Krško – 12. září
Trojnásobný světový šampión Greg Hancock včera večer ve slovinském Kršku dal jasně najevo, že se nevzdává, dokud existuje alespoň náznak naděje. Dokázal nahromadit dvacet z jednadvaceti možných bodů a stanul na nejvyšším stupni pódia nad Tai Woffindenem a Peterem Kildemandem. Tím pádem se dostal na druhou příčku aktuálního pořadí pětadvacet bodů za Tai Woffindena.

 

 

Ztráta na leadera se může zdát propastná, avšak se třemi velkými cenami na programu má Američan daleko, aby mával bílou vlajkou. „Jedinou věc, kterou bych si právě teď mohl přát, je dát Taiovi trochu více zábavy za jeho peníze,“ žertoval na tiskové konferenci. „Dělal jsem si velké naděje, že bych obhájil titul a vyhrál šampionát znovu, ale ztratil jsem několik klíčových závodů, kde se mi nedařilo, jak jsem doufal.“

Nicméně po výkonu z Krška nemusí být nic ztraceno. „Zloto je to, o co bojujeme,“ zamyslel se. „Ale jde to velmi, velmi těžce. Dost lidí by už před Taiem smeklo klobouka ř řeklo, děkujeme a gratulujeme. Ale já jsem optimistický typ. Nevzdám se, dokud bude šance. A právě nyní je šance.“

Jenže Tai Woffinden není jen tak ledasjakým protivníkem. „Je rychlý a můžete vidět, jak jezdí s tunami sebedůvěry,“ konstatuje Greg Hancock. „Je těžké ho porazit. Ale já jsem si jistý, že Tai nebere nic za předem dané. Pracuje pilně a ví, že zbývají ještě tři velké ceny. A že se může stát cokoliv.“

A jak se na to dívá samotný Angličan, který připustil, že se po druhém místě v Kršku podruhé za sebou cítí jako na vrcholu světa? „Bylo by hezký vyhrát Grand Prix,“ říká. „Ale jak to zkouším celou sezónu, je to o sbírání bodů. Jsem rád, že jsem v Kršku znovu na pódiu, na stejné pozici jako jsem byl v roce 2013.“

 

1. Greg Hancock, USA	20
2. Tai Woffinden, GB	18
3. Peter Kildemand, DK	13
4. Nicki Pedersen, DK	13
5. Niels-Kristian Iversen, DK	11
6. Jason Doyle, AUS	11
7. Chris Holder, AUS	9
8. Troy Batchelor, AUS	9
9. Maciej Janowski, PL	9
10. Matej Žagar, SLO	8
11. Chris Harris, GB	4
12. Andreas Jonsson, S	4
13. Krzysztof Kasprzak, PL	3
14. Michael Jepsen Jensen, DK	2
15. Tomas H. Jonasson, S	2
16. Aleksander Čonda, SLO	1
17. Denis Štojs, SLO	1
18. Žiga Kovačič, SLO	DNR

 

Průběžné pořadí seriálu:

1. Tai Woffinden 127, 2. Greg Hancock 102, 3. Nicki Pedersen 98, 4. Matej Žagar 89, 5. Niels-Kristian Iversen 81, 6. Chris Holder 78, 7. Jason Doyle 77, 8. Maciej Janowski 72, 9. Michael Jepsen Jensen 66, 10. Peter Kildemand 59, 11. Andreas Jonsson 55, 12. Troy Batchelor 49, 13. Chris Harris 43, 14. Tomas H. Jonasson 40, 15. Jaroslaw Hampel 31, 16. Krzysztof Kasprzak 29, 17. Bartosz Zmarzlik 17, 18. Antonio Lindbäck 14, 19. Craig Cook 7, 20. Mikkel Michelsen 6, 21. Tomasz Gollob 4, 22. Timo Lahti 3, 23. Kjastas Puodžuks 3, 24. Václav Milík 2, 25. Piotr Pawlicki 1, 26. Robert Lambert 1, 27. Adrian Cyfer 1, 28. Aleksander Conda 1, 29. Denis Štojs 1.

