Voznica – 7. března
Žarnovická plochodrážní ikona Ján Daniel se na svou poslední cestu vydá tuto neděli 10. března. Poslední rozloučení proběhne o půl druhé v domě smutku ve Voznici. Čest jeho památce!

Žarnovica – 7. března
Neviděl jsem ho nikdy na vlastní oči závodit. Nepamatuju si éru, kdy AMK Žarnovica bušil na brány československé extraligy. Když ji rozbil, vnímal jsem plochou dráhu ještě hodně okrajově. Coby teenagera posedlého závodním motorismem mě tehdy uchvacovala spíše pestrobarevná auta. Na stále sterilnějších okruzích, úzkých cestách rychlostních zkoušek, serpentinách vedoucích nahoru až kamsi k samotnému nebi či na terénních tratích. Dělilo nás přece jen devatenáct let. Přesto se stal člověkem, jehož jsem si nesmírně vážil. A budu i nadále, byť se dnešního rána jeho oči již neotevřely.

Závodní příběh Jána Daniela

Od ploché dráhy neodešel nikdy. Vznik Speedway Clubu Žarnovica jej dostal opět do centra pozornosti. Trénoval nové adepty, ale také koučoval družstvo na různých úrovních. Včetně extraligové. Slovenský klub se sem vrátil v minulém desetiletí. Nejprve ve své vlastní režii, nakonec v holportu s Vladimírem Vopatem coby SC INTERTEAM.

Byl to úděl, to vám povím! Článek jsem měl hotový. Všichni ostatní manažeři se mi již se svými aspiracemi svěřili. Ale jemu se ne a ne dovolat. Brzy ale displej mobilního telefonu rozsvítil jeho příchozí hovor.

S klukovskou bezprostředností se omlouval, proč hovor předtím nezvedl. Býval často v Hroně. Pochopitelné, tato řeka vás chytí za srdce. Tedy pokud jej máte na správném místě. Anebo se díval na závody Maťa Vaculíka. Aby si je užil, potřeboval svou klidnou samotu. Tomu se dá také rozumět.

V extralize si užíval triumfy i zklamání. Neztrácel glanc. I po strašlivém výprasku zůstával nad věcí. Odrazil špičkování, že nebude nasazováním žolíka zatěžovat klubovou kasu. Snesl kritiku. Diskutoval objektivně. Nepotřeboval se urážet a nafukovat se jako horkovzdušný balón čí se dokonce uchylovat k výhrůžkám. Moudrý muž.

Ten extraligový titul nakonec nepřišel, byť k němu karty byly rozdány skvěle. Tak to prostě chodí. Nejen na ploché dráze, ale také v životě. Korunovat dlouhé úsilí na absolutním piedestalu není jen tak. Dnes je sport levých zatáček jinde než v sedmdesátkách. Dobýt titul v české extralize není rozhodně jednoduchý úkol.

A jeho příběh stál i bez té zlaté medaile za to. Na to vezměte jed! Svatý Petr ví svoje. Dnes nad ránem jej vítal u své brány. Proto ten minulý čas, v němž je želbohu třeba pokračovat i nadále.

Naposledy jsme se potkali loni v Liberci. V sobotu měl plné ruce práce při organizaci kvalifikace o SGP v Žarnovici. Přesto přes noc cestoval do Liberce spolu s Filipem Kasanem, aby viděl jeho závodní debut za řidítky stopětadvacítky.

Za otázku, jak se má, bych si nafackoval. V plochodrážních kuloárech se ví všechno strašně rychle. I to zlé. Ale on se stoickým klidem řekl název své diagnózy, z níž naskakuje husí kůže. Jakoby jen stonal s rýmičkou.

Pral se, bojoval. Jenže tenhle soupeř nehraje fér.

Ján Daniel mu dnes nad ránem podlehl.

V červenci by mu bylo čtyřiasedmdesát.

Jaro buší do oken. To bílé na zeleném trávníku nejsou sněhové vločky, ale květy sněženek a bledulí. Tvrdou zemi prorazily i hlavičky devětsilů. Srdce prahne touhou složit je do kytice a vzít je do Žarnovice.

Položit na stoleček, který tam máš na zábradlí u sjezdu do depa. Odtud jsi krásně viděl na ovál. Sledoval jsi své svěřence nejen při závodech, ale i při jejich prvních krůčcích. A dával jsi mě opisovat výsledky nebo další nasazení, když jsem se někde v depu zase zakecal.

Nikdy na Tebe nezapomenu. Rozhodně nebudu jediný. A nepřestanu o ploché dráze psát dál, aby se ti to pořád líbilo. Ostatně tvé zážitky jsou stále živé. Až se jednoho dne nahoře potkáme, bude, co rozebírat.

Čest Tvojí památce. Upřímnou soustrast pozůstalým.

