Willing – 6. srpna
Volný mezinárodní závod v německém Willingu vyhrál včera Němec Herbert Rudolph. Na stupních vítězů mu dělali společnost krajan Sirg Schützbach a Angličan Phil Ashcroft. Jaroslav Pták skončil pátý, Karel Kadlec šestý. „Nejeli jsme špatně,“ řekl plzeňský závodník magazínu speedwayA-Z. „Líp už to nešlo. Ve finále jsem už nemohl.“

Tibro – 5. srpna
Nehoráznou smůlu měl Zdeněk Schneiderwind ve volném závodě na dlouhé dráze ve švédském Tibro. Vyhrál všechny jízdy, ale ve finálové jízdě si uknul do pásky. „Byla to škoda,“ komentoval incident pro magazín speedwayA-Z samotný závodník. Ve finále nakonec vyhrál Erik Eijbergen. Podnik byl provázen psím počasím. Pořadatelé dokonce vrtali do oválu díry a sypali na ní náklaďáky pilin, aby dostali pryč vodu napadanou z nebes.

Mšeno – 25. června
Mšeno prozatím v letošním roce nemá štěstí na počasí. Kvůli přívalovým dešům muselo být přeloženo české finále. A slibný test match naší a polské juniorské reprezentace byl dokonce úplně zrušen. Diváci tak na útulném stadiónu se siluetou Bezdězu v pozadí mohli zatím vidět pouze prvomájovou první ligu. A koncem června ještě mistrovství světa, by v uvozovkách, jak píší Mšenské noviny.


Motocyklová sezóna je v plném proudu. Náš JAWA-MOTO-ČZ Veteran Club Mšeno pořádal v sobotu 25. června „1. Mistrovství světa stadionů na ploché dráze“ ve Mšeně. Účast nebyla tak velká, jak jsme původně předpokládali, ale díky krásnému slunečnému počasí a nadšení všech diváků proběhlo toto mistrovství ve velmi pohodovém a veselém duchu.

Závodů se účastnilo celkově osm jezdců. S potěšením můžeme konstatovat, že první a třetí místo tohoto mistrovství světa obsadili členové našeho klubu.

Zvítězil Tomáš Andelt (JMČZ Mšeno), druhý skončil Mikuláš Treml (Mladá Boleslav) a třetí Vlasta Kožnar (JMČZ Mšeno). Cenu za nejhezčí stroj si odvezl Miroslav Linhart z Mladé Boleslavi za svůj Stadion S 22. Cenu za nejlepší úpravu získal Mikuláš Treml z Mladé Boleslavi se Stadionem S 11.

Na závěr bychom rádi poděkovali všem jezdcům za účast v závodě, divákům za jejich spontánní fandění a v neposlední řadě také SK Mšeno a Plochodrážnímu klubu Mšeno za poskytnutí prostor. S pozdravem „Sportu zdar a motorismu zvl᚝“ se náš klub těší na setkání se všemi příznivci motorů v příštím roce.

Všechno už tu jednou bylo:
Už ve třicátých letech se díky produkci motokol Jawa Robot a ČZ 100 dostal motocyklistům do ruky nejen levný dopravní prostředek, ale také sportovní náčiní. V sériové podobě se však objevovaly pouze v motocyklových soutěžích, tehdejších předchůdcích současného endura. Není však známo, zda by se někdy s nimi jezdila plochá dráha.

Přelomová akce se však uskutečnila 8. června 1939 v Ostravě. Za protektorátu se nesměly konat motoristické podniky. Osm výborných severomoravských závodníků představilo divákům na stadiónu Střelnice po skončení cyklistických závodů v sedlech motokol do 100 ccm. Z KO systému vylučovacích jízd vyšli nejlépe Šrom, Kurzawa a Bartoš. By nikdo oficiálně nemohl hovořit o ploché dráze, paralela je nabíledni.

Po válce se na mnoha místech konaly závody sériových strojů a to i na ploché dráze. Jsou známy závody mopedů v Českých Budějovicích a Žatci. V nedávné době se závodníci na mopedech představili divákům pardubické Zlaté přilby.