Foto: tiskový servis IMG

Gorzow – 29. srpna
Nikdy předtím nepřítomný jezdec neovlivnil tak výrazně náladu na velké ceně jako minulou sobotu v polském Gorzowě. Navíc tento jezdec, Darcy Ward, ani není účastníkem letošního seriálu. Přesto asi 15 tisíc přítomných diváků opakovaně skandovalo jeho jméno a většina závodníků nosilo přímo na svých vestách vzkaz pro mladého Australana. Mistr světa Greg Hancock dokonce oblékl repliku závodního kevlaru číslo 43 a Chris Holder napsal jméno svého kamaráda přímo na své kombinéze a na sedačce motorky. Pořadatele upustilo od tradičního ohňostroje na konec dne. A to všechno aby podpořili těžce zkoušeného a těžce zraněného závodníka.

 

Takřka vyprodáno

Vidět elitní plochodrážní závod v Polsku je nevšední zážitek. Po velmi slabé loňské návštěvě SGP v Bydhošti a fiasku na Narodowem letos ve Varšavě Gorzow ukázal, že mezinárodní plochá dráha dál táhne polské fanoušky. Mizerná forma Krzyzstofa Kasprzaka a neúčast zraněného Jaroslawa Hampela nebyly důvodem, aby tribuny zůstaly poloprázdné. Naopak 15 tisíc míst k sezení a dalších dva tisíce k stání byly skoro kompletně zaplněny. Pořadatelé neuvedli počet diváku, ale řev obecenstva kdykoliv na trať jel Polák anebo závodníci místní Stali Niels Kristian Iversen a Matej Žagar, vypovídaly o všem.

Samotný závod začal víceméně tak, jak skončil ten minulý – Peter Kildemand tvrdě vytlačil Troye Batchelora a dostal se na body. Rozjížďku vyhrál nestárnoucí Greg Hancock a později si to zopakoval ještě čtyřikrát včetně vítězství ve druhém semifinále. Nepodařilo se mu bodovat ve smolné třinácté jízdě, kdy asi příliš moc chtěl porazit vedoucího seriálu Taie Woffindena, až skončil poslední. Nezvítězil ani ve finále, přestože ho měl skvěle rozjeté a od startu dlouho vedl i s velkým náskokem. Pak chyboval, když si hlídal Woffindena a z vítězství se mohl radovat Slovinec Matej Žagar.

V jízdě číslo dvě jsme byli svědky ostré premiéře nového motoru GTR Marcela Gerharda a konstruktéra Eskila Sutera známého z Moto2 a MotoGP. Na vývoji se podílel Brit Kelvin Tatum a po testech několika závodníků už na Grand Prix v Praze a jedné zavodní jízdě Chrise Harrise v polském Gorzowě posledně jmenovaný odjel celý závod GP.

Největší problém britského závodníka v posledních letech byly starty. Tentokrát mu vycházely skoro perfektně. Zda je to všechno otázka psychiky, anebo novy motor to, co Brit potřeboval poznáme brzy v dalších týdnech. Každopádně Harris si vybojoval pět bodů a žádný se mu nedostal zadarmo.

Trať v Gorzowě byla skvěle připravena a již ve čtvrté sérii jsme byli svědky předjíždějícího manévru Taie Woffindena, který ho vynesl z posledního na první místo. Brit to zopakoval ještě jednou později v jízdě číslo jedenáct. Pět vítězství v řadě, postup do finále a třetí místo na stupních vítězů přiblížily Taie Woffindena k druhému mistrovskému titulu. Po profesorské jízdě v třinácté rozjížďce proti Gregu Hancockovi se zdálo, že Tai Woffinden by vyhrál, i kdyby startoval z depa. Pozoruhodný výkon!

 

Emoce nekončí

Znovu zaujal Australan Jason Doyle. Je to nebojácný a tvrdý závodník, kterému se lepí smůla na záda. I v Polsku se neubránil pádům. Právě naopak. Start jízd, kterých se účastnil, se opakoval poněkolikáté, devátá jízda dokonce čtyřikrát. Pro letmý start a po pádech právě Doyla a Grega Hancocka. Smolná řada vyvrcholila v hororové osmnácté jízdě. Podobně jako v Dánskem Horsensu do vzduchu letěli a ocitli se na zemi Nicki Pedersen s Matejem Žagarem. Tentokrát je tam poslal právě Doyle.

