodrážního areálu po skončení závodu a netajil se plány startovat zítra v Liberci.
Úžasné odpoledne v Chabařovicích
Krásný den. K dokonalosti uklizený areál. A krásně připravená oranžová dráha. O tréninku ji blíže poznal Radek Bambuch a spolu s ním nechtěně také Matěj Frýza. Později Bruno Belan a díru do kombinézy si přivodil taktéž Daniel Halamka. Ale nic vážného a Memoriál Jiřího Hurycha v Chabařovicích mohl začít symbolickým startem pro místního odchovance, od jehož tragického odchodu letos uplynulo již dvaatřicet let.
Záhy přišla na řadu stopětadvacítky. Na rozdíl od praxe předchozích let nejely dopoledne na miniovále, nýbrž doprovodily přebor na klasické trati. Páska se rozhodla zlobit a nezvedla se vlevo. Napodruhé všechno klaplo dokonale a Petr Marek mohl pád dopředu.
Ta sebou měl ovšem Adama Nejezchlebu, který se s libereckým éčkem skvěle rozjíždí. Udeřil již vnějškem první zatáčky. Nicméně prakticky domácí Pražan své vedení hájil. Nepustil jej před sebe a rovněž ve druhém oblouku uhlídal vnitřní čáru.
Nájezd do druhého okruhu stejně poslal Adama Nejezchlebu ke třem bodům. Sotva projel cílem, patřil ovál přeboru. V rozjížďce s číslem jedna všem uletěl Jan Jeníček, aby do cíle dospěl s náskokem celé rovinky.
„Nepovedˇse mi start a ten Australan mě vyvezl,“ líčil v depu Jaroslav Vaníček. Na mysli měl Michaela Westa, jenž se díky sponzorovi s celou rodinou vydal od protinožců poznávat evropské ovály. Svou českou premiéru měl za dva body. A ještě více než Pražan byl zaskočený Matouš Kameník, jenž závod rozehrával s jednou velkou nulou.
Rozjížďka s číslem dvě viděla hladký triumf Jana Macka před zraky Vojtěcha Šachla, vzápětí se podobným stylem prosadil Hynek Štichauer. „Uvidíme,“ nechal se Pardubičan slyšet v depu. „Teď jdu zvenku. Chtělo by to přidat, červená a modrá dráha jsou dnes výhoda.“
I se žlutým povlakem na své přilbě Hynek Štichauer v šesté jízdě nezaváhal a hned dvakrát odjel nejlépe od startu páté jízdy. Opakovalo se kvůli Radku Bambuchovi, jenž upadl ve druhé zatáčce. Boj o stupně vítězů se sympaticky zamotával. Jan Macek dlouho vedl rozjížďku s číslem šest, nicméně mu nebylo přáno srovnat šestibodový krok s Hynkem Štichauerem.
Jaroslav Vaníček nemůže uvěřit, že šestou jízdu skutečně vyhrál:
„Myslel jsem si, že jsem byl až druhej. Zkoušel jsem to najíždět po venku a nakonec to vyšlo.“
Na poslední chvíli totiž Jaroslav Vaníček uspěl se svým útokem a sebral Janu Mackovi tři body. Kopřivnický odchovanec se na metě ohlédl, aby svého mladšího kolegu spatřil vedle sebe. Metu protnuli oba takřka současně.
„Kdo vyhrál?“ řval v dojezdovém kole Jan Macek pod přilbou na Jaroslava Vaníčka, který jel vedle něho. Odpověď přišla až z věže. Jaroslav Vaníček. Oba se tím pádem dostali na pět bodů, což v rychlém sledu vyrovnali Michael West a Vojtěch Šachl. Australan neměl sobě rovného již po vylétnutí pásky, kdežto junior pražské Markéty celá čtyři kola odrážel Matouše Kameníka.
Drama graduje
Mistrovský závod stopětadvacítek předcházel vždy každou sérii velkých hochů. V otázce dramatičnosti si s nimi nikterak nezadal. Ve druhé jízdě vypálil dopředu Adam Nejezchleba, jenž bez sebemenších skrupulí nechal Adama Nejezchlebu, aby si při věčných útocích na první příčku lámal jeden zub za druhým.
V rozjížďce s číslem tři se Petr Marek prosadil do vedení před Karla Průšu již v úvodním nájezdu. Jenže osud mu nechystal zrovna příjemné věci. Ve čtvrté jízdě upadl při útoku na vedoucího Adama Nejezchlebu v první zatáčce a skončil v nemocnici, protože si stěžoval na bolest břicha. Naštěstí byl jen hodně potlučený a on se vrátil do Chabařovic ještě před koncem závodu.
