Londýn – 30. října
Plochodrážní komise FIM pro Speedway Grand Prix dnes potvrdila návrhy BSI na divoké karty pro prestižní seriál na příští rok. S nimi se ve světě velkých cen budou pohybovat Jaroslaw Hampel, Peter Kildemand, Andreas Jonsson a Antonio Lindbäck. Tři roky po Aleši Drymlovi se v rankingu poprvé objevuje i české jméno. Loni nevyšel návrh pražské Markéty na stálou divokou kartu pro Václava Milíka, nicméně pardubický závodník si loni při challenge v Rybniku vyjezdil post stálého náhradníka s číslem jednadvacet.

 

Jaroslaw Hampel, dvojnásobný světový vicemistr, letos stačil odjet jen tři velké ceny, než jej vyřadilo vážné zranění při červnovém světovém poháru družstev. Byl zastupován Peterem Kildemandem, který z této pozice atakoval dokonce elitní osmičku. K ní a potažmo přímému postupu mu nakonec scházely jen tři body. A to jel o tři závody méně než osmý Chris Holder!

Jeho heroický výkon byl odměněn stálou divokou kartou. Andreas Jonsson si jí dle BSI zasloužil nejen svým někdejším stříbrem, ale také několika solidními výsledky v letošních Grand Prix. Antonio Lindbäck byl zase odměněn za působení ve Švédsku, kde získal svůj první individuální titul, dostal se s Indianernou do play-off Elitserien a s Daugavpilsem vyhrál první polskou ligu.

Ranking závodníků pro SGP 2016 a způsob jejich kvalifikace:

1 Tai Woffinden, GB	mistr světa 2015
2 Greg Hancock, USA	vicemistr světa 2015
3 Nicki Pedersen, DK	bronzový 2015
4 Niels-Kristian Iversen, DK	4. – SGP 2015
5 Jason Doyle, AUS	5. – SGP 2015
6 Matej Žagar, SLO	6. – SGP 2015
7 Maciej Janowski, PL	7. – SGP 2015
8 Chris Holder, AUS	8. – SGP 2015
9 Peter Kildemand, DK	stálá divoká karta
10 Andreas Jonsson, S	stálá divoká karta
11 Chris Harris, GB	3. v challenge
12 Jaroslaw Hampel, PL	stálá divoká karta
13 Bartosz Zmarzlik, PL	1. v challenge
14 Piotr Pawlicki, PL	2. v challenge
15 Antonio Lindbäck, S	stálá divoká karta
16 divoká karta pořadatele
17 traťová rezerva pořadatele 1
18 traťová rezerva pořadatele 2
náhradníci:
19 Fredrik Lingren, S	4. v challenge
20 Michael Jepsen Jensen, DK	11. – SGP 2015
21 Václav Milík, CZ	7. v challenge

Foto: Milan Paulů a Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Melbourne – 24. října
Tai Woffinden si včera v australském Melbourne podruhé ve svém životě užil pocity nejlepšího plochodrážníka modré planety. Nicméně přitom už v myšlenkách dlel u příštího seriálu velkých cen, který u protinožců vyvrcholí v sobotu 22. října 2016. Svěřil se totiž, že by chtěl opět zvedat nad svou hlavu trofej mistra světa. Včera však vypadl již díky pádu v semifinále. Z vítězství se radoval Greg Hancock, který ani jednou nepoznal hořkost porážky, byť se především z Austrálie na jeho adresu ozvaly kritické hlasy kvůli finálové kolizi s Maciejem Janowskim a Jasonem Doylem. Ten byl chvíli v bezvědomí a nemohl nastoupit k repete.

 

 

Tai Woffinden je teprve šestnáctým mužem, který dokázal vyhrát dva tituly individuálního mistra světa. V éře Speedway Grand Prix se takový kousek podařil jen Tony Rickardssonovi, Nicki Pedersenovi, Jasonu Crumpovi a Gregu Hancockovi. Nicméně Angličan by je rád překonal.

