Praha – 18. května
Kolotoč závodů SGP, který každoročně zavítá na pražskou Markétu, nám umožní mimo zhlédnutí top plochodrážní podívané i jiné věci, které jsou s tím spojené. Třeba jezdecké oblečení, v němž by na módní přehlídce nejvíce bodů sklidil Martin Vaculík.

Jestliže v nadpisu článku je slovo barevný, myslím tím kombinézy jezdců, jejich přilby, deky na motorkách a zázemí v jejich boxu. Za spolupráci na článku musím poděkovat počasí, protože jinak by nemělo smysl o tom psát. D隝 a mokrá dráha rovná se šestnáct černých účastníků. A podívaná by byla stejná jak za doby černobílého filmu.

Každý rok se můžeme těšit, no budu mluvit za sebe raději, tak tedy se těším, kdo co vymyslel za nový design motocyklu, kombinézy a všeho okolo. To ovšem neplatí jen o SGP, ale o všech závodnících u nás.

Je jasné, že každý by chtěl vše top, ale ekonomická situace každého závodníka umožňuje něco jiného. Rychlejší v super kombinéze než v kostkované košili nebudete. Provoz motorky je spousta peněz a tak to bude vždy prvotní investice.

Tak první vezmu přilby. Tam je plochodrážní jezdec značně omezen v nápadech na design, protože jak víme, vršek přilby musí být modrý, žlutý, bílý nebo červený a to podstatná plocha vrchní části.

Někdo volí povlaky, někdo má na to čtyři přilby v příslušných barvách k rozjížďce. To se vracíme, ale trochu víc k ekonomice, protože tři přilby budou o pěkných pár tisíc dražší ne čtyři povlaky.

Na zbytku přilby tím pádem toho moc nevymyslíte. Nějaké motivy na čelisti jsou hezká věc, ale připravte se na to, že budete muset jezdit jen na prvním místě, protože už druhý dostává takovou cejchu, že po prvních závodech si můžete lámat hlavu, co jsem to tam jenom měl vyobrazeného.

A tak většinou mají jezdci něco vzadu nebo na boku přilby, a už svoje jméno nebo nějakou potvůrku.

Martin Vaculík má na boku helmy Muhammada Aliho. Samozřejmě se tam objevují loga sponzorů.

Druhá věc pod přilbou směrem k dráze je kombinéza a tam už se dá hodně vymýšlet, protože plocha je to velká. Něco vám zakryje vesta, ale přesto dost místa zbývá pro nápady. Tady začíná ta barevnost být nejvíc vidět.

Letos to trochu kazí polská část SGP, kde žužlowci nosí identické červeno-bílé kombinézy. A tak tam přicházíme o tři nápady každého ze závodníků, ale bude tam možná spojitost s polským svazem ploché dráhy.

Je to asi jako, když barvy hlavního sponzora budou hnědé, vaše kombinéza bude z většiny takto barevná.

Vítěz pražské SGP má na první pohled jednoduchou kombinézu na design, ale on měl černou a bílou barvu měl i na civilním oblečení a tak to bude zřejmě jeho oblíbená kombinace. Proč ne, v jednoduchosti je síla a v jeho případě taková, která s drobnostmi jako je motor a nastavení motocyklu plus to, co je uzamčeno v kombinéze, vás doveze až na první místo. A kdoví jak to bude na konci celého seriálu.

Pak tu zbývá ještě dvanáct závodníků, protože naše dva náhradníky jsme viděli jen na nástupu, a tak ti splňují název článku.

Můj pohled na celé pole závodníků vyhrál Martin Vaculík. Jeho design kombinézy řízlé na půl je pro mě nejhezčí. Hned si, ale postěžuju! Kdyby jeho barvy byly obráceně, líp se to fotilo. Nebo je chyba ve mně a dokonalé to bude, až bude mít levou rukavici černou.

Třetí věc jsou rukavice a boty. Obě plochy jsou na vymýšlení moc malé. A tak se pokud vím, používá design výrobce. A navíc nejsou plochodrážníci fotbalisty, aby měli boty se svým jménem a neobuli si boty kolegy.

Na druhou stranu bylo by ale pro mladého začínajícího závodníka hezké si koupit boty svého vzoru, třeba Pepe Franc edition!

A příště se podíváme na motocykly!

Foto: Michal Kohout a Wojta Zavřel

Praha – 18. května
Předminulou sobotu při sedmnáctém ročníku pražské velké ceny byli k vidění nejen jezdci současné světové ploché dráhy, ale i slavné osobnosti, které kroužily po oválech v letech minulých.

