Křivoklát – 21. července
Minulý čtvrtek své blízké opustil navždy Zdeněk Řezáč. Bývalý slánský plochodrážník zesnul tiše ve věku nedožitých třiašedesáti let. Čest jeho památce!
Archiv pro rubriku: společenská rubrika
Jan Volf nežije
Ve věku pětasedmdesáti let dnes zemřel Jan Volf, někdejší skvělý severočeský plochodrážník. Poslední rozloučení proběhne v úzkém kruhu rodinném. Magazín speedwayA-Z se za všechny své čtenáře připojuje k projevům upřímné soustrasti. Čest jeho památce!
Legendární Greg Hancock byl v Pardubicích
Pardubice – 22. května
Sobotní závod challenge byl díky vynikající kvalitě startujících a stoprocentní práci pardubických pořadatelů doslova plochodrážním svátkem. Vše doplnilo i krásné počasí a jako třešnička na dortu, byla i účast dvou plochodrážních legend, Hanse Nielsena z Dánska a Grega Hancocka z USA. Vědělo se dopředu, že oba do Pardubic dorazí. Protože Greg Hancock u nás velmi známý a oblíbený jezdec, závodil čtyři roky v extralize družstev za Mšeno a byl obrovskou podporou i magnetem pro diváky, domluvil jsem s panem Moravcem krátké setkání mě a Rudolfa Grepla s Gregem.
Musím poděkovat panu Moravcovi, za to, že slib splnil. Rudolf Grepl o mém překvapení dopředu nevěděl. Setkání bylo fantastické, začalo velkým obětím dvojitým Brežněvem. Oba nás okamžitě poznal a pamatoval si i jména. Rudolfa Grepla pochválil, jak skvěle vypadá.
Vzpomínali jsme jak to bylo ve Mšeně krásné. Na řadu přišla i moje malá znalost švédského jazyka, protože Greg ve Švédsku dlouho žil a švédsky umí. Říkal mi, že žijí v USA, má tři syny a, že se jeho vážně nemocné ženě vede již lépe. To nám udělalo obrovskou radost.
Greg nyní přes sezonu je v Polsku a pracuje jak jinak než u ploché dráhy. Musím říci, že vypadá stále stejně, tedy štíhlý fešák chlap. Jsem přesvědčen, že kdyby nemusel ukončit svoji kariéru z rodinných důvodů, určitě by stále patřil ke světové špičce.
Co dodat, asi to, že každé případné setkání s tímto sympatickým a velmi přátelským člověkem, který se v mnohém podobá další legendě Ivanu Maugerovi, bude pokaždé novým a novým svátkem.
Gregu, díky za krásné prožitky ve Mšeně, přeji Tobě i celé rodině pevné zdraví. Těšíme se na další setkání.
Foto: Eliška Rybenská (Speedway Nesw)
DO PLOCHODRÁŽNEHO NEBA ODIŠIEL DVOJNÁSOBNÝ MAJSTER SLOVENSKA MIROSLAV RYBANSKÝ
Bratislava – 16. mája
Veľká časť histórie bratislavskej plochej dráhy a začiatky tej zohorskej sú spojené s dvomi menami. Tibor Klimits a Miroslav Rybanský boli nielen plochodrážnikmi, ale aj funkcionármi a otcami plochodrážnych oválov v Bratislave – Prievoze a v Zohore. V nedeľu 16. mája prišla práve z Bratislavy smutná správa. Táto nerozlučná dvojica sa rozdelila.
Pamätníkov bratislavskej plochej dráhy je stále menej a menej. Niet sa čo čudovať. Roky plynú a od 60-tych rokov, kedy to v Bratislave v tomto športe naplno fungovalo naposledy, uplynulo viac ako 50 rokov. Stále sme sa však mohli pochváliť tým, že žijú dvaja hlavní projektanti plochodrážnych oválov v Prievoze a v Zohore. Dnes o 9.00 hod. dotĺklo srdce jedného z nich. Miroslav Rybanský odišiel tam, kde už mnoho jeho súperov, ale aj priateľov z dráhy.
Miroslav Rybanský patril medzi slovenskú plochodrážnu elitu. Najprv sa venoval motoakrobacii a potom terénnym motocyklovým pretekom. Plochú dráhu jazdil v rokoch 1961 až 1970. V roku 1963 sa stal prvým majstrom Slovenska, o rok neskôr tento výsledok zopakoval a v roku 1965 obsadil druhé miesto. Ešte pred koncom aktívnej športovej činnosti sa z núdze stal aj funkcionárom. Ako predseda slovenskej športovej komisie pre plochú dráhu sa postaral v roku 1969 o obnovenie majstrovstiev Slovenska. Keď plochá dráha opäť nemala svoje miesto v hlavnom meste Slovenska, bola pod jeho vedením vybudovaná v roku 1973 plochá dráha v Zohore. Po čase však od plochej dráhy odišiel a po zmene režimu začal pracovať v zahraničí. Na dôchodok sa vrátil späť na Slovensko a donedávna prevádzkoval so svojim starým priateľom Tiborom Klimitsom detské dopravné ihrisko v Bratislave – Dúbravke.
Spojenie s plochou dráhou a Miroslavom Rybanským bolo na dlhé roky prerušené. V Bratislave sa nejazdilo, zanikol aj Zohor a v Žarnovici mali vždy svojich veteránov, bývalých činovníkov, či jazdcov. Na jar roku 2010 však autor tohto článku nadviazal kontakt s pánom Rybanským aj Klimitsom.
