Loňská extraliga začala dlouho, až v září. Trvala krátce, jen jeden kalendářní týden. Přinesla dramatické momenty, ale i několik statistických rarit. Jedno vítězství stačilo na titul, ale zároveň nepřineslo více než třetí místo. Přesně to se stalo Slanému. Po domácím triumfu přišla jen dvě třetí místa, a ačkoliv svěřenci Milana Macha dali dohromady nejvíce bodů z rozjížděk, mistrovských bodů měli o mistrovský bod méně než Pardubice a dvě než vítězná Praha.

 

Pohádka zářijového soumraku

„Extraliga byla loni nesmírně vyrovnaná,“ otáčí se Milan Mach za loňskou specifickou extraligovou kampaní. „A pro nás byla škoda, že jsme nedokázali navázat na skvělý výkon a výsledek z prvního závodu na naší dráze také v dalších utkáních.

Přitom ve Slaném bylo všechno úžasné. Když pořadatelé vyřešili všechny patálie, které je zaplavily jako záplavová vlna. Domácí suverénně vyhráli a zdálo se, že konečně ohnou paní Smůlu přes koleno, stáhnou jí spoďáry a naloží na holý zadek. Milan Mach musel devátý zářijový večer spát úžasně.

„Mně se po žádném závodě dobře nespí, protože ať se nám daří nebo ne, projíždím si ty závody s tužkou znovu a spát se mi ani nechce,“ nesouhlasí slánský kouč. „Jinak ten závod pro nás byla pohádka, Jakub Jamrog Patnáct bodů, Eda čtrnáct, Zdeněk Simota deset, Honza Macek tři. Slovy Cimrmana, lepší počasí jsme si nemohli přát (smích).“

 

Obrat v Liberci

Následující úterý přišel Liberec. Slaný se zamotal do boje o vítězství. Závod skončil rozptylem pouhých čtyř bodů mezi prvním a posledním. Jenže Slaný byl až třetí…

„V Liberci jsme nezačali špatně, ale pak se přestalo dařit Zděndovi Simotovi,“ konstatuje Milan Mach. „Kuba Jamrog taky nebyl stoprocentní, zranil se Honza Macek a všechno šlo do kopru. V celém závodě to jelo jenom  Edovi Krčmářovi a  nakonec jsme byli rádi za třetí místo.“

Z dramatu vytěžila nejvíce Markéta, která se vyhoupla na hrot tabulky. Jan Macek si zlomil klíční kost, proto si Milan Mach stáhnul z hostování nazpět Jakuba Valkoviče. Nebyla to pravá chvíle pozvat do sestavy druhého cizince? Ostatně mohl být už v Liberci, kam Slaný přijel bez náhradníka.

„O dalším, juniorském cizinci jsem neuvažoval,“ říká Milan Mach. „Za koho by mohl jet? Za Edu, za Kubu? A stavět ho místo Zdendy, když se mu nepovede jízda, se mi taky nechtělo. Naopak jsem chtěl, aby cítil moji důvěru, i když se mu nebude dařit podle svých i mých představ…“

 

---

A co na to historie?

• poté, co se Plzeň na ligové scéně přestala angažovat, nejvíc extraligových sezón má na svém kontě trojice Praha, Pardubice a Slaný

 

• Slaný byl součástí nejvyšší divize, ať již nesla jména první liga, či extraliga od roku 1968, nikoliv však souvisle – v letech 1985, 1989, 1990 a 1996 spadl do první ligy

 

• s trojicí svých mistrovských titulů se Slaný drží na třetím místě historických tabulek za Pardubicemi a nepřekonatelnou Prahou – vyhrát domácí ligu se povedlo již pouze Plzni

 

---

Místo na plochou dráhu do supermarketů

Druhý den v Pardubicích vypadal závod téměř jako jednovaječné dvojče Liberce. Slaný opět vedl, zase však byl třetí. Těsně třetí. Středočeský klub měl sice nejvíce malých bodů, ale propadl se na třetí příčku tabulky.