Mezi diváky jsme měli možnost potkat Jiřího Štancla, našeho veleúspěšného jezdce, držitele dvou stříbrných z dlouhodrážního oválu a majitele pěti zlatých přileb Československa i pěti zlatých přileb SNP.

Jiří Štancl dorazil v doprovodu manželky Aleny a syna Jiřího alias George, taktéž bývalého plochodrážníka, který svoji kariéru spojil převážně s anglickou ligou.

Po areálu se pohyboval i Tony Briggs, syn legendárního Barryho, který úspěšně podniká s plochodrážními doplňky.

Na plochodrážních stadionech často vídáme i Antonína Kaspera, vítěze patnácté Zlaté přilby Československa, i Zlaté přilby SNP v Žarnovici. Proto nemohl chybět ani na elitním podniku, jakým Grand Prix je.

Václav Verner byl jedním z mála, kdo dokázal uzmout Jirkovi Štanclovi jeden z titulů mistra republiky. Kromě něho se to v letech 1969 – 1985 povedlo pouze Janu Holubovi, Aleši Drymlovi a Antonínu Kasperovi.

Většina z těchto plochodrážních osobností se v tomto sportu pohybují nadále, po ukončení aktivní jezdecké kariéry. A už podporují, či podporovaly vlastní úspěšné ratolesti, z někoho se stal časem bafuňář. Všem sport levých zatáček přirostl natolik k srdci, že se rádi přijdou podívat a popovídat. Pro sběratele autogramů je velká cena rájem. Nejen kvůli setkání s legendami včerejška, ale i jejich následovníky.

Pravidelné autogramiády jsou jednou z věcí, které plochodrážní seriál popularizuje. Běžný fanoušek má tak možnost vidět v civilu jezdce. V Praze ve stanu sponzora Monster se sešli opravdu hvězdy. Své kartičky podepisovali mistr světa z loňského roku Chris Holder, Američan,velký sympaák, showman a mistr světa z roku 2011 Greg Hancock, polský mistr světa z roku 2010 Tomasz Gollob a s nimi švédský jezdec s brazilskými kořeny, jeden z nejpopulárnějších jezdců v seriálu GP Antonio Lindbäck.

Autogramiáda byla pojata velkolepě, fanoušci si přišli na své. Hvězdy se podepisovaly na připravené kartičky, do programů, i na podpisy na tělo došlo, ochotně se nechávaly fotit.

Ve stánku pořadatele GP byla připravena autogramiáda další, tentokrát s jezdci našemu naturelu bližšími. Účastníky byli Aleš Dryml, za Pardubice v extralize startující Matej Žagar, slovenská speedwaystar Martin Vaculík a konečně i Josef Franc. I tuto autogramiádu navštívilo bezpočet fanoušků, kteří tak měli možnost získat podpis, fotku či si promluvit s jezdci.

Někteří jezdci světové extratřídy dorazili na stadion taxíky, Jaroslaw Hampel řídil auto.

Emil Sajfutdinov připomínal studenta a v prostoru vysokoškolských kolejí by ho asi těžko počítal k největším hvězdám světových plochodrážních oválů.

Pražskou GP si nenechali ujít ani aktivní jezdci. A už to byl dnes už specialista na dlouhou dráhu Richard Wolff, mšenský Jan Jaroš, kterému se už zhojilo zranění ruky z extraligového závodu. Potkat jste mohli i nestora dlouhých oválů, stále aktivního Karla Kadlece. Z Německa dorazila i dvojice z Míšně Ronny Weis a Richard Geyer. Nechyběl ani populární spíkr Míla Čmejla.

Foto: Miroslav Horáček

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 18. května
Když se čtveřice finalistů řadila u startovní pásky finálové jízdy dnešní Velké ceny České republiky, Tomasz Gollob se už dávno mohl rozloučit s pozicí leadera průběžné klasifikace. Teprve ve čtrnácté jízdě dokázal na sluncem zalitém stadiónu inkasovat svůj první bod, který rozšířil až v předposlední rozjížďce základního rozpisu o druhé místo. Bylojasné, že českou metropoli jako číslo jedna opustí Emil Sajfutdinov. Jeho šance na třetí vítězství v řadě však zhasla díky najetí do pásky. Po startu se na čele usadil Tai Woffinden, aby nakonec projel vítězně cílem. Boj o druhé místo pro sebe vyřešil Krzysztof Kasprzak, když Nicki Pedersen, na němž fraktura ruky nebyla vůbec znát, upadl v předposlední zatáčce.