Praha – 29. února
Již před sedmnáctou hodinou čtvrtečního podvečera začala prezentace členů včetně placení ročních příspěvků na stadionu na Markétě. Po schválení jednacího řádu a komisí přečetl Petr Ondrašík zprávu o činnosti za minulý rok. Již před začátkem schůze si každý příchozí účastník mohl vyzvednout chlebíčky a něco k pití vodu nebo pivo. Na řadu se dostaly zprávy dobré, i ty méně příznivé o závodnících, které letos na oválech neuvidíme.

Vyjádřily se různé komise ke své činnosti, vše bylo jednohlasně odhlasováno. A po té následoval nejlepší bod celé schůze, vyhlášení nejlepších závodníků loňského roku. Za dlouhány Josef Franc, za challenge a postup do SGP 2024 Jan Kvěch, který se předem ze schůze omluvil, a nejlepší junior Daniel Klíma, který od letoška přechází mezi seniory.

Za pořadatele byli vyhlášení tito členové: Marcela Zubrová, Luboš Tomíček prostřední a Jiří Hejtík. Bylo nahlášeno ukončení činnosti o Petra Chlupáče a pozastavení činnosti Vojtěcha Šachla z rodinných důvodů.

Zkraje schůze Petr Ondrašík připomněl tichou vzpomínku za ty členy,  kteří v loňském roce odešli. Dalším bodem byla diskuze, kde se mohl kdokoliv přihlásit do debaty, například kde bude v televizi SGP a Tomíčkův memoriál. V přímém přenose na ČT.

Po tomto bodu byla schůze ukončena a rozpuštěna.

Plochodrážní fandové a nadšenci jsou tak trochu zvláštní komunita. Kdo k ní nepatří, jen stěží pochopí, jak se zvuk plochodrážní motorky a vůně metylu mohou stát drogou, které se někteří z nás nemohou a vlastně ani nechtějí zbavit bez ohledu na to, zda právě svítí na život sluníčko nebo je obloha plná černých mraků.

Závodní kariéra Dana Macla na speedwayA-Z:

Dan Macl se k ploché dráze vracel stejně pravidelně jako kometa ke Slunci

Jedním z největších srdcařů, kterého jsem měl štěstí poznat, je Dan Macl, bez kterého by nikdy nevznikl a neexistoval kostěnický ovál se svými Srandamači a neopakovatelnou atmosférou spojenou s opékáním buřtů za hlasitého zvuku motorů.

Asi nikdo jiný neumí své okolí tak vyhecovat jak on a dokázat, aby se nadšenci z kostěnické party šli poprat s dráhou plnou louží nebo naopak všudypřítomného prachu a to jak při její úpravě, tak při jejím vyzkoušení v plochodrážní kombinéze.

To, že Dan dříve závodil na klasických stadionech, v tom sice hraje podstatnou roli, ale samozřejmost to určitě není. Zvláště, když člověk vidí, kolik bývalých jezdců přestal potkávat v hledištích plochodrážních stadiónů, uvědomí si, že skutečných plochodrážních srdcařů zase tolik není. O to větší díky od nás, pro které je láska k ploché dráze věčná, právě Danovi patří.

A proč o tom vlastně píšu? Protože, ač je to skoro neuvěřitelné, dnes Dan Macl projede cílem svého šedesátého životního okruhu.

Tak do dalších kol hodně zdraví, potřebného štěstí a nezlomného optimismu!

Bratislava – 5. února
Velkým překvapením skončilo vyhlášení ankety o nejlepšího sportovce Slovenska. Nejenže střelkyně Danka Barteková sesadila z trůnu velkou favoritku lyžařku a vítězku čtyř předchozích ročníků Petru Vlhovou, ale při vyhlašování ankety Klubu športových redaktorov při slavnostním galavečeru v bratislavské opeře došla řada také na motorismus.

Sto dvacet devět sportovních novinářů a členů pořádajícího klubu kromě devatenácti kolektivům dalo hlasy šedesáti čtyřem jednotlivcům. Martin Vaculík se objevil na osmdesáti dvou hlasovacích lístcích, z toho jednou na prvním, čtyřikrát na druhém a desetkrát na třetím místě. Čtyři sta a pětadvacet bodů, o něco více než třetina obou vítězných sportovkyň, jej poslalo na celkové páté místo.

„Jsem opravdu poctěný, že tady mohu stát mezi nejlepšími sportovci,“ říkal při svém ocenění Martin Vaculík. „Je to pro mě velký svátek a mám velkou radost. Zároveň je to velký svátek i pro motoristický sport.“

Zohor – 3. února
V sobotu odpoledne ožil zohorský sportovní areál nevídaným ruchem. Po třech desítkách let zde opět bouřily motory plochodrážních motocyklů ve společnosti mužů, kteří psali historii místního AMK. Záhy se celá společnost přesunula do kulturního domu, v jehož prostorách proběhl křest knihy Davida Mackoviče Plochá dráha Zohor.