„Joo,“ odtuší Milan Mach. „Pardubice byly podobné tomu Liberci pouze s tím rozdílem, že náš prapor tam držel jenom Jakub Jamrog, Edovi to tentokrát nejelo a k němu se přidal i Zdeněk. Pět bodů Jakuba Valkoviče bylo krásných, bohužel to stačilo opět jen na třetí místo.“

Naděje umírá poslední. Extraligu měl uzavřít poslední závod v Praze. Ovšem plukovník Prymula, který si ještě nezaskočil do vyšehradské restaurace, svými opatřením zatnul tipec nejen ploché dráze. Slaný zůstal třetí. Přitom, když se všechno vezme kolem a kolem, v Liberci ztratili na vítěze čtyři, v Pardubicích pět bodů, což odpovídá dvěma, třem podařeným rozjížďkám.

„V Praze, pokud by se jelo, se teoreticky dalo ještě něco změnit, ale nesmyslná vládní nařízení, kdy do supermarketů  můžeš, ale sportovat nesmíš, sezónu odpískalo,“ konstatuje Milan Mach. „Škoda, slánští příznivci by si zasloužili zase nějaký ten titul, chodí jich u nás na závody  nejvíc. Chtěli jsme se o něj pokusit také ve dvojicích, ale ty nakonec odnesl déšť. Tak snad za rok.“

Slaňáci v extralize:

konečné umístění:

třetí místo

Bilance výsledků v jednotlivých závodech:

	vítězství	2.místo	3.místo	4.místo
Slaný	x
Liberec			x
Pardubice			x
celkem	1		2

Sestava:

 

	SLA	LIB	PCE	TOT	average
	9.9.	15.9.	16.9.
Jakub Jamrog, PL	15	11	13	39	2,60
Eduard Krčmář	14	12	8	34	2,27
Zdeněk Simota	10	5	2	17	1,13
Jakub Valkovič, SK			5	5	1,00
Jan Macek	3	1		4	0,40
Martin Málek	změna
kouč:
Milan Mach	x	x	x

Vítězné rozjížďky:

Eduard Krčmář	7	Slaný 4, Liberec 3
Jakub Jamrog	7	Slaný 5, Liberec 2
Zdeněk Simota	1	Slaný 1

Nedokončené jízdy:

pády:	Jan Macek (Liberec)
poruchy:	Zdeněk Simota (Pardubice – prasklá hadička přívodu metylu
	Eduard Krčmář (Pardubice – ztráta výkonu motoru)

Foto: Karel Herman, Pavel Fišer, Kiril Ianatchkov a Petr Čunek

Zatímco v historii polské ligy se objevili tři Češi na pozici manažera, česká liga čekala na polského kouče až do letoška. Blažej Skrzeszewski se ujal INTERTEAMu, který po rozchodu s Žarnovicou, našel zázemí v Liberci, kam se naše nejvyšší plochodrážní soutěž vrátila takřka na den přesně po pětačtyřiceti letech. Extraliga anno domini 2020 byla stejně krátká jako vyrovnaná, o čemž ostatně polský kouč koaličního projektu ví své. Pokaždé mu na stupně vítězů chybělo oněch proslulých pár bodíků, dvakrát dokonce jen jeden.

 

Čeština nepřináší Polákovi žádný problém

Polština a čeština si jsou vcelku podobné. Avšak není pravdou, že se našinec za naší hranicí brilantně domluví, když bude pouze žvatlat, jak se traduje v laciných vtipech. Komunikace v polštině má svá úskalí. Nejen obligátní příklad, že když Polák szuka, neprovozuje veskrze příjemnou činnost, jak by přespříliš volný překlad mohl napovídat.

