Praha – 4. května
Nejpozději měsíc od začátku velké ceny musí pořadatel předložit FIM a BSI svůj návrh na obsazení své divoké karty a místa dvou náhradníků. Sedmnáctku má již jistou Josef Franc, který si však při Prague Open svým triumfem naznačil ambice na vestu s nižším číslem. Dalším kritériem se stalo první finále, v němž však exceloval Václav Milík. Pavel Ondrašík, sportovní ředitel, se magazínu speedwayA-Z svěřil, že se klub rozhodne během nejbližších dnů.
Vžijte se do úlohy pražských funkcionářů:
Loading ...
„Tento týden bude probíhat jednání,“ říká Pavel Ondrašík. „Sejde se výbor Auto klubu Markéta společně s trenéry. Ten projedná tři jména, která se budou za týden, v den extraligy posílat BSI a FIM. Jako v minulosti se i v letošním roce poradíme s odborníky mimo AK Markéta a vyslechneme jejich názory na pozici pro startovní číslo šestnáct.“
V den uzávěrky klubové nominace je však na pořadu druhé extraligové kolo, které by mohlo být poslední nápovědou, aby divokou kartu získal vskutku ten borec, jemuž Markéta sedí nejvíce. „Nevím, jestli budeme muset čekat úplně až na klání extraligy,“ přemítá Pavel Ondrašík. „Ale určitě na začátku týdne bude více jasno. Co se ale týká extraligy, tak už se těším, protože by měl do závodů již nastoupit Zdeněk, který teď pár týdnů byl mimo. To by mělo být lákadlo pro diváky, zvláště po povedeném úvodním závodě v Pardubicích. Tam se mi závody líbily a nejen proto, že jsme vyhráli. Bylo super, jak to bylo vyrovnané a napínavé až do konce.“
Každopádně příští úterý bude v otázce divoké karty rozhodující. „Pražský návrh do Londýna a Miesu odejde až v úterý večer po extralize, i když po Prague Open a mistrovství republiky zůstávají ve hře asi jen dvě jména,“ uvažuje Pavel Ondrašík. „Vašek jede výborně a jediný kdo mu stačí a dokáže ho pozlobit je Pepa. Hynek se mi letos líbí. Stylově není tak uvolněný, ale zato je rychlej‘. To je pozitivní. Myslím, že tomu pomohl i brzký začátek letošní sezóny. Kluci Pepa, Vašek, Eda, Hynek a další již vlastně od začátku března trénují jak u nás v Olympu CS MV, tak i na ostatních stadiónech. Snad se to projeví i na výsledcích.“
Krško – 29. dubna
Před pěti lety dosáhl Martin Vaculík neuvěřitelného kousku, když svůj premiérový start v závodě Speedway Grand Prix dokázal proměnit ve vítězství. Po sezóně 2013 však bohužel z elitní společnosti vypadl. Vrátil se až včera a ve slovinském Kršku připomněl svůj debut z polského Gorzowa v roce 2012. Postavil se totiž na nejvyšší stupínek pódia nad Fredrika Lindgrena a Patryka Dudka.
Zajímavé je, že celá trojice se sešla na stejných stupních vítězů už při loňském challenge ve Vetlandě, což může otevřít diskuse o spravedlnosti kvalifikačního systému seriálu velkých cen. Challenge nepropouští tolik závodníků jako přízeň promotéra při udělování divokých karet, na což poukazoval kupříkladu i český šampión Václav Milík. Spekulace, zda to je ku prospěchu či škodě Speedway Grand Prix, má od včerejška pádný argument do diskuse.
Každopádně na čele průběžné klasifikace se hřeje Martin Vaculík ve společnosti Fredrika Lindgrena, zatímco Patryk Dudek za nimi zaostává o tři body. Slovenský sympaťák měl v hledišti spoustu fanoušků a to především z Žarnovice, která musela být večer doslova vzhůru nohama. Nicméně jeho přítomnost v seriálu dělá radost i Čechům.
Právě tady totiž Martin Vaculík v sezóně 2005 nastartoval svou cestu ke slávě. Drtivá většina českého plochodrážního nárůdku jej bere stále za svého a má ve světě velkých cen, komu fandit. A to tím spíše, že od solitérních úspěchů Lukáše Drymla uběhla už delší doba, než od závodního debutu Martina Vaculíka.