Zdroj: Text a foto: Jindřiška a Ladislav Homolkovi, Mšenské noviny.

Lonigo a Olching – uplynulý víkend
Bratři Drymlové zažili vcelku povedený víkend. V sobotu skončili v pořadí Aleš – Lukáš za vítězným Scottem Nichollsem v Golden Gala v Lonigu. A včera se výrazným způsobem podíleli na výhře Diedenbergenu v německé bundeslize. Aleš nasbíral třináct bodů, Lukáš o jeden méně.

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Liberec – 23. července
Nová dráha v libereckých Pavlovicích se v sobotu odpoledne dočkala svého prvního závodu. Nejprestižnější finálovou jízdu, O pohár primátora města Liberce, vyhrál domácí Věroslav Kollert. Během čtyř kol porazil Němec Kevina Wolberta, Vladimíra Višvádera i Petra Vandírka, který byl jako obhájce vítězství z roku 1991 přímo dosazen. Krajský přebor stopětadvacítek ovládl slánský gang. Věnce si rozebral v pořadí Michal Dudek, Roman Čejka a Radmi Chod.


Společenská událost i kaskadérské kousky
Pauza, která nastala v pořádání závodů na pavlovickém stadionu byla ukončena. Již od čtvrtku mohl každý závodník vyzkoušet, jak se jezdí na nové dráze. Pátek už byl plný napětí, jak dopadne přijetí na radnici. Mnozí závodníci byli mile překvapeni přístupem, jakým se město ujalo spolupořadatelství.

Co však hodně znervózňovalo, bylo počasí. Přeháňky byly silnější a čím dál častější.
Pátek však pokračoval večer na zábavě u prasete a piva. Před slavnostním vylosování čísel závodníků se gratulovalo Zdeňku Šuranskému k jeho devatenáctým narozeninám, Věroslavům Kollertovým k svátku a Jiřímu Hejtíkovi, rozhodčímu závodu, k padesátce.
Losování startovních čísel pak ukončilo oficiální páteční program a závodníci s doprovodem plným douškem čerpali síly na sobotní závod.

Sobotní závod odstartovaly stopětadvacítky. Po čtvrté rozjížďce se závod přerušil a závodníci se šli představit divákům. Přišli s motocykly a po krátkém úvodu se pustili do bojů.
Počasí strašilo a chvíli to vypadalo dost špatně. Nakonec se však umoudřilo a závodní tra nepotřebovala větších úprav.

Domácího prostředí plně využil Věroslav Kollert, který proměnil všechny své starty ve vítězství. Liberecký junior se však nespokojil jenom se závodní jízdou, ale po finálových rozjížďkách bavil diváky jízdou pod motocyklem, na zadním kole a pozadu, kdy sedí na řidítkách.

Věroslav Kollert také dodržel slib divákům a ukázal další kaskadérskou premiéru na plochodrážním motocyklu. Nechal si přes ochranou přilbu nasadit neprůhledný pytel, který si předtím mohli diváci vyzkoušet. Pomalu se rozjel a pak dokázal ve slušném tempu obkroužit stadion s pytlem přes přilbu. Startovací zařízení sice bylo hodně blízko, ale dokázal to, co se ještě nikomu nepodařilo.

Dramata finálových jízd
Finále O Pohár města Liberce mělo jednu velkou raritu. Na startu se sešli čtyři závodníci ze
tří států a na třech různých značkách motorů. Věroslav Kollert sedlal GM, Němec Kevin Wölbert a obhájce z jednadevadesátého Petr Vandírek Jawu a Vladimír Višváder BM.

Systémem start-cíl zvítězil Věroslav Kollert, druhý byl Kevin Wölbert a třetí Vladimír Višváder. Čtvrtý Petr Vandírek jízdu nedokončil.

Alfavaria cup vyhrál Lukasz Kasperek, druhý byl František Liebezeit a třetí Tomasz Schmidt. Michael Möller jízdu nedokončil po pádu na startu.

V Kooperativa Cupu nejlépe odstartoval Martin Vaculík a zvítězil ve stylu start-cíl. Za ním o druhé místo bojovali Alexandro Novello s Adamem Vandírkem. Úspěšnější byl nakonec pražský junior. Alexandra Novella nakonec porazil i Zdeněk Šuranský, který si dojel pro třetí místo.