Australan potřeboval k šesti bodům doplnit alespoň dva, aby se dostal do první osmičky. Když Pedersen se Žagarem jeli vnějšek, odvážně šel ze zadní pozice vnitřkem. Jenomže nenechal dostatek místa, tvrdě strčil do Žagara, který ránu ustál, ale poté sebral přední kolo Pedersena a byl s toho horror.

Matej Žagar se už nedokázal vyhnout Pedersenově motorce a šel do nafukovacích vaků. Dán přepadl přes řídítka, praštil hlavou o trať a ještě dostal ránu motocyklem. Dlouho se nezvedal a tentokrát nehrál o čas pro mechaniky, protože přestože nakonec odešel po svých, ze závodu pro bolest krku odstoupil. Bylo to správné rozhodnutí a byť snížilo šance Nickiho Pedersena bojovat o titul, musíme ocenit jeho zodpovědný přistup. Doyla bylo škoda, jelikož se jednalo o typicky závodní incident, bez úmyslů a nerozvážností ale žádné jiné rozhodnutí, než vyloučit ho, nepřipadalo v úvahu.

Tímto drama na trati skončilo, nikoliv však emoce. Za opravdu neslýchaného jásotu publika domácí Bartosz Zmarzlik nejdřív vyhrál devatenáctou jízdu a pak i první semifinále. Rozvážnou jízdou v něm druhý skončil Tai Woffinden, který měl dost času ohlížet se po soupeřích. A když viděl, že si dokáže ohlídat postupovou pozici, se už po mladém Polákovi ani nepouštěl. Druhé semifinále kontroloval Hancock a za jeho zádi bojovali Iversen s Žagarem. Slovinec jede v životní formě a zdá se, že těžké pády a karamboly mu spíš přidávají na odhodlání.

 

 

Pro Darcy Warda

V samotném finále nejlépe od pásky vyšel Hancock. Zmarzlik přehnal s bojovností, dopustil se chyby a padl na poslední místo. Žagar využil nepatrné zaváhaní Hancocka a po třech kolech se dostal do čela, kde neohrožené tak projel cílem. Co se nestalo v Horsensu, povedlo se v Gorzowě.

Povídá se, že pořadatele nemají zájem o podložení smlouvy s BSI a další ročník po vypršení stávající dohody už v roce 2016 neuvidíme. Po trapasech na jednodenních tratích je obrovská škoda pro plochodrážní sport vypadne-li tak skvělý podnik. Šest z dvanácti SGP na stadionech je přece jen příliš, vezmeme li v úvahu dosavadní zkušeností.

Tisková konference po závodě byla opět hodně o zraněném Darcy Wardovi. Už čestné kolo absolvoval Tai Woffinden v tmavě modrém tričku s iniciály Australana a velkým číslem 43. Pak vybízel novinaře, aby rozšířili medii informace o podpoře Darcyho Warda nákupem právě trička na stránkách jeho polského klubu Falubaz Zielona Gora.

V rozsáhlém rozhovoru pro polská média Greg Hancock vyprávěl, jak moc jsou zasažení jezdci a celá plochodrážní obec zraněním Australana. „Zranění Darcyho ukázalo že není důležitě jací jsme lidé, každému z nás se muže přihodit úraz na trati a proto musíme na sebe ještě víc dávat pozor. Darcyho potkala obrovská smůla a teď určitě my všichni se díváme poněkud jinak na své životy a na rizika, kterým se vystavujeme. Věřme, že Darcy se vrátí mezi nás!“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Gorzow – 29. srpna
Ačkoliv se zapletl do ošklivé kolize mezi Jasonem Doylem a Nicki Pedersenem v rozjížďce s číslem osmnáct a do depa se vrátil v sanitce, Matej Žagar nakonec triumfoval v polské velké ceně v Gorzowě, jehož barvy hájí v polské extralize. Na stupních vítězů mu dělali společnost Greg Hancock a Tai Woffinden, který z elitní patnáctky bral nejvíce bodů a upevnil si svou pozici leadera průběžné klasifikace.

