Malé Kyšice – 19. listopadu
Setkání z minulého století se v Malých Kyšicích poblíž středočeské Unhoště se již stalo listopadovou tradicí. Závodníci a mechanici z bývalé Rudé hvězdy a přátelé ploché dráhy se zde opět sešli včera. Skvělá zábava byla garantována.
Dobrá nálada byla nezbytnou proprietou | foto laskavostí Stanislava Urbana
Dorazili kupříkladu Milan Špinka, Jiří Štancl, jenž v sobotu slavil třiasedmdesáté narozeniny, Jiří Svoboda, Luboš Tomíček, Ladislav Hradecký, Stanislav Urban, Zbyšek Holý, Petr Vandírek a další.
Zábavný program zahrnoval humorné porovnání závodu na ploché dráze s motocyklovou soutěží enduru, protože setkání se pravidelně účastní rovněž bývalí motocykloví soutěžácí.
Nikdo z účastníků neztratil ani špetku dobré nálady a všichni se již těší na další ročník.
Motocyklová společnost ve Velkých Kyšicích | foto laskavostí Stanislava Urbana
V poslední době se stává nepsaným pravidlem setkání plochodrážníků na závodech v Liberci. V půlce října se v Liberci jel poslední letošní závod extraligy družstev na ploché dráze. Nebylo to jisté, neboť´ se k vůli počasí rušila spousta závodů, například finále mistrovství republiky jednotlivců v Plzni. Přesto jsme do Liberce dorazili, a nelitovali jsme. Krásné počasí, vzorně připravený stadión a hlavně do poslední chvíle kvalitní a napínavé závody.
Josef Kalous v historické rubrice magazínu speedwayA-Z:
Milan Polák, Josef Kalous, Josef Herda a Miloslav Čmejla na poslední extralize v Liberci | foto Karel Herman
Příjemné bylo setkání bývalých závodníků. Vzpomínali jsme, jak vypadal stadion v sedmdesátých letech. Depo, kde byly plechové garáže, a mezi nimi procházeli pánové Třešňák a Tomašovič, kteří pro speedway doslova žili. Jezdci, Minařík, Rybář, Špinka, později Ráliš, Matějíček a mnoho dalších. Byla to krásná doba. Bezva parta a kamarádství. Přijeli také mí kamarádi a kolegové z Ústí nad Labem a Chabařovic.
Bohuslav Polák, Martin Morávek, a moje maličkost. Bohouš Polák, výborný ledař, který nikdy nezkazil žádnou srandu, Martin Morávek, skvělý jezdec, super kámoš, který po mnoho let podporuje jako podnikatel finančně závody na různých stadionech.
Já se chci ale dnes zmínit hlavně o dvou bývalých jezdcích. Josef Herda, který závodil v Liberci, a slaví krásných devadesát let. Tím dalším je Josef Kalous. V šedesátých letech jezdil, kterému už bylo osmdesát za Ústí nad Labem pod dohledem Jaroslava Volfa staršího.
Později závodil za Liberec, kde dodneška bydlí. Znám ho od svých šesti let z Polep u Litoměřic, kde Ústečané měli svůj stadion. Bylo ho všude plno, a kam přijel, bylo vždy velmi veselo. Píši o Pepovi také ve své knize Od řidítek k mikrofonu.
Jednou v Polepech vyhrál závod a pozval nás na domácí víno do vedlejších Hrušovan, kde bydlel. Jeli jsme všichni. Všechno jsme vypili a později nám bylo hrozně špatně. Všichni jsme to ale přežili.
Josef Kalous s manželkou a Miloslavem Čmejlou | foto Karel Herman
V Polepech dostal od tehdejšího spíkra Jaroslava Čmejly přezdívku Barry Briggs a od té doby mu to už zůstalo dodnes. Ještě jednu historku z Polep. Tréninky měli Ústečáci vždy v týdnu od šestnácti hodin.
Pepa Kalous to měl do Polep z kopce něco přes kilák. Jednou když bylo asi za pět minut šestnáct, nadával trenér Volf, kde zase ten Kalous je. Zdržuje nás. Za dvě minuty čtyři, se ozval zvuk motoru a ve čtyři stál Pepa na startovní čáře.
Pronesl, pánové, co je? Jsou čtyři jedem. No, my byli mrtví. Pepa byl opět vítěz. Vždy když se s Pepou potkáme, je o čem povídat. Tak tomu bylo i v Liberci. Krásný den, na který budeme dlouho vzpomínat i díky setkání. Všem pevné zdraví!