„Jsem velmi šťastný,“ zahájil Martin Vaculík tiskovou konferenci stejnou větou, jíž komentuje úplně každý vydařený závod. „Co mohu říct? Jsem velmi šťastný za výsledek a rád bych řekl veliké díky mému ladiči Ashley Hollowayovi a celému mému týmu. Kluci odvedli v Kršku tvrdou práci, kterou odvádějí celou sezónu.“
Na nejvyšší stupínek si k Martinu Vaculíkovi stoupli také zbylí dva medailisté, aby si pořídili módní selfíčka, nicméně šťastný vítěz by na něho rád pozval mnohem větší zástup. „Rád bych poděkoval své rodině, poskytují mi velkou podporu, a všem svým fanouškům,“ nemyslel Martin Vaculík na obláčku slávy jenom sám na sebe. „Bez těchto lidí, bych nebyl takový, jaký jsem, nebylo by tohle vítězství, takže jsem velmi šťastný a právě teď si užívám tuhle chvíli.“
Že se slovenský závodník na tiskové konferenci v Kršku představil v roli prvního mluvčího, není rozhodně náhoda a on sám si je toho dobře vědom. Svou brilantní angličtinu si spolu s polštinou piloval už jako teenager, když v ní z legrace komentoval své souboje s českými juniory. Avšak pro pódium ve velkých cenách jsou potřeba také další věci než jen dobře proříznutá pusa.
„Nejsem překvapený, že jsem tady vyhrál,“ konstatoval Martin Vaculík. „Udělal jsem to nejlepší, co jsem mohl a všechno pracovalo dobře. Z toho jsem velmi potěšený. Mé výsledky jsou díky hodně věcem, trochu toho, trochu tamtoho. A dnes se sešlo všechno. Myslím, že starty byly velmi, velmi důležité. Když jste udělali dobrý start, měli jste velkou šanci vyhrávat jízdy. To byl klíč k úspěchu.“
V týmu Martina Vaculíka debutoval Simon Stead, bývalý britský závodník, který se stal Slovákovým poradcem. „Letos je v mém týmu,“ řekl Martin Vaculík na adresu zkušeného manažera Sheffieldu. „Je silnou součástí mého týmu a já jsem velmi rád, že je tady. Sice už nezávodí, ale má hodně zkušeností a představuje pro mě velkou pomoc.“
Martin Vaculík nikdy nezávodil v britské lize, protože letos před Poole dostala přednost Žarnovica v české extralize. „Můj tuner pracoval se Simonem, když závodil,“ vysvětlil Martin Vaculík, kterak se dali se Simonem Steadem dohromady. „V zimě jsem se setkal se Simonem a mluvili jsme spolu. Máme stejný názor na spoustu věcí a myslím, že je v mém týmu ta správná osoba.“
1. Martin Vaculík, SK
3 3 1 1 3 2 3
16
2. Fredrik Lindgren, S
2 2 2 2 3 3 2
16
3. Patryk Dudek, PL
3 3 2 0 1 3 1
13
4. Jason Doyle, AUS
1 3 3 3 0 2 0
12
5. Emil Sajfutdinov, RUS
1 2 3 3 3 0
12
6. Greg Hancock, USA
3 3 0 2 2 1
11
7. Matej Žagar, SLO
2 0 2 3 2 1
10
8. Niels Kristian Iversen, DK
0 2 3 2 2 0
9
9. Tai Woffinden, GB
3 1 3 0 1
8
10. Piotr Pawlicki, PL
2 1 2 1 1
7
11. Bartosz Zmarzlik, PL
0 1 1 3 1
6
12. Maciej Janowski, PL
0 1 1 1 3
6
13. Chris Holder, AUS
2 2 0 0 2
6
14. Nicki Pedersen, DK
E E 1 2 E
3
15. Antonio Lindbäck, S
1 0 0 1 0
2
16. Nick Škorja, SLO
1 0 0 0 0
1
17. Matic Ivačič, SLO
DNR
18. Denis Štojs, SLO
DNR
Průběžné pořadí seriálu:
1. Martin Vaculik 16, 2. Fredrik Lindgren 16, 3. Patryk Dudek 13, 4. Jason Doyle 12, 5. Emil Sajfutdinov 12, 6. Greg Hancock 11, 7. Matej Žagar 10, 8. Niels-Kristian Iversen 9, 9. Tai Woffinden 8, 10. Piotr Pawlicki 7, 11. Bartosz Zmarzlik 6, 12. Chris Holder 6, 13. Maciej Janowski 6, 14. Nicki Pedersen 3, 15. Antonio Lindbäck 2, 16. Nick Škorja 1.