1. Matej Žagar, SLO	16
2. Greg Hancock, USA	17
3. Tai Woffinden, GB	18
4. Bartosz Zmarzlik, PL	14
5. Niels Kristian Iversen, DK	10
6. Michael Jepsen Jensen, DK	10
7. Peter Kildemand, DK	9
8. Chris Holder, AUS	8
9. Nicki Pedersen, DK	7
10. Jason Doyle, AUS	6
11. Andreas Jonsson, S	6
12. Maciej Janowski, PL	5
13. Chris Harris, GB	5
14. Troy Batchelor, AUS	4
15. Krzysztof Kasprzak, PL	1
16. Tomas H. Jonasson, S	1
17. Adrian Cyfer, PL (res)	1
18. Rafal Karczmarz, PL (res)	DNR

 

Průběžné pořadí seriálu:

1.Tai Woffinden 109, 2. Nicki Pedersen 85, 3. Greg Hancock 82, 4. Matej Žagar 81, 5. Niels-Kristian Iversen 70, 6. Chris Holder 69, 7. Jason Doyle 66, 8. Michael Jepsen Jensen 64, 9. Maciej Janowski 63, 10. Andreas Jonsson 51, 11. Peter Kildemand 46, 12. Troy Batchelor 40, 13. Chris Harris 39, 14. Tomas H. Jonasson 38, 15. Jaroslaw Hampel 31, 16. Krzysztof Kasprzak 26, 17. Bartosz Zmarzlik 17, 18. Antonio Lindbäck 14, 19. Craig Cook 7, 20. Mikkel Michelsen 6, 21. Tomasz Gollob 4, 22. Timo Lahti 3, 23. Kjastas Puodžuks 3, 24. Václav Milík 2, 25. Piotr Pawlicki 1, 26. Robert Lambert 1, 27. Adrian Cyfer 1.

Foto: tiskový servis IMG

Horsens – 8. srpna
Minulou sobotu se do seriálu Speedway Grand Prix poprvé zapsal nový pořadatel, dánský Horsens. Stadión místního fotbalového klubu s kapacitou 12500 diváků byl vice než slušně zaplněn, převážně domácími fanoušky. Z nedalekého Švédska přijelo nejvíc zahraničních hostů, ale Poláci a Britové skoro nebyli vidět. Není divu, vždyť Kodaň je vzdálena dvě a půl hodiny jízdy autem. Kromě velmi dobré návštěvností, příjemně překvapilo i počasí. V Dánsku většinou prší, ať je léto nebo není. Ovšem v sobotu bylo příjemných pětadvacet stupňů.

 

Absence rovinky jednorázové dráhy ulehčila sudímu rozhodování

Jednorázová umělá trať byla postavena pečlivě. Po fiasku na „Narodowym“ ve Varšavě si Ole Olsen už nemůže dovolit další podobný kiks. Tím spíš, že se v Daugavpils nejela semifinále a finále a závod byl pro déšť předčasně ukončen.

Zmíněný Ole Olsen při každé přestávce na úpravu okamžitě vybíhal na trať a zkoumal stav povrchu. Navíc poloha stadionu ponechávala skoro půlku tratě ve stínu a zbývající část na silném sluncí. Polévání proto muselo byt citlivé. Ke cti pořadatelů protentokrát trať byla vyhovující až do finálové jízdy. Ať to bylo jakkoliv, přece jen první vnitřní pole po celou dobu závodů dávalo velkou převahu – v úvodních dvaceti jízdách červená pozice na startu také určila vítěze čtrnáctkrát. Na začátku se nijak moc nepřejíždělo, k čemuž jsme si bohužel v posledních letech zvykli. Předjíždělo se jen když někdo chyboval. O to důležitější byl start.

První jízdu s přehledem vyhrál domácí Nicki Pedersen k obrovskému nadšení publika. Doma je ikonou a fanoušci za ním stojí. Hned v další jízdě se sešli tři z pozdějších finalistů, ale v tu dobu to nikdo nemohl pochopitelně tušit. Dokonce Kildemand a Jepsen Jensen skončili první a třetí, přesně tak jak nakonec ve finále. Cestou k němu ale Kildemand třikrát viděl škvárový povrch velmi zblízka. Jeho bravurní až nerozumný styl jízdy ho přivedl k pádu poprvé ve dvanácté jízdě, kdy se střetl s Harrisem a byl následně vyloučen.

