Praha – 10. června
Jedno je jisté. O právě Mitas FIM Speedway Grand Prix České republiky se bude ještě dlouho mluvit a ještě déle vzpomínat. Vyprodaná Markéta se dočkala exkluzivního sportovního představení té nejvyšší úrovně. Plné překvapení a zvratů, že by stačily na dvouhodinový hollywoodsky trhák. Pověstnou třešničkou na dortu byl nejlepší výsledek českého závodníka na pražském oválu celé dosavadní historie. Ale to, co potěšilo nejvíce, byla skvělá, vyspělá a neústupná jízda Václava Milíka. Pojďme se za jedním z vrcholů domácí sezóny podívat ještě jednou a poněkud detailněji.

 

Ještě v pátek při tréninku Václav Milík trénoval oslavnou jízdu. V sobotu to už bylo vážné od samého začátku až do… Oslavné jízdy!

---

 

I během prezentace Václav Milík pečlivě zkoumal stav dráhy. Měla odehrát důležitou roli.

---

Zatímco při nástupu zdravili publikum Greg Hancock a Václav Milík si pečlivě prohlíželi trať. Dojeli až na bednu. Emil Sajfutdinov a Matej Žagar se na tréninku neobjevili a dopadli bídně. Příprava je pořád polovina úspěchu.

Greg Hancock si vyhledává americkou vlajku v davu a vždy se zastaví u fanoušků. Před i po mítinku.

---

Přitom první série jízd nenapověděla, co nás čeká tento příjemný letní večer. Každé drama, ale potřebuje gradovat a nebylo tomu jinak ani teď. V první jízdě z vnitřní dráhy perfektně odjel úřadující mistr světa a tímto ukázal svůj záměr odvrátit nepříznivý začátek sezóny. To se mu také povedlo, nakonec večera nejen, že vystoupil na druhý stupínek, ale co je momentálně možná důležitější, získal osmnáct z maximálně jednadvaceti možných bodů. Nejvíce ze všech účastníků.

Mentor Hancock a učeň Janowski. Pod vedením mistra vše jde lépe. Později Janowskeho výkony spíš klesaly.

---

Pak se podobný scénář odehrál ještě dvakrát za sebou. Rychlý start z vnitřní červené dráhy a až do cíle v pořadí po první zatáčce. Toto nepsané ustanovení nejdřív ve třetí jízdě porušil Jason Doyle, který protrhl pasku a právem byl vyloučen.

---

Zvědavost na nástup prvního náhradníka Josefa France natolik zaujala přítomné, že si možná málokdo všimnul při opakování na velké obrazovce, že předčasný výstřel ze startovní čary vyprovokoval pohyb dánské náhrady za pořád zraněného Nickiho Pedersena, Petra Kildemanda. Rozhodčí ale dával pozor a publikum prvně vidělo udělení žluté karty na Pražské Markétě. Pro pořádek, Josef Franc neodstartoval nejlépe, nechal se zavřít a po startu zůstal poslední. Bojoval ale statečně a jeho kola nebyla pomalejší od jezdců v čele. Zato se ale body nepřipisují. Opravdu škoda nepovedeného startu. Podobný průběh mělo pro oporu domácího extraligového týmu i repete v osmnáctí jízdě, takže první náhradník si žádný bod z dvou startů nepřipsal.

---

Poslední čtvrtá jízda první série byla první, v které nezvítězil jezdec z červeného startovního pole. A vnitřní dráhu vylosoval právě Václav Milik. Z čtvrtého pole nezadržitelně odstartoval vedoucí muž šampionátu a zároveň největší překvapení jeho dosavadního průběhu, debutant mezi stálými účastníky Patryk Dudek.

Václav Milík odstartoval druhý, ale Martin Vaculík ho dokázal předjet. Jeden bod však se hodil. Pardubičan se nakonec potkal s Martinem Vaculíkem ještě jednou, a sice v prvním semifinále. V něm to bylo mnohem důležitější, že si přehodilo místa na cílové čáře. S Patrykem Dudkem se Václav Milík pro změnu střetl ve finále. A toho také nechal za sebou.

---

Po úpravě dráhy ve druhé série se začaly dít věcí. Chris Holder na poslední chvilky přesedl na jiný motocykl a přijel na start těsně před rozsvícením zeleného světla. Odstartoval poněkud nepřipraven a v první zatáčce přetočil motocykl, uklouznul a rázem byl na zemi. Mimochodem to byl jediný pád večera a dopadl bez jakékoliv důsledků, mimo vyloučeni Australana.

