Čas hraje v našem lidském životě stěžejní roli. Není dne, kdybychom každý z nás alespoň jednou nepronesli větu, jak ten čas plyne jako voda. Jeden z důkazů je, že můj vynikající kamarád a také výborný plošinář Bohuslav Polák, se kterým jsem závodil za Chabařovice, 21. září oslavil sedmdesát let svého života.
Bohuslav Polák během své aktivní kariéry | foto laskavostí Miloslava Čmejly
Spolu jsme se zúčastnili výstavby chabařovického stadionu a také ve stejném klubu závodili. Bohouš byl svého času nejen vynikající na krátké dráze, ale ještě lepší na ledě, kde dokázal porazit i Zdeňka Kudrnu a stál na podiu.
Bohouš, jeho brácha Milan a Martin Morávek a já jsme byli vynikající parta, která nikdy nezkazila žádnou legraci. Rád a často na ty krásný časy vzpomínám. Super zážitky s ním mám také z nedávné dovolené v USA.
Bohoušku, kamaráde, přeji ti a nejen já v dalších letech klid, pohodu a hlavně pevné zdraví. Těším se na setkání a zdravím.
S ohřebovaným speciálem se Bohuslav Polák představil také na klasické dráze v Chabařovicích | foto laskavostí Miloslava Čmejly
Pardubice – 21. srpna
Již to bude týden, kdy přišla smutná zpráva, že Milan Špinka není mezi námi. Poslední rozloučení s plochodrážním velikánem proběhne v pátek třiadvacátého srpna ve 12:15 ve smuteční síni krematoria v Pardubicích.
Praha – 14. srpna
Ta zlá zpráva přišla nečekaně jako blesk z čistého nebe. Ve středu 14. srpna dotlouklo srdce Milana Špinky ve věku třiasedmdesáti let. S projevy upřímné hluboké soustrasti se přidává také magazín speedwayA-Z. Čest jeho památce!
Plzeň – 29. června
V devadesátých letech platilo, že české extralize dominuje Praha. A že čas od času ji vyhrají i Pardubice. Vítězství Viktorie Žižkov v Poháru Svět motorů 1967 a zlato Slaného z devětašedesátého byly rarity. Jenže doba se měnila. Slaný se namlsal stříbrem roku 1993. Na další sezónu si pojistil také Zdeňka Tesaře, ale jarní prohra v Březolupech mu dala najevo, že být šampiónem není jen tak. Záhy úřadovala Plzeň, pro níž Jiří Štancl domluvil hostování Simona Wigga. Výsledkem se stal mistrovský titul. Minulou sobotu se při evropských devatenáctkách na něho vzpomínalo.
Džíp s mistry extraligy 1994 se blíží | foto Antonín ŠkachJan Holub se se slavným týmem vyfotil v klubovně | foto Antonín Škach
Džípy jsou při nástupech před velkými závody v Plzni již tradicí. Tentokrát do nich nasedli i závodníci, kteří před třiceti lety posadili klub poprvé na mistrovský trůn. Jeden terénní vůz jim byl málo a před publikum na hlavní tribuně vyskákali ze dvou.
Spíkr Roman Hájek je divákům představil i s jejich přínosem zlaté medaili. A Jiří Štancl starší je dekoroval pohárem. Na řadu se postupně dostali Lumír Lang, Josef Lučík, Karel Kouba, Bořivoj Hádek, Jiří Štancl mladší, který speciálně přiletěl z Anglie, Jan Hádek, Tomáš Bouček i současný šéf klubu Jiří Štrobl.
Tehdejší kouč Jaroslav Lucák stále nechybí u žádného plzeňského závodu | foto Antonín Škach
Nepřipomenuta nemohla zůstat ani jména těch, co již nejsou mezi námi, Jiřího Boučka, Václava Vernera a samozřejmě Simona Wigga, jenž měl na zlatě v extralize 1994 olbřímí podíl. Dárkový koš posléze obdržel také Jiří Štancl starší. A to nejen za působení na slavnosti, vždyť to byl právě on, kdo angažmá legendárního Angličana domluvil.
Jen po jednom pozvaném nebylo ani vidu, ani slechu. Jan Holub totiž spoléhal na syna a trošku přitom zapomněl na čas. Dorazil, když už evropské semifinále bylo v plném proudu. Slavnost před diváky se už neopakovala. Přesto také on dostal pohár a vyfotil se s legendárním zlatým týmem alespoň v klubové hospůdce.
Zleva Karel Kouba, Tomáš Bouček, Josef Lukšík, Jan Hádek, Jiří Štancl ml., Bořivoj Hádek, Lubomír Lang, Jiří Štrobl a Jiří Štancl | foto Antonín Škach
Březolupy – 15. června
Březolupské depo si žije svým vlastním životem. Na jeho levé straně sedí v boxu Jakuba Valkoviče také jeho dědeček Anton přijímající gratulace k nedávným jmeninám. Vedle se chystá Filip Kasan, pak ostatní. Probírají se běžné věci. Kopřivničtí domlouvají přepravu motocyklů na krátkou dráhu domů, protože Jan Macek zamíří přímo po ose na challenge do Mühldorfu. Jaroslav Vaníček se pochlubí, že slánské dvojice pojede s Brunem Belanem, jehož otec Rudolf natáčí atmosféru mobilním telefonem. Jeho podoba s Budem Spencerem je ryze náhodná. Jan Hlačina starší diskutuje s Danielem Klímou technické podrobnosti o motoru, s nímž Pražan chce v úterý nastoupit v polské extralize U24 ve Wroclawi. A tak to jde dál, až na opačný konec, kde box zabral Michal Baštecký, jenž ráno rozbil sladký sen mechanika Lukáše Háska o kulinářských orgiích při rautu v rámci veteránských Tisíc mil. Potkáte ale i březolupské osobnosti z let minulých.