S jedním vítězstvím, nulou a vyloučením v tu chvíli nevypadal jako favorit závodu. Hned v třinácté jízdě ale dokázal zapomenout na předchozí pád a porazil skvěle jedoucího Doyla. Rozjížďka s číslem osmnáct jízda ale byla ta, která způsobila největší pozdvižení večera. Kromě Petera Kildemanda se na start postavili Maciej Janowski, Nicki Pedersen a Matej Žagar.

„Magic“ Janowski měl ten nejlepší start, jak jinak z červeného prvního pole. Za ním nikdo nechtěl pustit plyn a když to Petera Kildemanda na výjezdu ze zatáčky začalo vynášet k mantinelu, najednou pro Pedersena a Žagara nezbylo místa. Nicki zkušeně pustil motorku ale bylo už pozdě. Peter Kildemand do něj vrazil a Nicki Pedersen povalil Mateje Žagara.

Do vzduchu létaly motorky a jezdci se váleli v jedné neforemné kouli přileb, ruk a noh. Že se nikomu nic vážného nestalo, hraničí se zázrakem.

Co následovalo mělo zásadní vliv na výsledek Speedway Grand Prix. Sotva si publikum oddechlo, když všichni tři zúčastnění odešli po svých a jen Matej Žagar si ledoval pohmožděnou ruku, začaly spekulace, kdo bude vyloučen.

Mně se zdálo, že na vině byl Peter Kildemand, který výrazně změní trajektorii a nenechal ostatním místa. Přitom cela trojice vyjížděla ze zatáčky společně a nešlo určit, kdo byl vepředu. Nicki Pedersen neměl nejmenší možnost zabránit kolizi a právě proto svou motorku co nejrychleji opustil. Matej Žagar v tom byl naprosto nevinně, ale také nejvíce utrpěl zraněním ruky.

Rozhodčí Jim Lawrence měl velice složitou úlohu. Při předchozích pádech už vyloučil oba domácí protagonisty. Poslat je z tratě tentokrát znamenalo poslat je rovnou do sprch. A v případě Petera Kildemanda by to asi bylo to správné rozhodnuti. Z hlediska publika a v zajmu sportovní podívané bylo ale správně pustit všechny čtyři do opakovaného startu. Matej Žagar nebyl zraněn tak, že by nemohl pokračovat, takže po četných opakováních videa karambolu Mr. Lawrence nakonec zjistil, že první zatáčka na velmi krátké tratě v Horsens končí až kdesi těsně pře zatáčkou druhou. Prostě a jednoduše není tam protilehlá rovinka. Podívaná mohla pokračovat dal.

 

Pády rozhodovaly i v samotném závěru velké ceny

Poslední tři jízdy určily první osmičku. Do semifinále se suverénně dostaliJason Doyle, Maciej Janowski a Chris Holder, později Michael Jepsen Jensen, Peter Kildemand a Matej Žagar. Ziskem Třech bodů v poslední rozjížďce je následoval Tai Woffinden a nakonec se štěstím i Nicki Pedersen s pouhými sedmi body. Stejný bodový zisk měli Andreas Jonsson, Greg Hancock, Niels Kristian Iversen a Tomas H. Jonasson ale Nicki Pedersen dvakrát dokázal vyhrát, což se ostáním sedmibodovým jezdcům nepovedlo. Australan Troy Batchelor se šesti bodů po třech jízdách zaznamenal dvě nuly a zůstal za branou semifinále a můj tiket se sazkou na jeho vítězství v koši.

Do semifinále se překvapivě neprobojoval úřadující mistr světa Greg Hancock. Američan si v předchozích letech vždy poradil výborně na nových tratích. Dokázal je rychle přečíst a byl úspěšný. Tentokrát se mu to nepovedlo. Škoda, protože moc se nedařilo ani Nicki Pedersenovi, ani Tai Woffindenovi. A kdyby Greg Hancock stáhl jejich náskok, zbytek sezóny by byl určitě zajímavější. Jenže v sportu kdyby neplatí a na další body si Američan bude muset počkat nejmíň do konce měsíce.