„S češtinou jsem neměl problémy,“ usmívá se Blažej Skrzeszewski, který jedním dechem vysvětluje, kterak se na post kouče českého extraligového týmu dostal. „To je díky Věroslavu Kollertovi. Byl to on, kdo přesvědčil Vladimíra Vopata. Stadión v Liberci máa za svůj druhý domov. Rád bych jim poděkoval na důvěru.“

 

Začátek bramborové série

Než se dostal ke slovu, musel si počkat až do září. Na polovinu zkrácená extraliga přišla o finále, když devátý zářijový den konečně startovala. INTERTEAM rozhodně neslevil ze svých ambicí, vždyť loni měl titul již prakticky na lopatě. Ale ve Slaném odstartovala jeho série čtvrtých míst.

Tady to mohl spravit vhodně nasazený žolík, který však zůstal v rukávu Blažeje Skrzeszewského. Na druhé kolo v Liberci byly přípravy náramné, vždyť pod Ještědem extraligu neviděli již bezmála půl století. Začátek závodu byl však doslova tragický.

INTERTEAM držel nad vodou jen Daniel Klíma, jenž ostatně během kraťoučké sezóny pořádně poskočil nahoru. Od třinácté jízdy přišel strhující nástup. Marko Levišin naplno proměnil žolíka. Nakonec však chyběl jediný bod ke třetímu místu.

Den po Liberci přišly Pardubice. A Štěstěna se pořád ne a ne zamilovat do sestavy vedené polským blondýnem. Mohl litovat díry v duši Marka Levišina, která ukrajinského bojovníka připravila o dva body. A stejně vyloučení Daniela Klímy za kolizi s Jakubem Valkovičem či nuly jeho britského jmenovce Bewleyho, který jinak až na samotný závěr prohrál s Janem Kvěchem.

 

---

A co na to historie?

• • pomineme-li úvodní období naší ligy s utkáními celků na úrovni krajů, první koalice vznikla roku 1991, kdy se pro první ligu spojily Kopřivnice a Žarnovica

• • prvním koaličním uskupením v extralize se roku 2012 stala trojkoalice DaK Moto Plzeň – Divišov

• • Blažej Skrzeszewski je prvním Polákem na postu českého extraligového kouče, prvním cizincem se však stal Slovák Ján Daniel, který vedl Speedway Club Žarnovica v letech 2017 a 2018 a loni pokračoval s INTERTEAMem

• • naproti tomu tým v polských ligových soutěžích vedli tři Češi – roku 2007 měla AK Markéta Praha stálého manažera Milana Špinku, který se ovšem musel současně věnovat reprezentaci a tak za něho zaskočili Bořivoj Hádek a Antonín Škach

• posledním týmem, který se v celém extraligovém ročníku nepodíval ani jednou na pódium, byla shodou okolností rovněž koalice – BP Team složený z Plzně a z Březolup roku 2016, kdy se však bojovalo v osmi závodech

---

Kovidová podmínka

Na Markétě už Blažej Skrzeszewski nemohl jet o medaile, ale o prestiž rozhodně ano! „Škoda, že se nepodařilo odjet poslední závod v Praze,“ lituje. „S týmem jsem velice spokojený. Chtěl bych vyzdvihnout hlavně Marka Levišina. Chtěl bych poděkovat všem závodníkům, sponzorům a fanouškům INTERTEAMu.“

A co bude dál, bude se extraligová historie opakovat nebo českým fanouškům zůstane jenom vzpomínka na polského sympaťáka, který mančaft vodí na děrovačku divákům, i když skončí poslední a nebojí se protestovat proti rozhodčímu i tím, že stojí na dráze?

„Musíme počkat na vývoj kovidové pandemie v příštím roce,“ povzdechne si Blažej Skrzeszewski. „Vladimír Vopat mi dal jistotu, že pokud INTERTEAM začne zase v sezóně 2021, dostanu další šanci.“

INTERTEAM v extralize:

konečné umístění:

čtvrté místo

Bilance výsledků v jednotlivých závodech:

	vítězství	2.místo	3.místo	4.místo
Slaný				X
Liberec				X
Pardubice				x
celkem				3

Sestava:

	SLA	LIB	PCE	TOT	average
	9.9.	15.9.	16.9.
Daniel Bewley, GB	7		11	18	1,80
Marko Levišin, UA		9	7	16	1,78
Daniel Klíma	9	8	4	21	1,40
Daniel Kaczmarek, PL		7		7	1,40
Zdeněk Holub	4	4	5	13	0,87
Mateusz Blaszykowski, PL	1			1	0,33
Filip Hájek	0	0	DNR	0	0,00
kouč:
Blažej Skrzeszewski	x	x	x

Vítězné rozjížďky:

Daniel Klíma	4	Slaný 3, Liberec 1
Daniel Bewley	4	Slaný 1, Daniel Bewley 3
Zdeněk Holub	2	Slaný 1, Pardubice 1
Daniel Kaczmarek	2	Liberec 2
Marko Levišin	2	Liberec 1, Pardubice 1

Nasazení jako žolík:

Marko Levišin

Liberec – 6 bodů

Výstraha za startovní přestupek:

Mateusz Blaszykowski	1	Slaný 1
Daniel Klíma	1	Liberec 1

Nedokončené jízdy:

pády:	Marko Levišin (Liberec)
	Daniel Klíma (Pardubice)
poruchy:	Marko Levišin (Pardubice – píchlá zadní pneumatika)
vyloučení za 2 minuty:	Zdeněk Holub (Slaný)

Foto: Karel Herman, Kiril Ianatchkov a Petr Čunek

Pardubice – 29. listopadu
Naší plochodrážní lize táhne na sedmdesátku. Za svou existenci napsala mnoho dramatických příběhů a zajistila statistikům spoustu témat. Ještě nikdy se však nestalo, aby obhájce mistrovského titulu skončil poslední. Natož aby se v další sezóně zase vrátil na trůn nazpět. I když nešťastná sezóna se dvěma dvacítkami v letopočtu se v tomto ohledu o primát postarat mohla. Pardubickou Zlatou přilbu dělil od nakreslení takové dokonalé sinusovky jeden jediný tabulkový bod.

 

Nakumulované problémy

Přesto se Pardubice odrazily od loňského dna a ozdobily se stříbrnými medailemi. Ještě zkraje září, kdy extraliga začínala ve Slaném, by si na takový výsledek nevsadil ani Lubomír Vozár. Václav Milík musel ve stejný den hájit barvy polského Rybniku a na přesun v kalendáři již bylo příliš pozdě. Aby smůly nebylo málo, motor motocyklu Jaroslava Petráka neměl tak statečné srdce jako jeho majitel.

A řekl dost již ve druhé sérii. Daniel Šilhán byl třetím týdnem na marodce se zlomenou rukou. Klub si musel ze slánské soupisky půjčovat Jakuba Valkoviče, aby naplnil pravidlo o povinném juniorovi v sestavě, byť za využití nového reglementu o pozvání druhého cizince. Bez náhradníka, jenž by nahradil Jaroslava Petráka, si Lubomír Vozár však do svého programu mohl ve dvou jízdách napsat rovnou dvě vypasené nuly.

„Co se dá hodnotit?“ opáčí pardubický kouč, když se jej zeptáte na jeho skok v tabulce oproti loňské sezóně. „Škoda, moh‘ být ještě jeden závod v Praze. Smůla, že jsme ve Slaným neměli Vaška a Jardovi odešla motorka. Ještě se nám zranil Dan, to byla další věc. Potom se Slaným zranil Jan Macek a oni si stáhli zpátky Jakuba Valkoviče.“

 

Chybějící bod v jízdě i v tabulce

Navzdory problémům se však Pardubice ve Slaném vešly na stupně vítězů, byť na jejich nejnižší stupínek. Vedle Hynka Štichauera se skvěle prezentoval také Andrzej Lebeděvs, který se v české lize objevil vůbec poprvé.