„Nicki říkal, že nejtěžší je obhajoba,“ přemítal na tiskové konferenci. „Ale já vždycky hledám něco, co by mně pomohlo pobídnout dopředu, další životní výzva. Naštěstí třetí titul je něco takového. V posledních třech letech jsem vyhrál dvakrát, etabloval jsem se jako špičkový závodník, který tady bude ještě dlouhý čas. Uvidíme, kolik ještě můžu získat.“

Skvělé publikum na stadiónu Etihad čítalo šestadvacet tisíc hlav a nový mistr světa nešetřil chválou. „Bylo to skoro nereálné,“ svěřoval se. „Kluci na Etihadu uspořádali opravdu dobrou show. A vidět, jak všechno skončilo závody na skvělé dráze, je fantastické. Snad každý divák, co tady dneska byl, přivede příští rok s sebou dva další, aby se toto místo zaplnilo úplně. Bylo skvělé vyhrát šampionát v Toruni, ale ve skutečnosti jsem dostal trofej v Austrálii, kde jsem vyrůstal, a to pro mě znamená hodně. Byl to neuvěřitelný rok.“

Tai Woffinden složil také poklonu Gregu Hancockovi a Nicki Pedersenovi. „Já a Greg jsme se dohodli, že ho nebudu nazývat jako starého, ale zkušeného,“ žertoval. „Nicki je také zkušený. Je úžasné sledovat, jak zanícení tito kluci jsou ve svém věku! Závodit proti nim je neskutečná věc a doufám, že to bude pokračovat ještě dlouho.“

Greg Hancock jeho očekávání potvrdil, protože místo lítosti nad ztrátou svého čtvrtého titulu nešetřil odhodláním vrátit se zpátky v roce 2016.

„Všichni chceme vyhrát tohle,“ ukazoval na trofej Taie Woffindena. „Pravda je, že druhý v pořadí je první poražený. Ale je to medaile a ukazuje odhodlání, které máme. Výhra je všechno, ale na cestě k ní jsou stavební kameny. Celou dobu se učím a naučil jsem se sakra hodně. Miluji to, co dělám. Na ploché dráze jsem už od dětství a není nic lepšího než projíždět zatáčky smykem. A pokud budu závodit, chci být nejlepší.“

Ani Nicki Pedersen nechce ubrat plyn a je připravený vrátit se do dílny a testovací ovály, aby našel cestu, jak sesadit Taie Woffindena z trůnu. „Ve společnosti takových závodníků je těžké stát se mistrem světa,“ netajil se. „Mám pár věcí, které bych mohl udělat lépe, a zlepšit se. Vyhrál jsem tři velké ceny a předtím jsem několik let nevyhrál žádnou. Nejdřív potřebuješ vyhrávat Grand Prix, než se staneš šampiónem. V půli sezóny jsme se potýkali s nedostatkem rychlosti, což jsme ke konci vyřešili. V zimě chci zlepšovat maličkosti tu či onde. Příští rok začínáme zase od nuly a uvidíme, co se stane.“

Poslední novinkou tiskové konference byla zpráva o stavu Jasona Doyleho. Byl převezen k ošetření do Královské nemocnice v Melbourne, kde je již při vědomí a může dýchat sám bez přístrojů.

 

 

1. Greg Hancock, USA	21
2. Niels Kristian Iversen, DK	15
3. Maciej Janowski, PL	11
4. Jason Doyle, AUS	11
5. Peter Kildemand, DK	13
6. Tai Woffinden, GB	12
7. Andreas Jonsson, S	12
8. Krzysztof Kasprzak, PL	9
9. Matej Žagar, SLO	7
10. Michael Jepsen Jensen, DK	7
11. Nicki Pedersen, DK	7
12. Sam Masters, AUS	5
13. Tomas H. Jonasson, S	4
14. Troy Batchelor, AUS	2
15. Chris Holder, AUS	2
16. Chris Harris, GB	0
17. Justin Sedgmen, AUS	DNR
18. Max Fricke, AUS	DNR

