Archiv pro rubriku: společenská rubrika

Za Mílou Černým

Psát takové články je nesmírně těžké. Vždy se k tomu připojí veliké emoce. Pokaždé když zemře kolem nás člověk, je to velmi smutná událost. Když ale zemře někdo z naší rodiny nebo blízkých přátel, je to situace, kdy se s tím těžko vyrovnáváme. Čas je neúprosný. Jen to dokazuje, jak ten život letí.

 

Miloslav Černý v Chabařovicích roku 1998 | foto Lubomír Hrstka

Není to tak dávno, kdy jsme se v našem milovaném sportu rozloučili se známými osobnostmi s  pány Kasperem, Švábem, Průšou, Holubem a mnohými dalšími. Vzpomínáme také na zahraniční jezdce, jako byli Plech nebo Mauger.

Míla Černý, na kterého chci dnes vzpomenout, patřil do naši garnitury, kde jezdili borci jako Štancl, Špinka, Vernerové, Ondrašík, Kudrna, Sova a další. Míla Černý byl jako plochodrážník doma v Čakovicích.

Utkávali jsme se v závodech druhé a první ligy a v různých kvalifikacích a přeborech. Boje mezi Čakovicemi a Chabařovicemi byly vždy náročné, ale po závodech jsme dokázali to, co se dnes už tak často nevidí. Přátelské posezení, hromada srandy, kde se právě Míla nikdy neztratil.

Však by také kluci Matuna, Mrňa, právě z Čakovic, nebo Smoček, Podhola, Milan a Bohouš Polákovi, Morávek či moje maličkost z Chabařovic mohli vyprávět. Jako jediný jezdec měl poznávací znamení, a to pleteného kulicha na helmě.

Co si pamatuji, nosil ho vždycky. Naše vzájemné souboje měly vždy grády, ale vždy byly velmi korektní. Navždy mi utkvěla v paměti historka z kvalifikace do mistrovství republiky, která se jela v Ostravě, a o které píši ve své knize Od řidítek k mikrofonu.

Měl jsem ten den na věnec, asi stříbrný, ale hloupý pád mě připravil o body a tak jsem se rozjížděl o věnec bronzový. Jeli jsme tři, já jsem tři a půl kola vedl, objížděl jsem díry u lajny, to samé Míla Černý, který jel asi tři metry za mnou. První tři ceny byly krásné skleničky, a já je moc chtěl. Míla poslední výjezd před cílem díry neobjel, naopak to narovnal, a v cíli byl o půl metru první přede mnou.

A skleničky byly v p… Léta jsme nato vzpomínali, a jednou přijel Míla do Mšena jako divák, přišel ke mně k mikrofonu a slavnostně mi po letech předal jednu skleničku, aby mi to nebylo líto. Historek i vzpomínek je tolik, že by vydaly na knihu.

S Mílou jsem se potkával hodně na Markétě, a stejně tomu bylo i letos. Měl jsem Mílu rád, a vždy budu vzpomínat,tak jako na všechny ostatní kamarády. Stejně se jednou všichni setkáme tam nahoře, a budem‘ pokračovat ve srandičkách.

Mílo, bylo mi ctí Tě poznat, a závodit vedle Tebe. Je úplně jedno kdo vyhrál. Vyhráli jsme oba, právě tím, že jsme se poznali při tak krásném sportu. Nikdy nezapomenu. Čest Tvoji  památce!

Miloslav Černý nežije

Horní Branná – 30. listopadu
V pátek 26. listopadu se naposledy zavřely oči Miloslava Černého. Bývalý pilíř Čakovic za řidítky i v organizačních rolích a traťový maršál pražské Markéty zesnul náhle ve svých nedožitých sedmdesáti sedmi letech. Poslední rozloučení se bude konat v sobotu 4. prosince v jedenáct hodin ve smuteční síni v Horní Branné. Čest jeho památce!

Petr Ondrašík slaví kulaté narozeniny

Praha – 8. října
Dnes se dožívá sedmdesátých narozenin Petr Ondrašík, výrazný závodník sedmdesátých a první půle osmdesátých let a současný první muž pražské Markéty. Do zástupu gratulantů se jménem všech svých čtenářů staví rovněž magazín speedwayA-Z.

Petr Ondrašík slaví sedmdesátku

Foto: Pavel Fišer

Vojtěch Šachl může do Národního muzea sám na sebe

Praha – 11. září
Milovník vědy dokáže strávit v historické budově Národního muzea doslova celé hodiny. Vojtěch Šachl zde však objevil i sám sebe. Nedávno rekonstruovaná historická budova totiž až do konce října hostí výstavu vítězných fotografií soutěže Czech Press Foto. Mezi nimi je i snímek Milana Křička zachycující jeho loňskou kolizi s Janem Jeníčkem při pardubických mistrovských dvěstěpadesátkách.