„Měl zájem už loni,“ komentuje jeho angažmá Lubomír Vozár. „Letos jezdil s Vaškem Milíkem v Rybniku, tak se jeho účast dohodla. Bylo to dobrý. Akorát ty poslední rozjížďky mu nevycházely (smích). V Liberci a v Pardubicích taky.“

Copak závod ve Svítkově měli Pardubičané vyhraný již po rozjížďce s číslem devatenáct. Ale Liberec… Matias Nielsen se těsně před Lotyšem prohnal metou dvacáté jízdy a vynutil si tak rozjezd své Markéty s východočeským klubem o vítězství. V něm Jan Kvěch přelstil Václava Milíka. Kdyby Andrzej Lebeděvs své třetí místo před dánským Pražanem udržel, dnes by Pardubice byly mistry republiky. Měly by v tabulce o jeden bod více než Markéta.

„Nebo kdybychom vyhráli rozjezd…“ zasní se Lubomír Vozár. „Ale to je vždycky to ‚kdyby‘. Každý rok je něco jiného, co bude příště se neví. Záleží, jak se bude pokračovat s kovidem. V Pardubicích jsme začaly trénovat. Tréninky se dělaly i na směny po šesti lidech a odjezdili jsme všechno kromě MACECu.“

 

---

A co na to historie?

• • AMK ZP Pardubice je účastníkem extraligy nepřetržitě od sezóny 1972, v čemž ji může konkurovat pouze Praha, které v nejvyšší divizi nechyběla nikdy. Pravda, v říjnu 2006 Východočeši vypadli po baráži se Mšenem, ale po šetření antidopingové komise závod skončil remízou a extraliga byla rozšířena na pět družstev.

• • Pardubice se svého prvního titulu dočkaly jako třetí klub v pořadí po Praze a Slaném roku 1978. Od té doby získaly celkem třináct zlatých medailí, což je v historickém žebříčku staví na druhé místo za Prahu. Z něho je ještě dlouho žádný konkurent nevystrnadí, jelikož o třetí místo se dělí Slaný a Mšeno se třemi triumfy.

• • Jeden bod je sice proklatě málo, ale v konečném důsledku má velkou váhu. A nemusí být ani tabulkový, o nějž letos Pardubice extraligu prohrály, ale i ten z rozjížďky. Přesně ten měla v sezóně 1984 Plzeň navíc nad Slaným a zachránila se, zatímco středočeský celek se zřítil do první ligy.

• • V extralize 2020 jsou Pardubice jediným týmem, který se umístil na všech třech stupíncích pódia jednotlivých závodů.

---

Nedokončená soutěž

Extraliga pokračovala rovnou z chodu a den po Liberci se zastavila ve Svítkově. Na své domácí trati sehrál bílý koník úlohu suveréna. V průběžné tabulce se nalepil těsně na Prahu. Říjnové vyvrcholení na Markétě slibovalo skvělou podívanou. O to větší, že ani Milan Mach ještě nestahoval kalhoty, byť na svůj slánský triumf nenavázal. A po pódiu pošilhával rovněž INTERTEAM.

„V Pardubicích jsme vyhráli,“ říká Lubomír Vozár. „V Praze to mohlo bejt zajímavé. Chyběl by jim zraněný Jan Kvěch, ale asi by si pozvali cizince.“

Vládní antikoronavirové restrikce však zastavily veškeré dění na našich oválech, sotva se Jason Doyle prohnal vítězně metou velkého finále Zlaté přilby. Zmražená zůstala také extraligová tabulka na čele s Prahou. Pardubice od ní dělil jediný bod.

„Stříbro je lepší než čtvrté místo,“ připomíná Lubomír Vozár loňský rok. „Tamto byla divná sezóna, chyběl nám Vašek. A šlo to jedno s druhým.“

Pardubičané v extralize:

konečné umístění:

vicemistři

Bilance výsledků v jednotlivých závodech:

	vítězství	2.místo	3.místo	4.místo
Slaný			x
Liberec		x
Pardubice	x
celkem	1	1	1

Sestava:

	SLA	LIB	PCE	TOT	average
	9.9.	15.9.	16.9.
Václav Milík		14+2	14	28+2	2,80
Andrzej Lebeděvs, LAT	12	11	9	32	2,13
Hynek Štichauer	10	6	9	25	1,67
Jakub Valkovič, SK – Slaný	4	2		6	0,60
Jaroslav Petrák	1	DNR	DNR	1	0,50
Pavel Kuchař, Praha			1	1	0,20
kouč:
Lubomír Vozár	x	x	x