 

Konečný stav seriálu:

1. Tai Woffinden 163, 2. Greg Hancock 147, 3. Nicki Pedersen 131, 4. Niels-Kristian Iversen 120, 5. Jason Doyle 114, 6. Matej Žagar 107, 7. Maciej Janowski 106, 8. Chris Holder 95, 9. Peter Kildemand 92, 10. Andreas Jonsson 88, 11. Michael Jepsen Jensen 84, 12. Troy Batchelor 59, 13. Chris Harris 55, 14. Tomas H. Jonasson 55, 15. Krzysztof Kasprzak 45, 16. Jaroslaw Hampel 31, 17. Antonio Lindbäck 20, 18. Bartosz Zmarzlik 17, 19. Piotr Pawlicki 8, 20. Craig Cook 7, 21. Mikkel Michelsen 6, 22. Sam Masters 5, 23. Tomasz Gollob 4, 24. Timo Lahti 3, 25. Kjastas Puodžuks 3, 26. Václav Milík 2, 27. Robert Lambert 1, 28. Adrian Cyfer 1, 29. Aleksander Čonda 1, 30. Denis Stojs 1.

Foto: Milan Paulů a tiskový servis IMG

Toruň – 3. října
Od včerejšího večera je již dvojnásobným individuálním mistrem světa. Tai Woffinden se totiž sice nedostal do semifinále, nicméně jeho arcirival a úřadující šampión Greg Hancock se stejným bodovým ziskem nedokázal postoupit do finále. Tím pádem Tai Woffinden již nemůže být sestřelen z vrcholku průběžné klasifikace. Zato Greg Hancock se bude muset poprat o stříbro, jelikož Nicki Pedersen má po svém včerejším triumfu ztrátu již jen dvou bodů.

 

„Makám tvrdě tuto sezónu a to se mi vyplatilo,“ zněla první slova z úst dvojnásobného šampióna. „Loni jsem udělal pěkně velkou chybu. Nedělal jsem, co jsem potřeboval a musel jsem se srovnat, abych mohl letos začít opět znovu. Ale po těch posledních třech letech jsem dokázal, že jsem jedním ze závodníků, kteří budou na špičce dlouho. Jen musím dostat svou hlavu dolů a soustředit se a potom uvidíme, kolik titulů můžeme získat.“

Tai Woffinden se netajil radostí, že je jeho duel s Gregem Hancockem již rozhodnutý. „Před závodem jsem říkal, že bych rád vyhrál již tady v Toruni,“ konstatoval. „Nestalo se to tím způsobem, jaký jsem chtěl. Rád bych byl nasbíral tolik bodů, abych vyhrál. Není to opravdu ideální vidět někoho přijet poslední v jízdě, kde vyhraje šampionát. Ale jo, tak to prostě bylo.“

 

1. Nicki Pedersen, DK	19
2. Jason Doyle, AUS	18
3. Maciej Janowski, PL	11
4. Niels Kristian Iversen, DK	10
5. Andreas Jonsson, S	11
6. Chris Holder, AUS	11
7. Peter Kildemand, DK	11
8. Greg Hancock, USA	8
9. Tai Woffinden, GB	8
10. Piotr Pawlicki, PL	7
11. Matej Žagar, SLO	7
12. Michael Jepsen Jensen, DK	5
13. Tomas H. Jonasson, S	5
14. Troy Batchelor, AUS	3
15. Chris Harris, GB	2
16. Krzyzstof Kasprzak, PL	1
17. Bartosz Zmarzlik, PL (res)	DNR
18. Pawel Przedpelski, PL (res)	DNR

 

Průběžné pořadí seriálu:

1. Tai Woffinden 151, 2. Greg Hancock 126, 3. Nicki Pedersen 124, 4. Niels-Kristian Iversen 105, 5. Jason Doyle 103, 6. Matej Žagar 100, 7. Maciej Janowski 95, 8. Chris Holder 93, 9. Peter Kildemand 79, 10. Michael Jepsen Jensen 77, 11. Andreas Jonsson 76, 12. Troy Batchelor 57, 13. Chris Harris 55, 14. Tomas H. Jonasson 51, 15. Krzysztof Kasprzak 36, 16. Jaroslaw Hampel 31, 17. Antonio Lindbäck 20, 18. Bartosz Zmarzlik 17, 19. Piotr Pawlicki 8, 20. Craig Cook 7, 21. Mikkel Michelsen 6, 22. Tomasz Gollob 4, 23. Timo Lahti 3, 24. Kjastas Puodžuks 3, 25. Václav Milík 2, 26. Robert Lambert 1, 27. Adrian Cyfer 1, 28. Aleksander Čonda 1, 29. Denis Štojs 1.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Stockholm – 26. září
Po předchozí velké ceně ve slovinském Kršku se Greg Hancock dostal o pětadvacet bodů za leadera seriálu Tai Woffindena. Se třemi podniky do konce mohl stále pomýšlet na útok za obhajobou světového titulu. Avšak včera večer ve Friends Arena ve Stockholmu skončili oba rivalové na prvních dvou příčkách a zapsali si stejný počet bodů. Tai Woffinden projel cílem finálové jízdy jako první a s největší pravděpodobností učinil jeden z klíčových kroků na cestě k trůnu. Na tiskové konferenci se posléze svěřil, že si ze své loňské porážky odnesl ponaučení.

 

Aby se stal letošním mistrem světa, Tai Woffinden potřebuje příští sobotu v Toruni a na konci října v Melbourne získat osmnáct bodů. Nicméně přesto nechodí s hlavou v oblacích a připouští, že loňská čtvrtá příčka ho vrátila na zem, na níž doposud stojí oběma nohama.

„Mohu říct, že po sezóně 2013 jsem se stal poněkud arogantní,“ vrací se Tai Woffinden ke své korunovaci za plochodrážního krále planety. „Ne na veřejnosti nebo vůči komukoliv, prostě jen uvnitř sebe sama. Loni jsem měl těžký rok a odrazil jsem se zpátky. Potřeboval jsem rok 2014, aby mě zase vyrovnal.“

Včera večer se divákům představil jako vítěz. „Jsem vzrušený,“ netají se. „Letos to pro mě jde dobře. Jsem v režimu, kdy jde všechno hladce. Když se to stane, stane se. Je to zvláštní pocit sednout si na motorku a vědět, že ji můžete poslat kamkoliv chcete, kdykoliv chcete a ono to funguje dobře.“

Přitom stockholmský stadión mohl v jeho snech vystupovat v podobě černé můry, jelikož v předchozích dvou letech tady nasbíral všehovšudy sedm bodů. „Myslím, že jsem přemýšlel trochu o svých předchozích dvou letech tady,“ nezastírá. „V první sezóně jsem si zlomil klíční kost, takže to bylo drsné. Další rok jsem byl po zranění, takže jsem měl za dva roky jen sedm bodů, ale teď jsem rád, že jsem se z této cesty dostal pryč a skóroval jsem body, které jsem potřeboval.“

Greg Hancock během evropské plochodrážní sezóny ve Švédsku žije, absolvoval tady pětatřicet velkých cen, ale na vítězství tady stále čeká. „Vypadá to pěkně dobře,“ neztrácí optimismus, byť se mu s největší pravděpodobností ve Stockholmu letošní titul jednou provždy vzdálil. „Mám stále to znamení, že jsem ve Švédsku ještě nevyhrál. Ale byl to dnes pěkný úspěch, je to skvělé umístění a víte, že jsem velký fanoušek Švédska.“

