AKTUALIZOVÁNO

Auckland – 5. dubna
Zimní prohlášení Martina Smolinskeho, že by svou stálou účast v seriálu SGP chtěl využít k povznesení německé speedway zpátky na výsluní, byla brána přece jenom s jistou mírou rezervy. Jenže dnes se německý závodník při ouvertuře letošních velkých cen postaral o pořádnou senzaci. Nejenže se dostal do finálové jízdy, avšak po dvou okruzích vzadu za sebou nechal Fredrika Lindgrena, Kryzstofa Kasprzaka a Nicki Pedersena. Stínem Němcova počínání byla kolize s Darcy Wardem v rozjížďce s číslem čtrnáct. Australan, který už byl předtím na zemi dvakrát, skončil v nemocnici. Potvrzení na zranění hlavy se nepotvrdila, ovšem větší pozornost musí být dle britských zdrojů upřena k jeho kolenu. Nejvíce důvodů k úsměvu na dlouhé zpáteční cestě přes půl zeměkoule však bude mít Nicki Pedersen, který se za tři týdny představí v Bydhošti jako leader průběžné klasifikace.

Němečtí žurnalisté srovnávají dnešní triumf Martina Smolinskeho k titulu mistra světa, který jeho krajan Egon Müller dobyl v Nordenu před bezmála jednatřiceti lety. Nicméně do konce seriálu zbývá přece jenom celá sezóna a navíc vítěz novozélandské velké ceny má v průběžné klasifikace před sebou Krzysztofa Kasprzaka a Nicki Pedersena. A tak či onak, Martin Smolinski urazil na cestě vzhůru pořádný kus cesty, vzpomeneme-li na jeho debut ve světě SGP. V říjnu 2008 v Bydhošti, která na poslední chvíli zalepila polským leskem černou díru gelsenkirchenské blamáže, neskóroval ani jedním bodem.

„Nedokážu to vyjádřit slovy,“ komentoval Martin Smolinski svůj triumf na tiskové konferenci. „V tuto chvíli opravdu nemohu uvěřit tomu, co se stalo. Hlavní důvod, proč tu s vámi teď sedím, a proč jsem vyhrál, je tvrdá práce, kterou jsem já a můj tým udělal během zimy. Přitom mi nikdo nevěřil, protože prý nezávodím v Polsku, nezávodím ve Švédsku a nezávodím v Británii. Rád bych poděkoval všem lidem v mém týmu, svému ladiči, své přítelkyni a všem, co ve mně věřili.“

Mezi nimi rozhodně byli občané bavorského Olchingu, kteří si na počínání devětadvacetiletého borce, jenž na místním ovále před lety začínal, neváhali přivstat. „Vstávali už v šest ráno,“ ocenil je Martin Smolinski na druhé straně zeměkoule. „Udělali si party a dívali se na mě v televizi a vsadím se, že se těch 250 lidí muselo pořádně radovat. Tohle je velký výsledek nejen pro moje fanoušky, ale i pro celou německou plochou dráhu. Doufejme, že můžeme udělat velký krok a dostat tento sport zpátky, kde byl s Egonem Müllerem v sedmdesátých a osmdesátých letech.“

Martin Smolinski si na ovál ve Western Springs přivezl svůj vlastní unikátní styl vyznačující se udivující rychlostí okolo bílé čáry. Ve svých rozjížďkách nahromadil deset bodů, aby posléze ve druhém semifinále dojel za Krzysztofem Kasprzakem. Poté co ve finále dostal Fredrika Lindgrena, prokázal úžasnou trpělivost, dokud nepodjel Krzysztofa Kasprzaka a Nicki Pedersena a nenatáhl se pro prozatím největší vítězství své kariéry.