Velká hvězda československé ploché dráhy Jiří Štancl vzpomíná, jak se vždycky snažil přijet na start co nejdřív, pokud možná první. Upravit si pole, soustředit se a co nejlépe odstartovat. Dávalo mu to obrovskou výhodou. Když viděl Chrise Holdera poroučet se, asi musel kroutit hlavou, jelikož působil jako pozorovatel na startu. Měl sledovat, zda páska vyskakuje rovnoměrně a naštěstí po všech třiadvacet jízd včetně několika opakování nemusel zasahovat.

Na opakovaném startu ve třech nakonec profitoval Antonio Lindbäck. Greg Hancock svůj skvělá start nezopakoval a rodák z Ria po dvou jízdách měl komplet šest bodů. Před tím musel svést vytrvalý souboj s Patrykem Dudkem, kterého pak předjel i Greg Hancock. Švéd závody skončil až v semifinále, což nejenom, že je jeho nejlepší letošní výsledek, ale určité mu vrátil část ztracené sebedůvěry.

---

 

V sedmé jízdě na start dostal Václav Milík. Po vyskočení pásky se nedal vytlačit a z první zatáčky vyjížděl jako první. Pak už vedoucí pozici nepustil. Domácí divoká karta poprvé dosáhla vítězství v jízdě SGP své kariéry. 4tyři body z dvou startů a začínalo to vypadat zajímavě.

---

V osmé jízdě se Tai Woffinden proháněl s Fredrikem Lindgrenem. Vítěz z Varšavy asi pořád ještě nevyléčil koleno a nakonec ho předjel i Niels Kristian Iversen.  Devátou vyhrál Greg Hancock s přehledem, ale za jeho zády Jason Doyle zaútočil velice tvrdě na Emila Sajfutdinova. Postavil se mu do cesty a Rus po lehkém kontaktu měl co dělat, aby se nepřevrátil. Kdyby upadl, tak by určitě vítězem české velké ceny byl někdo jiný než Jason Doyle. Rozhodčí nezasáhl a Emil Sajfutdinov se propadl i za Mateje Žagara. A pak na jízdu rezignoval. Do konce závodu následně přidal jediný bod a skončil na dvou celkem.

---

Desátá jízda. Václav Milík vítězi v souboji s Bartoszem Zmarzlikem. Antonio Lindbäck s Fredriekm Lindgrenem, který měl defekt, zůstali daleko vzadu.

Se sedmi body se vidina semifinále se stává naprosto reálnou. Vítězné gesto Václava Milík dává najevo, že si sám závodník uvědomuje, jak vysokou hru hraje.

---

V další jízdě se Tai Woffinden se dotýká pasky. Příležitost dostává Matěj Kůs. Na startu jsou snad všichni čtyři závodníci v pohybu. Matěj Kůs se zastaví pravě v okamžiku, kdy páska výlety. Pražan nezískal žádnou výhodu, naopak sám se potrestal, takže jízda pokračuje.

Matěj Kůs se drží soupeřů, na bod to nestačí. Přesto byl rovnocenným protivníkem.

---

V třinácté jízdě Piotr Pawlicki předvádí dokonalý start. Perfektní reflex, skvělé provedení. Rozhodčí je ale jiného názoru a jízdu zastavuje. Opakování na velkoplošné obrazovce Poláka neusvědčila, nicméně páska warning se přilepuje na závodníkovo jméno. Piotr Pawlicki vyhrává.

---

Čtrnáctá jízda. Jason Doyle vynáší Bartosze Zmarzlika. Má tak dobře nastavenou motorku, že z posledního místa po první zatáčce nakonec vyhrává.

---

V šestnácté a sedmnácté jízdě se má rozhodnout o postupu Václava Milika do semifinále. Pokaždé má za soupeře mistra světa. Nejdřív podléhá Chrisu Holderovi, ale poráží zdemoralizovaného Emila Sajfutdinova a Nielse Kristiana Iversena. Postup je nadosah.

V další jízdě mistrů světa jsou hned dva. Úřadující Greg Hancock a Tai Woffinden. Václav Milík prohrává s oběma, ale bod na Petera Kildemanda znamená postup do další fáze. Senzace je na světě.