Nejstarší březolupská plochodrážní garnitura – zleva Antonín Pavelka, Karel Trlica a Jan Suchánek | foto Karel Herman
Hosté i pracanti
Jan Suchánek, Emil Ondrašík a Oldřich Kachyňa si užívají závody | foto Karel Herman
Veteráni sem na závody jezdí docela běžně. Jenže dnes se na slováckém ovále poprvé prodávala kniha o historii místní ploché dráhy. A při té příležitosti klub uspořádal autogramiádu. Bohužel někteří závodníci nemohli dorazit, protože již mezi námi nejsou.
Ostatní se dostavili v hojném počtu. Nechyběla trojice prvních mužů ligového družstva, Karel Trlica, Jan Suchánek a Antonín Pavelka. Dorazil Emil Ondrašík, Oldřich Kachyňa či Miroslav Bačík. Generace osmdesátých let bývá na březolupských mítincích zastoupena častěji.
Vlastimil Červenka byl prvním závodníkem březolupského klubu, který se dostal až do světového finále | foto Karel Herman
Miroslav Škubal, Miroslav Dohnal či Petr Popelka chodí na každé závody, Vlastimil Červenka již méně. Podobně i Stanislav Kůra, který stále závodí s terénním motocyklem a onehdy vytvořil družstvo s kopřivnickým Jaromírem Lachem
Dorazil rovněž Martin Málek. A Patrik Mikel, který dostal na starost vrata vjezdu na dráhu. Ostatně nebyl sám, kdo přiložil ruku k dílu. Jeho otec František prodával vstupenky i knihy, kdežto Vladislav Troják pomáhal u metylu. A Jaroslav Gavenda se svým synem Martinem a Josef Mizera se nezastavili snad ani na vteřinku.
Skvělý večer
Závod skončil a závodnická parta se sešla v horním patře klubovny. Užívala si skvělý teplý a studený raut a probírala zážitky nejen z dnešního přeboru, nýbrž i z dávné či nedávné minulosti. Listovala březolupskou knihou a udílela další a další autogramy.
Miroslav Škubal (vlevo) a Jaroslav Gavenda toho na oválech prožili hodně | foto Karel Herman
A pak to přišlo. Nejprve se objevil Martin Gavenda, aby na televizi naladil přenos ze švédské velké ceny, jejíž počátek byl odkládán kvůli dešti. Poté kde se vzali, tu se vzali Josef Mizera a Jaroslav Gavenda. A šli jsme spolu s Petrem Moravcem šampusem modrou knížku pokřtít.
Bez pustých frází, s upřímnými přáními, ať se vede nejen Březolupské šedesátce při prodeji, ale také slováckému klubu. I když přání, abych za čtyřicet let dopsal druhý díl ke stovce, jsem bohužel ke svému věku musel odmítnout.
Věčně usměvavý Miroslav Dohnal | foto Karel Herman
Ale ten potlesk! Ten vám panečku stál za to! Mrzelo mě jen, že z redakční rady a širšího okruhu spolupracovníků si jej vychutnal pouze Karel Herman a to ještě se svým Nikonem v rukou. Za svou dřinu by si jej rozhodně zasloužili.
Psaní knih je jako droga, člověk také nemá nikdy dost. Byť Václav Vítek z Divišova se na nás dívá z nebíčka, soustředili jsme skvělý tým plochodrážních odborníků. A stejně jako loni neskončil náš přínos knižnímu trhu tradiční Ročenkou, nebude tomu letos jinak.
Žádný epilog
V březolupské klubovně se opět rozproudila skvělá zábava. Těch vzpomínek, těch vám bylo! Opakovat je zde by bylo nošením dříví do lesa. Jsou v knize, pořiďte si svůj vlastní exemplář. V klubu jich zatím mají dost. Zatím.
S Jaroslavem Gavendou, Josefem Mizerou a Petrem Moravcem jsme knihu pokřtili | foto Karel Herman
Plzeň – 7. června
V období komunismu tomu tak prostě bylo. Rudá hvězda Praha dokázala soustředit ty nejlepší československé plochodrážníky a vytvořit jim neskutečné podmínky. Jeden extraligový titul následoval druhý. Klub ve strukturách ministerstva vnitra porazil Slaný, ale pravidelně jej porážely jen Pardubice. Takové pořádky přežily rovněž první léta po Sametové revoluci. Až přišla sezóna 1994. Jiří Štancl domluvil pro Plzeň pravidelné hostování Simona Wigga, který družstvo neskutečně stmelil. Výsledkem se stalo extraligové zlato, které si na sklonku měsíce v Plzni připomenou při evropských devatenáctkách. Třicet let je přece ideální příležitost.
„Sejdeme se celý tým,“ plánuje Jiří Štancl mladší, výrazná osobnost tehdejšího plzeňského družstva, který na setkání přiletí speciálně z Newcastlu. „Tři z nás už bohužel nepřijdou, ale rád bych, aby ostatní přišli, a zase jsme se setkali. Účast slíbil Bořík Hádek, Honza Holub nebo Jirka Štrobl.“
Na programu akce se stále pracuje. Každopádně mistři ze čtyřiadevadesátého dorazí dříve, zůstanou přes celý závod a zřejmě domů příliš pospíchat nebudou. Společná fotka po třiceti letech ozdobí plzeňskou klubovnu.
Extraligoví mistři anno domini 1994: zleva Jiří Štrobl, Simon Wigg, Jan Holub, Bořivoj Hádek, Jan Hádek, Jiří Bouček, Josef Lukšík a Jiří Štancl
