Praha – 5. listopadu
Po dvou letech státních kovidových restrikcí se veteráni začali scházet první listopadovou sobotu do Smetanova sálu v pražské Opletalově ulici 29 v budově Autoklubu. Členů se dorazilo docela dost, i když mnoho z nich už nedorazí nikdy.

Po třetím zvonění se úderem desáté hodiny začalo schůzovat. Jako první si vzal slovo předseda klubu Evžen Erban. Následoval projev Jana Štovíčka, presidenta autoklubu, následovaly zprávy o činnosti a poté malá vzpomínka na zesnulé.

A přišel zlatý hřeb dopoledne, na nějž se všichni moc těšili. A sice vyhlášení zasloužilých členů, kteří letos dosáhli věku osmdesáti, pětaosmdesáti či devadesáti let. Z ploché dráhy šlo o osmdesátníka Jaroslava Lucáka či o deset let staršího Milana Wagnera a in memoriam Vasila Celidise, Řeka, který v padesátých letech závodil s vestou Kopřivnice.

V diskuzi se začalo mluvit i o tom, že budova Autoklubu se stavěla v době, kdy nebylo potřeba nějak šetřit, a stavělo se z toho, co v té době bylo za materiál, byť ne moc dobře izolovaný. Padla zde výzva, kdo by chtěl tuto rekonstrukci podpořit z vlastní kapsy.

Hned se postavil jeden člen a dal ze svého první dvě tisícovky. Poté se přidali další včetně presidenta Štovíčka. Během chvilky bylo vybráno asi deset tisíc korun a sponzoři byli ihned zaznamenáni na papír. Během celého dopoledne se stále vybíraly členské příspěvky od všech přítomných.

A po této diskuzi byli všichni pozváni na gulášek s chlebem, pivem, vodou či kávou. Okolo dvanácté hodiny se začali všichni hosté rozcházet a rozjíždět ke svým domovům.

Praha – 1. listopadu
V neděli se uzavřela životní dráha Josefa Hnidáka. Bývalý plochodrážník pražské Markéty, později mechanik a řidič klubového autobusu zemřel náhle ve věku pětaosmdesáti let. Poslední rozloučení se bude konat v pondělí 7. listopadu v 12:15 v obřadní síni krematoria v Praze – Motole. Čest jeho památce!

Plzeň – 31. října
Prosluněné pondělí den jej zastihlo na cyklistické vyjížďce společně s kamarády. Ostatně proč také ne. Svou dnešní osmdesátku pořádně oslavil již v sobotu, kdy se Plzeňáci loučili s letošní plochodrážní sezónou. Bývalý motokrosař a plochodrážník, trenér a kouč s extraligovými vavříny a současný místopředseda a tajemník plzeňského klubu Jaroslav Lucák se dnes dožívá významného životního jubilea. K zástupu gratulantů se za všechny své čtenáře řadí také magazín speedwayA-Z.

o závodní kariéře Jaroslava Lucáka čtěte zde

Letohrad – 3. července
Letohrad je malé městečko v podhůří Orlických hor nedaleko polské hranice. Přesto má zvídavým turistům, co nabídnout. Místní zámek má malou, ale krásnou prohlídkovou trasou, a vedle památkové zóny se chlubí rovnou dvěma muzei. Svou stopu zanechal i v historii českého motorismu. V neděli místní AMK slavil třicet let obnovení své činnosti podařenou výstavou, kde by si přišel na své i ortodoxní fanoušek ploché dráhy.

Pestrá motoristická vizitka

V Letohradě bouřily závodní motory již před válkou, byť se městečko jmenovalo ještě Kyšperk. Pravý boom nastal v sedmdesátých letech se vznikem městského okruhu, kde vedle silničních motocyklů startovaly rovněž monoposty dle tehdejší specifikace formule čtyři.

Narůstající požadavky na bezpečnost přesunuly dění kousek dále. Mistrovský trojúhelník, jemuž daly jméno právě tři ostré zatáčky vytyčující charakteristický geometrický útvar. Před posledním ročníkem v dubnu 1988 se vypracoval do pevné součásti federálního šampionátu nižších kubatur, zažil i kontrolní či mezinárodní závody.

Letohrad však viděl také autosalóny, motoristické plesy či později cyklotrial a motorskijöring, a v neposlední řadě sprinty motocyklů na čtvrt míle. AMK Letohrad se v září 1979 stal po Holicích a Vysokém Mýtě třetím pořadatelem disciplíny, kterou čekal v osmdesátých letech nevídaný boom.

Jeho úvodní ročníky se konaly na výpadovce na Šedivec se startem u Nového dvora, v němž dnes sídlí Muzeum řemesel. V září čtyřiaosmdesátého se zde za řidítky dragsteru neboli speciálu řečeno dobovou terminologií objevil také Jiří Švec.

Úspěšný automobilový závodník z Kolína tehdy osedlal motocykl poháněný motorem z plochodrážní Jawy. A časem 11:72 sekundy se postaral o tehdejší československý rekord. Později se sprinty přesunuly blíže k Šedivci, kde se letos uskuteční v neděli 4. září.