„Ve finále se mnou byli tři závodníci, kteří mezi účastníky série dokážou ovládat nejlépe své motocykly,“ komentoval Martin Smolinski klíčovou jízdu. „Fungují na velmi vysoké úrovni. Na dráze jsme byli velmi tvrdí, ale bylo to férové a nechávali jsme si navzájem prostor k závodění. Přes zimu jsem se svým mentálním a kondičním trenérem hodně trénoval a věnovali jsme se také boxu. A tohle je také o bojování. Musíte také být na správné pozici ve správný moment. A možná udělat i krok zpátky a přemýšlet, co se děje. V extrémních situacích si musíte zachovat klidnou hlavu.“

Po bitvě bývá každý generál, nicméně Martin Smolinski tuto bitvu dnes dopoledne středoevropského letního času skutečně vyhrál. „Bojovali spolu vpředu,“ uvedl na adresu svých finálových soupeřů. „Čekal jsem jedno kolo, dvě kola, tři kola. Přečetl jsem si je. Každé kolo je jiné stejně, jako v každé knížce je každá stránka jiná. A v ploché dráze je to přesně to samé. Dráha byla dobrá a všechno šlo dobře. Správný moment přišel. A bum, byl jsem tam a vedl jsem.“

By Martin Smolinski dokázal vyhrát, stojí oběma nohama na zemi. „Můj cíl je stále skončit v první desítce,“ konstatuje. „Do prvního challenge o Grand Prix jsem se kvalifikoval v roce 2005 a to bylo před devíti lety. Ale všechno přichází ve správný čas. Vzal jsem to krok za krokem. Nebudu proto říkat, že chci být světovým šampiónem hned teď. Ale chci být konzistentní a držet se na dobré úrovni. A pak teprve možná budu moct udělat znovu ještě jeden krok. Nikdo ale nemůže překročit pět schodů najednou. Musíte jít krok za krokem, to je způsob, kterým to funguje. Nikdy nevíte, co se stane, ale já věřím v sebe a svůj tým.“

Poklonu Martinu Smolinskemu složili rovněž jeho společníci ze stupňů vítězů. „Myslím, že bych se musel vrátit zpátky o mnoho let, abych si připomněl finále podobné tomuto,“ konstatoval Nicki Pedersen. „Ale nepamatuji si, že bych viděl borce, který by vyhrál Grand Prix, když byl ve finále pár kol vzadu. Já sám jsem spokojený s druhým místem, jel jsem pěkně celý večer a dostal jsem místo o jedno lepší, než jsem udělal v předchozích dvou letech, takže si nemohu stěžovat.“

„Gratuluji Martinovi, bylo to pro něho dobrý debut v SGP,“ přispěl svou troškou do mlýna Krzysztof Kasprzak. „Já sám jsem velmi šastný, byl to pro mě dobrý večer. Doufám, že příští kolo bude stejně dobré jako v Aucklandu.“

Průběžné pořadí seriálu:
1. Nicki Pedersen 19, 2. Krzysztof Kasprzak 17, 3. Martin Smolinski 15, 4. Fredrik Lindgren 13, 5. Chris Holder 11, 6. Kenneth Bjerre 11, 7. Jaroslaw Hampel 8, 8. Tai Woffinden 7, 9. Andreas Jonsson 7, 10. Niels-Kristian Iversen 6, 11. Greg Hancock 6, 12. Matej Žagar 6, 13. Darcy Ward 5, 14. Troy Batchelor 4, 15. Jason Bunyan 2, 16. Chris Harris 0.

Foto: IMG Worldwide

Londýn – 2. dubna
Loni musel bojovat nejen s nepříznivými kurzy sázkových kanceláří, jež jeho vyhlídky na titul světového šampióna viděli 500 ku jedné, ale i dvěma zlomeninami klíční kosti. Přesto se Tai Woffinden nakonec radoval ze zlaté medaile. Nyní pár hodin před startem letošního seriálu velkých cen v novozélandském Aucklandu se historie roku 2013 opakuje.

Jeho Wolverhampton si sice v sobotu odvážel výhru z Leicesteru v duelu britské Elite League, nicméně Tai Woffinden skončil v nemocnici s poraněným vazy na noze po dvou pádech. Propustil se sám, aby zamířil na letiště Heathrow, aby se svými kolegy usedl na palubu letadla mířícího přes Singapur do Aucklandu.

