Auckland – 13. ledna
Další zastávka novozélandského turné, která proběhla dnes na aucklandské dráze ve Waikaraka Parku, přinesla další závod dvojic. Filip Šitera opět vytvořil pár s domácím Andrewem Barghem, ovšem technická smůla je opět připravila o stupně vítězů. Triumfovali Angličané Jason Bunyan a Phil Morris.

Ve třech jízdách základního rozpisu nahromadil Filip Šitera deset bodů, které se přidělovaly dle klíče 4 – 3 – 2 – 0. „Ztratil jsem bod s Italy a s Novým Zélandem, ale Angličany jsem porazil,“ řekl magazínu speedwayA-Z Filip Šitera. „Jenže Andy Bargh měl tři defekty a tak jsme do finálové jízdy nepostoupili.“

Finále v šesti pak určilo pořadí na stupních vítězů. Vyhráli Phil Morris a Jason Bunyan, na dalších postech skončili Daniele Tessari a Matia Carpanese a Aldridge s Wilsonem.

Auckland – 13. ledna
Volný týden nabitém novozélandském turné využili závodníci nezbytnou údržbou svých motocyklů a relaxací. Filip Šitera se ovšem ukázal jako pilný zpravodaj a podělil se s magazínem speedwayA-Z o své dosavadní zážitky z cesty na druhý konec světa. Naši čtenáři si tak mohou čas čekání na výsledky z dnešního klání ve Waikaraka Parku zpestřit popisem drah a líčením mimozávodních aktivit plzeňského juniora.


Začátek série proběhl na Jižním ostrově. „Bylo to většinou o cestování a závodění,“ líčí Filip Šitera. „Nebylo ani moc času na mytí motorek. Byli jsme rádi, když jsme stihli udělat spojku. Máme tu jedno auto na motorky a nářadí a další dvě nový auta půjčený od sponzorů. Silnice tady mají docela normální. Dálnice nejsou skoro vůbec, jenom ve velkých městech. S provozem je to různý, někdy není vůbec a jindy docela hustý. Je tu krásná krajina a všichni do bereme jako prázdniny.“

Filip Šitera také vysvětlil nedorozumění, když na něho v Aucklandu na letišti oproti původní dohodě nikdo nečekal. „Čekali mě až druhej den,“ říká. „A já přiletěl pětadvacátýho, takže mě měli jako dárek, protože to zrovna slaví vánoce. Večer mě pozvali na vánoční večeři. Ale už ani nevím, co jsme měli, protože jsem byl utahanej a usínal jsem.“

Velký rozdíl mezi kontinentální Evropou a Novým Zélandem jsou samozřejmě dráhy. „Jsou odlišné od našich,“ pouští se Filip Šitera do jejich popisu. „Protože jsou dělaný jak pro motorky, tak pro auta, jsou občas hodně rozbitý. Někde je velký ovál pro auta a uvnitř pro motorky. Tohle mají ve Waikaraka Parku nebo v Ruapuně.“

Projděme si nyní telegraficky ovály, s nimiž se Filip Šitera doposud na Novém Zélandu setkal. „V Invercargill byla pro plochou dráhu dobrá dráha,“ líčí plzeňský junior. „Asi 400 metrů dlouhá, jenže před závodama začalo pršet a tak to hrozně klouzalo.“

Cromwell byl už ovšem o něčem jiném. „Tady je dráha hrozně dlouhá,“ zní komentář Filipa Šitery. „Měřila zhruba 600 metrů a startovalo se tak, že se natáhla guma a pustila se. Povrch byl hrozně nagumovanej. Docela se mi však líbila, ale první zatáčka byla za roh a druhá strašně dlouhá. Mantinely však byly betonový. A depo? V Invercargillu bylo normální, ale tady, jak kdyby za tebou někdo přišel, ukázal na pole a řekl, a si tady vybereš místo.“

V Moore Parku v Christchurchi to už tak exotické nebylo. „Dráha byla super,“ pochvaluje si Filip Šitera. „300 metrů dlouhá, klasická na speedway. Ale depo bylo jako v Cromwellu. Najdi si místo v poli. Ale na konci závodu za mnou přišli dva Češi a popřáli mi česky! Ve stylu najdi si depo v poli to bylo i v Nelsonu. Dráha tam byla velký kolo, hrozně dlouhá a rozbitá.“

S Jižním ostrovem se turné rozloučili v Ruapuně v Christchurchi. „Dráha je tady uvnitř velký,“ říká Filip Šitera. O tréninku byla super, jenže pak začalo pršet.“

Na Severním ostrově zatím závodníci poznali jen dva stadióny. „Waikaraka je malá dráha,“ popisuje náš jezdec. „Měří asi 120 metrů a široká je 8 až 10. V šesti jezdcích je to sranda, protože zatáčky jsou za roh. Mají tam dobrý tribuny a sešlo se i dost diváků. Jinde to s diváky bylo asi jako na závodech ve Mšeně. Rosebank je klasická speedway s 350 metry.“