---

Pak přišla na řadu osmnáctá jízda a v ní Piotr Pawlicki na třetím startovním poli evidentně ukradl start a po předchozím varování se stává prvním vyloučením podle nových pravidel. Když blikala červená světla, Polák už musel vědět, že je diskvalifikován.

Situaci nejlépe popsal trenér Poláků Marek Cieslak: „Ať byl první trest sporný, po jeho uložení Pawlicki nepochopitelně riskoval“. Poitra Pawlickeho incident stál dozajista místo v semifinále. V osmnácté jízdě ho nahradil ho Josef Franc. Ani nyní nezůstává daleko vzadu, ale opět končí bez bodů.

Ve stejně jízdě se Matej Žagar s Bartoszem Zmarzlikem několikrát střídají na druhém místě. Souboje nejsou zrovna čisté. Po finiši na sebe najíždějí motocykly, ale zůstává to bez povšimnutí. Ztracený bod bude chybět Bartoszi Zmarzlikovi k postupu.

---

Předposlední start základní části se stává kořisti Fredrika Lindgrena. Švéd se raduje skoro jako po vítězství ve Varšavě. Asi nedoléčené koleno bylo větším handicapem, než byl ochoten přiznat.

V poslední jízdě vítězný Martin Vaculík  a druhý Jason Doyle bodují, jak potřebují. Niels Kristian Iversen nejdřív ulil start, ale podruhé už dával velký pozor. Získal bod, ale s celkovým skóre třech bodů skončil mezí poraženými.

---

První semifinále kontroloval Greg Hancock. Václav Milik na začátku přemohl Martina Vaculíka. A když získal mírnou převahu, pustil se i do Američana. Útok mu napoprvé nevyšel. Greg Hancock o něm už věděl. A pardubická hvězda velice rozumně upustila od dalších útoků v zájmu bezpečného postupu do finále.

Před závodem by si na Čechův postup vsadil jen málokdo. Ruku na srdce, kdo z vás?

Druhé semifinále je jasnou záležitostí dvou jezdců. Patryka Dudka a Jasona Doyla.

---

 

Ještě ale nebyl vyloučen. Když Craig Ackroyd, rozhodčí závodů, jízdu zastavil, Australanovi se asi hodně ulevilo, že ve třetí jízdě přetrhl pasku. Kdyby dostal varování, by znamenalo sbohem finále. Nyní ale muselo skončit jako v dobrém filmu. Jason Doyle nezklamal a dotáhl drama do šťastného závěru.

---

Patryk Dudek v základní části porazil všechny finalisty. Nakonec ale skončil čtvrtý. Poslední tři jízdy Václav Milík potkával Grega Hancocka. Ani jednou ho neporazil, přesto skončil na bedně. Ať by se nám určitě líbil happy end v podání Václava Milíka, i tento konec byl šťastný. Ale vyhráli vlastně všichni.

Považte sami. Jason Doyle zvítězil v závodě, který začínal naprosto špatně. Greg Hancock má nejvíce bodů a vrátil se do první osmičky. Václav Milik jako divoká karta vystoupil na pódium. Markéta Praha vyprodala stadion, důsledně prosazovala momentálně nejlepšího závodníka a ten se jim po třech letech skvěle odvděčil. Diváci zažili skvělý závod. A ti jsou ty nejdůležitější v každém sportu.

Od teďka budeme zvědaví, kdy ten Vašek bude znovu na bedně v Grand Prix? Jediné, co zbývá, aby se naučil porážet mistry světa. Body, krom ve své první jízdě, ztratil jen s nimi a s Jasonem Doylem ve Finále. Ale o něm se vážné spekuluje jako o budoucím mistru světa. Tak na ně!

Foto: Kiril Ianatchkov

 

 

 

 

Praha – 10. června
Historie Speedway Grand Prix České republiky se začala psát v půli května roku 1997. Za oněch dlouhých dvacet let nikdo z českých závodníků nestál na stupních vítězů. Až včera večer ukončil dlouholeté čekání Václav Milík. Pardubický kapitán rozjásal vyprodanou Markétu svými triumfy v rozjížďkách s čísly sedm a deset, aby si ji položil k nohám druhým místem v semifinále a třetím místem ve finále si rozšířil své místo v síni slávy české ploché dráhy. Spokojeni byli také ostatní finalisté. Vítězný Jason Doyle si ve stověžaté matičce připomněl svůj loňský premiérový triumf. Druhý Greg Hancock dal pádnou odpověď všem, kdo jej posílali do starého železa. A čtvrtý Patryk Dudek si uchoval jednobodovou převahu na čele seriálu právě před Jasonem Doylem. Hodně si na stranu svých aktiv zapsal rovněž Martin Vaculík. Slovák sice skončil v semifinále, ale za čtrnáct dnů do dánského Horsensu dorazí jako muž číslo tři průběžné klasifikace.