První semifinále ovlivnily dva pády. Nejdřív do tohoto momentu skvělý Chris Holder zůstal vzadu a na posledním místě zřejmě defekt náhle zastavil jeho motocykl a on šel k zemi. Nejvíc to musí mrzet Macieje Janowskeho, který v okamžiku zastavení jízdy byl v čele. Takový start v opakování již neměl a jel v těsném závěsu za Tai Woffindenem. Na výjezdu z poslední zatáčky třetího kola udělal chybu, vyneslo ho k mantinelu a musel se zachraňovat před pádem. Napoprvé se mu to povedlo, ale jeho zpomaleni využil Matej Žagar a hbitě se dostal na postupové druhé místo. Mladý Polák zůstal nablízko, ale už nekontroloval motocykl, jak by potřeboval a nedokázal se vyhnout deflektoru Žagara. Byl z toho pád, naštěstí i tentokrát bez zranění.

Ozdobou závodu bylo druhé semifinále. Z červené skvěle odstartoval Jason Doyle a dlouho vedl. Za ním se seřadili Kildemand, Jensen a Pedersen. Nicki startoval z nevýhodné žluté pozice a ani na moment se nedostal na postupové místo. Kildemand s Jensenem sváděli tvrdý boj a vypadalo, že na Doyla ani nezaútočí. Jezdci na druhém až čtvrtém místě neustále měnili pozice, křižovali si cestu a zvedli publikum ze sedadel. V důsledku Jensen s Kildemandem neskutečně zrychlili, Doyle někde v průběhu třetího kola zaváhal a oba domácí jezdci se dostali před něj. Publikum vybuchlo nadšením, ale Australana bylo škoda, jel výborně!

Finále znovu poznamenal pád. Tai Woffinden ve velké rychlosti projel kolem na druhém místě jedoucího Petera Kildemanda a předjel ho. Jenomže Dán se dotknul Angličanova deflektoru a ihned položil motorku.

Nelze tvrdit že by to udělal schválně, ale útok Brita tvrdý určitě nebyl. To jízda Kildemanda v průběhu večera byla mnohdy mnohem nebezpečnější a za hranou. Jenomže doma je doma a Jim Lawrence se možná neodvážil znova vyloučit Petera Kildemanda pote co to jednou udělal po střetu s dalším Britem Harissem na začátku GP. Takže šel ven vedoucí muž seriálu Tai Woffinden. Opakování už žádné drama nepřineslo. Peter Kildemand vystřelil ihned ze startu a za jeho záda bojovali Žagar s Jensenem. Slovinec nakonec skončil druhý, ale byl velice zklamaný. Vždyť opakovaně doplatil na chyby ostatních a druhé místo mu bylo zřejmě slabou náplastí. Navíc si odnesl zranění. Budeme mu přát víc štěstí v dalším kole a pak zejména v domácím závodě ve slovinském Kršku. Vydrží-li mu forma!

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Kiril Ianatchkov

Horsens – 8. srpna
Z české extraligy dobře známý Peter Kildemand nešetřil nadšením, že se po třech pádech během sobotní SGP Dánska v Horsensu postavil na nejvyšší stupeň vítězů. Dánský závodník, který se do seriálu dostal coby stálý náhradník za zraněného Jaroslawa Hampela projel vítězně metou finálové jízdy před Matejem Žagarem a Michaelem Jepsenem Jensenem. Exmistr světa Tai Woffinden byl diskvalifikován, jelikož byl obviněn ze zavinění třetího pádu Petera Kildemanda. Přesto však navýšil své průběžné vedení v seriálu, protože jeho nejbližší sousedé v průběžné klasifikaci Nicki Pedersen a Greg Hancock nasbírali shodně o čtyři body méně než Angličan.

 

Rada k nezaplacení

Hrdinou večera byl ovšem jednoznačně Peter Kildemand. Byl diskvalifikován kvůli pádu pod tlakem Chrise Harrise v rozjížďce s číslem dvanáct. O šest jízd později se zapletl do jedné hromady s Nicki Pedersenem a Matejem Žagarem, kdy však na start opakovačky dorazila celá trojice.

