Praha – 25. června
Minulou sobotu vyprodaná Markéta tleskala dvěma vítězům dvacátého vydání SGP České republiky. Jeden, Jason Doyle kroužil na plochodrážním speciálu, dalšího Tomáše Topinku si všimnul málokdo za volantem kropičky, kterou před třemi lety natřeli v souvislosti se světovým pohárem do barev sponzora GP Monster. Avšak dovolím si tvrdit, že o kvalitní podívanou se více zasloužil ten druhý. Například stříbrný Greg Hancock zdůraznil výjimečnou kvalitu dráhy ihned na začátku svého závěrečného televizního rozhovoru z depa.

 

Pánové, jezděte trénink!

Trať v Praze má po léta má jednokolejky, kde se nedá předjíždět. Dojíždí se podle toho, jak jezdci odstartuji, pokud někdo neudělá hrubou chybu. V sobotu v podvečer tomu bylo tak jen v prvních čtyřech jízdách.  Ale ani tehdy neplatilo, že určitá pozice na startu předznamenala úspěch čí prohru.

Posuďte sami. Dvakrát vítězilo pole bílé, dvakrát modré. Jedině pole žluté přineslo dvě třetí a dvě poslední místa. Nakolik to bylo obecně delším dojezdem do první zatáčky anebo stavem povrchu, těžko říct. Rozhodně se ale na trati toho dělo mnohem víc, než kdykoliv dřív v posledních možná i těch dvaceti letech.

Pátečního tréninku před velkou cenou se nezúčastnili Nicki Pedersen a Antonio Lindbäck, kteří jenom přihlíželi. Nicki Pedersen letos navíc nepřijel ani na extraligu, ani na Prague Open na rozdil od předchozích let, kdy většinou využil možnost připomenout si specifika pražské dráhy.  Oba borci nebyli moc úspěšní, přestože se Dán dostal alespoň do semifinále, kde skončil poslední. Porazili je Topinka a neúčast v tréninku?

Pravda, v pátek natrénovaná jízda po zadním pak byla k něčemu jen Gregu Hancockovi, když Tai Woffinden s Chrisem Holderem poněkud zklamali, popřípadě uspěli jen částečně, rozhodně ne na oslavu. Jezdci ale musí byt připravení vždycky!

Například Chris Harris sotva počítal s umístěním na bedně a nevěděl si rady s oslavou, která byla upřímná, ale přece jen zmatená. Dostal se do semifinále jako jediný se sedmi body, kde po vyloučení Woffindena v opakovaně jízdě porazil bojovného Bartosze Zmarzlika.

 

Vítězové a poražení

Grega Hancocka možná zařadit jak mezi vítěze jeho druhým místem, tak mezi poražené, protože vyhrál základní část a semifinále. Do finále šel s šestnácti body a vybíral startovní pozici jako první. Z ní odstartoval nejlépe a vedl až do konce prvního kola.

Pak ale skvěle připravená trať dovolila Jasonu Doylovi odvážný manévr u vnitřního okraje, kde Američana předjel a vedení už nikomu nepřenechal. Když už jsme u finále, kousek dál za vedoucí dvojicí neméně urputně bojovali Niels Kristian Iversen s Chrisem Harrisem.

Brit se držel těsně za zády Dána, když ten malinko zaváhal. Kousíček se mu zvedlo přední kolo po té, co vjel do snad jediné dírky na celém oválu, a Chris Harris to okamžitě využil. Chybujícího Nielse Kristiane Iversena porazil, aby vystoupil na třetí stupínek. Nebylo to ale náhodou. Bomber, jak se Angličanovi přezdívá podle stejnojmenného velitele bombardovacích sil za druhé světové války, tento týden už jednou Iversena porazil na jeho trati v King‘s Lynn, kde hostující Coventry vyhrálo 41:49.