Statistika neznamená vůbec nic

Jason Doyle se na tiskové konferenci nikterak netajil, že si po obtížném začátku sezóny připadá, jakoby se právě dostal ven z vězení. Přitom svůj návrat na stadión na území pražské šestky nezačal vůbec optimálně. Dotekem pásky v rozjížďce s číslem tři postavil místo sebe na startovní rošt Josefa France. První náhradník české velké ceny pak absolvoval ještě jednu jízdu a do akce se dostal i Matěj Kůs s osmnáctkou na své vestě. Ani jeden z nich však nebodoval.

„Je potřeba sbírat body,“ komentoval Jason Doyle skutečnost, že nebýt pouhopouhých třech bodů z úvodních třech sérií, odjížděl by z Prahy nejen jako vítěz, ale i leader aktuálního pořadí. „Udělal jsem jich třináct. Kdyby mi je někdo nabízel, když jsem jel na svou třetí jízdu, bral bych to. Ale naštěstí jsem už venku z vězení.“

Jason Doyle se do křížku s pravidly o startu dostal ještě jednou. Finálová jízda byla zastavena kvůli jeho letmému startu. Rozhodčí Craig Ackroyd mu dal žlutou startu. A Australan věděl, že pokud se při repete dopustí stejného přestupku, stihne jej vyloučen jako prve Piotra Pawlickeho.

„Věděl jsem, že ze čtyřky musím odpálit,“ líčil. „Zapáčkoval jsem, abych vytáhnul motorku do zatáčky. Poprvé jsem ale udělal příliš dobrý start. Povedlo se mi odjet i v repete a pak to byla velmi těžká čtyři kola.“

Říká se, že vítěz z Prahy na konci sezóny bývá korunován mistrem světa. Pravda, osm z posledních třinácti vítězů, kteří se posléze stali světovými šampióny, je dostatečným argumentem. Nicméně Jason Doyle má zkušenost zcela jiného zrna.

„Já tady loni vyhrál a skončil jsem na skoro šest týdnů v nemocnici,“ připomněl svůj loňský pád v Toruni. „Takže to je jen statistika a ta pro mě nic neznamená.“

 

Byl to vskutku krásný večer

Greg Hancock měl pádný důvod usmívat se ještě více než obvykle. Bodejť by také ne, z jednadvaceti možných bodů jich dokázal nasbírat osmnáct. A nejenže se stal bodově nejproduktivnějším mužem večera, ale navíc se z dvanácté příčky aktuální klasifikace po Daugavpilsu přenesl na sedmou.

„Byl to dobrý večer,“ nešetřil spokojenosti. „Je to bod obratu a já jsem zpátky ve hře, která pokračuje. Je skvělé být zpátky v ní. Mám rychlost, cítím se dobře. Je hezké, když se tvrdá práce zase začíná vyplácet.“

A pokud přišla řeč na nádherný večer, kdo by si jej mohl užít lépe, než čeští fanoušci? Václav Milík jel svou šestou velkou cenu, z toho čtvrtou na divokou kartu. V předchozích případech vždy cílil na semifinále, ale končil u dna výsledkové listiny. Letos byl po žarnovickém pádu opatrnější, před comebackem dokonce hovořil o možnosti dát svou divokou kartu Josefu Francovi. A bác! Čtrnáct let po Lukáši Drymlovi stanul český závodník opět na stupních vítězů a navíc poprvé na Markétě, kde byla nouze o místa stejná jako na záchranných člunech potápějícího se Titanicu.