Mezitím si opět zahaprovala páska a teprve po odstranění poruchy si Adam Nejezchleba mohl dojet pro tři body, aby zůstal neporažený. Jenže všeho do času. Karel Průša na nové pneumatice nejprve kraloval páté jízdě před zraky Štěpánky Nyklové, aby hned posléze odvedl svého elektrického soka.
Oba tak či onak postoupili do finále, kde se s nimi postavila na rošt již jen Štěpánka Nyklová. Nikdo další totiž nevyrovnal dvojku a trojku nepřítomného Petra Marka. Luboš Hromádka mohl o to víc litovat svého pádu v úvodní jízdě. A také porážky od Štěpánky Nyklové v rozjížďce s číslem pět.
Finále stopětadvacítek se sice odbylo před šestnáctou jízdou hlavního závodu, ale zachovejme kontinuitu našeho vyprávění a dejme vyvrcholení kolibříků přednost. Karel Průša ani tentokrát nezaváhal a vyhrál stylem start – cíl před Adamem Nejezchlebou a Štěpánkou Nyklovou.
Jan Jeníček vysvětluje své odstoupení v deváté jízdě:
„Rachot v motoru. Vypustili jsme olej, byly tam špony, Hynek si myslí, že je to vahadlo.“
Boj o Memoriál Jiřího Hurycha pokračoval devátou jízdou. „Bylo to o chlup,“ vracel se Jan Macek ke své předchozí porážce s Jaroslavem Vaníčkem. „Moh‘ jsem ho vyvézt, ale nechtěl jsem bejt hajzl.“
O pár sekund později na jeho kontě přistály další tři body. Sice perfektně odstartoval, ale pomohla mu také smůla Jana Jeníčka, který s poruchou motocyklu zastavil v první zatáčce.
Hned poté se Jaroslav Vaníček vecpal pod vedoucího Jana Hlačinu již v prvním oblouku. V jedenácté jízdě Hynek Štichauer prakticky na stejném místě objel Vojtěcha Šachla, přičemž oba za sebou nechali Michaela Westa. V rozjížďce s číslem dvanáct opět blikala červená světla.
Štěpán Melč naštěstí svou svíci při vylétnutí pásky neodskákal ničím jiným než přívalem nového závodního poznání. A při repete dokonale kraloval Matouš Kameník. Na hrotu aktuální klasifikace dlel i nadále neporažený Hynek Štichauer. Jan Macek ztrácel bod. Jaroslav Vaníček a Vojtěch Šachl dva.
Verdikt poslední série
V rozjížďce s číslem čtrnáct se Vojtěch Šachl dostal před druhého Štěpána Melče teprve spodní stranou druhé zatáčky. Jaroslav Vaníček mezitím suverénně vedl. O tři body však téměř přišel, když v závěru málem vystoupil ze svého motocyklu za jízdy.
„Už jsem si myslel, že padám,“ vyprávěl v depu. „Ale nepadal jsem. Motorku mám pod kontrolou. Stačilo jen ubrat plyn.“
Šestnáctá jízda boj o pódium pořádně zamotala. Vedení se ujal Hynek Štichauer, avšak musel čelit nájezdům Matouše Kameníka. K němu se přidal i Jan Macek, který se v závěrečné zatáčce třetího okruhu dostal spodem na druhou příčku. Se dvěma body se nespokojil a z posledního výjezdu podjel vedoucího Hynka Štichauera.
Jan Macek komentuje svůj triumf v rozjížďce s číslem šestnáct:
„Start nevyšel. Musel jsem hledat jinou alternativu. Přečet‘ jsem si je oba. To ale byla jízda!“
Obsazení pódia se začalo rýsovat na začátku závěrečné série. Nejprve Vojtěch Šachl odvedl Jana Jeníčka a s dvanácti body mohl pomýšlet hodně vysoko. „Konečně, jsem spokojenej,“ nechal se slyšet.
Ani zdaleka však neměl pohár jasný. V rozjížďce s číslem osmnáct jeho skóre mohli vyrovnat či překonat Hynek Štichauer a Jaroslav Vaníček. Pražan však zůstal stát hned v úvodním oblouku se zadřeným motorem. Pardubičan zahrál sólo a se čtrnáctkou u svého jména mohl čekat, co na to Jan Macek. A také Michael West, který rovněž větřil šanci na pódium.
