Pardubice – 31. října
Proč Vladimír Višváder nejel při sobotní rozlučce v Kostěnicích svou poslední rozjížďku, mělo prozaický důvod. Pospíchal totiž na sraz bývalých závodníků vojenského klubu VTJ Racek Pardubice, který po obědě v Hostinci na Špici ve Svítkově. Jako zlatý hřeb večera tady neváhal nastartovat svůj motocykl, nicméně akce se vydařila i v ostatních ohledech.

 

„Úplně super,“ hodnotí setkání jeho organizátor Petr Grolmus, který v Racku vojákoval mezi léty 1988 – 1990. „Nevím, že by tam byl jedinej‘ člověk naštvanej‘. Fakt bomba. Chtěl bych poděkovat všem, kteří dorazili na slet Racků. Je hezké, když si ti, co se opravdu chtějí sejít, udělají čas a rádi posedí s kamarády.“

Klub VTJ Racek byl při vojenském útvaru číslo 6991 založen v říjnu roku 1985. Z jeho členů nemohli dorazit Stanislav Holý, Miroslav Masařík a Václav Rynda, kteří již nejsou mezi námi. Ostatní se však sešli v hojném počtu, byť řada bývalých závodníků přesto scházela.

„Velká sháňka byla po Lacovi Eliášovi a Martinu Vlachovi,“ říká Petr Grolmus. „Matys se již dopředu omlouval, musel jako mechanik odjet na mistrovství světa superbiků v Jerezu. Na Laca jsem bohužel nesehnal kontakt, bohužel, nebylo člověka, který by se na něho neptal.“

Pozvání přijali i členové vedení klubu, který výrazným způsobem psal historii československé ploché dráhy, a kupříkladu v září roku 1989 nechybělo mnoho, aby v promočených Svitavách před zraky televizních kamer vyhrál ligový titul.

„Z vedení se omluvil jen Jiří Šípek, který v sobotu odjel na dovolenou,“ popisuje Petr Grolmus. „Dostavili se ale Evžen Erban a Lubomír Vozár, kteří jsou k zastižení na všech závodech v Čechách. Přišli také Jaroslav Pádivý, Josef Moravec a Karel Žáček. A všichni zúčastnění je opět rádi viděli.“

Není divu, 730 dnů v zeleném sukně v osmdesátých letech znamenalo pro většinu mladých plochodrážníků drastické přerušení sportovní kariéry. „Ještě jednou děkuji těmto lidem, že se nebáli a šli do toho založit vojenský oddíl a věnovali nám všem tolik času, úsilí a cenných rad,“ nešetří Petr Grolmus upřímným vděkem. „S odstupem času všichni dokážou ocenit, co pro nás udělali. Že jsme jezdili plochou dráhu a ne někde s tankem po buzerplace.“

Sám dobře ví, o čem mluví. V Racku vojákoval mezi lety 1986 a 1990. A v říjnu devadesátého se probojoval až do finále mistrovství republiky jednotlivců v Praze jako druhý nejmladší závodník po Jiřím Hurychovi. Není tedy divu, že Lubomír Vozár a Evžen Erban na srazu dostali ke svým sedmdesátinám dodatečně děkovné plakety.

„Kdy bude další slet Racků, nikdo dnes nedokáže říct, ale reálné by to mohlo být za pět let,“ plánuje Petr Grolmus. „Určitě po tuto dobu je nutné sehnat kontakty ještě i na ostatní, aby nás bylo co nejvíce. Chci ještě poděkovat za pomoc s organizováním Radku Hutlovi a Lubošovi Vozárovi, bez nich bych to nedal. Ti, co nedorazili, můžou jen tiše závidět, přišli o mnoho zážitků.“

Foto: Zdeněk Holub a Petr Strasenský

Malé Kyšice – 31. října
Mezi cizinci, kteří oblékali vestu pražského Olympu, se výrazným způsobem prezentoval také Troy Batchelor. Na tradiční sraz závodníků staré gardy Rudé hvězdy do Malých Kyšic však uplynulou sobotu dorazil úplně jiný obyvatel nejmenšího kontinentu zeměkoule.