„Je to pro mě skvělý výsledek,“ nechal se slyšet pardubický závodník. „Je to můj čtvrtý start v české Speedway Grand Prix a já jsem dnes se svým týmem udělal dobrou práci. Dostal jsem se na třetí místo. To je opravdu, opravdu dobré. Úžasný výsledek!“

 

1. Jason Doyle, AUS	T 1 2 3 2 2 3	13
2. Greg Hancock, USA	3 2 3 2 3 3 2	18
3. Václav Milík, CZ	1 3 3 2 1 2 1	13
4. Patryk Dudek, PL	3 1 3 2 1 3 0	13
5. Chris Holder, AUS	1 X 3 3 3 1	11
6. Martin Vaculík, SK	2 2 1 1 3 1	10
7. Antonio Lindbäck, S	3 3 1 2 0 0	9
8. Peter Kildemand, DK	3 0 2 3 0 0	8
9. Bartosz Zmarzlik, PL	1 3 2 1 1	8
10. Tai Woffinden, GB	2 3 T 0 2	7
11. Piotr Pawlicki, PL	1 2 1 3 ex	7
12. Fredrik Lindgren, S	2 1 0 0 3	6
13. Maciej Janowski, PL	2 0 2 0 2	6
14. Matej Žagar, SLO	0 0 1 1 2	4
15. Niels Kristian Iversen, DK	0 2 0 0 1	3
16. Emil Sajfutdinov, RUS	0 1 E 1 0	2
17. Josef Franc, CZ (res)	0 0	0
18. Matěj Kůs, CZ (res)	0	0

Poznámka: Piotr Pawlicki dostal v osmnácté jízdě červenou kartu za opakovaný letmý start

Průběžné pořadí seriálu:

1. Patryk Dudek 51, 2. Jason Doyle 50, 3. Martin Vaculík 44, 4. Fredrik Lindgren 43, 5. Maciej Janowski 41, 6. Piotr Pawlicki 39, 7. Greg Hancock 38, 8. Tai Woffinden 37, 9. Emil Sajfutdinov 33, 10. Bartosz Zmarzlik 32, 11. Niels-Kristian Iversen 28, 12. Chris Holder 27, 13. Matej Žagar 25, 14. Antonio Lindbäck 21, 15. Václav Milík 13, 16. Peter Kildemand 9, 17. Nicki Pedersen 8, 18. Maksims Bogdanovs 8, 19. Przemyslaw Pawlicki 3, 20. Nick Škorja 1.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Karel Herman

Praha – 9. června
Není samozřejmostí, že trénink před velkou cenou je veřejně přístupný. Je to spíš výjimka než pravidlo. Pražská Grand Prix ale tradičně otvírá brány stadionu už v pátek. Je osobně ty tréninky měl rád vždycky. Když před několika lety kvůli dešti trénink zrušili, byl jsem zklamaný, jako by padnul samotný závod. Trénink totiž má to kouzlo, že se můžete soustředit na jízdu toho kterého závodníka, než byste sledovali drama závodu. Jezdci samotní zkouší věci, které si naostro jen tak nedovolí. Třeba se odrazit od mantinelu, jak to dnes předvedl Polák Bartosz Zmarzlik. Nemusí povinně dosáhnout nejlepší možný čas. Někteří se prostě předvádějí publiku, za což pochopitelně sklízejí obdiv a velice často potlesk.

 

Na slovíčko s Marcelem Gerhardem

Další výhodou tréninku je, že závodníci a jejich doprovod jsou mnohem sdílnější, klidnější a na pár otázek rádi odpovědí. Dneska jsem si dokonce užil docela rozsáhlý rozhovor s tvůrcem motorů GTR Marcelem Gerhardem.

Původně jsem se ho chtěl zeptat, v čem je výhoda jeho motoru, která pomohla Fredriku Lindgrenovi vystoupit na nejvyšší stupínek pódia ve Varšavě. Jenomže Marcel Gerhard odpovídal tak ochotně, že tomu budu chtít věnovat samostatný text.

Navíc budeme vědět, jak dopadl jeho závodník dva roky po premiéře jeho motoru, právě během pražské Grand Prix, tenkrát během jediné jízdě a par tréninkových kol v rukou Chrise Harrise.

 

Peter Kildemand se na Markétě může cítit jako doma

Bylo období, kdy se účastnici seriálu měli účastnit tréninku před sobotním závodem povinně. Mělo to zabránit hvězdám jet jiný závod a riskovat zranění těsně před podnikem světového kalibru. Pochopitelně byly výjimky a třeba když někdo byl po zranění, tak mu dovolili odpočívat o den déle.

Dnes je pravidlo poněkud modifikované a tréninku se musí zúčastnit závodník, který se vrací po vážném zranění. Už prosákla informace, že zítra nenastoupí Nicki Pedersen. Právě on, který nejel od osudného závodu v Dánsku žadný mítink, by musel trénovat povinně.