Union Jacky vlají nejvýše
Ideální slunečné počasí vítalo návštěvníky pražské velké ceny. Jako každoročně se v ochozech pražské Markéty sešly tři hlavní skupiny. Velké zastoupení měli tradičně Poláci, avšak ani Angličané a konec konců ani Češi rozhodně nezůstávali kvantitativně pozadu. Po dvou sériích se ovšem nejvíce radovali lidé s Union Jacky ve svých rukou.

Tai Woffinden před sezónou pracoval opravdu tvrdě a v zájmu dokonalé kondice si dokonce nechal zpracovat ideální jídelníček. Do české metropole dorazil nejen jako čtvrtý muž průběžné klasifikace, ale především úřadující britský mistr.

Hned v rozjížďce s číslem tři ukázal, že by právě dnes mohl zažít životní velkou cenu své kariéry. Zatímco se Andreas Jonsson ve druhé zatáčce tvrdě nasunul pod Jaroslawa Hampela, Tai Woffinden měl na čele na Fredrika Lindgrena už pětimetrový náskok, jehož délku od té doby již jen zvyšoval.

Další triumf stylem start – cíl dodal hned v šesté jízdě. Se šesti body se mu v té chvíli mohl rovnat maximálně Matej Žagar. Slovinský závodník si počínal stejně suverénně hned v první jízdě. A svým soupeřům zmizel rychle z dohledu rovněž záhy po vylétnutí pásky rozjížďky s číslem pět.

Naproti tomu polská hrdla zůstávala tichá až do sedmé jízdy. V ní se konečně prosadil reprezentant bílé orlice. Jaroslaw Hampel, který minulý měsíc na Markétě hájil mšenské barvy v extralize, vyšel na úvod naprázdno. Jenže ve druhé sérii se mu do cesty nepostavil ani Greg Hancock, ani Nicki Pedersen a ani Tomasz Gollob.

Polský exmistr světa měl v těch chvílích na svém kontě druhu nulu, což některé z jeho malověrných fanoušků inspirovalo k úvahám o předčasném opuštění stadiónu. Z české dvojice v hlavním závodě byl prozatím úspěšnější Aleš Dryml.

V absolutně první jízdě dne profitoval z útoku Nielse Kristiana Iversena spodní stranou úvodního oblouku. Pardubičan se s ním svezl a také on dokázal být v cíli na poslední chvíli před Tomaszem Gollobem. Bod si Pardubičan připsal i v osmé jízdě, v níž odstartoval hned za Emilem Sajfutdinovem. Andrease Jonssona udržel za sebou v první zatáčce, avšak na protilehlé rovince už ne. Smolařem se ovšem stal Martin Vaculík.

Ten vzhlížel k pražskému závodu jako k odrazové rampě k lepším výsledkům, avšak ze čtvrté jízdy se vrátil s jediným bodem. V rozjížďce s číslem osm si však místo bodového přídělu odnášel v rukou řetěz, jenž mu praskl takřka současně s letem pásky.

Druhé místo Josefa France přineslo nejlepší český výsledek
Josef Franc dojížděl do cíle druhé a šesté jízdy poslední se ztrátou několika metrů za svým nejbližším pokořitelem. V rozjížďce s číslem devět však vystřelil dopředu jako blesk. Jenže kamenem úrazu se stala skutečnost, že rozhodčí Marek Wojaczek jeho manévr klasifikoval jako letmý start a rozsvítil červená světla.

Na lepší časy se české divoké kartě mělo začít blýskat až v šestnácté jízdě. Tentokrát už nikdo nemohl zpochybnit rychlost jeho startu. Fredrik Lindgren ovšem v první zatáčce nabral neuvěřitelné zrychlení a spodní stranou první zatáčky pronikl do vedení. Zůstal v něm, by se Pražan všemi prostředky snažil o zvrat ve svůj prospěch.

Bohužel dva body byly v letošní velké ceně pro Josefa France prvním, ale zároveň rovněž posledním aktivem. V devatenácté jízdě zůstal opět vzadu hned v prvních metrech. Jeho celkové umístění tedy přesně korespondovalo s jeho startovním číslem šestnáct. O jednu příčku nad ním figuruje ve výsledkové listině Aleš Dryml.

Cíl dvanácté jízdy jej zastihl poprvé bez bodového zisku. Přitom se zpočátku hnal za Antonio Lindbäckem stejně nekompromisně jako Tai Woffinden. Zatímco britskému šampiónu se podařilo proniknout do čela, Pardubičan zůstal třetí. Ve druhém kole se ke všemu stal ještě obětí Nicki Pedersena, jenž protáhl nájezd do druhého oblouku a poslal Aleše Drymla za svá záda.