Patnáct sezón Zlaté přilby se odjelo na dostihové dráze, která je dodnes známá jako dějiště slavné Velké pardubické. Od roku 1964 byl pak podnik přesunut na svítkovský ovál s tím, že nadále bude pořádán jako čistě plochodrážní závod. Důvody nebyly jen organizační, ale především bezpečnostní. Pět závodníků zaplatilo na travnatém dostihovém závodišti cenu nejvyšší, když v boji o Zlatou přilbu položili svůj život.
Tragické události úvodních ročníků připomíná dvojice pomníčků v Popkovické zatáčce. Řadu let probíhala ráno před nejstarším plochodrážním závodem světa právě tam vzpomínková akce s položením věnců. Na ní jejich následovníci, ale i organizátoři či prostí fanoušci přišli uctít památku těchto hrdinů minulých dob.
V loňském roce však zemřel pan Šabata, hlavní organizátor celé akce. Došlo tak k přerušení tradice a rovněž její pokračování bylo velkým otazníkem. Velice potěšující skutečností je, že i po odchodu pana Šabaty se letos vzpomínková akce uskutečnila. Velký dík za to patří těm, z jejichž popudu se akce konala.
Iniciativy chopili samotní vítězové slavného závodu Milan Špinka, Jiří Štancl a Tomáš Topinka. Ti shodou náhod bydlili při pardubickém plochodrážním víkendu ve stejném penzionu, takže během pátečního posezení dali dohromady nejen hlavy, ale především finanční prostředky k zakoupení věnců.
V nedělním dopoledni se tak celá trojice doplněná o Stanislava Kubíčka, rovněž mnohonásobného účastníka Zlaté přilby, mohla ještě s několika dalšími příznivci sejít před pomníčky na dostihové dráze. Na pozvání Milana Špinky přijal účast i náměstek pardubického primátora Jakub Rychtecký, který napříště přislíbil patronát města nad celou akcí i udržováním památníku.
Jiří Štancl, Stanislav Kubíček, Tomáš Topinka a Milan Špinka uctili památku závodníků, kteří v boji o zlatou přilbu položili svůj život | foto Karel Herman
Slaný – 9. listopadu
Ve středu 9.listopadu se naposledy zastavilo srdce Mgr. Otakara Večerky, člena Autoklubu v AČR Slaný. Ve slánském klubu zastával zodpovědnou pozici předsedy revizní komise. Celý svůj život kromě rodinných záležitostí spojil s motocyklovým sportem, nejprve jej okouzlily silniční motorky a posléze ve Slaném se aktivně zapojil do plochodrážního dění. Svůj nadhled a společenské aktivity dále prezentoval v dopravní komisi města Slaný, byl i členem Společnosti Patriotů Slaného a jeho motoristická krev jej zavedla i do Klubu závodníků veteránů při Autoklubu ČR. Čest jeho památce!
Liberec – 7. listopadu
Včera oslavil svoje devadesátiny Josef Herda. V sedmdesátých letech jedna z opor libereckého klubu, který se probojoval do extraligy. Velký bavič a kamarád dodnes nevynechá žádné závody v Liberci. Na stadiónu má svoje místo vedle svých kamarádů, co společně závodili. A na snímku modrou čepici.
Josef Herda (v modré) čepici ve společnosti libereckých závodníků | foto GRS Liberec
Bítozeves – 6. listopadu
Dnes slavil narozeniny zřejmě nejstarší žijící český plochodrážník Josef Průša. Bydlí v Bítozevsi kousek od Žatce. Měl obrovskou radost z nápadu jeho prasynovce Karla, který mu odmala říká děda bratr, posadit jej na plochodrážní motocykl.
Zleva Karel Průša se svým tatínkem Karlem a Josef Průša | foto Petra Zahradníčková
Josef Průša měl obrovskou radost, i ve svých devadesáti letech se má k čile k světu. Na oplátku vytáhl malý motocykl, který kdysi dávno ve své dílně vyrobil. A tak mu všichni i jménem čtenářů magazínu speedwayA-Z přejeme, aby ve zdraví dosáhl nejen krásné stovky.
Karel Průša na motocyklu, který jeho prastrýc postavil | foto Petra Zahradníčková