Australan skvěle odstartoval, ale Jan Macek se s ním nikterak nemazlil a na protilehlé rovince jej poslal do bariéry. Naštěstí se celá causa obešla bez pádu. Až ve třetím kole poslal prasklý šroub u háku na zem Daniela Halamku. To už ale vedoucí borci byli v závěrečném okruhu a nebylo proto třeba opakovat.
Závěrečný triumf poslal Matouše Kameníka jen na sedmou příčku a pak mohl program v Chabařovicích vyvrcholit rozjezdem o prvenství. „Rozhodl start,“ rozhodil rukama Jan Macek, který se celou dobu díval na záda Hynka Štichauera. „Kdo jel lajnu, byl tam, dráha už byla rozbitější.“
Hlasy z depa
„Přebory dělej rekordy v délce trvání závodu,“ glosoval Hynek Štichauer. „Ale hezký závody. Jezdím sem rád. Mlaďáci jdou na krev, nemám to zadarmo. Potřebuju závodit. Máca si mě přečeť, já už v posledním vinglu nebyl soustředěnej., když mě předjel. V rozjezdu jsem si vylosoval vnitřek, tím pádem jsem měl lepší první zatáčku.“
„Výborný, jsem spokojený,“ říkal Jan Macek. „Vyzávodil jsem si, vydřel si druhé místo. Fungoval jsem, motorka jela skvěle, mechanik makal, spravil jsem si chuť po Polsku. Tam to v extralize U24 není jednoduché.“
„Já jsem sem přijel jako na každý závody s tím, že bude bedna,“ nešetřil Vojtěch Šachl sebevědomím. „Dneska se to povedlo, i když trochu taky náhodou. Jardovi odešel motor, jinak jsme si to rozdali v rozjezdu. Někdy jsem měl dobrý straty, jindy blbý, celkově to nebylo špatný, ale dobrý. Děkuj taťkovi a Martinu Šťastnýmu za práci v depu a všem, co mě podporujou.“
„Až na tu poslední jízdu dobrý,“ líčil Jaroslav Vaníček. „Zadřel se mi motor. Smůla, ale jsou to závody. Snad to s bednou vyjde příště. A v první jízdě se mi nepovedl start, zavřel mě ten Australan.“
„Dráha byla dobrá,“ chválil Jan Jeníček. „Motorka jela taky dobře, takže spokojenost. Jen škoda toho defektu…“
Liberec – 26. května
Mít v garáži stroj času, to by byla věc! Podívat se do budoucnosti, zjistit, jak investovat, sázet, jak se rozhodnout, jestli si vzít Máňu nebo Julču! I v Liberci podobné zařízení najdete maximálně v regálech s knihami žánru science fiction. Přesto přijdete-li aspoň na jeden ze tří nedělních závodů, do zítřků rozhodně nahlédnete. Navíc se stanete svědky mnoha premiér a bůh suď, nebudete-li o nich vyprávět svým vnoučatům.
Jedenáct, třináct, patnáct. To jsou klíčové číslovky liberecké neděle. Přesně v tolik hodin jsou naplánovány začátky závodů českých šampionátů nižších kubatur. Nejprve stopětadvacítky na malém oválu, pak stejná kubatura na klasické trati a nakonec čtvrtlitry. Ty na velké dráze. Pochopitelně.
Ve všech třech případech bude v akci Adam Nejezchleba. Pražský vlasáč by na závodních motocyklech nejraději i spal. A to ještě kvůli plochodrážnímu víkendu vynechá sobotní flat track ve Slaném, ačkoliv při jeho úvodním podniku v Pardubicích dokonale opanoval mládežnickou kategorii. A konec konců, do přeboru v Chabařovicích by mohl i s dvěstěpadesátkou.
Do stopětadvacítek nastoupí s elektrickým motocyklem. Stejně jako v sobotu v Chabařovicích. Nicméně neděle počet jeho rivalů rozšíří. Do Liberce přijede Roman Štola. A malý ovál se stane svědkem závodní premiéry Jaroslav Bartka.
Začínající pražský kolibřík doposud jezdil jen své vlastní vložené rozjížďky při pohárové sérií PRO-TEC Speedway Mini Cup. Klasický ovál se o dvě hodiny později stane svědkem zápisu do historie slovenské ploché dráhy. Vůbec poprvé se do závodní akce s osminkovým motorem pustí závodník s licencí SMF, jímž bude Filip Kasana.
Nedělní pořad vyvrcholí dvěstěpadesátkami. Jejich český šampionát se bez cizinců neobejde. Vždyť z našich závodí jen tři. Ale závody na našich oválech slouží za bernou minci rovněž slovinskému šampionátu a hodí se do plánů borců polské a ostatně i další národnosti.