A jaké mají jezdci pro své závodění zázemí? „Základnu máme u našeho šéfa Johna McCalluma,“ svěřuje se Filip Šitera. „Tam děláme motorky a bydlíme v baráku u jednoho chlapa. Ten je ale pěknej vůl, ale naštěstí je teď na dovolený.“

Ovšem nejen závoděním je živ plochodrážník. „Ve volným čase chodíme do aquaparku, na vodní lyže, na pláž nebo motokáry,“ vypočítává své aktivitiy Filip Šitera. „Jsme tu všichni jedna velice dobrá parta. Když má někdo problém, tak si pomůžeme. Trávíme společně 24 hodin denně. Je to něco jako Big Brother, ale nemáš za to 10 miliónů, nikdo tu nevypadává, ani to nedávaj‘ v televizi (smích). V televizi by však měli dávat naše závody. Jsme i v novinách, protože máme sponzora News Sunday, ale píšou o tom i ostatní.“

SsangYong International Motorcycle Speedway Series má za sebou sedm podniků a na řadě je ještě devět dalších. Jak takovou zátěž, mnohdy na olbřímích oválech zvládá technika? „Zatím super, žádnej problém,“ konstatuje Filip Šitera. „Ale nesmím to zakřiknout. Stíhá se všechno, protože si všichni pomáháme. Máme tu i jednoho super mechanika z Christchurche. Je to velkej kámoš Johna a hodně nám pomáhá. Když jsme byli na závodech v Christchurchi, dělali jsme motorky u něj. A pak jsme na nich jezdili po jeho zahradě. Tahle grasstrack byla hrozná sranda.“

Foto: Filip Šitera

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

St. Johann im Pongau a Weissenbach – uplynulý víkend
Generální zkouškou před blížícími se kvalifikačními koly mistrovství světa na ledové ploché dráze se o uplynulém víkendu staly dva závody seriálu Golden Spike v Rakousku a naši jezdci v nich prokázali dobrou formu.


Robert Eibl řádil v St. Johannu
V sobotu se bojovníci na ozubených motocyklech sešli pod umělým osvětlením ve Svatém Johannu a naši dva reprezentanti, konkrétně bratři Klatovští, opanovali hned úvodní jízdu závodu. Cílem projel jako první starší Antonín před svým bratrem Janem a Švédem Flyktmanem. Ve druhé rozjížďce se po kolizi s Němcem Eiblem zranil rakouský borec Markus Skabraut. Vítězství si tak odnesl Eibl před dalším Rakušanem Leitnerem. Velkou bitvu přinesla jízda s číslem tři. V ní na sebe narazili v Německu zdomácnělý Rus Vjačeslav Nikulin a Stefan Pletschacher, rovněž hájící německé barvy. Proti nim se na start postavila nizozemská dvojice Tuinstra – Stellingwerf. A nebyl to nikdo jiný než Nikulin, kdo se v cíli mohl radovat z tří bodů. Asi ne náhodou má tento jezdec doma sedm světových medailí. Pletschacher dojel druhý před držitelem první trofeje Golden Spike z roku 2004 Tuinstrou. O poznání slabší byla jízda následující, ve které si dlouholetý britský reprezentant Graham Halsall poradil s Rakušany Brucknerem a Kreuzbergerem. Na Francouze Clauda Cadeyne body nezbyly.

I přes nepříjemné zranění nohy se na start páté jízdy postavil Markus Skabraut. A domácí publikum rozhodně nezklamal, protože za svými zády nechal Nikulina i Antonína Klatovského. V dalších jízdách triumfovali Tuinstra a Leitner. V poslední rozjížďce druhé série nestačil mladší Klabo na Eibla s Pletschacherem. Jeho bratr si naopak po přestávce poradil se svým soupeřem z loňského českého mistráku Stelingwerfem a připsal si další tři body. Potom Skabraut porazil Pletschachera a skvěle rozjetý Eibl v další jízdě Nikulina. Na své si ve dvanácté jízdě přišel i Honza Klatovský, když zvítězil před Tuinstrou a Leitnerem. Naopak menší krizi si prožil Tonda v jízdě se symbolickým číslem třináct a vyšel na prázdno. Tři body si připsal Pletschacher. Další jízdy se nesly ve znamení hladkých výher Eibla a Skabrauta. Trojku si na svůj účet připsal i Nikulin, kterému na záda dýchal Honza Klatovský.