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Praha – 14. dubna
Česká plochodrážní sezóna odstartovala vskutku náramně. Sobotní Prague Open sice mělo slabší startovní listinu ochuzenou o trojici zraněných domácích závodníků, nakonec však přineslo dramatickou podívanou. A závěrečný zvrat, kdy Václav Milík pykal za svou chybu a Josef Franc se ze čtvrtého místa dostal do čela, aby již podruhé vyhrál mítink o náhradnickou vestu. Otázka divoké karty stále nemá řešení, k němuž by s největší pravděpodobností měla dospět přespříští úterý při prvním finále českého šampionátu, jak se magazínu speedwayA-Z svěřil sportovní ředitel Pavel Ondrašík.
Václav Milík psal v sobotu příběh podobný loňskému Prague Open. Před dvanácti měsíci se díky úvodní poruše motoru nedostal do finále, v němž si letos coby suverénní leader omylem vytáhnul vypínač zapalování. Jinak však vyhrával jako na běžícím pásu. Jediný, kdo jej bezprostředně ohrozil, byl právě Josef Franc.
V rozjížďce s číslem dvanáct před úřadujícím českým šampiónem vedl půl kola. A co předvedl ve finálové jízdě, muselo v nadšené plochodrážní fanoušky přeměnit i nejortodoxnější benediktýny z blízkého kláštera, kteří by si třeba stěžovali, že je řev čtyřdobých půllitrů ruší z pokojného rozjímání.
Může tedy předjíždění z poslední příčce k vítězství, i když za cenu odstoupení suverénního závodníka, ovlivnit rozhodnutí klubu natolik, že by Josef Franc druhý červnový víkend fasoval vestu s jedním číslem nižším od sedmnáctky, kterou si v sobotu zajistil?
„Všechno je otevřený,“ reaguje Pavel Ondrašík. „Tím spíš, že Pepa vyhrál, i když Vašek byl o kousek lepší. Pepa nás svou bojovností nadchnul. Bude lepší rozhodnout se až po mistrovství republiky. Matěj ho zřejmě ještě nepojede, ale jinak nastoupí celá česká špička.“
Pokud se skutečně neobjeví zraněný Matěj Kůs, seznam kandidátů divoké karty bude letos tenčí ještě o Eduarda Krčmáře, jemuž se pražský závod termínově kříží s mistrovstvím Evropy. „Mezi Pepou a Vaškem se asi rozhodne,“ uvažuje Pavel Ondrašík, který nabízí i jisté vodítko v otázce nominace druhého náhradníka. „V minulosti jsme dávali prostor juniorům. „Ale letos z nich není ani nikdo, kdo by měl bejt‘ na osmnáctce. Adepti jsou Hynek, Suchoš a Matěj, ti jsou další výkonnostně v pořadí.“
Jako třetím východiskem pro ujasnění si nominace může být extraliga, která na Markétě bude mít své druhé kolo v úterý 9. května. „Musím to nahlásit měsíc dopředu,“ připomíná Pavel Ondrašík lhůtu stavenou BSI a FIM. „Dokázal bych asi obhájit, že bych čísla nahlásil až devátýho května večer. Je pravda, že pokud si nebudeme po mistrovství republiky jistí, mohli bychom rozhodnutí nechat až na pražskou extraligu. V ní totiž našim závodníkům Olympu CS MV přibude konkurence v osobě Martina Vaculíka.“
Zatímco volba divoké karty není stále uzavřená, stoprocentně je jisté, že Prague Open se v sobotu postaralo o skvělý start české sezóny. „Byl to dobrej‘ závod,“ netají se ani Pavel Ondrašík. „Musel se líbit. Potěšila mě i návštěva, na Prahu byla velice slušná. Na jaře lidi asi ještě tolik nejezděj‘ po výletech a ta sobota nebyla vůbec špatná. Viděl jsem i hodně mimopražskejch‘, nebyla to jen záležitost Pražáků.“
Vžijte se do úlohy vedení pražského klubu při rozhodování o divoké kartě:
Loading ...
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček a Karel Herman
Londýn – 9. listopadu
Dvanáct velkých cen na území devíti států bude v příštím roce proměnnými ve vzorci, jehož výsledkem se stane nový mistr světa. Jak se stalo zvykem, londýnská BSI zveřejnila kalendář Speedway Grand Prix o pár dnů dříve, než se do oficiálního světla světa dostane jízdní řád ostatních světových šampionátů. Čeští fandové však již několik týdnů mají jasno, že se elita plochodrážního světa objeví na pražské Markétě desátý den měsíce června.
