Řež – 5. června
Dnes oslaví své padesáté narozeniny Tomáš Topinka. Jedna z nejvýraznějších postav nejen české plochodrážní historie po úspěšné kariéře vyměnila řidítka za manažerské desky a pultík rozhodčího. K zástupům gratulantů se jménem všech svých čtenářů přidává také magazín speedwayA-Z.

Tomáš Topinka v historické rubrice magazínu speedwayA-Z:

první a poslední titul juniorského mistra Československa

světové finále juniorů v Pardubicích 1993

jak na Markétě přišel o postup do Grand Prix 1994

volný závod s Hansem Nielsenem ve Mšeně 1995

druhé místo při Zlaté přilbě 1995

titul mistra republiky jednotlivců ve Mšeně 1996

triumf při Zlaté přilbě 1996

Plzeň – 30. května
V neděli bojoval o pódium při šampionátu juniorských družstev. Mávnul rukou nad smůlou s prasklými řetězy a kvitoval další zkušenosti, které mu mítink na borské dráze přinesl. Co čert nechtěl, nyní jej čeká závodní pauza v délce čtvrt roku. Při středečním tréninku v Plzni bohužel Štěpán Melč upadl tak nešťastně, že si přivodil frakturu šestého hrudního obratle. Za všechny čtenáře magazínu speedwayA-Z přejeme rychlé zotavení s comebackem na ovály!

Divišov – 7. května
V pátek 3. května opustil náš svět František Kyselka. Dlouholetý startmaršál divišovských závodů zemřel náhle ve věku sedmdesáti let. Poslední rozloučení se zesnulým proběhne ve čtvrtek 9. května v 13:00 v obřadní síni hřbitova ve Vlašimi. S projevy upřímné soustrasti pozůstalým přichází rovněž magazínu speedwayA-Z. Čest jeho památce!

Bratislava – 16. března
Od roku 1997 se na Slovensku uděluje cena Křišťálové křídlo. Její hlavní myšlenkou je objevování a vyzdvihování nových jedinečných lidí a jejich profesních výkonů, které si zaslouží úctu. Uděluje se v širokém spektru oblastí a v sobotu si ji převzal rovněž Martin Vaculík.

„Chcel by som sa vám veľmi pekne poďakovať za udelenie ocenenia Krištáľového krídla v športovej kategórii,“ nešetřil slovenský závodník vděkem. „Toto ocenenie je veľmi prestížne, už len byť nominovaný medzi toľkými úžasnými osobnosťami, ktoré som mal možnosť vidieť je pre mňa tiež niečo výnimočné. Určite je to pre mňa obrovská pocta a veľká motivácia pokračovať v tvrdej práci. Naďalej budem robiť to, čo robím najlepšie, ako viem. Veľmi pekne ďakujem svojej rodine a ľuďom, ktorí mi udelili toto nádherné ocenenie. Sľubujem, že na dráhe zo seba vydám všetko. Ďakujem veľmi pekne.“

Když jsem se dozvěděl, že nás opustil Ján Danihel, nechtěl jsem tomu věřit. No a nyní se dozvídám, že zemřel Jan Daniel. Oba dva jsem velice dobře znal. Utkával jsem se s nimi mnohokrát na oválech plochodrážních stadionů. Já za Chabařovice a oni za Žarnovicu. Byly to závody ligové, kvalifikace do finále o mistra republiky, přebory a různé volné závody.

Zezačátku jsem si je trochu pletl. Jména Danihel, a Daniel byly přeci jen dost podobní. Jako soupeři byli velmi kvalitní a bylo velmi těžké je porazit. V Žarnovici jsem jezdil velmi rád. Pěkná  kvalitní dráha, super parta, jak pořadatelé tak vedení a bezva jezdci. Brzy jsme se skamarádili.

Po skončení své aktivní činnosti v roce 1983, jsem začal moderovat závody po celé Československé i české republice a komentoval jsem i dva závody Zlaté přilby SNP a dva závody o mistra Slovenska v Žarnovici. Díky tomu jsem měl u mikrofonu a to velmi rád nejen vynikající závodníky, ale i bývalé jezdce.

Právě rozhovory s Jánem Danihelem a Janem Danielem patřily k těm, na které jsem se hodně těšil. Bylo o čem vyprávět. Chtěl bych dodatečně moc poděkovat tehdejšímu vedení za tuto možnost, a také panu Jozefu Treščákovi, že mě bral jako kolegu, a ne jako konkurenta.

Někdy jsme se potkávali na různých závodech, třeba na Zlaté přilbě v Pardubicích. Jána Daniela jsem viděl často, protože dělal manažera a jezdil se závodníky po republice. Vždy jsem ho bral k mikrofonu a ptal se co je nového. Oba dva, Danihela i Daniela jsem měl moc rád, protože to byli bezva kamamarádi. Janové, bylo mi ctí s Vámi soupeřit a mít Vás u mikrofonu.

Nikdy nezapomenu. Chci vyjádřit  upřímnou soustrast . Čest Vaši památce!