Mezi poražené radno zařadit polské jezdce, kterým letos už tradičně nevyšel úvod závodů. Dařilo se jen Bartoszi Zmarzlikovi, ale ten promarnil skvělý bodový zisk ze základní série, když prohrál opakované semifinále právě s Chrisem Harrisem. Po vyloučení vždy nebezpečného Tai Woffindena muselo být velké zklamání skončit na posledním třetím místě! Maciej Janowski s Piotrem Pawlickim po lepší druhé polovině závodu nastoupili spolu do sedmnácté jízdy se stejným bodovým ziskem pěti bodů. Vítězství by je určitě posunulo do semifinále, ale k velkému smutku přítomných polských fanoušků skončili na posledních dvou místech. Výhra v Polsku nepopulárního Nickiho Pedersena přidala trochu víc soli do otevřené rány.

Nedařilo se ani Skandinávcům. Švédi Fredrik Lindgren, Andreas Johnsson a Antonio Lindbäck a Dánové Niels Kristian Iversen, Nicki Pedersen a Peter Kildemand dopadli více či méně neslavně. Niels Kristian Iversen chyboval alespoň až ve finále, Nicki Pedersen se dostal do semifinále stylem Grega Hancocka, když musím vyhrát poslední jízdu, tak ji vyhraju, ale pak stejně přišel konec.

Peter Kildemand v páté jízdě sundal jedoucího na druhém místě Chrise Harrise, byl po právu vyloučen a už se nevzpamatoval.  Mimochodem Chris Harris v opakování už na dva body nedosáhl, tak se zřejmě Karma postarala, aby postoupil do semifinále jen se sedmi body. A o finále a bedně už byla řeč.

Fredrik Lindgren měl deset bodů ze základní části a znovu jakoby se lekl otevřené cesty do finále a vypadl. Antonio Lindbäck třikrát dojel jako poslední, a kdoví, jak by to bylo, kdyby se býval zúčastnil tréninku. Andreas Jonsson dovezl jen dvě nuly a se šesti body neměl nárok.

 

Zachráněný světový šampión

Tak jsme se dostali k Václavu Milikovi. Dodržel slib i předpověď a tvrdě bojoval. V první jízdě z nevděčného žlutého startovního pole proti exmistrům světa Gregu Hancockovi a Nicki Pedersenovi a do té doby ve skvělé formě v SGP Antonio Lindbäckovi papírově moc dobré vyhlídky neměl.

Přesto zabojoval a bod dovezl. Obral o něj Antonio Lindbäcka. Pak porazil Chrise Holdera, který letos hlásí útok na titul, takže znovu bod. Další přišel ihned ve třetím startu tentokrát proti Bartoszi Zmarzlikovi s Nielsem Kristianem Iversenem. Poražen byl Piotr Pawlicki!

Pak ale následovala nula, když Václav Milík prohrál s vítězem z Horsens Maciejem Janowskim. Paradoxně v jízdě, kde dobře bojoval s Matejem Žagarem a Chrisem Harrisem a předpokládalo se, že by proti nim mohl byt i stoprocentní. Nebyl.

Nejlepší jízdu po stránce emocí a bojovnosti převedl Václav Milík v poslední rozjížďce. Po tři kola celá čtveřice jezdila v těsném závěsu a ze zatáček pokaždé byl v čele někdo jiný. Pak Peter Kildemand s Fredrikem Lindgrenem poodjeli a Tai Woffinden měl, co dělat aby se alespoň držel Václava Milíka.

Čech nepouštěl plyn až do poslední zatáčky, kde Tai Woffinden musel zachraňovat náraz do mantinelu a hodně pozvednuté přední kolo. Ustál to bravurně a navíc Václav Milík o něm věděl. Takže až nečekaný defekt či zaklapnutí těsně před páskou dovolilo Britovi proklouznout do semifinále pomoci bodu, který sebral svému týmovému kolegovi z Wroclawi.

Přes minimální počet třech bodů, i když kdo by mu v ochozech nepřál alespoň deset, které dobyl v neděli před pražskou velkou cenou v polské extralize, Václav Milík ukázal, že má na to bojovat s těmi nejlepšími nejenom v Polsku, ale i na domácí půdě v Praze. Momentálně nemáme lepšího jezdce přes velmi dobré výkony některých českých plochodrážniků právě v soubojích s Pardubičanem.

Takže je třeba věřit, že mu forma vydrží do příští sezóny a snad se zlepší natolik, že vybojuje stálou účast v elitním seriálu. Pak na začátku třetí desítky českých velkých cen bychom mohli porovnat výkony v mistrovství světa alespoň dvou českých plohodrážníků. Letos se nikdo pásky nedotkl, takže náhradníci se na startu neobjevili.