V Poháru ploché dráhy Pivovar Konrád zvítězil Jaromír Otruba. V něm nenastoupil Marcin Belkot kvůli naraženým zádům z předchozí jízdy a Jan Markvart vinou poruchy motocyklu.

Malé finále stopětadvacítek se jelo zpočátku ve třech. Pavel Pučko byl rozhodčím Jiřím Hejtíkem už předtím diskvalifikovaný do konce závodu pro nesportovní chování po pádu v semifinálové jízdě.

Vedl Jaroslav Slavata, než byla jízda přerušena. Petr Vaic se totiž srazil s Martinem Wasyliwem a oba spadli. Petr Vaic byl vyloučen a Martin Wasyliw pro zranění ruky nenastoupil. Takže v opakování jel jen Jaroslav Slavata.

Ve velkém finále bez problémů zvítězil dánský jezdec Lars Ravn Jensen. Za ním následoval Michal Dudek a až na cílovou rovinu bojovali Roman Čejka s Radimem Chodem. Úspěšnější byl Radim Chod.

Hlasy z depa
Vladimír Višváder: „Krásná šou, takové jsou závody v Anglii, přitažlivé pro diváka, na tak malém oválu se stále něco děje.“

Petr Vandírek: „Závody byly dobrý, myslel jsem že dopadnu líp, dostal jsem ránu bahnem do brýlí, nic jsem neviděl, tak jsem jízdu skončil. S jízdou syna jsem spokojen, jsou to pro něho zkušenosti.“

František Liebezeit: „První dvě jízdy jsem jel jako trénink, protože netrénuju a než jsem se dostal do tempa, tak byl konec. Svými chybami a nevyježděností jsem se v závěru jízdy připravil o potřebné body, které mi pak chyběly. S průběhem závodu jsem spokojen, protože jsem stačil nejlepším – nebalím to, jedu dál. Závod v Liberci byl nejlepší, co jsem jel i viděl u nás v posledních letech, z organizačního hlediska výborně pojato. Hodně předních klubů by se mohlo učit, jak se dělá závod. Nikomu nevadilo počasí, ani jezdcům, ani dráze, ani divákům. Dráha super!“

Martin Vaculík: Krátky ovál, nie som zvyknutý na tak krátku dráhu. Prvýkrát v životě som šiel na tak krátkej dráhe. Skúšal som GM, ktorý mi požičal pán Kollert po dohode s pánom Kasperom. Šiel som hned ostrú rundu bez tréninku, je to lepšie ale chce to zvyknú si na tento motor.“

Adam Vandírek: Dráha je hezká, rychle jsem si na ni zvykl a sedla mi. Závody byly hezký, prvně jsem závodil proti tátovi – zatím je lepší.

Pořadí po základní části:

1. Věroslav Kollert, Liberec	3 3 3 3 3	15
2. Kewin Wölbert, D	3 2 3 3 3	14
3. Vladimír Višváder, Březolupy	2 3 2 3 2	12
4. Petr Vandírek, Plzeň	3 0 3 1 3	10
5. Michael Möller, D	0 1 3 3 3	10
6. Tomasz Schmidt, D	2 3 1 2 2	10
7. Lukasz Kasperek, PL	3 0 2 2 2	9
8. František Liebezeit, Mšeno	1 2 2 2 2	9
9. Adam Vandírek, Markéta Praha	2 3 0 2 1	8
10. Martin Vaculík, Žarnovica (SK)	1 2 1 1 1	6
11. Zdeněk Šuranský, Mšeno	2 1 0 1 1	5
12. Alessandro Novello, I	0 1 2 1 1	5
13. Jaromír Otruba, Mšeno	1 1 1 0 0	3
14. Petr Babička, Slaný	0 2 E 0 0	2
15. Marcin Belkot, PL	1 T 1 0 F	2
16. Jan Markvart, Plzeň	F X – – –	0

Finálové umisovací rozjížďky:

Pohár primátora města Liberce:
1. Věroslav Kollert, Liberec
2. Kevin Wölbert, D
3. Vladimír Višváder, Březolupy
4. Petr Vandírek, Plzeň

ALFAVARIA Cup:

1. Lukasz Kasperek, PL
2. František Liebezeit, Divišov

3. Tomasz Schmidt, PL
4. Michael Möller, D

Kooperativa Cup:
1. Adam Vandírek, Markéta Praha
2. Martin Vaculík, SK
3. Alessandro Novello, I
4. Zdeněk Šuranský, Mšeno

Plochá dráha Pivovar Konrád Cup:
1. Jaromír Otruba, Mšeno
2. Petr Babička, Slaný
3. Marcin Belkot, PL – nestartoval pro zranění
4. Jan Markvart, Plzeň – nestartoval pro technické problémy

Přebor Libereckého kraje 125 ccm:
1. Michal Dudek, Slaný
2. Roman Čejka, Slaný
3. Radim Chod, Slaný
4. Jaroslav Slavata, Markéta Praha
5. Martin Wasyliw, Mšeno
6. Petr Vaic, Plzeň
7. Pavel Pučko, Markéta Praha
8. Jakub Fencl, Markéta Praha

Samostatně hodnocená kubatura do 85 ccm:
1. Lars Ravn Jensen, DK

Foto: Pavel Pučko

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mariánské Lázně – 23. července
V sobotu se na mariánskolázeňském pískovém ovále uskutečnil podnik mistrovství Evropy plochodrážních veteránů. Diváci, kteří dali přednost tomuto závodu před Divišovem nebo Libercem, nemuseli litovat. Stali se svědky dvaceti skutku dramatických jízd, ve kterých mnozí z jezdců předvedli až nečekané nasazení a odvahu. Ve třídě dvouventilových strojů nakonec triumfoval Angličan Garry Smith před Němci Ernstem a Greiselem. Na stupně vítězů pro čtyřventily se vešli pouze jezdci hájící britské barvy. Zvítězil John Hartley před Paulem Evittsem a Maurice Jonesem.
Brány lehkým deštíkem zkrápěného stadionu přivítaly v časném sobotním odpoledni první návštěvníky. Těch pravda ze začátku nebylo mnoho, ale ještě v průběhu závodu se jejich počet o něco rozrostl, takže v konečném výsledku a s ohledem na ojedinělou termínovou kolizi a menší nepřízeň počasí se dalo hovořit o důstojné divácké kulise.

Oproti minulým ročníkům byla letošní jezdecká účast méně hojná. Startovní listina, která dříve čítala kolem padesátky jezdců, se letos smrskla na pouhých jednadvacet jmen. Nicméně z favoritů nechyběl prakticky nikdo, takže se tento fakt nikterak výrazně nepodepsal na kvalitě závodu. Na startu se neobjevil například Oswald Lasarzik, přestože jeho zelená Jawa stála v depu. Angličan Mick Cook s manželkou byli tentokráte v Mariánských Lázních pouze jako diváci a ve startovním poli chyběl i Rakušan Anton Wannasek. Přesto se parkoviště závodních strojů jen hemžilo známými tvářemi ostřílených harcovníků. Za pohled stála i burza starých plochodrážních speciálů a nezbytných náhradních dílů.

Když přišel na řadu slavnostní nástup, umoudřilo se i počasí a ze zamračeného nebe přestalo kapat. Stejně jako v loňském roce se závod musel obejít bez účasti českého jezdce. I když Němec Petr Dejmek, který jezdil dříve také pod rakouskou vlajkou, nemá do Čecha nikterak daleko. Jeho mluva je stejně česká jako jeho jméno.