Přestože právě v severské monarchii přišel o titul? „Pokud je šance, nikdy se nevzdám,“ dává najevo, že on příběh Speedway Grand Prix anno domini 2015 nepokládá za dopsaný. „Když soupeříte s klukem jako je Tai, který jezdí na špici světa, je to těžké. Můžete jen lpět na maličké naději, ale faktem je, že Tai je hodně rychlý.“

 

1. Tai Woffinden, GB	16
2. Greg Hancock, USA	16
3. Niels Kristian Iversen, DK	14
4. Maciej Janowski, PL	12
5. Andreas Jonsson, S	10
6. Peter Kildemand, DK	9
7. Chris Harris, GB	9
8. Jason Doyle, AUS	8
9. Nicki Pedersen, DK	7
10. Tomas H. Jonasson, S	6
11. Michael Jepsen Jensen, DK	6
12. Antonio Lindbäck, S	6
13. Krzyzstof Kasprzak, PL	6
14. Troy Batchelor, AUS	5
15. Chris Holder, AUS	4
16. Matej Žagar, SLO	4
17. Fredrik Lindgren, S (res)	DNR
18. Kim Nilsson, S (res)	DNR

 

Průběžné pořadí seriálu:

1. Tai Woffinden 143, 2. Greg Hancock 118, 3. Nicki Pedersen 105, 4. Niels-Kristian Iversen 95, 5. Matej Žagar 93, 6. Jason Doyle 85, 7. Maciej Janowski 84, 8. Chris Holder 82, 9. Michael Jepsen Jensen 72, 10. Peter Kildemand 68, 11. Andreas Jonsson 65, 12. Troy Batchelor 54, 13. Chris Harris 52, 14. Tomas H. Jonasson 46, 15. Krzysztof Kasprzak 35, 16. Jaroslaw Hampel 31, 17. Antonio Lindbäck 20, 18. Bartosz Zmarzlik 17, 19. Craig Cook 7, 20. Mikkel Michelsen 6, 21. Tomasz Gollob 4, 22. Timo Lahti 3, 23. Kjastas Puodžuks 3, 24. Václav Milík 2, 25. Piotr Pawlicki 1, 26. Robert Lambert 1, 27. Adrian Cyfer 1, 28. Aleksander Čonda 1, 29. Denis Štojs 1.

Foto: oficiální tiskový servis IMG

Krško – 12. září
Po předchozím kole Speedway Grand Prix v polském Gorzowě se zdálo, že skvělá forma vede Taie Woffindena k druhému titulu mistra světa na krátké ploché draze. Ve Velké ceně Slovinska bylo vystoupení Brita neméně působivé, přesto jsem ihned po ukončení závodu začal počítat. Důvodem byl výkon snad nejvyrovnanějšího elitního plochodrážníka posledních let Grega Hancocka.

 

 

O tom je plochá dráha

Abych byl konkrétní, mám na mysl posledních dvacet let. Úřadující světový šampión se ukázal v takovém světle, že jsem musel násobit, sčítat a odečítat a zde je výsledek: 3 závody do konce seriálu = 21×3 maximum 63 bodů. Rozdíl mezi Woffindenem a Hancockem je momentálně propastných pětadvacet bodů. Jenomže nepostoupí-li Angličan jednou do semifinále třeba hned dnes ve Stockholmu, takže dosáhne-li na méně než sedm osm bodů v základních pěti startech, ten rozdíl už nebude tak hrozivý.

Může se reálně pohybovat v rozmezí 12, 15 bodů. A to bezesporu dostane Brita pod obrovsky tlak, na rozdíl od Američana, který nemá co ztratit. Tak, a konec spekulacím. Je v tom příliš mnoho „ale“ a „kdyby“, jenomže kdo by nechtěl vědět souboj takového kalibru na závěr sezony?