O vítězi celého závodu rozhodla hned první jízda poslední série, ve které nenašel přemožitele Robert Eibl. Druhý dojel Tonda Klatovský před Tuinstrou. O stříbrný věnec přišel v následující jízdě Nikulin, když nenašel účinnou zbraň na Tomyho Flyktmana. Snazší soupeře měl Stefan Pletschachera a využil toho k zisku důležitých tří bodů. Zahanbit se nenechal ani Skabraut a zvítězil před mladším z bratrů Klatovských. Nakonec v rozjezdu o druhé místo porazil i Pletschachera a bylo dobojováno. V
celkovém hodnocení se na pátém místě za Nikulinem umístil Jan Klatovský, o bod před svým starším bratrem.

Robert Eibl dal svým vítězstvím nekompromisně najevo, že má skvostnou formu a pro letošní rok je jasnou německou hvězdou číslo jedna. Nebýt zranění Güntherara Bauera mohli Němci letos na domácí půdě v Berlíně po třiadvaceti letech vážně uvažovat o zisku titulu v MS družstev. Ale stát se ještě může cokoli. Obzvláště při současné vyrovnanosti národních týmů může snadno dojít i k nečekanému překvapení.

Antonín Klatovský je ve formě
Na nedělní druhý závod seriálu se smečka jezdců přesunula ze Svatého Johannu do Weissenbachu. Startovní listina doznala oproti sobotnímu programu jistých změn. Zranění Markuse Skabrauta z předchozího dne se v nemocnici ukázalo jako ne zcela zanedbatelné a jezdec se na doporučení lékařů nakonec rozhodl nestartovat. Šestnáctku účastníků naopak doplnil dravý mladíček Dmitrij Čaščin, který se sobotního klání nemohl zúčastnit kvůli problémům se získáním licence.

Po vítězství Nikulina v první rozjížďce se z triumfu mohl radovat právě jmenovaný Čaščin, když porazil Stellingwerfa. Další představitel nastupující generace talentovaný Němec Sebastian
Gegenbauer se představil v jízdě s číslem tři. Cílem ale neprojel kvůli defektu. Tři body si vybojoval Tommy Flyktman před Honzou Klatovským a Tuinstrou. První sérii jízd ukončil vítězstvím Robert Eibl před Tondou Klatovským, Pletschacherem a Leitnerem.

Pletschacher se představil i po přestávce, ale musel se sklonit před výborně jedoucím Čaščinem. Jako třetí projel cílem mladší Klabo. Ve spanilé jízdě pokračoval i Eibl a porazil Flyktmana. Potom zvítězil Leitner před Gegenbauerem. Na šest bodů se po osmé jízdě dostal i Nikulin, který porazil Tondu Klatovského a Tuinstru.

První vítězství pro české barvy vybojoval Tonda hned po přestávce, když porazil Gegenbauera a Stellingwerfa. Třetím triumfem v řadě se mezi favority na zlatý věnec pasoval Čaščin. V zápětí ho napodobili Eibl a Nikulin a oba si připsali po třech bodech. Za Eiblem dojel druhý Honza Klatovský.

Když Eibl deklasoval soupeře i ve třinácté jízdě, zdálo se být jasné, že obhajoba sobotního triumfu je na spadnutí. Po něm zvítězil Pletschacher, zatímco mladý Gegenbauer upadl. Z druhého vítězství se mohl radovat Tonda Klatovský, který porazil Flyktmana. Tato jízda znamenala konec nadějí pro jednoho z favoritů. Dmitrij Čaščin si v ní sice dojel pro jeden bod, ale prasklý rám jeho stroje jej vyřadil z dalších bojů, nebo mladý Rus neměl k dispozici náhradní motocykl. Zato Nikulin nezaváhal a dalším triumfem dal najevo, že si to chce s Eiblem rozdat o zlatý věnec.

Poslední sérii jízd otevřel vítězstvím Flyktman. Po něm zvítězil Tonda Klatovský před svým mladším bratrem. Po nizozemském duelu, ve kterém Tuinstra porazil Stellingwerfa, přišla na řadu poslední jízda. V ní se mělo o všem rozhodnout. Po pádu Pletschachera, který si nešastně zlomil klíční kost, zůstal ring volný pro souboj Nikulina s Eiblem, protože Čaščin z dříve zmiňovaných důvodů k jízdě nenastoupil. Místo regulérního duelu však zasáhla vyšší moc a Eibl se poroučel s defektem. Vítězství v závodě tak připadlo Nikulinovi. Němcova smůla přinesla štěstí i našim barvám, nebo třináct bodů Tondy Klatovského stačilo na druhé místo před Eiblem. Jeho mladší bratr se s devíti body umístil na sedmé příčce.

Naši jezdci předvedli, že jsou na sezónu perfektně připraveni a čeští fanoušci se mohou jen těšit na jejich výkony nejen na světových kolbištích, ale letos opět i na domácí půdě, a už v Divišově, Svitavách nebo Osečné.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)