Vojtěch Šachl se svou sestřičkou Alžbětou v Národním muzeu

Foto: Lucie Šachlová

Plochodrážní legenda slaví osmdesátiny

Červené Pečky – 24. srpna
Další důkaz, jak ten čas letí. Jaroslav Volf mladší pochází z Ústí nad Labem. Jeho otec Jaroslav i mladší bratr Jan jezdili též plochou dráhu. Obzvláště otec Jaroslav byl v tomto sportu veliká osobnost a to nejen na dráze, ale i jako letitý činovník, který to dotáhl hodně vysoko. Celou rodinu po mnoho let osobně znám, a to hlavně z ploché dráhy v Polepech, kde jsem u plošiny od dětských let vyrůstal.

 

Zleva Jan Volf, Jaroslav Volf starší a Jaroslav Volf mladší

Zažil jsem ještě na dráze takové borce, jakými byli právě Jaroslav Volf starší, Stanislav Svoboda, Antonín Kasper, Luboš Tomíček, Antonín Šváb, Pavel Mareš a také současný oslavenec Jaroslav Volf mladší. Pamatuji si, jak pan Volf starší v Polepech poprvé předváděl motorku ESO. Můj otec a on hodně spolupracovali a byli velkými přáteli. Závodníci z Ústí měli po několik let v Polepech domovskou scénu a z té doby je spousta krásných zážitků. Jaroslav Volf starší i Jan Volf jsou již v plochodrážním nebíčku. Jaroslav, náš oslavenec  se dožívá právě dnes osmdesáti let.

Jarda byl od mládí velmi talentovaný a zručný. Však měl také být po kom. Plošina byla v rodině, a tak se to měl kde naučit. Patřil ve své době k našim nejlepším jezdcům. Byl našim prvním světovým finalistou na krátké ploché dráze. Vyhrál spoustu závodů. Bohužel se ani jemu nevyhýbala různá zranění.


První Čechoslovák ve světovém finále na stránkách magazínu speedwayA-Z zde.


Kromě Jaroslava Volfa, Jana Holuba a Františka Ledeckého dorazil v červnu 1969 v Polepech na pódium i zraněný Karel Průša se svým synkem

Já mám nejvíce vzpomínek na Jardu ze Mšena a hlavně z Polep. Tam chodilo v té době hodně diváků. Někteří si koupili program, podívali se kdy se v jízdě utkají Volf s Marešem a šli do hospody na pivo, odhadli kdy se mají vrátit, aby tu jízdu zažili na vlastní oči. Jarda měl super starty, Pavel jezdil roviny po zadním kole. No, stálo to zato.

Ono by se toho dalo o plošině a speciálně o Jardovi napsat daleko víc. Náš oslavenec po mnoho let bydlí tam, kde se to jmenuje jako film o medvídcích  Sejdeme se u Kolína. Provozoval autoservis v Červených Pečkách. Nyní si užívá důchodu a občas se ukáže na závodech.

Autor článku s Jaroslavem Volfem

Kamaráde Jardo, vzpomínám na to, jak mě Tvůj otec učil první krůčkům na ploché dráze v Polepech a hlavně v Chabařovicích. Po celou dobu jsem měl a dodnes mám Vaši rodinu moc rád. Dovol, abych Ti k Tvému jubileu popřál klid, pohodu a úplně nejvíc pevné zdraví. Totéž přejí všichni fandové ploché dráhy, k řadě gratulantů se připojuje Speedwayclub v AČR Chabařovice a jistě i mnozí další.

Moc se těším na setkání.

Vladimír Višváder oslavil padesátiny

Živanice – 17. července
Nikdy se nestal světovým šampiónem, ale za celý život potkal okolo pochodrážních oválů spoustu báječných přátel. Když minulou sobotu pořádal party ke svým padesátinám, jenž oficiálně oslavil v pondělí, Živanice zažily party jako hrom.

Oslavenec se svými gratulanty
Skvělá zábava v Živanicích
Skvělá zábava v Živanicích

Deště Vladimíru Višváderovi zabránily konat akci na kostěnickém oválku, nicméně prostorná zahrada u jeho domu v Živanicích nabídla dokonalou náhradu. Popřát přišli příbuzní, kamarádi, bývalí i současní závodníci a také sousedé.

Motocykly byly všude - ostatně ten na snímku dostal Vladimír Višváder jako dárek k jubileu
Motocykly byly všude – ostatně ten na snímku dostal Vladimír Višváder jako dárek k jubileu

Servírovaly se rovnou tři druhy guláše, domácí buchty a samozřejmostí byly i nápoje. A jak jinak než v motocyklovém duchu by se narozeniny věčného plochodrážníka mohly slavit. Na přetřes se dostaly zážitky ze závodů, večer oživla obrazovka přímým přenosem z české velké ceny a motory burácely také přímo na dvoře.

Tradiční zábava zohorských chlapů – zvedání židle za jednu nohu

Foto: Eva Palánová