První série startů v Kršku přinesla vše, co plochá dráha nabízí. Nejdřív se na každém konci startovní čary se pohnuli Troy Batchelor a Andreas Jonsson. Nezávisle na sobě, i když se Australan pohnul o něco dřív, jelikož se každý díval na opačnou stranu k blízkému klíči startovacího zařízení. Smůlu měl ale Švéd, který se nezastavil včas a pasku přetrhl.

V opakování startu příležitost využil první náhradník Denis Štojs, když porazil na divokou kartu startujícího krajana Aleksandra Čondu a připsal si jeden bod světového šampionátu. A to se počítá.

V další jízdě nejdřív Janowskemu ne prošel letmý start a pak v opakování se všemi čtyřmi jezdci se Švéd Jonasson dostal mezi Polákem a vlevo po lajné útočícím Nicki Pedersenem. Jonasson neměl žádný prostor uhnout ani čas na zpomalení, takže následoval ošklivý pád jeho a hlavně Janovského. Tentokrát platil jiný standard než při určování délky první zatáčky v GP Dánska v Horsens a Švéd byl vyloučen.

Opakovanou jízdu vyhrál Nicki Pedersen, specialista na slovinskou velkou cenu. Pak následovala první přímá konfrontace vedoucích jezdců seriálu. Greg Hancock odstartoval perfektně a nedal příležitost Woffindenovi. V poslední jízdě první série obecenstvo prvně mohlo vidět vítěze z Gorzowa Mateje Žagara. Špičkový závodníci skoro nikdy neprozrazují, v jaké jsou fyzické formě a ani Matej Žagar nebyl výjimkou. Až do zakončení celého závodu nebyla ani řeč o následcích pádu v Polsku před čtrnácti dny.

Takže publikum oprávněně očekávalo výhru svého favorita. Vlajky a transparenty na podporu Žagara šly nahoru i se startovací páskou, ale Slovinec se neprosadil a porazil jedině slabého Kasprzaka. Jeden bod byl docela skromným začátkem. Matej Žagar měl možnost reparátu v další páté jízdě, jenže pro změnu tam jel Greg Hancock a ten byl k neporažení na rozdíl od švédské dvojice Jonsson, Jonasson. Woffinden obligátně zvítězil, Nickimu Pedersenovi se povedlo skončit jen na druhé příčce za Holderem. Velké změny v celkovém pořadí toto ale nepřineslo.

Po opravě tratí největší emoce se očekával ve dvanácté jízdě. Střetli se v ní největší rivalové Tai Woffinden s Nicki Pedersenem. Do této jízdy čtyřiadvacetibodový rozdíl před Krškem zůstával nezměněný, jelikož oba bodovali stejně. Nejvíc ale šlo o získání psychologické výhody z vítězství v přímém střetu. Čtveřici doplnil v této chvíli pětibodový Troy Batchelor a Matej Žagar.

O žádnou procházku určitě nešlo. Pedersen ze žluté dráhy odstartoval dobře, i když ne nejlépe. Po první zatáčce ale prokličkoval do čela a udělal si mírný náskok. Jeho rival, startující z bílé, naopak zůstal hodně pozadu a po první zatáčce byl beznadějně poslední.

Jenomže to byla příležitost ukázat o čem, že ta plochá dráha je, když jezdí mistři a povrch je pečlivě připraven. Za pár set metrů se Woffindenovi podařilo předjet jak Batchelora, tak i Žagara a přiblížit se Pedersenovi na dosah. Proč se ale zdržovat? Brit dokonale využil prostor u lajny a za necelá dvě kola se z posledního místa dostal do čela. A až tam byl, začal zvyšovat náskok do dobrých par desítek metrů. Lépe to ani nešlo udělat.