 

„Každej‘ rok děláme setkání bejvalejch‘ závodníků z Markéty, já jsem tam nejmladší,“ vypráví Petr Vandírek. „Letos chyběl Václav Verner, omluvil se. Ale měli jsme tam i klokana, to byl jedinej‘ Australan mezi náma.“

Foto: archív Petra Vandírka

Že čas šíleně letí, to už za svůj život zjistil úplně každý. Stejně je to i o prázdninách a dovolené. Tentokrát to s teplem bylo na hranici a neřešilo to ani časté koupání. Práce mi nechybí, mám zahradu, ale také čtyři vnoučata, která dají zabrat, pokud se jim chcete věnovat. A to já zase jo. Co mi ale chybí, a zřejmě nejenom mně, je fakt, že se dlouho nejezdila žádná plošina. Zkrátka už jsem ji propadl.

 

Navštívil jsem sice závody malých kluků a holek v Chabařovicích. Cítil jsem se na místě, kde jsem prožil kariéru plochodrážního jezdce, skvěle. Závody těch nadějí je skvělá podívaná a bezva relax. Potvrdil to i můj vnuk Martin, který moc fandí malému Šifaldovi. A když Filip vyhrál, byl stejně šťastný jako on.

Protože čas prázdnin je i čas, kdy sháním a zařizuji své hosty do svých podzimních a zimních talk show, nabralo tentokrát mé auto směr Kladno. Dočetl jsem se, že se do Čech vrátil náš legendární hokejista Jaromír Jágr. Již jsem se s ním osobně setkal dvakrát. Dostal jsem zprávu, že trénuje s kladenským družstvem skoro denně ráno od  deseti hodin.

Jeli jsme na blint, ale vyšlo to. Jarda trénoval. Vidět ho jako divák při tréninku tak veliký problém není. Ale dostat se k němu a hovořit s ním, je naopak problém ten největší. Znám se s jeho řidičem a požádal ho, jestli by mi s Jaromírem vyjednal schůzku. Řekl mi, že tam čeká na Jardu hodně lidí, abych počkal venku u auta.

A opravdu po čtyřiceti minutách vyšel z haly Jarda a hledal očima  aktéry domluvené schůzky. Pozdravili jsme se a bavili o možné besedě ve Štětí. Když jsem mu řekl, že jsem bývalý plochodrážník, velice ho to zaujalo. Řekl mi, že zájem o jeho osobu je obrovský a spoustu toho musí odmítnout. Ale slíbil mi, že až se vrátí natrvalo do Čech, že přijede nejen na besedu, ale také na plochodrážní závody.

Já zase, že ho svezu na plochodrážce. Choval se velmi přátelsky a povídali jsme si asi  deset minut, což je u tak zaneprázdněné hvězdy velmi solidní  čas. Došlo i k vzájemnému focení. Obzvláště vnuk Martin bude mít ve škole o čem vyprávět. Jardovo přátelské rozloučení a pěkné gesto při odjezdu je velikým příslibem, že vše co jsme si řekli, se stane skutečností. Už se velmi těším.

Ale také se velmi těším na další plochodrážní závody, které nás příští rok čekají. Stejně tak můj vnuk Martin, který tu lásku k plošině zdědil asi po mě. O prázdninách jsem mu splnil jeho veliké přání. V Chabařovicích se díky místnímu klubu poprvé v životě svezl na plochodrážní stopětadvacítce. No, na smyk to hned nedalo, ale byl nadšen a rád by to zkusil znovu. Tak uvidíme …

Pardubice – 22. října
Už jen tomu půldruhého roku, co Lukáš Dryml na tiskové konferenci v pražské Opletalce oficiálně uzavřel svou plochodrážní kariéru. Nicméně veškeré účty s aktivním sportováním ve světě levých zatáček nemá doposud jediný český mistr světa mimo ledové ovály uzavřené.

 

Předloni mu život zkomplikovala komplikovaná fraktura klíční kosti. Byť se nikdy pořádně nezhojila, snažil se závodit. Po dvou letech s ní musel na další operaci.

Za všechny čtenáře magazínu speedwayA-Z přejeme rychlou rekonvalescenci.