Vyprodaná Markéta a výborně připravený závod si souboj o nejlepšího českého účastníka jako další bonus určitě zaslouží! Uvidíme za rok, za dva?

rychlá zpravodajská flash a výsledky české SGP

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Lenka Rejdová a Kiril Ianatchkov

Praha – 25. června
Dnešní jubilejní dvacátá velká cena v Praze byla speciální i pro Jasona Doyle, který si poprvé za své působení v cyklu Speedway Grand Prix vyskočil na nejvyšší stupínek. Cílem finálové jízdy projel před Gregem Hancockem, který se ujal vedení v průběžné klasifikaci, když cesta Taie Woffindena skončila již v semifinále. Spokojený musel být i Chris Harris, který za sebou nechal Niels Kristiana Iversena a poprvé od Kodaně v červnu 2012 zamířil na pódium. Václava Milíka zdobila bojovnost, přesto skončil šestnáctý. Ani Josef Franc, ani Eduard Krčmář na ovál nevyjeli.

 

Jason Doyle právě dnes vstoupil do klubu vítězů velkých cen. „Nemohu uvěřit, že se to stalo,“ svěřoval se na tiskové konferenci se svými pocity. „V posledním kole, když jsem byl vpředu, jsem si jen myslel ‚pojď na to, drž to‘. Každý vám řekne, že když jste před vítězstvím, můžete slyšet, jak motor pěkně jede. Ve finále moje motorka jela perfektně. Je to jeden z momentů, který nikdy nezapomenu.“

Než se však postavil na nejvyšší stupínek pódia, musel se vypořádat s Gregem Hancockem. „Věděl jsem, že to nepůjde snadno,“ nezastíral. „Šel jsem zeširoka a zkoušel využít materiál na dráze. Měl jsem dost rychlosti a předjel Grega. Ani jsem tomu nemohl uvěřit. Byl bych šťastný, kdybych skončil druhý, ale že jsem nakonec vyhrál, je moment, který zatím nedokážu pochopit.“

Samozřejmě přišla na přetřes skutečnost, že se vítěz z Prahy vesměs na konci sezóny stává mistrem světa. „Já jen doufám, že bych se mohl dostat na pódium,“ komentoval Jason Doyle, jenž je nyní před Cardiffem čtvrtý se ztrátou dvou bodů na Chrise Holdera. „Jestliže se budu cítit jako teď, doufám, že bych toho mohl vyhrát mnohem více.

Australanovu prvnímu triumfu přihlížela také část jeho rodiny, která přicestovala za ním až z Nového Jižního Walesu. „Moje sestra a její manžel přijeli už do Horsensu, kde mi to ale nešlo, jak bych chtěl,“ vyprávěl Jason Doyle. „V Praze jsem měl také tátu. Přál jsem si, aby tady byla i moje snoubenka, ale snad u toho bude, až zase vyhraju příště.“

Markéta slavila dvacátou velkou cenu a Greg Hancock je absolvoval všechny. „Je to bláznivé přemýšlet, že sem jezdím tak dlouhou,“ zamyslel se. „Ale já se cítítm stejně mladý jako všichni tito kluci. A někdy ještě mladší. Těšil jsem se, že bych mohl vyhrát, ale Jason byl na své misi. Ale myslím, že tohle byla nejlepší Grand Prix, kterou jsme tu měli. Tolik předjíždění jsem tady ještě neviděl. To je vzrušující, protože máte větší možnosti. Markéta ale byla skvělé místo vždycky.“

Ani Chris Harris, jenž je v průběžné klasifikaci patnáctý, nemohl být zklamaný. „Bojoval jsem a použil tři různé motocykly,“ nechal se slyšet. „Až ten třetí byl tan, který se zdál, že funguje. Před dneškem jsem na něm nejel. Jsem s ním velice spokojený a moc děkuju klukům v depu. Makali tvrdě a povzbuzovali mě. Byla to dobrý večer. Všechny své soupeře znám, nejsou neporazitelní. Je přede mnou ještě dlouhá cesta a uvidíme, jak to do konce roku půjde.“