Po niekoľkohodinovej návšteve v Bratislave a dlhom rozprávaní o plochodrážnej minulosti oboch osobností, bolo nadviazané srdečné priateľstvo a páni Klimits a Rybanský sa stali častými hosťami pretekov Speedway Clubu Žarnovica. Nerozlučná dvojica bola nenápadná, no vždy im dobre padlo privítanie pri vstupe na štadión a pohostenie v klube.
Časté telefonáty a občasné stretnutia aj mimo pretekov ich vrátili a ako oni sami hovorili, omladili o veľa rokov späť. Vždy dlhodobo plánovali cestu do Žarnovice a čakali na pozvánku dva týždne pred pretekmi. Za všetko pohostenie boli vďační. Posledné roky sa počet ich návštev na štadióne zmenšoval s úbytkom zdravia.
Obaja páni postupne ovdoveli a ozývali sa zdravotné problémy. Aj napriek tomu nestrácali kontakt so Žarnovicou. V decembri v roku 2019 si oboch pánov pánov uctila aj Slovenská motocyklová federácia, keď boli na Večeri majstrov obaja vyznamenaní ako osobnosti slovenského motocyklového športu.
Ich ďakovania nemali konca. Nechýbali ani slzy dojatia, veď bratislavská plochá dráha neexistuje viac ako 50 rokov a dokonca ani tá zohorská. Vlani však Miroslav Rybanský ostal na dlhý čas pripútaný na lôžko a zdravie mu už nedovolilo prísť do Žarnovice.
A tak nakoniec v nedeľu 16. mája 2021 o 9.00 hod. dotĺklo srdce človeka, ktorý patril nielen medzi najlepších slovenských plochodrážnikov, ale aj najväčšie osobnosti slovenskej plochej dráhy ako činovník.
Pán Rybanský odpočívajte v pokoji!
Milan Špinka slaví sedmdesátku
Budínek – 5. května
Dnes ráno vyrazil na procházku jako obvykle. Cestou však musel nestále zvedat telefon. Není divu, je to právě sedmdesát let od chvíle, kdy prvně otevřel své oči v pardubickém domku svých rodičů. Také je pořád náležitě pyšný, že je jediným rodilým Pardubákem, který vyhrál Zlatou přilbu. Byť mu možná jednou tento primát někdo vyfoukne, zůstane navždy v historii zapsán jako první československý závodník, který v závodě všech závodů zvítězil na svítkovském stadiónu. Za všechny své čtenáře se k zástupu gratulujících Milanu Špinkovi připojuje také magazín speedwayA-Z.
Foto: archív speedwayA-Z
Jaroslav Čmejla by dnes slavil stovku
Štětí – 5. května
Právě dnes by se dožil 100 let můj otec, pan Jaroslav Čmejla, učitel z Polep. Byl velkým tahounem místního Svazarmu, kde se jezdila slavná plochá dráha. Československá i mezinárodní. Otec byl tajemníkem klubu a o závodech spíkrem. Dokonce v padesátých letech sám jezdil, což dokazují i přiložené fotografie.
Mně tvrdil, že nikdy nejezdil. Důvodem byly obavy o mé zdraví. Já ho ale neposlechl, a čtrnáct let jsem plochou dráhu jezdil v Chabařovicích. A nejen to, ale přebral jsem po otci i komentování motorismu, kterému se věnuji dodnes.
Polepy měly v šedesátých letech výborné vztahy s kluby ze Slaného a Ústí nad Labem. Na tom měl největší zásluhy právě můj otec, který později v dobách mého závodění komentoval po několik let závody v Chabařovicích do doby, než jsem ho vystřídal. Můj otec byl velmi dobrým spíkrem a hodně oblíben.
Komentoval motokáry, motokros a hlavně plošinu. Měl u mikrofonu legendy Tomíčka, Kaspera, Švába, Volfa, Holuba, Průšu, Ledeckého a také Jaroslava Volfa staršího, který v Polepech poprvé předvedl motorku ESO, dále Stanislava Svobodu, otce Jirky Svobody, a později Pavla Mareše, Zdenka Majstra, Milana Špinku, Honzu Klokočku, bratry Vernerovy, a také legendu Jiřího Štancla.
V Polepech byli i zahraniční jezdci, pamatuji si Poláky, mistry světa Worynu a Wyglendu, a mnoho dalších. Otec měl dar, že uměl krásně mluvit, no prostě učitel. V roce 1997 jsme spolu komentovali světové finále juniorů ve Mšeně, což dokládá i fotografie z té doby.
Polepská plochodrážní éra patří k těm, na které se bude dlouho vzpomínat. Určitě se najde i dnes mnoho příznivců, kteří zavzpomínají jak na plochou dráhu v Polepech, tak i na pana Jaroslava Čmejlu, který ve svém volném čase věnoval spoustu let, měsíců, dní a hodin tomuto sportu, kterým je námi všemi milovaná plochá dráha.
Dnes by oslavil sto let. Hodně mě naučil a řemeslo spíkra jsem převzal kvůli němu. Jsem mu moc vděčný. Je mi líto, že se nedožil vydání mé knihy o ploché dráze, asi by se divil, zajímalo by mně, jak by ji ohodnotil. Táto, za vše díky, stále vzpomínám, a stejně tomu bude i dnes na Tvoje výročí.
Foto: archív autora