Přelom letopočtu tradičně přináší zlaté časy statistikům. Vezměme si na paškál kupříkladu loňský seriál Speedway Grand Prix. V osmi zemích se konalo deset velkých cen o celkovém počtu dvě stě třiceti rozjížděk. O titul krále plochodrážní modré planety se alespoň v jedné jediné jízdě ucházelo šestatřicet závodníků jedenácti národností. Ale ve statistikách je hodně vidět také Praha a Martin Vaculík.
Od května 1997, kdy se česká metropole prvně objevila mezi pořadateli vrcholného seriálu, zažila pražská Markéta devětadvacet velkých cen. Takovou bilancí se nemůže pochlubit žádný jiný organizátor. Naproti tomu na opačném pólu se nachází lotyšská Riga, která se své první Speedway Grand Prix konečně dočkala právě loni.
Bartosz Zmarzlik získal svůj čtvrtý titul ziskem sto osmapadesáti tabulkovými body. Loni vyhrál pět velkých cen a celkovým počtem třiadvaceti vyrovnal rekord Jasona Crumpa. Polák za svou kariéru postoupil třiapadesátkrát do finálové jízdy, v níž se v třiadvacátém hned osmkrát potkal s vicemistrem Fredrikem Lindgrenem. A finalistů bylo celkem jedenáct.
Fredrik Lindgren dobyl svou třetí medaili za posledních let. Pro Martina Vaculíka byl bronz premiérovým umístěním mezi nejlepšími třemi. Na živé akci jej alespoň jednou vidělo sto jednašedesát tisíc diváků na stadiónech a další při televizních přenosech ve sto deseti zemích a teritoriích.
Praha – 22. prosince
Praha je v seriálu Speedway Grand Prix rekordmankou. Tolik velkých cen se nikdy jinde nejelo. Další ročník je na pořadu začátku června příštího roku, což je pro pražské pořadatele ideální termín. Místa v hledišti půl roku předem stále jsou a navíc, pokud jste nestihli koupit dárek na Vánoce, stále ještě nemusíte zoufat.
Každý rok přepisuje rekord
Sedmadvacet let od první české velké ceny vlastně představuje celou generaci pořadatelů, která se na organizaci podílela, jednu generaci závodníků účinkující v seriálu, na jehož konci je titul plochodrážního mistra světa.
„Jsem rád, že tým lidí, který se po letech na tomto unikátním prvenství podílel, se příští rok dočká již třicátého pražského závodu seriálu SGP,“ říká Pavel Ondrašík. „Na Markétě se vystřídala obrovská spousta světových jezdců a každý ročník je nová výzva. Tak k tomu přistupujeme a snažíme se udržet si vysoký standard. Touto cestou chci poděkovat lidem, kteří se od prvního ročníku na tomto úspěchu podíleli. Budeme všichni dělat vše proto, abychom tento rekord pořád posouvali dále.“
Příští rok se v Praze pojede na samém začátku června. „Za poslední roky jsme zjistili, že květen červen je ideální jak pro nás, tak pro fanoušky ze zahraničí,“ konstatuje sportovní šéf Markéty. „Prostě ideální doba pro návštěvu České republiky a závodu v Praze. Příští rok je v Praze mistrovství světa v hokeji, proto jsme termín volili až po skončení tohoto šampionátu. S termínem jsme spokojeni a bude si přát, aby to byla opět skvělá podívaná.“
Pavel Ondrašík má tip na opozdilého Ježíška:
„Do konce roku mají fanoušci možnost využít levnější vstupné a třeba věnovat na poslední chvíli vánoční dárek. Přeji všem příjemné prožití všech svátků Vánočních a hodně zdraví a štěstí do nového roku.“
Zatím bez vyhlášení světového šampióna
Pražská velká cena bude příští rok čtvrtá v pořadí. A tak se ani tentokrát nestane, co se ještě nikdy nestalo. Že by se v České republice vyhlašoval světový šampión. Možná je to kacířská myšlenka, ale Praha v covidové době seriál velkých cen podržela. Nebyl pro ni problém udělat dva závody. Dokonce tři, když jeden uplaval. Promotér se sice změnil, ale co takhle aspirovat na úplně poslední podnik celé série?