Novinkou je především návrat dvoutýdenního rytmu střídání velkých cen, z něhož vypadne jen jednadvacetidenní pauza mezi Cardiffem a Malillou. Jasný není ani termín australské velké ceny, zatímco měsíční červencová pauza kvůli světovému poháru družstev je již zaběhnutou rutinou.
Mezi dvanácti lokalitami není žádná novinka. Jen po roční pauze se vrací lotyšský Daugavpils.
Londýn – 27. října
Včerejší odpoledne definitivně ukončilo veškeré dohady ohledně jezdeckého obsazení seriálu velkých cen pro příští rok. Vedle nejlepších osmi z letošního ročníku a třech postupujících z challenge se představí Matej Žagar, Maciej Janowski, Nicki Pedersen a Emil Sajfutdinov, kteří obdrželi od BSI stálé divoké karty. Jediným mužem spojeným částečně s českou plochou dráhou je tovární jezdec divišovské Jawy Martin Smolinski, jenž byl jmenován náhradníkem spolu s Peterem Kildemandem a Maxem Frickem.
Nejvýraznější událostí při udělení divokých karet je návrat Emila Sajfutdinova, který si ve světě velkých cen udělal jméno díky vítězství ve své první Speedway Grand Prix. Naposledy zde startoval roku 2013, kdy vyhrál v Bydhošti, Göteborgu a Cardiffu, než jeho sezóna skončila zraněním.
Tisková zpráva BSI vyzdvihuje především Rusovo třetí místo z roku 2009 a sekundování Taie Woffindena v jeho úsilí o titul o čtyři roky později. Proto mu přisuzuje ty nejvyšší ambice. To je ostatně rovněž případ Nickiho Pedersena, který z letošního seriálu vypadl díky svému pádu ve finále Zlaté přilby města Pardubice. Kromě toho se z Londýna ozývají dozvuky jeho předchozích dvou medailí za poslední čtyři sezóny ruku v ruce s šestnácti vyhranými velkými cenami.
V případě Mateje Žagara a Mateje Janowskeho sehrálo svou roli letošní umístění těsně za top osmičkou. Slovinec byl navíc ve finále ve Stockholmu a Toruni, Polák zase vyhrál Horsens a ještě před Melbourne byl sedmý.
Peteru Kildemandovi stačilo dvanácté místo na post prvního náhradníka, což umocnil triumf v Kršku. Martin Smolinski je druhým náhradníkem díky svému výkonu v challenge, navíc lidé z BSI dle svého prohlášení doposud nezapomněli na jeho prvenství v Aucklandu. V případě Maxe Frickeho evidentně rozhodl titul juniorského mistra světa.
Startovní listina Speedway Grand Prix 2017 dle rankingu:
1 Greg Hancock, USA
mistr světa 2016
2 Tai Woffinden, GB
vicemistr světa 2016
3 Bartosz Zmarzlik, PL
třetí 2016
4 Chris Holder, AUS
čtvrtý 2016
5 Jason Doyle, AUS
pátý 2016
6 Piotr Pawlicki, PL
šestý 2016
7 Antonio Lindbäck, S
sedmý 2016
8 Niels Kristian Iversen, DK
osmý 2016
9 Matej Žagar, SLO
stálá divoká karta
10 Maciej Janowski, PL
stálá divoká karta
11 Fredrik Lindgren, S
třetí v challenge
12 Nicki Pedersen, DK
stálá divoká karta
13 Patryk Dudek, PL
vítěz challenge
14 Martin Vaculík, SK
druhý v challenge
15 Emil Sajfutdinov, RUS
stálá divoká karta
náhradníci:
20 Peter Kildemand, DK
dvanáctý 2016
21 Martin Smolinski, D
pátý v challenge
22 Max Fricke, AUS
desátý v challenge
Foto:Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Melbourne – 22. října
Boj o titul mistra světa skončil prakticky již před třemi týdny v polské Toruni. Po odstoupení Jasona Doyleho potřeboval Greg Hancock ke své čtvrté korunovaci jen tři body. Získal je již ve své první rozjížďce a nakonec závod nedokončil. Zato boj o stříbro pokračoval až do finálové jízdy. Chrisu Holderovi nakonec triumf nepomohl ani k bronzové medaili. Získal ji Bartosz Zmarzlik,i když neměl daleko od předjetí Taie Woffindena, jímž by jej sesadil z postu světového vicemistra.