„Nečekal jsem, až mě propustí doktoři a odešel jsem sám, abych nezmeškal let,“ svěřil se Tai Woffinden. „Beru prášky na bolest, protože mám problémy hýbat s levou nohou. Je to vážně bolestivé, ale pokud se týká kostí, je všechno dobré, nic není zlomeného. Chodím o berlích a problém je, že musím používat hlavně pravou nohu, kde mám poškozené vazy z toho prvního pádu. Nejprve jsem si myslel, že je noha zlomená, ale naštěstí nebyla.“

Tím pádem nic nestálo v cestě dlouhému letu k protinožcům. „Doktoři nebyli příliš nadšení, když jsem jim řekl, že odcházím z nemocnice, protože musím chytit letadlo na Nový Zéland,“ připouští úřadující světový šampión. „Ale to byla jediná cesta a musela se udělat. V Aucklandu chci relaxovat. Budu muset vynechat první trénink, a i když to není nejlepší příprava na první letošní Grand Prix, chci udělat všechny věci správně.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Londýn – 4. března
Mezinárodní motocyklová federace FIM a držitel marketingových práv seriálu SGP dnes oficiálně potvrdily kuloární zvěsti o rezignaci Emila Sajftudinova na letošní ročník seriálu velkých cen. Polské internetové zdroje stavějí rozhodnutí ruského borce do pozadí s únorovými tahanicemi nejvyššího vedení se společností One údajně zakazujícímu závodníkům SGP absolvovat evropský šampionát jednotlivců, v čemž již došlo k dohodě, či jej spojují s finanční náročností. Oficiální informace však udává, že se Emil Sajfutdinov doposud nezotavil ze srpnového zranění v Toruni natolik, aby mohl naplno závodit v elitním šampionátu. Nahradí jej Australan Troy Batchelor, dobře známý z české extraligy, který si vybral startovní číslo 75.

Foto: Wojta Zavřel

Londýn – 29. ledna
Startovní listina letošního seriálu SGP nabídne čísla od běžné jedničky až po netradiční 507. Důvodem, proč se elitní společnost přibližuje flat trackovým podnikům, rozhodně není enormní rozšíření počtu účastníků, avšak skutečnost, že si závodníci mohli vůbec poprvé v historii mohli vybrat svá vlastní čísla. Volbu ponechat si rankingová čísla odpovídajícímu loňskému pořadí si vybrali jen dva z nich.

Prvním je úřadující šampión Tai Woffinden a fakt, že bude používat jedničku místo svého oblíbeného čísla 108 není ani překvapivý, ani nepochopitelný. Druhým takovým je Nicki Pedersen, jenž zůstal u pětky.

V ostatních případech se běžných startovních čísel dočkáme jen v případě divokých karet a náhradníků v jednotlivých závodech, a pakliže se do akce dostanou nominovaní náhradníci. Z toho důvodu si žádný z elitní patnáctky nemohl zvolit číslo mezi jedničkou a dvaadvacítkou, pakliže neodpovídají ranking listu.

Nejnižší zvolené startovní číslo poveze vicemistr Jaroslaw Hampel, který si vybral třiatřicítku. Ve dvou případech se objevuje dvoumístná cifra. Andreas Jonsson bude jezdit se stovkou, zatímco Krzysztof Kasprzak sáhl po již zmiňovaném čísle 507.

Startovní čísla dle rankingu zůstanou v účinnosti již jen v případě bodové rovnosti v průběžné klasifikaci a při volbě semifinále.

„Závodníci zmiňovali, že by byli nadšení, kdyby mohli používat svá vlastní startovní čísla jako v jiných sportech,“ vysvětluje Paul Bellamy, výkonný ředitel BSI Speedway. „My jsme jedině šastní, že jsme se dohodli a umožnili jim používat jejich šastná čísla na dráze, zatímco jejich fanoušci je budou nosit na oblečení mimo ovál.“

Opravená startovní listina Speedway Grand Prix 2014 a způsob kvalifikace:

Foto: Wojta Zavřel