Právě Dejmek se stal smutným hrdinou první jízdy kategorie dvouventilů. Porucha motoru na protilehlé rovince ho vyřadila nejen z této rozjížďky, ale rovněž definitivně ukončila jeho účinkování v celém závodě. “Je to v p…..! Zachrastilo v tom a byl konec. Hned v první jízdě!” znělo jeho vysvětlení vstříc přibíhajícímu mechanikovi. Do této úvodní jízdy, která se kvůli redukovanému počtu jezdců jela podle upraveného schematu o sedmi jezdcích, nejlépe odstartovala norsko-německá dvojice Jacobsen – Greisel. Jejich dominance však netrvala ani půl kola, když se kolem nich nádherným manévrem protáhl Angličan Garry Smith. Ten postupně zvětšoval svůj náskok a bez problémů si dojel pro šest bodů za první místo. Na čele druhé jízdy se po vyvedeném startu usadilo německé eso Hartmut Ernst, ale pak začal jeho motor stávkovat a veteránský exšampión se začal postupně propadat až na samotný chvost, který však k jeho štěstí představovala v této jízdě pátá příčka. Z vítězství se tak mohl radovat jeho krajan Jürgen Brückner.

Pak přišly na řadu čtyřventilové stroje. Po startu šel do čela velký favorit Angličan Maurice Jones. Tam však vydržel jen jedno kolo. Pak se přes něj přehnal jeho krajan a loňský vítěz Chris Hendriksen. Na třetí pozici projel cílem další z Angličanů Jahn Hartley. Jasným králem druhé jízdy se stal Paul Evitts, který rovněž hájil barvy britského království. O druhé místo svedli nádherný souboj Nor maďarského původu Miklos Nemeth a známý italský veterán Francesco Barbetta, který nakonec Nemethovi podlehl.

Po přestávce na úpravu dráhy vyjely na dráhu znovu dvouventilové stroje. Garry Smith opět nezaváhal a s obrovským náskokem si dojel pro dalších šest bodů. Na druhém místě dojel Greisel a po nádherném závěrečném útoku se na třetí pozici před svého krajana Briana Bassetta prosadil Brad Davis. V šesté jízdě se znovu potkali Ernst a Brückner. Zatímco se druhý jmenovaný pohodlně usadil na čele, musel se Ernst pracně probíjet přes dravého Jacobsena na druhou příčku. Ve třetí rozjížďce čtyřventilů na sebe narazili dva velcí kandidáti na vítězství Evitts a Hendriksen. Startovali vedle sebe a v nájezdu do první zatáčky se dostali do vzájemného kontaktu kolo na kolo. Uhnout nechtěl ani jeden. Hendriksen nakonec podržel plyn o něco déle a ve výjezdu ze zatáčky ukázal svému krajanovi záda. Na veterány to byl nevídaný souboj, do kterého nedokázal zasáhnout ani v cíli třetí Francesco Barbetta. V jízdě s číslem osm, tedy čtvrté jízdě čtyřventilů se odehrál další souboj v první zatáčce. V něm se ocitli Angličané Jones a Hartley. Starší Jones nakonec prokázal více dravosti a odvahy a z první zatáčky vyjížděl s mírným náskokem. Hartley byl však na rovinkách očividně rychlejší a ve druhém kole Jonese předjel.

Začátek třetí série připomínal úvodní jízdu závodu. Start se opět nejlépe povedl Jacobsenovi s Greiselem, ale za nimi jedoucí Smith si v nájezdu do druhé zatáčky vyšlápl nejdříve na Greisela a v tomtéž místě o kolo později i na Jacobsena. Ten nakonec ještě podlehl na cílové čáře útočícímu Greiselovi. Desátá jízda opět nepřinesla mnoho štěstí Ernstovi. Po nádherném startu si vypracoval velký náskok, který mu vydržel téměř celá čtyři kola. Leč v poslední zatáčce před cílem ho znovu zradil jeho motocykl. Zklamný německý jezdec nakonec za velkého aplausu diváků dotlačil svůj stroj do cíle a získal alespoň cenné dva body. V další jízdě se znovu utkali Jones a Hartley. Tentokrát měl lepší start Hartley, ale Jones se vnějškem dostal na první pozici, kterou před dotírajícím reprezentačním kolegou uhájil až do cíle. Chris Hendriksen si v další rozjížďce zopakoval své vítězství nad Evittsem.