A posléze dokonale profitoval z benefitu rozhodnutí rozhodčího Jima Lawremce ve finále. Ale on sám byl potěšen, že on i jeho motocykly prošli takovým turbulentním závodem k nezapomenutelnému výsledku. „Tohle je absolutně perfektní,“ neskrýval Peter Kildemand na tiskové konferenci. „Byl to ale drsný večer. Musel jsem se párkrát zvedat ze země, což bylo drsné i pro kluky v boxech, protože mi museli zase zprovoznit motocykly. Pokaždé, když jsem spadl, byly pěkně poškozené, takže to byla absolutně úžasná práce mých mechaniků.“

Jejich úsilí se dostalo skvělé ovoce. „Když jsem projížděl cílovou čárou ve finále, bylo to, jakoby se čas na pár sekund zastavil,“ zasnil se Peter Kildemand. „Jsem tak rád. Pokaždé, když jedu velkou cenu, jedu, abych vyhrál. A právě nyní je to pocit, který bych chtěl zažít častěji. Horsens je skvělý stadión a kluci, co tady dělají dráhu, odvedli dobrou práci.“

Peter Kildemand ocenil rovněž gesto Taie Woffindena, který po své diskvalifikaci ve finále za ním před restartem zašel. „Abych byl férový, Tai se zachoval opravdu skvěle,“ netajil se. „P5išel za mnou a dal mi dobrou radu. Řekl mi, jakou stopu mám jet. A ono to fungovalo!“

 

Radost i na nižších stupíncích

Po pádu s Peterem Kildemandem a Nicki Pedersenem v osmnácté jízdě s e Matej Žagar musel vypořádat s bolestí nohy a zraněnou rukou. Proto byl neskutečně zklamaný, když se po startu finále dostal dopředu, ale viděl blikat červená světla.

„Abych byl upřímný, byl to nešťastný večer,“ říkal později. „Měl jsem velký pád a finále zastavili, když jsem vedl. Ale celkově jsem šťastný. Nemám vážná zranění, jsem jen hodně odřený a druhé místo je dobré. Noha je hodně oteklá, mám před sebou náročný týden, ale to je speedway. Co mohu dělat?“

Matej Žagar v posledním kole předjel Michaele Jepsena Jensena a připravil domácí diváky o podívanou na své závodníky na nejvyšších dvou stupních. Nicméně ten se netajil radostí, že má tříleté problematické období zapříčiněné zraněním za sebou.

„Jsem prostě super šťastný,“ nechal se slyšet. „Závodím na motorce a vidím řešení. Můj problém byl, že jsem se díval příliš daleko před sebe do budoucnosti. Měl jsem v hlavě, že nesmím spadnout, protože mám před sebou další Grand Prix nebo ligu. To mi vířilo myslí několik sezón. Není to tak, že bych byl hodně špatný, ale nebyl jsem dobrý a nezávodil tak, jak to umím. Musím věřit v sebe a tento mítink prokázal, že to je dobrá cesta.“

 

1. Peter Kildemand, DK	14
2. Matej Žagar, SLO	12
3. Michael Jepsen Jensen, DK	13
4. Tai Woffinden, GB	11
5. Maciej Janowski, PL	12
6. Jason Doyle, AUS	12
7. Chris Holder, AUS	10
8. Nicki Pedersen, DK	7
9. Andreas Jonsson, S	7
10. Greg Hancock, USA	7
11. Niels-Kristian Iversen, DK	7
12. Tomas H. Jonasson, S	7
13. Mikkel Michelsen, DK	6
14. Troy Batchelor, AUS	6
15. Krzysztof Kasprzak, PL	4
16. Chris Harris, GB	2
17. Nikolaj Busk Jakobsen, DK (res)	DNR
18. Anders Thomsen, DK (res)	DNR

 

Průběžné pořadí seriálu:

1. Tai Woffinden 91, 2. Nicki Pedersen 78, 3. Greg Hancock 65, 4. Matej Žagar 65, 5. Chris Holder 61, 6. Niels-Kristian Iversen 60, 7. Jason Doyle 60, 8. Maciej Janowski 58, 9. Michael Jepsen Jensen 54, 10. Andreas Jonsson 45, 11. Tomas H. Jonasson 37, 12. Peter Kildemand 37, 13. Troy Batchelor 36, 14. Chris Harris 34, 15. Jaroslaw Hampel 31, 16. Krzysztof Kasprzak 25, 17. Antonio Lindbäck 14, 18. Craig Cook 7, 19. Mikkel Michelsen 6, 20. Tomasz Gollob 4, 21. Bartosz Zmarzlik 3, 22. Timo Lahti 3, 23. Kjastas Puodžuks 3, 24. Václav Milík 2, 25 Piotr Pawlicki 1, 26. Robert Lambert 1.

