Liberec – 13. června
Liberec by konečně přes veškeré problémy, co snad mohou nastat, chtěl ve středu začít trénovat s jezdci, kteří pojedou v červenci evropský šampionát dvěstěpadesátek. Trochu nás zdrželo vybudování malé dráhy a posílení elektrických rozvodů. Pak ale nastala peripetie s kropičkou a následovalo mnoho dalších drobných závad, které se na nás jen sypaly.
Klub však slib našim reprezentantům dodrží, a tak ve středu a čtvrtek bude Vojtěch Šachl a Adam Bednář najíždět první kolečka. Pozván byl i Jan Hlačina, ale ten má školní povinnosti a omluvil se.
Štěpánka Nyklová se připojí až ve čtvrtek. Bude moc mít tu čest jezdit jako první na úplně nové malé dráze.
Liberec – 5. dubna
Sice opožděně, ale vše se točí okolo počasí a pracovních sil. Předvánoční čas se věnoval rozebrání dráhy na stadiónu. Velká šance, jak posunout libereckou plochou dráhu o kousek dál. Budování mini dráhy, která je vložena do současné dráhy. Nejdříve se konzultovalo, jestli to už někdo udělal. Nejsme první, už to prý byli Australané. Tak snad nebudou chtít poplatky za kopírování. Ale vážně…
Nová dráha a nový materiál
Mistrovství Evropy 250 ccm se také pojede poprvé a tak oficiální otevírání nové dráhy proběhne právě při této akci. Jenom doufám, že vše stihneme, a bude se moc začít trénovat koncem května.
Malá dráha je kopii Markéty a velká je dílo Tondy Kaspera. Už to by mělo dát záruku, aby se jezdcům v Liberci líbilo.
Pražský junior Josef Franc nám při každých závodech připomíná, že by to chtělo jiný materiál na ovál. Slíbil jsem mu, že to určitě jednou bude. Sliby se mají dodržet a tak jak nová, tak i původní dráha dostane materiál, který se bude jezdcům zamlouvat.
Elektro speedway
To by nebyl Liberec, aby se nevytáhly E speedway. Nedělní program finálového dne mistrovství Evropy bude provázet předvádění našich elektrických motocyklů. Zhruba dvě hodiny budeme lákat hlavně začínající závodníky na Ečka.
Že by se nám ve Starých Pavlovicích líbilo získat medaili, je jasné. To je i důvod, proč nás tlačí čas na dokončení dráhy. Také z Polska už volali, jestli můžou přijet trénovat. Bohužel nemůžou a těch důvodů je víc.
Samozřejmě i ceny pro závodníky jsou důležité. Ve spolupráci s partnerskou firmou z Bydhošti je včas představíme.
Pardubice – 13. prosince
V závěru první třetiny července se v Liberci rozhodne o nejlepším evropskému závodníkovi sedlajícímu plochodrážní dvěstěpadesátku. Nicméně čtvrtlitrová společnost naši zemi ještě neopustí. Pardubický Svítkov se totiž stane dějištěm premiéry evropského poháru dvojic v kubatuře 250 ccm.
„To je jednoduché,“ reaguje Petr Moravec na otázku po motivech vzniku nové soutěže. „Především my, Polsko a Dánsko chceme tuto kubaturu rozvíjet. Takže na drahách těchto tří zemí se pojede první ročník evropského poháru dvojic dvěstěpadesátek. My začínáme, je to 12. července, aby to ze vzdálenějších zemí k nám zvládli na jednu cestu s Libercem. Pak bude Polsko a nakonec Dánsko.“
Toruň – 16. a 17. července
Dvoudenní zápolení zažila toruňská aréna při evropském poháru dvěstěpadesátek. Sobotní dvě semifinálové skupiny ochránilo zastřešení stadiónu před vydatným deštěm, který po celý den posílal provazy vody na celou Toruň. Voda ovlivnila až poslední jízdu celého dne.
Deštivá semifinále
Adam Bednář se měl v rozjezdu v rozjezdu s Villadis Luka Nagel Christiansenem o první místo druhého semifinále při bodové shodě čtrnácti bodů. Déšť přidal na intenzitě a lajna už byla velmi mokrá. Nakonec tedy rozhodla vzájemná jízda, třináctá v pořadí, ze základního rozpisu, a konečný verdikt zněl: Adam Bednář druhé místo druhé semifinálové skupiny, ale to předbíhám.
V pátek už v 7:30 měla první semifinálová skupina přejímku motocyklů a start byl naplánován na dvanáctou hodinu. V této skupině byl Vojtěch Šachl s číslem deset a Jaroslav Vaníček se čtrnáctkou.
Vojtěch Šachl postoupil do finálové skupiny z krásného čtvrtého místa s jedenácti body a Jaroslav Vaníček z osmého posledního postupového místa. Pražan si svůj zkomplikoval spadlým řetězem ve dvacáté jízdě. Z této rozjížďky byl vyloučen, a body chyběly, ale dostal poslední šanci v rozjezdu o dvě postupová místa do finále, když po sečtení výsledků mělo pět závodníků shodně sedm bodů.