Greg Hancock získal svůj čtvrtý titul mistra světa, čímž vyrovnal výkony Barryho Briggse a Hanse Nielsena. Sám je již legendou v mnoha ohledech, nicméně v žádném případě nehodlá ubírat plyn. „No, je to taková idea,“ svěřoval se na tiskové konferenci. „Nikdy jsem nedával žádný časový rámce na tuto hru. Miluju to, co dělám. Teď je to stejné. Pořád bojuju a zkouším najít to málo navíc, když rok, abych byl rychlejší. Nemohu porážet tyto kluky naprostou agresí, musím být trochu chytřejší a trochu rychlejší.“
Letošní titul získal Greg Hancock hned ve své úvodní jízdě po epickém souboji s Piotrem Pawlickim. „Ta první jízda byla vzrušující, nervy drásající, emotivní, prostě všechno,“ svěřoval se později na tiskové konferenci. „Po prvním kole jsem zjistil, že moje pneumatika byla dost teplá a motorka se zvedala. Dokázal jsem ale Pawlickeho zaskočit. Jsem nadšený, když se dívám nazpět na rok, co jsem měl, jsem udivený. Je skvělé být na seznamu s těmi ostatními čtyřnásobnými mistry světa. To jsou hrdinové, ikony a pilíře sportu. Dostal jsem se mezi ně, jsem poctěný, unešený a šťastný sám za sebe. Je to opravdu, opravdu pocta být v takové společnosti.“
Greg Hancock složil rovněž poklonu Austrálii. „Bylo fantastické vyhrát na jižní polokouli,“ nechal se slyšet. „Australané si zaslouží mnoho uznání. Pochopitelně jim chyběl Jason Doyle, což je škoda, ale Chris vyhrál a udělal skvělý výsledek.“
Samotný závod skončil pro Grega Hancocka ve třetí sérii. Byl diskvalifikován dle článku 070.10.13 reglementů FIM, které stanoví, že závodník, který po startu nepodává přesvědčivé výkony, že závodí podle svých nejlepších schopností, může být potrestán. Na základě verdiktu sudího se Američan rozhodl dále v závodě nepokračovat.
1. Chris Holder, AUS
2 3 3 3 0 3 3
17
2. Tai Woffinden, GB
3 0 2 3 3 2 2
15
3. Bartosz Zmarzlik, PL
3 3 1 3 2 2 1
15
4. Antonio Lindbäck, S
1 2 3 2 3 3 0
14
5. Niels Kristian Iversen, DK
2 3 1 2 3 1
12
6. Matej Žagar, SLO
2 0 2 3 3 1
11
7. Michael Jepsen Jensen, DK
3 1 3 1 2 0
10
8. Piotr Pawlicki, PL
2 2 T 2 2 0
8
9. Andreas Jonsson, S
1 3 1 1 0
6
10. Fredrik Lindgren, S
0 2 2 0 2
6
11. Greg Hancock, USA
3 2 ex – –
5
12. Maciej Janowski, PL
1 1 1 1 1
5
13. Peter Kildemand, DK
0 0 3 0 1
4
14. Chris Harris, GB
0 1 0 2 1
4
15. Jack Holder, AUS (res)
2 F
2
16. Sam Masters, AUS
1 0 0 0 1
2
17. Brady Kurtz, AUS
0 1 M 1 0
2
18. Max Fricke, AUS (res)
0 F
0
Konečné pořadí seriálu:
1. Greg Hancock 139, 2. Tai Woffinden 130, 3. Bartosz Zmarzlik 128, 4. Chris Holder 126, 5. Jason Doyle 123, 6. Piotr Pawlicki 99, 7. Antonio Lindbäck 93, 8. Niels-Kristian Iversen 91, 9. Matej Žagar 90, 10. Maciej Janowski 90, 11. Fredrik Lindgren 88, 12. Peter Kildemand 68, 13. Nicki Pedersen 62, 14. Andreas Jonsson 52, 15. Chris Harris 40, 16. Michael Jepsen Jensen 31, 17. Patryk Dudek 8, 18. Martin Smolinski 8, 19. Pawel Przedpelski 8, 20. Daniel King 7, 21. Krzysztof Kasprzak 7, 22. Anders Thomsen 5, 23. Kim Nilsson 5, 24. Peter Ljung 4, 25. Václav Milík 3, 26. Sam Masters 2, 27. Tobias Kroner 2, 28. Brady Kurtz 2, 29. Jack Holder 2, 30. Denis Štojs 1, 31. Jacob Thorssell 1, 32. Nick Škorja 1, 33. Daniel Kaczmarek 1, 34. Kacper Woryna 1.