V šestnácté jízdě Aleš Dryml zaostal za Josefem Francem, avšak uhlídal Grega Hancocka. V samotném závěru dojel opět poslední. České fanoušky však rozjásal Martin Vaculík, jenž má své věrné příznivce v obou částech před dvaceti lety rozděleného federálního Československa.

Po restartu deváté jízdy zamířil nekompromisně do čela, aby jako první přestřihl vítěznou šňůru Mateje Žagara. V rozjížďce s číslem patnáct byl u čtvrtého triumfu Tai Woffindena, který jako neporažený osaměl na čele průběžné klasifikace. Slovenský borec musel o druhé místo urputně bojovat s Krzysztofem Kasprzakem.

Polák se ve výjezdu z poslední zatáčky sunul spodní stranou dopředu. Metu však protnul takřka současně s Martinem Vaculíkem, jemuž ovšem rozhodčí přiřknul dva body. Rozjížďka s číslem osmnáct měla přinést verdikt, zda se Slovák zúčastní losování semifinálových pozic. Avšak ve společnosti Nielse Kristiana Iversena, Fredrika Lindgrena a Nicki Pedersena z pozice od mantinelu cesta k bodům nevedla.

Mistři světa jsou vyřazeni, jejich následovníci se perou dál
Martin Vaculík plným právem želel přetrženého řetězu, avšak v Praze nedosáhli semifinálových bran ani borci z úzkého okruhu favoritů. Shodou okolností vypadl i trojlístek předchozích světových šampiónů Tomasz Gollob, Greg Hancock a Chris Holder.

V rozjížďce s číslem sedmnáct se rozbil stroj na vítězství Tai Woffindena. Podruhé se opakovalo kvůli letmému startu. Nakonec za nejdelší konec provazu tahal Emil Sajfutdinov. Rus sice v úvodu podlehl Nicki Pedersenovi, avšak nakonec se radoval z triumfu v základní části. Tai Woffinden po startu, který zvnějšku nemohl snad ani být lepší, sice záhy pronikl před Mateje Žagara, avšak vzdorující Greg Hancock byl až příliš tvrdým oříškem k rozlousknutí.

Emil Sajfutdinov se těšil z triumfu i v semifinále, jež ovládl stylem start – cíl. Krzysztof Kasprzak, který se mezi nejlepších osm dostal především pilným a pravidelným sbíráním bodu za bodem, ve druhé zatáčce dokonale zaskočil Fredrika Lindgrena a Andrease Jonssona. Než by člověk řekl švec, dostal se vnitřní stopou pod oba a jásot krajanů na tribunách ho doprovodil do finále.

Druhé semifinále se stalo kořistí Nicki Pedersena, který ustál i postartovní útok loktem od Taie Woffindena. Z vnějších pozic startující Jaroslaw Hampel a Matej Žagar se tím pádem s pražským publikem rozloučili.

Emil Sajfutdinov si losoval finálovou pozici jako první, avšak z výhody modré dráhy se netěšil příliš dlouho. Předčasný kontakt s páskou nemohl zůstat bez trestu. Rus sice nedosáhl hattricku třech vítězných velkých cen v řadě, avšak českou metropoli opouštěl jako vedoucí muž průběžné klasifikace.

Těsně za jeho záda v průběžném součtu čtyř závodů seriálu se rychle vydal Tai Woffinden. Angličan letěl dopředu prakticky současně s letem pásky vzhůru. Za sebou měl Nicki Pedersena, jehož ovšem v první zatáčce podjel Krzystof Kasprzak.

Dánský závodník, nad jehož startem se dlouho vznášel otazník, nechtěl hrát druhé housle ani se speciálním náramkem na své zlomené levačce. Ve druhé zatáčce byl zpět a duel o druhé místo ukončil až jeho pád v předposledním oblouku. I když pro něj vyrazila sanitka, Nicki Pedersen se vrátil po svých.