Avšak Němec Mario Häusel předčasně a se slzami v očích odstoupil, kvůli poruše motoru, ještě před rozjezdem, tak se na startu se objevili Kevin Malkiewicz, Szymon Ludwiczak, Mateusz Lopuski, Jaroslav Vaníček. Český reprezentant dojel druhý a tím pádem si zajistil postup do nedělního finále.
Druhá skupina měla původně startovat v osmnáct hodin, ale kvůli špatné předpovědi počasí byla posunuta na sedmnáctou a v ní byli nominováni tři Češi. Jan Hlačina skončil šestnáctý, Matouš Kameník dvanáctý a o druhé příčce Adama Bednáře již víte.
Tropické finále
Sobotní finále se neslo ve znamení tropického vedra s ohromnou vlhkostí. Ze všech přítomných tekl pot i nervozita proudem, ale nikdo si nechtěl nechat ujít závod šestnácti nejlepších dvěstěpadesátkařů v Evropě se zvučnými jmény na soupisce jako je Pedersen, Paluch, Piper aj.
V patnáct hodin to vypuklo slavnostním nástupem, uvítání se s diváky, přeběhem přes stupínek vítězů a zamávání vlajkou. Čtvrtá rozjížďka byla hodna vysílání v televizi jako profesionální a ukázková.
Vojtěch Šachl předvedl famózní jízdu plnou předjíždění a následného vítězství a nechal za sebou Mateusze Affelta, Antoni Kawczynskeho i výborného Nicklase Aagaarda! Všem se tajil dech a měli i husí kůži, když viděli ty centimetrové mezery mezi závodníky, do kterých se nacpali za vidinou získání lepšího umístění. Klobouk dolů, Vojto, za tuto jízdu by se nemuseli stydět ani profesionálové.
Smolná byla jízda s pořadovým číslem sedm, ve které odpadli hned tři závodníci včetně našeho Vojtěcha Šachla a byly uděleny pouze tři body vítězi Oskarovi Paluchovi. Další velmi očekávanou jízdou byla ta sedmnáctá, ve které se měli potkat všichni tři Češi a jeden z favoritů Dán Christiansen,
Ten se dostal do čela a všem Čechům ukazoval záda po celou dobu. Naši se srovnali v pořadí Vojtěch Šachl, Jaroslava Vaníček, Adam Bednář, a bylo rozhodnuto. Vojtěch Šachl osm bodů, Adam Bednář pět a Jaroslav Vaníček čtyři.
Vítězem finále se stal Polák Oskar Paluch, další dvě místa patřila Dánům Bastianovi Pedersenovi a Nagelovi Christiansenovi. Na bednu to tedy Čechům nestačilo, ale kluci určitě neudělali ostudu a posbírali nové zkušenosti a už nyní se těší na příští závodní víkend v Německu, kde se v Cloppenburgu pojede mistrovství světa dvěstěpadesátek.
Toruň – 16. a 17. července
Polská Toruň zažila dva dny evropského poháru dvěstěpadesátek, v jehož finále triumfoval Oskar Paluch. Na staru stálo pět českých reprezentantů. Jan Hlačina a Matouš Kameník byli vyřazeni v pátečním semifinále, ostatní postoupili. Ve včerejším finále se jim však nevyhnuly technické patálie. Vojtěch Šachl skončil osmý, Adam Bednář dvanáctý a Jaroslav Vaníček třináctý.
Po pátečním semifinále panovala největší spokojenost v táboře Adama Bednáře, který ve svém semifinále skončil druhý. Ve finále však laboroval s nastavením svých motocyklů.
Vojtěch Šachl přišel ještě v tréninku o svůj GM, ale Jan Hlačina mu půjčil svou Jawu. Smůla se mu nalepila na paty ještě jednou v rozjížďce s číslem sedm. Vinou vypadlého kabalu zapalování přišel o jisté dva body.
Pardubice – 13. července
Tři šampionáty nižších kubatur v gesci FM a FIM Europe se týkají také českých reprezentantů. Poslední mítinky dvěstěpadesátek a stopětadvacítek posloužilo jako dokonalé nominační vodítky. A tak se v Toruni, Cloppenburgu a Rovnu objeví v akci hned devět našich borců.
Česká reprezentace 250 + 125 ccm:
MS 250 ccm – Cloppenburg (23.7 – 24.7.):
Adam Bednář, Jaroslav Vaníček, Vojtěch Šachl
EP 250 ccm – Toruň (16. – 17.7.):
Adam Bednář, Jaroslav Vaníček, Vojtěch Šachl, Matouš Kameník, Jan Hlačina
EP 125 ccm – Rovno (7.8.)
Karel Průša, Petr Marek, Dominik Hrbek, Matěj Frýza