Vítězné rozjížďky:

Václav Milík	8	Liberec 4, Pardubice 4
Andrzej Lebeděvs	7	Slaný 2, Liberec 3, Pardubice 2
Hynek Štichauer	1	Pardubice 1

Poznámka: Hynek Štichauer vyhrál ve Slaném rozjížďku s číslem jedna, která však byla anulována a uskutečněna znovu

Nasazení jako žolík:

Hynek Štichauer

Slaný – 4 body

Nedokončené jízdy:

poruchy:	Jaroslav Petrák (Slaný – prasklé vahadlo ventilu)
	Pavel Kuchař (Pardubice – zadřený motor)
	Andrzej Lebeděvs (Pardubice – prasklý sekundární řetěz)

Poznámka: Jakub Valkovič upadl v Liberci, jízda však byla opakována i s ním, v Pardubicích za kolizi s ním pykal diskvalifikací Daniel Klíma

Foto: Karel Herman, Pavel Fišer a Petr Čunek

Praha – 10. listopadu
Česká plochodrážní historie již pamatuje, že nejvyšší plochodrážní divize ať už pod názvem I. třída, 1. liga či extraliga nenaplnila svůj kompletní naplánovaný program buď vinou povětrnostních nebo organizačních záležitostí. Nikdy již však neukončila pandemie nebo zásah vlády jako letos. Titul pražské Markéty však dělá radost nejen statistikům, nýbrž i Tomáši Topinkovi.

Průběžný leader šampiónem

Redukce obvyklé porce osmi extraligových závodů na pouhou polovinu nelze na vrbu koronaviru přičíst ani náhodou. Přišlo ještě na sklonku loňského roku, kdy se v Evropě čínská chřipka vnímala jako nemoc milovníků syrových netopýrů. Pravda, vyšší soutěž měla vrcholit finálovým mítinkem, který padl při revidovaném kalendáři.

To již bylo jasné, že září nebude mít tolik dnů, aby se uskutečnily všechny naplánované mítinky. Už jen proto, že se během léta rozběhly i jiné soutěže než český přebor, jímž se v červnu startovalo, a ty světové nevyjímaje. Právě Speedway Grand Prix nakonec nepřímo připravila extraligu o pražský závod.

V říjnu začala platit stále přísnější vládní omezení. Na zavření hospod doplatili ztrátou místa nejen jejich zaměstnanci, ale paradoxně i tvůrce drakonických opatření plukovník Prymula. Bez diváků v ochozech neměl pražský klub na pořádání závodů ani pomyšlení. Další dny přinesly absolutní zákaz sportovních akcí a sportovní komise nemohla nic než předminulé pondělí oficiálně uzavřít sezónu, byť řada šampionátů měla ještě otevřený účet.

Mezi nimi byla i extraliga s pražskou Markétou na čele tabulky, jež se z průběžné rázem změnila na konečnou. „Ty vždycky říkáš, že extraligu nechceme vyhrát,“ přechází Tomáš Topinka do ofenzívy, sotva si vyslechne otázku po svých pocitech úspěšného obhájce loňského titulu. „A my jsme ji vyhráli.“

 

Pražané v jiných týmech

Ano, to je pravda. Nicméně filozofie týmu složeného výhradně z pražských závodníků vzala za své. I když v průběhu rozjeté soutěže. Při slánské ouvertuře byl Tomáš Topinka jediný, kdo pod svým palcem neměl zahraničního závodníka. Výsledkem se stalo druhé místo, které Pardubice a INTERTEAM na dráze příliš nezpochybňovaly.