„Na konci sezóny pořádáme Memoriál Luboše Tomíčka, ale to asi všichni vědí,“ reaguje Pavel Ondrašík. „Myslím si, že kdybychom si o závod na konec sezóny řekli, tak bychom ho možná asi dostali. Nejsme si ale momentálně jistí, jestli by to byl dobrý nebo špatný tah.“
V šestnáctce budou dva Češi
Oproti předchozím sezónám se v Praze nepojede závod SGP2. „Pro rok 2024 nás promotér neoslovil, ale myslím, že všichni jsme si tak trochu oddechli,“ komentuje toto téma Pavel Ondrašík. „Poslední čtyři roky ty dvojzávody byly velice vyčerpávající pro všechny pořadatele, proto jsem tak trochu rád, že budeme mít pouze hlavní závod SGP. Určitě, ale pro další rok budeme s promotérem jednat o závodě SGP2.“
Prague Open, jímž česká sezóna úžasně začínala, není v kalendáři ani v příštím roce. Co tedy rozhodne o divoké kartě na naši velkou cenu? Jan Kvěch se probojoval mezi hlavní patnáctku. Budou tedy ve startovní listině čtyři Češi? Nebo?
„Začínáme přeborovým závodem na konci března, který pomůže jezdcům se rozjet před závodem našeho družstva v Pardubicích,“ přibližuje Pavel Ondrašík. „Na rozhodnutí, kdo pojede se startovním číslem šestnáct, bude čas. Vidět po letech dva české jezdce v hlavním závodě je určitě velkým lákadlem pro české fanoušky.“
Mies – 10. listopadu
Jedenáct velkých cen rozhodne v příštím roce o titulu mistra světa. Po kratší době se vrací Wroclaw a po sedmadvaceti letech také Landshut. Od sedmadevadesátého nechybí ani Praha, kde se pojede prvního června. Tentokrát ale bez SGP2, které se bude skládat ze třech dílů. Speedway of Nations uvidí Manchester, dvěstěpadesátky Gorzow a čínské pitbike stodevadesátky Malilla.
Mies – 3. října
Polsko, Švédsko, Slovensko, Dánsko, Velká Británie, Lotyšsko, Německo, Austrálie a Česká republika. Celkem devět zemí bude mít aspoň jednoho stálého zástupce v seriálu Speedway Grand Prix 2024, jehož jedna zastávka proběhne i na pražské Markétě.
K šesti nejlepším závodníkům, kteří potvrdili svou příslušnost k elitě rovněž na příští sezónu, trojici z challenge včetně Jana Kvěcha a evropského šampióna, přibyly divoké karty.
Vedle Angličanů Daniela Bewleyho a Taie Woffindena je dostali Dominik Kubera, Andrzej Lebeděvs a Kai Huckenbeck. Ti se budou coby stálí účastníci seriálu velkých cen prezentovat vůbec poprvé stejně jako Szymon Wozniak a Jan Kvěch.
Toruň – 30. září
Byla to nervy, jak Bartosz Zmarzlik přiznal. Nakonec se stal sedmým plochodrážníkem, který se může chlubit čtyřmi tituly individuálního mistra světa. Přitom byl ve svých osmadvaceti letech nejrychlejším závodníkem, jemuž se taková meta povedla. A navíc v Toruni vyrovnal rekord Jasona Crumpa, který vyhrál třiadvacet velkých cen. Z Toruně přišly zprávy, které potěšily rovněž naše fanoušky. Martin Vaculík se konečně dočkal světové medaile a okolnosti dostaly na příští rok do série Jana Kvěcha.
Když musíš, tak musíš
„Bylo to poprvé v kariéře, když jsem cítil, že prostě musím vyhrát,“ přiznával Bartosz Zmarzlik na tiskové konferenci. „Normálně je to, že mohu vyhrát. Nikdy, že musím. Ale po Vojensu jsem to vnímal tímto způsobem. Byla to moje chyba, na sto procent, bylo to špatné pro můj výsledek a situaci před Toruní.“
Jenže Vojens byla minulost a Toruň žhavá současnost. „Když jsem se ráno probudil, pořád jsem se koukal na hodinky,“ svěřoval se. „Dvanáct hodin do startu, jedenáct, deset, devět… Ráno jsem nevěděl, co se stane večer. Ale nyní jsem nejšťastnější člověk na světě, opravdu.“
Čtyři tituly mistra světa, třiadvacet triumfů ve velkých cenách. „Kolik toho ještě vyhraju,“ vytušil další otázku. „Nevíme, co se stane příští rok a pak v budoucnosti. Vždycky když jsem na trati, chci vyhrát každou jízdu. Tak to pokaždé cítím.“
První světová medaile na Slovensko
Martin Vaculík skončil v semifinále stejně jako jeho největší konkurent v boji o bronzovou medaili Jack Holder. Jenže Slovák se ukázal být o dva body lepší než Australan. A tak v zemi našich východních sousedů skončila historiky první medaile z plochodrážního mistrovství světa.