Bohužel trojnásobný mistr nebyl shledán způsobilým k závodění zdravotními experty a zůstal doma. Nahradí ho znovu, stejně jako před čtrnácti dny v Daugavpilsu jeho krajan Peter Kildemand. Ten se mimochodem taky zranil v Lotyšsku, ale jeho zranění nebylo tak vážné a nebude mu bránit v zítřejším startu.

Ptal jsem se ho na to a on odpověděl, že nic moc to není, takže bez problémů. Jakoby se nejednalo o zlomeninu a jakoby se neodehrála před čtrnácti dny, ale minimálně před čtrnácti měsíci. Tak jsem se nemohl s odvoláním na jeho extraligové starty před lety za Prahu nezeptat, zda se cítí na Markétě doma.

„Jistě,“ odpověděl. „Tady se mi jezdí dobře.“ Bravurní způsob jízdy Petera Kildemanda, někdy dost tvrdý k soupeřům, je lahůdkou pro diváka. Takže si myslím, že pokud nebude mít den blbec jako minule v Lotyšsku, máme se na co těšit.

 

Spokojení diváci

Dnešní trénink byl do jisté míry taky o tom, kdo se ho nezúčastnil. Nebyl to jen zraněný Nicki Pedersen, ale také Matej Žagar a Emil Sajfutdinov. Oba nejenom, že nevyjeli na trať, což neudělal ani tai Woffinden v první jízdě své skupiny, ale ani se neukázali v depu. Jejich boxy zůstaly neobsazené. Uvidíme, jaký to bude mít vliv na jejich zítřejší výsledky. Třeba právě Nicki Pedersen udělal totéž loni a závod byl pro něho propadák.

Zato všichni ostatní předvedli krásná kola, jedna radost pro oko diváka a objektivy fotoaparátů v krásném podvečeru. Třeba Fredrik Lindgren, viditelně kulhající v Daugavpilsu, prohlásil, že se cítí na sto procent fit. Jeho jízda na Markétě to určitě nepopřela. Poláci, ať to byl Patryk Dudek, Bartosz Zmarzlik či Piotr Pawlicki, všechny předvedli něco jen pro diváky. Třeba jízdu po zadním kole na začátku každé tréninkové série, anebo již zmíněné nacvičovaní odražení se od mantinelu právě Bartosze Zmarzlika. A nebyli jediní.

 

Český a slovenský přínos plochodrážnímu světu

Nás ale určitě budou zajímat startující s divokou kartou Václav Milík, náhradnici Josef Franc a Matěj Kůs. A pochopitelně slovenská hvězda Martin Vaculík, který do české ploché dráhy bezesporu patří už tím, že je jediným zahraničním mistrem republiky.

Shodou okolností se všichni se střetli ve středu v Slaném při extralize a zítra minimálně uvidíme souboj Václava Milíka s Martinem Vaculíkem. Oba byli jako vždy velice vstřícní ke všem a vyřazovali dobrou náladu před zítřejším závodem. Pardubičan potvrdil, že SGP je velkou motivaci, a že určitě mu pomáhá, že proti všem soupeřům pravidelně jezdí v polské lize. O zranění nohy už ani nemluví. Slovák má letos v každém díle seriálu jediný cíl. Vyhrát. Proč by tomu mělo být zítra jinak?

Neméně zajímavé bylo pozorovat Josefa France s Matějem Kůsem. Oba přistupovali k tréninku jako k velice důležitému závodu. Matěj Kůs má pramalé vyhlídky třeba odjet jedinou jízdu, pokud někdo neodstoupí, ale nasazení bylo maximální. Měl defekt a po návratu v další tréninkové sérii jel jako o život.

 

Čekání na stoosmičku

Poslední zajímavost, losování přihlížel jediný závodník. Tai Woffinden. Ten ale, ihned poté co vytáhli jeho číslo 108, odkráčel. Jakoby chtěl říct něco ve stylu, kdo je mým soupeřem, mě nezajímá. Stejně je chci porazit všechny. Uvidíme zítra.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Praha – 6. června
Zájem o vstupenky na sobotní velkou cenu v Praze je vskutku enormní. Proto se pořádatelé rozhodli posílit kapacitu svého stadiónu montáží mobilních tribun, která odstartovala o víkendu. Předprodej lístků na tato improvizovaná místa, jež ovšem nabízejí skvělý výhled na ovál, by měl odstartovat během dnešního dopoledne.

Foto: Pavel Ondrašík