„Původní záměr byl odjet extraligu jen s Čechy,“ neskrývá pražský kouč. „Situace nás donutila ke změně. Matěj Kůs a Michal Škurla ukončili závodní činnost a ostatní závodníky jsme půjčili do INTERTEAMu.“

Loni, když se kácel extraligový les, však Pražané nekoukali na létající třísky a Zdeněk Holub byl z INTERTEAMu nazpět v náručí Markéty, aniž by Vladimír Vopat stačil vůbec otevřít ústa ke slovíčku švec. „Určitě jsem nebyl nadšenej, že jsme naše juniory rozdělili,“ připouští Tomáš Topinka. „Daniel Klíma šel do INTETERAMu. Přání Vládi Vopata bylo, že chce jeho a Zdeňka Holuba. Jejich uvolnění na hostování není v žádným případě tím, že někoho preferujeme před jiným. A vidíš, že Čenda (přezdívka Daniela Klímy – pozn. redakce) se z pozice juniora vyšvihnul na leadera týmu.“

Vezmeme-li vše kolem a kolem, závodníci z extraligové soupisky pražské Markéty nehostovali pouze ve Slaném. „Chybí nám jen bronz,“ usmívá se kouč extraligových šampiónů. „Dá se to tak říct, ale extraliga se vyhrává jako tým.“

Tomáš Topinka však neopomene připomenout ještě jeden určující moment. „Situace naší plochý dráhy zapříčinila, že jsem naše závodníky museli půjčovat,“ říká. „Tak to prostě je. Kdybychom stáli na svým a nepustili je, extraliga by se nejela.“

 

---

A co na to historie?

• Pražský klub letošním triumfem vybojoval svůj devětatřicátý titul mistra republiky družstev, což je výkon, který zřejmě nikdy nebude překonán

• Ačkoliv extraliga nakonec trvala pouhý týden, není možné hovořit o rekordu v čase získání titulu, jelikož historie pamatuje jednodenní finálové závody

• Pouhé tři závody jsou sice naprosto ojedinělé v extralize čtyřčlenných družstev, ovšem celá historie naší ligy už podobný případ pamatuje – hned v prvním ročníku 1956 měla vyšší I. třída jen tři účastníky, a protože se jezdilo jednokolově, stačily RH Praha ke zlatu pouhé tři závody

• Mistrovský titul bez domácího závodu již pražský klub zaznamenal v letech 1956 – 1960, protože brány Markéty se prvnímu závodu otevřely až v jednašedesátém

• Pomineme-li období, kdy o mistru republiky rozhodoval jediný mítink, jeden vítězný závod stačil ke zlatu až letos

• Matias Nielsen byl klíčovým faktorem pro pražské vítězství v Liberci a potažmo titul, ale pražský klub připravil o primát posledního extraligového vítězství získaného bez zahraničních posil – Markéta jej drží od loňska, čímž navázala na svůj předchozí rekord v tomto ohledu ze sezóny 2003

  ---

Dán v pravý čas na pravém místě

Ostatně i ten bronz by Pražanům mohl náležet. Jan Macek se totiž klidně mohl nacházet na jejich soupisce místo na slánské. Ať tak či onak, ve druhém závodě v Liberci již pro Pavla Kuchaře nebylo v pražské sestavě místo. Druhý den se však v Pardubicích náramně hodil Lubomíru Vozárovi, zatímco Markéta měla po roce zase zahraniční akvizici.

„Chtěl jsem pozvednout morálku a motivovat kluky,“ zdůvodňuje Tomáš Topinka změnu své strategie. „Od druhýho závodu jsem tam dal Dána. Původně jsem chtěl Sama Masterse, ale nevycházelo mu to termínově. A Matias Nielsen se nabídl.“

Nabízela se i řada dalších, převážně polských adeptů. „Vůbec jsme nevěděli, co od něj čekat,“ komentuje manažer Markéty svůj výstřel do neznáma. „Hodil se nám do týmu a nelituju toho rozhodnutí. Pohodovej kluk. Líbil se mi svou bojovností.“