1. Jason Doyle, AUS	1 3 3 2 3		3	3	17
2. Greg Hancock, USA	3 1 3 3 3	3		2	18
3. Chris Harris, GB	1 1 0 2 3		2	1	10
4. Niels Kristian Iversen, DK	3 3 1 1 1	2		0	11
5. Bartosz Zmarzlik, PL	3 2 2 3 2		1		13
6. Fredrik Lindgren, S	2 3 1 2 2	1			11
7. Tai Woffinden, GB	3 3 2 0 1		X		9
8. Nicki Pedersen, DK	2 2 E 1 3	E			8
9. Andreas Jonsson, S	0 2 3 0 1				6
10. Peter Kildemand, DK	2 X 1 0 3				6
11. Piotr Pawlicki, PL	2 1 0 2 1				6
12. Maciej Janowski, PL	0 E 2 3 0				5
13. Antonio Lindbäck, S	0 2 0 3 0				5
14. Matej Žagar, SLO	1 0 3 1 0				5
15. Chris Holder, AUS	0 0 2 1 2				5
16. Václav Milík, CZ	1 1 1 0 0				3
17. Josef Franc, CZ					DNR
18. Eduard Krčmář, CZ					DNR

Aktuální pořadí šampionátu:

1. Greg Hancock 56, 2. Tai Woffinden 48, 3. Chris Holder 44, 4. Jason Doyle 42, 5. Maciej Janowski 41, 6. Bartosz Zmarzlik 38, 7. Antonio Lindbäck 35, 8. Peter Kildemand 34, 9. Nicki Pedersen 32, 10. Fredrik Lindgren 32, 11. Matej Žagar 31, 12. Niels-Kristian Iversen 30, 13. Andreas Jonsson 28, 14. Piotr Pawlicki 23, 15. Chris Harris 20, 16. Patryk Dudek 8, 17. Anders Thomsen 5, 18. Václav Milík 3, 19. Denis Štojs 1, 20. Nick Škorja 1.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Lenka Rejdová

Praha – 25. června
Podle včerejšího tréninku před velkou cenou České republiky na ploché dráze na pódium míří Chris Holder, Greg Hancock a Tai Woffinden. Všichni tři se soustředili hlavně na oslavné jízdy alias wheelies po zadním kole před hlavní tribunou docela slušně zaplněné pražské Markéty.

 

 

Podle stejného kritéria by Nicki Pedersen a můj favorit Antonio Lindbäck zcela zrezignovali na čtvrté kolo šampionátu, protože se na trati ani neobjevili. Tuhle svéráznou analýzu mi trochu kazil Eduard Krčmář.

Slánský závodník taky bravurně jel po zadním kole, přestože z pozice náhradníka má jen nevelké šance na pódiové umístění. Na druhou stranu, pokud se Nicki Pedersen s Antonio Lindbäckem neukážou ani na dnešním závodě, tak Eduard Krčmář má stejně dobré vyhlídky jak ostatní plnoprávní účastnici pražského kola Speedway Grand Prix.

Neumím zařadit ani snahu dalšího mého favorita Josefa France. S nápisem mladý veterán vyvedeným na kombinéze v místech, kde záda předchází v dolní končetiny, se snažil víc než leckterý jiný borec na regulérním extraligovém závodě. A jel do té míry na doraz, až upadl.

Josef Franc umí jezdit plochou dráhu, a to jak krátkou tak i dlouhou a jen tak nepadá. Že by tedy náhradníci věděli něco víc, než my ostatní?

To se dozvíme dnes mezi devatenáctou a zhruba dvaadvacátou hodinou, kdy se pojede jubilejní dvacátá Speedway Grand Prix České republiky. Nenechte si to ujit. Určitě bude stát za to na téměř vyprodané Markétě být.

Aby těch mých konspiračních teorií nebylo málo, napadá mě, že i ti fanoušci asi vědí něco navíc, když se tak ženou na největší plochodrážní závod roku v Praze? Když se vyprodají všechny sedačky, pořadatelé slibují, že budou lístky k stáni. A nikdo by neměl zůstat před branami stadionu.

Tak není co dodat?

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)