„Mám velkou radost z bronzu,“ netajil se. „Je to historický moment pro slovenskou plochou dráhu. Rád bych poděkoval své rodině, svému týmu, ladičům, polskému klubu Gorzow, všem mým sponzorům a fanouškům. Jsem tak šťastný, že mám tyto lidi okolo sebe.“
Martin Vaculík neopomněl ani své přemožitele. „Rád bych blahopřál Bartkovi, protože ukázal, že je opravdu velký šampión,“ rozhovořil se. „Velké gratulace jemu a Freddiemu, ukázal, že je úžasný a skvělý závodník. Jsem potěšený, že mohu být tady vedle těchto kluků.“
Vojens – 16. září
Média, hlavně ta dánská a oficiální jej favorizovala již předem. On se vskutku probil až do finálové rozjížďky, v nájezdu do jejíhož čtvrtého kola sebral vedení Fredriku Lindgrenovi. Leon Madsen ukončil své bezmála čtyřleté čekání na triumf ve velké ceně a dánští fandové poprvé od roku 2015 prvně tleskali domácímu vítězi. Nicméně bůh suď, jak by vše skončilo nebýt bezprecedentní diskvalifikace Bartosze Zmarzlika po tréninku. Ať tak či onak, boj o medaile bude za čtrnáct dnů v Toruni pořádně vyostřený.
Bartosz Zmarzlik si totiž na trénink nevzal kombinézu odpovídající řádům Speedway Grand Prix, rozuměj bez log seriálu, FIM a hlavních sponzorů a bez polské vlaječky. Verdikt jury byl hodně přísný. Kromě šesti stovek pokuty, samozřejmě v eurech, přinesl Polákovi také diskvalifikaci ze sobotního závodu.
Trest, jaký v historii mistrovství světa jednotlivců od roku 1936 nemá obdoby, stál polského borce cenné body. Nikoliv však vedení v seriálu, jež si podržel o pouhých šest bodů. A nebýt předjížděcího manévru Leona Madsena ve finálové jízdě, náskok Bartoze Zmarzlika by činil pouhopouhé čtyři body.
I šest bodů je v poměrech velkých cen opravdu těsný rozdíl, obzvlášť není-li v banku nic menšího než světový titul. V otázce třetí pozice je ovšem postavení Martina Vaculíka a Jacka Holdera dokonale vyrovnaná. Absolutní nula!
Slovák nadchnul především v rozjížďce s číslem deset, kdy triumfem napravil svou předchozí nulu. Ale jakým způsobem! Odstartoval prachmizerně a dlouho jezdil poslední. Blížil se Andrzeji Lebeděvsovi, aby vnitřkem první zatáčky posledního kola překonal jeho, Benjamina Bassa a Kima Nilssona.
Lotyš vzápětí sestřelil Dána, ale protože šlo o závěrečný okruh, sudí přidělil technické body. Bohužel závěrečný pád sebral Martinu Vaculíkovi postup do semifinále o jediný bod. Jack Holder popadl příležitost za pačesy, ve finále za sebou nechal Roberta Lamberta a v aktuální klasifikaci dotáhl slovenské eso.
Večer ve Vojensu patřil pochopitelně Leonu Madsenovi. Stále ještě úřadující vicemistr světa se triumfem přiblížil na dosah šťastné šestky, jež se v seriálu udrží i pro příští rok. A navíc byl prvním dánským vítězem dánské velké ceny od doby, co před osmi lety Peter Kildemand vyhrál v Horsensu.
„Skvělé,“ odtušil odpověď na otázku po svých pocitech. „Jsem šťastný, že jsem se po Cardiffu odrazil zase nahoru. Vím, že domácí fanoušci dlouho toužili po dánském vítězi. Ve finále to bylo hektické, ale nakonec jsem dokázal najít cestu dopředu a vyhrát.“