AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 3. listopadu
Včera proběhl na pražské Markétě poslední letošní trénink se specifickým názvem Rozlučka se sezónou 2005 neboli Závěrečná. Zúčastnili se téměř všichni, pro které je tento nádherný sport téměř srdeční záležitostí.

Na ovále se představili borci od nejmladších nadějí až po ostřílené mazáky levých zatáček. Samozřejmě nechyběli ani sponzoři a rodinní příslušníci. Dokonce přiletěla i skupina britských příznivců z Berwicku. Svézt se na plochodrážním motocyklu mohl v podstatě každý, kdo měl chu a odvahu.

Pak se většina přítomných přesunula na pozvání od majitele a jednoho ze sponzorů do restaurace Staroměstská jáma v centru Prahy. Skutečně mohu potvrdit, že tečka to byla doopravdy důstojná.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 27. října
Na pardubickém plochodrážním stadionu se minulý čtvrtek konal zhruba dvaáctý ročník Memoriálu Jana Bechera. Slovo zhruba jsem použil naprosto záměrně, protože od doby jeho vzniku nikdo nevedl přesnou evidenci počtu konaných ročníků, také zřejmě proto, že to není zase až tak důležité, nebo se jedná o akci, která slouží především pro pobavení všech zúčastněných. To byl totiž hlavní záměr jeho zakladatele, bývalého jezdce pardubické základny SVS Stanislava Urbana, který se bohužel z účasti na letošním ročníku omluvil. Ostatně už název akce napovídá, že se nemůže jednat o nic vážného. Ono totiž i složení účastníků je různorodé.

Na dráze se vystřídali aktivní závodníci – Hynek Štichauer, Pavel Fuksa, Marian Jirout, Jaroslav Petrák, Tomáš Suchánek, Matyáš Hlaváček, Antonín Galliani, Filip Šitera a Ladislav Kratochvíl, dále skupina již nezávodících, ale s motocyklem stále si rozumějících jezdců – Petr Málek, Roman Andrusiv, Jan Schinágl, Petr Kučera, Pavel „Navara“ Navrátil, Rostislav Bureš, Oldřich Šmahel, Vladimír Urban, Luboš Velinský, bratři Vladimír a František Kalinové a Josef Jůza se svým synem Tomášem. Ti jsou mimochodem oba velice úspěšnými účastníky populárních závodů mopedů série Stadion cup.

Dalším hostem byl letošní Mistr ČR v superkrosu v třídě 125ccm Michal Votroubek, který si zpočátku opatrně osahával jiné koště, ale s přibývajícími koly na svém kontě za to začal tahat, i když hlavně na rovině, protože v zatáčkách to bez plechové boty zejména v začátcích moc nejde. Na moji otázku, jak se mu to líbilo odpověděl, že: „Dobrý, ale přeci jen to skákání mi tam chybí“. Navíc vytvořil i vítěznou dvojici s Mariánem Jiroutem v jedné z disciplin.

Měli jsme i zahraniční účast. Z Německa se přijel svézt i bývalý mechanik jednoho z bratří Mellů.

Svou příležitost okusit jízdu na plochodrážním speciálu využila i asi nejpočetnější skupina hostů, by ten název se moc nehodí, protože bez nich si závody v sezóně nedovedu a ani nechci představit. Sestávala totiž z mechaniků, kteří se po celý rok starají o své jezdce a o nichž a jejich práci by se klidně dal napsat samostatný článek, z doprovodu jezdců, většinou rodinných příslušníků, sponzorů, kteří jsou ochotni dávat peníze nejen do mediálně viditelnějších sportů a samozřejmě fanoušků, většinou skalních, kteří jsou nakaženi takovým tím zvláštním bacilem, jež je vede k tomu aby nehledě na přízeň počasí a vlastní pohodlí chodili na závody nejen doma, ale následovali své i na stadiony soupeřů.

Své zastoupení mezi kroužícími mělo i něžné pohlaví a to v osobě provozovatelky zdejší restaurace Radky Rybyšarové a dceři Václavy Milíka Yvetě. Protože Václav Milík se sám zúčastnil pouze jako divák, vyslal na tra jako zástupce rodiny Milíků k první zkušební jízdě na ostrém stroji malého Vénu, který ukázal, že mu v žilách koluje kromě krve i jiná tekutina.

Celou tuto akci řídil hlavní kouč ZP pan Josef Laštovka jenž měl k ruce kromě mojí maličkosti Miroslava Štense staršího, dvě dámy Ášu Daškovou, na jejíž přístroj byla pořizována fotodokumentace, kterou jak doufám budu mít brzy k dispozici pro aktualizaci tohoto článku, a Milču Zábrodskou a další dobrovolníky.

Tolik ke složení účastníků. Pokud jsem na někoho zapomněl, nech mi promine určitě to nebylo úmyslně.

Jak celá akce probíhala?
Začalo se již dopoledne okolo desáté hodiny volným tréninkem, kdy si zajezdili především aktivní a bývalí závodníci. Hlavní program začal úderem druhé hodiny odpolední různými disciplinami.

Jízda okolo kuželů:

V jednotlivých jízdách proti sobě startují dvojice jezdců, každý na jedné rovince. Po startu musí jezdec obkroužit kužel umístěný zhruba uprostřed zatáčky, dále pak pokračuje normálně do druhé, kde toto opakuje. To celé na dvě kola a vítězem se stává ten kdo první projede cílem na své rovince. Jede se vyřazovacím způsobem.