Bodů by mu ovšem slušelo více, hlavně v Pardubicích, kde mu však triumf vzalo přejetí vnitřní čáry oběma koly hned po startu osmé jízdy… „Třeba v Pardubicích upad‘,“ kontruje Tomáš Topinka. „Nebo přejel tu lajnu. Přišel za mnou, že ‚sorry, sorry‘. Já mu říkal ‚závodíš‘ a já nemám rád jízdy, co jsou odevzdaný. A je mi jedno, jak se ten závodník jmenuje. Kterej bude závodit, tu šanci dostane.“

Ve jménu velkých cen

Triumf ve druhém extraligovém závodě v Liberci se stal nakonec klíčový. Matias Nielsen byl vitálním, nicméně nikoliv jediným článkem pražské sestavy. Ostatně o čtyři tabulkové body se zasloužil hlavně Jan Kvěch svým strhujícím finišem, který si protáhl o rozhodující porážku Václava Milíka v rozjezdu.

Konečně se po extralize usmíval také Petr Chlupáč a svou váhu měly i body Josefa France a Ondřeje Smetany. Stejné faktory přišly ke slovu rovněž druhý den v Pardubicích. Tady si však domácí nechtěli nechat vítězství vzít.

Vskutku se jej zmocnili a před říjnovou derniérou extraligového ročníku dvou dvacítek v letopočtu na Markétě živili stále naději, že se od loňské čtvrté příčky odrazí na titul. Jenže člověk míní, covid mění. Soutěž se nedojela a zlato zůstalo v Praze.

„Je to smutný,“ pokrčí Tomáš Topinka rameny nad extraligou skládající se jen ze tří zastávek. „Ale na to, jak to vypadalo na začátku sezóny, nevěřil jsem, že se vůbec extraliga pojede. Je dobře, že se odjely tři závody, je škoda, že jsme nejeli doma.“

Před dvojicí velkých cen však byl odklad extraligy pochopitelný, byť se černý scénář pro říjen dal očekávat. „Všechno se komplikovalo,“ konstatuje Tomáš Topinka. „Bylo to složitý. Speedway Grand Prix je důležitá, aby se zachovala kontinuita. A větší závod než Grand Prix není, všechno šlo stranou.“

A jak by se dle jeho názoru mohla odbývat extraliga v příštím roce? „Vůbec nevím,“ nezastírá. „Dokážu si představit podobu, jaká byla letos. Myslím si, že nebylo nic kontroverzního jako loni, když jsem musel stáhnout Zdeňka Holuba zpátky.“

Pražané v extralize 2020:

konečné umístění:

mistři

Bilance výsledků v jednotlivých závodech:

	vítězství	2. místo	3. místo	4. místo
Slaný		x
Liberec	x
Pardubice		x
celkem	1	2

Sestava:

	SLA	LIB	PCE	TOT	average
	9.9.	15.9.	16.9.
Jan Kvěch	12	6+3	10	28+3	2,15
Petr Chlupáč	7	11	11	29	1,93
Josef Franc	12	6	6	24	1,60
Matias Nielsen, DK		8	3	11	1,22
Ondřej Smetana	2	3	1	6	0,75
Pavel Kuchař	DNR			0	–
kouč:
Tomáš Topinka	x	x	x

Poznámka: Matias Nielsen přišel v Pardubicích o tři body po diskvalifikaci za přejetí vnitřní čáry

Vítězné rozjížďky:

Jan Kvěch	6	Slaný 2, Liberec 2 – z toho jedna v rozjezdu, Pardubice 2
Petr Chlupáč	4	Liberec 2, Pardubice 2
Josef Franc	2	Slaný 1, Liberec 1
Matias Nielsen	1	Pardubice 1, dodatečně anulováno pro přejetí vnitřní čáry

Nasazení jako žolík:

Josef Franc

1

Slaný – 4 body

Nedokončené jízdy:

poruchy:	Josef Franc1 (Slaný – podezření na zadřený motor)
pády:	Ondřej Smetana 1 (Liberec 1), Matias Nielsen 1 (Pardubice 1)
další diskvalifikace:	Matias Nielsen 1 (Pardubice – přejetí vnitřní čáry)

Foto: Karel Herman, Pavel Fišer, Kiril Ianatchkov a Petr Čunek