Skvělá podívaná

Nedělní výstava na nádvoří Nového dvora měla, co připomínat. Panely nabídly historické fotografie, plakáty a další dokumenty mapující činnost letohradských pořadatelů a závodníků. Velkoplošná obrazovka zprostředkovala akční záběry, moderátor na pódiu zpovídal zajímavé hosty.

Nicméně hlavní pozornost poutaly přímo závodní stroje. Černý Easter MTX 1-06 ze sbírek Cabrio Gallery svého času vodil Jiří Mičánek, svou expozicí se pochlubila FGR Ústí nad Orlicí. Nechyběla ani legendární sto třicítka či jeden z prvních motocyklů VAB Bohuslava Vaňouse z České Třebové.

Navíc historické motokáry z období, kdy se náš karting teprve rozvíjel na dlažbách československých měst. Americká a anglické youngtimery a celá plejáda silničních a terénních motocyklů, sajdkárkrosových speciálů a dalších automobilů.

Moment, možná namítnete. A co to má společného s plochou dráhou. Inu, vlastně první městský okruh v Letohradě svým tvarem připomínal ovál. Vlastně obdélník, ale s kulatými rohy. A stopětadvacítku FGR vodil svého času po světových oválech Holanďan Jasper Iwema. Dodávka se jménem jeho současného soupeře z ledařských kolbišť stála ještě před vstupem na improvizované výstaviště.

Bouření motorů

Ne, Lukáš Hutla se výstavy závodní historie AMK Letohrad osobně nezúčastnil. Návštěvníci však mohli obdivovat jeho oranžový motocykl, v jehož sedle mu neuvěřitelně těsně unikly medaile z mistrovství světa i Evropy. Jeho zubatá kola vzbuzovala respekt o to větší, když někdo našel odvahu sáhnout si, jak ostré jsou.

Radek Hutla odpočíval po cateringové šichtě a tak čest rodu zachraňoval nestor Václav. Kromě svého nejnovějšího díla, sajdkáry s motorem z multikáry se prezentoval svým dragsterem Indian, při vývoji s jeho motorem spolupracoval s Alexanderem Kopeckým z Českého Dubu.

Okolo jedenácté se stal centrem pozornosti, když mechanické srdce svého dragsteru uvedl do činnosti. Okamžitě jej obklopil špalír diváků, z něhož trčely ruce s mobily a fotoaparáty jako větve košaté lípy.

O chvilku později se do stejné role dostal Jaroslav Sulek. Ten se svého času staral o motory plochodrážním pardubického střediska. Později získal dragster od Antonína Švába, pokračoval v jeho vývoji, až s ním na konci devadesátek v Kolíně sestřelil z mistrovského trůnu Václava Hutlu.

Do Letohradu se vydal, byť jeho vnuk Tomáš závodil v autokrosové Štikovské rokli u Nové Paky. Škoda, že akce v neděli nejen začala, ale bohužel také skončila. Ale kdo ví, v Muzeu řemesel by se stálá expozice každopádně vyjímala náramně.

Trhová Kamenice – 2. července
Štěpán Melč si v seriálu PRO-TEC Speedway Mini Cup již vyzkoušel, jaké je to stát na nejvyšším stupínku pódia. A tak jeho výkon na rybářských závodech v Trhové Kamenici, kam všechny kolibříky a jejich rodiče pozval Vladimír Hofman s Lubošem Hromádkou starším, jakoby přinesl symbolické pokračování jeho triumfů na oválech. Avšak stejně jako za řidítky plochodrážní stopětadvacítky musel o primát bojovat a hřát se na výsluní přízni Štěstěny, jenž mu na háček přihrála kapitálního kapra.

Soutěž v chytání ryb probíhala minulý víkend na rybníku Vladimíra Hofmana v Trhové Kamenici. Všechno vyšlo parádně. Všichni jsme přijeli v pátek k večeru, rozpršelo se, ale ráno už krásně hřálo sluníčko. Následující den také. Chlapi připravili divoké prasátko na gril, bylo přichystáno pití a dobroty pro malé kolibříky.

V sobotu ráno kolibříci místo motorek do ruky prut, vylosovali si čísla a šli na svá místa určená. Vladimír Hofman poskytl návnady a rady, jak chytat. Bylo to skvělé. Všichni se náramně bavili. Nejvíce malých ryb ulovila Štěpánka Nyklová, ale vítězem se stal Štěpán Melč, jenž chytil velkého kapra. Třetí skončil Luboš Hromádka.

Hlavní organizátor měl pro všechny zúčastněné plnohodnotné ceny a krásné medaile. Největším rybářem a odborníkem se ukázal Martin Šťastný, ale soutěžit z pochopitelných důvodů nemohl.

Krásný to víkend a velké poděkování Vláďovi Hofmanovi a jeho rodině. Děkuji za nás všechny rodiče a kolibříky.