Slaný – 10. října
Dnes oslaví významné životní jubileum František Moulis starší, čestný předseda AK Slaný. Současný čestný předseda klubu začínal jako plošinář bývalého družstva KAMK Praha – venkov, později působil v roli trenéra, funkcionáře a také manažera extraligového celku. Do dalších let mu hodně zdraví a rodinné pohody přejí členové AK Slaný a k řadám gratulantů se připojuje i magazín speedwayA-Z.

Pardubice – 9. října
Letos v říjnu uběhlo třicet let od založení vojenského plochodrážního oddílu VTJ Racek Pardubice při Vojenském útvaru číslo 6991. Kulaté jubileum stojí za myšlenkou srazu jeho bývalých závodníků, který se uskuteční v sobotu 31. října od čtrnácti hodin v Hostinci na Špici alias U Picka ve Svítkově. Petr Grolmus, který v Rackou kroutil dvouletou vojenskou službu, se magazínu speedwayA-Z svěřil s dalšími detaily akce.

 

„Není to ale ta známá hospůdka, která byla na každodenní cestě do kasaren na křižovatce,“ upozorňuje Petr Grolmus. „Je to ve Svítkově na Přerovský ulici. Byli bychom rádi, aby se dostavilo co nejvíce závodníků VTJ. Bohužel už bývalých, protože z nich jezdí jen ledaři nebo veteráni.“

Jít na vojnu do Racku místo kamsi k bigošům bývalo v osmdesátých letech pravým požehnáním. „Před třiceti lety byla založena kronika VTJ Racek, do které se zapisovaly veškeré soupisky, závody a jak v nich kdo dopadl. Bohužel kniha kamsi zmizela, tak jsme alespoň vytvořili seznam závodníků dle ročníků.“

U Picka bude poslední říjnový den rozhodně, o čem vyprávět. „Ubytování není nikde hromadně zajištěné,“ upozorňuje Petr Grolmus, který ochotně nabízí své kontakty, na nichž všem zájemcům ochotně zodpoví všechny otázky. „Volejte na 724 255 050 nebo piště na grolmus.p@seznam.cz.“

 

 

Pracovní seznam členů VTJ Racek Pardubice:

 

Vedení VTJ

Evžen Erban

Jaroslav Pádivý

Lubomír Vozár

Josef Moravec

Jiří Šípek

Karel Žáček

 

 

VTJ 1985 – 1987

František Kalina

Jan Pecina

Stanislav Holý Ϯ

Martin Morávek

Pavel Růžička

Petr Pospíšil

Aleš Paleček

 

VTJ 1986 – 1988

Vlastimil Červenka

Miroslav Škubal

Ladislav Havlík

Zdeněk Holub

Ilja Mrovjec

Miroslav Masařík Ϯ

 

VTJ 1987 – 1989

Martin Vlach

Robert Ráliš

Ladislav Eliáš

Gašpar Forgáč

Lubomír Lang

Radek Hutla

Robert Růžička

Václav Rynda Ϯ

Martin Mízner

 

VTJ 1988 – 1990

Petr Grolmus

Martin Rybenský

Jaroslav Ceglédy

Jiří Kocourek

Miroslav Dlugoš

Daniel Vecka

Miroslav Forgáč

Josef Svízela

 

VTJ 1989 – 1991

Radek Bednář

Zdeněk Peša

Karel Kouba

Jaromír Hanuš

Zdeněk Koliandr

Petr Strásenský

 

VTJ 1990 – 1992

Vladimír Višváder

Petr Fatka

Petr Vondra

Radek Štefan

Petr Nezbeda

Radomír Semela

 

VTJ 1991 – 1993

Miroslav Vondráček

Petr Popelka

Drahoslav Sauer

René Juna

Martin Paták

Rostislav Bureš

 

VTJ 1994 – 1994

Jan Pospíšil

Richard Berger

Adrian Rymel

Lubomír Batelka

Daniel Cach

 

VTJ 1995 – 1995

Miroslav Štenc

Jiří Rafaj

Martin Škarda

 

VTJ 1996 – 1996

Milan Vondráček

Radek Smolík

 

Nezařazení:

Jiří Bouček Ϯ

Dušan Kšír

Jozef Tomka

Kamil Bláha