Foto: Pavel Fišer a Kiril Ianatchkov

Malilla – 25. července
Nicki Pedersen dosáhl včera večer v Malille své druhé letošní vítězství v seriálu velkých cen. Ve finále odvrátil všechny útoky Taie Woffindena a projel vítězně metou před ním, Antonio Lindbäckem a Matejem Žagarem. Přitom stejně jako Angličan nasbíral sedmnáct bodů a tak se v polovině šampionátu od sebe stále dělí pouhopouhých devět bodů. Avšak šest závodů před koncem Nicki Pedersen nešetří odhodláním pokračovat v útoku na Tai Woffindena.

 

„Měl jsem rychlost a myslel jsem si, že bych mohl dobře projet první zatáčkou,“ přemítal Nicki Pedersen na tiskové konferenci. „A to jsem měl, takže jsem vyhrál. Ale cítil jsem, že Tai jede ve správné stopě a je rychlý. Není zrovna nejlepší startér na světě, ale dokáže předjíždět zezadu. Ale teď se raduji sám ze sebe a nasbíraných bodů. Sezóna je ještě dlouhá a já budu bojovat.“

Nicki Pedersen připouští, že úroveň jeho technického parku jej brzdila v předcházejících dvou sezónách poté, co roku 2012 skončil jako vicemistr světa za Chrisem Holderem. „Letos pracujeme pilně,“ konstatoval. „Ještě nejsme na sto procentech, ale tam se nakonec dostaneme. Motorky mi letos sedí a trochu lépe a já si víc užívám život. A výhry v Grand Prix jsou bonusem navíc.“

Dánský šampión tudíž ví, jakým směrem se dál ubírat. „Můj tým rozhodně pracuje tvrdě a odvádí tvrdou práci,“ svěřil se. „Budeme usilovat, aby to bylo lepší, lepší a ještě lepší při každé Grand Prix, Když něco cítím, řeknu klukům to, co můžeme udělat, abychom to dělali ještě lépe. Někdy jsem tvrdý šéf, ale oni se ode mě učí každý den, což je hezké.“

Až do poloviny května Nicki Pedersen nevyhrál ani jednu velkou cenu ve Skandinávii. Tehdy triumfoval ve finském Tampere a včera se postavil na nejvyšší stupínek v Malille. Horsens by za čtrnáct dnů mohl přinést překvapivý hattrick.

„Vítězství v Dánsku by bylo úžasné,“ zasnil se. „Udělám pro něj všechno, co bude v mých silách, nic víc udělat nemůžu.“

1. Nicki Pedersen, DK	17
2. Tai Woffinden, GB	17
3. Antonio Lindbäck, S	14
4. Matej Žagar, SLO	13
5. Jason Doyle, AUS	11
6. Chris Holder, AUS	10
7. Niels Kristian Iversen, DK	10
8. Greg Hancock, USA	9
9. Maciej Janowski, PL	8
10. Michael Jepsen Jensen, DK	7
11. Tomas H. Jonasson, S	7
12. Chris Harris, GB	5
13. Andreas Jonsson, S	5
14. Peter Kildemand, S	3
15. Troy Batchelor, AUS	2
16. Krzyzstof Kasprzak, PL	0
17. Linus Sundström, S (res)	DNR
18. Peter Ljung, S (res)	DNR

 

Aktuální pořadí šampionátu:

1. Tai Woffinden 80, 2. Nicki Pedersen 71, 3. Greg Hancock 58, 4. Matej Žagar 53, 5. Niels-Kristian Iversen 53, 6. Chris Holder 51, 7. Jason Doyle 48, 8. Maciej Janowski 46, 9. Michael Jepsen Jensen 41, 10. Andreas Jonsson 38, 11. Chris Harris 32, 12. Jaroslaw Hampel 31, 13. Troy Batchelor 30, 14. Tomas H. Jonasson 30, 15. Peter Kildemand 23, 16. Krzysztof Kasprzak 21, 17. Antonio Lindbäck 14, 18. Craig Cook 7, 19. Tomasz Gollob 4, 20. Bartosz Zmarzlik 3, 21. Timo Lahti 3, 22. Kjastas Puodžuks 3, 23. Václav Milík 2, 24. Piotr Pawlicki 1, 25. Robert Lambert 1.

Foto: tiskový servis IMG