Jízda s číslem třináct, která vloni připravila Hartmuta Ernsta o účast ve finále, mu letos přinesla o něco více štěstí v podobě hladkého triumfu nad Angličanem Haynesem a Franzem Greiselem. Garry Smith, který byl bezesporu nejvíce předjíždějícím jezdcem závodu, potvrdil toto pravidlo i v další jízdě, když ve druhé zatáčce podjel Brücknera a dostal se tak na první místo. Se čtyřmi triumfy ze čtyř jízd se stal nejlepším jezdcem ve své kategorii. O svou neporazitelnost přišel v patnácté jízdě Chris Hendriksen. Odolal sice mohutnému útoku Barbetty ve výjezdu z první zatáčky, ale o kolo později na tom samém místě už nečekaně rychlému Italovi podlehl. Ke konci jízdy mu ještě začal vypovídat službu motor a musel tak přepustit druhou pozici Johnu Freemanovi. V poslední rozjížďce základní části se počtvrté a ne naposledy utkali John Hartley a Maurice Jones. Hartley byl rychlejší a svého staršího kolegu porazil. Třetím místem si bez většího úsilí jistil finále Paul Evitts.

Po další úpravě dráhy přišly na řadu finálové jízdy A a B. Nejprve se jelo dvouventilové béčko. V něm triumfoval s obrovským náskokem Angličan Frank Yates před svým krajanem Davisem, skotským horalem Blackwoodem a dalším Britem Gommem. Slabou účast mělo finále B mezi čtyřventily. Po výjezdu z depa zhasl Nemethovi motor a i přes usilovnou snahu se ho už mechanikům nepodařilo nahodit. Jelo se tak pouze ve třech. Zvítězil John Freeman před Jürgenem Juckniesem, který se v posledním kole dostal přes Fuchse. Walter Fuchs je na dráze výraznou personou. Ne snad svými výkony, ale spíše svou postavou, která nabývá zejména v břišních partiích neplochodrážních parametrů torpéda. Přesto nikdy neošidí své jezdecké nasazení a na rovinkách předvádí nádherný předpisový styl jízdy.

Velice dramatické bylo finále A dvouventilové kategorie. Nejlepší start měl tradičně Jacobsen, ale vnějškem se přes něj přehnal Ernst a s nádherným stylem se usadil na čele. Do stíhací jízdy se za ním pustil Garry Smith a ve druhém kole jej na protilehlé rovince předstihl. V posledním kole se ještě Greisel posunul na třetí místo před Brücknera.

Mezi čtyřventily se nejlepší start povedl Jonesovi, ale za ním jedoucí Hartley nabral na rovince obrovskou rychlost a v nájezdu do druhé zatáčky Jonese doslova převálcoval. Na druhé místo se před Jonese ještě stačil prosadit Paul Evitts. Potvrdil tak jednoznačnou dominanci britských barev v letošním ročníku veteránů.

V rámci udělování cen vítězům na které dokonce vysvitlo slunce, předal ještě Jaroslav Juhan Garry Smithovi Zlatou přilbu Franty Juhana, jako vítězi memoriálu tohoto nezapomenutelného jezdce.

Zbývá jen dodat, že se letos Automotoklubu Mariánské Lázně opět podařilo uspořádat vynikající závody, které si na zdejším nádherném pískovém ovále již vybudovaly úspěšnou tradici. Těm k dokonalosti chybí snad jen účast českých barev, ale neopakovatelná atmosféra a množství ostrých soubojů na dráze byly dozajista dostatečnou odměnou pro věrné diváky a fanoušky.

Foto: Jiří Bayer

Dvouventily:
1. Gary Gerard Smith, GB
2. Jürgen Bruckner, D
3. Franze Greisel, D
4. Hartmut Ernst, D
5. Brad Davis, GB
6. William Haynes, GB
7. Jan Jacobsen, N
8. Tom Blackwood, SCO
9. Brian Baset, GB
10. Frank Yates, GB
11. Roy Gamm, GB

Čtyřventily:
1. John Hartley, GB
2. Paul Evitts, GB
3. Maurice Jones, GB
4. Chris Hendriksen, GB
5. Francesco Barbetta, I
6. John Freeman, GB
7. Jürgen Juckneis, D
8. Walter Fuchs, D
9. Mikols Nemeth, H