 

Ve znamení dramatu

Nicki Pedersen je opravdovým mistrem a nenechal se moc rozhodit. Startoval hned v další třinácté jízdě a porazil svého krajana Iversena v pohledném souboji. Andreas Jonsson byl do počtu, i když se držel vedoucí dvojicí na rozdíl od Kasprzaka, který znovu jak mnohokrát předtím v tomto roce, jízdu vzdal. Woffinden si vzal oddechový čas a skončil druhý za doslova a do písmena nebezpečným Peterem Kildemandem. Greg Hancock udržel neporazitelnost i v této sérii a nadále zůstával s plným bodovým ziskem.

Poslední série jízd je vždy zajímavá. Pokaždé několik jezdců má možnost projit dobrým výsledkem do semifinále. Ti, co mají jistotu první osmičky, bojují o možnost vybírat si startovní pole dřív než soupeři. Slovinsko v tomto ohledu nabídlo nejlepší možné rozložení.

Plná šestice jezdců se ucházela o čtyři volná místa. Jen Greg Hancock měl jistotu, že skonči na prvním místě, ať dojede poslední jízdu jakkoliv. Woffinden, Kildemand a Pedersen byli v semifinále ale pochopitelně dál bojovali o body. Pedersen potřeboval navíc porazit Hancocka, s kterým těsně soupeří o celkové druhé místo. Nepovedlo se mu, ale bod přece získal.

Celkově body se rozložily tak nerovnoměrně, kvůli mizerným ziskům nejslabších tohoto dne, že nakonec osm jich stačilo Žagarovi jen na desátou příčku a Maciej Janowski měl tu smůlu, že s devíti body ponechal semifinále Holderovi s Batchelorem, kteří skórovali na lepších místech. Stává se, že i šest bodů otevře cestu do finálové části, ovšem Krško nebyl tento případ.

V samotných semifinálových jízdách favorité nezklamali. Doyle sice dokázal porazit jako jediný Hancocka v osmnácté jízdě, ale dál se už nedostal. Pedersen znovu prohrál souboj s Woffindenem, do finále ale prošel z druhého místa. Iversen a Holder neuspěli.

Finále bylo jednoznačnou záležitostí Grega Hancocka. Po oddechovém čase rozjížďky s číslem osmnáct, ve kterém prohrál s Doylem, ale skončil před Pedersenem, prošel hladce semifinále a samotným finále.

Znovu ukázal, že se dokáže soustředit jako nikdo jiný a o zkušenostech v přípravě motocyklu a uzpůsobení se stavu tratě ani není třeba se zmiňovat. Odstartoval nejlépe a nenechal nic náhodě. Chybě z Gorzowa se dokonale vyhnul a zaslouženě vyhrál. Nicki Pedersen se nechtěl spokojit s třetím místem za Woffindenem a tak dlouho na něj útočil, až se propadl za Kildemanda a zůstal mimo bednu. Profitoval z toho jedině Kildemand, který jinak do boje o vítězství nijak nemohl zasáhnout.

SGP Slovinska byla zajímavá, viděli jsme mnoho předjetí včetně excelentního probojování se Woffindena ze žádných pozic na samé čelo. Publikum přišlo hlavně na Žagara, ale troufnu si tvrdit, že nikdo neodházel zklamaný. V pásmu kolem osmého místa se nic zásadního nezměnilo. Harris s jistotou postupu z challenge nepřekonal svůj standardní výkon. Totéž platí o trápícím se Kasprzakovi. Ten už dávno seriál GP pro letošek vzdal a tak se blýsknul překvapivou výhrou v své poslední jízdě, kterou vyhrál.

Na plné čáře zklamal Jepsen Jensen, Jonasson se nevzpamatoval z pádu a vyloučení v první sérii. Otázkou je, kdo asi ze Švédska dostane divokou kartu na rok 2016, jelikož ani Andreas Jonsson velké naděje na přímý postup nemá. Do konce ale zbývají pořád tři Grand Prix a bude zajímavé přepočítat rozdíly po Stockholmu. Udrží-li Hancock motivace a formu, můžeme se dočkat strhujícího finále šampionátu, který začínal dost mizerně ve Varšavě a Finsku.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Kiril Ianatchkov