Hlasy z depa
„Ani nedokážu vysvětlit, jaké by bylo vyhrát v Cardiffu,“ usmíval se Tai Woffinden, když mu moderátor tiskové konference připomněl podporu anglické části obecenstva během dnešního závodu. „To by bylo něco absolutně nepředstavitelného. Ale mám ještě pár závodů před tím, než abych si s tím dělal starosti. Prostě půjdu a budu dělat svoje věci, jak umím, a uvidíme, kde za dva týdny budu. Ale britská velká cena bude úžasná, už se opravdu těším. Atmosféra tam se nedá přirovnat k ničemu jinému. A po mojí výhře tady a v britském šampionátu budou fanoušci hodně hlasití. Jsem potěšený, že jim k tomu dávám důvod.“

Přitom na začátku sezóny by na něho sázelo jen pár lidí. „Bylo pár lidí, kteří o mně pochybovali,“ připustil. „Měl jsem skvělý start sezóny a tohle je poprvé, co v Grand Prix stojím na stupních vítězů. Zdá se, že všechno funguje, skvělé motory pode mnou a dobrý tým za sebou. Jdu správnou cestou na rozdíl od předchozích let, i když je stále ještě prostor ke zlepšení. Ale jsem jeden bod za leaderem průběžné klasifikace. Kdo by si něco takového pomyslel na začátku sezóny? Mým cílem byla první osmička a teď v ní pohodlně jsem. Změnil jsem jídelníček, protože jestli jste fit v těle, jste fit i v mysli. Je to úžasný pocit vyhrát velkou cenu, moje tvrdá práce se vyplácí, takže budu pracovat dvakrát tak tvrdě příští rok.“

„Poslední dva týdny jsem se cítil lépe, když jsem závodil za Gorzow v Polsku a za Coventry v Británii,“ tvrdil Krzysztof Kasprzak. „Jsem velice šastný, i když jsem udělal pár chyb, nakonec jsem se dostal do finále. A jestliže jsem přes zimu tvrdě makal, v průběhu tohoto týdne potom dvojnásob. Chci poděkovat ladiči Peteru Johnsovi, že odvedl velice dobrou práci na mém motoru. Koupil jsem od něho nový motor, je velmi výkonný a díky domu jsem byl tady ve finále.“

„Nemyslím si, že jsem tady dneska mohl chtít více,“ přemítal Nicki Pedersen. „Ještě před třinácti dny jsem si vůbec nemyslel, že bych tady mohl být. Věděl jsem, že moje fyzioterapeutka Lisa udělá něco, aby mi pomohla. Chtěl jsem být zpátky, a už by moje paže vypadala jakkoliv. Je důležité brát body, když někdo v první pětce je tak blízko. Dneska jsem si stanovil cíl udělat alespoň šest bodů, což se mi podařilo překročit takřka dvojnásobně. Nemůžu chtít víc, dokonce se mi se zlomenou paží dařily starty! Je to úžasné, co dokážete, když ve vás pumpuje adrenalin, ale stejně jsem si užil dost bolesti.“

1. Tai Woffinden, GB	3 3 3 3 1		3	3	19
2. Krysztof Kasprzak, PL	1 2 3 1 1	2		2	12
3. Nicki Pedersen, DK	3 1 1 3 1		2	F	11
4. Emil Sajfutdinov, RUS	2 3 3 3 3	3		T	17
5. Fredrik Lindgren, S	2 1 2 3 2	1			11
6. Matej Žagar, SLO	3 3 2 2 0		0		10
7. Andreas Jonsson, S	1 2 2 1 3	0			9
8. Jaroslaw Hampel, PL	0 3 1 0 3		1		8
9. Chris Holder, AUS	3 2 0 0 2				7
10. Niels Kristian Iversen, DK	2 1 0 1 3				7
11. Greg Hancock, USA	2 2 1 0 2				7
12. Martin Vaculík, SK	1 E 3 2 0				6
13. Antonio Lindbäck, S	0 0 2 2 1				5
14. Tomasz Gollob, PL	0 0 1 0 2				3
15. Aleš Dryml, CZ	1 1 0 1 0				3
16. Josef Franc, CZ	0 0 0 2 0				2
res Václav Milík, CZ					DNR
res Zdeněk Holub, CZ					DNR

Průběžné pořadí seriálu:
1. Emil Sajfutdinov 55, 2. Tai Woffinden 54, 3. Jaroslaw Hampel 46, 4. Nicki Pedersen 45, 5. Tomasz Gollob 43, 6. Chris Holder 40, 7. Matej Žagar 38, 8. Greg Hancock 34, 9. Tomasz Gollob 33, 10. Fredrik Lindgren 28, 11. Andreas Jonsson 27, 12. Krzysztof Kasprzak 25, 13. Darcy Ward 25, 14. Antonio Lindbäck 22, 15. Martin Vaculík 18, 16. Krzysztof Buczkowski 6, 17. Linus Sundström 6, 18. Aleš Dryml 3, 19. Josef Franc 2, 20 Jason Bunyan 1.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel a Michal Kohout