1. závod
Tomáš Suchánek – Roman Andrusiv
Jaroslav Petrák – Vladimír Kalina
Mário Jirout – Matyáš Hlaváček
Pavel Fuksa – Hynek Štichauer

semifinále
Jaroslav Petrák – Mário Jirout
Hynek Štichauer – Tomáš Suchánek

finále
1. Tomáš Suchánek
2. Mário Jirout

2. závod
František Kalina – Petr Málek
Jan Schinágl – Pavel Navrátil
Tomáš Jůza – Tomáš Andrusiv (bratr Romana – nezávodník)
Luboš Velínský – Antonín Galliani

semifinále
Petr Málek – Jan Schinágl
Tomáš Jůza –

finále
1. Antonín Galliani
2. Petr Málek

Dvojice – štafeta:
První jezdec z každé dvojice odstartuje a objede jedno kolo. U startu musí zastavit a vystřídat se s druhým jezdcem dvojice, který objede druhé kolo do cíle. První dvě dvojice postupují do finále.

Skupina 1:
1. Vladimír Kalina – Marián Jirout

2. Pavel Fuksa – Luboš Velínský

3. Hynek Štichauer – Vladimír Urban

4. Roman Andrusiv – Tomáš Andrusiv

Skupina 2:
1. Matyáš Hlaváček – Pavel „Navara“ Navrátil
2. Jaroslav Petrák – Jan Schinágl
3. Furbylski ( D ) – Oldřich Šmahel

Finále:
1. Vladimír Kalina – Marián Jirout
2. Jaroslav Petrák – Jan Schinágl
3. Pavel Fuksa – Luboš Velinský
4. Matyáš Hlaváček – Pavel „Navara“ Navrátil

Dvojice – tandem:
V jízdě nastupuje jezdec se spolujezdcem v tandemu. Jedou se dvě jízdy na dvě kola, první doleva, druhá doprava. Pořadí se sčítá, první dvě dvojice s nižším součtem postupují do finále.

Skupina 1:
1. Marián Jirout – Michal Votroubek	1.	1.
2. Pavel Fuksa – Filip „Cukr“ Bouška	2.	2.
3. Pavel „Navara“ Navrátil – Matyáš Hlaváček	3.	3.
4. Roman Andrusiv – Tomáš Andrusiv	4.	4.
Skupina 2:
1. Petr Kučera – Josef Suchánek	2.	1.
2. Tomáš Jůza – Nešetřil	1.	3.
3. Hynek Štichauer – Miroslav Štichauer	4.	2.
4. Luboš Velínský – Jan Schinágl	3.	4.
Finále:
1. Marián Jirout – Michal Votroubek	1.	1.
2. Petr Kučera – Josef Suchánek	2.	2.
3. – 4. Tomáš Jůza – Nešetřil	3.	4.
3. – 4. Pavel Fuksa – Filip „Cukr“ Bouška	4.	3.

Tak probíhal hlavní program. Mimo to mezi jednotlivými kláními a po jejich skončení probíhaly jízdy již zmíněné skupiny příznivců i jízdy protřelých borců provázené jejich skopičinami a posléze bylo provedeno slavnostní vyhlášení v místní stylové restauraci.
Celou, dle mého názoru velmi povedenou akci k ukončení sezóny, provázelo nádherné podzimní počasí a nelze si přát nic jiného než, abychom se při začátku té další zase všichni sešli.

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Nová Paka – 29. října
Jak magazín speedwayA-Z již informoval, mšenský plochodrážník Jakub Hejral společně se svým březolupským kolegou Vladimírem Višváderem v sobotu osedlali dvoutaktní motokrosovou Yamahu 250 ccm. A pustili se do dvouapůlhodinového terénního maratónu ve Štikovské rokli v Nové Pace. Náročné klání nejen dokončili, ale řadu posádek nechali za sebou, by se na rozdíl od ostatních tříčlenných týmů dělili o řidítka motocyklu pouze ve dvou.

Na start se postavilo dvaačtyřicet týmů. Po sto padesáti minutách jich do cíle dojelo čtyřiatřicet. A Jakub Hejral s Vladimírem Višváderem byli klasifikováni na šestadvacáté příčce. „Jelo se nám docela dobře,“ komentoval Jakub Hejral své sobotní dobrodružství. „Hlavní bylo, že jsme to ujeli. Podmínkou byly tři lidi v týmu a my se střídali jen ve dvou. A dost lidí to nedojelo.“

„Jednoho odvezla sanitka,“ přidal se ke komentáři Vladimír Višváder. „A my jsme s Kubou dokázali jet sami dvě a půl hodiny. A já si super zaskákal.“ Zatímco Jakub Hejral svou motocyklovou kariéru začínal motokrosem, Vladimír Višváder v terénu nikdy nezávodil.

„Čuměl jsem, jak jel Vlado,“ vysekl Jakub Hejral svému kolegovi poklonu. „Minulej tejden si to ještě oukával a teď se pořád lepšil. Střídali jsme se po deseti, patnácti minutách. A to tam byly dlouhý skoky a konkurenti nebyli žádní saláti. Startovali tam třeba Čepelák, Bartoš nebo enduráři Pavelka a Kostelecký. Vlado předjížděl a jednou si vyskakoval dokonce i na Čepeláka. Jeho výkon bych přirovnal k tomu, jako kdyby někdo přišel na plochou a hned jel smykem.“

Foto: Jakub Hejral